Úlety do exilu v roce 1950

Time was now running out for the ex-RAF airmen many of whom knew that they were under observation from the Státní bezpečnost [StB] – the Czechoslovak Secret Police – and it would only be a matter of time before they were arrested, interrogated and most likely imprisoned. By 1950 Československé Státní Aerolinie, [ČSA], the state airline was able to use freshly trained and ‘politically trustworthy’ airmen to crew their aircraft. When these were employed, ex-RAF aircrew were dismissed from their employment with ČSA and thus their ability to fly, or escape by other means to the West would be gone.

Českoslovenští zahraniční letci v RAF si uvědomovali, že čas pracuje proti nim. Věděli, že jsou pod dohledem Statní bezpečnosti (StB) – československé tajné policie a bylo jen otázkou času než budou zatčeni, vyslýcháni a většina s největší pravděpodobností uvržena do vězení. Československé aerolinie (ČSA), státní letecká splečnost již měly k dispozici čerstvě vyškolené a politicky spolehlivé letecké posádky svých letadel a bývalé příslušníky RAF propouštěly ze zaměstnání s tím, že již nesměli létat a tak jim byl znemožněn úlet na západ.

Time was now running out for the ex-RAF airmen many of whom knew that they were under observation from the Státní bezpečnost [StB] – the Czechoslovak Secret Police – and it would only be a matter of time before they were arrested, interrogated and most likely imprisoned. By 1950 Československé Státní Aerolinie, [ČSA], the state airline was able to use freshly trained and ‘politically trustworthy’ airmen to crew their aircraft. When these were employed, ex-RAF aircrew were dismissed from their employment with ČSA and thus their ability to fly, or escape by other means to the West would be gone.

Českoslovenští zahraniční letci v RAF si uvědomovali, že čas pracuje proti nim. Věděli, že jsou pod dohledem Statní bezpečnosti (StB) – československé tajné policie a bylo jen otázkou času než budou zatčeni, vyslýcháni a většina s největší pravděpodobností uvržena do vězení. Československé aerolinie (ČSA), státní letecká splečnost již měly k dispozici čerstvě vyškolené a politicky spolehlivé letecké posádky svých letadel a bývalé příslušníky RAF propouštěly ze zaměstnání s tím, že již nesměli létat a tak jim byl znemožněn úlet na západ.

The Brno 24 March 1950, the triple hijack:
24.března 1950, trojnásobný únos:

The biggest and most spectacular escape from Communist Czechoslovakia took place on 24 March 1950, when three ČSA Dakota DC3 passenger aircraft were hijacked in a pre-planned escape by eight ex-RAF airmen, seven of whom were the aircrew of these aircrafts, and flown to the US airbase at Erding in the American Zone of Germany. This was the world’s first triple aircraft hijack and the first escape from Czechoslovakia where the aircrew themselves hijacked the aircraft. Contrary to subsequent media reports in Western newspapers, the escape was not planned one afternoon over a cup of coffee at Prague’s Ruzyně airport with the actual hijacking taking place the following morning.

Největší a nejokázalejší úlet z komunistického československa se uskutečnil dne 24. března 1950, kdy Dakoty DC 3 ČSA podle plánu osmi bývalých příslušníků RAF, z nichž sedm byly členy posádky těchto letadel, úletěly do západního Německa a přistály v americké zóně na USA letecké základně Erding. To byl první současný trojitý úlet spojený s únosem cestujících z Československa, který provedly osádky letounů. Na rozdíl od pozdějších zpráv uveřejněných v mediich a západních novinách, úlet nebyl plánován jedno odpoledne nad šálkem kávy na ruzyňském letišti v Praze se skutečným úletem následujícího dne ráno.

Meticulous planning for the escape had been carried out over several months by some of the ex-RAF airmen and a few trusted ČSA employees. Because of previous escape attempts by ex-RAF airmen the State security police had already confiscated the passports of all ex-RAF airmen and they were now only permitted to fly on domestic routes. Family members were also not permitted to fly on the same aircraft as a member of the aircrew.

Byl však plánován v průběhu několika minulých měsíců bývalými letci v RAF a několika důvěryhodnými zaměstnanci ČSA.. Vzhledem k předešlým útěkům bývalých letců RAF, StB již zabavila všem bývalým příslušníkům RAF pasy a bylo jim povoleno létat pouze na vnitrostátních linkách. Rodinní příslušníci nesměli být cestujícími v jednom letadle kde byl členem osádky někdo jejich z rodiny.

Several of the airmen were now married and one also had a young child. To avoid any suspicion from the airport’s security police, it would be very difficult for any of the airmen’s wives to fly on the same aircraft as their husband. With even this small number of ex-RAF escapers it would have been logistically impossible for them to all board on one aircraft without arousing the suspicions of the airport’s security police. It was also recognised that following the escape, the Communist Authorities would most likely implement further security measures to ensure that such escapes would be impossible in the future.

Několik letců již bylo ženatých a jeden měl malé dítě. Aby se předešlo podezření bezpečnostní policie na letišti, nemohly některé z manželek letců letět ve stejném letadle jako jejich manželé. Při tak malém počtu cestujících v letounu by toto vzbudilo podezření bezpečnostní policie na letišti. Bylo také známo, že po každém úletu komunistické úřady přijaly další bezpečnostní opatření, aby se již úlety neopakovaly.

The plan devised was for the hijacking of three aircraft, on early morning flights when the airports security police would be less alert and fewer passengers would be travelling. The hijacks would be coordinated to maximize the chance of being successful. Erding, the US Air Force base near Munich, in the American Zone in Germany, of was chosen as their intended destination as the flight time was similar to flying to Prague and was therefore unlikely to attract much attention from the usually sleepy early morning passengers. It was also known to Oldřich Doležal, one of the instigators of this escape – in May 1948, he had been forced by an armed Czech ex-RAF hijacker to fly his ČSA aircraft to that airbase.

Aby byla větší pravděpodobnost úspěchu, připravil se plán pro únos tří letadel při ranních letech, kdy bezpečnostní policie na letišti bude méně pozorná a na palubě bude méně cestujících. Letiště Erding US Air Force základny nedaleko Mnichova, v americké zóně v Německu, bylo vybráno z toho důvodu, že doba letu na toto letiště byla přibližně stejná jako doba letu do Prahy. V úvahu se vzala skutečnost, že i cestující jsou ráno ještě ospalí a méně pozorní. Jeden z iniciátorů toho hromadného úletu Oldřich Doležal byl již v May 1948, přinucen ozbrojeným českým bývalým příslušníkem RAFk letu a přistání letadla ČSA na tuto základnu.

A few trusted friends were also discreetly invited to join the escape group and they would be travelling as passengers on the planned escape. Those joining the escape group were told to wait and to be patient while the escape was being planned and that they would be contacted to say ‘when’.

K účasti na úletu bylo tajně pozváno také několik důvěryhodných přátel, kteří by byli při úletu letadel cestujícími. V době kdy byl plánován úlet letadel, byli upozorněni na to, že musí trpělivě vyčkávat na kontaktování oslovením “když”.

For security reasons, details of the whole escape plan were known to only a trusted few – even some of the ex-RAF aircrew themselves did not know which of their ex-RAF colleagues were also involved in the escape. Some of the ex-RAF aircrew had already been ‘tipped off’ that their names were on a list that the Communist authorities would be shortly be arresting.

Z bezpečnostních důvodů byli s plánem úletu seznámeni jen důvěryhodní známí spolupracovníci – dokonce i někteří bývalí příslušníci RAF v posádkách letounů o sobě nevěděli, ani neznali jejich kolegy z RAF, kteří byli do úletu zapojeni. Některá jména bývalých příslušníků RAF již byla uvedena v připraveném seznamu pro zatčení komunistických úřadů.

The escape date was set for Friday 24 March 1950 and would involve three ČSA DC3 aircraft, flying scheduled domestic flights from regional airfields at Brno and Ostrava, in the Moravian region, and Bratislava in the Slovak region, to Ruzyně airport at Prague with approximate flight distances of about 190km, 275km and 305km respectively. Passengers in the escape group purchased their flight tickets for that date.

Datum úletů bylo stanoveno na pátek 24. března 1950 a zúčastní se jej tři letadla DC 3 ČSA, létající na pravidelných vnitrostátních linkách z regionálních letišť na Moravě z Brna a Ostravy a na Slovensku z Bratislavy do Ruzyně v Praze. Přibližné vzdálenosti Brno-Praha 190km, Ostrava-Praha 275km a Bratislava-Praha 305km. Cestující zapojení do útěku z Československa si zakoupili letenky k tomuto datu.

Just prior to 24 March, the escaping passengers travelled to the vicinity of their provincial departure airport. Here they awaited contact from the escape organisers to confirm that the escape was still ‘on’ for that date.

Těsně před úletem 24. března cestující zapojeni do úletu přicestovali do blízkosti jejich provinčního letiště k úletu. Zde očekávali na kontakt s organizátory úletu, na potvrzení, že útěk “na” se koná k tomuto datu.

During the afternoon of 23 March, three ČSA pilots – Vit Angetter, Ladislav Světlík and Oldřich Doležal – met in a cafe at Prague’s Ruzyně airport and the final details of the escape plan were discussed. It was only at this brief meeting that Angetter knew that Doležal was also one of the escape pilots. After this meeting, the pilots flew their scheduled flights to Brno, Ostrava and Bratislava, where they would stop overnight and fly the aircraft back to Prague Ruzyně the following morning. All they would be able to leave their homeland with was the ‘normal’ luggage of an overnight bag which they would have with them and could be subject to search to the airport’s security officials.

Dne 23. března se v odpoledních hodinách sešli v kavárně na Ruzyňském letišti v Praze Vit Angetter, Ladislav Světlík a Oldřich Doležal a projednali poslední detaily plánu úletů.Při tomto krátkém setkání se Angetter dozvěděl, že Doležal je také jeden z pilotů organizovaného úletu. Po tomto setkání piloti provedli pravidelné dopravní lety do Brna, Ostravy a Bratislavy, kde zůstali přes noc a následující den ráno provedli let na pravidelných vnitrostátních linkách do Prahy Ruzyně. Vše, s čím mohli opustit svou vlast, byla normální zavazadlová taška, kterou mohli mít sebou a byla předmětem prohlídky úředníku letištního zabezpečení.

Final contact was made with others in the escape group to confirm the escape was ‘on’ for the following morning. The evening before Antonín Vendl, an ex-313 pilot, who was due to fly on the Ostrava aircraft and assist Viktor Popelka with the escape, had an unfortunate experience. That evening, before he caught the train to Ostrava, he went to see Popelka at his home. It was already dusk and as he approached Popelka’s home he could see that no lights were on. He stopped, turned around and as he was walking away a man in a leather coat came out of the shadows and asked ‘if he was going to see Popelka as well.’ Something told him to say ‘no’ which he did and he carried on his way. Suspecting that the escape plan had been discovered by the StB – men wearing leather coats were usually StB – he did not go to Ostrava airport the following morning.

Konečně se uskutečnil kontakt s ostatními členy skupiny uprchlíků, který potvrdil úlet “na ” příští den ráno. Večer před úletem Antonín Vendl, bývalý pilot 313. Sqdn. RAF, který byl k vůli letu letadla v Ostravě a pomáhal Viktoru Popelkovi v přípravě úletu, měl neblahý zážitek. Večer než nastoupil cestu vlakem do Ostravy, šel se podívat k jeho domu. To již bylo za soumraku a když se přiblížil k jeho domu viděl, že v oknech je tma a v domě nesvítí světla. Proto se zastavil a otočil se zpět a odcházel. V té chvíli vyšel ze stínu muž v koženém kabátě a zeptal se, jestli hledal Popelku. Odpověděl, že ne. Tato situace u něho vzbudila podezření, že plán úletu byl odhalen StB. Usuzoval tak podle koženého kabátu, který měl tento muž, neboť jak bylo všeobecně známo, kožené kabáty nosili příslušníci StB. Z toho důvodu následující den ráno na letiště Ostrava se nedostavil.

On 24 March, of the 85 people who boarded these three aircraft, 26 were hoping that instead of the scheduled destination of Prague they would be landing in the American Zone in Germany. The escaping aircrew were pleased that the weather that morning was overcast as this would be helpful in providing cover to the escapers particularly when they would be flying over the Russian Zone of Germany.

Dne 24. března 85 cestujících nastoupilo na palubu třech letadel. z nichž 26 doufalo, že místo plánovaného přistání v Praze, letadlo přistane v americké zóně v Německu. Obloha byla zakrytá oblačností a posádka letadla byla ráda, že tomu tak je, neboť mraky při úletu poskytovaly ochranu při přeletu Ruskou zónou v Německu.

The 1st aircraft was scheduled to leave Brno, in the South West region of Moravia, at 06:35 [GMT] and fly to Ruzyně airport at Prague some 220 km away. The aircrew were Vit Angetter, co-pilot, ex-312 F/Sgt pilot, Kamil Mráz, radio operator/navigator – both of who were involved with the escape, the Captain Josef Klesnil, ex-311 F/Sgt pilot, Jan Tuček the flight engineer and Lída Škorpíková the air hostess. Angetter and Mráz had smuggled their revolvers through the security at Brno airport. In addition to the crew, the aircraft was completely full with 26 passengers on board. Amongst these passengers eight were part of the escape group, including Angetter’s wife Eva who purchased her ticket in her maiden name of Veselá and a ČSA employee Miroslav Hanzlíček who had played a significant part in ensuring that the passengers from the escape group were booked onto the Brno and Bratislava flights. Despite the prior warning to the escaping passengers to only take a ‘normal’ amount of luggage for this domestic flight, some took considerably more which was a cause for concern until it had passed through police security and been loaded onto the aircraft.

1. Plánovaný let letadla byl z Brna v z jižní Moravy, doba vzletu 06.35 (GMT), po trati 220km dlouhé na letiště Ruzyně Praha. Posádka letadla byla ve složení pilot Vít Angetter bývalý přísllušník 312. Sqdn. RAF, Sgt. pilot, a Kamil Mráz, radiotelegrafista – navigátor, kteří připravovali úlet, dále kapitán letadla Josef Klesnil, bývalý příslušník 311. Sqdn. RAF, Sgt. pilot, Jan Tuček letecký-inženýr a Lída Škorpíková- letuška. Angetter a Mráz přes bezpečnostní opatření na letišti v Brně propašovali do letounu pistole. Kromě posádky bylo letadlo plně obsazeno 26 cestujícími na palubě. Mezi těmito cestujícími bylo 8 únosců, včetně manželky Evy Angetter, která si zakoupila letenku na své rodné příjmení Veselá a zaměstnanec ČSA Miroslav Hanzlíček, který sehrál významnou roli při zajištění letenek v Brně a Bratislavě pro skupinu únosců. I přes předchozí varovaní, že si únosci mohou pro tento vnitrostátní let vzít pouze normální množství zavazadel, někteří si vzali sebou více zavazadel, což byl důvod k obavám, než tyto zavazadla prošla při bezpečnostní prohlídce kontrolou policie a byla naložena do letadla.

The Brno Flight:
Let z Brna:

Dakota DC3 [C47], OK-WDR,  took off on schedule at 06:35, with Klesnil flying the aircraft. Seventeen minutes after takeoff, Lída Škorpíková, came into the cockpit as arranged and was talking to Klesnil to distract his attention. Whilst he was being distracted,  Angetter casually went to the rear of the cockpit, past Tuček who was in his work compartment, and discreetly locked the cabin door and positioned himself between Tuček and the cockpit door. Mráz, whose work compartment was alongside Tuček, drew a gun on him. With the assistance of Angetter, Tuček was  bound and gagged and then placed in a small luggage area at the rear of the cockpit.

Dakota DC3 (C-47), OK-WDR, vzlétla v plánované době z letiště Brno v 6,35hod. GMT, letoun řídil kapitán letounu Josef Klesnil. Sedmnáct minut po vzletu Lída Škorpíková vešla do pilotní kabiny a hovořila s Klesnilem, aby odvrátila jeho pozornost. Zatím co Klesnil s ní hovořil, Angetter náhodně šel do zadní části kabiny, prošel kolem Tučka, zamkl dveře kabiny a postavil se mezi Tučka a dveře. Mráz, jehož pracoviště bylo vedle oddělení pracoviště Tučka, vytáhl na něho zbraň a s pomocí Angettera Tučka svázali a dali mu roubík. Potom jej umístili v v zadní části pilotní kabiny v malém zavazadlovém prostoru.

Angetter then returned to the co-pilot’s seat in the cockpit. Shortly after he took over the flying of the aircraft, they were now about 50 km from Brno flying towards Havlíčkův Brod, he switched on the aircraft’s autopilot.  Klesnil asked him ‘What the hell do you think you are doing?’  Angetter, who was a good friend of Klesnil, replied ‘Josef, do you remember what I told you the other day? That we would fly off to the West’ Klesnil saw that Angetter was being serious and was distraught as he had been planning his own similar escape with other ex RAF colleagues. Because of his wife and family in Czechoslovakia, Klesnil came to terms with the realisation that he would have to return from Germany. To help matters for the interrogation he would receive from the Communist on his return, he was tied up in the pilot’s seat of the aircraft. Once the cockpit was secured, taking only about five minutes, the cockpit door was unlocked and Lída Škorpíková returned to the passenger compartment and the door locked behind her. Under the guise of her role as Air Hostess, she kept a watchful eye on her passengers. Whilst a few of the passengers were participating in the escape, many others were not and some were known to be Communist Party Officials. Amongst them was Leopold Thurner, the president of ČSA, who was known to carry a gun. This was the reason why Miroslav Hanzlíček had ensured that his seat was immediately behind him. Fortunately, most of these passengers were sleeping during the flight.

Angetter se pak vrátil na své místo v pilotní kabině. Krátce poté co převzal řízení letadla byli ve vzdálenosti 50 km od Brna směrem na Havlíčkův Brod. Poté Angetter řízení letadla přepnul řízení letadla na autopilota. Klesnil se jej zeptal: “Co si myslíš, co to sakra děláš?” Angetter jenž byl vždy jeho dobrým přítelem mu odpověděl:”: Josefe, pamatuješ si, co jsem Ti včera řekl? Že bychom dnes měli odletět na západ”. Klesnil viděl, že Angetter byl rozrušený a myslel to vážně, zatímco on sám plánoval podobný útěk, ale s jinými spolupracovníky, bývalými příslušníky RAF. Protože Klesnil měl manželku s rodinou v Československu, přijali jeho rozhodnutí k návratu z Německa s pochopením. Aby měl ulehčen výslech komunistické policie po návratu do Československa, svázali jej v pilotní kabině. Jakmile únosci asi za 5 minut ovládli pilotní kabinu, odemkli dveře a Lída Škorpíková se vrátila do kabiny cestujících a dveře za ní opět uzamkli. Pod záminkou její role letušky pozorně sledovala cestující. Zatím co několik z cestujících se podílela na úletu a s úletem souhlasila, mnoho jiných s únosem nesouhlasili, neboť někteří z nich jako úředníci byli členy KSČ. Mezi nimi byl Leopold Thurner, prezident ČSA, který byl známý tím, že nosí u sebe zbraň. To byl důvod, proč Miroslav Hanzlíček měl zajistit, aby seděl za jeho sedadlem. Naštěstí většina cestujících během letu podřimovala a spala.

Angetter now kept radio silence and changed course to fly 240 degrees – West to the US airbase at Erding, near Munich in the American Zone of Germany a flight of about 240 km. The flight to the Czechoslovak border was via Kleť,a mountain in the remote Šumava region near Český Krumlov. They were then flying over the Russian Zone of Germany. Once they flew into the airspace of the American Zone, Angetter called the control tower at Erding, identified themselves as an aircraft escaping from Czechoslovakia and requested a priority landing.

Angetter nyní udržoval stálé rádiový klid a změnil kurs letu na 240° směrem na leteckou základnu Erding u Mnichova v americké okupační zóně vzdálené 240 km. Při letu na československé hranice na Šumavě, letěli přes Kleť u Českého Krumlova, po přeletu hranic přes ruskou zónu do vzdušného prostoru americké zóny, kde Agetter navázal spojení s kontrolní věží na letišti Erding. Označil se jako letadlo na úletu z Československa a požádal o přednost na přistání.

They landed at Erding at 08:18. Immediately after landing Angetter advised the US base Commander that two other aircraft were also attempting to escape and that they would be identifying themselves with the pre-arranged password  of ‘Way to Freedom’.

Na letišti Erging přistáli v 8.18hod.a okamžitě po přistání Angetter informoval velietele americké základny, že se další dvě letadla pokouší uletět z Československa pod přijatým heslem “Cesta ke svobodě”.

The Ostrava Flight:
Let z Ostravy:

The 2nd aircraft, Dakota DC3 OK-WAR took off at 06:35 from Ostrava, in South-East Moravia, five minutes later than scheduled. The aircrew consisted of Ladislav Světlík, ex-312 F/Lt pilot, Mečislav Kozák, co-pilot ex-311 F/Sgt pilot, Cestmír Brož, radio operator/navigator and Gejza Holoda ex-311 F/Sgt flight engineer. Of these only Světlík was a member of the escapers. There were 23 passengers on board of which four were part of the escape group, one of whom had an active role to play in the hijacking of the aircraft. This was Viktor Popelka, ex-310 F/O pilot, and now employed as a pilot with ČSA, his with Alena who was travelling under her maiden name, the wife and son of Oldřich Doležal who was the pilot of the Bratislava plane.

2. letadlo, Dakota DC3 OK-WAR vzlétlo v 6.35 hod. z Ostravy v severovýchodní části Moravy, o pět minut později, než byl plánován odlet. Posádku letounu tvořili Ladislav Světlík, bývalý příslušník 312 Sqdn. RAF/ Lt pilot, Mečislav Kozák, co-pilot bývalý příslušník 311 Sqdn. RAF/F/Sgt.pilot, Čestmír Brož, radiotelegrafista/navigátor a Gejza Holoda bývalý příslušník 311.Sqdn. RAF/Sgt. palubní inženýr. Z nichž byl členem skupiny únosců pouze Světlík. Na palubě bylo 23 cestujících, z nichž pouze čtyři byli únosci. Z těchto měl jeden Viktor Popelka, bývalý příslušník 310. Sqdn. RAF F/Opilot, aktivní roli při únosu letadla. V současné době byl zaměstnancem ČSA jako pilot. V letadla s ním byla jeho manželka Alena, která cestovala na její rodné jméno, dále manželka Oldřicha Doležala se synem, který byl pilotem letadla letícího z Bratislavy.

Světlík had the most difficult tasks of all the hijackers as he was the only escaper actually in the cockpit. He now only had one accomplice who was in the passenger compartment, but Brož, a known Communist was also in the cockpit. About 30 minutes into the flight and flying at an altitude of 1900 metres, Světlík switched on the autopilot and said he was going to the toilet. Both Brož and Holoda were seated at their work compartments located midway in the cockpit area, behind the flight deck were the two pilots where seated. As Světlík was going down the passenger compartment, he winked at Popelka and carried on with his inspection. Popelka left his seat and went forward into the cockpit and sat in Světlík empty seat, the Captains seat on the left-hand side of the cockpit, and started to talk to Kozák who he knew.  Shortly after, Světlík returned to the cockpit, locked the cockpit door behind him and discreetly pulled a Luger pistol from his pocket, stopped behind Brož who was in his work compartment talking on the radio to the control tower at Prague. Světlík told him to switch the radio off, Brož refused as he was still talking to Prague Světlík then placed the gun to Brož’s forehead, switched the radio off, told him not to try and be a hero and indicated that he should go to the rear of the cockpit.

Světlík měl nejtěžší úlohu ze všech únosců, neboť byl jediným úprchlíkem v pilotní kabině. Měl jen jednoho komplice, který byl v kabině pro cestující, kde byl také známý komunista Brož. Asi 30 minut po vzletu v nadmořské výšce 1900 m, Světlík zapnul autopilota a řekl, že jde na záchod. Oba, Brož a Holoda seděli na svých pracovních místech uprostřed kabiny, za pilotním prostorem seděli dva piloti. Když Světlík šel dolů do prostoru pro cestující, mrkl na Popelku a pokračoval v kontrole cestujících. Popelka opustil své sedadlo a šel dopředu do pilotní kabiny a sedl si na prázdné Světlíkovo sedadlo. Kapitána na levé straně oslovil Kozák, který o únosu věděl. Krátce poté se vrátil do pilotní kabiny Světlík, zamkl za sebou dveře do kabiny a tajně vytáhl z kapsy pistoli Luger, zastavil se za Brožem, který byl na svém pracovním místě a hovořil s kontrolní věží v Praze. Světlík mu řekl, aby vypnul rádio, Brož to odmítl , že ještě musí hovořit s Prahou. Světlík mu přiložil zbraň na čelo, vypnul rádio a řekl, aby se pokusil být hrdinou a naznačil mu, že by měl jít do zadní části pilotní kabiny.

Once there his hands were firmly tied behind his back and place in a small luggage area at the rear of the cockpit. Světlík then went and stood behind Holoda, also in his work compartment, poked him in the back with the Luger to get his attention, then pointed the gun at Holoda’s head and indicated that he should be silent and go to the rear of the cockpit. There he was also tied up and placed in the luggage compartment with Brož.

Jakmile měl za zády pevně svázané ruce byl Brož umístěn do malého zavazadlového prostoru v zadní části pilotní kabiny. Potom Světlík přešel do pracovního prostoru a postavil se za Holoda. Na záda mu přitiskl pistoli a když k němu otočil hlavu , přiložil mul k ní pistoli a naznačil mu, aby byl potichu a odešel do zadní části pilotní kabiny, kde byl také svázaný a poté umístěn do zavazadlového prostoru k Brožovi.

Whilst Světlík was neutralising Brož and Holoda, Popelka’s role was to keep Kozák distracted so that he would not be aware of Světlík’s activities in the rear of the cockpit. With Brož and Holoda now secured, Světlík came forward into the cockpit behind Kozák, poked him in the shoulders with his gun and told him to get out of his seat.

V době, kdy Světlík zpracovával Brože a Holoda, Popelka se snažil získat pozornost Kozáka a zaujmout jej natolik, aby nezpozoroval co se děje v zadní části pilotní kabiny. Po zajištění Brože a Holoda, Světlík vešel do pilotní kabiny za Kozákem a požádal jej aby opustil pilotní sedadlo.

Realising that the aircraft was going to be flown to the West, Kozák said to Světlík “Lado, please hit me hard on my head, so I can  tell StB I tried to prevent your escape and was fighting with you”. Světlík took a piece of metal and hit Kozák over the head so that a bump appeared on his head.

Kozák si uvědomil, co se v letadle děje a že bude letecky přepraven na západ. Z toho důvodu se obrátil na Světlíka s probou:” Laďo, prosím udeř mě do hlavy, abych mohl říci StB, že jsem se snažil zabránit vašemu únosu letadla a bojoval jsem s Tebou”. Světlík vzal kus kovu a udeřil je tak, aby mu neublížil a přitom se objevilo na jeho hlavě viditelné zranění.

Kozák then got out of the seat, had his hands tied behind him and was placed with Brož and Holoda in the cockpits luggage area. Světlík warned the three captives not to try anything silly – if they did he would crash the plane which would kill everyone.

Kozák poté opustil pilotní sedadlo, měl svázané ruce za zády a byl umístěn k Brožovi a Holodovi v zavazadlovém prostoru v pilotní kabině. Světlík všechny tři zajatce varoval, aby se o nic nepokoušeli, protože by v tom případě byl nucen použít zbraň.

The hijackers did not anticipate that they would have any problems with handling either Holoda or Kozák who were likely to be sympathetic to the escape. However, as Kozák had a pregnant wife and three young children and Holoda also had family commitments it was anticipated that both would be returning to Czechoslovakia and thus be subjected to StB interrogation. Because of this and because Brož’ was being able to see what was happening, it was necessary to show that they were removed from their posts at gunpoint and were unable to resist the hijacking.

Únosci neočekávali problémy ze strany Holoda nebo Kozáka, kteří pravděpodobně únosce chápali, když se odhodlali až k únosu letadla. Kozák měl však těhotnou manželku a tři malé děti a Holoda měl také rodinné závazky a tak se očekávalo, že se oba budou chtít vrátit do Československa a podrobí se výslechu StB. Z toho důvodu a protože Brož viděl co se děje, bylo nutné mu dokázat, že ze svých míst byli odstraněni násilím pod hrozbou střelné zbraně a nemohli zabránit únosu letadla.

The aircraft was now near Pardubice, about 200km West of Ostrava, Světlík changed course to heading for Linz, Austria, and climbed to 3000m so that he was flying just above the clouds, but able to quickly drop down into the clouds if necessary as they would be flying over the Russian Zone in Austria while they flew the approximate 220km to Linz. Radio silence was maintained until they had crossed into the American Zone. The border of the Russian Zone was at the Eastern bank of the Danube, the American Zone in Austria was on the Danube’s Western bank and Linz was located on either side of that river. Once they were past Linz, they changed course for Erding and made radio contact with the Erding control tower requesting permission to land. At 08:50, they landed to be met by a waiting reception committee of the Base Commander, US Military Police, USAF personnel and some civilians.

Letadlo bylo v té době u Pardubic, asi 200 km západně od Ostravy. Světlík změnil kurs do prostoru západně od Lince v Rakousku a vystoupal do výšky 3000 m tak, aby letěl těsně nad mraky a měl možnost v případě nutnosti v ruské zóně v Rakousku, sklesat do mraků. V té době však byli 220 km od Lince. Po celou dobu letu až do vzdušného prostoru v americké zóně udržovali rádiový klid. Linec leží na březích Dunaje. Na východním břehu Dunaje byla Ruská zóna a na západním břehu Dunaje Americká zóna. Jakmile míjeli Linec změnili kurs letu na letiště Erding u Mnichova, navázali rádiové spojení s řídící věží Erding a požádali o povolení přistání. Po povolení přistáli na letišti v 8.50 hod. GMT, kde je očekával l uvítací výbor základny, velitel americké policie, USAF personálu a některých civilistů.

The Bratislava Flight:
Let z Bratislavy:

The 3rd Dakota DC3 OK- WDS was crewed by Oldřich Doležal, pilot ex-311 F/Lt, Bořivoj Šmíd, co pilot, ex-310 Sgt pilot, Stanislav Šácha – radio operator/navigator, ex-311 W/O wireless operator, Jan Královansky, flight engineer not RAF and Eva Vysloužilová, air hostess, who were all participating in the escape. This aircraft was also full with 25 passengers, six of whom were in the escape group.

3. Dakota DC3 OK-WDS, jejíž posádkou byli l Oldřich Doležal, bývalý pilot 311. Sqdn. RAF F/Lt., Bořivoj Šmíd, co pilot, bývalý pilot 310. Sqdn. RAF, Sgt. pilot, Stanislav Šácha – rádiotelegrafista/navigátor, bývalý příslušník 311.Sqdn. RAF W/O, bezdrátový operátor, Jan Královanský, letecký inženýr který nebyl v RAF a Eva Vysloužilová, letuška, všichni se podíleli na úletu. Letadlo bylo plně obsazené 25 cestujícími, z nichž 6 bylo zapojeno do únosu letadla.

Because all of the aircrew were participating in the escape this would be the easiest aircraft to hijack but this was counterbalanced by its scheduled departure at 07:00 and the strong possibility that the authorities would have been alerted following the loss of radio contact with the earlier two aircraft.

Protože celá osádka byla zapojena do únosu letadla, byl únos letadla relativně nejsnadnější. Tato výhoda však byla vyvážena nevýhodou a to vzletem až v 7.00 hod. a bylo velmi pravděpodobné, že již úřady byly upozorněny na možnost úletu po ztrátě rádiového spojení s dvěmi letadly.

This was a known risk when the escape was being planned but on the morning of the escape they encountered further complications. That morning the passengers had brought an unusually large amount of luggage which would have put the aircraft, with its normal fuel load of 1,800 litres, some 750kg overweight. A prior warning had been given to the escaping passengers, as with their counterparts in the other two aircraft, about their luggage but this had not been heeded. To compensate for the extra luggage, Doležal ordered a fuel load of only 1,200 litres – more than adequate for the flight to Prague, but the flight was not planned to land in Prague but at Erding with a longer flight route and possible evasive flying required during the flight. The airport security officials also took an unusual step of checking all passenger passports and papers at two separate points prior to the passengers boarding the aircraft.  The airport security police, concerned to see the name of Vrzánova on the passenger list, had checked with the authorities in Prague and were ordered to re-check all passengers and their documentation prior to boarding the aircraft. The previous month Alena ‘Áji’ Vrzáňová, the Czechoslovak world figure skating champion had defected in the West. The Vrzáňová on the passenger list was Anna, mother of Aji and travelling with her friend Anna Dohakská. Both women were permitted to board but it was a tense time for all in the escape group – particularly as both were in that group.

K tomuto známému nebezpečí se přidala ještě komplikace, že si cestující přinesli neobvyklé množství zavazadel, které by při normálním množství paliva 1800 l způsobily překročení maximální vzletové váhy letadla. Předchozí varování, aby si utíkající vzali sebou zavazadla normální velikosti a váhy pro vnitrostátní linku, jak byla vyslyšena v předchozích dvou letadlech, cestující tohoto letadla zapojeni do úletu nevzali v úvahu. Doležal proto objednal pouze 1200 l paliva, což bylo více než dostatečné množství pro let do Prahy, ale skutečné přistání letadla nebylo plánováno v Praze, ale v Erdingu, ve větší vzdálenosti než v Praze, ale hrozilo zde také nebzepčí vynucené změny tratě při vyhýbání se prostorům možného zjištění a napadení ruskými a českými stíhacími letouny. Úředníci letištní bezpečnostní policie provedly neobvyklou kontrolu pasů všech cestujících při nastupování do letadla, neboť bezpečnostní policie v Praze byla znepokojena jmény Vrzáňová na seznamu cestujících a nařídila opakovanou kontrolu všech cestujících a jejich dokumentace před vstupem do letadla.. V předchozím měsíci Alena ‘Ája’ Vrzáňová československá mistrině světa v krasobruslení zůstala na západě. Na seznamu cestujících však byla Anna , matka Áji Vrzáňové a se svým přítelem cestovala také Anna Dohakská. Obou ženám nakonec byl povolen vstup na palubu letadla, ale byla to najatá doba pro celou skupinu únosců letadla – zejména pokud obě ženy byly v této skupině.

Apart from these complications which delayed the departure time to 07:30 a further complication was that amongst the passengers was Karel Nejepinský a StB agent who was known to be armed. Anticipating that they may have problems with some of the passengers or be discovered by the authorities, both Šácha and Královansky had smuggled their guns onto the aircraft in case they would be needed. Doležal also had the additional pressure of knowing that his wife and son should already be airborne on the Ostrava aircraft and the possibility that something had may have failed in that aircraft’s hijack.

Kromě těchto komplikací, které způsobily odlet na 7.30hod., další komplikací bylo, že na palubě letadla byl Karel Nejepinský, známý ozbrojený agent StB. Očekávali, že mohou mít problémy s některými z cestujících, a byly by objeveny bezpečnostními orgány, proto Šácha a Královanský propašovali své zbraně do letadla pro případ, že by jich bylo zapotřebí. Doležal byl ve velikém psychickém napětí, z možnosti selhání únosu tohoto letadla, neboť jeho manželka a syn byli již ve vzduchu v letadle letícího z Ostravy.

Finally everybody was aboard the aircraft and they were able to go. As a precaution, the aircrew locked the cockpit door to prevent any passengers entering. Whilst taxing the aircraft to the grass runway, Šácha received on his radio urgent instructions for the aircraft to immediately return to the airports terminal, Šácha responded saying that he was having problems with interference on the radio and he had difficulty in hearing their message. He then switched the radio off. The aircraft had now reached the grass airstrip and they immediately took off to ensure that the authorities did not attempt to block the airstrip by driving a vehicle on it.

Nakonec byli všichni na palubě letadla a mohli letět. Jako preventivní opatření, byly uzamčené dveře do pilotní kabiny, aby se zabránilo vstupu kterémukoliv cestujícímu do kokpitu. Při žádosti o vstupu na travnatou přistávací dráhu, Šácha dostal rádiem naléhavý pokyn, okamžitě se vrátit na terminál letiště.. Šácha reagoval slovy, že měl problémy s rušením poslechu a nerozuměl jejich zprávě. Potom vypnul rádio, zajeli do trávy přistávací dráhy a okamžitě provedli vzlet, aby jim úřady nestačily zablokovat vozidlem vzletovou dráhu.

Successfully airborne, they followed their scheduled flight plan and set course for Brno. As they were approaching Břeclav, about 80 km North-West of Bratislav, Doležal radioed the Brno control tower to report an undercarriage fault which would prevent the aircraft from making its scheduled stop at Brno. He then changed to a Westerly course towards Linz, which would involve flying for about an hour over the Russian Zone in Austria before they reached the safety of the American Zone.

Po úspěšném vzletu, letěli podle letového plánu do Brna. Když se blížili k Břeclavi, asi 80 km severozápadně Bratislavy, Doležal volal kontrolní věž Brno a hlásil poruchu podvozku, která nedovoluje plánované přistání v Brně. Poté změnil kurs na západ k Linci, který bude vyžadovat hodinu letu v ruské zóně v Rakousku, než vlétnou do americké zóny.

During the planning of the escape, this part of the flight was recognised, to be the most difficult. They would be flying over the Russian Zone with the possibility that Czechoslovak authorities would be aware that aircraft were being hijacked and that Russian fighter aircraft, which were fast, powerfully armed and based in Austria,  would be used to prevent the escape.

Během plánování úletu tato část letu byla považována jako nejtěžší. Neboť letět přes ruskou zónu s možností, že československé úřady uvědomí ruské velení v Rakousku o únosu letadla které letí přes Rakousko západním směrem. Z ruských letišť v Rakousku by mohla vzlétnout ruská mohutně vyzbrojená bojová letadla, která by zabránila v pokračování letu a úletu do americké zóny.

When Angetter had landed at Erding, he immediately informed Col. Park Holland, the USAF Base Commander at Erding, of the other two aircraft in the escape plan. Col. Holland immediately scrambled USAF fighter aircraft with orders to patrol along the Danube in the Linz area and protect the two escaping DC3s if there was any intervention by Russian fighters.

Když Angetter přistál na letišti v Erding, okamžitě informoval velitele základny USAF v Erdingu plukovníka Park Hollanda, že z Československa letí další dvě letadla do Erdingu. Plukovník Holland dal rozkaz ke vzletu amerických stíhacích letounů s úkolem hlídkových letů podél Dunaje v prostoru Lince a chránit unikající DC3 před zásahem ruských bojových letounů.

The Bratislava DC3 safely reached Linz from where it was escorted to Erding by the USAF fighters. They landed at 09:30. The flight over the Russian Zone had been uneventful but was described by Doležal, after landing, as ‘being a nerve racking hour for the aircrew’.

Letadlo DC3 z Bratislavy bezpečně dolétlo nad Linec, odkud jej doprovázely americké stíhací letouny. Přistáli v 9.30hod. Let přes ruskou zónu byl bez komplikací ale, Doležal jej po přistání popsal jako posádce „nervy drásající hodina letu“.

The landing of their aircrafts at Erding produced mixed reactions amongst the 70 passengers. For 19 it was the relief to be free. For 51 it was a surprise and of concern as they saw large numbers of fighter aircraft marked with blue flashes and white stars. This was not what they were expecting to see at Prague, Ruzyně and it was the first time they were aware that their aircraft was now in Germany.

Přistání letadel v Erdingu vyvolalo mezi 70 cestujícími smíšené reakce. Pro 19 z nich to byla úleva, být opět svobodný a volný. Pro 51 cestujících to bylo překvapení a obavy, když viděli velké množství modře natřených stíhacích letounů s bílými hvězdami. Nestalo se to, co očekávali, že přistanou na letišti Praha Ruzyně a uvědomili si, že jejich letadlo je nyní v Německu.

On the Brno aircraft, Leopold Thurner called out ‘Treason’ as he pulled out his gun and tried to get into the cockpit. However, the Air Hostess had already opened the rear cabin door and armed US Military Police [MP] were already boarding the aircraft. He was quickly disarmed and removed from the aircraft followed by the other passengers. On the Ostrava aircraft, there was a deputation of Communist Party officials who were going to Prague to meet Klement Gottwald, the President. They sat calmly in their seats, looking very worried, and obeyed the MP’s instructions for the passengers to leave the aircraft. On the Bratislava aircraft, Karel Nejepinský drew his gun, called out ‘Treason’, jumped out of his seat, and tried to get into the cockpit but found that the door had been locked. By now the rear cabin door had been opened and two US MP’s and an officer boarded the aircraft. The officer said ‘Get out, get out. No one is going to get hurt. You are in Munich. One of your pilots does not like Czechoslovakia’. Nejepinsky then tried to prevent the passengers from leaving the aircraft saying ‘Don’t give up, comrades, it would be treason. As long as we are on board we are in the territory of Czechoslovakia, you mustn’t leave it!’. The other passengers disembarked but Nejepinsky refused to leave the aircraft and dared the Americans to remove him.  He was disarmed and removed from the aircraft by the MP’s.

Na palubě letadla z Brna, Leopold Thurmer zvolal „Zrada“ a vytáhl pistoli a chtěl se dostat do pilotní kabiny. Letuška však již otavřela zadní dveře kabiny a ozbrojení příslušníci americké vojenské policie (MP) již vstupovali do letadla. Rychle byl odzbrojen a vyveden z letadla následovaný ostatními cestujícími. Na palubě letadla z Ostravy byla delegace komunistických funkcionářů KSČ, kteří se chystali v Praze ohlásit presidentu Klementu Gottwaldovi splnění plánu. Zůstali klidně sedět na svých místech a neuposlechli pokyny pro cestující (MP), aby opustili letadlo. Na palubě letadla z Bratislavy Karel Nejepinský vytáhl zbraň, volal „Zrada“, vyskočil ze sedadla a snažil se dostat do pilotní kabiny, zjistil však, že dveře byly zamčené. V té chvíli již zadními otevřenými dveřmi vstupovali dva příslušníci americké MP s důstojníkem a ten mu řekl „Vypadni, vypadni. Nikdo ti nechce ublížit. Nacházíte se v Mnichově. Jeden z vašich pilotů nemá rád Československo“. Nejpinský se snažil zabránit odchodu cestujících z paluby letadla a volal: „ Nevzdávejte se soudruzi, byla by to zrada. Po dobu pokud jsme na palubě, jsme na území Československa, nesmíte vystoupit“, Ostatní cestující z letadla vystoupili, Nejepinský vystoupit odmítl a odvážil se Američany ohrožovat. Byl však odzbrojen a z letadla vyveden.

As they were leaving the aircraft, some passengers, tried to remove or hide their Communist Party badges. The three aircraft that landed at Erding carried a total of 85 people. The US officials interviewed them all and they were then placed into one of two groups – those who wanted to claim Political Asylum and remain in Germany and those who wanted to return to Czechoslovakia. A total of twenty-seven claimed political asylum. They consisted of the seven ex-RAF aircrew, their three wives and child, two Air Hostesses and 14 passengers, including one infant. One of these passengers, who was not in the original escape group, who on finding himself in the West grasped the opportunity for his freedom and also claimed political asylum. Of the 57 in the returning group, some like Josef Klesnil or Mečislav Kozák  were reluctantly returning and only doing so because of their wives and children.

Komunistická strana oznámila, že tři letadla, které přistály na letišti Erding, přepravily celkem 85 osob. Američtí úředníci provedli se všemi pohovor a poté byly z cestujících vytvořeny dvě skupiny- jedna sklupina se skládala z těch, kteří chtěli požádat o politický azyl a zůstat v Německu a druhá skupina se skládala z těch, kteří se chtěli vrátit do Československa. Celkem dvacet sedm cestujících požádali o politický azyl. Tato skupina se skládala ze sedmi bývalých příslušníků RAF, kteří tvořili posádky letadel, jejich tří manželek a dítěte. dvou letušek – hostesek a 14 cestujících včetně jednoho dítěte. Jeden z těchto cestujících, který nebyl původně ve skupině utíkajících se chopil příležitosti pro získání svobody a také požádal o politický azyl. Z 57 členné skupiny byli někteří, jako například Josef Klesnil nebno Mečislav Kozák, kteří se vraceli velice neochotně, ale museli se do Československa navrátit k vůli manželkám a dětem.

Later that day an official announcement by a USAAF spokesman at Erding was made:

Později téhož dne bylo vydáno oficiální oznámení mluvčího USAF na letišti Erding:

“Three unauthorised unscheduled Czech airplanes of the DC3 type landed at Erding Air Base. The airplanes, landing at different intervals during the morning, carried approximately 85 refugee persons from Czechoslovakia.

„Tři neplánované letouny typu DC3 v průběhu dopoledne v různých časových intervalech neoprávněně přistály přibližně s 85 osobami na palubě, uprchlými z Československa, na letecké základně Erding.

The refugees are being held or investigation by US Authorities. Results will be announced at the earliest possible hour”

Uprchlíci jsou zadrženi, nebo vyšetřováni americkými úřady. Výsledky šetření budou vyhlášeny v nebližších hodinách.“

On the same day officials of ČSA airlines denied any of their planes were missing.

Ve stejný den úředníci letecké společnosti ČSA popírali, že by jim chybělo nějaké letadlo.

The two groups were held separately at the Erding airbase as arrangements were made for the repatriation the 58 to Czechoslovakia and also for the other 27 to be accommodated in a displaced persons camp whilst arrangements for their futures were made. Katherine Kosmak  was one of these 58. As she was an American citizen, travelling with a Diplomatic passport and working for the US Information Service in Prague, she was immediately released and on the 26th caught the overnight train from Munich to Prague.

Tyto dvě skupiny byly zadrženy na letecké základně Erding odděleně. Pro 58 se připravovala repatriace do Československa a pro dalších 27 se zajistil pobyt v kempu s režimem vysídlených osob. Kateřina Kosmáková byla jednou z těchto 58 osob a jako americká občanka zaměstnána v americké informační službě cestovala diplomatickým pasem, byla okamžitě propuštěna a 26. 3.. se vracela nočním vlakem z Mnichova do Prahy.

The following day a press conference was held and two of the escaping aircrew attended on behalf of the 27 escapers. At the conference, they spoke via a US Army interpreter. They declined to give their names or be photographed as they still had family Czechoslovakia who would be the subject to Communist interrogation.

Následující den se konala tisková konference které se zúčastnili jménem 27 emigrantů dva členi posádky letade, kteří odmítli uvést svá jména a fotografování neboť v Československu měli ještě další členy své rodiny a příbuzné, kteří by byli komunistickými úřady podrobeny výslechům a pronásledováníl. Na konferenci se hovořilo prostřednictvím tlumočníka americké armády.

During the conference they confirmed that they and other members of the aircrew had served in the RAF during WW2. The reasons they gave for the escape was ‘to find freedom from political and religious persecution’. Both men were wearing RAF medal ribbons on their uniforms and said that pressure had been put on them by the airline to stop wearing their ribbons. ‘We were expecting to lose our jobs’ said one. ‘They laughed at our decorations and said that they can make it tough because of our ribbons’.  ‘We wanted to get out because we had a bellyful of Communism’ said one. The other pilot said ‘I got tired of Communist lies. They kept telling us for instance, how people were starving in non-Communist countries”, “We do not care where we go as long as we find freedom. We are just glad to be out’, ‘We hardly dare hope that the three of us would make it together, it was just luck. We flew along the top of the overcast [clouds], ready to dodge down into it and hide if any planes came up. If I hadn’t flown out, I would be looking for another way’. It was also stated at the conference that were ‘only 10 people were in on the plot, but when they landed at Erding, 26 chose to stay, the others must have just decided to take their chance when it came’. And that  ‘they planned the escape while sitting at lunch at Prague airport, all three of us were scheduled to make flights the next day’. This was misinformation to play down the planning and organisation actually involved as both airmen were aware of colleagues and friends who had their own ambitions to escape. [These two airmen were Ladislav Světlík and Oldřich Doležal]

V průběhu konference se potvrdilo, že i ostatní členové posádky za druhé světové války sloužili v RAF. Důvody k tomu aby emigrovali byly: ” Zbavit se politického a náboženského pronásledování a žít ve svobodném světě”. Oba muži měli na sobě uniformu RAF s páskami medailí a vyznamenání. ˇVyjádřili se, že na ně byl ze strany letecké společnosti ČSA tvořen nátlak, aby tyto stužky nenosili a vysmívali se jim”. Dále uváděli, že ” čekali propuštění z pracovního poměru v ČSA”:”Chtěli jsme se dostat ven, protože jsme již byli přesyceni komunistickou ideologii” Další pak dodal: ” Jsem unavený z komunistických lží o tom jak lidé hladoví v nekomunistických zemích, Nám je jedno, kde jsme, důležité je, že budeme žít svobodně”. Jsme jen rádi, že se nám podařilo v co jsme se sotva odvážili doufat, že mi tři jsme se dali dohromady. Letěli jsme podel vrcholů mraků které zcela zakrývaly zemi a byli jsme připraveni při objevení stíhačů okamžitě sklesat a ukrýt se v mracích.” Další pak dodal: “Pokud bych nemohl emigrovat úletem, hledal bych jiný způsob, jak opustit Československo. Na konferenci bylo také uvedeno: “původně nás bylo pouze 10, ale když jsme přistáli na letišti Erding,chopilo chopit se šance a emigrovalo 26 osob”. “Útěk jsme plánovali na pražském letišti při obědě. Všichni tři z nás jsme měli plánované lety přibližně ve stejnou dobu následující den ráno”. To nebyla správná informace, která bagatelizovala plánování dvou letců a organizaci skutečného zapojení kolegů a přátel, kteří měli také své důvody k úletu. ( Těmito dvěmi letci byli Ladislav Světlík a Oldřich Doležal).

During the four days it took to make the necessary arrangements the 57 were under constant escort by US Military personnel officials to ensure that they did not ‘wander’ from their permitted area. This also ensured that the 57 were in close contact with each other and communicate between themselves. This was particularly useful as unknown to the fifty-seven, some of these US Military personnel were specifically chosen as they were descendants of Czechoslovak emigrants to the US and understood Czech.

Během čtyř dnů trvala nezbytná opatření k návratu. 57 cestujících bylo stále doprovázeno personálem vojenského představitele USA, aby bylo zajištěno, že se nevzdalí z povoleného prostoru. Byl zajištěn jejich neustálý vzájemný kontakt a komunikace. Což bylo zvláště užitečné pro těchto 57 cestujících. Někteří příslušníci amerického vojenského personálu, kteří byli speciálně vybráni, byli potomky československých emigrantů do USA a s 57 cestujícími komunikovali.

From this,  US Army intelligence gained useful information about daily life and living conditions in Communist-run Czechoslovakia. They were also bemused to learn that when the 57 were in the canteen for their meals, where large bowls of fruit were on the tables, including pineapples and bananas. These were still luxury items in Western Europe, but totally unobtainable in Czechoslovakia were, like the rest of Eastern Europe,  there was a food shortage. The hard-line Communists amongst the 57 seven declared this as a Capitalist ploy to bribe the 57 to remain in the West and that they must remain faithful to their Communist principles and reject this bribery.

Od 57 členné skupiny cestujících US Army inteligence získala cenné informace o každodenním životě a životních podmínkách v komunistickém Československu. Cestující této skupiny byli překvapeni tím, že v jejich jídelně, kde se stravovali byly na stolech velké mísy s ovocem včetně ananasu a banánu. Ty byly ještě luxusním zbožím v západní Evropě, ale naprosto nedosažitelné v Československu, kde stejně jako v celé východní Evropě byl nedostatek potravin. Komunisté v této skupině prohlašovali, že je to kapitalistický trik, jak přesvědčit skupinu 57 cestujících aby zůstali na západě a že všichni musí zůstat věrni svým komunistickým zásadám a odmítnout tento způsob úplatkářství.

The Czechoslovak authorities demanded the return of all 84 Czechoslovaks citizens and the three aircrafts. The 57 passengers who chose to return were taken by coach, to Czechoslovakia, the three aircraft were released some months afterwards.

Československé úřady požadovaly návrat všech 84 československých občanů a tři letadla. 57 cestujících, kteří se rozhodli k ná vratu nastoupili do autobusu, který je odvezl do Československa. Tři dopravní letouny byly navráceny o několik měsíců později.

On  29 March 1950 the Czechoslovak Ministry of the Interior issues the following statement:

Dne 29. března 1950 československé ministerstvo vnitra vydalo následující prohlášení:

„Ministerstvo vnitra oznamuje, že na vnitrostátních linkách došlo k organizovanému zločinnému přepadení pilotů a k hromadnému únosu cestujících. V pátek 24. t.m. (tohoto měsíce)startovala ráno na pravidelných linkách přibližně ve stejnou dobu tři letadla, a to z Bratislavy, Ostravy a Brna do Prahy. Tato tři letadla změnila v průběhu cesty stanovený kurs a místo do Prahy letěla směrem do západního Německa. Všechna letadla přistála přibližně ve stejnou dobu na letišti Erding u Mnichova. Podle výpovědí očitých svědků z řad posádek i cestujících těchto letadel, kteří se  mezitím vrátili do Československé republiky, byly v tomto případě zjištěny tyto skutečnosti:

Letadlo startující z Ostravy: dva členové posádky, a sice  kpt. Světlík, bývalý příslušník britského válečného letetctva a zaměstnanec aerolinii Viktor Popelka, taktéž příslušník válečného letetctva, který letěl jako cestující, donutili pistolemi hlavního pilota, aby změnil kurs letadla, a když odmítl to učinit, svázali ho a nařídili stroj umělým řízením na směr do západního Německa. Totéž učinili v kabině  pro vysílání s mechanikem a rádiotelegrafistou posádky.

Letadlo startující z Brna změnilo předepsaný kurs z toho důvodu, že  druhý pilot Vít Angetter a rádiotelegrafista Kamil Mráz, taktéž bývalí členové britského válečného letetctva, donutili řídícího pilota ke změně kursu, a když tento odmítl, přinutili ho pistolí, aby jim předal řízení. On i ostatní členové posádky byly pak  Angetterem svázaní. Letadlo startují z Bratislavy změnilo předepsaný kurs letu, protože posádka se smluvila, že přivede letadlo do západního Německa.“

Translation:

“The Ministry of the Interior announces that interstate airlines were subjected to organized attacks on pilots and mass abductions of the passengers.

Three aircraft, one each from from Bratislava, Ostrava and Brno, began their regular routes to Prague at about the same time on Friday morning 24th this month. They all changed their assigned course and instead of flying to Prague they flew towards West Germany and all landed at about the same time at the Erding airport near Munich. According to eyewitnesses – crew and passengers of these aircraft – who have now returned to Czechoslovakia, the following facts have been found:

An aircraft taking off from Ostrava: two crew members, namely, Cpt. Svetlik, a former RAF member, and airline’s employee Victor Popelka, also a former RAF member, who flew as a passenger, both armed with guns, have forced the pilot to change the course of the aircraft and when he refused to do so, they bound him and used an auto-pilot to fly to West Germany. The same was done with the plane’s flight engineer and radio-operator.

An aircraft taking off from Brno changed the prescribed route because its co-pilot Vít Angetter and radio-operator Kamil Mráz, also both former RAF members, forced the pilot to change the course. When he refused to do so, he was forced at gunpoint to hand over the controls and both he and other crew members were then tied up by Angetter. The plane departing from Bratislava changed the prescribed course of flight because its crew conspired to bring the plane to West Germany.”]

The escape intensified the Cold war between East and West overnight. .On 6 April, the United States refused a Czechoslovak demand for the extradition of the eight airmen. This refusal action strained US/Czechoslovak relationships even further – article 594 on page 18 to article 598 on page 19 here.

Úlety zesílily studenou válku mezi Východem a Západem. Dne 6. dubna 1950, Spojené státy americké odmítly československý požadavek o vydání osmi letců. Odmítnutím tohoto požadavku se napjaté vztahy mezi USA a Československem ještě více zhoršily. – článek 594 na straně 18 k článku 598 na straně 19 zde.

The 27 non-returning escapers were tried in their absence in July 1950 at the District Court in Prague 2 District. The aircrew were charged with Anti State activities and endangering the lives of their passengers. The passengers were also tried Anti State activities. The Court sentenced the aircrew to death and the passengers to twenty-five years imprisonment.

Dvacet sedm členů posádek a cestujících se nevrátilo do Československa a v nepřítomnosti v červenci 1950 u Obvodního soudu v Praze 2 byli obviněni – členi posádek z protistátní činnosti a ohrožení životu cestujících k trestu smrti a cestující k trestu odnětí svobody do 25 let.

The 57 who returned to Czechoslovakia, by coach, participated in a press conference for the Czechoslovak media where their spokesman said that “they rejected Capitalist heaven.” They were all then ‘interviewed’ by the StB. For the returning aircrew the ‘interview’ lasted three days before they were released. Shortly afterwards Josef Klesnil, Mečislav Kozák and Gejza Holoda were dismissed from ČSA as they were deemed to be ‘politically unreliable’. [In April 1951, Klesnil with his pregnant wife and son managed to successfully escape by crossing the border on foot, into Germany. In a separate attempted border crossing escape, Gejza Holoda, with four other ex-RAF airmen, and their wives, were betrayed by an informer and were all captured, tried and imprisoned. Holoda received a 13 year prison sentence].

Všech 57 cestujících, kteří se vrátili autobusem do Československa, se účastnili tiskové konferencie pro Československá média, kde jejich mluvčí řekl, že “oni odmítli kapitalistické nebe” Všechny, kteří se vrátili vyslýchala StB. Výslechy členů posádky trvaly tři dny. Krátce poté byli Josef Klesnil, Mečislav Kozák a Gejza Holoda propuštěni z ČSA a byli považováni za politicky nespolehlivé. V dubnu 1951, Klesnil s těhotnou manželkou a synem úspěšně tajně překročili státní hranici do Německa. Při samostatném pokusu o přechod státní hranice do Německa Gejza Holoda s dalšími čtyřmi bývalými RAF letci a manželkami byli zrazeni informátorem. Byli zatčeni a souzeni. Holoda dostal 13 roků vězení.

The family and friends of those who escaped were interrogated by the StB to establish what they knew about the escape. Whilst they maintained that they had no knowledge about the escape, some were subjected to persecution and intimidation from the Communist authorities for several years after.

Rodiny a přátelé všech kteří utekli na západ vyslýchala StB, která se především zajímala o to, jestli věděli o jejich útěku. Všichni tvrdili, že o jejich útěku nic nevěděli a přesto byli po dlouhá léta komunistickými úřady zastrašováni a pronásledováni.

In the aftermath of the escape, Antonín Vendl believed that if he had confirmed to the man in a leather jacket, outside Popelka’s house, that he had been going to see Popelka, he would most probably have been arrested and sentenced to 15 years.

Antonín Vendl byl přesvědčen, že kdyby muži v koženém kabátě před domem Popelky přiznal, že čeká na Popelku, byl by pravděpodobně odsouzen na 15 let vězení.

This escape had an immediate effect on aviation in Czechoslovakia. The same day, advisors to Czechoslovak Security Service were discussing this extraordinary event. It was also discussed by the Committee of the Czechoslovak Communist Party as they had no wish for this embarrassing event to be repeated.

Úlet těchto letadel měl okamžitý účinek na letectví v Československu. Ve stejný den se konala porada československé bezpečnostní služby, kde se jednalo o této mimořádné události. Současně se touto událostí zabýval ÚV KSČ ( Ústřední výbor Komunistické strany Československa), který požadoval aby se již podobná trapná událost neopakovala.

The result of these discussions was that all Czechoslovak military aviation was brought under the control of the Security Services. The private commercial air fleet run by the Baťa shoe factory in Zlín was disbanded and amalgamated with ČSA.

Výsledkerm těchto jednání bylo, že veškeré československé letectví bylo zařazeno pod kontrolu bezpečnostních služeb a soukromá obchodní letecká flotila továrny Baťa ve Zlíně byla rozpuštěna a sloučena s ČSA.

Stricter control on all passengers boarding aircraft was immediately implemented and all ČSA flights had 2 armed StB agents on board, one in the cockpit the other in the passenger compartment. Despite presenting them with major operational difficulties, including the reduction in flights, their ex-RAF aircrew were removed from flying duties. The training program for new ‘politically suitable’ aircrew was stepped up so that the removed ex-RAF personnel would be quickly replaced.

Na všech leteckých linkách byla okamžitě zavedena přísnější kontrola. Na palubě každého letadla ČSA byli přítomni 2 ozbrojení agenti StB. Jeden byl v pilotní kabině a druhý v kabině cestujících. Za cenu zásadních provozních problémů, včetně snížení letů, byly bývalí příslušníci RAF odstraněni z posádek dopravních letounů a byl vytvořen vzdělávací program pro nové “politicky vhodné” posádky, aby byly rychle nahrazen personál tvořený bývalými příslušníky RAF.

There had already been in existence a Communist Purge to remove ex-RAF airmen from the ranks of the Czechoslovak Air Force and ČSA. The Erding escape accelerated that process. By the end of 1950, only a handful of ‘politically suitable’ ex-RAF remained employed by these two services.

Již dříve existovaly komunistické čistky, které měly za úkol odstranit z ČSA bývalé příslušníky RAF. Hromadný úlet dopravních letounů do Erdingu tento proces ještě urychlil. Do konce roku 1950 u ČSA zůstala jen hrstka politicky vhodných příslušníků RAF a ti byli zaměstnáni jen v neletových druhořadých službách.

The Communist propaganda machine moved into action and the escape – the Communist interpretation – was depicted in the Czechoslovak national newspapers as being carried out by traitors using gangster methods. A book; ‘Unos do Erdingu’ – Kidnap to Erding – was published. It told the story of the patriotic Czechoslovak citizens who were kidnapped to Germany by traitorous air gangsters, and how they returned triumphantly to Czechoslovakia, their Communist beliefs giving them strength during this capitalist ordeal. Numerous caricatures also appeared in the book portraying the 57 Czechoslovaks as small and meek being guarded by big, burly negro American GI’s who were armed and looking aggressive. The book spawned a play of the same name. In 1953 it was made into a film called ‘Unos’.

Komunistická propagandistická se zaměřila na akci úlety. Podle komunistické interpretace byl v československém tisku úlet líčen jako akce organizována zrádci gengsterskými metodami. Byla vytištěna kniha „Únos do Erdingu“ – Únos na Erding. Která pojednávala o příběhu československých občanů unesených vlastenců do Německa zrádnými leteckými gangstery a jak jim komunistické přesvědčení během tohoto kapitalistického utrpení poskytlo sílu k tomu, aby se jako vítězové vrátili do Československa. V knize byly četne karikatury, které 57 Čechoslováků znázorňovaly jako slušné a pokorné občany, které střežil velký urostlýa ozbrojený americký černoch GI. Podle této knihy byla napsána hra se stejným názvem a v roce 1953 byl natočen film s nazvem „Únos“ .

Following the ‘Velvet Revolution’ of 1989 the story of this escape regularily appears in Czech or Slovak newspapers. In 2001 was the subject of a Czech TV documentary which incorporated some original; 1950 film footage, clips from the ‘Unos’ film as well some interviews and commentary from Jiří Rajlich, the respected aviation historian:

Po „sametové revoluci“ v roce 1989 se příběh tohoto úletu pravidelně vyskytuje v novinách v českém nebo slovenském jazyce. V roce 2001 byl v České televizi uveden dokument, v němž byly původní filmové záběry z roku 1950 s klipy z filmu „Únos“ a některé rozhovory a komentáře Jiřího Rajlicha, uznávaného historika letectví.

Vit Angetter, Kamil Mráz, Viktor Popelka and Bořivoj Šmíd continued in their fight against Communism Despite great personal risk to themselves, which required them to carry a potassium cyanide pill in the event of capture, they flew covert missions, for the CIA, over the Soviet Union.

Vít Angetter, Kamil Mráz, Viktor Popelka a Bořivoj Šmíd pokračovali v boji proti komunismu. Při´ tajných misích pro CIA nad územím Sovětského svazu plnili složité rizikové úkoly, které v případě sestřelení vyžadovaly použítí pilulky kyanidu draselného.

More details on this escape here.

Více podrobností o tomto úletu jsou zde.

30 September 1950 Rechka/Prchal/Kaucký escape:
30. září 1950 Rechka/ Prchal/ Kaucký úlet.:

Those involved where Josef Řechka, Edvard Prchal, and Jan Kaucký, all former ex-310 F/Lt’s and pilots who had fought in the Battle of Britain. They had been planning their escape for nearly a year before conditions were finally favourable. Because of constant surveillance, their meetings had to be arranged by ‘coded’ telephone calls. Their plan was based on Jan Kaucký being the chief test pilot for ČSA and based at Ruzyně airport, Prague. A post which would allow the best opportunity of taking an aircraft without supervision. The plan also required an isolated landing ground in close proximity to Prague. After numerous abortive surveys for a suitable landing ground, including one where which nearly resulted in their discovery, they found somewhere suitable. They had to re-schedule their plan when Kaucký, through a ‘tip off’ found out that he was going to be replaced as test pilot.

Do úletu byly zapojeni Josef Řechka, Edvard Prchal, and Jan Kaucký, všichni bývalí příslušníci 310 Sqdn. RAF, kteří se účastnili bitvy o Británii. Úlet plánovali již před rokem, čekali však na vhodné podmínky. Protože byli pod neustálým dohledem, museli si vytvořit kódované telefonní hovory. Jejich plán byl založen na Janu Kauckém, který byl hlavním zkušebním pilotem u ČSA na Ruzyňském letišti v Praze. To bylo místo, které umožňovalo příležitost vzít letadlo bez dozoru. Plán však vyžadoval izolovanou přistávací plochu v těsně blízkosti Prahy. Po četných neúsopěšných prohlídkách při vyhledávání vhodné přistávací plochy, se jim později jednu takovou přistávací plochu podařilo objevit. Náhle byl Kaucký upozorněn, že bude výměna zkušebních pilotů.

The following day, 30 September 1950, the 12th Anniversary of the Munich Agreement, Řechka called in to ČSA to report sick and Prchal was off duty. They collected their families and with a few small items of luggage, they drove to the chosen landing ground.

Následující den 30.září 1950, na 12. výročí mnichovské dohody, Rechka volal na ČSA, že je nemocný a Prchal byl mimo službu. Rychle vzali rodiny a malá zavazadla a jeli na zvolenou vhodnou přistávací dráhu.

On this day he was due to take Dakota DC3 [C47] OK-WAA, a freight aircraft, ostensibly for a test flight. However prior to take-off he had discreetly had the aircraft fuelled with 2,300 litres [500 gallons] of fuel. At Ruzyně airport a visit by a VIP Soviet delegation was now in progress. Kaucký seized this unexpected opportunity and sent his crew to watch the parade. Once they were away from the aircraft, with no other crew or the usual Security Police on board, he closed the passenger door and went to the cockpit, started the engines and requested take-off clearance. He received take off clearance and took off. Once airborne he made a customary circuit of the airport and then set off on a pre-planned route. Every few minutes he transmitted false position reports.

Na tento den byla přistavena nákladní Dakota DC3 (C47) OK-WAA pro zkušební let. Před vzletem tajně naplnil 2.300 l (500 galonů) pohonných hmot. Na Ruzyňském letišti v té době byla na návštěvě sovětská delegace VIP, které byla věnována veškerá pozornost. Kaucký se chopil této nečekané příležitosti a poslal svoji posádku aby se podívala na průvod. Jakmile odešli z letadla, bez ostatních členů posádky nebo obvyklé bezpečnostní policie na palubě, zavřel dveře pro cestující a šel do pilotní kabiny. Spustil motory a požádal pojíždění a vzlet. Po povolení vzletu vzlétl. Ve vzduchu provedl obvyklý let po okruhu a potom letěl po plánované trati. Každých pár minut podával falešné hlášení o své poloze.

A few kilometres from Ruzyně, two cars were parked and the occupants watching the sky above airport for the aircraft. The car’s occupants were Josef Řechka, Edvard Prchal, their wives, Řechka’s 2-year-old son, Prchal’s 5-year-old daughter. Kaucký’s wife and young son Josef, and Josef Řechka’s younger brother Jiří.  When the aircraft was seen, these hopeful escapers drove their cars to an abandoned airstrip at Kralupy nad Vltavou, about 15 km from Prague, which had been previously reconnoitred as a suitable landing site.

Několik kilometrů od Ruzyně, byly zaparkované dva automobily a cestující pozorovali oblohu směrem k letišti. Tito pozorovatelé byli Josef Rechka, Edward Prchal, jejich manželky, Rechkův dvouletý syn, Prchalova pětiletá dcera, Kauckého manželka s malým synem Josefem a mladší bratr Josefa Řechky, Jiří Řechka. Když uviděli letadlo vzrostly jejich naděje na únik a auta se rozjela na opuštěnou rozjezdovou dráhu Sazená u Kralup nad Vltavou, asi 15 km severně od Prahy, kterou dříve prozkoumali a uznali za vhodné místo pro přistání.

The aircraft approached the airstrip, circled it and Kaucký waggled the aircraft wings – a pre-arranged signal to the ground party that he was alone in the aircraft and no Security Police were present.

Když se letadlo se přiblížilo k rozjezdové dráze provedlo zatáčku a Kaucký zamával křídly letadla, což byl signál, že je v letadle sám bez bezpečnostní policie na palubě.

The ground party waved a white pillowcase to acknowledge Kaucký’s signal which also advised him that the ground party were alone and that it was safe to land. Kaucký lowered the undercarriage and made a perfect landing on the bumpy field. He taxied to a corner of the landing ground where the ground party were waiting in hiding. With the engines still running, went to the back of the aircraft, opened the rear door and dropped down the boarding ladder.

Skupina na zemi mávala bílým polštářem jako signál pro Kauckého, že skupina na zemi je také sama a může bezpečně přistát. Kaucký vysunul podvozek a provedl výborné přistání na hrbolaté pole. Potom pojížděl do rohu přistávací plochy, kde jej v úkrytu čekali budoucí cestující. S běžícími motory Kaucký šel do zadní části letadla, otevřel dveře a spustil s paluby dolu žebřík.

Even before the aircraft had stopped the ground party, taking their few items of personal luggage, were rushing to the aircraft. They boarded and were ordered to the front of the aircraft’s cabin, Kaucký ran back to the cockpit with Prchal to assist him with the take-off. Řechka closed the rear door. Before the passengers were even halfway to the front of the aircraft it was already taking off and went immediately into a steep climb. The passengers fell to the floor and slid down the aircraft towards the tail – a frightening experience for all especially the children. This had been the most difficult part of the escape and had only taken about 90 seconds.

Ještě předtím, než letadlo zastavilo, skupina na zemi rychle vzala pár věcí z osobních zavazadel a běžela k letadlu. Nastoupili a dostali pokyn aby se shromáždili v přední části kabiny. Kaucký spolu s Prchalem, aby mu pomohl při vzletu, rychle přešli do pilotní kabiny. Řechka zavřel zadní dveře. Cestující byli asi v polovině cesty k pilotní kabině, když letadlo provádělo vzlet a po vzletu rychle přešlo do strmého stoupání a cestující upadli a klouzali po podlaze kabiny směrem k ocasu- byl to pro všechny děsivý zážitek, zejména pro děti. Toto byla nejtěžší část úletu, která trvala asi 90 sekund.

Prchal now took over the controls and flying at ground hugging height, to evade radar and patrolling Czechoslovak Air Force Me109 fighter aircraft, headed West. Fortunately, it was a cloudy day. Kaucký broke wireless silence and called Ruzyně control tower and reported the aircraft’s position as 15 miles East of Prague. His next radio contact he said he was South of the airfield and they set course for the border and the flight to the American zone in Germany. Even so, the 20-minute flight to the Czechoslovak border was nerve-racking for all on board as there was the constant fear that the Russian security forces would scrabble fighter aircraft to try and stop the escape attempt. As they crossed the border into the American Zone of Germany, Kaucký made a final call to Ruzyně control tower requesting permission to land which was given, the control tower was still unaware of the escape attempt and had not reported the aircraft as missing.

Prchal teď převzal kontrolu nad řízením, stroj se za letu téměř dotýkal země, aby se vyhnul radaru a hlídkujícím Me109 československého letectva, a směřoval na západ. Měl štěstí, že bylo zamračeno. Kaucký porušil radiové mlčení, spojil se s kontrolní věží v Ruzyni a nahlásil polohu letadla jako 15 mil východně od Prahy. V další radiovém kontaktu řekl, že se nachází jižně od letiště a letadlo nabralo kurz k hranicím s americkou zónou v Německu. Přesto všechno byl dvacetiminutový let k hranicím pro všechny na palubě obrovským stresem. Stále zde byla obava, že by ruské bezpečnostní složky mohly vyslat stíhačku za účelem jejich pokus o útěk zmařit. Když překročili hranice americké zóny, Kaucký se naposledy spojil s Ruzyní a požádal o povolení k přistání. Bylo mu uděleno, kontrolní věž stále neměla informace o pokusu o útěk a nenahlásila stroj jako pohřešovaný.

They were now flying over the American Zone of Germany and in relative safety. They were spotted, near Frankfurt by patrolling American fighter aircrafts which came to investigate them. Satisfied that the Czechoslovak DC3 was not a threat, the fighters escorted them for about 5 minutes as they were heading towards Brussels. From Brussels, they set course for England  where they hoped to land at RAF Manston, Kent.

V americké zóně v západním Německu byli již relativně v bezpečí. Byli sledovaní a v blízkosti Frankfurtu byly na hlídce americké stíhací letouny, které se k nim přiblížily. Československá DC3 však nebyla hrozbou a tak ji americké stíhací letouny doprovázely asi 5 minut směrem letu na Brusel. Po přeletu Buselu letěli do Anglie, kde doufali že přistanou u RAF Manston, Kent.

Within 3½ hours of the aircraft leaving Prague, they were now contacting RAF Manston for permission to land. On the radio that called “Hullo Manston tower, this is OK-WAA calling. How do you read.”

Po tři a půl hodinovém letu byli kontaktováni RAF Manston a dostali povolení k přistání. Rádiem navázali spojení „Halo Manston věž, volá OK-WAA naše označení“

Manston responded and the aircraft sent the message: “This is  a escape flight from Czechoslovakia. Repeat an escape flight from Czechoslovakia. Give us instructions for landing”

Manston : „Toto je únik letadla z Československa“ Manston odpověděl: „Opakujte únik z Československa.” Dejte nám instrukce pro přistání“

When they landed the first person to meet the escapers was Gp/Capt Rankin, the station commander who fortunately had been a RAF colleague of Prchal during the war.

Když přistáli první osoba, která se setkala s utíkajícími byl velitel stanice, který byl velitel stanice Gp/Capt Rankin, který byl naštěstí za války Prchalovým kolegou z RAF.

The escapers were kept at Manston for four days in complete secrecy whilst they were vetted by officials. They were then cleared by immigration officials and permitted to go to the Free Czechoslovak Club, at Hampstead, London, whilst arrangements for their new lives in freedom were made.

Utečenci z Československa byli drženi ve vší tajnosti v Manstonu čtyři dny. V té době byli prověřováni úředníky. Po jejich prověření jim bylo dovoleno jit zdarma do československého klubu v Hampstead v londyně.

At this temporary accommodation, they were interviewed by the Press, during which Mme. Doly Prchal, a former Czechoslovak WAAF and war correspondent said:

V místě dočasného ubytování byli dotazováni zástupci sdělovacích prostředků, a které Mee. Doly Prchal, bývalý československý válečný dopisovatel WAAF odpvěděl:

“The escape had been planned for many months and we had been waiting for favourable conditions. In the present Red paradise of Czechoslovakia were was no chance for us. As civilian airline pilots flying abroad the men could simply fail to return home, but there was the question of families, mainly the children.

“Úlet byl plánován po mnoho měsíců a my jsme čekali na příznivé podmínky. V současném rudém ráji v Československu jsme byli bez šance. Jako civilní piloti létající v zahraničí jsme se jako muži nemuseli vrátit domů, ale byla zde otázka rodin a hlavně dětí.“

Airline crews had been the No 1 priority on the ‘enemy list’ of the secret police. The most severe reprisals against families of those who remained abroad was one of the most effective arms against the fliers.

“Letecké posádky byly v seznamu tajné policie na prvním místě. Nejzávažnější odvetou proti každému z nás, kdo by zůstal v zahranničí, byla msta na jeho rodině, šikanování a pronásledování. Což je neúčinnější zbraň proti každému letci“.

On Saturday, the 12th anniversary of Munich, fate was kind to us. Capt. Kaucký, a former RAF pilot succeeded in overcoming difficulties which people in a free country cannot understand.”

„V sobotu, na 12.výročí Mnichova, byl k nám osud laskavý. Kapitánu Kauckému, bývalemu pilotovi RAF se podařilo překonat problémy, které lidé ve svobodné zemi nemohou pochopit.“

“This was the first escape of its kind. No other aircraft had escaped by making an unauthorised landing in Czechoslovakia and taking passengers abroad. Failure would have meant the death penalty for the men.”

„Jednalo se první úlet tohoto druhu. Žádné jiné letadlo neuletělo způsobem, že by neoprávněně provedlo přistání mimo letištní plochu v terénu v Československu, na palubu nastoupili cestující a s těmi provedlo vzlet a přelet do zahraničí. Neúspěch by znamenal pro muže trest smrti.“

The Czechoslovak Government and its so-called peoples’ tribunals are quite generous in distributing death penalties to all citizens of the ‘free’ country who have a different political view and who are not willing to serve Stalin the Great.

Československá vláda a její takzvané lidové tribunály jsou velmi “štědré” při udělování trestů smrti občanům, kteří mají odlišné politické názory a odmítají sloužit stalinistickému režimu.

Probably 90% of the population did not agree with the present regime, she said but they were helpless against the well armed police whose highly skilled methods seemed derived from Russian and Nazi experience. Even the Communists themselves did not feel safe.”

„Asi 90% populace nesouhlasí se současným režimem, ale jsou bezmocní proti dobře ozbrojené polici, která používá vysoce kvalifikované metody převzaté ze zkušeností v Rusku a německých nacistů. Dokonce i komunisté se necítí v bezpečí.“

The three pilots now hoped to rejoin the RAF.

Tři piloti nyní doufají, že se vrátí k RAF.

We would like to thank the numerous people whose have contributed information and other assistance that has made this article possible. If anyone has any information about these escapes or other escapes please contact us.

Chtěli bychom poděkovat mnoha lidem, kteří přispěli svými informacemi a poskytli další pomoc při sestavování tohoto článku. Pokud má někdo doplňující informace, kontaktujte nás.

Article last updated 25 May 2023.