Úlety do exilu v roce 1948

With the end of World War 2, the Czechoslovak RAF personnel were finally permitted to return to their homeland in August 1945 – some three months after the war had finished. Whilst stationed in Britain during WW2, some had married British girls and also now had children. Others, on returning home, also married Czech girls and started families.

V srpnu 1945, tři měsíce po druhé světové válce byl, konečně povolen československému personálu v RAF návrat do vlasti. Někteří z nich se v období druhé světové války oženili v Británii, jiní se oženili až po návratu do vlasti..

Many were employed by the Czechoslovak Air Force or by Československé Státní Aerolinie [ČSA], the state airline. ČSA employed about 130 former RAF pilots as well as wireless operators and flight engineers. Also employed from the ranks of the returning RAF personnel were ground and administration staff. However the Russian military still occupied Czechoslovakia and were intent on controlling the country with their Communist ideology. They gradually ensured that pro Communists were placed in control of the military, the police and government offices.

Větší část zahraničních letců, působících v RAF, se po návratu do Československa stala příslušníky československého vojenského letectva, a asi 130 z nich pilotů, radiotelegrafistů, pozemních specialistů a administrativních pracovníků palubních inženýrů se stali zaměstnanci Československých aerolinii (ČSA) a úřadů. V Československu ještě byla ruská armáda, jejímž hlavním úkolem byla komunistická ideologie a získání kontroly nad armádou, policii a vládními úřady a připravit převzetí vlády komunisty.

In February 1948 the Communists took control of the country in a coup d’état and those Czechoslovaks who had fought with Allied forces in the West were now considered to be ‘politically unreliable’ and ‘undesirable’ in the new regime. The new Czechoslovak regime found little support amongst those who had served with the Allied forces in WW2. They were subjected to a purge to remove these ‘undesirables’ as they were considered a potential threat to the new regime. The RAF airmen, and also the Czechoslovaks who had served in the British Army in WW2, became the subject of political discrimination, arrests, interrogation by the StB – the State Secret police – and imprisonment. Many tried to leave their homeland for the 2nd time – the 1st time being in 1939 when the Nazi’s first occupied their country – and go to the West, some were successful, some were not.

Po převratu v únoru 1948 se chopili moci komunisté, vládu sestavili z komunistů a převzali kontrolu nad celou zemí. Všichni, kteří bojovali v západních spojeneckých armádách, byli v novém režimu považováni za nespolehlivé a nežádoucí. Je však nutné připustit, že ani tito bojovníci ze západních armád, nastolený komunistický režim nepřijímali s nadšením. Komunisté je považovali za potenciální hrozbu a zahájili čistky v armádě. Letci, kteří sloužili za druhé světové války v RAF, se stali předmětem politické diskriminace. Byli zbavováni funkcí, hodností a propouštěni z armády, nacházeli se pod stálým dozorem Státní bezpečností, byli zatýkáni, vyslýcháni a vězněni. Proto mnozí z nich se rozhodli již po druhé opustit svou vlast, poprvé tak učinili v roce 1939 a odcházeli na západ. Některým se ilegální odchod podařil, jiným ne.

Pavel Tigrid, an official of the Czechoslovak Relief Committee for Political Refugees, in the American Zone in Germany, estimated that by May 1948 some 8,000 Czechoslovak citizens had managed to cross the border into the American Zone of Germany. Of these approximately 1,000 – including about 500 who were former RAF – were Czechoslovaks war veterans who had served in the British forces during WW2.

Pavel Tigrid, z oficiálního československého pomocného Výboru pro politické uprchlíky v americké zóně v Německu odhaduje, že v květnu 1948 se podařilo překročit hranici z Československa do americké zóny v Německu 8 000 československým občanům. Z těchto bylo přibližně 1 000 válečných veteránů, z nichž 500 jich sloužilo za druhé světové války v britské pozemní armádě a 500 v RAF.

Those who were still serving in the Czechoslovak Air Force or ČSA had access to aircraft and some tried to use these as their means of escape. In these early days of aircraft escapes from Czechoslovakia, the escapees would usually wish to remain anonymous as they still had family and friends in their homeland who would be subjected to StB interrogation or persecution.

Pro ty, kteří ještě sloužili v československém vojenském letectvu, nebo byli zaměstnanci ČSA a měli přístup do letadla, to byla příležitost použít jej jako prostředek k úniku na západ a této možnosti mnozí využili. V prvních dnech útěku z Československa uprchlíci požadovali, aby zůstali v anonymitě, neboť jejich rodina a přátelé mohli být vystaveni výslechům a pronásledování.

The following are some cases of airborne escapes.

Níže jsou uvedeny některé případy úletů československých letadel na západ.

21 March 1948:
21.března 1948:

Ján Ambruš, ex 312 Sqn, Wing Commander pilot served post war in the Czechoslovak Air Force. Following the Communist take-over he became aware that he was going to be arrested. He, accompanied by a friend who was the Chief of the Prague Fire service, took a light aircraft from the Vajnory airfield and Bratislava and flew to Schwechat airfield at Vienna, Austria.

Ján Ambruš, bývalý příslušník RAF 312 perutě, pilot, velitel Wingu, po návratu do Československa v roce 1945 sloužil v československém letectvu. Po únoru 1948, kdy se Československu chopili moci komunisté si uvědomil, že bude dříve či později zatčen. Proto spolu s přítelem, náčelníkem hasičského sboru v Praze, přeletěli s lehkým letadlem z letiště Vajnory u Bratislavy na letiště Schwechat ve Vídni v Rakousku.

2 April 1948:
2. dubna 1948:

Cpt. Jaroslav Slepica, ex-310 F/O pilot, and Cpt, Josef Jilek, ex-313 P/O pilot, were then serving Officers in the Czechoslovak Air Force. They were stationed at the Military Aviation Academy at Hradec Králové, near the Polish border on the Eastern side of Czechoslovakia, where they were flying instructors.

Kpt. Jaroslav Slepica, bývalý pilot 310 Sqdn. a kpt. Josef Jílek, bývalý pilot 313 Sqdn. RAF, kteří byli příslušníky československého vojenského letectva jako učitele létání ve Vojenské letecké akademii v Hradci Králové, na východní části Čech v blízkosti státní hranice s Polskem..

On 2 April 1948 they took-off for a routine training flight in two S-89 aircraft [Spitfire LF.Mk IXe, s/no A722 and A732]. The planned flight was Parabudice to Malacky, near Bratislava in the Slovakia region of Czechoslovakia. When they were close to Malacky, they changed to a Westerly course and flew to Lüneburg in the British Zone in Germany.

Dne 2. dubna 1948 při běžném výcvikovém letu dvou letounů S-89 (Spitfire LF Mk IXE), čísla letounů A 722 a A 732, z plánovaného přeletu Pardubice -Malacky, změnili kurs a provedli přelet do Westerly Lüneburg v britské okupační zóně v Německu.

6 April 1948, the first aircraft hijacking from Czechoslovakia:
6. dubna 1948, první únos letadla z Československa:>

The first recorded aircraft hijacking from Czechoslovakia took place on 6 April 1948. It was also the first politically motivated hijacking from one of the ‘Iron Curtain’ countries.

K prvnímu únosu letadla z Československa došlo 6. dubna 1948. Byl to první politicky motivovaný únos z oblasti za “železnou oponou”.

The escape was instigated by Vladimír Nedvěd, ex-311 Sqd Wing Commander and pilot, who was concerned about the future for his family and himself since the Communists take-over in February 1948. Working for ČSA were many friends and former ex-RAF airmen who had served with him in 311 Sqd. He approached one of his former pilots, Stanislav Huňáček, ex-311 F/O and pre-war ČSA pilot, and mentioned the idea of flying an aircraft to the West. Huňáček agreed to join the escape and they started to make detailed plans.

Organizátorem únosu byl Vladimír Nedvěd, bývalý příslušník 311.Sqdn. Wing Commander a pilot RAF, který po převzetí státní moci komunisty měl obavy z budoucnosti nejen pro sebe, ale pro celou svoji rodinu. V Československých aeroliniich byli zaměstnáni jeho přátelé, bývalí letci RAF, kteří s ním sloužili u 311. Sqdn. Při setkání s jedním z jeho bývalých mu podřízených pilotů Stanislavem Huňáčkem, zaměstnancem ČSA bývalým pilotem 311.Sqdn. a předválečným pilotem ČSA, vyjádřil myšlenku možnosti úletu letadlem na Západ. Huňáček s tímto návrhem souhlasil a společně připravovali podrobný plán úletu.

They chose to use a ČSA flight between Prague Ruzyně and Bratislava as this would fly along the Western side of Czechoslovakia, thus making their escape flight as short as possible. They also invited several friends of theirs to join the escape. They knew that many telephone calls were being listened to by the Communist Authorities and so only spoke in person to these friends about the escape.

Rozhodli se použít letoun ČSA na lince Praha (Ruzyně) – Bratislava. K úletu se připojili další přátelé. Protože věděli, že telefonní hovory jsou odposlouchávány, tak úlet projednávali osobně.

The escape date was set for 6 April and was conditional on the ‘right’ – non Communist – aircrew flying the aircraft that day. For security reasons ČSA only advised the aircrew only 24 hours before the actual flight which route they would be flying on. The night before the intended escape Nedvěd, as had been previously arranged, telephoned Huňáček with a coded message. He said that a particular film was being shown at the Lucerna cinema in Prague, and would he like Nedvěd to buy him a ticket. If the answer was ‘yes’ the escape would take place the following day. Huňáček answered the telephone and Nedvěd used the coded message. Huňáček replied that he would like to see the film and ‘yes would Nedvěd please buy them a ticket’. The escape was on! Nedvěd made numerous other telephone calls that evening. Some were to other members of the escape group, with a similar pre-arranged message, to tell them that the escape would take place the following day. Many other calls were made to people who had no connection with the escape at all. This was to disguise the real purpose of the telephone calls should the authorities be listening to them.

Den úletu byl stanoven na 6. dubna 1948 a byl podmíněn, že se let bude konat bez komunistické posádky. Z bezpečnostních důvodů se členové posádky letounu radili pouze 24 hodin před letem. V noci před dnem plánovaného úletu Nedvěd telefonicky dal Huňáčkovi kódovanou zprávu. Řekl, že “konkrétní film byl uveden v kině Lucerna, a Nedvěd by byl rád, kdyby mu koupil lístek”. Jestliže by byla odpověď ano, úlet se bude konat následující den. Huňáček zvedl telefon a po kodované zprávě od Nedvěda odpověděl,” že by také film rád viděl a ano, Nedvěd by si měl koupit jízdenku”. Úlet byl potvrzen. Nedvěd informoval dalšího člena úletu a ten dalšího, až se navzájem všichni informovali, že úlet se bude konat příští den. Z vedených telefonních hovorů však nevyplývalo, že se jedná o úlet a bezpečnostní orgány tyto nemohly vyhodnotit, jako přípravu úletu letounu.

The flight was scheduled for departure at 16:00. The aircraft was a ČSA DC3 [C47], OK-WDO on a scheduled flight between Prague Ruzyně to Brno and then continuing to Bratislava. The crew consisted of Stanislav Huňáček, František Malý ex-311 F/Sgt and wireless operator, and Pavlik the co-pilot and a known Communist. There were twentysix passengers on board, fourteen of whom, including Vladimír Nedvěd, his wife and fifteen months old son, were in the escape group.

Plán vzletu letounu byl v 16.00 hodin. Letadlo bylo majetkem ČSA DC-3 (C-47) OK-WDO na pravidelné lince mezi Prahou (Ruzyně) do Brna a z Brna do Bratislavy. Posádka se skládala z pilota Stanislava Huňáčka, Františka Malého, bývalého příslušníka 311.Sqdn. RAF, radiotelegrafisty a známého komunisty Pavlíka, co-pilota. Na palubě letounu bylo 26 cestujících, čtrnáct z nich, včetně Vladimíra Nedvěda, jeho manželky a 15 měsíčního syna, bylo členy skupiny, která chtěla uletět na Západ.

For those in the escape group it was a tense time waiting to be called for their flight. Fortunately an aircraft, with a government delegation aboard, was flying in from Moscow and the airports security staff were concentrating on this flight. This helped to reduce attention on outgoing passengers. However Nedvěd, who was well known at the airport was concerned when a employee of ČSA, who knew Nedvěd was a ex-RAF airmen asked him ‘Colonel, where are you flying today?’ Nedvěd replied that he was going to visit his grandmother in Bratislava.

Skupina cestujících, která chtěla uletět, ve velmi napjaté situaci čekala na výzvání k letu. Naštěstí přiistálo letadlo s vládní delegací z Moskvy a pozornost bezpečnostních pracovníků na letišti byla obrácena na vládní delegaci a odcházejícím do letadla Brno-Bratislava nebyla věnována pozornost. Nedvěd však byl na letišti známou osobností, všichni věděli, že byl v RAF a jeden zaměstnanec ČSA se jej zeptal: “Plukovníku kam dnes letíte? ”Nedvěd odpověděl, že jde navštívit svou babičku v Bratislavě.

About 15 minutes into their flight, Nedvěd went into the cockpit and talked to Huňáček. Everything was in order and Huňáček discreetly handed him a revolver before Nedvěd returned to his seat to join his wife and children. There he surreptitiously removed the bullets from the revolver and passed it to a young man sitting next to him who was also one of the escapers. Shortly after Pavlik came from the cockpit into the passenger compartment and walked down the aisle, between the seats, in the passenger compartment checking the passengers as he went along. When Pavlik had passed Nedvěd, the young man got out of his seat and followed Pavlik down the aisle. When they reached the far end of the passenger compartment, the young man put the gun to Pavlik’s head, indicated for him to sit down on a seat at the rear of the compartment and said ‘If you move, you’re dead!‘. Pavlik was too frightened to move for the rest of the flight.

Asi za 15 minut po vzletu letounu, Nedvěd vešel do kabiny pilotů a rozmlouval s Huňáčkem. Huňáček mu diskrétně předal pistoli a Nedvěd se vrátil na své místo, kde se připojil k ženě a dětem. Tajně odstranil kulky z nábojů a pistoli předal mladému muži, který seděl vedle něho a byl jedním ze skupiny únosců. Krátce poté Pavlík přišel z kokpitu do kabiny cestujících a kráčel uličkou mezi sedadly a prováděl kontrolu cestujících. Když Pavlík prošel kolem Nedvěda, mladý muž povstal ze sedadla a v uličce následoval Pavlíka do zadní části kabiny, kde Pavlíkovi přiložil pistoli k hlavě a poručil mu, aby se posadil na sedadlo v zadní části prostoru a dodal:”Pokud se pohnete, budete mrtev” Pavlík byl příliš vyděšený a po zbytek letu se nehýbal.

Huňáček in the meantime had subtly changed course so that they were now flying towards Munich in the American Zone of Germany. This part of the flight would take about an hour. They were now over the Šumava region of Czechoslovakia, and Malý kept radio silence so nobody on the ground would know were the aircraft was or what was happening. All the crew watched for any Russian fighters in the sky. Once in the the American Zone, Huňáček slowly started to descend. It had been decided to land at an American military airfield to avoid any complications that could happen if they had landed at a civilian airfield. They chose to land at Neubieberg, near Munich.

Huňáček poté mírnou zatáčkou změnil kurs letu směrem k Mnichovu v americké okupační zóně Německa. Tato část letu trvala asi hodinu. Malý dodržoval rozhlasové spojovací ticho, takže pozemní řídící orgány nezjistily, co se na palubě letounu stalo. Posádka sledovala vzdušný prostor kolem letounu, jestli se nepřibližují ruská stíhací letadla. Nestalo se tak a po přeletu Šumavy vlétli do prostoru americké okupační zóny Německa a Hubáček převedl letoun do pozvolného klesání. Bylo rozhodnuto přistát na americké vojenské letiště, aby nedošlo k náhodným komplikacím po přistání na civilní letiště. Konečným rozhodnutím bylo provést přistání na letiště Neubiereg u Mnichova..

During the flight over the American Zone, a male passenger named Havlena, who had been one of the escape organisers, went around the passengers who were not in the escape group and said that they were now over Germany and they were welcome to stay in Germany if they wanted. Three chose to stay and claim Political Asylum with the original 17 escapers.

Během letu nad americkou zónou, jeden z organizátoru úletu, jménem Havlena, obešel cestující, kteří nebyli ze skupiny únosců letadla a sdělil jim, že se nacházejí v Německu, kde budou vítáni a pkud by měli zájem a rozhodli se zůstat v Německu, mohou společně se sedmnácti únosci požádat o politický azyl.

Without requesting permission from the control tower, Huňáček landed at Neubieberg at about 17:30. After landing, he taxied off the runway onto a taxi way and stopped. They were there for about ten minutes before American jeeps approached the aircraft. Nedvěd explained to the US officers what had happened, that there were people on the aircraft who wished to claim Political Asylum and remain in the American Zone of Germany. Nedvěd also asked that the passengers were held in two separate groups; those who wanted to stay in Germany and those who wanted to return to Czechoslovakia. Three crew members and 17 of the passengers claimed Political Asylum. Nine passengers and Pavlik returned back to Czechoslovakia.

Bez vyžádání povolení z kontrolní věže, Huňáček přistál s letounem na letišti Neubierger kolem 17.30 hod. Po přistání vyjel z přistávací na pojížděcí dráhu a zastavil. Čekali asi 10 minut, než k letounu přijel americký džíp. Nedvěd amerického důstoníka seznámil se situací na palubě letounu, že tam jsou lidé, kteří chtějí požádat o politický azyl a zůstat v americké zóně Německa. Současně amerického důstojníka požádal, aby cestující byli rozděleni do dvou oddělených skupin na ty, co chtějí zůstat v Německu a ty, kteří se chtějí vrátit do Československa. Tři členové osádky a sedmnáct cestujících požádali o politický azyl. Devět cestujících a Pavlík se vrátili zpět do Československa..

A brief announcement from the US Air Force said “The pilot said he knowingly brought the plane to the American Zone and landed”.

Stručné oznámení US Air Force znělo: “Pilot řekl, že vědomě přivedl letadlo do americké zóny a přistál”.

The Acting Czechoslovak Consul in Germany said that the plane’s original pilot was forced at pistol point to leave the controls and was locked in the toilet.

Úřadující československý konzul v Německu uvedl, že pilot letadla byl nucen pod hrozbou pistole opustit řídící místo v kabině pilotů a byl zamčený na toaletě.

19 April 1948
19. dubna 1948:

On 19 April 1948, Maj Josef Čermák, ex-311, F/Lt, pilot took off from Klatovy airfield in a M-1 Sokol light aircraft, OK-BKO,. The aircraft was owned by Frantisek Dvorak, a former businessman, who was also onboard the aircraft.

Instead of following the flight plan they stated before departure, Cermak flew the aircraft to the American Zone in Germany.

Dne 19. dubna 1948, Major Josef Čermák, bývalý příslučník 311. Sqdn. RAF, F/Lt, pilot, ve dne vzlétl z letiště Klatovy v letadle M-I “Sokol”, OK-BKO. Letadlo bylo ve vlastnictví Františka Dvořáka, bývalého obchodníka, který byl také na palubě. Místo před letem nahlášené plánované trati, letěli přes hranice do americké zóny v Německu.

22 April 1948:
22. dubna 1948:

Alois Šedivý, after demobilisation from The Czechoslovak Air Force, joined the Czechoslovak Ministry of Transport as a pilot. Primarily he was flying government officials to various locations in Czechoslovakia or elsewhere around Europe. After the Communist take-over he was tipped-off that he was on a StB list of ex RAF who would be shortly arrested. The following day, the 22 April 1948 he a Ministry of Transport DC3 aircraft for a scheduled flight to Geneva. Having landed at Geneva, he disembarked from the aircraft and refused to fly back to Czechoslovakia. The haste of his departure from his homeland meant that his British wife and four children were still in Prague when he had to escape, with the assistance of the British Embassy in Prague, and after obstruction from the Communist authorities they were finally permitted to leave Czechoslovakia and go to England. Even though the Communist authorities knew that Alois Sedivy was now living in exile in England, on 11 January 1950 he was demoted to the rank of private

Alois Šedivý, po demobilizaci z československého vojenského letectva byl zaměstnán jako pilot u československého ministerstva dopravy. Převážně prováděl přepravní lety s úředníky na různá místa v Československu a po Evropě. Po převzetí moci komunisty byl StB veden v seznamu bývalých příslušníků RAF a bylo s ním vedeno řízení o jeho spolehlivosti, které bylo v krátké době ukončeno. Následujícího dne 22. dubna 1948, prováděl let na pravidelné lince z Prahy do Ženevy. Po přistání v Ženevě vystoupil z letadla a odmítl letět zpět do Československa. Způsob jeho odchodu z vlasti způsobil, že jeho britská manželka a jejich čtyři děti, jenž zůstaly v Praze, musely požádat o pomoc britské velvyslanectví v Praze. Po obstrukcích ze strany komunistických orgánů, i když jim bylo známo, že Alois Šedivý v současné době žije v exilu v Anglii, dostaly nakonec povolení opustit Československo a odejít do Anglie.

4 May 1948:
4. květena 1948:

Less than a month later a similar hijacking occurred with an ex-RAF pilot being amongst the hijackers. The twin-engined ČSA Siebel Si 204D aircraft, OK-ZDL was on a scheduled flight from Brno to České Budějovice. A total of seven people, including two aircrew; Doležal and Jiří Kügler, wireless operator, were on board. Kügler was also a former RAF airman having been a AC2, wireless-operator trainee at the Czechoslovak Depot in England.

O měsíc později k podobnému únosu dvoumotorového letounu došlo na pravidelné lince z Brna do Českých Budějovic s bývalým pilotem RAF, který byl mezi únosci. Na palubě letounu bylo celkem 7 lidí, včetně dvou členů posádky, Doležala a Jiřího Küglera, rádiotelegrafisty. Kügler byl  také bývalý letec RAF jako AC2, žák – rádiotelegrafista u Československé Depod v Anglii.

Two of the passengers were seen, by Brno airport security staff, to be inebriated as they boarded the aircraft. Doležal also noticed this during his routine check of the passenger compartment prior to take-off. As they were approaching, Třebíč

Příslušníci bezepečnostního personálu na letišti viděli,  jak na palubu letounu nastupují dvě podnapilé osoby. Doležaovi se při běžné kontrole cestujích před vzletem,  také  dvě osoby jevily jako podnapilé.

After take-off, as the aircraft was approaching Třebíč, about twenty minutes into the flight, one of the passengers, a young woman came into the cockpit and appealed to Kügler to help her get one of the drunk passengers to the toilet. Kügler went into the passenger compartment to assist her but as soon as he had left the cockpit two of the passengers went into the cockpit.

Když se letadlo asi za dvacet minut  po vzletu blížilo k Třebíči, jeden z cestujících, mladá žena přišla do kokpitu a žádala Küglera, aby ji pomohl s jedním opilým cestujícím na záchod. Kügler šel do prostoru pro cestující, aby ji pomohl, když však opustil kokpit, dva cestující vešli do kokpitu.

One sat in the wireless operators-set and pulled a gun on Doležal and the second, a tall blond man, with a piece of rope and also with a gun stood in the cockpit aisle. They told Doležal that they wanted to fly to Munich and to change to a course of 220° When Doležal emphatically refused, the tall blonde man said ‘If you don’t go where we say I will shoot you’. Doležal replied that he was the only pilot onboard the aircraft and if the hijackers shot him there would be nobody to fly the aircraft. The man replied that he had been a pilot in the RAF in WW2 and was quite prepared to fly the aircraft himself.

Jeden si sedl na sedadlo rádiotelegrafisty a zamířil na Doležala zbraň a druhý, vysoký blonďák, s kusem lana stál v kokpitu letadla a vytáhl rovněž pistoly. Oba požadovali, aby letěl kurzem 220°do Mnichova. Když Doležal důrazně odmítl, vysoký blonďák  mu řekl:” Pokud budete odmítat letět do Mnichova, zastřelím Vás”. Doležal odpověděl, že na palubě letadla  je  jediným pilotem a pokud jej zastřelí, nemůže jej nikdo nahradit. Muž odpověděl, že ve druhé světové válce byl pilotem v RAF a řízení letadla převezme.

Doležal did not recognise the man who also demanded that Dolezal let him fly the plane alone, but as Captain of the aircraft, he refused to do so.

Doležal muže který řekl, že v tom případě, když jako kapitán letadla odmítné, převezme řízení letadla sám, nepoznal.

Doležal realised that he could not risk the lives of the passengers on board the aircraft, and changed course to fly west to Germany They flew over the Russian Zone of Germany, into the American Zone and landed at Erding, a US Air Force airbase near Munich. On disembarking from the aircraft the five escapees voluntarily handed over their guns and claimed political asylum. The ex-RAF pilot was later identified as being A/C2 Vojmír Matus, a RAF pilot trainee and the young woman as Ludmila Hoffmannová.]

Doležal si uvědomil, že nemůže riskovat životy cestujících na palubě letadla a proto změnil kurs  letu na západ do Německa, kam  letěli přes ruský americký vzdušný prostor – zóny  a přistáli na US letecké základně Erding nedaleko Mnichova. Po vystoupení z letadla, všech pět cestujících, odevzdali zbraně a požádali o politický azyl. Bývalý pilot RAF byl později identifikován jako A/C2 Vojmír Matus, pilot RAF, koncipient a mladá žena jako Ludmila Hoffmanová.

All seven onboard were questioned by the US authorities, after which the two aircrew were released to the custody of the Czechoslovak Consulate in Munich for repatriation.

Americké úřady všechny vyslechly a potom  je daly do vazby, dva členy posádky předaly Československému konzulátu v Mnichově k repatriaci do Československa.

Dvacet minut po vzletu letounu přišla do pilotní kabiny dívka, vysoká blondýna a muž, který řekl pilotovi letadla Oldřichu Doležalovi, bývalému příslušníku 311.Sqdn. F/ Lt a pilotovi, že cestující chtějí letět do Mnichova. Doležal důrazně odmítl a dívka na něho zamířila pistoli a řekla “Pokud neuposlechnete, vystřelím na vás”. Doležal odpověděl, že pokud jej únosci zastřelí, není v letadle nikdo, kdo by byl schopen převzít řízení letounu. Muž mu však odpověděl, že ve druhé světové válce byl pilotem RAF a řízení letounu převezme sám.

Doležal did not recognize the man but changed course to fly West. They flew over the Russian Zone into the American Zone in Germany and landed at Erding, a US Air Force base near Munich.

Doležal však tohoto člověka, údajného pilota 311 Sqdn. nepoznal, změnil kurs a přes ruskou okupační zónu Rakouska letěli do americké okupační zóny v Německu, kde přistál na letišti v Erding, US Air Force základny poblíž Mnichova.

The hijackers, led by the ex-RAF pilot, were his fiancée, a student and two others, [the ex-RAF pilot was later identified as being A/C2 Vojmír Matus, a RAF pilot trainee and the young woman, as Ludmila Hoffmannová.]

Únosce, který se vydával za bývalého pilota RAF, jeho snoubenka, jeden student, a dvě další osoby, [bývalý pilot RAF byl identifikován jako AC/2 Vojmír Matus, bývalý pilot dopravních letounů RAF a mladá žena jako Ludmila Hofmanová].

The escape group had pre-arranged to meet at Brno, an airfield which the ex-RAF pilot knew airport security to be lax; and where only a few passengers were involved it was unlikely that they would be thoroughly searched. They found that for this particular flight there were no other passengers. On two previous occasions, the group had bought tickets to attempt the escape, but each time something went wrong. Even for this attempt the flight was delayed for two hours waiting for the weather conditions to clear.

Skupina mladých lidí chtěla utéci na Západ a domluvili si schůzku v Brně na letišti. Od bývalého pilota RAF se dozvěděli, že ochrana letiště v Brně je laxní, na letišti bývá jen málo cestujících a je málo pravděpodobné, že by u nich někdo provedl důkladnou prohlídku. Zjistili, že u tohoto konkrétního letu do Českých Budějovic nejsou žádní další cestující. Dříve si tato skupina již dvakrát zakoupila lístky, aby se pokusili uletět na Západ, ale vždy se něco pokazilo. I pro tento jejich pokus byl let opožděn o dvě hodiny pro nevyhovující povětrnostní podmínky.

The ex-RAF pilot said that “he and his companions were told to join the Communist Party or lose their jobs” and that “the Communists in Czechoslovakia have imposed a complete police state which considers anyone who is not a member of the Party an enemy. You don’t see Russians in the streets, but you feel them”. He said that he had been arrested two weeks earlier because of a minor irregularity with his papers. Fortunately a sympathetic police official released him. He now hoped to be able to go to England and rejoin the RAF.

Bývalý pilot RAF řekl, že “on a jeho společníci by museli vstoupit do komunistické strany, nebo by ztratili práci” a že “komunisté v Československu vytvářejí policejní stát, který se domnívá, že kdo není členem strany je nepřítelem. Rusy v ulicích nevidíte, ale cítíte je. Dále říkal, že před “dvěma týdny byl zatčen pro údajné nesrovnalosti v dokladech a na štěstí jej sympatický policejní úředník propusti”. Nyní doufá, že bude moci jít do Anglie a vrátit se k RAF.

All five escapers said that conditions in Czechoslovakia were worsening daily. Impromptu arrests of individuals on the street were frequent, with jail sentences certain for those whose documents are not in order. Food supplies are decreasing, transportation difficulties increasing and disorders involving unruly young Czechs and peaceful citizens were mounting, while police terror kept life in turmoil.

Všech pět uprchlíků se shodlo na tom, že podmínky v Československu se zhoršují každým dnem. Neustálé zatýkání osob na ulici, vězení, když někdo nemá v pořádku doklady, nedostatek potravin, dopravní problémy a neukázněná mládež, občanům je hlásáno mírové soužití a na druhé straně policejní teror udržuje v lidech neustálé napětí.

5 May 1948:
5. květena 1948:

Václav Šlouf DFC, ex-312 Sqd/Ldr and pilot, was demobilized on 23 January 1946 and, after being awarded his civilian pilots licence on 22 February 1946, joined ČSA as a pilot.

Václav Šlouf ex-312 Sqdn. RAF S/Ldr a pilot 23. ledna 1946 byl demobilizován a když mu byla udělena civilní licence, dne 22. února 1946 létal v ČSA jako pilot.

Soon after the Communist putsch of February 1948 he, like many other of his former RAF collegues who had British wives, began to receive ‘special’ attention from the Communists. In many cases, as the wives still had British passports, they returned to England with their children osstensable for a holiday. In reality it was just a ruse to get them away from the Communists authorites in Czechoslovakia. Once they were safe, their husbands would attempt to leave Czechoslovakia themselves.

Krátce po komunistickém puči v únoru 1948, stejně jako mnoho dalších jeho kolegů, kteří měli za manželky britské ženy, se těšil ‘zvláštní’ pozornosti ze strany komunistů. V mnoha případech jejich manželky měly britské pasy a se svými dětmi odjely na dovolenou do Anglie. Ve skutečnosti to byla lest, aby se dostaly pryč z komunistického Československa. Když byly v bezpečí, jejich manželé chtěli rovněž opustit Československo, aby se dostali ke své rodině.

At the time Vaclav had not yet had his Czechoslovak passport confiscated and was permitted to make international flights for ČSA. At the time his regular route was Prague – Paris – Prague.

V té době měl ještě Václav československý pas a prováděl mezinárodní přepravní lety pro ČSA. Létal na pravidelné lince Prah-Paříž-Praha.

In Václav’s case his wife and 2 daughters successfully left for their ‘holiday’. But an family aquaintance, the British wife of a Czech Communist politician in Prague, became suspicious as to the true motive and tipped off the Communist authorities.

V případě Václavovi rodiny, manželka s dvěmi dcerami odjely na dovolenou do Anglie. Ale známá rodina, československý komunistický politik s manželkou, měli pochybnosti o skutečném motivu jeho britské manželky a upozornili na to komunistické úřady.

On receiving this information, the StB went, late one night, to Václav’s flat to question him about his families recent departure to England. Václav said that the flat was about to be refurbished. He produced documents to confirm that such work had been authorized and due to be started. He explained that his family had taken this opportunity to take a holiday in England so that they could avoid the disruption of this refurbishment.

Po obdržení této informace příslušníci StB v pozdních nočních hodinmách navštívili Václava a požadovali na něm vysvětlení, proč jeho manželka s dcerami odjela do Anglie.. Václav jim sdělil, že musí být provedena rekonstrukce bytu a toto tvrzení doložil schválenou stavební dokumentací a proto jeho rodina využila této příležitosti a odjela na dovolenou do Anglie, aby nemusela strádat při stavebních úpravách bytu.

The StB left in the early hours of the morning but Václav had little doubt that they would check his explanation. Once they found that the authorized work had subsequently been cancelled, they would be back to arrest him. That morning he was due to make a scheduled flight to Paris.

Příslušníci StB odešli až v časných ranních hodinách. A Václav nepochyboval o tom, že zkontrolují pravdivost jeho slov. Poté, co zjistí, že povolené práce na úpravě bytu byly následně zrušeny se vrátí, aby jej zatkli. Toto ráno měl plánovanou pravidelnou linku do Paříže.

Prior to the StB visit, Václav had already been planning to escape but their visit forced to move his plans forward. He immediately packed a small suitcase and wore his pyjamas under his uniform. He then proceeded to smash everything in the flat as he did not want the Communists to have any of his possessions. Having completed this task he then left for Prague’s Ruzyne airport and piloted DC3 OK-WDI on its scheduled ČSA flight to Paris.

Ještě před návštěvou StB Václav plánoval útěk, ale jejich návštěva jej donutila uspíšit svém plány. Okamžitě si zabalil malý kufřík a nechal si pyžamo pod uniformou. Potom zničil v bytě všechno, co by komunisté získali jako svůj majetek. Když skončil odešel na pražské letiště Ruzyně a pilotoval letadlo DC 3 OK WDI na pravidelné lince ČSA do Paříže.

Having disembarked form the aircraft at Paris airport, he went to a telephone and called the ČSA office at Prague. He told them that they would need to send another pilot to Paris to fly the DC3 otherwise they would not get their aircraft back as he refused to fly back to Prague.

Po přistání v Paříži vystoupil z letadla a šel k telefonu a kanceláři ČSA v Praze oznámil, aby poslali dalšího pilota pro letoun DC 3 do Paříže, neboť se do Prahy již nevrátí.

A unfortunate side effect of Václav having to move his escape plans forward was that he was unable to contact his relatives beforehand. One of these was his brother Karel, who had also served in the RAF as a pilot in 312 Sqd. Karel was later himself arrested and imprisoned. After his release he was still the subject of Communist harrasement. Shortly after he was involved in a ‘strange’ accident and died three days later.

Vzhledem k tomu, že Václav byl okolnostmi donucen uspíšit útěk oproti původnímu plánu, neměl již možnost předem kontaktovat své příbuzné. Jedním z příbuzných byl jeho bratr Karel Šlouf, který byl také bývalým příslušníkem 312. Sqdn. RAF jako pilot, který byl později zatčen a po propuštění z vězení byl komunisty stále obtěžován a krátce poté byl účastníkem ‘podivné’ dopravní nehody, po níž za tři dny zemřel.

18 May 1948 more Czechoslovak Air Force airmen escape:

On 18 May 1948 a twin-engined Czechoslovak Air Force aircraft landed at RAF Manston, Kent, England.

Dne 18. května 1948 přistálo na základně RAF Manston, Kent v Anglii dvoumotorové československé letadlo

Eight Czechoslovak airmen were on board. They included Vladimír Kopeček DFC, ex-312 Sqd/Ldr and pilot, Josef Doubrava ex-311 F/Lt and pilot, Jiří Mikulecký, ex-312 F/Lt and pilot, Josef Ruprecht ex-313 P/O and pilot, Vladimír Soukup, ex-312 W/O, pilot, Rudolf Šodek ex-312 F/Lt pilot and three mechanics.

Na palubě letounu bylo osm československých letců Vladimír Kopeček DFC, bývalý příslušník 312. Sqdn./ Ldr. a pilot, Josef Doubrava bývalý příslušník 311.Sqdn. F/Lt. a pilot, Jiří Mikulecký, bývalý příslušník 312 Sqdn. F/Lt. a pilot, Josef Ruprecht bývalý příslušník 313. Sqdn. P/O a pilot, Vladimír Soukup, bývalý příslušník 312.Sqdn. W/O. pilot, Rudolf Šoudek bývalý příslušník 312.Sqdn. F/Lt. a pilot a tři mechanici.

All the airmen were serving in the Czechoslovak Air Force. They had ‘borrowed’ the aircraft from their military airbase at České Budějovice a few days earlier. After take-off, they first flew to the American Zone in Germany where they landed at a US military airfield. There, they explained their situation to the US authorities whose initial response was to detain them. Shortly after, they were told by a US officer told them that he had instructions that they must return back to Czechoslovakia.

Tito letci byli příslušníky československého vojenského letectva. Několik dní předtím si vypůjčili na své letecké základně v Českých Budějovicích letadlo, s nímž letěli do americké zóny v Německu, kde přistáli na americkém vojenském letišti. Na letišti se snažili americkým úřadům vysvětlit svoji situaci. Americké úřady je však však zadržely a potom jim americký důstojník sdělil, že dostal pokyny, aby se vrátili zpět do Československa.

The ex-RAF airmen remonstrated with the officer, pointing out that it had only been a few years early that they had been flying as escorts to protect US Air Force bombers on bombing missions over Germany. They also said that if they were returned to Czechoslovakia their fate was certainly a long prison sentence or that very likely they would be executed. The officer said he would report their comments to his Senior Officer.

Bývalí letci RAF protestovali a poukazovali na to, že před několika málo lety prováděli doprovod a ochranu US Air Force bombardovacích letounů při misích nad Německem. Upozornili na to, že kdyby se vrátili do Československa, dostali by dlouhodobé tresty odnětí svobody, případně trestu smrti. Americký důstojník jim řekl, že ke své zprávě připojí jejich vyjádření.

A few days later a tailor arrived at the quarters where the Czechoslovak Airmen were being detained. They were all measured up for civilian suits which they given a few days later. Shortly after a Senior US Officer advised them they were leaving now leaving the airbase. He had been ordered, by his superiors, to tell them that they must fly to Czechoslovakia.

Za několik dní přišel za nimi do místa jejich zadržení krejčí, který jim vzal míry na civilní obleky, a a když jim je ušil, tak jim ředitel americké základny poradil, aby neopouštěli základnu, protože se musí vrátit tam, odkud přiletěli.

Having said that, he then went on to say that he had followed the order that had been given to him by his Commanding Officer, and that he had ordered the airmen to fly back to Czechoslovakia. He then went on to tell them that their aircraft had been filled with fuel and once they had taken off it was their choice if they then flew East or West.

Dále pokračoval, že jeho nadřízený mu dal pokyn, aby letěli zpět do Československa. Poté jim sdělil, že jejich letadlo je doplněno palivem a podle vlastní volby mohou letět na východ nebo na západ.

The eight Czechoslovak airmen boarded their aircraft, took-off and changed to a Westerly course and flew to England. They landed at RAF Manston on 18 May.

Osm československých letců nastoupilo do letadla a po vzletu letěli západním kursem do Anglie a přistáli na základně Manston dne 18. května 1948.

14 June 1948 Escape to Manston:
14. června 1948 Útěk do Manstonu:

About 03:30 on 14 June 1948 a Dakota DC3 [C47], with serial no 43-48406, and Czechoslovak Air Force markings, landed at RAF Manston, Kent England. On board were 17 men of military age, two women and two boys, of 14 and 8. All of whom were Czechoslovaks. For security reasons, and to protect their families who were still in Czechoslovakia, they declined to give any details about themselves or details of the escape to the media.

Dne 14. června 1948 v 03.30 hod. přistál na letišti Manston, Kent v Anglii letoun Dakota DC3 (C47), výrobní číslo 43-48-406 s označením československého letectva. Na palubě bylo 17 mužů ve vojenském věku , dvě ženy a dva chlapci ve věku 14 a 18 let. Všichni byli Čechslováci. Zástupcům mediálních prostředků odmítli poskytnout jakoukoliv informaci o sobě a úletu z Československa.

The aircraft had been ‘borrowed’ from the Air Transport Regiment – Letecký dopravní pluk – from the Prague Kbely airbase in Czechoslovakia. It was late evening, Sunday 13 June. The escape group arrived at the airfield in nine separate taxi’s, from nearby Prague. Under cover of darkness the escape group of people approached the airfields perimeter fence. They were met there by a pair of security guards, named Kvapil and Koudela who were on patrol guarding the airfield. The meeting had been pre-arranged as they were going to assist with the escape. They cut a hole in the fence and the group entered the airfield.

Letadlo si “zapůjčili” od dopravního leteckého pluku z letecké základny Praha – Kbely v Československu. Bylo již pozdě večer, v neděli 13. června 1948, když se k letišti nedaleko Prahy pod rouškou tmy přiblížila k plotu u letiště skupina občanů v devíti samostatných taxi vozidlech, z nedaleké Prahy. U plotu letiště se setkali s dvojicí hlídky ostrahy letiště Kvapilem a Koudelou, kteří střežili letiště.. Toto setkání bylo předem domluveno s tím, že hlídka bude pomáhat při úletu. V plotě vyřezali otvory, kterými skupina vstoupila na letiště..

During the afternoon of Sunday 13 June 1948, Vlastimíl Prášek, had been working on a DC3 aircraft, had its tanks filled with fuel. When he finished working on the aircraft he left it parked outside the hanger looking as if maintenance work would be continuing in the following morning.

V neděli dne 13. června 1948 v odpoledních hodinách při údržbě letadla DC3 pracoval na letadle Vlastimil Prášek Po ukončení údržby ponechal plné nádrže paliva a letadlo zaparkoval mimo hangár, což vyvolávalo dojem, že v údržbě se bude pokračovat příští den ráno.

The escape group went to where their ‘escape’ DC3 had been parked and found they had a major problem – a second DC3 had been parked in front of ‘their’ aircraft blocking its route to the grass airstrip. The aircrew, who were due to fly the escape aircraft, had a quick emergency discussion and decided that it was now too late to abort the escape attempt and they would have to use the second DC3 instead. To move it first, so that they could use their correct ‘escape’ DC3 would have alerted the airfield’. Discreetly, the escape group boarded the aircraft, the crew started the engines – one of which was reluctant to start – and immediately took-off heading East towards Horni Pocernice, a few kilometers East of Prague. Take-off was about 01:00. The pilot was Josef Bernat, ex-311 S/Ldr and pilot, Hugo Hrbáček, ex-310 S/Ldr and pilot, and Karel Šťastný ex-311 W/O and pilot. They were serving officers in the Czechoslovak Air Force.

Když skupina přišla na místo k úletu zjistila, že jejich zaparkovaný a připravený letoun k úletu DC3 je blokovaný dalším letounem stojícím před ním. Přítomní letci se rychle poradili a došli k závěru, že by bylo příliš pozdě, aby zrušili pokus o úlet a kdyby se pokusili přesouvat stojící letoun DC3 před jejich letounem DC3 připraveným úletu, mohli by na sebe upozornit letištní orgány a proto se rozhodli k úletu použít letoun DC3 stojící před jejich letounem. Skupina tiše nastoupila do letadla a piloti v kabině začali spouštět motory. U jednoho motoru museli spouštění opakovat. Vzlet provedli 14. června 1948 asi v 01.00hod. směrem k Horním Počernicícm, ketré se nacházejí několik kilometrů východně od Prahy. Piloty letounu byli Josef Bernat, bývalý příslušník 311. perutě RAF S/Ldr, Hugo Hrbáček, bývalý příslušník 310. perutě RAF S/Ldr a Karel Šťastný bývalý pilot 311. perutě RAF, W/O a pilot. Všichni byli důstojníky sloužícími v československém letectvu.

Amongst the other men on board, were Zdeněk Sichrovský ex-311 W/O fitter, Vlastimíl Prášek, ex-311 W/O fitter IIe, Karel Kanda, ex-312 Sgt fitter IIe, and two other ex-RAF and another man Alois Liška who had been a Division General in the Czechoslovak Army in England during WW2. Other passengers also included Karel Šťastný’s brother with his wife and 2 boys.

Dalšími osobami na palubě letounu byli Zdeněk Sichrovský bývalý příslušník 311. perutě, W/O montér, Vlastimil Prášek, bývalý příslušník 311. perutě W/O, Zámečník Ile, Karel Kanda, bývalí příslušníci 312. perutě.,Sgt. a dva další bývalí příslušníci RAF, dále Alois Liška, ve druhé světové válce divizní generál československé armády v Anglii a další cestující, mezi nimi bratr Karla Šťastného se svou ženou a dvěma chlapci.

Approaching Horni Pocernice, Bernat changed course to fly West towards Cheb and then towards the American Zone of Germany. Fortunately it was a cloudy night. Whilst flying over Czechoslovak territory they maintained radio silence and all aboard kept watch for Russian fighter aircraft who were known to be looking for them. Once they had crossed into the American Zone, Bernat continued to flying West, making full use of the cloud cover as the fighters were still searching for them. By the time they were flying over France, the fighters had given up and returned to Czechoslovakia.

Před Horními Počernicemi Bernát změnil kurs letu na západ směrem k Chebu a potom směrem k americké okupační zóně v Německu. Na štěstí letěli v oblačné noci. Při letu nad československým územím udržovali rádiový klid a všichni na palubě sledovali, jestli se k nim nepřiblížila po nich pátrající ruská stíhací letadla. Jakmile vlétli do americké zóny, Bernát pokračoval v letu na západ, při plném využití oblačnosti jako při bojovém letu, kdy je vyhledávaly stíhací letouny. V době, kdy letěli nad Francii, všechny po nich pátrající letouny vyhledávání ukončily a vrátily se na své základny v Československu.

Bernat now set course for England. As they were still over the English Channel the aircraft’s fuel gauges showed empty. The aircraft touched down at Manston at about 03:30 as the aircraft had touched down on the runway, the engines cut out as the fuel tanks were empty.

Bernat okamžitě převedl letoun do kurzu směrem na Anglii. Když byli ještě nad kanálem La Manche přístroje pro měření množství paliva signalizovaly prázdné palivové nádrže.. Letadlo přistálo v 03:30 hod. na letišti Manston. Když se kola podvozku dotkla přistávací dráhy, motory se postupně vypínaly pro nedostatek paliva, neboť palivové nádrže již byly zcela prázdné.

This escape caused considerable upset to the Czechoslovak Communist authorities. The aircraft they had taken had been the allocated for usage by the Czechoslovak President, Klement Gottwald on his state duties and had just returned, with him, from Bratislava late that evening.

Tento úlet způsobil značný rozruch a napětí v československých komunistických úřadech a byly obavy z jejich dalšího chování. Letadlo s nímž tato skupina utíkajících z Československa uletěla do Anglie bylo přiděleno k používání prezidentu Československé republiky a Klement Gottwald se s ním 13. června 1948 pozdě večer vrátil ze služební cesty v Bratislavě.

All 21 of the escape group were tried in absentia to high treason. The British newspapers had a very different reaction saying that as most of those on board had served in the RAF in WW2 it was ‘the Royal Air Force returns to England’.

Všech dvacet jedna členů únikové skupiny bylo v Českloslovensku v nepřítomnosti odsouzeno z velezrady. Britský tisk měl velmi odlišné reakce, převážně však píše, že se stejně jako většina těch, kteří ve druhé světové válce sloužili v řadách RAF, nyní vrací do Anglie.

The Czechoslovak government demanded the return of the aircraft. After three months of negotiations the aircraft was returned to Czechoslovakia – along with a bill for the repairs and maintenace for its stay at Manston.

Československá vláda požadovala vrácení letadla. Po třech měsících jednání se letadlo spolu s vyučtováním oprav a údržby za dobu jeho pobytu v Manstonu, vrátilo do Československa.

26 June 1948 Escape to France:
26. června 1948 Útěk do Francie:

On night of 26 June, Major Josef Muroň, ex-311 F/O and Signal Officer Captain Arnošt Zábrš, ex-311 W/O and pilot, Slavomil Janáček, ex-68 F/Lt and Navigator with their British wives and Janáček’s young son escaped in a Aero C3 (Siebel Si 204D). Muroň was station commander at Chrudim military airbase. He had arranged that Zábrš and Janáček would make a routine patrol for that night. Muroň then drove the three wives and child, with some luggage, to a nearby abandoned wartime airfield. There they hid in long grass at a pre-arranged spot by the end of the landing strip. As the Aero C3 touched down, the waiting five rushed over to it, the door opened, they boarded, the aircraft turned around and immediately took off and headed West to the American zone in Germany. After they had crossed into the American Zone they set course for Manston, England.

V noci dne 26. června 1948, major Josef Muroň, bývalý příslušník 311. Sqdn. F/O, signální důstojník, kapitán Arnošt Zábrš, bývalý příslušník 311.Sqdn. W/O, pilot, Slavomil Janáček, bývalý příslušník 68 Sqdn. F/Lt., navigátor, se svými ženami angličankami a Janáčkova mladého syna, uletěli v letadle Aero C3 (Siebel Si 204D). Muroň byl ve funkci velitele stanice vojenské letecké základny v Chrudimi. Zařídil, že Zábrš a Janáček byli této noci určeni do rutinní noční hlídky. Muroň pak dopravil tři ženy a dítě, s některými zavazadly, na nedaleké opuštěné válečné letiště. Tam se ukryli ve vysoké trávě na konci přistávací dráhy. Po přistání C3 Aero všech pět rychle nastoupilo do letadla, pilot ihned provedl vzlet a zamířil na západ do americké zóny v Německu. V americké zóně převedl letoun do kursu směrem do Anglie na letiště Manston.

After they had flown for about four hours, they were over sea and unsure of their position. They decided to change course and head for France. They crossed the French coast and belly landed the aircraft at St. Valery-sur-Somme, near Abbeville. They were just 10km inland and had run out of fuel. All three airmen were officers serving in the Czechoslovak Air Force.

Nad mořem po čtyřhodinovém letu zvážili situaci nedostatku paliva a změnili kurs letu do Francie. Přeletěli francouzské pobřeží a u St Valery sur Somme, v blízkosti Abbevile, jen deset kilometrů ve vnitrozemí, jim došly pohonné hmoty a provedli nouzové přistání bez chodu motorů, a bez podvozkui na břicho do terénu. Všichni tři letci byli důstojníci sloužící v československém letectvu.

4 October 1948, DC3 [C47] from Brno:
4. října 1948, DC3 (C47) z Brna:

On 4 October 1948 a ČSA DC3 aircraft, OK-WCN, was hijacked while flying on a scheduled domestic route between Kosice, Bratislava, Brno and Prague. The aircrew on that flight was pilot Jaroslav Hájek, ex-311 Flt/Lt but known to be a member of the Communist party, co-pilot Ján Bělopotocký, ex-WW2 Slovak Air Force pilot, and wireless operator Milan Jakubec ex-311 W/O and wireless operator. Jakubec was now only permitted to fly domestic flights as his passport had been confiscated by the Communist Authorities a few months earlier.

Dne 4. ř íjna 1948 letadlo ČSA OK-WCN DC3, bylo uneseno při letu na. pravidelné vnitrostátní lince Košice – Bratislava – Brno – Praha. Na palubě byla posádka ve složení:pilot Jaroslav Hájek, bývalý příslušník 311. Sqdn. Flt / Lt, o němž bylo známo, že byl členem Komunistické strany, co-pilot Ján Bělopotocký, který ve druhé světové válce byl příslušníkem slovenského vojenského letectva, radiotelegrafista Milan Jakubec, bývalý příslušník 311.Sqdn. W / O, radiotelegrafista. Jakubec měl ´v té době povoleno provádět pouze vnitrostátní lety. Několik měsíců předtím mu byl komunistickými orgány odebrán cestovní pas.

They were an hour late on arriving at Bratislava from Kosice. They took off from Bratislava at 09:40, with nine passengers, including Milan Juras and Karel Klauz, on board. One of the nine passengers was Jan Dinga, who had been invited to join the escape flight by his friend Milan Juras. On landing at Brno some new passengers joined the flight to Prague. Amongst them was a women with a six months old baby – this was Milan Jakubec’s wife and daughter. Another passenger was the nanny to the baby of Mr & Mrs Jakubec. When they had told her they were going to escape to the West she asked if they would take her as well. The aircraft took off at 10:28 and flew on a course of 305° to Prague, about 200km away. Shortly after the aircraft had taken off from Brno a man went into the aircraft cockpit, pulled a gun on the pilot and told him to fly to the American Zone in Germany.

Při příletu z Košic do Bratislavy měli hodinu zpoždění . V Bratislavě vzlétli v 9hodin 40 minut s devíti cestujícími na palubě, včetně Milana Jurase a Karla Klauze. Jedním z devíti cesujících byl Jan Dinga, kterému jeho kamarád Milan Juras návrhl, aby se připojil k útěku. Po přistání v Brně do letounu nastoupili další cestující do Prahy. Mezi nimi byla dvojice s šestiměsíčním dítětem, což byl Milan Jakubec s manželkou a dcerou. Dalším cestujícím byla chůva dítěte Jakubce a paní Jakubcové. Když ji sdělili, že utíkají na Západ, zeptala se, jestli ji vezmou sebou. Letadlo z letiště Brno vzlétlo v 10hodin 28 minut a letělo kursem 305° směrem do Prahy, vzdálené 200 km. Krátce po vzletu letadla vešel do pilotní kabiny muž, vytáhl pistoli kterou zamířil na pilota a řekl: “Leťte se podívat do americké zóny v Německu”.

The armed man was Milan Juras, a young Electrical Engineering graduate who had boarded the aircraft at Bratislava. He had graduated from the Institute of Technology on 30 June 1948, but because he was a known anti-Communist, he had been refused a visa to go to Belgium to continue his studies. He also had a Slovak girlfriend, who was now living in the USA. Despite the airport security, he had managed to conceal a gun on his person and smuggle it onto the aircraft.

Ozbrojený muž byl Milan Juras, mladý absolvent elektrotechniky, který nastoupil do letadla v Bratislavě. Měl absolvovat technologický institut dne 30. června 1948, ale protože byl známý antikomunista, bylo mu zamítnuto vízum do Belgie, kde chtěl pokračovat ve studiu. Měl také slovenskou přítelkyni žijící v USA. I přes letištní bezpečnostní kontrolu se mu podařilo ukrýt zbraň a propašovat ji do letadla.

He now had three accomplices on board the aircraft Milan Jakubec who, as a crew member, was already in the cockpit, the Cabin Steward, Karol Klauz, who had served in the Czechoslovak Army during WW2 in Britain, and also Jan Dinga, a friend, who was in the passenger compartment. Of the 12 passengers on board, 10 were in the escape group.

Na palubě letadla měli čtyři spolucestující se stejným úmyslem uletět na Západ. Jan Bělopotocký, Milan Jakubec v pilotní kabině . V kabině cestujících byla stevardka a Karel Klauz, kteří sloužili ve druhé světové válce v československé armádě ve Velké Británii, a klamarád Jakubce Jan Dinga . Ze dvanácti cestujících byla na palubě desetičlenná skupina útěkářů.

Just after take-off from Brno, Jakubec unlocked the connecting door between the cockpit and the passenger compartment. About 10 minutes into the flight Juras, as pre-arranged with Jakubec, went into the cockpit and pulled a revolver on Hájek and told him to ‘do what he is told’. Hájek was told to get out of the pilots seat. Bělopotocký had been a last minute replacement for the original co-pilot and who was also participating in the escape. A surprised Bělopotocký eagerly took this opportunity to escape and took the controls of the aircraft. They were now approaching Křižanov, near Velké Meziříčí, about 50km North West from Brno and about 30 minutes flying time from Prague. Jakubec gave Bělopotocký a more Westerly course of 275°.

Hned po vzletu z letiště v Brně odemkl Jakubec spojovací dveře mezi kokpitem a prostorem pro cestující, poté vešel do pilotní kabiny a zamířil pistolí na Hájka a řekl mu již dříve uvedenou větu. Hájek byl donucen opustit pilotní sedadlo a Bělopotocký převzal řízení letadla. V té době se letoun nacházel v protoru Křižanova u Velkého Meziříčí, 50 km severozápadně od Brna a do Prahy zbývala doba letu 30 minut. Jakubec dal Bělopotockému pokyn letět na západ a ten převedl letoun do kursu 275°.

They flew that course for about 130km – approximately 35 minutes. About 15km North of Písek they changed course to 220°, and flew directly towards the American Zone of Germany about 115 km, or 30 minutes flying time away. They crossed the Czechoslovak/German border, about 15km South East of Železná Ruda, at an altitude of 3,500m and flew directly to Munich about 100km away.

V tomto kurzu pokračoval asi 130 km – přibližně 35 minut letu. Asi 15 km severně od Písku změnili kurz na 220° a letěli přímo do americké zóně Německu, vzdálené asi 115 km, tedy 30 minut letu. Československo-německou hranici přeletěli asi 15 km jihovýchodně od Železné Rudy ve výšce 3 500m a letěli přímo do Mnichova vzdáleného asi 100 km.

This was a well thought out route as they would avoid flying over the Russian Zone of Austria where there was the danger of interception by faster and heavily armed Russian fighter aircraft. They would also avoid flying near České Budějovice where there was a military airbase. Initially, to any onlookers on the ground, it would appear that the aircraft was flying to Plzen. Only when they changed course to 220° would it be obvious the aircraft was heading to Germany. By then it would not be possible for the SNB AR-96 and Avia S-199 Czechoslovak fighter aircraft, based at České Budějovice, to catch them.

Jednalo se o dobře promyšlený let, aby se vyhnuli ruské okupační zóně v Rakousku, kde bylo nebezpečí odposlechu a zjištění jejich úmyslu, letět do americké okupační zóny v Německu, a Rusové mohli vyslat stíhací letouny, které by jim zabránily v dalším letu. Museli se běhen letu držet v dostatečné vzdálenosti od vojenského letiště České Budějovice, na kterém byly stíhací letouny SNB (Sboru národní bezpečnosti) AR-96 Arado a S-99 (S-199) Avia a mimo dosah radiolokátoru z Českých Budějovic, který by je mohl zachytil..

The aircraft landed at Munich-Rhein airfield at 12:22. All on board were interviewed by US authorities. Twelve claimed Political Asylum in Germany and three requested to be returned to Czechoslovakia.

Letadlo přistálo na letišti americké armády Rheim u Mnichova v 12.22 hod. Všichni cestující byli dotazováni orgány Spojených států. Dvanáct cestujících požadalo o politický azyl v Německu a tři požádali o návrat do Československa.

Milan Juras’s account of the escape is given here:
Milan Juras si o útěku zapsal tyto poznámky:

‘That morning of 4 October 1948, when I boarded the Czechoslovakian plane flight 505 to Prague at Vajnory airport near Bratislava, the larger part of the gun was concealed underneath my hat. Smaller parts protruded from my coat pocket were mixed with pens and pencils and disguised to appear as such.

„Když jsem ráno dne 4. října 1948 nastoupil na letišti Vajnory u Bratislavy do československého letadla 505 do Prahy, byla větší část mé zbraně ukrytá pod kloboukem a menší části jsem měl v kapse u kabátu smíchanou s plnicími pery a tužkami

At 9:40 A.M. the plane was airborne. I went to the rest room and locked the door behind. The space was small and air pockets interfered, but I had practiced this so many times I could have done it blindfolded. The gun assembled, I returned to my seat and slipped the gun behind the bag that is on all planes for passengers who are overcome with nausea. A half hour later the plane landed at Brno. There I walked to the exit door and was standing on top of the ramp.

V 9:40 bylo letadlo ve vzduchu. Šel jsem do kabinky v zádi letounu, kde byl velice malý prostor, ale uměl jsem se zbraní zacházet se zavázanýma očima. Složil jsem zbraň dohromady, vrátil jsem se na své místo a uložil zbraň za sáček pro překonání nevolnosti. Za půl hodiny letadlo přistálo v Brně. Tam jsem došel k východu a stál na vrcholu rampy.

Suddenly I saw a policeman boarding the plane. He walked slowly towards the cabin looking around. He stopped directly next to my seat and looked at my open traveling bag on the floor. He also saw me standing in the exit door. My heart seemed to stop also. Up to this day I would swear that if he had not seen me looking at him he would have examined my belongings more carefully and found out my intention. Moments later, which seemed to me hours, he went inside the cabin, leaving the door open and finally back to the exit where I stood. Passing me I asked with a smile: “Officer, is the engine in order?”, praising him. He looked at me with the expression of an expert inspector and said in the Czech language: “Everything seems O.K., you will have a beautiful day for your flight to Prague.” Never before had a day seemed so beautiful to me when he walked down the ramp. A few minutes later the plane was again airborne. My wristwatch showed now 10:20 exactly.

Najednou jsem viděl, že do letounu nastoupil policista. Kráčel pomalu v kabině a rozhlížel se. Zastavil se přímo u mého sedadla a podíval se na moji otevřenou tašku na zemi. Viděl mě, jak stojím u východu. Mé srdce se skoro zastavilo. Až do dnešního dne bych přísahal, že kdyby se na mne pozorněji podíval, že by musel zkontrolovat mé věci a zjistil by můj záměr. Za chvíl, která se mi zdála trvat hodiny, vstoupil do kabiny, nechal otevřené dveře a blížil se zpátky k východu, kde jsem stál. Zeptal jsem se s úsměvem “Důstojníku, motor je v pořádku?”, pochválil jsem jej. Podíval se na mě s výrazem odborného inspektora a řekl v českém jazyce: “Všechno se zdá být v pořádku, budete mít krásný let do Prahy”. Nikdy předtím jsem neměl tak krásný pocit, když odcházel z rampy. O několik minut později bylo letadlo opět ve vzduchu. Na mých hodinkách bylo přesně 10:20 hod.

This was my third attempt to escape. First and second had failed. The navigator on this flight is a freedom loving friend of mine. Three weeks earlier we had made plans how to escape together, but it did not work. There was a total cancellation of the flight. Second time, just a week earlier his crew was changed and he flew a different route at the last minute. Perhaps this was to our advantage since I did not have a gun and I was fearful that the captain would refuse to go. This time I visited the navigator at his apartment in Prague, made secret codes with him and agreed to get a gun.

To byl můj třetí pokus o útěk. První dva pokusy selhaly. Navigátor tohoto letu byl milovníkem svobody a můj přítel. Před třemi týdny jsme připravovali plán, jak uniknout spolu, ale nefungovalo to. Let byl zrušen. Podruhé, o týden dříve, byla změna posádky a on na poslední chvíli byl určen na jinou trať letu (linku). Možná to bylo v náš prospěch, protože jsem neměl zbraň a měl jsem obavy, že by kapitán odmítl uposlechnout. Tentokrát jsem navštívil navigátora v jeho bytě v Praze. Stanovili jsme si tajné kódy a on souhlasil s použitím zbraně.

Two days later I had approached a communist in my village a neighbor of mine. We went together to grammar and high school and purchased from him a gun. I told him it was for hunting rabbits. He also sold me 50 bullets. The price I paid was two times its value. Spreading the full price before him in new bills he hesitated momentarily as he wanted to say to me “one does not hunt rabbits with a revolver”. But then without a word he pushed the gun, covered in newspaper into my hand and before I could thank him he has disappeared in evening crowd.

O dva dny později jsem se setkal se sousedem z naší obce, komunistou. Chodili jsme spolu na základní a střední školu a koupil jsem od něj zbraň. Řekl jsem mu, že ji potřebuji na lov králíků. Prodal mi také 50 nábojů. Zaplatil jsem mu dvojnásobnou hodnotu ceny zbraně. Na chvíli zaváhal a řekl mi “člověk nemá lovit králíky revolverem” Ale potom mi beze slova dal v novinách zabalenou zbraň do ruky a, než jsem mu stačil poděkovat, zmizel ve večerní tlačenici

Immediately I informed my friend navigator in Prague in ‘our’ code that I was ready. The waiting was nervous. Every hour seemed endless. But on Saturday afternoon October 2 I finally received a coded telegram with the name, sex and place of the christening of new born baby boy. Looking in my secret code I knew that the door will be unlocked from inside by the navigator 10 minutes after Brno departure to Prague on flight 505. My wristwatch showed exactly 10:30. Now was the time.

Okamžitě jsem informoval svého přítele navigátora v Praze v našem kódu. Při čekání na odpověď jsem byl nervozní. Každá hodina se mi zdála nekonečná. V sobotu odpoledne 2. října jsem konečně dostal telegram s kódovaným jménem, pohlaví a místem křtu nově narozeného chlapečka. Z tajného kódu jsem vyrozuměl, že dveře budou odemčeny z vnitřní strany navigátorem 10 minut po startu letu 505 z Brna do Prahy. Moje hodinky ukazovaly přesně 10:30. Nastal pravý čas.

I had regained my composure. Unobtrusively I left my seat and passed through the plane to the cabin door. There was no stewardess. The gun was now carefully concealed under my coat behind my belt. The door was just unlocked, I entered swiftly, locked it behind me and held the gun on the captain and told him: “Do as you are told!” The captain and the copilot were shocked, but in a few seconds they realized that I meant business, since I practiced this sentence many times to come out with terror from my voice box. The captain started to tremble. The co-pilot was delighted what had happened and agreed to take the plane over at once.

Musel jsem se uklidnit. Nenápadně jsem opustil své místo a prošel jsem ke dveřím kabiny. Letuška zde nebyla. Zbrań jsem měl pečlivě skrytou za opaskem pod kabátem. Dveře byly odemčené, jen jsem rychle vstoupil a uzamkl dveře za sebou, na kapitána letounu jsem namířil zbraň a řekl mu “Dělej, co ti řeknu”. Kapitán i druhý pilot byli šokováni, ale za pár vteřin si uvědomili, že to myslím vážně, neboť tuto větu jsem nacvičoval a až nyní si s hrůzou uvědomoval, co to vlastně říkám. Kapitán se začal třást. Druhý pilot projevil nadšení nad tím, co se stalo, a souhlasil, že převezme řízení letadla.

He told me after we had landed that he had enough of communist reeducation doctrine, to spy on his superior captain. The navigator gave the directions to copilot to change the course from 300° to 260°. We flew with the full speed. Meantime the navigator was sending frantically messages to the control tower in Prague that the plane was delayed because of strong winds against us.

Po přistání mi řekl, že i on měl dost komunistické doktriny a navádění ke špehování svého nadřízeného kapitána. Navigátor dal pokyn pro druhého pilota ke změně kursu ze 300°na 260°. Letěli jsme plnou rychlostí. Mezitím navigátor rychle odeslal zprávu na kontrolní věž v Praze, že přílet letadla pro silný vítr bude opožděn.

Then the other problem arose. Our right side motor of DC3 was spluttering. I saw the flame through the cabin window and was very concerned, but the copilot reassured me, saying that “these things happen every day of the week” and I said to myself: “O God, we just have to make it now.”

Nastal však problém, protože na pravém motoru vznikla závada. Oknem z kabiny jsem viděl šlehající plamen z pravého motoru a byl jsem velice znepokojený. Druhý pilot mne však ujistil, že “takové věci se stávají každý den v týdnu”, v duchu jsem si řekl: „Bože, jen aby to dobře dopadlo.“

At 11:38 A.M. we were passing over the border. I saw an American interceptor over the Danube River. They found us with radar. We waved him 3 times to indicate that we were friends. When we landed safely at Rhein Munich airport at 12:25 P.M. all our gas tanks were practically empty. Later in the repatriation camp at Swabish Gmund I learned from the copilot that there was only 10 minutes more of flying time. He said that he did not want to scare me.’

V 11:38 hod. jsme přeletěli hranice. Viděl jsem americký pontonový most přes řeku Dunaj. Sledovali nás radarem a přiblížil se k nám letoun. My jsme 3 x zamávali, že jsme přátelé. Po bezpečném přistání na letišti Rhein u Mnichova ve 12:25 hod. byly všechny naše palivové nádrže skoro prázdné. Následovala repatriace v táboře Swabich Gmund. Druhý pilot mi řekl, že jsme měli paliva na deset minut letu, ale že mne nechtěl vyděsit.

The difference in landing time of 12:22 and 12:25 by Juras is most probably due to the interpretation of ‘landing time’. As aircrew, Jakubec would use the time the aircraft physically finished the landing manoeuvre on the runway. Juras, as a passenger, would most likely define the time as when the aircraft has taxied from the runway and stopped at the airport terminal.

Rozdíl v době přistání 12:22 a 12:25 mezi mnou a Jurasem byl s největší pravděpodobností způsobem výkladem “času přistání”. ‚Člen posádky, Jakubec zaznamenal čas fyzického ukončení přistávacího manévru na přistávací dráze, zatímco já jsem zaznamenal čas kdy letoun sjel z ranveje a zastavil na letištním terminálu.

The two returning passengers were Mrs Vilam Široký and her five year old son. Her husband, Vilam Široký was a hard line Communist politician who had spent WW2 in Moscow. Between 1945 and 1954 he was the leader of the Communist party of Slovakia. Currently he was Deputy Prime Minister of Communist Czechoslovakia, and in 1953 he became Prime Minister until 1963.

Mezi cestujícími byli manželka Viliama Širokého a její pětiletý syn. Její manžel Viliam Široký byl komunistický politik, zastávající tvrdou linii, který ve druhé světové válce byl v Moskvě. V letech 1945 až 1954 byl vůdcem komunistické strany Slovenska. Současně byl místopředsedou komunistické vlády Československa a od roku 1953 až do roku 1963 byl předsedou komunistické vlády Československa.

The pilot, Jaroslav Hájek returned to Czechoslovakia. Shortly after his return he was dismissed from ČSA and sentenced to 10 years imprisonment. Mrs Široký, because of her political connections managed to arrange his release from prison after two years.

Pilot, Jaroslav Hájek se vrátil do Československa. Krátce po jeho návratu byl od ČSA propuštěn a odsouzen na 10 let odnětí svobody. Paní Široké, protože měla politické styky, se podařilo dosáhnout jeho propuštění z vězení po dvou letech.

When trying to find a ‘suitable’ aircrew for this escape, Jakubec had approached three other ČSA pilots, all former Slovak Air Force pilots, but they had all declined, for personal or other reasons, to participate in this escape.

Když hledal vhodné posádky pro úlet, Jakubec měl vyhlídnuté další tři piloty, ale tito z osobních či jiných důvodů odmítli se na úletu podílet.

.

We would like to thank the numerous people whose have contributed information and other assistance that has made this article possible. If anyone has any information about these escapes or other escapes please contact us.

Chtěli bychom poděkovat mnoha lidem, kteří nám poskytli informace a další pomoc, které umožnili tento článek. Pokud má někdo informace o jiných úletech a útěcích v té době, prosíme kontaktujte nás. poskytnutí.

Article last updated: 8 January 2019