Brookwood Ceremony 2.2.2018


Pietní akt v Brookwoodu 2.2.2018

Following on from the funeral of Maj. General Ivan Schwarz at Brookwood, a wreath-laying ceremony was held at the Czechoslovak Memorial in the CWGC section at Broookwood.

V návaznosti na poslední rozloučení s generálmajorem Ivanem Schwarzem v Brookwoodu se v prostorách Československého památníku v oddělení CWGC v Brookwoodu uskutečnilo slavnostní položení věnců.

Prior to the ceremony, Slovak flags had been placed by each of the headstones of 48 Czechoslovak airmen buried in the CWGC section of Brookwood cemetery.

Před vlastním obřadem byly ke každému z náhrobků 48 československých letců, pohřbených na brookwoodském hřbitově, položeny slovenské vlaječky.

This slideshow requires JavaScript.

Representing the Slovak Republic were Peter Gajdoš, Minister of Defence, HE Ľubomír Rehák, Ambassador at the Slovak Embassy, London, Maj.Gen Lubomir Sloboda, Commander of Slovak Air Force, Brig. Gen Vladimír Šimko, Commander of the Military Office of the President of the Slovak Republic, Col Jan Goceliak, Defence Attaché at the Slovak Embassy, London. Maj. Gen Pavel Macko, Deputy Chief of the General Staff of the Armed Forces of the Slovak Republic.

Slovenskou republikou zastupoval Peter Gajdoš, ministr obrany, Jeho Excelence Lubomír Rehák, velvyslanec SR v Londýně, generálmajor Lubomír Sloboda, velitel leteckých sil SR, brig. generál Vladimír Šimko, velitel Vojenské kanceláře prezidenta republiky, plukovník Jan Goceliak, vojenský přidělenec velvyslanectví SR v Londýně, generálmajor Pavel Macko, zástupce náčelníka generálního štábu ozbrojených sil SR.

Representing the Czech Republic were HE Libor Sečka Ambassador of the Czech Embassy, London, Maj. Gen. Jaromír Šebesta, Commander of the Czech Republic Air Force, WW2 RAF veteran Maj. Gen Emil Boček and Col Jiří Svatoš, Defence Attaché at the Czech Embassy, London.

Českou republiku zastupoval Jeho Excelence Libor Sečka velvyslanec ČR v Londýně, generálmajor Jaromír Šebesta, velitel letectva ČR, generálmajor Emil Boček, veterán RAF a plk. Jiří Svatoš, vojenský přidělenec velvyslanectví ČR v Londýně.

The Guard of Honour consisted of members of the Slovak Republic Presidential Guard, and airmen from the Air Force of the Czech Republic

Čestnou stráž tvořili členové Prezidentské stráže SR a zástupci letectva ČR.

Wreaths were laid first on behalf of the Slovak Republic followed by the Czech Republic, concluding with the ‘Last Post’ being played by the bugler from the Slovak Air Force.

Nejdříve byly slavnostně položeny věnce jménem Slovenské republiky, následované Českou republikou. Na závěr zazněl “Poslední pochod”, který přednesli trubači slovenského letectva.

The ceremony concluded with remembrance candles being placed on the Czechoslovak Memorial and by each of the headstones.

Slavnostní obřad byl zakončen zapálením památečních svíček, umístěných na Československém památníku a na každém z náhrobků.




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Ceremony, Not Forgotton | 1 Comment

Sitensky Exhibition – 13.2. do 7.3.







Image | Posted on by | Leave a comment

Brookwood 2.2.2018 – Ivan Schwarz


The final farewell to Major General Ivan Otto Schwarz, former air-gunner with 311 Sqn and the last surviving member of the aircrew that sunk the Alsterufer, was held at CWGC Brookwood Cemetery, Surrey, on 2 February 2018.

Poslední rozloučení s generál majorem Ivanem Otto Schwarzem, bývalým palubním střelcem u 311. bombardovací perutě a posledním žijícím členem posádky, která potopila německou loď Alsterufer, se konal 2. února 2018 na hřbitově CWGC Brookwood v Surrey.

It was a military funeral, organised by the Ministry of Defence of the Slovak Republic and supported by their counterparts from the Czech Republic. Flown over, that morning, for the event by the Slovak Air Force were Peter Gajdoš, Minister of Defence, Maj.Gen Lubomir Sloboda, Commander of Slovak Air Force, Brig. Gen Vladimír Šimko, Commander of the Military Office of the President of the Slovak Republic, Maj. Gen Pavel Macko, Deputy Chief of the General Staff of the Armed Forces of the Slovak Republic, Maj. Vladimír Varga – Director of the Ecumenical Pastoral Service of the Slovak Armed Forces, former Defence attaché’s at the Slovak Embassy London, Col Milan Gavlas and Col. Vladimír Samek, the Guard of Honour which including members of the Presidential Guard, bugler for the Slovak Air Force and numerous members of the Slovak media.

Byl to vojenský pohřeb, organizovaný ministerstvem obrany Slovenské republiky a podporovaný také ze strany České republiky. Toho rána přiletěli na tuto událost leteckých sil SR ministr obrany SR, Peter Gajdoš, generálmajor Lubomír Sloboda, velitel letectva SR, brig. generál Vladimír Šimko, velitel Vojenské kanceláře prezidenta republiky, generálmajor Pavel Macko, zástupce náčelníka generálního štábu ozbrojených sil SR, Vladimír Varga – ředitel ekumenické pastorační služby ozbrojených sil SR, bývalý armádní atašé na velvyslanectví SR v Londýně, plukovník Milan Gavlas a plukovník Vladimír Samek, členové Čestné stráže prezidenta SR, trubači vojenských leteckých sil SR a řada zástupců slovenských medií.

From the Czech Republic came Maj. Gen. Jaromír Šebesta, Commander of the Czech Republic Air Force, on behalf of the Ministry of Defence of the Czech Republic and WW2 RAF veteran Maj. Gen Emil Boček.

Z České republiky byl za ministerstvo národní obrany přítomen velitel leteckých sil ČR generálmajor Jaromír Šebesta a veterán 2. světové války, příslušník RAF, generálmajor Emil Boček.

From Spain had come Krys, daughter of Ivan Schwarz, with husband Juan and daughters Milena and Paula.

Ze Španělska přicestovala Krys, dcera Ivana Schwarze, s manželem Juanem a dcerami Milenou a Paulou.

From the UK was HE Ľubomír Rehák, Ambassador at the Slovak Embassy, London, HE Libor Sečka Ambassador of the Czech Embassy, London, Col Jan Goceliak and Col Jiří Svatoš, Defence Attaché’s and the Slovak and Czech Embassies respectively, Air Vice-Marshal Edward Stringer, Assistant Chief of the UK Defence Staff (Operations), representing the RAF, Artur Bildziuk, Chairman of the Polish Airmen’s Association, representative from CWGC, a former Defence Attaché from the British Embassy, Bratislava, relatives from Slovakia, family friends and numerous well-wishers and Jaromir Marek, UK journalist for Český rozhlas.

Za účastníky z Velké Británie byli přítomni Jeho Excelence Ľubomír Rehák, velvyslance SR v Londýně, Jeho Excelence Libor Sečka velvyslanec ČR v Londýně, plukovník Jan Goceliak a plukovník Jiří Svatoš, vojenští přidělenci velvyslanectví SR a ČR v Londýně, Air Vice-Marshall Edward Stringer, náměstek náčelníka britského obranného štábu (operace), který zastupuje RAF, Artur Bildziuk, předseda polské letecké asociace, zástupce CWGC, bývalý vojenský přidělenec britského velvyslanectví v Bratislavě, příbuzní zesnulého ze Slovenska, rodinní přátelé, řada sympatizantů a britský zpravodaj pro Český rozhlas, Jaromír Marek.

This slideshow requires JavaScript.

Speeches, in English, were given by Col Jan Goceliak who welcomed all who were there. The Slovak song “Aka si mi krásna” – “How beautiful are you” was then played.

Všechny přítomné přivítal v anglickém jazyce plukovník Jan Goceliak. Zazněla slovenská píseň “Aká si mi krásna”.

The opening speech was by Maj.Gen Lubomir Sloboda who told about the life of Ivan Schwarz. Brig. Gen Vladimír Šimko then read out a note condolence from Andrej Kiska, President of the Slovak Republic. Peter Gajdoš’s speech then followed and continued the theme of talking about the life of Ivan Schwarz, Maj. Gen. Jaromír Šebesta, in his speech, continued with that theme. Air Vice-Marshal Edward Stringer gave a speech about the invaluable assistance that foreign airmen had been to the RAF during WW2. A short concluding speech, in Czech, was then given by Maj. Gen Emil Boček.

Zahajovací projev přednesl generálmajor Lubomír Sloboda, ve kterém zmínil hlavní milníky života Ivana Schwarze. Brig. generál Vladimír Šimko poté přečetl kondolenci od prezidenta Slovenské republiky, Andreje Kisky. Peter Gajdoš potom následně ve své řeči zmínil další detaily ze života Ivana Schwarze, podobně jako po něm i generálmajor Jaromír Šebesta v projevu svém. Air Vice-Marshal Edward Stringer pak přednesl projev o neocenitelné pomoci, kterou zahraniční letci přinesli do RAF během 2. světové války. Krátký závěrečný projev v češtině pak pronesl také válečný veterán, generálmajor Emil Boček.

Slovak Military Chaplain Maj. Vladimír Varga, in English, gave a short, non-domination blessing to the farewell ceremony and the flag of the Slovak Republic was then presented to the family of Ivan Schwarz by Maj. Gen Pavel Macko.

Poté slovenský vojenský kaplan major Vladimír Varga, měl krátké, pokorné požehnání v němž dal zesnulému poslední Sbohem. Generálmajor Pavel Macko pak slavnostně daroval rodině Ivana Schwarze vlajku Slovenské republiky.

The Honour Guard, between them, carrying the national flags of the Slovak Republic, Czech Republic and the United Kingdom, Standard, framed picture, medals, cap and wooden casket and wreaths then led the procession to the post-WW2 Czechoslovak grave section, where the Honour Guard stood at the rear of the Schwarz family grave, Wreaths were laid, firstly by the family, followed by the official wreaths from the Slovak and Czech Republics. Chaplain Maj. Vladimír Varga then read out a short blessing, concluding with Peter Gajdoš symbolically sprinkling some soil from Ivan Schwarz’s homeland at the grave. Wreaths and flower bouquets were laid by the representatives of CWGC, the Polish Airmen’s Association and by numerous well-wishers were then laid. A minutes silence was then held, with the bugler from the Slovak Air Force playing the ‘Last Post’.

Smuteční průvod tvořila Čestná stráž s národními vlajkami Slovenské a České republiky, Spojeného království, standartami, rámovaným obrazem, medailemi, která přenesla dřevěnou rakev a věnce ke hrobu v poválečném oddělení československé sekce. Ke hrobu, za nímž stála Čestná stráž, položila věnce nejdříve rodina Schwarzových, poté následovaly oficiální věnce ze Slovenské a České republiky. Kaplan major Vladimír Varga pak přečetl krátké požehnání a spolu s Peterem Gajdošem symbolicky posypali rakev zesnulého prstí, přenesenou z jeho rodné vlasti. Věnce a kytice květů pak ke hrobu položili také zástupci CWGC, Polské letecké asociace a četní sympatizanti. Obřad byl zakončen minutou ticha, po níž zahráli trubači slovenských leteckých sil “Poslední pochod”.

Many congratulations to the Slovak authorities who organised and hosted today’s event, which was the most impressive ever held at the Czechoslovak section of Brookwood.

Je třeba vyjádřit velké poděkování oficiálním místům Slovenské republiky za organizaci, přijetí a pohoštění všech účastníků této události, zřejmě nejpůsobivější, jaká se v místě československé části hřbitova v Brookwoodu kdy uskutečnila.




Posted in 311 Sqd, Ceremony, No longer with us, Not Forgotton | 4 Comments

Jan Hadravek – 11.2.2018







Image | Posted on by | Leave a comment

Ivan Otto Schwarz 11.12.1923 – 4.1.2018



A special thank you to František Brikcius for his memorable assistance today.




Posted in 311 Sqd, Events, No longer with us, Uncategorized | 1 Comment

kniha Peruť 312




Velmi bychom ocenili kontakt od kohokoliv, kdo má kopii původního vydání knihy Peruť 312 od Ladislava Sitenského z roku 1948.

We would very much appreciate contact from anybody who has a copy of the original 1948 edition of the Peruť 312 book by Ladislav Sitensky.

Máte-li původní výtisk nebo znáte-li kohokoli, kdo jej má, prosíme, kontaktujte nás.

If you have a copy, or know of anybody who does, please contact us.

Předem děkujeme.

Thank you very much in advance.




Posted in 312 Sqd, Books, Information please | Leave a comment

Ivan Schwarz – Brookwood – 2.2.2018



_______________________________________________________________

The interment of Maj. Gen. Ivan Schwarz

will take place

at the post-WW2 Czechoslovak section

Brookwood Cemetery, Surrey

at 2pm, 2nd February 2018.

_______________________________________________________________

Uložení ostatků generála Ivana Schwarze

se bude konat

v poválečném československém oddělení

na hřbitově Brookwood, Surrey

dne 2. února 2018, ve 14:00 hod.

_______________________________________________________________

Uloženie ostatkov generál-majora Ivana Schwarza

sa bude konať

v povojnovom československom oddelení cintorína 2SV

v Brookwoode, Surrey

dňa 2. februára 2018 o 14:00 hod.

_______________________________________________________________




Posted in 311 Sqd, Ceremony, Forthcoming Events, Not Forgotton | Leave a comment

Curych 1937





Curych 1937


od

Marcel Kareš & Jiří Rajlich








Neutrální Švýcarsko bylo jedinou zemí, která mezi dvěma světovými válkami dokázala pravidelně pořádat rozsáhlé a mezinárodně dobře obsazené letecké setkání.

Curyšský mítink, konaný v pětiletých intervalech, tak byl pokládán za měřítko vyspělosti tehdejších evropských letectev.

Neutral Switzerland was the only country which managed to stage big and well attended regular international Air Meetings in the interwar years. The event at Zurich, which took place every five years, was considered the benchmark for assessing the capabilities of the existing European air forces.

Do naší letecké historie se nejvýznamněji zapsal poslední, čtvrtý ročník, konaný od 23. července do 1. srpna 1937. Proběhl ve stínu zhoršující se mezinárodní situace, a proto měl i své politické konotace. Do Curychu se tehdy slétli „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“. Ze čtrnácti zemí byla zdaleka nejpočetnější německá výprava. Demonstrovala zde technickou převahu své nedávno odtajněné Luftwaffe, jejíž příslušníci tehdy prodělávali křest ohněm v právě probíhající občanské válce ve Španělsku. Přesto českoslovenští letci v silné mezinárodní konkurenci dokázali vybojovat řadu významných úspěchů, které přesáhly rámec samotné curyšské soutěže.

The fourth and also the last event, which took place between 23 July to 1 August 1937, has gained a special place in our own air force history. It took place in the shadow of the worsening international situation which brought its own political connotations. The best airmen and aircraft from the whole of Europe gathered in Zurich. Out of the fourteen participating countries, Germany had the biggest representation. It demonstrated the technical advantage of the recently declassified Luftwaffe at the time when its members were going through a baptism by fire in the raging Spanish Civil War. Despite fierce international opposition, the Czechoslovak airmen gained several important successes which surpassed the Zurich event itself.

Tato publikace se vůbec poprvé snaží postihnout jejich účast komplexně – od horečných příprav až po slavné uvítání doma. Představuje jak soutěžní letouny, tak jejich piloty s jejich pohnutými a mnohdy paradoxními životními osudy. Prostřednictvím více než 700 dobových fotografií, vesměs dosud neznámých a nepublikovaných, pak dokumentuje legendární curyšské zápolení den po dni a prakticky hodinu po hodině!

This publication aims to describe their participation in its entirety – from the frantic preparations down to the ovations they received on their return back home. It presents both the competition aircraft and the pilots who flew them, many of whom had very varied, often paradoxical, lives. Through more than 700 period photographs, many of them not seen before, the publication describes the famous Zurich competition day by day, hour by hour!

Publisher:
Vydavatel
Mladá fronta
ISBN: 978-80-204-4674-9
Format:
Počet stran
Hardback, 432 pages, 700+ photos
Hardback, 432 stran, 700+ fotografií
Language:
Jazyk
Czech
česky
Published:
Publikováno
2017
Price:
Cena
649 Kč




Posted in Books | 1 Comment

Anton Vanko


Letec, pplk. Anton Vanko

Airman, Lt. Colonel Anton Vanko

Anton Vanko

Hrdina druhej svetovej vojny – pilot Anton Vanko (na fotografiách) sa narodil v Lednických Rovniach 10. januára 1918 v rodine sedliaka. Jeho rodný dom stál na začiatku Súhradky vľavo. Mal ďalších osem súrodencov. Jeho otec Karol nar.1873 mal z prvého manželstva päť detí: Jána, Alexandra, Annu, Máriu a Štefana. Ján a Alex sa vysťahovali do Ameriky a zomreli v Nebraske a Michigane.

Pilot Anton Vanko, a hero of WWII, was born on 10 January 1918 in the Slovak town of Lednické Rovne near Púchov. He had eight other siblings. His father Karol was a farmer, had five children from his first marriage: Ján, Alexander, Anna, Mária and Štefan. Ján (1896-1981), emigrated in 1922 to the USA and lived and died in Lincoln, Nebraska. Alex (1898-1962) also emigrated in 1922 to Detroit, Michigan, where he lived and died.

Po smrti manželky Františky rod. Dubovej sa otec Karol v roku 1913 oženil po druhý krát s Annou Hantákovou, nar. 1887. Z toho manželstva sa narodili ďalšie štyri deti: Karol ml. (1914), Anton (10.1.1918), Emília (1919) a Jozef (1923). Anton sa po skončení základnej školy vyučil za sklára a začal pracovať v sklárňach v Lednických Rovniach. Aktívne pôsobil v miestnej skautskej skupine a v Sokole. Podľa jeho rodiny a priateľov mal Tόno výbornú povahu, večne dobrú náladu, rád spieval, bol to veselý mládenec, ktorý sa na nikoho nevedel nahnevať. Jednoducho chlapec do partie. Sám sa naučil hrať na klavíri a na trúbke, preto ho všade radi videli. S nim prichádzala aj dobrá nálada, pohoda a radosť. Vo voľných chvíľach chodieval hrávať na trúbke-krídlovke na zábavy po okolitých dedinách.

After the death of his first wife, father Karol re-married in 1913. From this marriage, he had four other children: Karol Jr. (1914), Anton (1918), Emília (1919) and Jozef (1923). Anton attended a trade school to learn to be a glass-blower at the local glass factory. This was quite common for many of his peers, as the glass factory had been at Lednické Rovne since 1892. He was active in the local Scouts group as well as the local Sokol. According to his friends and family Tono (nickname for Anton) had a great personality, always had a good mood, loved singing and was a happy young man, the kind of guy who was welcomed in any group. He taught himself to play the piano and trumpet which he freely played for his friends and even in neighbouring villages when local musical events were held.

Anton Vanko v skupine skautov, Lednické Rovne 1936/37.
Anton Vanko, Lednicke Rovne Scout group, 1936/37.

Nevedno ako, no Tόno sa bezhlavo zamiloval do lietania a chcel sa stať letcom. Keď doma pred rodičmi vyhlásil, že bude letcom, mama sa prekrižovala a otec sa iba pousmial, nebral jeho chlapčenské nápady vážne. Keď jeho starší brat Karol chodieval z vojenčiny domov na opušták, Tόno mu neustále obhrýzal uši slávnou vetou: Karol pomôž mi stať sa letcom! Zrazu po pár mesiacoch mu prišli papiere z Prostĕjova, že môže nastúpiť do tamojšej školy leteckého dorastu. Tonov sen sa začal pomaly napĺňať…

Nobody knows why and when, but Tono fell in love with flying and was dreaming about becoming a pilot. When he mentioned this at home, his mother just crossed herself and father just smiled, not taking the boy‘s dream too seriously. When his older brother Karol visited home from his military service, Tono was constantly bending his ears, repeating the same sentence: Karol please help me to become a pilot. A couple of months, later out of the blue, Tono received an application from the Prostějov Military Academy for joining their flying school for young cadets. His dream slowly started to become reality…

Anton Vanko, Československé vojenské letecto.
Anton Vanko, Czechoslovak Air Force.

Po ukončení školy pôsobil najprv na letisku v Piešťanoch, neskôr v Trenčianskych Biskupiciach. Po vypuknutí 2. svetovej vojny bol už aktívny poddôstojník a slúžil ako kuriérny pilot medzi východným frontom a zázemím. Jeho sen – stať sa letcom sa mu splnil, lenže spokojný nebol. Nebol spokojný s rozbitím republiky, chcel aktívne bojovať proti Nemcom. Dni a týždne rozmýšlal o tom, kedy sa mu naskytne nejaká príležitosť odletieť na Západ a zaradiť sa medzi letcov – dobrovoľníkov o ktorých úspechoch často počúval v rádiu v relácii Volá Londýn!

After successfully graduating from the flying school, he started was posted to the airbase in Piešťany and later to Trenčianske Biskupice near Trenčín. When WW2 broke out, he already had the rank of a NCO (non- commissioned officer) serving as a ferry pilot between the Slovak Eastern border and his home airbase. His dream to be a pilot was realised, but he was not happy yet. The breakup of Czechoslovakia by the Germans was urging him to get involved in the fight against their occupation. For days, without success, he was thinking about when and how to find a way to fly to the West and to join the volunteer pilots whose successes he heard about on the radio ‘Voice of London’.

Anton Vanko, Československé vojenské letecto.
Anton Vanko, Czechoslovak Air Force.

Počas okupácie územia Čiech a Moravy a existencie prvej slovenskej republiky počas druhej svetovej vojny fungovala dočasná Československá vláda na čele s prezidentom E. Benešom v Londýne. Britská vláda vtedy hľadala každého, kto by bol ochotný za nich bojovať. Vláda Veľkej Británie a Československá dočasná vláda podpísali 25.10.1940 dohodu, ktorá sa zaoberala vojenským pôsobením čs. vojakov a letcov v Británii. Letci vytvorili československé perute Royal Air Force (RAF). Naši letci tu boli postupne zapájaní do výcviku na britských lietadlách a veľmi úspešne zasiahli do bojov o Veľkú Britániu.

During the Nazi occupation of Bohemia and Moravia and the founding of the first Slovak Republic, the Czechoslovak government, headed by President Eduard Beneš was operating in exile in the UK. The British government was looking for any volunteers who could help in the fight against Germany. The British and Czechoslovak exile governments signed an agreement in October 1940 which stipulated the involvement of Czechoslovak military personnel in the joint fight. Thus the Czechoslovak airmen were assigned to Czechoslovak squadrons within the Royal Air Force (RAF). These airmen were gradually trained on British aircraft and successfully fought in battles for Great Britain.

Po prvý raz sa Anton o útek do zahraničia zaujímal v máji 1939, keď sa s priateľmi informovali na francúzskom konzuláte v Bratislave, či by Francúzi zobrali slovenských letcov do vlastného letectva. Tam nepochodili. Nádejná príležitosť nastala, keď v leteckých opravovniach v Trenčianskych Biskupiciach začiatkom roka 1943 dávali technici dokopy Antku Aviu B-71 . Opravené lietadlo priam provokovalo predstavivosť mladých pilotov. S kolegami Františkom (Leom) Slezákom a Ľudovítom Pollákom začali spriadať plán odletu do Turecka a od tiaľ do Británie. Túto trasu považovali pre nich za najbezpečnejšiu. Pridal sa hlavný mechanik Jozef Koman a mechanik Ján Bžoch. Tí dokonale prezerali technicky vynovené dvojmotorové lietadlo a neustále ho vylepšovali a testovali. Odlet 4. apríla im nevyšiel. A tak si ďalší deň odletu pätica naplánovala na Kvetnú nedeľu 18. apríla 1943.

Avia B-71

For the very first time, Anton and his friends showed an interest in an escape in 1939. They contacted the French Consulate in Bratislava with an inquiry if France would accept Slovak pilots in their Air Force, but no such luck. A promising opportunity arrived in 1943 when at the Trenčianske Biskupice airfield, arrived an Avia B-71, known as an ‘Antka’, aircraft for repairs. When the mechanics finished their work, it fuelled the imagination of the young airmen. Together with colleagues František (Leo) Slezák and Ľudovít Pollak they started to plan an escape to Turkey and then onto the UK. This seems to be the easiest way for them. Two aircraft mechanics Jozef Koman and Ján Bžoch joined the group. They were responsible for bringing the repaired aircraft to a tip-top shape. Their planned departure for 4 April 1943 did not materialise, so the next date was set for Sunday 18 April.

V ten deň čatár Anton Vanko naštartoval motor Antky a ostatní naskákali do lietadla, nezastavil ich ani žandár, ktorý sa tam objavil. Slovenskí chlapci preleteli ponad trenčiansky hrad, preleteli ponad Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a keď v diaľke videli siluetu Istambulu, začal im vynechávať jeden motor. Pôvodný plán pozrieť si mesto z vrchu a vyhľadať letisko museli zmeniť na núdzove pristátie v teréne pri Kestanelike asi 26 km od Istambulu.

On that day, čatár (Sgt) Anton Vanko started the Antka, the rest of the group hastily boarded the aircraft so that they could not be stopped even by the security guard who had just arrived. The Slovak boys flew over, Trenčín castle, across Hungry, Rumania and Bulgaria and soon they could see the skyline of Istanbul in the distance. That’s when one of the engines started sputtering and their original plan of seeing the city from above and finding the airport was over. Instead, they had to make an emergency landing in an open field near Kestanelike about 25 km from Istanbul.

O tom, čo nasledovalo potom by sa dala napísať celá kniha. Ich cesta z Turecka do Anglie im trvala dlhých šesť mesiacov! Koľko prekážok a útrap museli prekonať mladí slovenskí chlapci, len aby mohli bojovať proti Nemcom.

An entire book could be written about what followed. The journey from Turkey to England took six long months! These Slovak boys had to overcome many obstacles and struggles so that they could go and fight against the Germans.

V Turecku na vojenskej polícii nasledovali nekonečné výsluchy. Koman, ktorý vedel nemecky ich neustále ubezpečoval, že majú jediný cieľ: dostať sa čo najskôr do zahraničného odboja v Británii. Veliteľ istambulskej vojenskej posádky im nakoniec sľúbil pomoc, pridal im tlmočníka a poslal ich do Ankary. Skupina sa na čas oddelila a zasa spojila. Nasledovala cesta loďou do Izmiru, väzenie v hygienicky neznesiteľných podmienkach a návrat do Istambulu, cesta vlakom cez sýrsky Halab a Damašek do Jeruzalema. V Halabe sa ich cesta znovu zasekla a ako podozrivých ich ich zatvorili do utečeneckého karanténneho tábora. Tu Vanko, Slezák a Pollák dostali maláriu s vysokými teplotami. Keď sa vyliečili, podarilo sa im dostať z tábora a nasadnúť na vojenský vlak do Bejrútu a od tiaľ do Jaffy a Jeruzalema. V Jeruzaleme sa ich ujal čs. konzulát v Palestíne, boli zaregistrovaní ako dobrovoľníci čs. zahraničnej armády. Nasledoval ozdravovací pobyt, kúpanie v Mŕtvom mori a pobyt v Getsemanskej záhrade spojený s modlitbami. Od tiaľ si chlapci doniesli kamienky, ktoré potom nosili všade so sebou. Potom nasledovala cesta do Káhiry, opäť zajatecký tábor a výsluchy, krátke stretnutie s Komanom a Bžochom (ich loď bola bombardovaná a potopená nemeckými lietadlami, zachránil ich záchranný čln). Neskôr cesta loďou do Alžíra, niekoľko dňová plavba oceánom, až konečne pristáli v Liverpoole. Po pár dňoch oddychu konečne cestovali do Londýna.

Z ľava do prava stoja: František Slezák, Anton Vanko, Jozef Koman, Ľudovít Pollák, Ján Bžoch
– Ankara, 24. marec 1943
Left to right, standing: František Slezák, Anton Vanko, Jozef Koman, Ľudevít Pollák, Ján Bžoch,
Ankara 24 March, 1943.

They had to undergo endless questioning and interrogation by the military police. Jozef Koman, who spoke German kept reassuring them that they only have one goal: to get to the foreign resistance movement in Britain. The Police Chief at Istanbul finally promised to help them, gave them an interpreter and send them to Ankara. There the group were initially separated and then were reunited. What then followed was a boat trip to Izmir, a stay in a jail with horrible hygienic conditions, returned to Istanbul and then by train through Syrian Hallab, Damascus and onto to Jerusalem. In Hallab their journey encountered more troubles and as suspicious individuals, they were sent to a quarantined refugee camp. Here Vanko, Slezák and Pollak contracted malaria resulting in them having very high temperatures. After recuperation, they managed to leave the refugee camp and get on a military train to Beirut and from there to Jaffa and Jerusalem. In Jerusalem they met with Czechoslovak Consul in Palestine, they were registered as volunteers of the Czechoslovak foreign military. They then undertook recuperation, which included swimming in the Dead Sea and attending the Gethsemane garden for prayers. From here they brought some small pebbles which they then carried with them everywhere they went. What followed was a trip to Cairo, another foreign camp and further cross-examinations. Here they reunited with Koman and Bžoch, whose ship had been attacked and sunk by German aircraft and they had to be rescued by life-boats. Finally a voyage to Algeria and, from where, after several days at sea they arrived in Liverpool.

Štvrtok 14. oktόbra 1943 bol v pamäti Antona Vanku, Ľuda Polláka a Lea Slezáka zapísaný ako veľký deň. V ten deň dorazili vlakom do Londýna a boli ubytovaní v Czechoslovak home vo Westminsterskom obvode. O pár dní na to sa stretli s Dr. Clementisom a ďalšími predstaviteľmi čs. vlády. Dr. Clemenits rýchlo pochopil aký odvážny a zároveň senzačný skutok sa podaril skupine slovenských letcov útekom cez Turecko a Izrael do Británie. Dňa 19.oktόbra pripravili tlačovú konferenciu s troma slovenskými pilotmi, kde boli prítomní desiatky žurnalistov zo Spojeného kráľovstva a zahraničia. Interview s Antonom Vankom – pilotom Antky publikovali v nedeľnom vydaní Reynolds News a jeho fotografiou na prvej strane. Novinári predostreli anglickým čitateľom myšlienku, koľko útrap a prekážok museli mladí Slováci prekonať len kôli tomu, aby dostali príležitost bojovať proti Nemcom. Angličanovi stačilo narukovať do britskej armády, ak sa tak ako dobrovoľník rozhodol urobiť. No mladí Slováci kôli takejto možnosti museli prejsť takmer pol sveta. Trojica bola prijatá ministrom zahraničných vecí Janom Masarykom. Interview v Reynolds News s Antonom Vankom malo úžasnú odozvu medzi českými a slovenskými vojakmi, všade sa o tom hovorilo. Dokonca Antona vyhľadal Gejza Hološko, rodák z Lednických Rovní (brat výtvarníka Karola Hološku) a priateľ jeho brata Karola, ktorý žil v Argentíne a ktorý počas druhej svetovej vojny bojoval v britskej armáde ako veliteľ tanku.

Thursday 14 of October 1943 was embedded in Vanko, Pollak and Slezák’s memories as a big day. On that day they arrived by train in London and were sent to a Czechoslovak home in the District of Westminster. A couple of days later they met with Dr. Clementis and other representatives of the Czechoslovak Government in Exile. Dr Clementis quickly realised the brave and sensational escape these Slovak airmen had undertaken through Turkey, Israel and then on to Britain. On 19 October, a press conference was arranged with the three Slovak airmen which were attended by British and many foreign journalists. An interview with Anton Vanko, the pilot of the Antka, was published in the next Sunday issue of Reynolds News together with his photo on the front page. The reporter presented to the readers an idea about the struggles and obstacles which the Slovak airmen had to overcome to get a chance to join in the fight against the Germans. It was much easier for any Englishmen to volunteer to join the British military if they chose to do so. The interview in the Reynolds News had a big following among Czech and Slovak soldiers, they all talked about it. Even one native from Lednické Rovne, living in Argentina and fighting as a tank commander in the British Army looked up Anton Vanko in London.

Jozef Koman a Ján Bžoch docestovali do Londýna o desať dní skôr. Všetci boli zaradení do preškolovacích stredísk po Anglicku. Je známe, že Leo Slezák lietal skúšobne na Hurricanoch a Jozef Koman bol preškolený na pilota- pozorovateľa a obsluhovača bombovnice.

Jozef Koman and Ján Bžoch arrived in London ten days earlier. All of them were assigned to various re-training centres throughout England.

Anton Vanko, 57. britská cvičná operačná jednotka (OTU) Eshott, august 1944.
Anton Vanko, 57 OTU Eshott, August 1944.

Anton sa dostal hneď na spitfire. Od 57. britskej cvičnej operačnej jednotky (OTU) bol prevelený k 312. Československej stíhacej peruti. Žiaľ 8. decembra 1944 zahynul ako pilot lietadla Spitfire v hodnosti rotmajstra pri zrážke lietadiel na letisku Bradwell Bay. Stalo sa tak za veľmi zlých poveternostných podmienok počas štartu k operačnému letu, ktorého cieľom bol ochranný doprovod zväzku bombardovacích Lancasterov nad vlakové nádražie v Duisburgu.

At 57 OTU (Operational Training Unit), Anton was re-trained to fly Spitfires, and then posted to 312 (Czechoslovak) Sqn. Unfortunately, on 8 December 1944 Anton as a pilot of a Spitfire was killed in a collision with other aircraft at Bradwell Bay airfield. It was during extreme weather conditions during a start of an operational flight as a protective support for Lancaster bombers for a raid on the railway station at Duisburg, Germany.

Bol pochovaný na cintoríne v Brookwoode, neďaleko Londýna vo vojenskom oddelení RAF, hrob č. 20.D.12.

Anton was buried at Brookwood Military Cemetery. near London, in grave row 20.D.12.

V roku 1946 mu bol udelený Čs. vojnový kríž in memoriam a v roku 1991 bol ministrom národnej obrany ČSFR povýšený do hodnosti podplukovníka in memoriam.

In 1946 he was awarded the Válečný kříž 1939 (Czechoslovak War Cross 1939) in memoriam. In 1991, the Czechoslovak Minister of Defense, promoted him in memoriam, to the rank of podplukovník (Lieutenant Colonel).

Ešte musím spomenúť, že náš Anton Vanko pred spomínaným odletom zo Slovenska na jar 1943 priletel lietadlom na Lednické Rovne. Zakrúžil lietadlom ponad rodný dom, smial sa a zhodil matke list na rozlúčku (s pribaleným kovovým šrόbom na zaťaženie), akoby tušil že sa vidia naposledy. Tonkova neter – pani Anna Danišová, ktorá dodnes žije v Lednických Rovniach bola pri tom a na túto scénu si zreteľne pamätá. Odpočívaj v pokoji náš drahý krajan! Ďakujeme, že si položil svoj život za našu slobodu!

We also like to mention that Anton before his flight from Slovakia in the spring of 1943 flew over Lednické Rovne, circled over his family home and dropped a goodbye letter to his mother, to which he attached metal screw as a weight. His niece Anna, who was a young girl at that time, has a vivid memory of the occasion. Rest in peace our dear countryman!

_______________________________________________________________

Do histórie Kráľovského letectva sa však natrvalo vpísali aj iní Slováci ako napríklad piloti: Otto Smik, Juraj Landsmann, Karol Kodeš a Eugen Kraft z Bratislavy, Andrej Beleš zo Stupavy, Imrich Gablech z Hrachovišťa, Jozef Grič z Nitr. Stredy, Jozef Chabák zo Zvolena, Jozef Kukučka z Kysuc. N. Mesta, Ladislav Nagy zo Štrby, Anton Provonič zo Záh. Bystrice, Anton Radič z Piesčan, Ján Tomko z Úbrežu, Bohumil Votruba zo Skalice, Ján Škrinár z Myjavy, Ján Štark z Prešova. Palubní strelci: Jozef Drblík z Vel. Rovní a František Tanuška z Hrabovky; pozemný personál: Ján Zelko z Dol. Sŕnia, Jozef Vaniš z Lipt. Teplej, Pavol Kuban z Beckova, František Kulka z Lazov p. Makytou a Pavol Koroš z Marikovej; rádiomechanici: Jozef Rehák z Led. Rovní, Tibor Karas z Ladiec, František Pšenčík a František Skalík z Trenč. Teplíc, Ivan Schwarz z Bytče, Ján Šimko z Mor. Lieskového, Ladislav Žilák z Poltára; letecký mechanik: Arnold Schlesinger z Bytče; zásobovač benzínu: Ján Zeleňák z Drietomy; lekár: MUDr. Arnold Hirtenstein z Trebišova; technický prekladateľ: Ing.Pavol Schulz z Levíc; kuchár: Štefan Gáborko zo Streženíc a mnohí iní, ktorí pôsobili a bojovali s bratmi Čechmi v RAF za oslobodenie Veľkej Británie a ukončenie vojny. Bolo ich 2.507, vrátane príslušníkov leteckého personálu, 512 z nich zahynulo. Telá takmer tretiny z nich sa nikdy nenašli.

There were other Slovak pilots permanently enrolled in the history of RAF. Pilots like Otto Smik, Juraj Landsmann, Karol Kodeš and Eugen Kraft from Bratislava, Andrej Beleš from Stupava, Imrich Gablech from Hrachovište, Jozef Grič from Nitr. Streda, Jozef Chabák from Zvolen, Jozef Kukučka from Kysucké Nové Mesto, Ladislav Nagy from Štrba, Anton Provonič from Záhorská Bystrica, Anton Radič from Piesčany, Ján Tomko from Úbrež, Bohumil Votruba from Skalica, Ján Škrinár from Myjava, Ján Štark from Prešov. Besides pilots there were also air-gunners like Jozef Drblík from Velké Rovne, František Tanuška from Hrabovka (who later lived &died in Los Angeles); groundstaff like Ján Zelko from Dolné Srnie, Jozef Vaniš from Liptovská Teplá, Pavol Kuban from Beckov, František Kulka from Lazy pod Makytou, Pavol Koroš from Mariková; wireless mechanics/operators like Jozef Rehák from Lednické Rovné, Tibor Karas from Ladce, František Pšenčík a František Skalík from Trenčianske Teplice, Ivan Schwarz from Bytča, Ján Šimko from Moravské Lieskové, Ladislav Žilák from Poltár; flight enginneers like Arnold Schlesinger from Bytča; drivers like Ján Zeleňák from Drietoma; medical officer like Dr. Arnold Hirtenstein from Trebišov; technical interpreter like Pavol Schulcz from Levice; cook like Štefan Gáborko from Streženice and many others who fought along with their Czech compatriots in the RAF for liberation of Great Britain and end of the war. There were a total of 2,507 including members of the aircraft personnel. 512 of them were killed with nearly one third of whom, their bodies were never found.

Je známe, ako sa komunistický režim zachoval k príslušníkom RAF, ktorí prežili a vrátili sa domov. Čakalo ich prepustenie z armády, postih rodín, vypočúvanie, väznenie…, mnohí sa vrátili späť do zahraničia. Našťastie po roku 1989 boli všetci rehabilitovaní.

It is well known how the Communist regime treated the RAF personnel who survived and returned home. Awaiting their release from the army, penalising families, interrogating, imprisoning … many returned to the rest of the world. Fortunately, after 1989, everyone was rehabilitated.

_______________________________________________________________

Zuzana and Jan Peer, October 2017




Posted in 312 Sqd, Biography, Not Forgotton | 6 Comments

Christmas Remembrance at Brookwood


Vánoční zastavení na hřbitově v Brookwoodu.

From an initial idea about the Czechoslovak graves at Brookwood, an initiative developed to place candles against each of the 130 graves so that those Czechoslovak airmen and soldiers were remembered at Christmas.

Prvotní představy jak ozdobit hroby Čechoslováků v Brookwoodu nakonec vyústily v umístění svící na každý ze 130 hrobů a všichni zde pochovaní českoslovenští letci a vojáci tak mohli být účastni svátečního času Vánoc s námi.

To achieve the initiative, remembrance candles were brought over from the Czech Republic. During the Christmas period, a small group visited Brookwood and placed candles by each of the 46 graves by the Czechoslovak Memorial, the 3 graves opposite the RAF building, the 80 graves in the post-WW2 Czechoslovak section and concluding at the Liberator crash communal grave site.

Vánoční svíce byly k tomuto účelu přivezeny ze samotné České republiky. Během vánočních svátků pak malá skupina hostů navštívila Brookwood a umístila svíce ke každému ze 46 hrobů u Československého památníku, tři hrobů naproti budově RAF, 80 hrobů v československé poválečné sekci a ke společnému hrobu obětí havárie Liberatoru.

To the best of our knowledge, this is the first time this Christmas remembrance has ever been done, and so hearty congratulations to Martin Fryčka, Monika Humlová and friend who originated and implemented this worthy initiative.

Podle našeho nejlepšího vědomí je to vůbec poprvé, kdy se tato vánoční vzpomínka uskutečnila, a tak srdečně blahopřejeme Martinovi Fryčkovi, Monice Humlové a příteli, kteří iniciovali a uskutečnili tuto šlechetnou myšlenku.




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Cemetries, Not Forgotton | 9 Comments