Dr Jiri Rajlich interview about the Czechoslovak RAF during WW2


A Czech language interview, by Jiří Hošek, with Dr Jiří Rajlich, Director of the Vojenský Ústřední Archiv (VUA), about the role of the Czechoslovak men and women who served in the RAF during WW2

here.




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Information | Leave a comment

Never Forgotten – Part 5 West Midlands and Liverpool


6 February 2020

From the notes of Ambassador Libor Sečka:
Zápisky velvyslance Libora Sečky:

That was a record! In the fifth stage of our quest to discover the graves and especially the stories of Czechoslovak soldiers in Great Britain, my colleague Ondřej Hovádek and I visited 12 sites and honoured the memory of 17 Czechs and Slovaks who were determined to fight for their homeland. The journey north was long and tiring, but, as has already become the norm, also revelatory. And to be fair: It would not have been successful without the significant contribution of Lukáš Holeček, our driver and increasingly a facilitator with the people and situations we encounter along the way. What I really liked this time is that a number of new protagonists stepped into the story, including British comedian, history buff and expert on Operation Anthropoid John Martin; Neil Ruscoe, the son of Edna Ellison, who was the girlfriend of parachutist Jan Kubiš; Neil’s partner, Maxine Fellows, a patriot and supporter of the social life of the Czech community in Manchester; Marek Němec, a volunteer taking care of war graves at the West Derby Cemetery in Liverpool; Adrian Cork; and the administrator of Liverpool’s Jewish Cemetery, Alaster Burman, who happened to appear just at the moment when we feared that we wouldn’t gain entry. Support for our project and interest in joining it is growing, and that is a very pleasant finding.

Marek Němec with HE Libor Sečka:

Tak to byl rekord! V páté etapě našeho putování za hroby a hlavně osudy československých vojáků ve Velké Británii jsme s kolegou Ondřejem Hovádkem navštívili celkem 12 pamětních míst a poklonili se památce 17 Čechů a Slováků, kteří se rozhodli za svoji vlast bojovat. Cesta na sever byla dlouhá, únavná, ale, jak už se stává tradicí, také objevná. A abych byl spravedlivý: nemohla by být úspěšná ani bez zásadního přispění, Lukáše Holečka, našeho řidiče a stále častěji také glosátora lidí a situací, s nimiž jsme se na trase setkávali. To, co se mi tentokráte hodně líbilo, je, že do děje postupně vstupovala celá řada nových protagonistů: například britský komik, fanda historie a specialista na operaci Anthropoid, John Martin, Neil Ruscoe, syn Edny Ellisonové, která byla přítelkyní výsadkáře Jana Kubiše, a jeho partnerka Maxine Fellows, patriot a podporovatel společenského života české komunity v Manchesteru, Marek Němec, dobrovolník, který pečuje o válečné hroby na hřbitově West Derby v Liverpoolu, Adrian Cork, nebo správce liverpoolského židovského hřbitova Alaster Burman, který se úplně náhodou objevil, když jsme nevěděli, zda se vůbec dostaneme dovnitř. Podpora a zájem zapojit se do našeho projektu roste, a to bylo velice příjemné zjištění.

I have neither the time nor space here to cover all the stops in detail and to share my feelings about them, so I have selected the ones that etched themselves most vividly in my memory. The bell tower of the medieval Church of St Cuthbert in Donington was striking half-past 8 o’clock when we opened the gate to the cemetery. The sleepy sun still seemed uncertain whether it would finally scale the roof of the church nave and turn the white frosted grass to green. The ice glazed shrubs evoked a Christmassy atmosphere. The air was saturated with rising cold moisture that gently nipped at the nostrils. An enchanted and forlorn place where the night had long since departed but the day had not yet arrived. Here we found the graves of two young Czechoslovak pilots, Leading Aircraftman Miroslav Drnek and Leading Aircraftman Josef Melena. They did not return from a training flight in July 1941 when, after a technical mistake, their plane crashed into a block of flats in Wolverhampton. Another one of the countless tragedies and lesser-known though equally painful sides of the war. At the grave of Miroslav Drnek we saw a bouquet of artificial carnations in national colours. The night-time frost had taken care to decorate it in preparation for the day’s ceremony. Josef Melena has a small portrait attached to his tombstone, from which tiny strands of drizzling dew created a stunning collage. The souls of our pilots are connected with nature. We left with a sense of gratification.

Nemám ani čas, ani prostor věnovat se detailně všem zastávkám a sdílet s vámi svoje pocity. Vyberu tedy ty, které se mi vepsaly do paměti nejživěji. Na věži středověkého kostela Sv. Cuthberta v Doningtonu odbíjela právě půl desátá, když jsme otvírali branku na hřbitov. Ospalé sluníčko stále ještě nevědělo, zda definitivně přeleze střechu kostelní lodi a z bílé namrzlé trávy učiní zase zelenou. Skleněné keře navozovaly atmosféru vánoc. Vzduch byl prosycen vzlínající studenou vlhkostí a jemně štípal do nosu. Magické ztracené místo, kde noc již dávno odešla, ale den ještě nepřišel. Tady jsme našli hroby dvou mladých československých letců – Miroslava Drnka a Josefa Meleny. Nevrátili se z cvičného letu, když po profesionální chybě jejich letoun narazil v červenci 1941 do bloku obytných domů ve městě Wolverhamptonu. Další z nesčetných tragédií a méně známých, i když stejně bolestných, tváří války. U hrobu Miroslava Drnka jsme uviděli kytku umělých karafiátů v národních barvách. Noční mráz si dal hodně záležet, aby ji nazdobil a připravil pro slavnost dne. Josef Melena má na svém náhrobku připevněn malý portrét, z kterého drobné pramínky stékající rosy učinily nádhernou koláž. Duše našich letců jsou ve spojení s přírodou. Odcházeli jsme spokojeni.

Czechoslovak Memorial, Cholmondeley Castle Park.

A detour from the rhythm of visiting graves was our afternoon stop in Cholmondeley, where Czechoslovak troops encamped on the grassy expanses of the castle grounds in the summer of 1940 after their departure from France. Our short time here brought a lot of new information as well as questions. Just as it should be. The first big complication was finding the monument honouring the Czechoslovak Army, which was created in 1940 by the sculptor and soldier Franta Bělský. My two guides, Ondřej Hovádek and Marek Němec, who had visited the site before, were convinced that the monument was situated by the road between the castle and the farmstead. We drove back and forth three times, and except for the grazing and vaguely curious cows, made uneasy only by our presence, we found nothing of note. There was a hypothesis that perhaps the memorial had been moved. In the end, the Czech knack for practical solutions won out, and we went to ask the administrator. He smiled kindly and led us to the monument, behind the chapel. Then we returned together to the chapel, and the administrator explained that this year, to mark the 80th anniversary of the Czechoslovak Army’s encampment here, he intends to supplement the historical photographic overview of the estate with panels from the period. On this occasion, he showed us a banner that he believes to be a remnant of the Czechoslovak military presence in the region. We found that on one side of the banner was the inscription “National Shooting Guard 442” and on the other was written “Underground Movement of the Home Resistance – Faithful Dog”. We were struck by the dates: 1938–1945. By the time of the end date, Czechoslovak troops were no longer in Cholmondeley, so it was clear that the banner reached the chapel by some other route. Its excellent condition did not hint that it could be an 80-year old artefact. The origin of the banner remains unclear, even after our research on the internet.

Z rytmu návštěv hrobů jednoznačně vybočila odpolední zastávka v Cholmondeley, místu, kde se na travnatých loukách zámeckého areálu rozložilo v létě roku 1940 československé vojsko po svém odchodu z Francie. Náš krátký pobyt zde přinesl spoustu nových informací, stejně jako otázek. Ale pěkně popořádku. První velkou složitostí se ukázalo najít pomník, který na počest československé armády zhotovil v roce 1940 sochař – voják Franta Bělský. Moji dva průvodci, Ondřej Hovádek a Marek Němec, kteří místo v minulosti navštívili, byli přesvědčeni, že pomník je situován u cesty mezi zámkem a hospodářským dvorem. Cestu jsme projeli třikrát tam a zpět a kromě pasoucích se mírně zvědavých krav, zneklidněných jenom našim počínáním, jsme nenarazili na nic pozoruhodného. Vyskytla se domněnka, že by snad památník mohl být přestěhován. Nakonec zvítězil český smysl pro praktická řešení a jeli jsme se zeptat správce. Ten se shovívavě pousmál a k pomníku na cestě za kaplí nás přivedl. Poté jsme se společně vrátili do kaple a správce nám vysvětlil, že při příležitosti letošního 80. výročí hodlá doplnit obrázkový historický přehled panství také panely z období ležení československého vojska. Při této příležitosti nám představil standartu, o níž se domníval, že je pozůstatkem československé vojenské přítomnosti v kraji. Pamětní prapor jsme prozkoumali a zjistili, že na jedné straně je nápis „Národní střelecká garda 442“ a na druhé „Podzemní hnutí domácího odboje – Věrný pes“. Zarazil nás datum: 1938 – 1945. V té době už československé jednotky v Cholmondeley nebyly, tudíž je zřejmé, že se vlajka do kaple dostala jinou cestou. Ani její výborný stav nenapovídal, že by mohlo jít o osmdesát let starý symbol. Záhada standarty zůstala i po našem internetovém zkoumání neobjasněna.

However, we learned some other things. On 23 July 1940, a revolt took place at the Czechoslovak soldiers’ camp. Experts know about it, but there is little public awareness. A contingent of soldiers refused to obey their officers. There were certainly a number of reasons for this, and it is now up to historians to bring clarity and evaluation to the matter. Rather than a rebellion in the true sense of the word, there was a large group of soldiers who wanted to express disagreement with conditions in the army. In any case, not even did the presence of President Edvard Beneš smooth the situation, and on 29 July a group of 539 soldiers were expelled from the Czechoslovak Army and handed over to the British side. It is not without interest that, according to data from the Yad Vashem memorial in Jerusalem, 350 of them, or 65%, were said to be of Jewish origin (Lidovky.cz news server – 1 October 2010). And it is here with this subgroup that I wish to pause. Among the expelled were Vlado Clementis – who later became minister of foreign affairs in the Communist government of Klement Gottwald and was executed as part of the show trial of Rudolf Slánský – and also a young man called Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch or Abraham Leib Hoch. He was born in the village of Slatinské Doly in Subcarpathian Ruthenia, and at the time of the so-called revolt, he was only 17 years old. Ján Ludvík Hoch, who then served with British combat units and secret services, eventually became a media magnate known as Robert Maxwell, who died in 1991. And that is just a step away from the present. His youngest daughter, Ghislaine, is the person who supposedly acquainted a member of the British royal family, Prince Andrew, with the American millionaire Jeffrey Epstein, accused of sexually abusing minors. Epstein was said to have committed suicide in a New York prison, and Prince Andrew temporarily resigned his royal duties in connection with the case. The bizarre circle of historical circumstances thus ranged from the rebellion in Cholmondeley all the way to the present difficulties of the British ruling family.

Dozvěděli jsme se však jiné věci. 23. července 1940 proběhla v táboře československých vojáků vzpoura. Odborníci o ni vědí, veřejnost ne tolik. Část vojáků odmítla poslušnost důstojníkům. Důvodů bylo určitě vícero a je věcí historiků vnášet do záležitosti jasno a vydávat hodnocení. Spíše než o vzpouru v pravém slova smyslu šlo u velké skupiny vojáků o vyjádření nesouhlasu s poměry v armádě. V každém případě situaci neurovnala ani přítomnost prezidenta Edvarda Beneše a 29. července byla skupina 539 vojáků vyloučena z československého vojska a předána britské straně. Není bez zajímavosti, že dle údajů z jeruzalémského památníku Yadvashem 350 z nich, tedy 65%, bylo tzv. židovského původu (Lidovky.cz – 1. 10. 2010). A právě u této podskupiny se chci zastavit. Mezi vyloučenými byl také Vlado Clementis, pozdější ministr zahraničních věcí v komunistické vládě K. Gottwalda, popravený v procesu s R. Slánským a mladík, který se jmenoval Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch aneb Abraham Leib Hoch. Ten se narodil ve vesnici Slatinské Doly na Podkarpatské Rusi a v době tzv. vzpoury mu bylo pouhých 17 let. Z Jána Ludvíka Hocha, který poté sloužil u britských bojových jednotek a tajných služeb, se postupem času stal mediální magnát, Robert Maxwell, který zemřel v roce 1991. A to už jsme jen krok od současnosti. Jeho nejmladší dcera Ghislaine je tou osobou, která měla seznámit člena britské královské rodiny, prince Andrewa s americkým milionářem Jeffrey Epsteinem, obviněným ze zneužívání nezletilých. Epstein, spáchal sebevraždu v newyorském vězení a princ Andrew se v souvislosti s celým případem dočasně vzdal svých královských funkcí. Prazvláštním okruhem historických souvislostí jsme se tak od vzpoury v Cholmondeley dostali až k současným obtížím britského panovnického rodu.

Market Drayton

Let’s stay a while longer on the topic of Czechoslovak soldiers of so-called Jewish origin. I was fascinated by the story of Sergeant Robert Alt, who joined the Czechoslovak Army in France in September 1939, when he was already 58 years old. In his application, he explicitly stated that he wanted to fight for his country despite his age. I admire him and can empathize with his feelings because we are connected through time by our equally long life experience. Unfortunately, Robert Alt died of prostate cancer quite soon after he arrived in Great Britain aboard the SS Mohamed Ali El-Kebir. He is buried at the Broad Green Jewish Cemetery in Liverpool, and the extraordinary thing is that his grave is not decorated with the typical Czechoslovak war headstone, but with a black plaque with the Star of David and inscriptions in English and Hebrew. However, the Commonwealth War Graves Commission lists it as a war grave. The cemetery administrator, Alaster Burman, with a blue yarmulke on his head, was very pleased by our visit and interest. He had previously decorated the grave with a metal poppy and promised to try to keep our rose fresh for as long as possible.

U československých vojáků tzv. židovského původu ještě chvíli zůstaňme. Zaujal mě příběh Roberta Alta, který se přihlásil do československé armády ve Francii v září 1939, v době, kdy už mu bylo 58 let. V žádosti výslovně prohlásil, že chce za svoji vlast bojovat i přes svůj věk. Obdivuji ho a snažím se vcítit do jeho pocitů, protože nás dnes spojuje stejně dlouhá životní zkušenost. Bohužel Robert Alt zemřel na rakovinu prostaty poměrně krátce poté, co dorazil na lodi SS Mohamed Ali El-Kebir do velké Británie. Pohřben je na Židovském hřbitově v Liverpoolu (Broad Green Cemetery) a výjimečné je to, že jeho hrob nezdobí typický československý válečný náhrobek, ale černá deska s Davidovou hvězdou a nápisy v angličtině a hebrejštině. Britská komise pro válečné hroby jej nicméně vede jako válečný hrob. Správce hřbitova, Alaster Burman, s modrou jarmulkou na hlavě, byl naší návštěvou a zájmem velmi potěšen. Již dříve ozdobil hrob kovovým vlčím mákem a přislíbil, že naší růži bude udržovat co nejdéle svěží.

This slideshow requires JavaScript.

Visited places: Donington, cemetery at the Church of St Cuthbert – graves of Leading Aircraftman Miroslav Drenek and Leading Aircraftman Josef Melena; Wellington General Cemetery, Shropshire – graves of Sergeant Josef Klváček and Flying Officer Josef Kloboučník; Stoke upon Tern, Shropshire – grave of Sergeant Miroslav Čáp; Market Drayton Cemetery – graves of Sergeant Josef Martinec and Sergeant Oldřich Kestler; Ightfield, St John the Baptist, Whitchurch – memorial stone honouring the Ellison family, who supported Jozef Gabčík and Jan Kubiš; Whitchurch Cemetery – grave of Private Walter Hirsch; Cholmondeley Castle Park – memorial to Czechoslovak troops by Franta Bělský; Chester, Overleigh Cemetery – graves of Private Karel Müller, Corporal Antonín Umlauf and Corporal Rudolf Mikurčík; Hawarden Cemetery, Flintshire – grave of Sergeant Jan Machálek; Holywell Cemetery, Flintshire – grave of Flying Officer František Naxera; Liverpool Broad Green Jewish Cemetery – grave of Sergeant Robert Alt; Liverpool West Derby Cemetery – grave of Staff Captain Josef Kocman and the joint grave of two pilots, Flying Officer Jindřich Bartoš and Sergeant Otto Hanzlíček (total of 12 memorial sites, 16 graves and two monuments).

Navštívená místa: Donington, hřbitov u kostela sv. Cuthberta – hroby desátníka Miroslava Drenka a desátníka Josefa Meleny; Wellington General Cemetery, Shropshire – hroby četaře Josefa Klváčka a nadporučíka Josefa Kloboučníka; Stoke-upon-Tern, Shropshire – hrob četaře Miroslava Čápa; Market Drayton Cemetery – hroby četaře Josefa Martince a četaře Oldřicha Kestlera; Ightfield, St.John the Baptist, Whitchurch – pamětní kámen na počest rodiny Ellisonových, která podporovala Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše; Whitchurch Cemetery – hrob svobodníka Waltera Hirsche; Cholmondeley Castle Park – pomník Československému vojsku od Franty Bělského; Chester, Overleigh Cemetery – hroby vojína Karla Müllera, desátníka Antonína Umlaufa a desátníka Rudolfa Mikurčíka; Hawarden Cemetery, Flintshire – hrob četaře Jana Machálka; Holywell Cemetery, Flintshire – hrob podporučíka Františka Naxery; Liverpool Broad Green Jewish Cemetery – hrob četaře Roberta Alta; Liverpool West Derby Cemetery – hrob štábního kapitána Josefa Kocmana a společný hrob dvou letců – nadporučíka Jindřicha Bartoše a rotného Otto Hanzlíčka (celkem 12 pamětních míst, 16 hrobů a dva památníky).

London, 10 February 2020,
V Londýně, 10.února 2020, Libor Sečka




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Cemetries, Events, Not Forgotton | 1 Comment

Josef Koukal – 23.02.2020. Luze



A biography on Josef Koukal here.

Životopis o Josefovi Koukalovi zde.




Posted in 310 Sqd, Forthcoming Events | 1 Comment

Karel Mrazek’s 46 Sqn photos

W/Cdr Karel Mrázek was an avid photographer during his RAF Service during WW2. A selection of his portfolio when he served with 46 Sqn, 19.9.40 to 16.5.41, are here:

L88-102




Posted in Information | Leave a comment

Spitfire AR501 – 312 Sqn



More information on Spitfire AR501 here




Video | Posted on by | 2 Comments

Never Forgotten – Part 4 Sussex and Surrey


Ambassador Libor Sečka set off to visit the graves of Czechoslovak airmen and soldiers also in the previous week. On his journey to pay his respects to the war heroes buried in Surrey and Sussex, he was accompanied by the Ambassador of Slovakia to the United Kingdom, HE Ľubomír Rehák.

Velvyslanec Libor Sečka i v minulém týdnu navštívil hroby československých vojáků ve Spojeném království a uctil jejich památku. Cestu do hrabství Surrey a Sussex absolvoval společně s velvyslancem Slovenska ve Spojeném království, JE Ľubomír Rehák.

From the notes of Ambassador Libor Sečka:
Zápisky velvyslance Libora Sečky:

Czechoslovak war graves in the United Kingdom are important not only in terms of the history and symbolism of Czech–British relations but also hold great significance for the development of Czech–Slovak relations today, at least here in the British Isles. They point to a common desire of Czechs and Slovaks to fight for the freedom of their homeland and to make great sacrifices, often their very lives, for the ideal of democracy. The topic of our joint struggle against Nazism is still very much alive in the Czech and Slovak communities in Great Britain, and it connects these two groups that have never stopped being one big family. That’s among the reasons that I invited the Slovak Ambassador, my good friend Luba Rehák, to join me on another trip to visit Czechoslovak war graves, which led us to Surrey and Sussex counties.

Československé válečné hroby na území Spojeného království nejsou důležité jen z hlediska historie a symboliky v česko – britských vztazích, mají svůj velký význam i pro rozvoj současné fáze samotných česko – slovenských vztahů, přinejmenším tady, na britských ostrovech. Ukazují na společnou touhu Čechů a Slováků jít za svobodu vlasti bojovat a pro myšlenku demokracie obětovat mnohé, často své životy. Téma společného boje proti nacismu je v české i slovenské komunitě ve Velké Británii stále velmi živé a obě skupiny, které ostatně nikdy nepřestaly být jednou velkou rodinou, ještě více sbližuje. Mimo jiné proto jsem k další cestě za hroby, která směřovala do oblasti Surrey a hrabství Sussex, pozval slovenského velvyslance, svého dobrého přítele, Luba Reháka.

And it was an interesting, useful, exciting, and also revelatory, expedition. We spent almost the whole day together and discussed a range of topics. In addition to current work-related issues, also linguistic ones. Slovak is melodious to the Czech ear, certainly to mine. It seems to flow in more delicate tones, reflects a greater connection with nature and is like a breath of fresh air. And those similar yet sometimes mysterious words! Where do they come from? We explored, for example, the Slovak expression for a cemetery, “cintorín”, which sounds like someone strumming the strings of a guitar. In the end, we agreed that the root must be somewhere in the Latin “cimiterium” – a cemetery. Talk of linguistics continued as we were approaching our first stop, the cemetery at St Luke’s Church in Whyteleafe, on the southernmost reaches of Greater London.

A byla to zajímavá, užitečná, vzrušující, ale také objevná expedice. Strávili jsme spolu téměř celý den a probrali řadu témat. Kromě aktuálních pracovních, také lingvistická. Slovenština je pro české ucho libozvučná, určitě pro to moje. Zdá se mi, jakoby plynula v jemnějších tónech, odrážela větší spojení s přírodou a osvěžovala. A ta blízká, někdy tajuplná slova! Kde se vzala? Zkoumali jsme třeba výraz cintorín (zazní to, jako když brnknete na strunu kytary). Nakonec jsme se shodli, že základ bude někde v latinském „cimiterium“, tedy hřbitov. Jazykovědný koutek pokračoval, ale to už jsme se blížili k naší první zastávce, hřbitovu ve Whyteleafe u kostela St. Luke, na nejjižnější výspě Velkého Londýna.

The broad and intertwining crowns of mature trees formed a vault above our heads, through which the rays of the awakening January sun penetrated only slowly and sporadically. The gradually increasing diffuse light evoked the atmosphere typical of the century-old railway station halls in some British cities. We found the graves of our airmen, František Běhal and Albín Nasswetter, among the other war graves in the centre of the cemetery. Pilot Officer František Běhal did not return from a night-time operational flight in May 1941, when, together with others, he faced one of the biggest Luftwaffe raids on London. He managed to shoot down a German He 111 bomber and radio a report about it. Then his Hurrican crashed. It is likely that he was shot down in error by a British night fighter. Sergeant Nasswetter and his fighter aircraft participated on 17 June 1941 in the search and rescue mission for six British pilots shot down the previous day. During the mission over the English Channel, he and his comrades confronted with a German group. His plane was hit. The pilot bailed out but subsequently died from burns. We honoured their memory with a flower: the Slovak ambassador with an orange rose, and I with my traditional red one. We lit a candle and dedicated to them a moment of silence.

Široké a spletité koruny vzrostlých stromů zde vytvořily klenbu, přes níž jen pomalu a jednotlivě pronikaly paprsky probouzejícího se lednového slunce. Postupně sílící rozptýlené světlo navozovalo atmosféru typickou pro stoleté nádražní haly některých britských měst. Hroby našich letců, Františka Běhala a Albína Nasswettera, jsme objevili mezi dalšími válečnými hroby uprostřed hřbitova. Poručík František Běhal se v květnu 1941 nevrátil z nočního operačního letu, kdy společně s dalšími čelil jednomu z největších náletů Luftwaffe na Londýn. Podařilo se mu sestřelit německý bombardér He 111 a podat o tom hlášení. Poté se jeho Hurricane zřítil. Pravděpodobně byl zasažen omylem britským nočním stíhačem. Četař Nasswetter se 17. června 1941 se svým stíhacím letounem podílel na pátrací a záchranné akci po šesti britských pilotech sestřelených předchozího dne. V průběhu operace se nad kanálem La Manche společně s kolegy střetl s německou skupinou. Jeho stroj byl zasažen. Pilot se katapultoval, ale následně zemřel na popáleniny. Uctili jsme jejich památku květinou: slovenský velvyslanec oranžovou růží, já již tradičně rudou. Zapálili jsme svíčku a věnovali jim tichou vzpomínku.

The name of another cemetery, Redstone, in the town of Reigate, evoked for my Slovak friend an association with the “Red Stone” (Červený Kameň) Castle in his native country. I do not know whether they would have anything else in common, perhaps a sharp winter wind, but in any case, the spectacular influx of sunlight gave the vast open space an optimistic mood. Everything was bright, illuminated, ready to welcome spring. However, we were preparing to encounter the grave and story of Flight Lieutenant Bohumil Horák. A native of Komárno, a small village in the foothills of the Beskid Mountains, his plane crashed on the night of 29 June 1941 during a transfer flight from Redhill airfield to Gatwick airfield, to where he was transporting cartridges for starting aircraft motors. One possible explanation for his crash is that a box of cartridges may have fallen and obstructed the aircrafts aileron controls. His headstone, in the front row of war graves and right beside the path, is in good condition.

Název dalšího hřbitova „Redstone“, ve vesnici Reigate, vyvolal ve slovenském příteli asociaci se zámkem Červený Kameň v jeho rodné zemi. Nevím, zda by se našlo něco společného, možná ostrý zimní vítr, v každém případě výjimečný příliv slunečního svitu dodal rozlehlému otevřenému prostoru optimistickou náladu. Všechno bylo jasné, ozářené, připravené na setkání s jarem. My jsme se však hodlali setkat s hrobem nadporučíka Bohumila Horáka a jeho příběhem. Rodák z Komárna, malé vesnice v podhůří Beskyd, se v noci 29. 6. 1941 zřítil při služebním přeletu z letiště Redhill na letiště Gatwick, kam přepravoval nahazovací kapsle, které se používaly pro startování motorů. Jedním z možných vysvětlení jeho havárie byla domněnka, že mu krabička s patronami zapadla mezi řízení kormidel. Jeho náhrobek, v první linii válečných hrobů hned u cesty, je v dobrém stavu.

The third stop was at Haywards Heath, Sussex County, where, in the Western Road Cemetery lie the remains of Sergeant Michal Padalík, who served in the 2nd Infantry Battalion of the Czechoslovak Brigade. After being released from military service due to illness, he worked as an official of the Czechoslovak government in exile in London. He died in September 1942 as a result of a brain tumour operation. As midday approached, the inhabitants of the cemetery, which felt more like a lively park, were busy. Right from the gate, we were accompanied by the song of blackbirds, while a woodpecker worked tirelessly in the tall trees near the grave of our soldier. We recognized the grave not only because of the typical shape of the headstone but also because it was decorated with a crumbling wreath of distinctive red poppies. We laid roses. It was noon, time for lunch. We fortified ourselves with classic English chicken and ham pies and – naturally – Spitfire ale beer in the pleasant atmosphere of the Red Lion pub on the way to Withyham.

Třetí zastávku jsme učinili v městečku Haywards Heath, v hrabství Sussex, kde jsou na hřbitově Western Road Cemetery uloženy ostatky četaře Michala Padalíka, který sloužil u 2. pěšího praporu československé brigády. Poté, co byl z důvodů nemoci propuštěn z vojenské služby, pracoval jako úředník československé exilové vlády v Londýně. Zemřel v září 1942 na následky operace mozkového nádoru. Zbývalo už jen málo k tomu, aby se den rozpůlil a obyvatelé hřbitova, který více připomínal oživlý park, se měli čile k světu. Hned od brány nás doprovázelo zpěvné volání kosů, ve vysokých stromech nedaleko hrobu našeho vojáka, neúnavně pracoval datel. Hrob jsme poznali nejenom díky typickému tvaru náhrobku, ale také pro to, že ho zdobil rozpadající se věnec z výrazných rudých vlčích máků. Položili jsme růže. Bylo poledne, čas oběda. Posílili jsme se klasickým anglickým masovým koláčem (chicken and ham pie) a pivem, značky Spitfire, jak jinak, v příjemném prostředí hospůdky The Red Lion po cestě do Withyhamu.

On the hill around the Church of St Michael and All Angels is a charming rural cemetery. The graves are scattered, in the English manner, with crosses tilting in all directions. The deep green carpet was scattered here and there with snowdrops. I had the feeling that the place must have been arranged by the angels themselves. From the church,​ there was a breath-taking view of a pond and the undulating, luminous landscape. A few meters from the main entrance is the tombstone of a Czechoslovak soldier, Private Josef Smolka. Just before Christmas of 1945,​ he committed suicide when his unit secured the gradual repatriation of Czechoslovak troops back to Czechoslovakia. His military records state that he was quiet in nature, disciplined, reliable, fair. The proper site was found for his final resting place. While tidying the gravesite, we found that the cast concrete was beginning to crack at its lower edge. We had noted the same condition at the previous cemetery in Haywards Heath.

Na kopci, kolem kostela Sv. Michala a všech andělů, se tam rozkládá půvabný venkovský hřbitůvek. Hroby jsou po anglicku rozházené, kříže se klátí na všechny strany. Sytě zelený koberec je nepravidelně sypaný sněženkami. Měl jsem pocit, že si to místo museli upravit sami andělé. Od kostela se nabízel úchvatný pohled na rybník a zvlněnou krajinu zalitou sluncem. Několik metrů od hlavního vchodu má náhrobek československý voják, Josef Smolka. Těsně před Vánocemi roku 1945 spáchal sebevraždu, když jeho jednotka zabezpečovala postupnou repatriaci československého vojska zpět do ČSR. Jeho vojenské hodnocení říká, že byl tiché povahy, ukázněný, spolehlivý, spravedlivý. Našel správné místo posledního odpočinku. Při úpravě hrobu jsme zjistili, že betonový odlitek se na dolních koncích začíná oddrolovat. Stejné zjištění jsme udělali na předchozím hřbitově v Haywards Heath.

We didn’t quite want to leave this magical region yet, so we stopped for a while in Hartfield, where we were drawn by the Church of St Mary the Virgin with the high pyramidal roof of its main tower. We pushed the door lightly. It was open. We entered. As I was gazing at the stained-glass windows, I heard the lid of the piano keyboard being lifted. I looked up to see Ambassador Luba sitting at the instrument. The church filled with the notes of Ave Maria, which was composed by Charles Gounod on Bach’s Prelude. Spellbound, I sat down on a pew. And Lubo played: Ave Maria, gratia plena. Dominus tecum. Benedicta tu in mulieribus … He played for me and for all Czechoslovak soldiers who did not return to their homeland and who remain with us on the British Isles today.

Domů se nám z toho kouzelného kraje ještě nechtělo. Zastavili jsme se proto na chvíli v Hartfieldu, kde nás upoutal kostel Sv. Panny Marie s vysokou jehlanovitou střechou dominantní věže. Lehce jsme zatlačili do dveří. Bylo otevřeno. Vstoupili jsme. Zatímco jsem sledoval barevné vitráže v oknech, zaslechl jsem, jak kleplo víko od klávesnici klavíru. Zvedl jsem zrak a uviděl velvyslance Luba, jak sedí u nástroje. V tom se kostel rozezněl skladbou Ave Maria, kterou na Bachovo Preludium zkomponoval Charles Gounod. Ochromen zážitkem jsem usedl na lavici. A Lubo hrál: Ave Maria, gratia plena. Dominus tecum, benedicta tu in mulieribus… Hrál pro mě a pro všechny československé vojáky, co se do své vlasti nevrátili a zůstávají dnes s námi na britských ostrovech.

London, a few short hours after United Kingdom left the EU, 31 January 2020
V Londýně, několik málo hodin před vystoupením Velké Británie z EU, (31. ledna 2020)

Libor Sečka




Posted in Cemetries, Not Forgotton | 2 Comments

Czechs at St Georges Chapel, Biggin Hill.


Biggin Hill, 25th January 2020
Biggin Hill, 25. ledna 2020

This slideshow requires JavaScript.

Let me share a few pictures of St George’s RAF Chapel of Remembrance in Biggin Hill. It is a special place for RAF history and also commemorates allies who flew and died with RAF during WWII.

Dovolte mi podělit se s vámi o několik záběrů z kaple sv. Jiří v Biggin Hill.

As a Czech, I have to point out Czechoslovak airmen‘s contribution to RAF war efforts. On the wooden screen behind the altar, you can find the names of pilots who lost their lives while flying from RAF Biggin Hill including four Czech pilots. Those are P/O Vilém Göth of No.501 Squadron together with F/Lt. Svatopluk Bachůrek, Sgt. Zdeněk Kothera and F/Lt. Jaroslav Kulhánek of No.124 Squadron.

Jako Čech musím vyzdvihnout naše kluky a jejich příspěvěk do zdejší historie. Na dřevěných panelech za oltářem se nacházejí jména pilotů, kteří zemřeli při jejich službě na RAF Biggin Hill. Najdeme mezi nimi i čtyři česká jména. Jsou to P/O Vilém Göth od 501. perutě a s ním i F/Lt. Svatopluk Bachůrek, Sgt. Zdeněk Kothera and F/Lt. Jaroslav Kulhánek od 124. perutě.

But this is not the only touch of Czech history in the Chapel. On the left-hand side, you can find a statue of the Infant Jesus of Prague donated by Archbishop of Prague Mons. Dominik Duka during his visit in 2016.

To však není jediný zdejší český dotek. Na levé straně kaple je umístěna soška Pražského Jezulátka darovaná sem pražským arcibiskupem Mons. Dominikem Dukou při jeho návštěvě v roce 2016.

I was also happy to meet Mrs. Margaret Wilmot, secretary of Friends of St. George‘s Chapel of Remembrance. I wish all places of remembrance had at least one soul like that. She is a woman full of knowledge and passion for her service of guide and guard in the chapel. She not only showed me the Chapel and neighbouring cemetery but also helped me to place a bouquet from the Free Czechoslovak Air Force Associates and a bunch of roses donated by František Peřina’s Museum Morkuvky.

Poštěstilo se mi také setkat se s paní Margaret Wilmotovou, tajemnicí spolku přátel kaple. Kéž by všechna místa, kde si lidé připomínají oběti válek, měla aspoň jednu takovou duši. Je to žena, která velmi dobře zná historii tohoto místa a má radost, když se o znalosti může podělit. Ukázala mi nejen kapli a přilehlý hřbitov, ale pomohla mi nainstalovat kytičku od FCAFA a našla vázu pro květiny darované Muzeem genpor. Františka Peřiny v Morkůvkách.

I hope you like the photos. Enjoy them!

Snad se vám budou fotky líbit. Užijte si jich!

© Josef Pikna

Posted in Battle of Britain, Memorial, Not Forgotton | Leave a comment

Never Forgotten Project – Cotswolds – 24 January 2020


Etapa č. 3 – Cotswolds – 24. ledna 2020

From the notes of Ambassador Libor Sečka:
Zápisky velvyslance Libora Sečky:

Map key:
Mapy číslo :
Cemetery:
Hřbitov :
Town:
Město :
1 Yatesbury (All Saints Churchyard) Yatesbury
2 Chippenham (London Road) Cemetery Chippenham
3 Cirencester Cemetery Cirencester


On the second Sunday of January, the sad news about the death of conservative British philosopher Sir Roger Scruton — a man with deep ties to Central and Eastern Europe — reached the general public and his many friends across the European continent. The death of this academic, who had a major impact on Czech and Slovak dissidents, reverberated in the domestic and international press as well as political circles. I decided to pay respect to his memory with my presence at his funeral and also use the trip to visit Czechoslovak war graves in the picturesque English region of Cotswolds. My Embassy colleague, Ondřej Hovádek, accompanied me.

Druhou lednovou neděli zasáhla širokou veřejnost a celou řadu přátel napříč evropským kontinentem smutná zpráva o smrti britského konzervativního filosofa a člověka s hlubokými vazbami na oblast střední a východní Evropy, Sira Rogera Scrutona. Smrt akademika, který významně myšlenkově ovlivnil také české a slovenské disidenty, měla velkou odezvu v domácím i mezinárodním tisku a politických kruzích. Rozhodl jsem se proto uctít jeho památku svojí přítomností na pohřbu a současně cesty využít k návštěvě československých válečných hrobů v malebné scenérii anglické oblasti Cotswolds. Kolega z ambasády, Ondřej Hovádek, mě při tom doprovázel.

We made our first stop at the cemetery in the village of Yatesbury. We easily found the grave of Sergeant Vilém Michálek. Already from a distance, we could see a small Czechoslovak flag lying on a pillow of dry leaves at the left foot of the memorial. A wreath in the Czechoslovak National colours apparently swept away by the wind, shone just a half meter away. We tidied up the site and adorned it with a red rose. Vilém Michálek served as an air radio operator and died during a training flight in April 1942. It was surprising and at the same time heart-warming to see that of the approximately thirty war graves in this tranquil country cemetery only one was marked with a little flag and wreath in national colours. Ours. Just to make the historical record clear, we also noted two more wreaths of red poppies in the cemetery. But nonetheless, the question remained in our minds: Who from this village of perhaps 150 inhabitants or its surroundings so beautifully maintains the monument to a Czechoslovak airman? It must be someone for whom the memory of Czechoslovak–British wartime fellowship still is dear and who can appreciate its value for the present. Let our rose also be an expression of gratitude to this person.

První zastávku jsme uskutečnili na hřbitově ve vesnici Yatesbury. Hrob seržanta Viléma Michálka jsme našli snadno. Už z dálky jsme viděli československou/českou vlaječku ležící na rozprostřeném polštáři suchého listí u levé paty pomníčku. Věnec v československých národních barvách zářil, zřejmě odvátý větrem, jen půl metru odsud. Místo jsme upravili a ozdobili rudou růží. Vilém Michálek sloužil jako letecký radiotelegrafista a zahynul při cvičném letu v dubnu 1942. Byli jsme překvapeni a současně nás hřálo u srdce vědomí, že ze zhruba třicítky válečných hrobů na tomto doslova útulném venkovském hřbitově je jen jediný označen vlaječkou a věncem v národních barvách. Ten náš. Aby bylo historické pravdě učiněno zadost, musíme konstatovat, že na hřbitově jsme zaznamenali ještě dva věnce z červených vlčích máků. Na mysli nám stejně vytanula otázka, kdo z vesničky, kde žije možná sto padesát obyvatel, nebo jejího okolí, udržuje tak nádherným způsobem památku československého letce? Musí to být někdo, komu je vzpomínka československo – britské válečné sounáležitosti stále drahá a dovede ocenit i její přínos pro dnešek. Budiž i jemu naše růže poděkováním.

Small, fading Czechoslovak flags also welcomed us at the gravesites of our pilots at the Chippenham (London Road) Cemetery. Four Czechoslovak military – 3 RAF airmen and 1 soldier – found their final resting place here: Sergeant Jan Klos, Sergeant Josef Sedláček, Sergeant Antonín Mikoláš and Sergeant František Seďa. All were attendees at the 9 Service Flying Training School (9 SFTS) at nearby Hullavington and died in tragic accidents while training at different times during the course of 1941–1942. The headstones are properly cared for. Together with the light gravestones of comrades from different corners of the world, in this solemn and grey atmosphere, they are enhanced by the infrequently appearing sun: They radiate energy and tranquillity. It isn’t entirely true that the Chippenham Cemetery contains the remains of four Czechoslovak pilots: In reality, five are buried here. The last one, Bořivoj Šmíd, died an unfortunate death in 1951 after taking part with other “Western” pilots in the legendary hijacking of three Czechoslovak Airlines Dakota planes to the Bavarian town of Erding in March 1950. He died as a pilot of the British Royal Air Force (RAF). The plaque on his grave corresponds to this.

Blednoucí československé/české vlaječky nás uvítaly také u hrobů našich letců na hřbitově London Road Cemetery v Chippenhamu. Místo svého posledního odpočinku zde našli čtyři českoslovenští vojáci: četař Jan Klos, rotný Josef Sedláček, četař Antonín Mikoláš a rotný František Seďa. Všichni byli frekventanty 9 Service Flying Training School (9 SFTS) v nedalekém Hullavingtonu a zahynuli při tragických nehodách v různých momentech výcviku v průběhu let 1941 – 1942. Náhrobky jsou náležitě upraveny a společně se světlými hroby válečných druhů z různých konců světa doplňují v tomto šedivém vážném prostoru vzácně se objevující slunce: vyzařuje z nich energie a klid. Není tak úplně pravda, že v zemi chippenhamského hřbitova spočívají ostatky čtyř československých pilotů. Ve skutečnosti je jich tu pohřbeno pět. Ten poslední, Bořivoj Šmíd, však zemřel nešťastnou smrtí až v roce 1951 poté, co se v březnu 1950 společně s dalšími „západními“ piloty podílel na legendárním únosu tří Dakot Československých aerolinií do bavorského Erdingu. Zemřel již jako pilot Královského britského letectva (RAF). Tomu odpovídá i jeho náhrobní deska.

We hurried to Malmesbury for the funeral of Sir Roger Scruton. The local cathedral, whose foundations were laid in the 12th century, was overflowing with mourners. Hungarian Prime Minister Victor Orbán and de facto British Deputy Prime Minister Micheal Gove also attended the funeral. My throat tightened with emotion when I heard the first words and tones of the song “Oh, Love, You Are Not Constant”. Janáček’s arrangement of this folk song, sung by Kristi Bryson, filled the space below the ancient vaults and slowly meandered on. Just like Scruton’s soul. The dignified ceremony proceeded, and I returned to the figure of the philosopher: He learned Czech, he inspired and supported a number of democratically minded personalities in Central and Eastern Europe, he held some positions that could only be called “controversial” …. What was the most touching for me, as the Czech Ambassador to the United Kingdom, was his warm relationship to the Czechs, to the Czech environment, to Czech culture. He acknowledged these sympathies in his last article, published 21 December 2019 in the online version of The Spectator magazine, when reviewing the year that had passed and recalling the award bestowed on him in connection with the 30th anniversary of the Velvet Revolution by the President of the Czech Senate: “The Czechs confer their commemorative medal on a Eurosceptic, namely me, in a touching ceremony that reminds me why, despite the appeal of the Poles, Hungarians, Romanians and many more, it is the shy, cynical Czechs to whom I lost my heart and from whom I have never retrieved it.”

Na pohřeb Sira Rogera Scrutona jsme spěchali do Malmesbury. Místní katedrála, jejíž základy byly položeny ve 12. století, byla přeplněna smutečními hosty. Aktu se zúčastnil i předseda maďarské vlády Victor Orbán a britský de facto vicepremiér Michael Gove. Hrdlo se mi sevřelo dojetím, když jsem zaslechl první slova a tóny písně „Ej lásko, lásko, ty nejsi stálá …“ Janáčkova úprava lidové písně v podání zpěvačky Kristi Bryson vyplnila prostor pod starobylou klenbou a pozvolna se ubírala dále. Stejně jako Scrutonova duše. Důstojný obřad plynul a já jsem se k osobě filosofa vracel: naučil se česky, inspiroval a podporoval řadu demokraticky smýšlejících osobností střední a východní Evropy, zastával některé postoje, které nemohly zůstat bez označení „kontroverzní“… Co se mě, jako českého velvyslance ve Spojeném království, ale dotklo nejvíce, byl jeho vřelý vztah k Čechům, českému prostředí, k české kultuře. Ze svých sympatií se vyznal možná ve svém posledním článku publikovaném 21. prosince 2019 v internetové verzi časopisu The Spectator, když hodnotí uplynulý rok a vzpomíná na ocenění, kterého se mu v souvislosti s 30. výročím Sametové revoluce dostalo od předsedy českého Senátu: „Češi udělili pamětní medaili euroskeptikovi, jmenovitě mně, v dojemné ceremonii, která mi připomněla, proč jsem nehledě na volání Poláků, Maďarů, Rumunů a mnohých dalších, ztratil své srdce u nesmělých, cynických Čechů a už nikdy je nezískal zpět.“

The day gradually was growing long. We had enough time for one more visit to Czechoslovak war graves. We headed towards Cirencester to the Chesterton Cemetery, where two more pilots rest in perpetuity: Sergeant František Doležal and Sergeant Oldřich Fiala, both members of the 4th Ferry Pilots Pool — a section for aircraft transfer flights. They died as a result of their aircraft crashing shortly after take-off at the Kemble (now Cotswold) Airport in February 1941. Their story seems almost unbelievable today. The cause of the accident apparently was that the pilots did not check the fuel level before take-off. Lack of fuel caused the engine to fail and the plane to crash. Both pilots were 21 years old. We cannot view the event through a contemporary filter. We live in a completely different time and have only a distant picture of ​circumstances during the war. But we can still feel the incredible weight of this tragedy. The graves of the young pilots are located at the end of the cemetery to the right of the entrance road. They are in good condition. We replaced the withered roses with fresh ones and then decided to return to London.

Den se postupně prodlužuje. Zůstal nám čas na ještě jednu návštěvu československých válečných hrobů. Míříme do Cirencesteru na Chesterton Cemetery, kde navěky odpočívají dva další letci: četař František Doležal a rotmistr Oldřich Fiala, oba příslušníci 4. Ferry Pilots Poolu – oddílu pro přelétávání letadel. Zahynuli na následky pádu jejich letounu krátce po startu na letišti Kemble (dnes Cotswold Airport) v únoru 1941. Jejich příběh se dnes zdá být téměř neuvěřitelný. Příčinou nehody se zřejmě stala skutečnost, že piloti před startem nezkontrolovali množství paliva v nádržích. Jeho nedostatek zapříčinil vysazení motoru a následný pád stroje. Oběma bylo jednadvacet let. Posuzovat situaci dnešními očima nemůžeme. Žijeme v úplně jiné době a o atmosféře válečných časů máme jen vzdálenou představu. Cítíme však nesmírnou tíhu této tragédie. Náhrobky mladých letců se nacházejí na konci hřbitova po pravé ruce vstupní cesty. Jsou v dobré stavu. Povadlé růže, které je zdobí, nahrazujeme čerstvými a rozhodujeme se pro návrat do Londýna.

One technical note in conclusion: For our journey we used a new hybrid (electricity / petrol) Škoda Superb iV. We drove a total of 365 km, with 155 km, or 43% of the trip, in zero-emission mode. A comfortable, pleasant drive in a car that is more friendly to the environment. We live in a completely different time …

Technická poznámka na závěr: K cestě jsme použili nový hybridní (elektřina/benzín) vůz Škoda Superb iV. Najeli jsme celkem 365 km, z toho 155 km v režimu „zero emission“, což představuje 43%. Pohodlná, příjemná jízda s vozem ohleduplnějším k životnímu prostředí. Žijeme v úplně jiné době …

London, 25 January 2020, Libor Sečka
Londýn, 25. ledna 2020, Libor Sečka</em




Posted in Cemetries, Events, Not Forgotton | 2 Comments

Miroslav Mucha – 31.1.20. Ivancice







Image | Posted on by | Leave a comment

Never Forgotten Project – trip 1 to Kent


On 10 January 2020 the Embassy of the Czech Republic, London announced their forthcoming project ‘Never Forgotten’ to commemorate the 75th anniversary of the end of the Second World War. During 2020, the Ambassador H.E.Libor Sečka aims to visit all UK military cemeteries and memorials where Czechoslovak airmen and soldiers, who lost their lives during their service in the UK during WW2 are interred. At each grave, the Ambassador will place a flower in memory of at each of those graves.

10. ledna 2020 Česká ambasáda v Londýně oznámila zahájení projektu „Never Forgotten“, kterým si klade za cíl připomenout 75. výročí konce druhé světové války. V průběhu roku 2020 chce velvyslanec, Jeho Excelence Libor Sečka, navštívit všechny britské vojenské hřbitovy a pomníky, kde jsou zmíněni českoslovenští letci a vojáci zemřelí a padlí v jejím průběhu v Británii. Památku každého z nich uctí položením květin.

The first trip in this project was undertaken on 14 January when the Ambassador and Martin Hošek, Public Diplomacy and Press Officer at the Embassy drove down from London to a wet and windy Kent. Their first stop was at Westwell, near Ashford, Kent, where the grave of Battle of Britain pilot Josef Dygrýn is located. Then to Ashford to visit the grave of Ján Encinger, a Czechoslovak soldier. Next stop was at the National Battle of Britain Memorial, at Capel-le-Ferne where the names of the 2937 Allied Battle of Britain airmen are commemorated. Eighty-eight of these airmen where Czechoslovak, eight of whom were killed in that conflict. From there it was onto Chartham, near Canterbury where Gerhard Bruck, a Czechoslovak soldier is interred. The final stop was at Sittingbourne where Vilem Göth, a Czechoslovak pilot who was killed in the Battle of Britain is interred.

První jeho cesta v rámci tohoto projektu se uskutečnila 14. ledna. Velvyslanec a Martin Hošek, 1. tajemník politického úseku ambasády, odcestovali z Londýna do deštivého a větrného Kentu. Jejich první zastávkou byl Westwell nedaleko Ashfordu v Kentu, kde se nachází hrob stíhače bitvy o Británii, Josefa Dygrýna. Druhou pak hřbitov v Ashfordu s hrobem československého vojáka Jána Encingera. Dále navštívili National Battle of Britain Memorial v Capel-le-Ferne, kde jsou připomínána jména všech 2937 spojeneckých letců, kteří prošli bitvou o Británii. Osmdesát osm z nich byli Čechoslováci, z nichž osm jich v tomto střetu padlo. Odtud se vydali do Charthamu u Canterbury, kde leží Gerhard Bruck, československý voják. A poslední jejich zastávkou toho dne se stalo Sittingbourne, tam je pohřben Vilem Goth, československý pilot, který také padl v bitvě o Británii.

The Ambassador’s reflections on this trip:
Zápisky velvyslance Libora Sečky:

Naše první cesta v rámci projektu “Never Forgotten” vedla do hrabství Kent. Společně s kolegou Martinem Hoškem jsme hned ráno vyrazili na malý venkovský hřbitov ve Westwellu, abychom uctili památku letce Josefa Dygrýna. Pilot, který patřil mezi naše nejúspěšnější noční stíhače, byl sestřelen počátkem června 1942 nad Lamanšským průlivem. Celé tři měsíce trvalo, než vody Atlantiku vrátily jeho tělo na anglické pobřeží u Worthingu, západně od Brightonu. Jeho hrob i v šeru lednového dopoledne zářil výraznými barvami. Množství svěžích květin a věnců dávalo jasně najevo, že jde o často navštěvované místo, které v kontextu hřbitova působilo přátelsky a příznivě. Zdálo se dokonce, že v rozmoklém bahnitém terénu jde o ústřední bod, k němuž se váže veškerá energie prostoru. Vybavila se mi fotografie Josefa Dygrýna z knihy „Za hroby se lvy“, na níž je zachycen s úsměvem a viržinkem furiantsky posazeným v koutku úst.

Our first journey of the “Never Forgotten” project took us to Kent. Together with my colleague Martin Hosek we set off to a little village cemetery in Westwell to commemorate airman Josef Dygryn, one of the most successful Czechoslovak night fighters of the WWII.His aircraft was shot down over the English Chanel at the beginning of July 1942. The Chanel ocean gave up his body three months after the tragedy when it was found on the coast near Worthing, west of Brighton. At dusk of that January afternoon, his grave was shining brightly. Plenty of fresh flowers and wreaths told us that this is a well maintained and regularly visited grave with a friendly and positive atmosphere. It feels like a central point of the cemetery which concentrates the whole energy of the surrounding space. A photo of Josef Dygyn from the book old came to my mind. It shows Josef with a trickster smile and a cigarette in corner of the mouth.

Na městský hřbitov Bybrook v městečku Ashford jsme přijeli za zesilujícího se deště. Hrob Jána Encingera, československého vojáka slovenské národnosti a válečného řidiče, jsme našli poměrně rychle v mírném svahu na horním konci pietního místa. Ján Encinger se konce války nedožil. Zemřel na tuberkulózu plic v místním sanatoriu v březnu 1945. Hrob je v dobrém stavu. Položili jsme květinu, udělali fotodokumentaci a spěchali do Folkestone.

The rain was getting heavier when we arrived at the Bybrook Cemetery in Ashford. It was easy to find the grave of Jan Encinger, a Czechoslovak soldier of Slovakian nationality who served as a driver. The grave situated on a mild slope at the top of the cemetery. Jan Enciger died of tuberculosis in local a sanatorium in March 1945. His grave is also in good condition. We laid the flowers, took photos for our documentation and drove onto Folkestone.

Nad útesy v Památníku bitvy o Británii na nás čekala nefalšovaná sychravá anglická mlha. Chvílemi ji prořezávaly jen divoké poryvy větru, kterými procházející hurikán Brendan bičoval pevninu. A ledový déšť. „Psa by nevyhnal“, říkávali jsme doma. Moře jsme slyšeli, ale neviděli. Památníku vévodí socha sedícího pilota vyhlížejícího své druhy. Nevrátili se. Stejně jako řada z 88 československých hrdinů, jejichž jména jsou vyryta na pamětní desce. Mnozí z nich zůstali nezvěstní. Jejich památce jsou věnovány speciální pietní panely na hřbitově Runnymede jihozápadně od Londýna. V hukotu větru a vzdáleném šumu neklidného moře jsme jim vzdali úctu.

Above the cliffs at the Battle of Britain Memorial, we were waiting for a genuine, chilly English fog. At times, only the wild gusts of the wind, through which the passing Hurricane Brendan had been whipping the mainland, were cutting through it. And icy rain. “A dog would not go out in this weather” we used to say at home. We have heard the sea, but we have not seen. The monument is dominated by a statue of a seated pilot looking out for his comrades. They did not return. Like many of the 88 Czechoslovak heroes whose names are engraved on the Memorial Wall, many of them remained missing. Special memorial panels are dedicated to their memory at Runnymede southwest of London. In the roar of the wind and the distant noise of the turbulent sea, we honoured them.

Po obědě jsme se vypravili do Charthamu, kde v místní psychiatrické léčebně v květnu 1945 zemřel bývalý československý voják německé národnosti Gerhard Bruck. Narodil se v Harcově, dnešní části Liberce, a do doby, než u něj propukla nemoc, sloužil u Pěší výcvikové roty v Cholmondeley. Jeho hrob je osamocen, leží téměř na vrcholu svahu, ale blízko pěšinky. Jakoby se voják chystal vydat se jednou na dlouhou cestu domů. Zdálo se, že se nebesa protrhla a rozhodla se se vší vehemenci hasit australské požáry na špatném místě. Byli jsme promočeni na kost, ale cítili spojení. Uvědomil jsem si zvláštní a vzrušující intimitu tohoto momentu, která se zřídkakdy dostavuje při oficiálních vzpomínkových aktech s hymnami a nezbytnými slavnostními projevy.

After lunch, we went to Chartham where in May 1945 Gerhard Bruck a Czechoslovak soldier of German ancestry died in the local mental hospital. He was born in Harcov, which is now part of the City of Liberec. During the war he served with the Army training unit in Cholmondeley. His grave is sitting alone on the top of a slope near one of the cemetery footpaths. It feels like he is still prepared to set off and go back home. Heavens opened and the rain would have stopped the Australian fires but it was in the wrong place. We were completely soaked and at one with the the place. I became aware of the special and exciting atmosphere at that moment which is very rare when compared to the official commemorations with national anthems and unavoidable speakers the addressing audience.

Naší poslední zastávkou se stal hřbitov v Sittingbourne, který plní i funkci průchozího parku zkracujícího lidem cesty městem. Hrob válečného pilota, nadporučíka Viléma Gotha, narozeného v Brně, je zasazen do skupiny hrobů dalších britských a polských pilotů a vojáků. Vilém Goth zahynul při obraně prostoru nad letištěm v Biggin Hill v říjnu 1940. Srazil se s jiným letounem „Hurricane“ spojenecké perutě. Posmrtně byl vyznamenán Československým válečným křížem. Z rodiny devíti hrobů čiší soudržnost, klid a jistota. Jakoby ti, co jsou zde pochováni, neměli pochyb, na čí straně bude konečné vítězství. Déšť neustává. Začíná se smrákat. Je lednové pozdní odpoledne. Je čas k návratu domů. Ještě před tím mě však Martin překvapí otázkou, zda bych ho jako velvyslanec neoddal s jeho snoubenkou Markétou. Určitě. S radostí. Je krásné, na místě, kde mnoho věci končí, rozhodnout o něčem, co teprve začne…

The last stop of our journey was the Sittingbourne cemetery which is also used a city park. The grave of the war pilot P/O Wilem Goth from Brno is situated in the war graves section. He died during combat near Biggin Hill airfield in October 1940. His aircraft collided with another Hurricane from his squadron. He was posthumously decorated with the Czechoslovak War Cross 1939. This group of nine war graves suggests of togetherness, tranquillity and firmness. It feels like the warrior sleeping here had no doubts about victory. It was still raining and the sun was slowly setting. It was a late January afternoon and time to return back home.

V Londýně dne 15. ledna 2020, Libor Sečka
London, 15 January 2020, Libor Sečka




Posted in Battle of Britain, Cemetries, Not Forgotton | 1 Comment