Returning Home August 1945 – Part I



Návrat domů srpen 1945 – část I

Whilst the war in Europe finished on 8 May 1945, it was only in August that the Czechoslovak RAF airmen were permitted to return to their homeland.

Zatímco válka v Evropě skončila 8. května 1945, československým letcům RAF, bylo teprve v srpnu umožněno vrátit se do vlasti.

The three months delay was due to a combination of factors. Primarily the Russians using delaying tactics who were intent on ensuring that the key infrastructure of liberated Czechoslovakia was under their control. This was compounded further with politics between the American’s and British who sought not to antagonise their Russian WW2 ally, while Zdeněk Fierlinger, the left-wing new Czechosloslovak Prime Minister was intent on support for his country’s Russian liberators.

Tříměsíční zpoždění bylo způsobeno kombinací několika faktorů. Především Rusové používající zdržovací taktiku, kteří měli v úmyslu zajistit, aby klíčová infrastruktura osvobozeného Československa byla pod jejich kontrolou. K tomu se přidala politika Američanů a Britů, kteří se snažili neznepřátelit si svého ruského spojence z druhé světové války, zatímco Zdeněk Fierlinger, nový levicový československý premiér, chtěl podpořit ruské osvoboditele své země.

Waiting to go home – 310 Sqn at Manston, 1945. / Čekání na cestu domů – 310 Sqn v Manstnu 1945.

Air Marshall Karel Janoušek, Commander of the Czechoslovak RAF in the UK, cared nothing for the politics just then. As far as he was concerned, he and his men could go home at last after more than six years in exile. Re-enforcing this prospect, he asked the UK Air Ministry, that the three Czechoslovak fighter squadrons – 310 Sqn, 312 Sqn and 313 Sqn – be completely re-equipped with new Spitfire IX HF(E) aircraft so that they might not have to participate in the victory parade in tired machines. This, thought the Air Ministry, was a good idea. Almost at once, however, it was pointed out that this might offend the Russians, since they had been denied these very planes at a late stage in the war, and it took another couple of weeks before a compromise was reached – one full squadron would be so refitted and the others given a thorough makeover. In the event, it was at last decided that all the squadrons should receive new machines, but over a staggered period finishing in early August 1945.

Maršál letectva Karel Janoušek, velitel československého RAF ve Velké Británii, se o politiku zrovna nestaral. Pokud šlo o něj, mohl se se svými muži po více než šesti letech exilu konečně vrátit domů. Posilujíc tuto vyhlídku, požádal britské ministerstvo letectví, aby tři československé stíhací perutě – 310 Sqn, 312 Sqn a 313 Sqn – byly kompletně přezbrojeny novými letouny Spitfire IX HF (E), aby se nemusely účastnit přehlídky vítězství v unavených strojích. To byl podle ministerstva letectví dobrý nápad. Téměř okamžitě však bylo upozorněno, že by to mohlo urazit Rusy, protože právě tyto letouny jim byly v pozdní fázi války odepřeny, a trvalo ještě několik týdnů, než bylo dosaženo kompromisu – jedna celá letka bude takto přezbrojena a ostatní dostanou důkladnou modernizaci. Nakonec bylo rozhodnuto, že všechny perutě dostanou nové stroje, ale v postupném období, které skončí počátkem srpna 1945.

The airmen of 310 Sqn, 312 Sqn and 313 Sqn had been stationed at Manston, Kent, since February 1945 and 311 Sqn re-deployed from Tain to Manston on 4 June, in preparation for their return to Czechoslovakia, after being away for six years.

Letci 310 Sqn, 312 Sqn a 313 Sqn byli od února 1945 dislokováni v Manstonu v Kentu a 311 Sqn se 4. června přesunula z Tainu do Manstonu, aby se připravila na návrat do Československa po šestileté nepřítomnosti.

F/Sgt Josef Prokopec, re-livering his Spitfire to Czechoslovak markings./ F/Sgt Josef Prokopec překresluje RAF imatrikulační označení jeho Spitfiru do Československé imatrikulace

In preparation for their return, RAF markings on the Czechoslovak squadrons Liberators and Spitfires were removed, and replaced with Czechoslovak Air Force markings. Similarly, Czechoslovak Air Force rank badges now replaced RAF badges on the airmen’s uniforms.

V rámci příprav na návrat bylo označení RAF na československých perutích Literátorů a Spitfirů odstraněno a nahrazeno označením československého letectva. Stejně tak hodnostní odznaky československého letectva nyní nahradily odznaky RAF na uniformách letců.

Waiting to go home – 311 Sqn Liberators, in Czechoslovak livery, at Manston, 1945./ Čekání na cestu domů – 311 Sqn Liberátory, v Československé sekci Manston 1945.

A farewell parade for the Czechoslovak airmen was held at Manston on 3 August 1945 with Air Marshall Sir John C. Slessor, K.C.B.,D.S.O.,M.C. inspecting them.

Dne 3. srpna 1945 se v Manstonu konala rozlučková přehlídka československých letců, které se účastnil Air Marshall Sir John C. Slessor, K.C.B.,D.S.O.,M.C..

Finally in August, some three months after the war in Europe had finished, the Czechoslovak RAF squadrons were finally given permission by the Russian ‘liberators of Czechoslovakia’ to return to their homeland.

Konečně v srpnu, asi tři měsíce po skončení války v Evropě, dostaly československé perutě RAF od ruských “osvoboditelů Československa” konečně povolení k návratu do vlasti.

The 54 Spitfires, left Manston on 7 August to fly back in stages, to Prague. After a flight of two hours and 25 minutes they landed at Hildesheim, Germany to refuel before continuing their flight home. But then it started to rain and became foggy preventing any further flying. After a week’s delay there, they were able to continue their flight via Plzeň to Prague, where they flew low over the city in close formation two flypasts before landing at Ruzyně airport, Prague, on 13 August around 5pm.

Dne 7. srpna opustilo 54 Spitfirů Manston, aby se postupně vrátily do Prahy. Po dvou hodinách a 25 minutách letu přistály v německém Hildesheimu, aby doplnily palivo a pokračovaly v letu domů. Pak ale začalo pršet a objevila se mlha, která znemožnila další let. Po týdenním zpoždění tam, mohli pokračovat v letu přes Plzeň do Prahy, kde prolétli nízko nad městem v těsné formaci dva průlety, než 13. srpna kolem 17. hodiny přistáli na ruzyňském letišti v Praze.

Ruzyně 13 August 1945 – Home at last! / Ruzyně 13. srpna 1945, Poslední doma!

Some of the 54 Czechoslovak Spitfire pilots on their return to Ruzyne. / Několik z 54 Spitfirů na kterých se piloti vrátili.

S/Ldr Jiří Hartman, 310 Sqn pilot, who led the formation of returning Spitfires, recalls “It was the flight which we were looking forward to for the whole of the war; [that we] did not really believe [would] ever come, and — there it was. As we appeared within a short distance of Prague, and we saw the River Vltava, as it is going zigzag through the town, I am sure that we all had our hearts in our mouths and still did not believe that we were at home. But we were, we landed, the parents of most of us who were still alive were waiting there, and the best day of my life arrived,” Hartman said.

S/Ldr Jiří Hartman, pilot 310 Sqn, který vedl formaci vracejících se Spitfirů, vzpomíná: “Byl to let, na který jsme se těšili celou válku; kterému jsme opravdu nevěřili, že někdy přijde, a – byl tu. Když jsme se objevili v malé vzdálenosti od Prahy a viděli jsme Vltavu, jak se klikatí městem, jsem si jist, že jsme všichni měli srdce v krku a stále jsme nevěřili, že jsme doma. Ale byli jsme, přistáli jsme, čekali tam rodiče většiny z nás, kteří ještě žili, a nastal nejlepší den mého života,” řekl Hartman.

Hartman recalled that they could have been home months earlier, were it not for a refusal from the Soviets. “When Americans liberated Plzeň, the Czech headquarters thought it would be a good idea if we could immediately fly to the airfield in Plzeň and lend some support to the uprising in Prague. Everything was arranged, transport planes with the ground crew were under way, and we were supposed to start in the morning. But at about four o’clock in the morning I was told that, because of Russian objections, the whole thing was canceled. So, we had to wait another three months before we eventually were allowed to return home.”

Hartman vzpomíná, že mohli být doma o několik měsíců dříve, nebýt odmítnutí ze strany Sovětů. “Když Američané osvobodili Plzeň, české velitelství si myslelo, že by bylo dobré, kdybychom okamžitě přiletěli na plzeňské letiště a poskytli nějakou podporu povstání v Praze. Vše bylo domluveno, dopravní letadla s pozemním personálem byla na cestě a ráno jsme měli odstartovat. Ale asi ve čtyři hodiny ráno mi bylo sděleno, že kvůli ruským námitkám se celá akce ruší. Takže jsme museli čekat další tři měsíce, než nám nakonec bylo dovoleno vrátit se domů.”

S/Ldr Jiří Hartman entry in his log book for this return flight. / S/Ldr Jiří Hartman – záznam v deníku letů o zpátečním letu domů.






“Thousands of people came to welcome us,” recalled another of the returnees, 312 Sqn pilot F/O Miroslav Liškutín, “It was amazing, fantastic. It was an unforgettable experience for all of us.”

“Přišly nás přivítat tisíce lidí,” vzpomíná další z navrátilců, pilot 312 Sqn F/O Miroslav Liškutín, “bylo to úžasné, fantastické. Pro nás všechny to byl nezapomenutelný zážitek.”






Sgt Bohuslav Velvarský, one of the pilots of 313 Sqn, described emotionally: “Our oxygen masks were full of tears,”

Sgt Bohuslav Velvarský, jeden z pilotů 313 Sqn, emotivně popsal: “Naše kyslíkové masky byly plné slz.”

“We lined up and in a settled formation our Spitfires flew low over Václavské náměstí and Hradčany. We were then fully deployed to start landing at Ruzyně Airport,” he recalled.

Seřadili jsme se a v ustálené formaci letěly naše Spitfiry nízko nad Václavským náměstím a Pražským hradem. Pak jsme byli navedeni, abychom začali přistávat na ruzyňském letišti,” vzpomínal.

Ruzyně 13 August 1945 – Welcome Home! / Ruzyně 13. srpna 1945 – Vítejte doma!

Posted in 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, Not Forgotton, Personnel, Russia | 1 Comment

Weymouth – The Fallen Czechoslovak Battle of Britain Remembered


Weymouth – vzpomínka na Čechoslováky padlé

v Bitvě o Británii




The SouthWest Battle of Britain Memorial, at Weymouth, Dorset, commemorates the 2938 Allied airmen, of RAF Fighter Command, who fought in the Battle of Britain, 88 of whom were Czechoslovak. Named on this memorial are the 544 airmen who who lost their lives during that battle, 8 of whom were Czechoslovak.

Jihozápadní památník Bitvy o Británii ve Weymouthu v Dorsetu vzpomíná 2 938 pilotů Stíhacího velení RAF, kteří bojovali v Bitvě o Británii, z nichž 88 bylo Čechoslováků.

FCAFA volunteer Milena Kolarikova visited this Memorial to place bouquets on behalf of FCAFA, in remembrance of those 8 Czechoslovaks.

Milena Kolaříková, dobrovolník FCAFA, památník navštívila, aby uctila památku těchto osmi Čechoslováků a jménem FCAFA zde umístila osm pugétků v barvách československé trikolory, se jmény padlých.





_______________________________________________________________

The Battle of Britain was between 10 July 1940 until 31 October 1940. The 88 Czechoslovak’s who had made the required operational flight during that Battle had flown either with 310 or 312 (Czechoslovak) Squadrons or with other British Squadrons in RAF Fighter Command.

Bitva o Británii se bojovala mezi 10. červencem 1940 a 31. říjnem 1940. 88 Čechoslováků, kteří uskutečnili požadovaný operační let, létalo buď v 310. nebo 312.(československé)peruti nebo i v jiných britských perutích Stíhacího velení RAF.

_______________________________________________________________

More information here about Emil FECHTNER, Josef FRANTIŠEK, Vilém GÖTH, Otto HANZLÍČEK, Jaroslav HLAVÁČ, Vladimír HORSKÝ, František MAREK and Jaroslav ŠTĚRBÁČEK.

Více informací zde o Emil FECHTNER, Josef FRANTIŠEK, Vilém GÖTH, Otto HANZLÍČEK, Jaroslav HLAVÁČ, Vladimír HORSKÝ, František MAREK and Jaroslav ŠTĚRBÁČEK.

_______________________________________________________________


Rest in Peace!

Cest jejich pamatce!

Posted in 310 Sqd, 312 Sqd, Battle of Britain, Biography, Memorial, Not Forgotton | 3 Comments

Antonin Velebnovsky – One of the Few




Antonín VELEBNOVSKÝ


One of the Few

jeden z hrstky


…………….* 15.04.1915, Jablunkov.

…………….† 21.07.41, Petworth, near Chichester




Pre WW2:

Před 2. světovou válkou:

Antonín Velebnovský was born on 15 April 1915 in Jablunkov, near the Polish border, in the Moravian-Silesian region of Czechoslovakia. His father, also Antonín, was a train driver, his mother Marie, a housewife, and he had three sisters Maria, Valeria and Hilda. Antonín attended the local school at Jablunkov in 1921 and from 1926 the grammar school in Český Těšín from where he matriculated in 1934. During this period he was an active sportsman, keen on skiing, tennis, javelin throwing and running.

Antonín Velebnovský se narodil 15. dubna 1915 v Jablunkově, poblíž polských hranic, v moravskoslezské oblasti Československa. Jeho otec, také Antonín, byl strojvedoucí, matka Marie, žena v domácnosti, a jeho sourozenci byly ještě tři sestry Marie, Valerie a Hilda. Antonín navštěvoval místní školu v Jablunkově od roku 1921 a od roku 1926 pak gymnázium v Českém Těšíně, kde maturoval v roce 1934. Během tohoto období aktivně sportoval, věnoval se zejména lyžování, tenisu, házel oštěpem a běhal.

Antonín aspired to join the military. On 16 July 1934, he volunteered to join the Czechoslovak Army. For his basic training he was posted to the 54 Artillery Regiment at Bratislava, Slovakia. A month later, having completed that training, he was posted to the 17th Infantry Regiment at Trenčín, also in Slovakia, where he was enrolled into their officer cadet school, graduating from there with the rank of četaře aspirant [sergeant].

Antonína lákal vstup do armády. Dne 16. července 1934 dobrovolně vstoupil do československé armády. Pro základní výcvik byl vyslán k 54. dělostřeleckému pluku v Bratislavě na Slovensku. O měsíc později, po jeho absolvování, byl převelen k 17. pěšímu pluku v Trenčíně, kde byl zapsán do tamní důstojnické kadetní školy, kterou absolvoval v hodnosti četaře aspiranta [seržant].

Antonín, pre-WW2. / Ant. Velebnovský před 2. svět. válkou

On 30 September, 1935, he was transferred as a cadet to the Military Academy at Hranice, graduating from there as an infantry Lieutenant.

Dne 30. září 1935 byl převeden jako kadet na Vojenskou akademii v Hranicích, kde absolvoval jako poručík pěchoty.

Aviation became his new interest, and he successfully sought a transfer to the Military Aviation Academy at Prostějov for training as an aerial observer. He completed his training on 31 July 1937 and on 1 August was promoted to the rank of poručík (P/O) and was posted to the 37th Fighter Squadron of the 3rd Air Regiment, of the Czechoslovak Air Force, who were stationed at Piešťany, in the Slovakia region of the country. He was selected for pilot training, returning to Prostějov to attend their pilot’s course from which he graduated on 1 April 1938. In this new role, he returned to his regiment at Piešťany and flew Letov Š-28 biplane fighter-aircraft.

Začal se zajímat o letectví a úspěšně přešel na Vojenskou leteckou akademii v Prostějově, kde se získal kvalifikaci leteckého pozorovatele. Kurz dokončil 31. července 1937 a 1. srpna byl povýšen do hodnosti poručíka a byl zařazen k 37. stíhací peruti 3. leteckého pluku československého letectva, který byl umístěn v Piešťanech, na Slovensku. Byl vybrán pro výcvik pilotů, vrátil se do Prostějova, aby zde absolvoval pilotní kurz, který ukončil 1. dubna 1938. S touto novou kvalifikací se vrátil ke svému pluku v Piešťanech a létal na stíhacím dvojplošníku Letov Š-28.

In September that year the Munich agreement was signed by Hitler, Mussolini, Chamberlain and Daladier wherein the Sudeten region of Czechoslovakia was ceded to Nazi Germany. Dr Eduard Benes, President of Czechoslovakia, was not invited to attend that meeting that dissected his country. Poland in turn occupied the Český Těšín region of Czechoslovakia on 10 October 1939. On 15 March 1939, Germany occupied the Bohemia and Moravia regions of Czechoslovakia while Slovakia became an ‘independent’ puppet State for Germany. The Slovak independence meant that the Czechs in the Czechoslovak military who had been stationed in Slovakia, returned back to their homeland – now the Reich Protectorate of Bohemia-Moravia – where the Germans had disbanded all Czech military units and demobilised personnel. At this stage Antonín had achieved 190 flying hours.

V září téhož roku byla podepsána Mnichovská dohoda mezi Hitlerem, Mussolinim, Chamberlainem a Daladierem, v níž byla příhraniční oblast Sudet postoupena nacistickému Německu. Dr. Eduard Beneš, prezident Československa, na tuto schůzku, která dělila území jeho státu, přizván nebyl. Polsko si také přisadilo a 10. října 1939 vojensky obsadilo česko – těšínskou oblast Československa. A nakonec, dne 15. března 1939 obsadilo Německo celé zbývající území Čech a Moravy, zatímco Slovensko se pro Německo stalo přes noc „nezávislým“ loutkovým státem. Slovenská nezávislost znamenala, že Češi v československé armádě, kteří sloužili na Slovensku, se museli vrátit zpět do své vlasti – nyní “Protektorátu Čechy a Morava” – kde Němci rozpustili všechny české vojenské jednotky a jejich personál byl demobilizován. V této době měl Antonín nalétáno 190 hodin.

To Poland:

Do Polska:

On 19 March 1939, just four days after the German occupation, former senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defence of the Nation]. Obrana Národa also worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where they could be formed into military units to fight for the liberation of their homeland. These two organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape to Poland. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region because of the close proximity of the ‘new’ Polish border since the Polish occupation of the Český Těšín region.

Ale už 19. března 1939, pouhé čtyři dny po německé okupaci, začali bývalí vyšší důstojníci dnes již rozpuštěné československé armády utvářet složky podzemní armády, známé jako “Obrana Národa”. Obrana Národa také spolupracovala se Svazem Letců, Leteckým svazem ČSR. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků dostat se do sousedního Polska, kde by mohli být formováni do vojenských jednotek pro boj za osvobození své vlasti. Tyto dvě organizace poskytovaly peníze, kurýrní a další pomoc, aby mohli letci uprchnout do Polska. Obvykle to bylo překročením hranice na Ostravsku, díky těsné blízkosti „nové“ polské hranice po polské okupaci regionu Českého Těšínska.

Having been denied the chance to resist the occupying Germans, Antonín was one of the many Czechoslovak airmen and soldiers who saw it was their duty to go to Poland from where they could fight to achieve the liberation of Czechoslovakia.

Poté, kdy mu byla odepřena možnost postavit se německým okupantům, stal se Antonín jedním z řady československých letců a vojáků, kteří přijali svoji povinnost odjet do Polska, kde se rodila příležitost bojovat za osvobození Československa.

On 20 June 1939, he covertly crossed over the border to Poland, then travelled to Krakow, reporting to the Czechoslovak Consulate three days later. He was initially placed at the transit camp for escaped Czechoslovak military personnel at nearby Malý Bronowice whilst travel arrangements to France where made. On 25 July 1939, Antonín and other Czechoslovak military escapees were taken by train to the Baltic port of Gydnia, Poland. The following day they boarded the ‘SS Kastelholm’ and sailed to Calais, France. Part of the voyage down the Baltic Sea was very rough, even to airmen who were used to flying in turbulent conditions, and so the ‘SS Kastelholm’ stop at the Danish port of Frederikshaven to re-supply was a welcome relief for the Czechoslovaks onboard. After a five-day voyage, they arrived in Calais on 31 July 1939.

Dne 20. června 1939 skrytě překročil hranici do Polska, poté cestoval do Krakova, aby se o tři dny později mohl hlásit na československém konzulátu. Zpočátku byl umístěn v tranzitním táboře pro uprchlíky z čsl. armádních sil v nedalekých Malých Bronowicích, zatímco diplomaté zajišťovali jejich přesu do Francie. 25. července 1939 byl Antonín spolu s dalšími uprchlíky přepraveni vlakem do baltského přístavu Gydnia v Polsku. Následující den nastoupili do námořního parníku „SS Kastelholm“, aby se přepravili do francouzského Calais. Část plavby po rozbouřeném Baltském moři byla velmi nepříjemná i pro letce, zvyklé létat ve vzdušných turbulencích, a tak zastávka „SS Kastelholm“ v dánském přístavu Frederikshaven k obnovení zásob byla pro všechny vítanou úlevou. Po pětidenní plavbě dorazili 31. července 1939 do Calais.

To France:

Do Francie

Initially, Antonín and his fellow escapees were transferred to Place Ballard, the Foreign Legion’s recruitment depot at Paris, to undergo medical checks, whilst the necessary documentation was prepared for their enlistment into the Legion pending their transfer to the Legion’s training base at Sidi bel Abbes, Algeria. During this time they attended French classes and any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly learnt French with the girls they met. Before that process could be completed, war was declared and instead Antonín and the other Czechoslovak airmen were transferred to the l’Armée de l’Air at their recruitment centre at Dugny, near Paris. On 10 October 1939, at the rank of Sergent, he was transferred to Centre d’Instruction de Chasse for re-training on French Potez XXV and Morane-Saulnier MS.230 elementary trainers and then the Morane-Saulnier MS-406c fighter aircraft at Chartres, the l’Armée de l’Air training airbase.

Zpočátku byli Antonín a jeho kolegové převezeni na Place Ballard, náborové středisko cizinecké legie v Paříži, aby zde podstoupili lékařské prohlídky, zatímco se kompletovala jejich osobní dokumentace pro jejich zařazení do legie, pro jejich přesun na výcvikovou základnu legie v Sidi bel Abbes v Alžírsku. Během této doby také navštěvovali hodiny francouzštiny a veškerý volný čas obvykle trávili v Paříži zkoumáním památek a procvičováním své nově naučené francouzštiny s dívkami, které tam potkávali. Než však mohl být tento proces dokončen, došlo k vyhlášení války a Antonín spolu s ostatními československými letci byli převedeni do l’Armée de l’Air v jejich náborovém středisku v Dugny, poblíž Paříže. Dne 10. října 1939 byl v hodnosti četaře převezen do Centre d’Instruction de Chasse ke zdokonalovacímu výcviku na cvičných francouzských strojích Potez XXV a Morane-Saulnier MS.230 a následně na stíhací letouny Morane-Saulnier MS-406c v Chartres, výcvikové letecká základna l’Armée de l’Air.

Antonín, and fellow Czechoslovak airmen, Chartres, 1940. / Antonín spolu se svými čsl. kolegy, Chartres, 1940.

He completed his retraining and was assigned to GC III/ 10 who were based at Deauville and equipped with MB-152c fighter-aircraft. On 27 May 1940 he and fellow Czechoslovak’s Václav Brejcha and František Novotný were posted to GC III/10, equipped with Curtis H-75 aircraft, for operational flying. On 4 June the three were assigned to GC I /4. During the Battle of France with the rapid advance of the German forces, GC I/4 were constantly retreating south through France and eventually were forced to fly to Oran, Algeria.

Po přeškolení byl převelen ke GC III/ 10, který měl základnu v Deauville a byl vyzbrojen stíhacími stroji MB-152c. Dne 27. května 1940 byl spolu s Čechoslováky Václavem Brejchou a Františkem Novotným vyslán k operačnímu letu do GC III/10, vyzbrojeného letouny Curtis H-75. Dne 4. června byli všichni tři převeleni k GC I /4. Během bitvy o Francii, kdy německé jednotky rychle postupovaly, uskupení GC I/4 se muselo neustále přesouvat na jih Francie, aby se nakonec přesunulo do alžírského Oranu.

The Czechoslovak airmen of the unit were released from l’Armee d’Air service and they travelled to Casablanca, Morocco, where, on 29 June, they boarded the ‘Gibt-el-Dersa’ which took them to Gibraltar. Here they transferred to the ‘Cidonia’ and on 7 July, as part of a large convoy, sailed to England, arriving at Liverpool, England, on 16 July 1940.

Českoslovenští letci byli z těchto jednotek l’Armee d’Air propuštěni a odcestovali do marocké Casablanky, kde 29. června nastoupili na loď „Gibt-el-Dersa“, která je převezla na Gibraltar. Zde se nalodili na loď ‘Cidonia‘, aby 7. července v rámci velkého konvoje odpluli do Anglie. 16. července 1940 dorazili do anglického Liverpoolu.

RAF

The Czechoslovaks were transferred to the Czechoslovak transit camp at Cholmondeley Park near Crewe, Cheshire. Here they lived in tents while they were security vetted and their future roles ascertained.

Čechoslováci byli převezeni do československého tranzitního tábora v Cholmondeley Park poblíž Crewe v Cheshire. Zde byli ubytováni ve stanech, zatímco se prověřovala jejich příslušnost a budoucí nasazení.

The Battle of Britain was now in progress and there was an urgent need for fighter pilots. As a trained pilot he was quickly transferred to the Czechoslovak RAF Depot, Cosford where, on 5 August 1940, he was admitted to the Volunteer Reserve of the RAF, with the rank of P/O, and began his RAF training and also English language classes. On 8 September 1940, along with seven other officers and 11 Sgt Czechoslovak pilots, Antonín was posted to 6 OTU [Operational Training Unit] at Sutton Bridge for a Hurricane conversion course.

Bitva o Británii byla v plném proudu a všude byl znát naléhavý nedostatek stíhacích pilotů. Jako pilot po výcviku byl rychle převelen do československého střediska RAF v Cosfordu, kde byl 5. srpna 1940 přijat jako dobrovolnická záloha RAF v hodnosti poručíka, aby zahájil výcvik v RAF včetně angličtiny. Dne 8. září 1940 byl Antonín spolu se sedmi dalšími důstojníky a 11 československými piloty vyslán k 6. OTU [Provozní cvičná jednotka] v Sutton Bridge na přeškolovací kurz na stroje Hurricane.

Antonín completed his course and on 14 October, along with fellow Czechoslovak pilots Josef, Dýgryn, Emil Foit, and Jaromir Střihavka, was posted to 85 Sqn based at Church Fenton where and equipped with Hurricane Mk I’s.

Antonín dokončil kurz a 14. října byl spolu s dalšími československými piloty – Josefem Dygrýnem, Emilem Foitem a Jaromírem Střihavkou převelen k 85. peruti v Church Fenton, která byla vyzbrojena stroji Hurricane Mk.I.

He was with 85 Sqn only until 22 October when he was posted to 1 Sqn who were based at Wittering where and equipped with Hurricane Mk Is. He made his first operational flight – a scramble – on 27 October in Hurricane P3395. With 1 Sqn he participated in the final days of the Battle of Britain but without any combat success.

U 85. peruti pobyl pouze do 22. října, kdy byl vyslán k 1. peruti, která měla základnu ve Wittering a byla vyzbrojena také stroji Hurricane MK.I. Svůj první operační let uskutečnil 27. října na stroji Hurricane P3395. U 1. perutě se zúčastnil posledních dnů bitvy o Británii, ale bez jakéhokoli bojového úspěchu.

At that time the squadron were a day-light fighter squadron but by Spring 1941 they had taken a night-fighter role and were now based at Tangmere.where The squadron already had a large contingent of Czechoslovak pilots including Sgts Karel Kuttelwascher, Jan Plášil, Josef Přihoda, Jan Štefan and Antonín Zavoral. With 1 Sqn he achieved some combat success:

V té době byla tato peruť denní stíhací perutí, ale na jaře 1941 převzala roli noční stíhací peruti se základnou v Tangmere. Zde už měla peruť větší zastoupení čsl pilotů v čele s četaři Karlem Kuttelwascherem, Janem Plášilem, Josefem Přihodou, Janem Štefanem a Antonínem Zavoralem. S 1.perutí už nějakých bojových úspěchů dosáhl.

On 21 June 1941, twelve Hurricanes from 1 squadron left Redhill at 17:00 to escort 18 Blenheim bombers on a Circus Operation for a bombing raid on the oil tanks at Bethune, France. On the return flight, over the English Channel, about 10 miles from the French coast, 8 Me109’s came astern and the squadron was given the order to engage.

Dne 21. června 1941 vzlétlo v 17.00 hod. 12 Hurricane od 1. perutě ze základny v Redhill, aby doprovázely 18 bombardérů Blenheim při akci “Cirkus” – náletu na palivové nádrže ve francouzském Bethune. Při zpátečním letu nad Lamanšským průlivem, asi 10 mil od francouzského pobřeží, se za nimi zezadu objevilo 8 nepřátelských Me109 a stíhací letka dostala rozkaz k zásahu.

Antonín, flying Hurricane Z3241 was flying as Yellow 1 and was attacked almost immediately by a Me109 from below, he half rolled and came behind the aircraft, giving a sort burst from 70 yards and saw pieces break away from the Me109’s wings and fuselage. He then returned to Redhill, landing at 18:35.

Antonín, pilotoval Hurricane Z3241, letěl jako žlutá 1 a byl téměř okamžitě zespodu napaden jedním Me109, udělal poloviční výkrut, aby se dostal za něj a z 50 metrů vypálil dávku. Spatřil jak se jak se z Me 109 odlamují kusy trupu a křídel. Poté se vrátil do Redhillu a přistál zde v 18:35.

But he was also the victim of combat. On 21 April 1941, five of the squadron’s Hurricanes were scrambled, at 19:15, from Croydon airfield for a patrol over Canterbury. There he was in combat with a Me109 from I/JG 51 but his Hurricane was shot up. damaging his hydraulics. With glycol escaping from his aircraft he managed to return to Croydon airfield at 19:30 to make an emergency landing. He was unhurt.

Ale přišly i horší chvíle. Dne 21. dubna 1941 vzlétlo v 19:15 z letiště Croydon 5 strojů Hurricane na hlídku nad Canterbury. Tam se dostal do souboje s Me109 od I/JG 51, ale jeho Hurricane dostal zásah do hydrauliky a byl z boje vyřazen. S glykolem unikajícím ze svého stroje se mu podařilo v 19:30 vrátit na letiště Croydon, kde nouzově přistál. Byl nezraněn.

At midnight on the night of 15/16 July, Antonin took-off in Hurricane Z3902 for a searchlight training exercise in co-operation with anti-aircraft ground defence forces on the South coast. He had been airborne for 45 minutes when he radioed for a vector course to return to Tangmere. This was given. Seven minutes later he requested another vector which was also given. Nothing more was heard from him in spite of several efforts to contact him by radio. After two hours he was presumed lost and a search party of civilian police, soldiers and Home Guard was organised to search for him in the Petworth area where he had last been plotted, but this search failed. Eventually his body was found in the crashed aircraft later in the day in a wood, about 250 yds South of Tegleaze Farm, near Graffham about 8 miles from base. He had apparently flown into the wooded top of a hill and had been airborne for 55 minutes at the time of the accident. The probable cause of the accident was either an incorrect height estimate or an incorrect altimeter setting.

O půlnoci z 15. na 16. července Antonín vzlétl se svým Hurricane Z3902 ke cvičnému letu za využití světlometů ve spolupráci s protiletadlovými pozemními obrannými silami při jižním pobřeží. Byl ve vzduchu 45 minut, když požádal o sdělení letového kurzu pro návrat do Tangmere. Ten mu byl sdělen. O sedm minut později požádal o kurz znovu a i tehdy mu bylo vyhověno. Navzdory několika pokusům kontaktovat jej rádiem, se už neozval. Po dalších dvou hodinách byl považován za ztraceného a byla zorganizována pátrací akce skupinou civilních policistů, vojáků a domobrany v oblasti Petworth, kde byl naposledy zachycen, ale toto pátrání výsledek nepřineslo. Jeho tělo bylo nakonec během příštího dne nalezeno v havarovaném letadle v lese, asi 250 yardů jižně od farmy Tegleaze, poblíž Graffhamu, asi 8 mil od základny. Zjevně narazil do zalesněného vrcholu kopce a v době nehody byl ve vzduchu 55 minut. Nejpravděpodobnější příčinou nehody byl buď nesprávné odečtení výšky, nebo chybné nastavení výškoměru.

F/Lt Antonín Velebnovský was buried at grave 50, in square 42 at Chichester cemetery on 21 July 1941. He was 26 years old.

Kapitán Antonín Velebnovský byl pohřben dne 21. července 1941 v hrobě č. 50, v sektoru 42 na hřbitově v Chichesteru,. Bylo mu 26 let.

Medals:

For his wartime service, in three Air Forces, he was awarded the following medals:

Za svou válečnou službu ve vzdušných silách tří států získal tato ocenění:

British / Britské:

1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp

Air Crew Europe Star

Defence Medal

War Medal

Czechoslovakia / Československé:

Valečný kříž

Za zásluhy I. st.

vojenská pamětní medaile se štítky F a VB

Remembered:

Památníky:

Czechoslovakia:

Česká republika:

Český Těšín

Havířov

Jablunkov

There is a memorial plaque for him at the family home:

Toto je pamětní deska, umístěná na jeho rodném domě:

Jablunkov

and also a Jablunkov street is named in his honour.

a také jedna z ulic v Jablunkově nese jeho jméno :

Prague – Dejvice:

Czechoslovak Airmens Memorial, Dejvice, Prague:

Prague – Klárov:

In November 2017, his name, along with the names of 2512 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno, spolu se jmény 2512 dalších československých mužů a žen, kteří sloužili v RAF během 2. světové války, odhaleno na pomníku “Okřídlený lev” na Klárově v Praze.


UK:

Spojene království:

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Je připomínán, spolu s dalšími 2938 posádkami Bitvy o Británii, na pamětní zdi Christophera Foxley-Norrise u Národního památníku bitvy o Británii v Capel-le-Ferne, Kent:


He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:

Je také připomenut na Památníku Bitvy o Británii v Londýně:


He is remembered in the Remembrance books at St Clements Danes Church, London and St Vitus Cathedral, Prague.

Jeho jméno je také připomenuto v Pamětní knize St. Clements Danes Church v Londýně a v Katedrále Sv. Víta v Praze.

Posted in Battle of Britain, Biography, Not Forgotton, Other RAF Squadrons | 2 Comments

311 Squadron – 81st Anniversary

81st Anniversary

311. peruť – 81. výročí

29th July 2021

the 81st Anniversary

of the formation of

311 (Czechoslovak) Squadron

in the Royal Air Force.

_______________________________________________________________

29. července 2021

81. výročí vzniku

311. (československé) perutě

v RAF.

_______________________________________________________________

More information about 311 Sqn in:

RAF Bomber Command here

and in

RAF Coastal Command here.

_______________________________________________________________

Více informací o 311. peruti pod:

RAF Bomber Command zde

i

RAF Coastal Command zde.

_______________________________________________________________

Posted in 311 Sqd, Anniversary, Not Forgotton | Leave a comment

Adolf Jurman – 21.08.21.


Posted in 311 Sqd, Events, Forthcoming Events, Not Forgotton | Leave a comment

Vaclav Cukr – one of the Few






Václav CUKR


One of the Few

jeden z hrstky


…………….* 16.10.1913. Prague.

…………….† 24.10.89. Christchurch, New Zealand.




Pre WW2 / Před 2. světovou válkou:

Václav Cukr was born on 16 October 1913 in Prague, the son of Václav, a hotelier, and Marie, neé Otiskové, Cukr, but grew up in Luhačovice, a Spa Town in the Moravia region of Czechoslovakia, some 260 km South-East of Prague where his father owned the Praha hotel. Here he completed four years at primary school and six years of secondary education before leaving school, aged 15, and began training as an electrician.

Václav Cukr se narodil 16. října 1913 v Praze jako syn Václava, hoteliéra a jeho ženy Marie, rozené Otiskové. Václav ale vyrůstal v Luhačovicích, významném lázeňském městě na Moravě v ČSR, asi 260 km jihovýchodně od Prahy, kde jeho otec vlastnil hotel Praha. Zde ve věku 15 let, po čtyřech letech základní školy a šesti let “měšťanky” školu opustil, a začal se učiit elektrikářem.

On reaching 18, he was required to do his compulsory military service, and on 1 October 1932 joined the Czechoslovak Air Force and was sent to their Military Aviation Academy at Prostějov for his basic military training. On completion he was selected for pilot training.

Po dosažení 18 let přišla povinnost vykonat základní presenční vojenskou službu a 1. října 1932 nastoupil k československému letectvu a byl odvelen na základní vojenský výcvik do Vojenské letecké akademie v Prostějově. Po jeho dokončení byl vybrán pro výcvik pilotů.

Graduates of the 1932-1934 pilots course Prostejov. / Absolventi kurzu pilotů 1932-1934 Prostějov.

He completed this on 15 June 1934, graduating as an observation pilot and was posted to the 2nd Squadron of the 1st Air Regiment ‘Tomáš Garrigue Masaryk’ of the Czechoslovak Air Force. This was stationed at Prague-Kbely airbase and was were equipped with Letov Š-328 reconnaissance biplanes. On 15 September 1935 he attended a night flying course, retraining for bomber aircraft, and graduating on 30 June 1937. On 1 July 1937 he was posted to the 85th Heavy Bomber Squadron of the 6th Air Regiment based Prague-Kbely with the rank of Cetař (Sgt).

Ten dokončil k datu 15. června 1934, aby poté absolvoval pilotní kurz pro pozorovatele a byl převelen ke 2. peruti 1. leteckého pluku „Tomáše Garrigue Masaryka“ československého letectva. Ten byl dislokován na letecké základně Praha-Kbely a byl vyzbrojen průzkumnými dvojplošníky Letov Š-328. Dne 15. září 1935 nastoupil do kurzu pro noční létání a k přeškolení na bombardovací letoun, který úspěšně zakončil 30. června 1937. Dne 1. července 1937 byl převelen k 85. těžké bombardovací peruti 6. leteckého pluku se sídlem Praha-Kbely v hodnosti četaře.

Letov Š-328 biplane reconnaissance aircraft. / Průzkumný dvouplošník Letov Š-328.

The German occupied Czechoslovakia on 15 March 1939 and within a few days the Czechoslovak Air Force and Army were disbanded and all personnel demobilised. By this time he had completed 1496 flying hours.

Avšak 15. března 1939, došlo k okupaci Československa nacistickým Německem a během několika dnů bylo československé letectvo a celá jeho armáda rozpuštěna a veškerý personál demobilizován. Do této doby měl Václav nalétáno 1496 letových hodin.

To Poland / Do Polska:

But just four days later, on 19 March 1939, former senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defence of the Nation]. Obrana Národa also worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where they could be formed into military units to fight for the liberation of their homeland. These two organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape to Poland. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region because of the close proximity of the ‘new’ Polish border since Poland had occupied the Český Těšín region of Czechoslovakia on 10 October 1939.

Ale jen o čtyři dny později, 19. března 1939, začali bývalí vyšší důstojníci, v tu dobu již rozpuštěné československé armády, vytvářet podzemní armádu, známou jako Obrana Národa (ON). ON spolupracovala také se Svazem Letců, Leteckým svazem ČSR. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků dostat se do sousedního Polska, kde by mohli být formováni do vojenských jednotek a využiti pak pro boj za osvobození své vlasti. Tyto dvě organizace poskytovaly peníze, kurýrní a další pomoc, aby mohli letci uprchnout do Polska. Obvykle se tak stalo překročením hranic na Ostravsku, díky těsné blízkosti „nové“ polské hranice, protože Polsko obsadilo České Těšínsko, předtím území Československa, dne 10. října 1939.

Having been denied the chance to resist the occupying Germans, Václav was one of the many Czechoslovak airmen and soldiers who saw it was their duty to go to Poland from where they could fight to achieve the liberation of Czechoslovakia.

Václav, kterému byla odepřena možnost postavit se okupantům na odpor, byl jedním z mnoha československých letců a vojáků, kteří považovali za svoji povinnost odejít do Polska, kde se rýsovala možnost bojovat za osvobození Československa.

On the night of 13 June 1939, with other former Czechoslovak airmen, they smuggled themselves aboard a coal-train near Kunčice, Ostrava, which took them over the border to Poland. They then reported to the Czechoslovak Consulate in Krakow and were sent to Bronowice Małe, a former Polish Army barracks on the outskirts of Krakow which was now utilised as a temporary transit camp for the escaped Czechoslovak military.

V noci 13. června 1939 se spolu s několika dalšími bývalými československými letci propašovali poblíž ostravských Kunčic na vagony nákladního vlaku s uhlím, který je převezl přes hranice do Polska. Poté se přihlásili na československém konzulátu v Krakově a byli posláni do Malých Bronowic, bývalých kasáren polské armády na okraji Krakova, které byly nyní využívány jako dočasný tranzitní tábor pro uprchlíky z řad československé armády.

Czechoslovak escapees at Bronowice Małe. / Českoslovenští uprchlíci v táboře Male Bronowice.

However, the Polish Authorities, who recognised the new puppet State of Slovakia, showed little interest in the Czechoslovak military who were escaping across their border in groups and would not allow independent Czechoslovak units to be established on its territory as they were concerned about antagonising neighbouring Nazi Germany. Only after lengthy negotiations between Czechoslovak Diplomats in France and Great Britain, and the French Government, did the French agree to permit 4,000 Czechoslovaks into the French Foreign Legion – French law did not allow for foreign military units to be on its territory in peacetime, and the Czechoslovak escapers would be required to join the French Foreign Legion for a five-year period with the agreement that, should war be declared, they would be transferred to French military units. The alternative was to be returned to occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further retribution to their families.

Avšak polské úřady, které uznaly nový loutkový stát Slovensko, neprojevovaly velké pochopení pro uprchlíky československé armády, kteří ve skupinách prchali přes jejich hranice a neměla v úmyslu dovolit, aby na jejím území vznikly samostatné československé jednotky, protože se obávaly nepřátelské reakce sousedního nacistického Německa. Teprve po zdlouhavých diplomatických jednáních mezi čs diplomaty ve Francii a Velké Británii a francouzskou vládou, souhlasili Francouzi s přijetím 4 000 Čechoslováků do francouzské cizinecké legie. Francouzské právo totiž nedovolovalo, aby se na jeho území v době míru nacházely cizí vojenské jednotky, a českoslovenští uprchlíci tak byli postaveni před rozhodnutí vstoupit na 5 let do francouzské cizinecké legie za podmínky, že v případě vyhlášení války budou převedeni do pravidelných vojenských jednotek francouzské armády. Jedinou alternativou pro ně bylo vrátit se zpět do okupovaného Československa a čelit zde případnému trestu za útěk – obvykle uvěznění nebo poprava s dalším postihem vůči jejich rodinám.

On 25 July 1939, Václav and 189 other Czechoslovak military escapees, were taken by train to the Baltic port of Gydnia, Poland. The following day they boarded the ‘SS Kastelholm’ and sailed to Calais, France. Part of the voyage down the Baltic Sea was very rough, even to airmen who were used to flying in turbulent conditions, and so the ‘SS Kastelholm’ stop at the Danish port of Frederikshaven to re-supply was a welcome relief for the Czechoslovaks onboard. After a five-day voyage, they arrived in Calais on 31 July 1939.

25. července 1939 byli Václav a dalších 189 československých vojenských uprchlíků dopraveni vlakem do baltského přístavu Gdynia v Polsku. Následující den nastoupili na námořní parník „SS Kastelholm“, aby se jím přepravili do francouzského Calais. Část plavby po bouřlivém Baltském moři byla velmi drsná, a to i pro letce, kteří byli zvyklí na vzdušné turbulence, a tak zastávka jejich lodi v dánském přístavu Frederikshaven na doplnění zásob, byla pro Čechoslováky na palubě vítanou úlevou. Do Calais dorazili po pětidenní plavbě 31. července 1939.

Václav Cukr, with other Czechoslovak airmen, Chartres March 1940. / Václav Cukr, s dalšími československými letci, Chartres, březen 1940.

France / Francie:

Initially, Václav and his fellow escapees were transferred to Place Ballard, the Foreign Legion’s recruitment depot at Paris, to undergo medical checks, whilst the necessary documentation was prepared for their enlistment into the Legion pending their transfer to the Legion’s training base at Sidi bel Abbes, Algeria. During this time they attended French classes and any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly learnt French with the girls they met. Before that process could be completed, war was declared and instead Václav and the other Czechoslovak airmen were transferred to the l’Armée de l’Air at their recruitment centre at Dugny, near Paris. On 6 October 1939, at the rank of Corporal, he was transferred to Centre d’Instruction de Chasse for re-training on French Potez XXV and Morane-Saulnier MS.230 elementary trainers and then the Morane-Saulnier MS-406c fighter aircraft at Chartres, the l’Armée de l’Air training airbase.

Václav a jeho kolegové byli původně převezeni na Place Ballard, náborové místo cizinecké legie v Paříži, kde podstoupili vstupní lékařské prohlídky, zatímco byla připravována nezbytná průvodní dokumentace pro jejich zařazení do legie, než budou přesunuti na výcvikovou základnu legie v Sidi bel Abbes v Alžírsku. Během této doby navštěvovali hodiny francouzštiny a veškerý volný čas obvykle trávili v Paříži prohlídkou pamětihodností a procvičováním svých nových znalostí francouzštiny s dívkami, které potkávali. Než však mohl být tento proces dokončen, byla vyhlášena válka a tak byli Václav a ostatní českoslovenští letci převezeni k l’Armée de l’Air v jejich náborovém středisku v Dugny, poblíž Paříže. Dne 6. října 1939, v hodnosti desátníka, byl převelen do výcvikového střediska “Centre d’Instruction de Chasse” k přeškolení a základnímu výcviku na francouzských strojích Potez XXV a Morane-Saulnier MS.230 a dále na stíhací letouny Morane-Saulnier MS-406c v Chartres, výcvikové letecké základně l’Armée de l’Air.

Morane-Saulnier MS-406c

He was accepted into l’Armee d’Air and on 6 October 1939 assigned to CIC Chartres for re-training on French equipment during which he achieved a further 28.19 flying hours. On 8 March 1940, after completing an air-gunnery course at Montpellier, together with fellow Czechoslovak pilots Jaroslav Gleich and Otto Pavlu, Václav was posted as an operational pilot, with the rank of Caporal Chef, to GC II/3 who were equipped with MS-406c fighter aircraft and stationed at Connantre. By mid-May, they were re-equipped with Dewoitine D-520 fighter aircraft.

Byl přijat do l’Armee d’Air a 6. října 1939 přidělen k CIC Chartres k rekvalifikaci na francouzské stroje, během níž dosáhl dalších 28,19 nalétaných hodin. Dne 8. března 1940, po absolvování dělostřeleckého kurzu v Montpellier, spolu s dalšími československými piloty Jaroslavem Gleichem a Otto Pavlem, byl Václav vyslán jako operační pilot v hodnosti Caporal Chef do GC II/3, které bylo vybaveno stíhacími stroji MS-406c na základně v Connantre. V polovině května byli přezbrojeni na stíhací letouny Dewoitine D-520.

D520.

The Germans invaded France on 10 May 1940. During the ensuing Battle of France, Václav flew 45 operational hours, achieving combat success during the heavy fighting with the Luftwaffe:

Němci napadli Francii 10. května 1940. Během následující bitvy o Francii nalétal Václav 45 operačních hodin, přičemž během těžkých bojů s Luftwaffe dosáhl těchto sestřelů:

Date:

Time:

Type Flown:

Action:

20.04.40

11:40

MS-406

1/6 share of a He III H-2
near Maubeuge-Maastrichtnear

22.05.40.

17:10

D-520

½ share of a Hs 126, South of Arras

22.05.40.

17:10

D-520

Ju 87 B, South of Arras

24.05.40.

13:45

D-520

¼ share of a Do 17, 5 km East of Aulnoye-Aymeries

26.05.40.

19:45

D-520

½ share of a Do 17, East of Picquigny

07.06.40.

10:35

D-520

Observation ballon, 10 km North of Poix

07.06.40.

18:45

D-520

½ share of a He 111, 3 km West of Bray

07.06.40

18:55

D-520

Bf 109 E, Harbonniéres

08.06.40.

15:00

D-520

Ju 87 R, Valily-sur-Aisne

The success of his first victory of a 1/6 share of a He III on 20 April was marred somewhat as the combat was over Belgium, which was neutral at that time, and due to engine failure of his MS-406 Václav was forced to make an emergency landing at Rosée, near Florennes, Belgium. The Belgians adhered to strict neutrality at the time, and Václav was sent to a Belgium internment camp, from which he was paradoxically liberated only by the German invasion of Belgium. The Germans began their Western offensive on 10 May 1940, invading Belgium, so that they could go around the French Maginot Line. That day, Václav was released from his internment and sent back to his unit in France. He achieved two more combat victories on 22 May 1940, but a due to his D-520 running out of fuel, had to make a forced landing near Betz-Bouillancy, just 50 km from Paris, where GC II/3 where now deployed. Here he was almost shot by nearby demoralised French soldiers who had mistaken the identity of his aircraft.

Úspěch jeho prvního vítězství 1/6 podílu na sestřelu He III, dne 20. dubna, byl poněkud kuriózní, protože k souboji došlo nad územím Belgie, která byla v té době neutrální, a kvůli poruše motoru jeho MS-406 byl Václav nucen nouzově přistát v Rosée poblíž Florennes v Belgii. Belgičané se tehdy drželi přísné neutrality a Václava poslali do belgického internačního tábora, ze kterého ho paradoxně osvobodila až německá invaze do Belgie. Němci zahájili svou západní ofenzivu 10. května 1940, napadli Belgii, aby mohli přes její území obejít francouzskou Maginotovu linii. Toho dne byl Václav propuštěn z internace a poslán zpět ke své jednotce ve Francii. Dne 22. května 1940 dosáhl dalších dvou sestřelů, ale vzhledem k nedostatku paliva jeho D-520 musel nouzově přistát poblíž Betz-Bouillancy, pouhých 50 km od Paříže, kde byla GC II/3 nyní nasazena. Zde byl téměř zastřelen demoralizovanými francouzskými vojáky, kteří si spletli identifikační znaky jeho letadla.

Two days later, Václav was shot down after combat success with a Dornier Do 17 bomber, but his D-520 was badly damaged by a Me110, forcing him to make another forced landing near Aulnoye-Aymeries in Northern France. He was unharmed and returned to his unit the following morning.

O dva dny později byl Václav, po bojovém úspěchu v souboji s bombardérem Dornier Do 17, dostal zásah a jeho D-520 byl těžce poškozen nepřátelským Me110, což ho donutilo provést další vynucené přistání poblíž Aulnoye-Aymeries v severní Francii. Nezranil se a následujícího rána se vrátil ke své jednotce.

His final combat success in the Battle of France was on 8 June 1940 when with fellow Czechoslovak GC II/3 pilot, Stanislav Peroutka, he attacked a formation of five Ju 87 dive bombers from I./StG 2. In the ensuing combat he shot down one of the Ju 87, but accurate gunfire from another hit the engine of his D-520, and one of the bullets pierced his front windscreen, creasing his temple. Blood from the wound nearly blinded him, forcing him to make a forced landing at Cramaille, about 90km East of Paris. The area had already been over-run by advancing forward units of the German Wermacht but he managed to evade capture and cross back into French-held territory where he collapsed unconscious. He was found by French soldiers who took him to the hospital at Chateau-Thierry. After treatment for his wounds he quickly left to avoid capture by the advancing Germans.

Jeho poslední sestřel v bitvě o Francii byl 8. června 1940, kdy spolu s československým pilotem GC II/3 Stanislavem Peroutkou zaútočili na formaci pěti střemhlavých bombardérů Ju 87 z I./StG 2. V následném souboji sestřelil jeden z Ju 87, ale přesná střelba druhého z nich zasáhla motor jeho D-520 a jedna z kulek mu prorazila přední sklo a povrchně zasáhla jeho spánek. Krev z rány ho málem oslepila, což ho přinutilo k nouzovému přistání v Cramaille, asi 90 km východně od Paříže. Oblast byla však již obsazena postupujícími jednotkami německého Wermachtu, ale podařilo se mu zajetí vyhnout a dostat se zpět na území ovládané Francií, kde upadl do bezvědomí. Našli ho francouzští vojáci a odvezli do nemocnice v Chateau-Thierry. Po ošetření zranění rychle nemocnici opustil, aby se vyhnul zajetí postupujícími Němci.

During the Battle of France, Václav had flown 45 operational hours, and was credited with the destruction of eight Luftwaffe aircraft and one Observation balloon making him the 3rd most successful Czechoslovak pilot of that battle.

Během bitvy o Francii měl Václav nalétáno 45 operačních hodin a připsalo se mu zničení osmi letadel Luftwaffe a jednoho pozorovacího balónu, což z něj činilo 3. nejúspěšnějšího československého pilota této bitvy.

With the French capitulation imminent, Václav and other Czechoslovak airmen were released from their l’Armee d’Air service and they made their way to Port Vendres from where, on 24 June 1940 they boarded the ‘General Chanzy’ and sailed to Oran, Algeria. From there, they went by train to Casablanca, Morocco, and after a five-day wait were able to board the ship‘ Gib-el-Ders’ which took them to Gibraltar. Here they transferred to the ‘Neuralia’ which sailed in a convoy to England, arriving at Liverpool on 12 July 1940.

S neodvratnou francouzskou kapitulací byli Václav a další českoslovenští letci propuštěni ze služby l’Armee d’Air a přepraveni do Port Vendres, odkud 24. června 1940 nastoupili na loď ‘General Chanzy’, aby se přeplavili do Oranu v Alžírsku. Odtamtud jeli vlakem do marocké Casablanky a po pětidenním čekání pak mohli nastoupit na loď „Gib-el-Ders“, která je dopravila na Gibraltar. Zde přestoupili na loď „Neuralie“, která plula v konvoji do Anglie a do Liverpoolu dorazila 12. července 1940.

RAF:

On 6 August 1940, Václav was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of AC2. The following day he was posted, with other Czechoslovak pilots, to the newly formed 310 (Czechoslovak) Sqn at Duxford which was equipped with Hurricane Mk I fighter aircraft. Here he was promoted to the rank of Sgt and with his fellow Czechoslovak pilots was re-trained on Hurricane aircraft and taught rudimentary English, being tutored by Louis de Glehn for three lessons per week. By 17 August, 16 of the pilots had completed their re-training, enabling ‘A’ and ‘B’ Flights to be assembled and the squadron was declared operational.

Dne 6. srpna 1940 byl Václav přijat jako rezervní dobrovolník do k RAF v hodnosti vojín 2. třídy (AC2). Následující den byl spolu s dalšími československými piloty vyslán k nově utvářené 310. (československé) peruti v Duxfordu, která byla vyzbrojena stíhacími stroji Hurricane Mk I. Zde byl povýšen do hodnosti četaře a se svými kolegy, československými piloty, se účastnil přeškolení na tyto letouny včetně lekcí základní angličtiny, přičemž ho doučoval Louis de Glehn tři lekce týdně. Do 17. srpna dokončilo rekvalifikaci 16 pilotů, což umožnilo sestavit letky „A“ a „B“ a celá peruť tak byla prohlášena za funkční.

However, by this date Václav and 18 other pilots had not yet reached the required standard, and with all of the squadron’s Hurricanes needed to participate in the Battle of Britain, there were no spare aircraft for further retraining to continue. Instead these reserve pilots were posted to 6 OTU at Sutton Bridge for their retraining to continue. Václav completed this on 10 September and was posted to 43 Sqn at Unsworth where he was assigned to the squadron’s ‘A’ Flight. 43 Sqn had a training role and he was with them for only for 18 days during which he flew six practice flights until 28 September, totalling 4.25 hours.

Ukázalo se však, že k tomuto datu Václav a dalších 18 pilotů nemá nalétaný potřebný standard a protože všechny perutě se stroji Hurricane se účastnily Bitvy o Britanii, nebyl k dispozici žádný náhradní letoun, aby přeškolování mohlo pokračovat. A tak byli tito záložní piloti vysláni na 6. OTU na Sutton Bridge, kde přeškolování mohlo pokračovat. Václav jej dokončil 10. září a byl vyslán ke 43. peruti v Unsworthu, kde byl přidělen k letce „A“ . 43. peruť měla výcvikový charakter a Václav zde strávil pouze 18 dní, během kterých letěl šest cvičných letů a do 28. září nalétal celkem 4,25 hodiny.

On 28 September he was posted to 253 Sqn who were stationed at Kenley and equipped with Hurricane MkI aircraft. The following day, flying Hurricane N2455, he made his first operational flight in the Battle of Britain in a 45 min patrol in the Sevenoaks area at 15,000 feet to intercept a formation of about 70 Me110s and some Me109s. Václav, flying as Yellow 2, engaged in three separate attacks during the resultant dogfight. However, during the Battle of Britain he was unable to continue the combat success he had attained in France.

Dne 28. září byl převelen k 253. peruti, která byla dislokována v Kenley a vyzbrojena letouny Hurricane MkI. Hned následující den uskutečnil na stroji Hurricane N2455 svůj první operační let v bitvě o Británii a to 45minutovou hlídkou v oblasti Sevenoaks ve výšce 15 000 stop, aby zachytil formaci asi 70 nepřátelských Me110 a Me109. Václav, letící jako Žlutá Dvojka, se během akce účastnil tří samostatných útoků. Během bitvy o Británii se mu však nepodařilo navázat na bojové úspěchy, kterých dosáhl ve Francii.

With 253 Sqn he made 32 operational flights, totaling 29.58 hours, the last one being an interception patrol on 6 March 1941. Unfortunately, the head injury he had received in France started to trouble him and affect his flying. Following medical tests he had to cease operational flying and on 12 March 1941 was posted, at the rank of F/Sgt, to 52 OTU at Debden where he was to remain for the next two years as a flying instructor. Whilst there, Václav received his commission, with the rank of P/O on 14 August 1941. Further promotions followed; F/O on 1 January 1943 and to F/Lt on 14 August that year.

S 253. perutí uskutečnil 32 operačních letů, celkem 29,58 hodin, přičemž poslední z nich byla hlídka 6. března 1941. Bohužel zranění hlavy, které ho potkalo ve Francii, mu začalo dělat potíže a mělo vliv na jeho létání. Po lékařských testech musel operační létání ukončit a 12. března 1941 byl převelen v hodnosti rotného (F/Sgt) na 52. OTU v Debdenu, kde měl zůstal další dva roky jako instruktor létání. Během tohoto pobytu zde byl Václav znovu povýšen 14. srpna 1941 do hodnosti poručíka (P/O). Následovala však ještě další povýšení; nadporučík (F/O) dne 1. ledna 1943 a do hodnosti kapitána (F/Lt) dne 14. srpna téhož roku.

At 6 OTU, Sutton Bridge 4.9.1940. / U 6. OTU, Sutton Bridge, 4.9.1940.

He was posted, on 15 January 1943, to 20 MU [Maintenance Unit] at Aston Down as a test pilot for the SOA Technical Unit. Here he also commanded a small Flight which converted multi-engined trained pilots to fly single-engined fighters.

Dne 15. ledna 1943 byl převelen ke 20. MU [Jednotka údržby] do Aston Down jako zkušební pilot technické jednotky SOA. Zde také velel kratším letům za účelem přechodu pilotů vycvičených na vícemotorových strojích na jednomotorové stíhačky.

On 4 July 1943 he took-off from Aston Down for a test flight in a North American Mustang Mk I AG489. At about 11:30, he was in aerial collision over Nether Lyppiat, two miles North of Brimscombe, Gloucestershire, with Spitfire Mk II P7918, flown by a pilot trainee from 52 OTU. Václav managed to bail out but was at low altitude – about 80 to 100 mtrs – and the parachute was unable to fully deploy. He landed on a tree-top which helped to cushion the fall but was seriously injured with both legs and pelvis broken, and with fractured ribs and lacerations. The Mustang had crashed just 15 mtrs from that tree. He was immediately taken to hospital at RAF Wraughton where the Doctors gave him little chance of survival.

Dne 4. července 1943 vzlétl z Aston Down na zkušební let v severoamerickém Mustangu Mk I AG489. Asi v 11:30 došlo ke vzdušné srážce nad Nether Lyppiat, dvě míle severně od Brimscombe, Gloucestershire, se Spitfire Mk II P7918, pilotovaným stážistou z 52 OTU. Václavovi se podařilo vyskočit, ale byl velmi nízko (80 až 100 m) – a padák se nestačil otevřít celý. Dopadl do koruny stromu, která sice pomohla pád zmírnit, ale i tak byl vážně zraněn – zlomené obě nohy, pánev, přeražená žebra a tržné rány. Mustang se zřítil pouhých 15 metrů od stromu. Okamžitě byl převezen do nemocnice v RAF Wraughton, kde mu lékaři dávali jen malou šanci na přežití.

On discharge from RAF Hospital Wraughton./ Po propuštění z nemocnice RAF ve Wraughton.

He recovered from this ordeal but was to spend the remainder of the war at the RAF Rehabilitation unit at Loughborough.

Z tohoto utrpení se dokázal vykřesat, ale zbytek války musel strávit na rehabilitační jednotce RAF v Loughborough.

At RAF Rehabilitation Unit, Loughborough. / Během rehabilitace v RAF zařízení Loughborough..

Post WW2 / Po 2. svět. válce:

He returned to Czechoslovakia on 13 August 1945. Initially he remained in the Czechoslovak Air Force with the rank of nadporučík, but because of his injuries he was invalided out of the Service at the rank of štábní kapitán [S/Ldr]. In October that year he was elected Vice-Chairman of Svazu Letců, the Airmens Association of Czechoslovakia.

Do Československa se vrátil 13. srpna 1945. Zpočátku zůstal v československém letectvu v hodnosti nadporučíka, ale díky zranění byl jako invalida ze služby uvolněn v hodnosti štábní kapitán [S/Ldr]. V říjnu téhož roku pak byl zvolen místopředsedou Svazu Letců, Asociace letectva Československa.

VC, still with walking sticks, Ruzyne, August 1945. / Václav Cukr, zde ještě s chodícími berlemi, Ruzyně, srpen 1945.

2nd Exile / Do exilu podruhé:

Following the Communist take-over of Czechoslovakia in February 1948, he was aware that he was going to be arrested because of his RAF service. Despite his invalidity, with the assistance of Jaroslav Doležal, Miroslav Mansfeld, Stanislav Peroutka, Karel Pošta and Václav Raba, all former RAF colleagues, he escaped on foot over the border into the American Zone of Germany in May that year.

Po komunistickém ovládnutí Československa v únoru 1948 se dozvěděl, že bude zatčen kvůli své službě u RAF. Přes svou invaliditu, za asistence Jaroslava Doležala, Miroslava Mansfelda, Stanislava Peroutky, Karla Pošty a Václava Raby, všech bývalých kolegů z RAF, uprchli v květnu téhož roku pěšky přes hranici do americké zóny v Západním Německu.

In spite of having to go into exile for a 2nd time, the patriotism in Václav for a free Czechoslovakia – this time from Communism – was still in the forefront for him. In Germany, he joined the Czechoslovak Intelligence Office [CIO], a Czechoslovakia exile intelligence service, run since December 1948 by Generals Sergěj Ingr and František Moravec, both of the former Czechoslovak Government in Exile in London during WW2. At that time CIO was the most effective espionage organisation working against the Communists in Czechoslovakia in Europe, better than the British, the Americans or anyone else and was financed by MI6.

Navzdory tomu, že musel podruhé odejít do exilu, bylo pro něj stále v popředí jeho vlastenectví za svobodné Československo – tentokrát se zbavit komunismu. V Německu nastoupil do Československé zpravodajské služby [CIO], československé exilové zpravodajské služby, kterou od prosince 1948 vedli generálové Sergěj Ingr a František Moravec, oba bývalí členové československé exilové vlády v Londýně během 2. světové války. V té době byla CIO nejefektivnější špionážní organizací, pracující proti komunistům v Československu v Evropě, s lepšími výsledky než Britové, Američané nebo kdokoli jiný a byla financována MI6.

Václav became a naturalised British subject in December 1949 and within CIO, under the codename ‘Measure’, Václav first managed their operation in Zurich, Switzerland, and from 1955 in Hamburg, Germany. In undertaking his intelligence work, he worked in cooperation with the British Secret Intelligence Service, also known as MI6.

Václav se stal naturalizovaným britským občanem v prosinci 1949 a v rámci CIO pod kódovým názvem „Opatření“, řídil Václav nejprve jejich provoz ze švýcarského Curychu a od roku 1955 z německého Hamburku. Při provádění své zpravodajské práce pracoval ve spolupráci s britskou tajnou zpravodajskou službou, známou také jako MI6.

His fellow RAF escapers to the American Zone of Germany, May, 1948./ Spolu se svými uprchlými kolegy z RAF v americké zóně Německa, květen 1948.

Due to a changes in the Cold War situation and the infiltration of a Communist StB mole, the Czechoslovak double agent Karel Zbytek codename ‘Light’, CIO was disbanded in 1957. Václav returned to England, changed his name to Viktor Eric Cooper and emigrated to New Zealand.

Kvůli změnám v podmínkách vedení studené války a infiltraci komunistického agenta StB, československého dvojitého agenta Karla Zbytka s krycím jménem ‘Light’, byla centrála CIO v roce 1957 rozpuštěna. Václav se vrátil do Anglie, změnil si jméno na Viktor Eric Cooper a emigroval na Nový Zéland.

He died in Christchurch, New Zealand on 24 October 1989, aged 76. Just a few weeks later the Velvet Revolution took place in Czechoslovakia heralding the end of its Communist regime.

Zemřel v Christchurch na Novém Zélandu 24. října 1989 ve věku 76 let. Jen o několik týdnů později proběhla v Československu sametová revoluce, která předznamenala konec komunistického režimu.

Medals / Medaile:

For his wartime service, in three Air Forces, he was awarded the following medals:

Za svou válečnou službu ve vzdušných silách tří armád, získal následující medaile:

British:

1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp

Air Crew Europe Star

Defence Medal

War Medal

Czechoslovakia :

Valečný kříž and bar

Za chrabrost před nepřítelem


Za zásluhy I. st.

vojenská pamětní medaile se štítky F a VB

France:

Légion d‘Honneur au grade de Chevalier

Médaille Militaire,

Croix de Guerre avec 5 palmes et 3 etoiles de vermeil

Remembrance / Vzpomínková místa:

England:

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:


He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:


Czech Republic:

In November 2017, his name, along with the names of 2512 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.


Posted in Battle of Britain, Biography, Into exile, Not Forgotton, Other RAF Squadrons | Leave a comment

Nieuwe Niedorp – Wellington T2990 Excavation


Posted in 311 Sqd, Not Forgotton | 1 Comment

81st Anniversary – Remembering the 88 Czechoslovaks

81. výročí – Vzpomínka na 88 československých pilotů


The Battle of Britain took place between 10 July and 31 October 1940 with some 2,938 Allied airmen flying in that conflict.

Bitva se odehrála v období mezi 10.červencem a 31. říjnem 1940. Dosud známe jména 2 938 letců, kteří se tohoto konfliktu zúčastnili.

Of these 88 were Czechoslovak, who flew mainly in 310 (Czechoslovak) and 312 (Czechoslovak) Squadrons as well as some British RAF Squadrons. Eight of whom lost their lives in that battle.

Osmdesát osm z nich byli Čechoslováci sloužící především u 310. a 312. perutě. Další naši letci pak působili u některých britských a jedné polské perutě RAF. Osm z nich zaplatilo tuto bitvu životem

The names of those 2,938 are on display and the London Battle of Britain Monument, in panels according to their nationality.

jména všech 2.938 leců najdeme rozdělená podle národností na panelech umístěných na London Battle of Britain Monument.

and also on The Foxley-Norris Wall at the National Battle of Britain Memorial, at Capel-le-Ferne, Kent, in alphabetical order.

a také na The Foxley-Norris Wall v Národním památníku bitvy o Británii v kentském Capel-le-Ferne, zde jsou uvedena v abecedním pořádku.

The 88 Czechoslovaks are:

Těmi 88 Čechoslováky jsou:

 

AMBRUŠ, Ján P/O
310 Sqn

 

BARTOŠ, Jindřich P/O
C de G
312 Sqn

 

BERGMAN, Václav P/O
C de G
310 Sqn

 

BERNARD, František Sgt
C de G
238, 60 Sqns

 

BREJCHA, Václav Sgt
43 Sqn

 

BURDA, František P/O
C de G
310 Sqn

 

CHÁBERA, František Sgt
C de G
312 Sqn

 

ČÍŽEK, Evžen P/O
C de G
1 Sqn

 

CUKR, Václav Sgt
C de G
253 Sqn

 

DOLEŽAL, František P/O
C de G
1 Sqn

 

DUDA, Josef F/Lt
C de G
312 Sqn

 

DVOŘÁK, Alois Sgt
310 Sqn

 

DYGRÝN, Josef Sgt
85, 1 Sqns

 

FAJTL, František P/O
C de G
1, 17 Sqns

 

FECHTNER Emil P/O
DFC
310 Sqn
† 29/10/40

 

FEJFAR, Stanislav P/O
C de G
310 Sqn

 

FOGLAR, Václav Sgt
245 Sqn

 

FOIT, Emil P/O
85, 310 Sqns

 

FRANTIŠEK, Josef Sgt
DFM and bar, C de G
303 Sqn
† 08/10/40

 

FÜRST, Bohuslav Sgt
310, 605 Sqns

 

GÖTH, Vilém, P/O
510, 310 Sqn
† 25/10/40

 

HANUŠ, Josef Jan P/O
C de G
310 Sqn

 

HANZLÍČEK, Otto Sgt
C de G
312 Sqn
† 10/10/40

 

HESS, Alexander S/Ldr
DFC, C de G
310 Sqn

 

HIMR, Jaroslav P/O
56, 310 Sqns

 

HLAVÁČ, Jaroslav Sgt
C de G
310, 56 Sqns
† 10/10/40

 

HLOBIL, Alois P/O
C de G
312, 238 Sqns

 

HORSKÝ, Vladimír Sgt
310, 238 Sqns
† 26/09/40

 

HRADIL, František P/O
310, 19 Sqns

 

HRUBÝ, Otakar Sgt
C de G
111 Sqn

 

HUBÁČEK, Josef Sgt
C de G
310 Sqn

 

HÝBLER, Josef P/O
310 Sqn

 

JANOUCH, Svatopluk P/O
C de G
310 Sqn

 

JAŠKE, Josef P/O
C de G
312 Sqn

 

JÍCHA, Václav Sgt
C de G
310, 1 Sqns

 

JIROUDEK, Miroslav F/Sgt
C de G
310 Sqn

 

KAŇA [Kania], Jozef F/Sgt
303 Sqn

 

KAUCKÝ, Jan Sgt
310 Sqn

 

KEPRT, Josef Sgt
C de G
312 Sqn

 

KESTLER, Oldřich Sgt
111 Sqn

 

KOMÍNEK, Josef Sgt
310 Sqn

 

KOPECKÝ, Miroslav Sgt
C de G
310, 111 Sqns

 

KOPŘIVA, Josef Sgt
310 Sqn

 

KÖRBER, Karel Sgt
32 Sqn

 

KORDULA, František P/O
310, 1, 17 Sqns

 

KOUKAL, Josef Sgt
310 Sqn

 

KRÁTKORUKÝ, Bedřich Sgt
1 Sqn

 

KREDBA, Miroslav P/O
310 Sqn

 

KUČERA, Jaroslav Sgt
245 Sqn

 

KUČERA, Jiří V. Sgt
C de G
310, 238 Sqns

 

KUČERA, Otmar Sgt
111 Sqn

 

KUTTELWASCHER, Karel Sgt
C de G
1 Sqn

 

MACHÁČEK, Jiří P/O
310, 145 Sqns

 

MALÝ, Jaroslav F/Lt
310 Sqn

 

MANSFELD, Miloslav Sgt
111 Sqn

 

MAREK, František Sgt
C de G
310, 19 Sqns
† 14/09/40

 

MRÁZEK, Karel P/O
310, 43, 46 Sqns

 

PAVLŮ, Otto Sgt
1 Sqn

 

PÍPA, Josef Sgt
43 Sqn

 

PLZÁK, Stanislav Sgt
C de G
310, 19 Sqns

 

PRCHAL, Eduard Sgt
C de G
310 Sqn

 

PŘÍHODA, Josef Sgt
1 Sqn

 

PTÁČEK, Rudolf Sgt
43 Sqn

 

PŮDA, Raimund Sgt
310, 605 Sqns

 

ŘECHKA, Josef Sgt
C de G
310 Sqn

 

ROHÁČEK, Rudolf P/O
310, 601, 238 Sqns

 

RYPL, František P/O
310 Sqn

 

ŠEDA, Karel Sgt
C de G
310 Sqn

 

ŠIKA, Jaroslav Sgt
C de G
43 Sqn

 

ŠLOUF, Václav Sgt
C de G
312 Sqn

 

ŠTEFAN, Jan Sgt
1 Sqn

 

STEHLÍK, Josef Sgt
C de G
312 Sqn

 

ŠTĚRBÁČEK, Jaroslav P/O
310 Sqn
† 31/08/40

 

STŘIHAVKA, Jaromír Sgt
85, 310 Sqns

 

TRUHLÁŘ, Jan Sgt
C de G
312 Sqn

 

VAŠÁTKO, Alois F/O
C de G
312 Sqn

 

VELEBNOVSKÝ, Antonín P/O
85, 1 Sqns

 

VESELÝ, Vlastimil P/O
C de G
312 Sqn

 

VINDIŠ, František Sgt
310 Sqn

 

VOPÁLECKÝ, Josef Sgt
C de G
310 Sqn

 

VRÁNA, Adolf P/O
C de G
312 Sqn

 

VYBÍRAL, Tomáš P/O
C de G
312 Sqn

 

VYKOUKAL, Karel P/O
C de G
310, 111, 73 Sqns

 

WEBER, František P/O
310, 145 Sqns

 

ZAORAL, Vladimír P/O
310, 501 Sqns

 

ZAVORAL, Antonín Sgt
310, 151, 1 Sqns

 

ZIMA, Rudolf P/O
310 Sqn

 

ZIMPRICH, Stanislav P/O
310 Sqn

Posted in 310 Sqd, 312 Sqd, Battle of Britain, Not Forgotton | Leave a comment

Czeching out Tangmere – part II


Češi v Tangmere – část II

After the visit to Tangmere Military Aviation Museum, Brigadier General Vratislav Beran, Colonel Jiří Niedoba from the Defence Office, at the Czech Embassy London, and volunteers from the Free Czechoslovak Air Force Associates ltd [FACFA] went to the nearby Portfield cemetery, Chichester, to pay their respects to the seven WW2 Czechoslovak airmen are buried there.

Po návštěvě Vojenského leteckého muzea v Tangmeru se brigádní generál Vratislav Beran, voj. přidělenec plk Jiří Niedoba a dobrovolníci z Free Czechoslovak Air Force Associates ltd [FCAFA] vydali na nedaleký hřbitov v Portfieldu v Chichesteru, aby tam vzdali úctu sedmi československým letcům z 2. svět. války.

Royal British Legion crosses were placed by each of the seven graves by Brigadier General Beran, and Colonel Niedoba on behalf of the Czech Republic while FCACFA volunteers placed their bouquets.

Na každý ze sedmi hrobů umístil brigádní generál Beran a plukovník Niedoba Kříže Královské britské legie, zatímco dobrovolníci FCAFA zde položili kytice.

Roman Catholic CWGC Section :

Římskokatolický kostel, sekce CWGC:

_______________________________________________________________

VLK Jan, 29, F/Sgt, 1 Sqn, Pilot.


*

14/02/13, Lhota u Semily.

10/04/42, Tangmere, West Sussex.

Cause:

Killed in aircrash when making a emergency landing whilst training in Hurricane Z3970.

Zahynul při nouzovém přistání během výcviku s letounem Hurricane Z3970.

Grave:

37, Square 42. Roman Catholic Plot.

_______________________________________________________________

VELEBNOVSKÝ Antonín, 26, F/Lt, 1 Sqn, Pilot.


*

15/04/15, Jablunkov, Frýdek-Místek.

16/07/41, Tangmere, West Sussex.

Cause:

Killed in Hurricane Mk IIc Z3902, crashed near Tangmere, when returning following a night training flight.

Zahynul při návratu z nočního cvičného letu poblíž Tangmeru, v letounu Hurricane Mk IIc Z3902.

Grave:

50, Square 42. Roman Catholic Plot.

_______________________________________________________________

Church of England, CWGC Section :

Anglikánský kostel, sekce CWGC:

_______________________________________________________________

LYSICKÝ Vojtěch, 28, P/O, 310 Sqn, Pilot

*

08/09/15, Olomouc.

26/04/44, Chichester, West Sussex.

Cause:

Flying Spitfire MK150 which was damaged by the detonation of one of its own bomb, during a ground attack training sortie and crashed at Appledram.

Zahynul při letu na Spitfire MK150, který byl poškozen výbuchem jedné ze svých vlastních bomb, při nácviku pozemního útoku a havaroval u Appledramu.

Grave:

3, Square 159, Church of England Plot.

_______________________________________________________________

FANTA František, 24, F/Sgt, 310 Sqn, Pilot.


*

11/12/19, Kamení, Liberec.

26/04/44, Chichester, West Sussex.

Cause:

Killed in mid air collision with F/Lt Jan LAŠKA while flying Spitfire MK344 on a training flight.

Zahynul při vzdušné kolizi s kpt Janem Laškou na letounu Spitfire MK344 při cvičném letu.

Grave:

4, Square 159, Church of England Plot.

_______________________________________________________________

MORAVEC Miroslav, 25, F/Sgt, 313 Sqn, Pilot


*

03/09/18, Prague.

07/06/44, Chichester, West Sussex.

Cause:

Killed in mid air collision with F/Sgt František FANTA while flying Spitfire MJ979 on a training flight.

Zahynul při vzdušné kolizi s rotným Františkem Fantou na letounu Spitfire MJ979 při cvičném letu.

Grave:

5, Square 159, Church of England Plot.

_______________________________________________________________

NOSEK Vilém, 28, F/Sgt, 312 Sqn, Pilot


*

22/11/14, Německý Brod.

26/04/44, Chichester, West Sussex.

Cause:

Flying Spitfire MK150 which crashed at start of operational flight 0.5km from Appledram airfield.

Zahynul krátce po startu k operačnímu letu, kdy havaroval se svým letounem Spitfire MK150 500 metrů od letiště Appledram.

Grave:

29, Square 159, Church of England Plot.

_______________________________________________________________

LAŠKA Jan, 29, F/Lt, 313 Sqn, Pilot


*

30/01/16, Líně, Plzeň.

11/06/44, Chichester, West Sussex.

Cause:

Killed when his Spitfire MJ840 flew into high ground in cloud whilst returning to base from a sortie over France.

Zahynul, když jeho Spitfire MJ840 narazil v mracích do úbočí kopce při návratu na základnu z operačního letu nad Francií.

Grave:

30, Square 159, Church of England Plot.

_______________________________________________________________


_______________________________________________________________

Bouquets laid by FCAFA volunteers at each of the seven Czechoslovak graves.

Ke každému z těchto sedmi hrobů položili dobrovolníci FCAFA kytice.


_______________________________________________________________


Very surprised and disappointed to see that CWGC had a spelling issue with Czech on their Cross of Sacrifice at this cemetery.

Bohužel, návštěva z Čech byla nemile překvapena a zklamána, když viděla, že na památníku CWGC je zkomolený název jejich národnosti.

Posted in 310 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, Cemetries, Not Forgotton | 1 Comment

The men of Wellington T2990

Wellington KX-T, T2990.

KX-T Operation too far

Vickers Wellington bomber KX-T 2990 from 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron took off for her last operation at 2316hrs on 22 June 1941. The target was the German port of Bremen with the following crew: Captain/1st pilot F/Sgt Vilém Bufka, 2nd pilot F/Sgt Alois Rozum, Navigator P/O Vilém Konštatcký, Wireless Operator P/O Leonhard Smrček, Front gunner F/Sgt Jan Hejna and Rear gunner F/Sgt Karel Valach. After reaching the target and dropping their bombs, they turned back for England. As it was customary, the 2nd pilot took the controls as they cleared Amsterdam. Just west of it they came under attack by the enemy night fighter Me 110 of Oberleutenant Prince Egmont zur Lippe-Weisenfeld from the II/NJG 1 at Bergen. The Wellington was badly damaged and caught fire. This is how Vilem Bufka, the only survivor, described the situation (abbreviated from his interview given in London on 22 April 1945):

“The attacker fired several long rounds. The aircraft was hit and caught fire. From the struggle of the 2nd pilot it was obvious to me, that he could no longer control the plane which started descending fast. I gave the order to abandon the stricken aircraft via the Intercom but received no acknowledgement. I decided to check on the W/O and the navigator but could not reach them for the raging flames and heat. I returned to the cockpit where the 2nd pilot was struggling to get out of the plane which was falling in a spiral. I also noticed the open hatch into the front turret but could not see Hejna anywhere. I realised that I had to get out fast. The 2nd pilot was half-way out of the plane at that time. I put on a parachute but could not exit the aircraft because of the draught. I opened the chute inside and threw it out of the hole. The last thing I remember was a knock on my head. I woke up in hospital two days later. I had a broken leg and several cuts on my head and torso.”

The aircraft came down at 0213hrs at Nieuwe Niedorp village north east of Alkmaar. Vilem Bufka was taken prisoner of war. The bodies of the five airmen were not found.

_______________________________________________________________

Vilem BUFKA

Pilot/Captain

Flight Sergeant, Royal Air Force Volunteer Reserve

RAF Service no: 787572

Vilem Bufka was born on 11 August 1915 in the town of Nymburk in the central Bohemian region.

He was a qualified car mechanic. He did his national service between 1935 – 37 with the Air Force, during which he gained his basic pilot qualification. He continued to serve and during 1938– 39 and gained full qualification including night flying and instrument rating. After the occupation he left the Air Force on 1 June 1939.

He escaped from the Protectorate on 1 July 1939 via Poland where he signed for 5 years with the French Foreign Legion. He left for France aboard the ship Chrobry and he presented for active service at the Czechoslovak Consulate in Paris on 2 October 1940. He was one of the few bomber pilots who fought in France after his retraining. He served with Bombardement GB I/23 on MB-210. After the fall of France he fled to England via Africa flying a small tranport aircraft Caudron C635 Simoun. He landed with an almost empty fuel tank on a beach near Maison Blanche (currently Dal El Beida) in Algeria. He joined the RAF on 26 July 1940 and was assigned to 311 Czechoslovak Bomber Squadron. He flew his first operation on 16 December 1940 as second pilot. He became first pilot/captain on his fifth operation on 2 January 1941.

Vilem Bufka managed to jump from the burning plane at the last moment. He suffered a broken leg and numerous lacerations, was taken prisoner of war by the Germans and eventuelly imprisoned in Colditz.

He returned to England after liberation and finally to his homeland on 16 August 1945. He was reactivated and continued to serve in the Czechoslovak Air Force until his dismissal on 1 November 1949. He reached the rank of Captain. Sadly he suffered from ill health and died on 20 November 1967. He wrote a book about his war exploits titled Bombarder T2990 se odmlcel (Bomber T2990 gone silent).

He was promoted to the rank of Colonel in memoriam during the rehabiliation of all Czechoslovak RAFs in 1989.

Decorations:

Czechoslovak:

Válečný kříž 1939 [War Cross 1939] x2

Za chrabrost před nepřítelem
 [For gallantry against the enemy] x2

Za zásluhy [Medal of Merit] Grade I

Military Commemorative Medal with F (France) and VB (Great Britain) clasps

British:

1939 – 1945 Star

Air Crew Europe Star

Defence Medal

War Medal

France:

Croix de Guerre 1939-1945

_______________________________________________________________

Alois ROZUM

2nd Pilot

Flight Sergeant, Royal Air Force Volunteer Reserve

RAF Service no: 787169

Was born on 6 July 1912 in the town of Plzen, western Bohemia. He did his initial national service between 1931 -1933, after which he stayed in the Air Force and became a fully qualified pilot, including night vision and various instrument ratings. He flew over 1000 hours on several different types of aircraft and served until the spring 1939. He escaped from the Protectorate in June 1939 via Poland and by ship to France. He presented for duty at the Czechoslovak consulate in Paris and joined the Foreign Legion on 28 August 1939. He trained in Pau, Chateauroux and Tarbes airbases, again on several different types of aircraft. After the fall of France he left for England and docked in Liverpool on 7 July 1940.

Flight Sergeant Alois Rozum was killed on the 23 June 1941 when his plane crashed in Nieuwe Niedorp, The Netherlands. He is commemorated at the Runnymede Memorial: Panel 37.

He was promoted to the rank of Colonel in memoriam during the rehabiliation of all Czechoslovak RAFs in 1989.

Decorations:

Czechoslovak:

Válečný kříž 1939 [War Cross 1939]

Za chrabrost před nepřítelem
 [For gallantry against the enemy]

Pamětní medaile československé armády v zahraničí [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army abroad], with F (France) and VB (Great Britain) clasps

_______________________________________________________________

Vilém KONŠTATCKÝ

Navigator

Pilot Officer, Royal Air Force Volunteer Reserve

RAF Service no: 82608

Was born on 17 November 1914 in Čelechovice, in the Moravian region of Prostějov. He trained to become a bank clerk. He did his national service between 1935-37, during which he attended the infantry officer course with very good results. During his national service he also completed an observer course at the Air Force training school. He continued to serve and became a qualified air force observer (navigator) on 1 December 1938. Deactivated on 1 February 1939.

Escaped from the Protectorate on 22 January 1940 via Hungary & former Yugoslavia, where he presented for duty at the Czechoslovak legation in Belgrade on 13 April 1940. He reached France on 11 May and joined active service on 13 May 1940 at Agde. He finally arrived in Liverpool on 7 July 1940. He completed a night navigator’s course with excellent results. He flew 31 operations.

Pilot Officer Vilém Konštatský was killed on the 23 June 1941 when his plane crashed in Nieuwe Niedorp, The Netherlands. He is commemorated at the Runnymede Memorial: Panel 33.

He was promoted to the rank of Lieutenant Colonel in memoriam during the rehabiliation of all Czechoslovak RAFs in 1989.

Decorations:

Czechoslovak:

Válečný kříž 1939 [War Cross 1939]

Za chrabrost před nepřítelem
 [For gallantry against the enemy]

Pamětní medaile československé armády v zahraničí [ Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army abroad], with F (France) and VB (Great Britain) clasps

_______________________________________________________________

Leonhard SMRČEK

Wireless operator

Pilot Officer, Royal Air Force Volunteer Reserve

RAF Service no: 82639

Was born on 29 December 1915 in Bezdišov near Třebíč in southern Bohemia. He did his national service between 1936 – 37, during which he attended officer training, followed by furthe training at the Military Academy at Hranice between 1937-38. He qualified as an observer (navigator). He escaped from the Protectorate on 9 December 1939 via Hungary and former Yugoslavia, and finally presented for duty at the Czechoslovak consulate in Marseille on 9 February 1940. After the fall of France he continued on to England where he arrived by ship at Liverpool on 7 July 1940. He attended the wireless operator course during which he showed a particular aptitude.

Pilot Officer Leonhard Smrček was killed on the 23 June 1941 when his plane crashed in Nieuwe Niedorp, The Netherlands. He is commemorated at the Runnymede Memorial: Panel 34.

He was promoted to the rank of Lieutenant Colonel in memoriam during the rehabiliation of all Czechoslovak RAFs in 1989.

Decorations:

Czechoslovak:

Válečný kříž 1939 [War Cross 1939]

Za chrabrost před nepřítelem
 [For gallantry against the enemy]

Pamětní medaile československé armády v zahraničí / Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army abroad, with F (France) and VB (Great Britain) clasps.

_______________________________________________________________

Jan HEJNA

Front Gunner

Flight Sergeant, Royal Air Force Volunteer Reserve

RAF Service no: 787204

Was born on 7 February 1915 in the town of Jaroměř in the region of Hradec Králové. He became a policeman. He did his national service between 1933 – 1935, after which he qualified as a policeman. He also gained his private pilot licence.

He escaped from the Protectorate on 1 November 1939 via Hungary and former Yugoslavia, eventually reaching France where he presented for duty at the Czechoslovak consulate in Marseille on 25 April 1940, but he did not see any active service before the Fall of France. He continued on to England and arrived in Liverpool on 7 July 1940. He worked as an administrative clerk at the centre in Cosford at first. Though he wished above all to complete his pilot training, he willingly accepted the position of gunner. He excelled at the Gunnery School in Dumfries, coming second overall.

Flight Sergeant Jan Hejna was killed on the 23 June 1941 when his plane crashed in Nieuwe Niedorp, The Netherlands. He is commemorated at the Runnymede Memorial: Panel 36.

He was promoted to the rank of Lieutenant Colonel in memoriam during the rehabiliation of all Czechoslovak RAFs in 1989.

Decorations:

Czechoslovak:

Válečný kříž 1939 [War Cross 1939]

_______________________________________________________________

Karel VALACH

Rear Gunner

Flight Sergeant, Royal Air Force Volunteer Reserve

RAF Service no: 787551

Was born in the Moravian town of Kroměříž on 28 January 1918. After his initial national service between 1936 -38 he stayed on in the Air Force. He served at Pieštany airbase in Slovakia at the time of the breakup of Czechoslovakia and the formation of the Free (Fascist) Slovak State. Together with another seven airmen, he decided to escape to Poland by plane. They successfully landed in Deblin on 7 June 1939 and joined the Polish Air Force. He saw active service in Poland before continuing to England via France. He arrived in England by ship at Liverpool on 12 July 1940.

Whilst serving with 311 squadron he met an English girl Doreen Francis Todd and they were married on 10 December 1940. Their son was born in 1941.

Flight Sergeant Karel Valach was killed on the 23 June 1941 when his plane crashed in Nieuwe Niedorp, The Netherlands. He is commemorated at the Runnymede Memorial: Panel 37.

He was promoted to the rank of Lieutenant Colonel in memoriam during the rehabiliation of all Czechoslovak RAFs in 1989.

Decorations:

Czechoslovak:

Válečný kříž 1939 [War Cross 1939]

Za chrabrost před nepřítelem
 [For gallantry against the enemy]

Pamětní medaile československé armády v zahraničí [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army abroad], with F (France) and VB (Great Britain) clasps.

Poland:

War Cross

© Dagmar Johnson Šišková


Posted in 311 Sqd, Biography, Not Forgotton | 1 Comment