Erding Escape 70th Anniversary – 24 March 2020


Since the Communist take-over of Czechoslovakia in February 1948, the Czechoslovaks who had fought for the Allies in the West during WW2 had become subjected to persecution by this new regime. Arrest, imprisonment and personal degradation was to follow for those who had voluntarily left their homeland to fight for its freedom during that war and became the catalyst for many to try to escape to the West. For former Czechoslovak RAF personnel, their route to their second exile, often with their families this time, was usually the precarious route of attempting to cross the border on foot, to the American Zone of Germany, whilst some others who still had connections with aviation were able to resort to taking aircraft to again make their journey to the West.

Od komunistického převratu v únoru 1948 docházelo v Československu k pronásledování těch, kdo se zúčastnili bojů druhé světové války na straně západních spojenců. Na ty, kteří dobrovolně opustili vlast, aby bojovali za její svobodu, dopadlo zatýkání, věznění a osobní degradace. Pro mnohé se to stalo katalyzátorem jejich útěku na západ. Pro bývalé československé příslušníky RAF, tentokrát často s celou rodinou, byl jejich druhý útěk riskantním pokusem o pozemní překročení hranice do americké zóny v Německu. Další měli stále kontakty na letectvo, a tak měli možnost k útěku na západ použít letadlo.

The biggest and most spectacular escape from Communist Czechoslovakia took place on 24 March 1950, when three ČSA Dakota DC3 passenger aircraft were hijacked in a pre-planned escape by six ex-RAF airmen, five of whom were the aircrew of these aircraft, and flown to the USAF airbase at Erding in the American Zone of Germany. This was the world’s first triple aircraft hijack and the first escape from Czechoslovakia where the aircrew themselves hijacked the aircraft.

Největší a nejpozoruhodnější z těchto útěků z komunistického Československa se konal 24. března 1950, kdy Dakoty DC 3 ČSA podle plánu šest bývalých příslušníků RAF, z nichž pět byly členy posádky těchto letadel, úletěly do západního Německa a přistály v americké zóně na USA letecké základně Erding. To byl první současný trojitý úlet spojený s únosem cestujících z Československa, který provedly osádky letounů.

A key element of this bold and audacious plan was to draw attention, in the West, to the plight of the Czechoslovak former RAF personnel, their former Allies, and of their persecution under the new Communist regime. Contrary to subsequent media reports in Western newspapers, the escape was not planned one afternoon over a cup of coffee at Prague’s Ruzyně airport with the actual hijacking taking place the following morning.

Klíčovým prvkem tohoto smělého a odvážného plánu bylo obrácení pozornosti západu k vážné situaci bývalých příslušníků RAF, jejich někdejších spojenců a jejich pronásledování pod novým režimem. Na rozdíl od pozdějších zpráv uveřejněných v mediich a západních novinách, úlet nebyl plánován jedno odpoledne nad šálkem kávy na ruzyňském letišti v Praze se skutečným úletem následujícího dne ráno.

The Planning:
Plánování:

Meticulous planning for the escape had been carried out over several months by some of the ex-RAF airmen and a few trusted ČSA employees. Because of previous escape attempts by ex-RAF airmen the State security police had already confiscated the passports of all ex-RAF airmen and they were now only permitted to fly on domestic routes. Family members were also not permitted to fly on the same aircraft as a member of the aircrew.

Byl však plánován v průběhu několika minulých měsíců bývalými letci v RAF a několika důvěryhodnými zaměstnanci ČSA.. Vzhledem k předešlým útěkům bývalých letců RAF, StB již zabavila všem bývalým příslušníkům RAF pasy a bylo jim povoleno létat pouze na vnitrostátních linkách. Rodinní příslušníci nesměli být cestujícími v jednom letadle kde byl členem osádky někdo jejich z rodiny.

Several of the airmen were now married and one also had a young child. To avoid any suspicion from the airport’s security police, it would be very difficult for any of the airmen’s wives to fly on the same aircraft as their husband. With even this small number of ex-RAF escapers, it would have been logistically impossible for them to all board on one aircraft without arousing the suspicions of the airport’s security police. It was also recognised that following the escape, the Communist Authorities would most likely implement further security measures to ensure that such escapes would be impossible in the future.

Několik letců již bylo ženatých a jeden měl malé dítě. Aby se předešlo podezření bezpečnostní policie na letišti, nemohly některé z manželek letců letět ve stejném letadle jako jejich manželé. Při tak malém počtu cestujících v letounu by toto vzbudilo podezření bezpečnostní policie na letišti. Bylo také známo, že po každém úletu komunistické úřady přijaly další bezpečnostní opatření, aby se již úlety neopakovaly.

The flight plans.
Letové plány.

The plan devised was for the hijacking of three aircraft, on early morning flights when the airport’s security police would be less alert and fewer passengers would be travelling. The hijacks would be coordinated to maximize the chance of being successful. Erding, the US Air Force base near Munich, in the American Zone in Germany, of was chosen as their intended destination as the flight time was similar to flying to Prague and was therefore unlikely to attract much attention from the usually sleepy early morning passengers. It was also known to Oldřich Doležal, one of the instigators of this escape – in May 1948, he had been forced by an armed Czech ex-RAF hijacker to fly his ČSA aircraft to that airbase.

Aby byla větší pravděpodobnost úspěchu, připravil se plán pro únos tří letadel při ranních letech, kdy bezpečnostní policie na letišti bude méně pozorná a na palubě bude méně cestujících. Letiště Erding US Air Force základny nedaleko Mnichova, v americké zóně v Německu, bylo vybráno z toho důvodu, že doba letu na toto letiště byla přibližně stejná jako doba letu do Prahy. V úvahu se vzala skutečnost, že i cestující jsou ráno ještě ospalí a méně pozorní. Jeden z iniciátorů toho hromadného úletu Oldřich Doležal byl již v květnu 1948 přinucen ozbrojeným českým bývalým příslušníkem RAFk letu a přistání letadla ČSA na tuto základnu.

A few trusted friends were also discreetly invited to join the escape group and they would be travelling as passengers on the planned escape. Those joining the escape group were told to wait and to be patient while the escape was being planned and that they would be contacted to say ‘when’.

K účasti na úletu bylo tajně pozváno také několik důvěryhodných přátel, kteří by byli při úletu letadel cestujícími. V době kdy byl plánován úlet letadel, byli upozorněni na to, že musí trpělivě vyčkávat na kontaktování oslovením “když”.

For security reasons, details of the whole escape plan were known to only a trusted few – even some of the ex-RAF aircrew themselves did not know which of their ex-RAF colleagues were also involved in the escape. Some of the ex-RAF airmen had already been ‘tipped off’ that their names were on a list that the Communist authorities would be shortly be arresting.

Z bezpečnostních důvodů byli s plánem úletu seznámeni jen důvěryhodní známí spolupracovníci – dokonce i někteří bývalí příslušníci RAF v posádkách letounů o sobě nevěděli, ani neznali jejich kolegy z RAF, kteří byli do úletu zapojeni. Některá jména bývalých příslušníků RAF již byla uvedena v připraveném seznamu pro zatčení komunistických úřadů.

The escape date was set for Friday 24 March 1950 and would involve three ČSA DC3 aircraft, flying scheduled domestic flights from regional airfields at Brno and Ostrava, in the Moravian region, and Bratislava in the Slovak region, to Ruzyně airport at Prague with approximate flight distances of about 190km, 275km and 305km respectively. Passengers in the escape group purchased their flight tickets for that date.

Datum úletů bylo stanoveno na pátek 24. března 1950 a zúčastní se jej tři letadla DC 3 ČSA, létající na pravidelných vnitrostátních linkách z regionálních letišť na Moravě z Brna a Ostravy a na Slovensku z Bratislavy do Ruzyně v Praze. Přibližné vzdálenosti Brno-Praha 190km, Ostrava-Praha 275km a Bratislava-Praha 305km. Cestující zapojení do útěku z Československa si zakoupili letenky k tomuto datu.

Just prior to 24 March, the escaping passengers travelled to the vicinity of their provincial departure airport. Here they awaited contact from the escape organisers to confirm that the escape was still ‘on’ for that date.

Těsně před úletem 24. března cestující zapojeni do úletu přicestovali do blízkosti jejich provinčního letiště k úletu. Zde očekávali na kontakt s organizátory úletu, na potvrzení, že útěk “na” se koná k tomuto datu.

The Protagonists:
Protagonisté:

During the afternoon of 23 March, three ČSA pilots – Vit AngetterLadislav Světlík and Oldřich Doležal – met in a cafe at Prague’s Ruzyně airport and the final details of the escape plan were discussed. It was only at this brief meeting that Angetter knew that Doležal was also one of the escape pilots. After this meeting, the pilots flew their scheduled flights to Brno, Ostrava and Bratislava respectively, where they would be night stopping and fly the aircraft back to Prague Ruzyně the following morning. All they would be able to leave their homeland with was the ‘normal’ luggage of an overnight bag which they would have with them and could be subject to search by the airport’s security officials.

Dne 23. března se v odpoledních hodinách sešli v kavárně na Ruzyňském letišti v Praze Vít Angetter, Ladislav Světlík a Oldřich Doležal a projednali poslední detaily plánu úletů.Při tomto krátkém setkání se Agetter dozvěděl, že Doležal je také jeden z pilotů organizovaného úletu. Po tomto setkání piloti provedli pravidelné dopravní lety do Brna, Ostravy a Bratislavy, kde zůstali přes noc a následující den ráno provedli let na pravidelných vnitrostátních linkách do Prahy Ruzyně. Vše, s čím mohli opustit svou vlast, byla normální zavazadlová taška, kterou mohli mít sebou a byla předmětem prohlídky úředníku letištního zabezpečení.

It’s On!
Jde se na to!

Final contact was made with others in the escape group to confirm the escape was ‘on’ for the following morning. The evening before Antonín Vendl, an ex-313 pilot, who was due to fly on the Ostrava aircraft and assist Viktor Popelka with the escape, had an unfortunate experience. That evening, before he caught the train to Ostrava, he went to see Popelka at his home. It was already dusk and as he approached Popelka’s home he could see that no lights were on. He stopped, turned around and as he was walking away a man in a leather coat came out of the shadows and asked ‘if he was going to see Popelka as well.’ Something told him to say ‘no’ which he did and he carried on his way. Suspecting that the escape plan had been discovered by the StB – men wearing leather coats were usually StB – he did not go to Ostrava airport the following morning.

Konečně se uskutečnil kontakt s ostatními členy skupiny uprchlíků, který potvrdil úlet “na ” příští den ráno. Večer před úletem Antonín Vendl, bývalý pilot 313. Sqdn. RAF, který byl k vůli letu letadla v Ostravě a pomáhal Viktoru Popelkovi v přípravě úletu, měl neblahý zážitek. Večer než nastoupil cestu vlakem do Ostravy, šel se podívat k jeho domu. To již bylo za soumraku a když se přiblížil k jeho domu viděl, že v oknech je tma a v domě nesvítí světla. Proto se zastavil a otočil se zpět a odcházel. V té chvíli vyšel ze stínu muž v koženém kabátě a zeptal se, jestli hledal Popelku. Odpověděl, že ne. Tato situace u něho vzbudila podezření, že plán úletu byl odhalen StB. Usuzoval tak podle koženého kabátu, který měl tento muž, neboť jak bylo všeobecně známo, kožené kabáty nosili příslušníci StB. Z toho důvodu následující den ráno na letiště Ostrava se nedostavil.

On 24 March, of the 85 people who boarded these three aircraft, 26 were hoping that instead of the scheduled destination of Prague they would be landing in the American Zone in Germany. The escaping aircrew were pleased that the weather that morning was overcast as this would be helpful in providing cover to the escapers particularly when they would be flying over the Russian Zone of Germany.

Dne 24. března 85 cestujících nastoupilo na palubu třech letadel. z nichž 26 doufalo, že místo plánovaného přistání v Praze, letadlo přistane v americké zóně v Německu. Obloha byla zakrytá oblačností a posádka letadla byla ráda, že tomu tak je, neboť mraky při úletu poskytovaly ochranu při přeletu Ruskou zónou v Německu.

The Brno Flight:
Let z Brna:

Vit Angetter, co-pilot.

The 1st aircraft was scheduled to leave Brno, in the South West region of Moravia, at 06:35 [GMT] and fly to Ruzyně airport at Prague some 220 km away. The aircrew were Vit Angetter, co-pilot, ex-312 F/Sgt pilot, Kamil Mráz, radio operator/navigator – both of who were involved with the escape, the Captain Josef Klesnil, ex-311 F/Sgt pilot, Jan Tuček the flight engineer and Lída Škorpíková the air hostess. Angetter and Mráz had smuggled their revolvers through the security at Brno airport. In addition to the crew, the aircraft was completely full with 26 passengers on board. Amongst these passengers eight were part of the escape group, including Angetter’s wife Eva who purchased her ticket in her maiden name of Veselá and a ČSA employee Miroslav Hanzlíček who had played a significant part in ensuring that the passengers from the escape group were booked onto the Brno and Bratislava flights. Despite the prior warning to the escaping passengers to only take a ‘normal’ amount of luggage for this domestic flight, some took considerably more which was a cause for concern until it had passed through police security and been loaded onto the aircraft.

1. Plánovaný let letadla byl z Brna v z jižní Moravy, doba vzletu 06.35 (GMT), po trati 220km dlouhé na letiště Ruzyně Praha. Posádka letadla byla ve složení pilot Vít Angetter bývalý přísllušník 312. Sqdn. RAF, Sgt. pilot, a Kamil Mráz, radiotelegrafista – navigátor, kteří připravovali úlet, dále kapitán letadla Josef Klesnil, bývalý příslušník 311. Sqdn. RAF, Sgt. pilot, Jan Tuček letecký-inženýr a Lída Škorpíková- letuška. Angetter a Mráz přes bezpečnostní opatření na letišti v Brně propašovali do letounu pistole. Kromě posádky bylo letadlo plně obsazeno 26 cestujícími na palubě. Mezi těmito cestujícími bylo 8 únosců, včetně manželky Evy Angetter, která si zakoupila letenku na své rodné příjmení Veselá a zaměstnanec ČSA Miroslav Hanzlíček, který sehrál významnou roli při zajištění letenek v Brně a Bratislavě pro skupinu únosců. I přes předchozí varovaní, že si únosci mohou pro tento vnitrostátní let vzít pouze normální množství zavazadel, někteří si vzali sebou více zavazadel, což byl důvod k obavám, než tyto zavazadla prošla při bezpečnostní prohlídce kontrolou policie a byla naložena do letadla.

Josef Klesnil, Captain.

Dakota DC3 [C47], OK-WDR,  took off on schedule at 06:35, with Klesnil flying the aircraft. Seventeen minutes after takeoff, Lída Škorpíková, came into the cockpit as arranged and was talking to Klesnil to distract his attention. Whilst he was being distracted,  Angetter casually went to the rear of the cockpit, past Tuček who was in his work compartment, and discreetly locked the cabin door and positioned himself between Tuček and the cockpit door. Mráz, whose work compartment was alongside Tuček, drew a gun on him. With the assistance of Angetter, Tuček was  bound and gagged and then placed in a small luggage area at the rear of the cockpit.

Dakota DC3 (C-47), OK-WDR, vzlétla v plánované době z letiště Brno v 6,35hod. GMT, letoun řídil kapitán letounu Josef Klesnil. Sedmnáct minut po vzletu Lída Škorpíková vešla do pilotní kabiny a hovořila s Klesnilem, aby odvrátila jeho pozornost. Zatím co Klesnil s ní hovořil, Angetter náhodně šel do zadní části kabiny, prošel kolem Tučka, zamkl dveře kabiny a postavil se mezi Tučka a dveře. Mráz, jehož pracoviště bylo vedle oddělení pracoviště Tučka, vytáhl na něho zbraň a s pomocí Angettera Tučka svázali a dali mu roubík. Potom jej umístili v v zadní části pilotní kabiny v malém zavazadlovém prostoru.

Angetter then returned to the co-pilot seat in the cockpit. Shortly after he took over the flying of the aircraft, they were now about 50 km from Brno flying towards Havlíčkův Brod, he switched on the aircraft’s autopilot. Klesnil asked him ‘What the hell do you think you are doing?’ Angetter, who was a good friend of Klesnil, replied ‘Josef, do you remember what I told you the other day? That we would fly off to the West’ Klesnil saw that Angetter was being serious and was distraught as he had been planning his own similar escape with other ex RAF colleagues. Because of his wife and family in Czechoslovakia, Klesnil came to terms with the realisation that he would have to return from Germany. To help matters for the interrogation he would receive from the Communist on his return, he was tied up in the pilots’ seat of the aircraft. Once the cockpit was secured, taking only about five minutes, the cockpit door was unlocked and Lída Škorpíková returned to the passenger compartment and the door locked behind her. Under the guise of her role as Air Hostess, she kept a watchful eye on her passengers. Whilst a few of the passengers were participating in the escape, many others were not and some were known to be Communist Party Officials. Amongst them was Leopold Thurner, the president of ČSA, who was known to carry a gun. This was the reason why Miroslav Hanzlíček had ensured that his seat was immediately behind him. Fortunately, most of these passengers were sleeping during the flight.

Angetter se pak vrátil na své místo v pilotní kabině. Krátce poté co převzal řízení letadla byli ve vzdálenosti 50 km od Brna směrem na Havlíčkův Brod. Poté Angetter řízení letadla přepnul řízení letadla na autopilota. Klesnil se jej zeptal: “Co si myslíš, co to sakra děláš?” Angetter jenž byl vždy jeho dobrým přítelem mu odpověděl:”: Josefe, pamatuješ si, co jsem Ti včera řekl? Že bychom dnes měli odletět na západ”. Klesnil viděl, že Angetter byl rozrušený a myslel to vážně, zatímco on sám plánoval podobný útěk, ale s jinými spolupracovníky, bývalými příslušníky RAF. Protože Klesnil měl manželku s rodinou v Československu, přijali jeho rozhodnutí k návratu z Německa s pochopením. Aby měl ulehčen výslech komunistické policie po návratu do Československa, svázali jej v pilotní kabině. Jakmile únosci asi za 5 minut ovládli pilotní kabinu, odemkli dveře a Lída Škorpíková se vrátila do kabiny cestujících a dveře za ní opět uzamkli. Pod záminkou její role letušky pozorně sledovala cestující. Zatím co několik z cestujících se podílela na úletu a s úletem souhlasila, mnoho jiných s únosem nesouhlasili, neboť někteří z nich jako úředníci byli členy KSČ. Mezi nimi byl Leopold Thurner, prezident ČSA, který byl známý tím, že nosí u sebe zbraň. To byl důvod, proč Miroslav Hanzlíček měl zajistit, aby seděl za jeho sedadlem. Naštěstí většina cestujících během letu podřimovala a spala.

Angetter now kept radio silence and changed course to fly 240 degrees – West to the US airbase at Erding, near Munich in the American Zone of Germany a flight of about 240 km. The flight to the Czechoslovak border was via Kleť,a mountain in the remote Šumava region near Český Krumlov. They were then flying over the Russian Zone of Germany. Once they flew into the airspace of the American Zone, Angetter called the control tower at Erding, identified themselves as an aircraft escaping from Czechoslovakia and requested a priority landing.

Angetter nyní udržoval stálé rádiový klid a změnil kurs letu na 240° směrem na leteckou základnu Erding u Mnichova v americké okupační zóně vzdálené 240 km. Při letu na československé hranice na Šumavě, letěli přes Kleť u Českého Krumlova, po přeletu hranic přes ruskou zónu do vzdušného prostoru americké zóny, kde Agetter navázal spojení s kontrolní věží na letišti Erding. Označil se jako letadlo na úletu z Československa a požádal o přednost na přistání.

They landed at Erding at 08:18. Immediately after landing Angetter advised the US base Commander that two other aircraft were also attempting to escape and that they would be identifying themselves with the pre-arranged password  of ‘Way to Freedom’.

Na letišti Erging přistáli v 8.18hod.a okamžitě po přistání Angetter informoval velietele americké základny, že se další dvě letadla pokouší uletět z Československa pod přijatým heslem “Cesta ke svobodě”.

Dr Miloš Vítek’s ČSA ticket for the Brno to Prague flight.
Letenka Dr. Miloše Vítka z Brna do Prahy.

The Ostrava Flight:
Let z Ostravy:

Ladislav Svetlik, Captain.

The 2nd aircraft, Dakota DC3 OK-WAR took off at 06:35 from Ostrava, in South-East Moravia, five minutes later than scheduled. The aircrew consisted of Ladislav Světlík, ex-312 F/Lt pilot, Mečislav Kozák, co-pilot ex-311 F/Sgt pilot, Cestmír Brož, radio operator/navigator and Gejza Holoda ex-311 F/Sgt flight engineer. Of these only Světlík was a member of the escapers. There were 23 passengers on board of which four were part of the escape group, one of whom had an active role to play in the hijacking of the aircraft. This was Viktor Popelka, ex-310 F/O pilot, and now employed as a pilot with ČSA, his with Alena who was travelling under her maiden name, the wife and son of Oldřich Doležal who was the pilot of the Bratislava plane.

2. letadlo, Dakota DC3 OK-WAR vzlétlo v 6.35 hod. z Ostravy v severovýchodní části Moravy, o pět minut později, než byl plánován odlet. Posádku letounu tvořili Ladislav Světlík, bývalý příslušník 312 Sqdn. RAF/ Lt pilot, Mečislav Kozák, co-pilot bývalý příslušník 311 Sqdn. RAF/F/Sgt.pilot, Čestmír Brož, radiotelegrafista/navigátor a Gejza Holoda bývalý příslušník 311.Sqdn. RAF/Sgt. palubní inženýr. Z nichž byl členem skupiny únosců pouze Světlík. Na palubě bylo 23 cestujících, z nichž pouze čtyři byli únosci. Z těchto měl jeden Viktor Popelka, bývalý příslušník 310. Sqdn. RAF F/Opilot, aktivní roli při únosu letadla. V současné době byl zaměstnancem ČSA jako pilot. V letadla s ním byla jeho manželka Alena, která cestovala na její rodné jméno, dále manželka Oldřicha Doležala se synem, který byl pilotem letadla letícího z Bratislavy.

Gejza Holoda.

Světlík had the most difficult tasks of all the hijackers as he was the only escaper actually in the cockpit. He now only had one accomplice who was in the passenger compartment, but Brož, a known Communist was also in the cockpit. About 30 minutes into the flight and flying at an altitude of 1900 metres, Světlík switched on the autopilot and said he was going to the toilet. Both Brož and Holoda were seated at their work compartments located midway in the cockpit area, behind the flight deck were the two pilots where seated. As Světlík was going down the passenger compartment, he winked at Popelka and carried on with his inspection. Popelka left his seat and went forward into the cockpit and sat in Světlík empty seat, the Captains seat on the left-hand side of the cockpit, and started to talk to Kozák who he knew.  Shortly after, Světlík returned to the cockpit, locked the cockpit door behind him and discreetly pulled a Luger pistol from his pocket, stopped behind Brož who was in his work compartment talking on the radio to the control tower at Prague. Světlík told him to switch the radio off, Brož refused as he was still talking to Prague Světlík then placed the gun to Brož’s forehead, switched the radio off, told him not to try and be a hero and indicated that he should go to the rear of the cockpit.

Světlík měl nejtěžší úlohu ze všech únosců, neboť byl jediným úprchlíkem v pilotní kabině. Měl jen jednoho komplice, který byl v kabině pro cestující, kde byl také známý komunista Brož. Asi 30 minut po vzletu v nadmořské výšce 1900 m, Světlík zapnul autopilota a řekl, že jde na záchod. Oba, Brož a Holoda seděli na svých pracovních místech uprostřed kabiny, za pilotním prostorem seděli dva piloti. Když Světlík šel dolů do prostoru pro cestující, mrkl na Popelku a pokračoval v kontrole cestujících. Popelka opustil své sedadlo a šel dopředu do pilotní kabiny a sedl si na prázdné Světlíkovo sedadlo. Kapitána na levé straně oslovil Kozák, který o únosu věděl. Krátce poté se vrátil do pilotní kabiny Světlík, zamkl za sebou dveře do kabiny a tajně vytáhl z kapsy pistoli Luger, zastavil se za Brožem, který byl na svém pracovním místě a hovořil s kontrolní věží v Praze. Světlík mu řekl, aby vypnul rádio, Brož to odmítl , že ještě musí hovořit s Prahou. Světlík mu přiložil zbraň na čelo, vypnul rádio a řekl, aby se pokusil být hrdinou a naznačil mu, že by měl jít do zadní části pilotní kabiny.

Storage area at rear of a DC3 cockpit.
Malý skladovací prostor v zadní části kokpitu DC3.

Once there his hands were firmly tied behind his back and place in a small luggage area at the rear of the cockpit. Světlík then went and stood behind Holoda, also in his work compartment, poked him in the back with the Luger to get his attention, then pointed the gun at Holoda’s head and indicated that he should be silent and go to the rear of the cockpit. There he was also tied up and placed in the luggage compartment with Brož.

Jakmile měl za zády pevně svázané ruce byl Brož umístěn do malého zavazadlového prostoru v zadní části pilotní kabiny. Potom Světlík přešel do pracovního prostoru a postavil se za Holoda. Na záda mu přitiskl pistoli a když k němu otočil hlavu , přiložil mul k ní pistoli a naznačil mu, aby byl potichu a odešel do zadní části pilotní kabiny, kde byl také svázaný a poté umístěn do zavazadlového prostoru k Brožovi.

Viktor Popelka.

Whilst Světlík was neutralising Brož and Holoda, Popelka’s role was to keep Kozák distracted so that he would not be aware of Světlík’s activities in the rear of the cockpit. With Brož and Holoda now secured, Světlík came forward into the cockpit behind Kozák, poked him in the shoulders with his gun and told him to get out of his seat.

V době, kdy Světlík zpracovával Brože a Holoda, Popelka se snažil získat pozornost Kozáka a zaujmout jej natolik, aby nezpozoroval co se děje v zadní části pilotní kabiny. Po zajištění Brože a Holoda, Světlík vešel do pilotní kabiny za Kozákem a požádal jej aby opustil pilotní sedadlo.

Realising that the aircraft was going to be flown to the West, Kozák said to Světlík “Lado, please hit me hard on my head, so I can  tell StB I tried to prevent your escape and was fighting with you”. Světlík took a piece of metal and hit Kozák over the head so that a bump appeared on his head.

Kozák si uvědomil, co se v letadle děje a že bude letecky přepraven na západ. Z toho důvodu se obrátil na Světlíka s probou:” Laďo, prosím udeř mě do hlavy, abych mohl říci StB, že jsem se snažil zabránit vašemu únosu letadla a bojoval jsem s Tebou”. Světlík vzal kus kovu a udeřil je tak, aby mu neublížil a přitom se objevilo na jeho hlavě viditelné zranění.

Kozák then got out of the seat, had his hands tied behind him and was placed with Brož and Holoda in the cockpits luggage area. Světlík warned the three captives not to try anything silly – if they did he would crash the plane which would kill everyone.

Kozák poté opustil pilotní sedadlo, měl svázané ruce za zády a byl umístěn k Brožovi a Holodovi v zavazadlovém prostoru v pilotní kabině. Světlík všechny tři zajatce varoval, aby se o nic nepokoušeli, protože by v tom případě byl nucen použít zbraň.

Mečislav Kozák, co-pilot.

The hijackers did not anticipate that they would have any problems with handling either Holoda or Kozák who were likely to be sympathetic to the escape. However, as Kozák had a pregnant wife and three young children and Holoda also had family commitments it was anticipated that both would be returning to Czechoslovakia and thus be subjected to StB interrogation. Because of this and because Brož’ was being able to see what was happening, it was necessary to show that they were removed from their posts at gunpoint and were unable to resist the hijacking.

Únosci neočekávali problémy ze strany Holoda nebo Kozáka, kteří pravděpodobně únosce chápali, když se odhodlali až k únosu letadla. Kozák měl však těhotnou manželku a tři malé děti a Holoda měl také rodinné závazky a tak se očekávalo, že se oba budou chtít vrátit do Československa a podrobí se výslechu StB. Z toho důvodu a protože Brož viděl co se děje, bylo nutné mu dokázat, že ze svých míst byli odstraněni násilím pod hrozbou střelné zbraně a nemohli zabránit únosu letadla.

The aircraft was now near Pardubice, about 200km West of Ostrava, Světlík changed course to heading for Linz, Austria, and climbed to 3000m so that he was flying just above the clouds, but able to quickly drop down into the clouds if necessary as they would be flying over the Russian Zone in Austria while they flew the approximate 220km to Linz. Radio silence was maintained until they had crossed into the American Zone. The border of the Russian Zone was at the Eastern bank of the Danube, the American Zone in Austria was on the Danube’s Western bank and Linz was located on either side of that river. Once they were past Linz, they changed course for Erding and made radio contact with the Erding control tower requesting permission to land. At 08:50, they landed to be met by a waiting reception committee of the Base Commander, US Military Police, USAF personnel and some civilians.

Letadlo bylo v té době u Pardubic, asi 200 km západně od Ostravy. Světlík změnil kurs do prostoru západně od Lince v Rakousku a vystoupal do výšky 3000 m tak, aby letěl těsně nad mraky a měl možnost v případě nutnosti v ruské zóně v Rakousku, sklesat do mraků. V té době však byli 220 km od Lince. Po celou dobu letu až do vzdušného prostoru v americké zóně udržovali rádiový klid. Linec leží na březích Dunaje. Na východním břehu Dunaje byla Ruská zóna a na západním břehu Dunaje Americká zóna. Jakmile míjeli Linec změnili kurs letu na letiště Erding u Mnichova, navázali rádiové spojení s řídící věží Erding a požádali o povolení přistání. Po povolení přistáli na letišti v 8.50 hod. GMT, kde je očekával l uvítací výbor základny, velitel americké policie, USAF personálu a některých civilistů.

The Bratislava Flight:
Let z Bratislavy:

Oldrich Dolezal, Captain.

The 3rd Dakota DC3 OK- WDS was crewed by Oldřich Doležal, pilot ex-311 F/Lt, Bořivoj Šmíd, co pilot, ex-310 Sgt pilot, Stanislav Šácha – radio operator/navigator, ex-311 W/O wireless operator, Jan Královansky, flight engineer not RAF and Eva Vysloužilová, air hostess, who were all participating in the escape. This aircraft was also full with 25 passengers, six of whom were in the escape group.

3. Dakota DC3 OK-WDS, jejíž posádkou byli l Oldřich Doležal, bývalý pilot 311. Sqdn. RAF F/Lt., Bořivoj Šmíd, co pilot, bývalý pilot 310. Sqdn. RAF, Sgt. pilot, Stanislav Šácha – rádiotelegrafista/navigátor, bývalý příslušník 311.Sqdn. RAF W/O, bezdrátový operátor, Jan Královanský, letecký inženýr který nebyl v RAF a Eva Vysloužilová, letuška, všichni se podíleli na úletu. Letadlo bylo plně obsazené 25 cestujícími, z nichž 6 bylo zapojeno do únosu letadla.

Because all of the aircrew were participating in the escape this would be the easiest aircraft to hijack but this was counterbalanced by its scheduled departure at 07:00 and the strong possibility that the authorities would have been alerted following the loss of radio contact with the earlier two aircraft.

Protože celá osádka byla zapojena do únosu letadla, byl únos letadla relativně nejsnadnější. Tato výhoda však byla vyvážena nevýhodou a to vzletem až v 7.00 hod. a bylo velmi pravděpodobné, že již úřady byly upozorněny na možnost úletu po ztrátě rádiového spojení s dvěmi letadly.

Bratislava DC3 passenger list.
Seznam pasažérů letounu DC3 z Bratislavy.

This was a known risk when the escape was being planned but on the morning of the escape they encountered further complications. That morning the passengers had brought an unusually large amount of luggage which would have put the aircraft, with its normal fuel load of 1,800 litres, some 750kg overweight. A prior warning had been given to the escaping passengers, as with their counterparts in the other two aircraft, about their luggage but this had not been heeded. To compensate for the extra luggage, Doležal ordered a fuel load of only 1,200 litres – more than adequate for the flight to Prague, but the flight was not planned to land in Prague but at Erding with a longer flight route and possible evasive flying required during the flight. The airport security officials also took an unusual step of checking all passenger passports and papers at two separate points prior to the passengers boarding the aircraft.  The airport security police, concerned to see the name of Vrzánova on the passenger list, had checked with the authorities in Prague and were ordered to re-check all passengers and their documentation prior to boarding the aircraft. The previous month Alena ‘Áji’ Vrzáňová, the Czechoslovak world figure skating champion had defected in the West. The “Vrzáňová” on the passenger list was Anna, mother of Aji and travelling with her friend Anna Dohakská. Both women were permitted to board but it was a tense time for all in the escape group – particularly as both were in that group.

Borivoj Smid, co-pilot.

K tomuto známému nebezpečí se přidala ještě komplikace, že si cestující přinesli neobvyklé množství zavazadel, které by při normálním množství paliva 1800 l způsobily překročení maximální vzletové váhy letadla. Předchozí varování, aby si utíkající vzali sebou zavazadla normální velikosti a váhy pro vnitrostátní linku, jak byla vyslyšena v předchozích dvou letadlech, cestující tohoto letadla zapojeni do úletu nevzali v úvahu. Doležal proto objednal pouze 1200 l paliva, což bylo více než dostatečné množství pro let do Prahy, ale skutečné přistání letadla nebylo plánováno v Praze, ale v Erdingu, ve větší vzdálenosti než v Praze, ale hrozilo zde také nebzepčí vynucené změny tratě při vyhýbání se prostorům možného zjištění a napadení ruskými a českými stíhacími letouny. Úředníci letištní bezpečnostní policie provedly neobvyklou kontrolu pasů všech cestujících při nastupování do letadla, neboť bezpečnostní policie v Praze byla znepokojena jmény Vrzáňová na seznamu cestujících a nařídila opakovanou kontrolu všech cestujících a jejich dokumentace před vstupem do letadla.. V předchozím měsíci Alena ‘Ája’ Vrzáňová československá mistrině světa v krasobruslení zůstala na západě. Na seznamu cestujících však byla Anna , matka Áji Vrzáňové a se svým přítelem cestovala také Anna Dohakská. Obou ženám nakonec byl povolen vstup na palubu letadla, ale byla to najatá doba pro celou skupinu únosců letadla – zejména pokud obě ženy byly v této skupině.

Apart from these complications which delayed the departure time to 07:30 a further complication was that amongst the passengers was Karel Nejepinský a StB agent who was known to be armed. Anticipating that they may have problems with some of the passengers or be discovered by the authorities, both Šácha and Královansky had smuggled their guns onto the aircraft in case they would be needed. Doležal also had the additional pressure of knowing that his wife and son should already be airborne on the Ostrava aircraft and the possibility that something had may have failed in that aircraft’s hijack.

Kromě těchto komplikací, které způsobily odlet na 7.30hod., další komplikací bylo, že na palubě letadla byl Karel Nejepinský, známý ozbrojený agent StB. Očekávali, že mohou mít problémy s některými z cestujících, a byly by objeveny bezpečnostními orgány, proto Šácha a Královanský propašovali své zbraně do letadla pro případ, že by jich bylo zapotřebí. Doležal byl ve velikém psychickém napětí, z možnosti selhání únosu tohoto letadla, neboť jeho manželka a syn byli již ve vzduchu v letadle letícího z Ostravy.

Stanislav Sacha, radio-operator.

Finally everybody was aboard the aircraft and they were able to go. As a precaution, the aircrew locked the cockpit door to prevent any passengers entering. Whilst taxing the aircraft to the grass runway, Šácha received on his radio urgent instructions for the aircraft to immediately return to the airports terminal, Šácha responded saying that he was having problems with interference on the radio and he had difficulty in hearing their message. He then switched the radio off. The aircraft had now reached the grass airstrip and they immediately took off to ensure that the authorities did not attempt to block the airstrip by driving a vehicle on it.

Nakonec byli všichni na palubě letadla a mohli letět. Jako preventivní opatření, byly uzamčené dveře do pilotní kabiny, aby se zabránilo vstupu kterémukoliv cestujícímu do kokpitu. Při žádosti o vstupu na travnatou přistávací dráhu, Šácha dostal rádiem naléhavý pokyn, okamžitě se vrátit na terminál letiště.. Šácha reagoval slovy, že měl problémy s rušením poslechu a nerozuměl jejich zprávě. Potom vypnul rádio, zajeli do trávy přistávací dráhy a okamžitě provedli vzlet, aby jim úřady nestačily zablokovat vozidlem vzletovou dráhu.

Successfully airborne, they followed their scheduled flight plan and set course for Brno. As they were approaching Břeclav, about 80 km North-West of Bratislav, Doležal radioed the Brno control tower to report an undercarriage fault which would prevent the aircraft from making its scheduled stop at Brno. He then changed to a Westerly course towards Linz, which would involve flying for about an hour over the Russian Zone in Austria before they reached the safety of the American Zone.

Po úspěšném vzletu, letěli podle letového plánu do Brna. Když se blížili k Břeclavi, asi 80 km severozápadně Bratislavy, Doležal volal kontrolní věž Brno a hlásil poruchu podvozku, která nedovoluje plánované přistání v Brně. Poté změnil kurs na západ k Linci, který bude vyžadovat hodinu letu v ruské zóně v Rakousku, než vlétnou do americké zóny.

The Russian Zone of Austria:
Sovětská zóna v Rakousku:

During the planning of the escape, this part of the flight was recognised, to be the most difficult. They would be flying over the Russian Zone with the possibility that Czechoslovak authorities would be aware that the aircraft was being hijacked and that Russian fighter aircraft, which were fast, powerfully armed and based in Austria,  would be used to prevent the escape.

Během plánování úletu tato část letu byla považována jako nejtěžší. Neboť letět přes ruskou zónu s možností, že československé úřady uvědomí ruské velení v Rakousku o únosu letadla které letí přes Rakousko západním směrem. Z ruských letišť v Rakousku by mohla vzlétnout ruská mohutně vyzbrojená bojová letadla, která by zabránila v pokračování letu a úletu do americké zóny.

USAF airbase Erding, American Zone of Germany:
Základna USAF v Erdingu, Americká zóna v Německu:

When Angetter had landed at Erding, he immediately informed Col. Park Holland, the USAF Base Commander at Erding, of the other two aircraft in the escape plan. Col. Holland immediately scrambled USAF fighter aircraft with orders to patrol along the Danube in the Linz area and protect the two escaping DC3s if there was any intervention by Russian fighters.

Když Angetter přistál na letišti v Erding, okamžitě informoval velitele základny USAF v Erdingu plukovníka Park Hollanda, že z Československa letí další dvě letadla do Erdingu. Plukovník Holland dal rozkaz ke vzletu amerických stíhacích letounů s úkolem hlídkových letů podél Dunaje v prostoru Lince a chránit unikající DC3 před zásahem ruských bojových letounů.

The Bratislava DC3 safely reached Linz from where it was escorted to Erding by the USAF fighters. They landed at 09:30. The flight over the Russian Zone had been uneventful but was described by Doležal, after landing, as ‘being a nerve-racking hour for the aircrew’.

Letadlo DC3 z Bratislavy bezpečně dolétlo nad Linec, odkud jej doprovázely americké stíhací letouny. Přistáli v 9.30hod.. Let přes ruskou zónu byl bez komplikací ale, Doležal jej po přistání popsal jako posádce nervy drásající hodina letu .

The landing of their aircrafts at Erding produced mixed reactions amongst the 70 passengers. For 19 it was the relief to be free. For 51 it was a surprise and of concern as they saw large numbers of fighter aircraft marked with blue flashes and white stars. This was not what they were expecting to see at Prague, Ruzyně and it was the first time they were aware that their aircraft was now in Germany.

Přistání letadel v Erdingu vyvolalo mezi 70 cestujícími smíšené reakce. Pro 19 z nich to byla úleva, být opět svobodný a volný. Pro 51 cestujících to bylo překvapení a obavy, když viděli velké množství modře natřených stíhacích letounů s bílými hvězdami. Nestalo se to, co očekávali, že přistanou na letišti Praha Ruzyně a uvědomili si, že jejich letadlo je nyní v Německu.

On the Brno aircraft, Leopold Thurner called out ‘Treason’ as he pulled out his gun and tried to get into the cockpit. However, the Air Hostess had already opened the rear cabin door and armed US Military Police [MP] were already boarding the aircraft. He was quickly disarmed and removed from the aircraft followed by the other passengers. On the Ostrava aircraft, there was a deputation of Communist Party officials who were going to Prague to meet Klement Gottwald, the President. They sat calmly in their seats, looking very worried, and obeyed the MP’s instructions for the passengers to leave the aircraft. On the Bratislava aircraft, Karel Nejepinský drew his gun, called out ‘Treason’, jumped out of his seat, and tried to get into the cockpit but found that the door had been locked. By now the rear cabin door had been opened and two US MP’s and an officer boarded the aircraft. The officer said ‘Get out, get out. No one is going to get hurt. You are in Munich. One of your pilots does not like Czechoslovakia’. Nejepinsky then tried to prevent the passengers from leaving the aircraft saying ‘Don’t give up, comrades, it would be treason. As long as we are on board we are in the territory of Czechoslovakia, you mustn’t leave it!’. The other passengers disembarked but Nejepinsky refused to leave the aircraft and dared the Americans to remove him.  He was disarmed and removed from the aircraft by the MP’s.

Na palubě letadla z Brna, Leopold Thurmer zvolal “Zrada” a vytáhl pistoli a chtěl se dostat do pilotní kabiny. Letuška však již otavřela zadní dveře kabiny a ozbrojení příslušníci americké vojenské policie (MP) již vstupovali do letadla. Rychle byl odzbrojen a vyveden z letadla následovaný ostatními cestujícími. Na palubě letadla z Ostravy byla delegace komunistických funkcionářů KSČ, kteří se chystali v Praze ohlásit presidentu Klementu Gottwaldovi splnění plánu. Zůstali klidně sedět na svých místech a neuposlechli pokyny pro cestující (MP), aby opustili letadlo. Na palubě letadla z Bratislavy Karel Nejepinský vytáhl zbraň, volal “Zrada”, vyskočil ze sedadla a snažil se dostat do pilotní kabiny, zjistil však, že dveře byly zamčené. V té chvíli již zadními otevřenými dveřmi vstupovali dva příslušníci americké MP s důstojníkem a ten mu řekl “Vypadni, vypadni. Nikdo ti nechce ublížit. Nacházíte se v Mnichově. Jeden z vašich pilotů nemá rád Československo”. Nejpinský se snažil zabránit odchodu cestujících z paluby letadla a volal :” Nevzdávejte se soudruzi, byla by to zrada. Po dobu pokud jsme na palubě, jsme na území Československa, nesmíte vystoupit”, Ostatní cestující z letadla vystoupili, Nejepinský vystoupit odmítl a odvážil se Američany ohrožovat. Byl však odzbrojen a z letadla vyveden.

As they were leaving the aircraft, some passengers, tried to remove or hide their Communist Party badges. The three aircraft that landed at Erding carried a total of 85 people. The US officials interviewed them all and they were then placed into one of two groups – those who wanted to claim Political Asylum and remain in Germany and those who wanted to return to Czechoslovakia. A total of twenty-seven claimed political asylum. They consisted of the seven ex-RAF aircrew, their three wives and child, two Air Hostesses and 14 passengers, including one infant. One of these passengers, who was not in the original escape group, who on finding himself in the West grasped the opportunity for his freedom and also claimed political asylum. Of the 57 in the returning group, some like Josef Klesnil or Mečislav Kozák  were reluctantly returning and only doing so because of their wives and children.

Komunistická strana oznámila, že tři letadla, které přistály na letišti Erding, přepravily celkem 85 osob. Američtí úředníci provedli se všemi pohovor a poté byly z cestujících vytvořeny dvě skupiny- jedna sklupina se skládala z těch, kteří chtěli požádat o politický azyl a zůstat v Německu a druhá skupina se skládala z těch, kteří se chtěli vrátit do Československa. Celkem dvacet sedm cestujících požádali o politický azyl. Tato skupina se skládala ze sedmi bývalých příslušníků RAF, kteří tvořili posádky letadel, jejich tří manželek a dítěte. dvou letušek – hostesek a 14 cestujících včetně jednoho dítěte. Jeden z těchto cestujících, který nebyl původně ve skupině utíkajících se chopil příležitosti pro získání svobody a také požádal o politický azyl. Z 57 členné skupiny byli někteří, jako například Josef Klesnil nebno Mečislav Kozák, kteří se vraceli velice neochotně, ale museli se do Československa navrátit k vůli manželkám a dětem.

The three DC3’s at Erding airbase.
Tři DC3 na letišti v Erdingu.

Official Announcements:
Oficiální oznámení:

Later that day an official announcement by a USAF spokesman at Erding was made:

Později téhož dne bylo vydáno oficiální oznámení mluvčího USAF na letišti Erding:

‘Three unauthorised unscheduled Czech airplanes of the DC3 type landed at Erding Air Base. The airplanes, landing at different intervals during the morning, carried approximately 85 refugee persons from Czechoslovakia.

“Tři neplánované letouny typu DC3 v průběhu dopoledne v různých časových intervalech neoprávněně přistály přibližně s 85 osobami na palubě, uprchlými z Československa, na letecké základně Erding.

The refugees are being held or investigation by US Authorities. Results will be announced at the earliest possible hour’

Uprchlíci jsou zadrženi, nebo vyšetřováni americkými úřady. Výsledky šetření budou vyhlášeny v nebližších hodinách.”

On the same day officials of ČSA airlines denied any of their planes were missing.

Ve stejný den úředníci letecké společnosti ČSA popírali, že by jim chybělo nějaké letadlo.

The two groups were held separately at the Erding airbase as arrangements were made for the repatriation the 58 to Czechoslovakia and also for the other 27 to be accommodated in a displaced persons camp whilst arrangements for their futures were made. Katherine Kosmak  was one of these 58. As she was an American citizen, travelling with a Diplomatic passport and working for the US Information Service in Prague, she was immediately released and on the 26th caught the overnight train from Munich to Prague.

Tyto dvě skupiny byly zadrženy na letecké základně Erding odděleně. Pro 58 se připravovala repatriace do Československa a pro dalších 27 se zajistil pobyt v kempu s režimem vysídlených osob. Kateřina Kosmáková byla jednou z těchto 58 osob a jako americká občanka zaměstnána v americké informační službě cestovala diplomatickým pasem, byla okamžitě propuštěna a 26. 3.. se vracela nočním vlakem z Mnichova do Prahy.

Sky Pirates, Lidove noviny 24 March 1950.
Nebeští piráti, Lidové noviny, 24.března 1950.

Why did you come?
Proč jste přišli?

The following day a press conference was held and two of the escaping aircrew attended on behalf of the 27 escapers. At the conference, they spoke via a US Army interpreter. They declined to give their names or be photographed as they still had family Czechoslovakia who would be the subject to Communist interrogation.

Následující den se konala tisková konference které se zúčastnili jménem 27 emigrantů dva členi posádky letade, kteří odmítli uvést svá jména a fotografování neboť v Československu měli ještě další členy své rodiny a příbuzné, kteří by byli komunistickými úřady podrobeny výslechům a pronásledováníl. Na konferenci se hovořilo prostřednictvím tlumočníka americké armády.

During the conference they confirmed that they and other members of the aircrew had served in the RAF during WW2. The reasons they gave for the escape was ‘to find freedom from political and religious persecution’. Both men were wearing RAF medal ribbons on their uniforms and said that pressure had been put on them by the airline to stop wearing their ribbons. ‘We were expecting to lose our jobs’ said one. ‘They laughed at our decorations and said that they can make it tough because of our ribbons’. ‘We wanted to get out because we had a bellyful of Communism’ said one. The other pilot said ‘I got tired of Communist lies. They kept telling us for instance, how people were starving in non-Communist countries”, “We do not care where we go as long as we find freedom. We are just glad to be out’, ‘We hardly dare hope that the three of us would make it together, it was just luck. We flew along the top of the overcast [clouds], ready to dodge down into it and hide if any planes came up. If I hadn’t flown out, I would be looking for another way’. It was also stated at the conference that were ‘only 10 people were in on the plot, but when they landed at Erding, 26 chose to stay, the others must have just decided to take their chance when it came’. And that  ‘they planned the escape while sitting at lunch at Prague airport, all three of us were scheduled to make flights the next day’. This was misinformation to play down the planning and organisation actually involved as both airmen were aware of colleagues and friends who had their own ambitions to escape. [These two airmen were Ladislav Světlík and Oldřich Doležal]

V průběhu konference se potvrdilo, že i ostatní členové posádky za druhé světové války sloužili v RAF. Důvody k tomu aby emigrovali byly: ” Zbavit se politického a náboženského pronásledování a žít ve svobodném světě”. Oba muži měli na sobě uniformu RAF s páskami medailí a vyznamenání. ˇVyjádřili se, že na ně byl ze strany letecké společnosti ČSA tvořen nátlak, aby tyto stužky nenosili a vysmívali se jim”. Dále uváděli, že ” čekali propuštění z pracovního poměru v ČSA”:”Chtěli jsme se dostat ven, protože jsme již byli přesyceni komunistickou ideologii” Další pak dodal: ” Jsem unavený z komunistických lží o tom jak lidé hladoví v nekomunistických zemích, Nám je jedno, kde jsme, důležité je, že budeme žít svobodně”. Jsme jen rádi, že se nám podařilo v co jsme se sotva odvážili doufat, že mi tři jsme se dali dohromady. Letěli jsme podel vrcholů mraků které zcela zakrývaly zemi a byli jsme připraveni při objevení stíhačů okamžitě sklesat a ukrýt se v mracích.” Další pak dodal: “Pokud bych nemohl emigrovat úletem, hledal bych jiný způsob, jak opustit Československo. Na konferenci bylo také uvedeno: “původně nás bylo pouze 10, ale když jsme přistáli na letišti Erding,chopilo chopit se šance a emigrovalo 26 osob”. “Útěk jsme plánovali na pražském letišti při obědě. Všichni tři z nás jsme měli plánované lety přibližně ve stejnou dobu následující den ráno”. To nebyla správná informace, která bagatelizovala plánování dvou letců a organizaci skutečného zapojení kolegů a přátel, kteří měli také své důvody k úletu. ( Těmito dvěmi letci byli Ladislav Světlík a Oldřich Doležal).

Why did you come?
Proč jste přišli?

During the four days it took to make the necessary arrangements the 57 were under constant escort by US Military personnel officials to ensure that they did not ‘wander’ from their permitted area. This also ensured that the 57 were in close contact with each other and communicate between themselves. This was particularly useful as unknown to the fifty-seven, some of this US Military personnel were specifically chosen as they were descendants of Czechoslovak emigrants to the US and understood Czech.

Během čtyř dnů trvala nezbytná opatření k návratu. 57 cestujících bylo stále doprovázeno personálem vojenského představitele USA, aby bylo zajištěno, že se nevzdalí z povoleného prostoru. Byl zajištěn jejich neustálý vzájemný kontakt a komunikace. Což bylo zvláště užitečné pro těchto 57 cestujících. Někteří příslušníci amerického vojenského personálu, kteří byli speciálně vybráni, byli potomky československých emigrantů do USA a s 57 cestujícími komunikovali.

From this,  US Army intelligence gained useful information about daily life and living conditions in Communist-run Czechoslovakia. They were also bemused to learn that when the 57 were in the canteen for their meals, where large bowls of fruit were on the tables, including pineapples and bananas. These were still luxury items in Western Europe, but totally unobtainable in Czechoslovakia were, like the rest of Eastern Europe,  there was a food shortage. The hard-line Communists amongst the 57 seven declared this as a Capitalist ploy to bribe the 57 to remain in the West and that they must remain faithful to their Communist principles and reject this bribery.

Od 57 členné skupiny cestujících US Army inteligence získala cenné informace o každodenním životě a životních podmínkách v komunistickém Československu. Cestující této skupiny byli překvapeni tím, že v jejich jídelně, kde se stravovali byly na stolech velké mísy s ovocem včetně ananasu a banánu. Ty byly ještě luxusním zbožím v západní Evropě, ale naprosto nedosažitelné v Československu, kde stejně jako v celé východní Evropě byl nedostatek potravin. Komunisté v této skupině prohlašovali, že je to kapitalistický trik, jak přesvědčit skupinu 57 cestujících aby zůstali na západě a že všichni musí zůstat věrni svým komunistickým zásadám a odmítnout tento způsob úplatkářství.

Return the protagonists.
Návrat protagonistů.

The Czechoslovak authorities demanded the return of all 84 Czechoslovaks citizens and the three aircrafts. The 57 who chose to return were taken by coach, to Czechoslovakia, the three aircraft were released some months afterwards.

Československé úřady požadovaly návrat všech 84 československých občanů a tři letadla. 57 kteří se rozhodli k ná vratu nastoupili do autobusu, který je odvezl do Československa. Tři dopravní letouny byly navráceny o několik měsíců později.

Differing versions:
Odlišné verze:

Two different accounts as to how the 57 returning Czechoslovaks were treated during their stay at the Erding airbase.

Dvě verze: Existují dvě rozdílná hodnocení toho, jak bylo v průběhu jejich pobytu na základně v Erdingu přistupováno k 57 Čechoslovákům, kteří se rozhodli pro návrat.

Two different stories.
Dva rozdílné příběhy.

On  29 March 1950 the Czechoslovak Ministry of the Interior issues the following statement:

Dne 29. března 1950 československé ministerstvo vnitra vydalo následující prohlášení:

“Ministerstvo vnitra oznamuje, že na vnitrostátních linkách došlo k organizovanému zločinnému přepadení pilotů a k hromadnému únosu cestujících. V pátek 24. t.m. (tohoto měsíce)startovala ráno na pravidelných linkách přibližně ve stejnou dobu tři letadla, a to z Bratislavy, Ostravy a Brna do Prahy. Tato tři letadla změnila v průběhu cesty stanovený kurs a místo do Prahy letěla směrem do západního Německa. Všechna letadla přistála přibližně ve stejnou dobu na letišti Erding u Mnichova. Podle výpovědí očitých svědků z řad posádek i cestujících těchto letadel, kteří se  mezitím vrátili do Československé republiky, byly v tomto případě zjištěny tyto skutečnosti:

Letadlo startující z Ostravy: dva členové posádky, a sice  kpt. Světlík, bývalý příslušník britského válečného letetctva a zaměstnanec aerolinii Viktor Popelka, taktéž příslušník válečného letetctva, který letěl jako cestující, donutili pistolemi hlavního pilota, aby změnil kurs letadla, a když odmítl to učinit, svázali ho a nařídili stroj umělým řízením na směr do západního Německa. Totéž učinili v kabině  pro vysílání s mechanikem a rádiotelegrafistou posádky.

Letadlo startující z Brna změnilo předepsaný kurs z toho důvodu, že  druhý pilot Vít Angetter a rádiotelegrafista Kamil Mráz, taktéž bývalí členové britského válečného letetctva, donutili řídícího pilota ke změně kursu, a když tento odmítl, přinutili ho pistolí, aby jim předal řízení. On i ostatní členové posádky byly pak  Angetterem svázaní. Letadlo startují z Bratislavy změnilo předepsaný kurs letu, protože posádka se smluvila, že přivede letadlo do západního Německa.”

Translation:

“The Ministry of the Interior announces that interstate airlines were subjected to organized attacks on pilots and mass abductions of the passengers.

Three aircraft, one each from from Bratislava, Ostrava and Brno, began their regular routes to Prague at about the same time on Friday morning 24th this month. They all changed their assigned course and instead of flying to Prague they flew towards West Germany and all landed at about the same time at the Erding airport near Munich. According to eyewitnesses – crew and passengers of these aircraft – who have now returned to Czechoslovakia, the following facts have been found:

An aircraft taking off from Ostrava: two crew members, namely, Cpt. Svetlik, a former RAF member, and airline’s employee Victor Popelka, also a former RAF member, who flew as a passenger, both armed with guns, have forced the pilot to change the course of the aircraft and when he refused to do so, they bound him and used an autopilot to fly to West Germany. The same was done with the plane’s flight engineer and radio-operator.

An aircraft taking off from Brno changed the prescribed route because its co-pilot Vít Angetter and radio-operator Kamil Mráz, also both former RAF members, forced the pilot to change the course. When he refused to do so, he was forced at gunpoint to hand over the controls and both he and other crew members were then tied up by Angetter. The plane departing from Bratislava changed the prescribed course of flight because its crew conspired to bring the plane to West Germany.”]

The Aftermath:
Dozvuky:

The escape intensified the Cold war between East and West overnight. On 6 April, the United States refused a Czechoslovak demand for the extradition of the eight airmen. This refusal action strained US/Czechoslovak relationships even further – article 594 on page 18 to article 598 on page 19 here.

Úlety zesílily studenou válku mezi Východem a Západem. Dne 6. dubna 1950, Spojené státy americké odmítly československý požadavek o vydání osmi letců. Odmítnutím tohoto požadavku se napjaté vztahy mezi USA a Československem ještě více zhoršily. – článek 594 na straně 18 k článku 598 na straně 19 zde.

The Trial:
Soud :

Some of the Prague Court Trial documents.
Několik materiálů od pražského soudu.

The 27 non-returning escapers were tried in their absence in July 1950 at the District Court in Prague 2 District. The aircrew were charged with anti-State activities and endangering the lives of their passengers. The passengers were also tried anti-State activities. The Court sentenced the aircrew to death and the passengers to twenty-five years imprisonment.

Dvacet sedm členů posádek a cestujících se nevrátilo do Československa a v nepřítomnosti v červenci 1950 u Obvodního soudu v Praze 2 byli obviněni – členi posádek z protistátní činnosti a ohrožení životu cestujících k trestu smrti a cestující k trestu odnětí svobody do 25 let.

This slideshow requires JavaScript.

Above some copies of the documents from the trial held at the District Court in Prague 2 in July 1950.

Nahoře jsou některé kopie dokumentu ze Soudního procesu, který se konal v červenci 1950 u Obvodního soudu v Praze 2.

The Escapers who remained in the West:
Uprchlíci, kteří zůstali na západě:

After careful vetting by US security services, the 26 escapers were transferred from Erding USAF Airbase to the Displaced Person’s camp at Schlossplatz 2, Hanau, in the American Zone of Germany, near Frankfurt some 300 kms away. They were here for a short time, whilst arrangements were made for them to emigrate and rebuild their lives in the West.

Po prověření americkými bezpečnostními službami bylo 26 uprchlíků převezeno ze základny amerického letectva do přibližně 300 km vzdáleného vystěhovaleckého tábora Schlossplatz 2 v Hanau, v americké zóně nedaleko Frankfurtu. V něm se zdrželi jen krátce, po dobu vyřizování formalit. Následně jim bylo umožněno emigrovat a začít nový život na západě.

MI

Vit Angetter, Kamil Mráz, Viktor Popelka and Bořivoj Šmíd continued in their fight against Communism. Despite great personal risk to themselves, which required them to carry a potassium cyanide pill in the event of capture, they flew covert missions, for the CIA, over the Soviet Union.

Vít Angetter, Kamil Mráz, Viktor Popelka a Bořivoj Šmíd pokračovali v boji proti komunismu. Při´ tajných misích pro CIA nad územím Sovětského svazu plnili složité rizikové úkoly, které v případě sestřelení vyžadovaly použítí pilulky kyanidu draselného.

Those who returned:
To, kdo se vrátili:

The 57 who returned to Czechoslovakia, by coach, participated in a press conference for the Czechoslovak media where their spokesman said that “they rejected Capitalist heaven.” They were all then ‘interviewed’ by the StB. For the returning aircrew, their StB ‘interview’ lasted three days before they were released. Shortly afterwards Josef Klesnil,  Mečislav Kozák and Gejza Holoda were dismissed from ČSA as they were deemed to be ‘politically unreliable’. [In April 1951, Klesnil with his pregnant wife and son managed to successfully escape by crossing the border on foot, into Germany. In a separate attempted border crossing escape, Gejza Holoda, with four other ex-RAF airmen, and their wives,  were betrayed by an informer and were all captured, tried and imprisoned. Holoda received a  13 year prison sentence].

Všech 57 cestujících, kteří se vrátili autobusem do Československa, se účastnili tiskové konferencie pro Československá média, kde jejich mluvčí řekl, že “oni odmítli kapitalistické nebe” Všechny, kteří se vrátili vyslýchala StB. Výslechy členů posádky trvaly tři dny. Krátce poté byli Josef Klesnil, Mečislav Kozák a Géza Holoda propuštěni z ČSA a byli považováni za politicky nespolehlivé. V dubnu 1951, Klesnil s těhotnou manželkou a synem úspěšně tajně překročili státní hranici do Německa. Při samostatném pokusu o přechod státní hranice do Německa Gejza Holoda s dalšími čtyřmi bývalými RAF letci a manželkami byli zrazeni informátorem. Byli zatčeni a souzeni. Holoda dostal 13 roků vězení.

The family and friends of those who escaped were interrogated by the StB to establish what they knew about the escape. Whilst they maintained that they had no knowledge about the escape, some were subjected to persecution and intimidation from the Communist authorities for several years after.

Rodiny a přátelé všech kteří utekli na západ vyslýchala StB, která se především zajímala o to, jestli věděli o jejich útěku. Všichni tvrdili, že o jejich útěku nic nevěděli a přesto byli po dlouhá léta komunistickými úřady zastrašováni a pronásledováni.

Antonín Vendl

In the aftermath of the escape, Antonín Vendl believed that if he had confirmed to the man in a leather jacket, outside Popelka’s house, that he had been going to see Popelka, he would most probably have been arrested and sentenced to 15 years.

Antonín Vendl byl přesvědčen, že kdyby muži v koženém kabátě před domem Popelky přiznal, že čeká na Popelku, byl by pravděpodobně odsouzen na 15 let vězení.

Repecussions in Czechoslovakia:
Následky pro ty, kdo zůstali v Československu:

This escape had an immediate effect on aviation in Czechoslovakia. The same day, advisors to Czechoslovak Security Service were discussing this extraordinary event. It was also discussed by the Committee of the Czechoslovak Communist Party as they had no wish for this embarrassing event to be repeated.

Úlet těchto letadel měl okamžitý účinek na letectví v Československu. Ve stejný den se konala porada československé bezpečnostní služby, kde se jednalo o této mimořádné události. Současně se touto událostí zabýval ÚV KSČ ( Ústřední výbor Komunistické strany Československa), který požadoval aby se již podobná trapná událost neopakovala.

The result of these discussions was that all Czechoslovak military aviation was brought under the control of the Security Services. The private commercial air fleet run by the Baťa shoe factory in Zlín was disbanded and amalgamated with ČSA.

Výsledkerm těchto jednání bylo, že veškeré československé letectví bylo zařazeno pod kontrolu bezpečnostních služeb a soukromá obchodní letecká flotila továrny Baťa ve Zlíně byla rozpuštěna a sloučena s ČSA.

Stricter control on all passengers boarding aircraft was immediately implemented and all ČSA flights had 2 armed StB agents on board, one in the cockpit the other in the passenger compartment. Despite presenting them with major operational difficulties, including the reduction in flights, their ex-RAF aircrew were removed from flying duties. The training program for new ‘politically suitable’ aircrew was stepped up so that the removed ex-RAF personnel would be quickly replaced.

Na všech leteckých linkách byla okamžitě zavedena přísnější kontrola. Na palubě každého letadla ČSA byli přítomni 2 ozbrojení agenti StB. Jeden byl v pilotní kabině a druhý v kabině cestujících. Za cenu zásadních provozních problémů, včetně snížení letů, byly bývalí příslušníci RAF odstraněni z posádek dopravních letounů a byl vytvořen vzdělávací program pro nové “politicky vhodné” posádky, aby byly rychle nahrazen personál tvořený bývalými příslušníky RAF.

There had already been in existence a Communist Purge to remove ex-RAF airmen from the ranks of the Czechoslovak Air Force and ČSA. The Erding escape accelerated that process. By the end of 1950, only a handful of ‘politically suitable’ ex-RAF remained employed by these two services.

Již dříve existovaly komunistické čistky, které měly za úkol odstranit z ČSA bývalé příslušníky RAF. Hromadný úlet dopravních letounů do Erdingu tento proces ještě urychlil. Do konce roku 1950 u ČSA zůstala jen hrstka politicky vhodných příslušníků RAF a ti byli zaměstnáni jen v neletových druhořadých službách.

The Communist propaganda machine moved into action and the escape – the Communist interpretation – was depicted in the Czechoslovak national newspapers as being carried out by traitors using gangster methods. A book; ‘Unos do Erdingu’ – Kidnap to Erding – was published. It told the story of the patriotic Czechoslovak citizens who were kidnapped to Germany by traitorous air gangsters, and how they returned triumphantly to Czechoslovakia, their Communist beliefs giving them strength during this capitalist ordeal. Numerous caricatures also appeared in the book portraying the 57 Czechoslovaks as small and meek being guarded by big, burly negro American GI’s who were armed and looking aggressive. The book spawned a play of the same name. In 1953 it was made into a film called ‘Unos’.

Komunistická propagandistická se zaměřila na akci úlety. Podle komunistické interpretace byl v československém tisku úlet líčen jako akce organizována zrádci gengsterskými metodami. Byla vytištěna kniha “Únos do Erdingu” – Únos na Erding. Která pojednávala o příběhu československých občanů unesených vlastenců do Německa zrádnými leteckými gangstery a jak jim komunistické přesvědčení během tohoto kapitalistického utrpení poskytlo sílu k tomu, aby se jako vítězové vrátili do Československa. V knize byly četne karikatury, které 57 Čechoslováků znázorňovaly jako slušné a pokorné občany, které střežil velký urostlýa ozbrojený americký černoch GI. Podle této knihy byla napsána hra se stejným názvem a v roce 1953 byl natočen film s nazvem “Únos”.

And Still Remembered:
Ti, na které se nezapomělo:

In August 1983, the first account of this hijack was published, in Czech, in the Czechoslovak exile publication “Kanadské listy”. It was written by Dr Miloš Vítek, who had been a passenger on the Brno aircraft.

V srpnu 1983 vyšlo první hodnocení tohoto únosu v češtině. Vydalo ho československé exilové vydavatelství „Kanadské listy“. Jeho autorem je Dr. Miloš Vítek, který byl jedním z pasažérů na palubě stroje startujícího z Brna. Dvě verze: Existují dvě rozdílná hodnocení toho, jak bylo v průběhu jejich pobytu na základně v Erdingu přistupováno k 57 Čechoslovákům, kteří se rozhodli pro návrat.

Following the ‘Velvet Revolution’ of 1989 the story of this escape regularly appears in Czech or Slovak newspapers. In 2001 was the subject of a Czech TV documentary which incorporated some original; 1950 film footage, clips from the ‘Unos’ film as well some interviews and commentary from Jiří Rajlich, the respected aviation historian.

Po “sametové revoluci” v roce 1989 se příběh tohoto úletu pravidelně vyskytuje v novinách v českém nebo slovenském jazyce. V roce 2001 byl v České televizi uveden dokument, v němž byly původní filmové záběry z roku 1950 s klipy z filmu “Únos” a některé rozhovory a komentáře Jiřího Rajlicha, uznávaného historika letectví.

What became of the RAF airmen escapers:
Jaký byl osud letců RAF, kteří utekli:

Bořivoj Šmíd died in an air accident in England, 29 May 1951, Victor Popelka died in England, 5 March 1971, Oldřich Doležal died in England, 28 November 1983, Stanislav Šácha died in California, USA, 2 January 1986, Ladislav Světlík died in New Zealand 27 July 2008, Vit Angetter died in Arizona, USA, 24 October 2009.

Bořivoj Šmíd zemřel při havárii v Anglii v 29. květnu 1951, Viktor Popelka zemřel v Anglii v 5.dubnu 1971, Oldřich Doležal, zemřel v Anglii v 18.dubnu 1971, Stanislav Šácha zemřel v Kalifornii, USA v 2.lednu 1986, Ladislav Světlík zemřel na Novém Zélandu v 27.červenci 2008, Vít Angetter zemřel v Arizoně, USA, v 24.říjnu 2009.

More details on this escape are here

Více podrobností o tomto úletu jsou zde.




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Into exile, Victim of Communism | 1 Comment

Na Perutich RAF





Na Perutích RAF


plk. In Memorium

Antonín Velebnovský

od

Petr Majer




Kniha bystřického kronikáře Petra Majera „Na perutích RAF“ pojednávající o životě československého vojenského pilota plk. in memoriam Antonína Velebnovského, který zahynul v Bitvě o Británii v roce 1941.

The book Bystřice chronicler Peter Majer “The Squadron” based on the life of the Czechoslovak military pilot Colonel. posthumously Velebnovského Anthony, who died in the Battle of Britain in the 1941.

Publisher:
Vydavatel
Sdružení pro rozvoj Třinecka a Jablunkovska
ISBN: 978-80-270-0052-4
Format:
Počet stran
Hardback, 80 pages
A4, Vázaná kniha, 80 stran
Language:
Jazyk
Czech
Česky
Published:
Publikováno
2016.
Price:
Cena
269 Kč




Posted in Biography, Books | Leave a comment

Theresie SCHNEIDEROVA


Theresie SCHNEIDEROVÁ

* 17.06.1923., Rybáře, Czechoslovakia.
† 05.03.2020. London, UK.

_______________________________________________________________

With sadness we must advise that

Cpl Theresie SCHNEIDEROVÁ 2051357

Clerk/Ground Duties

died

05 March 2020.

_______________________________________________________________

05.03.2020. v Londýně,

zemřela

Cpl Theresie SCHNEIDEROVÁ 2051357

Uředník/Pozemní personál.

_______________________________________________________________

Rest in Peace

Čest její památce




Posted in No longer with us | 1 Comment

Honour to the Czech Cloverleaf


Tribute to the Czech cloverleaf.

Pocta Českému čtyřlístku.




On 4 September 1939, the Czechoslovak Aviation unit, was formed at Puławy Gora airfield, Poland and commanded by Captain Bohumil Liška. The unit had 60 Czechoslovaks consisting of pilots, maintenance, and technical personnel. Other Czechoslovak pilots and technicians were also serving in other Polish units. Czechoslovaks, in the Polish campaign, flew more than 400 sorties amounting to a total of 1,500 flying hours. At least four were killed and six were wounded.

4. září 1939 vznikla v na letišti Puławy Gora v Polsku československá letecká jednotka pod vedením kapitána Bohumila Lišky. Jednotka, která měla 60 mužů, se skládala z pilotů, pozemního personálu a leteckých techniků. Také v dalších polských jednotkách sloužili českoslovenští piloti a technici. Čechoslováci v době bitvy o Polsko odlétali 400 operačních letů v celkové době trvání 1500 hodin. Nejméně čtyři z nich padli a šest bylo zraněno.

During the short Polish campaign of September 1939, Josef Balejka, Josef František , Vilém Košař’ and Matěj Pavlovič had become known as ‘Český čtyřlístek’ – the Czech cloverleaf.

V průběhu krátké bitvy o Polsko v září 1939 se Josef Balejka, Josef František, Wilhelm Kosarz a Matěj Pavlovič proslavili jako „Český čtyřlístek“.

The four were evacuated to France, and following the French capitulation in June 1940, were evacuated to England. After three weeks of retraining on Hurricane aircraft, Josef Balejka a Matěj Pavlovič were held in reserve for 303 Polish Sqn. Košař was posted to 302 Sqn, another Polish squadron, while Josef František was posted to 303 Polish Sqn which had been formed on 2 August 1940 at Northolt airbase. František achieved combat success during the Battle of Britain, with 17 Luftwaffe aircraft shot down in a 28 day period, making him the highest-scoring Allied pilot of that battle.

Tato čtveřice byla evakuována do Francie a po její kapitulaci, v červnu 1940, odešli do Anglie. Po třech týdnech přeškolování na Hawker Hurricane byli Josef Balejka a Matěj Pavlovič u zálohy 303. polské perutě, Kosarz byl odeslán k 302. polské peruti a Josef František odešel k 303. polské peruti, která vznikla 2. sprna 1940 na RAF Northolt. Josef František dosáhl bojových úspěchů v bitvě o Británii. V průběhu 28 dní sestřelil 17 strojů Luftwaffe, čímž se stal nejúspěšnějším spojeneckým pilotem této bitvy.

Of the four Czech Cloverleaf, only Balejka was to survive the war. Josef František, 26 years † 08/10/40, Vilém Košař, 32 years, † 08/11/40 and Matěj Pavlovič, 26 years, † 20/04/41.

Jako jediný z „Českého čtyřlístku“ se konce války dočkal Josef Balejka. Josef František, 26 let, † 08/10/40, Wilhelm Kosarz, 32 let, † 08/11/40, Matěj Pavlovič, 26 let, † 20/04/41.

Biographies here of Josef František and Josef Balejka.

Biografie Josefa Františka a Josefa Balejky.




Posted in Ace, Battle of Britain, Events, Memorial, Not Forgotton, Poland | Leave a comment

Visiting Brookwood


The post-WW2 Czechoslovak cemetery at Brookwood today.






Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, Cemetries, Not Forgotton | Leave a comment

Dr Jiri Rajlich interview about the Czechoslovak RAF during WW2


A Czech language interview, by Jiří Hošek, with Dr Jiří Rajlich, Director of the Vojenský Ústřední Archiv (VUA), about the role of the Czechoslovak men and women who served in the RAF during WW2

here.




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Information | Leave a comment

Never Forgotten – Part 5 West Midlands and Liverpool


6 February 2020

From the notes of Ambassador Libor Sečka:
Zápisky velvyslance Libora Sečky:

That was a record! In the fifth stage of our quest to discover the graves and especially the stories of Czechoslovak soldiers in Great Britain, my colleague Ondřej Hovádek and I visited 12 sites and honoured the memory of 17 Czechs and Slovaks who were determined to fight for their homeland. The journey north was long and tiring, but, as has already become the norm, also revelatory. And to be fair: It would not have been successful without the significant contribution of Lukáš Holeček, our driver and increasingly a facilitator with the people and situations we encounter along the way. What I really liked this time is that a number of new protagonists stepped into the story, including British comedian, history buff and expert on Operation Anthropoid John Martin; Neil Ruscoe, the son of Edna Ellison, who was the girlfriend of parachutist Jan Kubiš; Neil’s partner, Maxine Fellows, a patriot and supporter of the social life of the Czech community in Manchester; Marek Němec, a volunteer taking care of war graves at the West Derby Cemetery in Liverpool; Adrian Cork; and the administrator of Liverpool’s Jewish Cemetery, Alaster Burman, who happened to appear just at the moment when we feared that we wouldn’t gain entry. Support for our project and interest in joining it is growing, and that is a very pleasant finding.

Marek Němec with HE Libor Sečka:

Tak to byl rekord! V páté etapě našeho putování za hroby a hlavně osudy československých vojáků ve Velké Británii jsme s kolegou Ondřejem Hovádkem navštívili celkem 12 pamětních míst a poklonili se památce 17 Čechů a Slováků, kteří se rozhodli za svoji vlast bojovat. Cesta na sever byla dlouhá, únavná, ale, jak už se stává tradicí, také objevná. A abych byl spravedlivý: nemohla by být úspěšná ani bez zásadního přispění, Lukáše Holečka, našeho řidiče a stále častěji také glosátora lidí a situací, s nimiž jsme se na trase setkávali. To, co se mi tentokráte hodně líbilo, je, že do děje postupně vstupovala celá řada nových protagonistů: například britský komik, fanda historie a specialista na operaci Anthropoid, John Martin, Neil Ruscoe, syn Edny Ellisonové, která byla přítelkyní výsadkáře Jana Kubiše, a jeho partnerka Maxine Fellows, patriot a podporovatel společenského života české komunity v Manchesteru, Marek Němec, dobrovolník, který pečuje o válečné hroby na hřbitově West Derby v Liverpoolu, Adrian Cork, nebo správce liverpoolského židovského hřbitova Alaster Burman, který se úplně náhodou objevil, když jsme nevěděli, zda se vůbec dostaneme dovnitř. Podpora a zájem zapojit se do našeho projektu roste, a to bylo velice příjemné zjištění.

I have neither the time nor space here to cover all the stops in detail and to share my feelings about them, so I have selected the ones that etched themselves most vividly in my memory. The bell tower of the medieval Church of St Cuthbert in Donington was striking half-past 8 o’clock when we opened the gate to the cemetery. The sleepy sun still seemed uncertain whether it would finally scale the roof of the church nave and turn the white frosted grass to green. The ice glazed shrubs evoked a Christmassy atmosphere. The air was saturated with rising cold moisture that gently nipped at the nostrils. An enchanted and forlorn place where the night had long since departed but the day had not yet arrived. Here we found the graves of two young Czechoslovak pilots, Leading Aircraftman Miroslav Drnek and Leading Aircraftman Josef Melena. They did not return from a training flight in July 1941 when, after a technical mistake, their plane crashed into a block of flats in Wolverhampton. Another one of the countless tragedies and lesser-known though equally painful sides of the war. At the grave of Miroslav Drnek we saw a bouquet of artificial carnations in national colours. The night-time frost had taken care to decorate it in preparation for the day’s ceremony. Josef Melena has a small portrait attached to his tombstone, from which tiny strands of drizzling dew created a stunning collage. The souls of our pilots are connected with nature. We left with a sense of gratification.

Nemám ani čas, ani prostor věnovat se detailně všem zastávkám a sdílet s vámi svoje pocity. Vyberu tedy ty, které se mi vepsaly do paměti nejživěji. Na věži středověkého kostela Sv. Cuthberta v Doningtonu odbíjela právě půl desátá, když jsme otvírali branku na hřbitov. Ospalé sluníčko stále ještě nevědělo, zda definitivně přeleze střechu kostelní lodi a z bílé namrzlé trávy učiní zase zelenou. Skleněné keře navozovaly atmosféru vánoc. Vzduch byl prosycen vzlínající studenou vlhkostí a jemně štípal do nosu. Magické ztracené místo, kde noc již dávno odešla, ale den ještě nepřišel. Tady jsme našli hroby dvou mladých československých letců – Miroslava Drnka a Josefa Meleny. Nevrátili se z cvičného letu, když po profesionální chybě jejich letoun narazil v červenci 1941 do bloku obytných domů ve městě Wolverhamptonu. Další z nesčetných tragédií a méně známých, i když stejně bolestných, tváří války. U hrobu Miroslava Drnka jsme uviděli kytku umělých karafiátů v národních barvách. Noční mráz si dal hodně záležet, aby ji nazdobil a připravil pro slavnost dne. Josef Melena má na svém náhrobku připevněn malý portrét, z kterého drobné pramínky stékající rosy učinily nádhernou koláž. Duše našich letců jsou ve spojení s přírodou. Odcházeli jsme spokojeni.

Czechoslovak Memorial, Cholmondeley Castle Park.

A detour from the rhythm of visiting graves was our afternoon stop in Cholmondeley, where Czechoslovak troops encamped on the grassy expanses of the castle grounds in the summer of 1940 after their departure from France. Our short time here brought a lot of new information as well as questions. Just as it should be. The first big complication was finding the monument honouring the Czechoslovak Army, which was created in 1940 by the sculptor and soldier Franta Bělský. My two guides, Ondřej Hovádek and Marek Němec, who had visited the site before, were convinced that the monument was situated by the road between the castle and the farmstead. We drove back and forth three times, and except for the grazing and vaguely curious cows, made uneasy only by our presence, we found nothing of note. There was a hypothesis that perhaps the memorial had been moved. In the end, the Czech knack for practical solutions won out, and we went to ask the administrator. He smiled kindly and led us to the monument, behind the chapel. Then we returned together to the chapel, and the administrator explained that this year, to mark the 80th anniversary of the Czechoslovak Army’s encampment here, he intends to supplement the historical photographic overview of the estate with panels from the period. On this occasion, he showed us a banner that he believes to be a remnant of the Czechoslovak military presence in the region. We found that on one side of the banner was the inscription “National Shooting Guard 442” and on the other was written “Underground Movement of the Home Resistance – Faithful Dog”. We were struck by the dates: 1938–1945. By the time of the end date, Czechoslovak troops were no longer in Cholmondeley, so it was clear that the banner reached the chapel by some other route. Its excellent condition did not hint that it could be an 80-year old artefact. The origin of the banner remains unclear, even after our research on the internet.

Z rytmu návštěv hrobů jednoznačně vybočila odpolední zastávka v Cholmondeley, místu, kde se na travnatých loukách zámeckého areálu rozložilo v létě roku 1940 československé vojsko po svém odchodu z Francie. Náš krátký pobyt zde přinesl spoustu nových informací, stejně jako otázek. Ale pěkně popořádku. První velkou složitostí se ukázalo najít pomník, který na počest československé armády zhotovil v roce 1940 sochař – voják Franta Bělský. Moji dva průvodci, Ondřej Hovádek a Marek Němec, kteří místo v minulosti navštívili, byli přesvědčeni, že pomník je situován u cesty mezi zámkem a hospodářským dvorem. Cestu jsme projeli třikrát tam a zpět a kromě pasoucích se mírně zvědavých krav, zneklidněných jenom našim počínáním, jsme nenarazili na nic pozoruhodného. Vyskytla se domněnka, že by snad památník mohl být přestěhován. Nakonec zvítězil český smysl pro praktická řešení a jeli jsme se zeptat správce. Ten se shovívavě pousmál a k pomníku na cestě za kaplí nás přivedl. Poté jsme se společně vrátili do kaple a správce nám vysvětlil, že při příležitosti letošního 80. výročí hodlá doplnit obrázkový historický přehled panství také panely z období ležení československého vojska. Při této příležitosti nám představil standartu, o níž se domníval, že je pozůstatkem československé vojenské přítomnosti v kraji. Pamětní prapor jsme prozkoumali a zjistili, že na jedné straně je nápis „Národní střelecká garda 442“ a na druhé „Podzemní hnutí domácího odboje – Věrný pes“. Zarazil nás datum: 1938 – 1945. V té době už československé jednotky v Cholmondeley nebyly, tudíž je zřejmé, že se vlajka do kaple dostala jinou cestou. Ani její výborný stav nenapovídal, že by mohlo jít o osmdesát let starý symbol. Záhada standarty zůstala i po našem internetovém zkoumání neobjasněna.

However, we learned some other things. On 23 July 1940, a revolt took place at the Czechoslovak soldiers’ camp. Experts know about it, but there is little public awareness. A contingent of soldiers refused to obey their officers. There were certainly a number of reasons for this, and it is now up to historians to bring clarity and evaluation to the matter. Rather than a rebellion in the true sense of the word, there was a large group of soldiers who wanted to express disagreement with conditions in the army. In any case, not even did the presence of President Edvard Beneš smooth the situation, and on 29 July a group of 539 soldiers were expelled from the Czechoslovak Army and handed over to the British side. It is not without interest that, according to data from the Yad Vashem memorial in Jerusalem, 350 of them, or 65%, were said to be of Jewish origin (Lidovky.cz news server – 1 October 2010). And it is here with this subgroup that I wish to pause. Among the expelled were Vlado Clementis – who later became minister of foreign affairs in the Communist government of Klement Gottwald and was executed as part of the show trial of Rudolf Slánský – and also a young man called Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch or Abraham Leib Hoch. He was born in the village of Slatinské Doly in Subcarpathian Ruthenia, and at the time of the so-called revolt, he was only 17 years old. Ján Ludvík Hoch, who then served with British combat units and secret services, eventually became a media magnate known as Robert Maxwell, who died in 1991. And that is just a step away from the present. His youngest daughter, Ghislaine, is the person who supposedly acquainted a member of the British royal family, Prince Andrew, with the American millionaire Jeffrey Epstein, accused of sexually abusing minors. Epstein was said to have committed suicide in a New York prison, and Prince Andrew temporarily resigned his royal duties in connection with the case. The bizarre circle of historical circumstances thus ranged from the rebellion in Cholmondeley all the way to the present difficulties of the British ruling family.

Dozvěděli jsme se však jiné věci. 23. července 1940 proběhla v táboře československých vojáků vzpoura. Odborníci o ni vědí, veřejnost ne tolik. Část vojáků odmítla poslušnost důstojníkům. Důvodů bylo určitě vícero a je věcí historiků vnášet do záležitosti jasno a vydávat hodnocení. Spíše než o vzpouru v pravém slova smyslu šlo u velké skupiny vojáků o vyjádření nesouhlasu s poměry v armádě. V každém případě situaci neurovnala ani přítomnost prezidenta Edvarda Beneše a 29. července byla skupina 539 vojáků vyloučena z československého vojska a předána britské straně. Není bez zajímavosti, že dle údajů z jeruzalémského památníku Yadvashem 350 z nich, tedy 65%, bylo tzv. židovského původu (Lidovky.cz – 1. 10. 2010). A právě u této podskupiny se chci zastavit. Mezi vyloučenými byl také Vlado Clementis, pozdější ministr zahraničních věcí v komunistické vládě K. Gottwalda, popravený v procesu s R. Slánským a mladík, který se jmenoval Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch aneb Abraham Leib Hoch. Ten se narodil ve vesnici Slatinské Doly na Podkarpatské Rusi a v době tzv. vzpoury mu bylo pouhých 17 let. Z Jána Ludvíka Hocha, který poté sloužil u britských bojových jednotek a tajných služeb, se postupem času stal mediální magnát, Robert Maxwell, který zemřel v roce 1991. A to už jsme jen krok od současnosti. Jeho nejmladší dcera Ghislaine je tou osobou, která měla seznámit člena britské královské rodiny, prince Andrewa s americkým milionářem Jeffrey Epsteinem, obviněným ze zneužívání nezletilých. Epstein, spáchal sebevraždu v newyorském vězení a princ Andrew se v souvislosti s celým případem dočasně vzdal svých královských funkcí. Prazvláštním okruhem historických souvislostí jsme se tak od vzpoury v Cholmondeley dostali až k současným obtížím britského panovnického rodu.

Market Drayton

Let’s stay a while longer on the topic of Czechoslovak soldiers of so-called Jewish origin. I was fascinated by the story of Sergeant Robert Alt, who joined the Czechoslovak Army in France in September 1939, when he was already 58 years old. In his application, he explicitly stated that he wanted to fight for his country despite his age. I admire him and can empathize with his feelings because we are connected through time by our equally long life experience. Unfortunately, Robert Alt died of prostate cancer quite soon after he arrived in Great Britain aboard the SS Mohamed Ali El-Kebir. He is buried at the Broad Green Jewish Cemetery in Liverpool, and the extraordinary thing is that his grave is not decorated with the typical Czechoslovak war headstone, but with a black plaque with the Star of David and inscriptions in English and Hebrew. However, the Commonwealth War Graves Commission lists it as a war grave. The cemetery administrator, Alaster Burman, with a blue yarmulke on his head, was very pleased by our visit and interest. He had previously decorated the grave with a metal poppy and promised to try to keep our rose fresh for as long as possible.

U československých vojáků tzv. židovského původu ještě chvíli zůstaňme. Zaujal mě příběh Roberta Alta, který se přihlásil do československé armády ve Francii v září 1939, v době, kdy už mu bylo 58 let. V žádosti výslovně prohlásil, že chce za svoji vlast bojovat i přes svůj věk. Obdivuji ho a snažím se vcítit do jeho pocitů, protože nás dnes spojuje stejně dlouhá životní zkušenost. Bohužel Robert Alt zemřel na rakovinu prostaty poměrně krátce poté, co dorazil na lodi SS Mohamed Ali El-Kebir do velké Británie. Pohřben je na Židovském hřbitově v Liverpoolu (Broad Green Cemetery) a výjimečné je to, že jeho hrob nezdobí typický československý válečný náhrobek, ale černá deska s Davidovou hvězdou a nápisy v angličtině a hebrejštině. Britská komise pro válečné hroby jej nicméně vede jako válečný hrob. Správce hřbitova, Alaster Burman, s modrou jarmulkou na hlavě, byl naší návštěvou a zájmem velmi potěšen. Již dříve ozdobil hrob kovovým vlčím mákem a přislíbil, že naší růži bude udržovat co nejdéle svěží.

This slideshow requires JavaScript.

Visited places: Donington, cemetery at the Church of St Cuthbert – graves of Leading Aircraftman Miroslav Drenek and Leading Aircraftman Josef Melena; Wellington General Cemetery, Shropshire – graves of Sergeant Josef Klváček and Flying Officer Josef Kloboučník; Stoke upon Tern, Shropshire – grave of Sergeant Miroslav Čáp; Market Drayton Cemetery – graves of Sergeant Josef Martinec and Sergeant Oldřich Kestler; Ightfield, St John the Baptist, Whitchurch – memorial stone honouring the Ellison family, who supported Jozef Gabčík and Jan Kubiš; Whitchurch Cemetery – grave of Private Walter Hirsch; Cholmondeley Castle Park – memorial to Czechoslovak troops by Franta Bělský; Chester, Overleigh Cemetery – graves of Private Karel Müller, Corporal Antonín Umlauf and Corporal Rudolf Mikurčík; Hawarden Cemetery, Flintshire – grave of Sergeant Jan Machálek; Holywell Cemetery, Flintshire – grave of Flying Officer František Naxera; Liverpool Broad Green Jewish Cemetery – grave of Sergeant Robert Alt; Liverpool West Derby Cemetery – grave of Staff Captain Josef Kocman and the joint grave of two pilots, Flying Officer Jindřich Bartoš and Sergeant Otto Hanzlíček (total of 12 memorial sites, 16 graves and two monuments).

Navštívená místa: Donington, hřbitov u kostela sv. Cuthberta – hroby desátníka Miroslava Drenka a desátníka Josefa Meleny; Wellington General Cemetery, Shropshire – hroby četaře Josefa Klváčka a nadporučíka Josefa Kloboučníka; Stoke-upon-Tern, Shropshire – hrob četaře Miroslava Čápa; Market Drayton Cemetery – hroby četaře Josefa Martince a četaře Oldřicha Kestlera; Ightfield, St.John the Baptist, Whitchurch – pamětní kámen na počest rodiny Ellisonových, která podporovala Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše; Whitchurch Cemetery – hrob svobodníka Waltera Hirsche; Cholmondeley Castle Park – pomník Československému vojsku od Franty Bělského; Chester, Overleigh Cemetery – hroby vojína Karla Müllera, desátníka Antonína Umlaufa a desátníka Rudolfa Mikurčíka; Hawarden Cemetery, Flintshire – hrob četaře Jana Machálka; Holywell Cemetery, Flintshire – hrob podporučíka Františka Naxery; Liverpool Broad Green Jewish Cemetery – hrob četaře Roberta Alta; Liverpool West Derby Cemetery – hrob štábního kapitána Josefa Kocmana a společný hrob dvou letců – nadporučíka Jindřicha Bartoše a rotného Otto Hanzlíčka (celkem 12 pamětních míst, 16 hrobů a dva památníky).

London, 10 February 2020,
V Londýně, 10.února 2020, Libor Sečka




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Cemetries, Events, Not Forgotton | 2 Comments

Josef Koukal – 23.02.2020. Luze



A biography on Josef Koukal here.

Životopis o Josefovi Koukalovi zde.




Posted in 310 Sqd, Forthcoming Events | 1 Comment

Karel Mrazek’s 46 Sqn photos

W/Cdr Karel Mrázek was an avid photographer during his RAF Service during WW2. A selection of his portfolio when he served with 46 Sqn, 19.9.40 to 16.5.41, are here:

L88-102




Posted in Information | Leave a comment

Spitfire AR501 – 312 Sqn



More information on Spitfire AR501 here




Video | Posted on by | 2 Comments