Vilém Göth

Jeden z hrstky

…………………….* 22. 04. 1915.

…………………….† 25. 10. 1940.

Early Days
Začátky.

Vilém Göth was born 22 April 1915 in Brno in the Moravian region of Czechoslovakia, the son of a professional soldier. His family were originally from Dačice, about 100 km from Brno but shortly after Vilém’s birth his family moved to Jihlava, about 80 km away.

Vilém Göth se narodil 22. dubna 1915 v Brně, na Moravě v Československu, jako syn vojáka z povolání. Jeho rodina pocházela z Dačic na Moravě, cca 100 km od Brna. Krátce po jeho narození se jeho rodina přestěhovala do Jhlavy.

For his secondary education he attended the grammar school at nearby Telc where he was noted for his athletic abilities and as a proficient piano player. He graduated on 15 June 1934, and immediately volunteered for military service.

Pro svého středoškolského studia navštěvoval gymnázium v nedalekém Telči, kde byl známý pro jeho atletické schopnosti, a jako zdatný klavírista. Absolvoval dne 15. června 1934 a okamžitě se přihlásil k vojenské službě.

Pre-WW2 military:
Služba v armádě před druhou avětovou válkou.

For his basic training he was assigned to the 2 Air Regiment at Olomouc and on completion, in 1935 was posted to the Military Aviation Academy at Prostějov for training as an Air Observer. On passing his training course he was posted, at the rank of desátnik [Corporal] to the 5 Squadron of the 2nd Air Regiment at Brno for further intensive training.

Základní výcvik vykonal u 2. leteckého pluku v Olomouci a po jeho ukončení, v roce 1935 byl vyslán do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, kde absolvoval výcvik leteckého pozorovatele. Po ukončení školení byl v hodnosti desátníka zařazen k 5. peruti, 2. Pluku v Brně.

Whilst there, on 25 June 1935, during a training flight as an aerial-observer in an Avia A-11 biplane, his aircraft crashed at 08:12 near the military firing range at Medlánky. Both Vilém and the pilot Bohuslav Czakon were seriously injured with Vilém having to be in a military hospital for eight weeks to recuperate; a small scar on his left cheek was a reminder of his lucky escape.

Dne 25. června 1935 v 08.12 hod., se jeho letadlo Avia -11, při cvičném letu zřítilo v blízkosti střelnice v Medlánkách. Pilot letadla Bohuslav Czakon a Vilém Göth jako letecký pozorovatel byli vážně zraněni. Po této letecké nehodě byl Vilém 8 týdnů hospitalizovaný ve vojenské nemocnici. Na levé tváři mu zůstala jako připomínka této šťastné letecké nehody malá jizva.

Despite this mishap his resolve to become a fighter pilot remained and in October requested to be transferred to Military Aviation Academy at Hranice for pilot training, which was granted and he commenced in November 1935. During this training period he had another lucky escape; on 15 October 1937, whilst on a training flight, his aircraft collided with another and Vilém was forced to parachute from his aircraft and received some minor injuries upon landing. Unfortunately, the pilot in the second aircraft was not so lucky and was killed.

Na vzdory této letecké nehodě chtěl se stát pilotem a v říjnu požádal o zařazení do pilotního výcviku ve Vojenské letecké akademii v Hranicích na Moravě. Jeho žádosti bylo vyhověno a 15.listopadu 1935 zahájil pilotní výcvik. V rámci tohoto výcviku měl další leteckou nehodu. Dne 15. října 1937, při cvičném letu jeho letadlo se střetlo s dalším letadlem. Vilém poškozené letadlo opustil padákem a při přistání utrpěl drobná zranění. Pilot druhého letadla při této nehodě přišel o život.

Vilém graduated from his training course as a fighter pilot in November 1937 with the rank of of poručík (2nd Lt). He was then assigned to Piešťany airbase in Slovakia as a operational fighter pilot.

V listopadu 1937, Vilém ukončil letecký výcvik stíhacího pilota a byl povýšen do hodnosti poručík (jako 2. Lt. operační stíhací pilot na Slovensku) a nastoupil službu na letecké základně Pišťany.

When the Germans occupied Czechoslovakia in March 1939, the Bohemia and Moravia regions became a German Protectorate and Slovakia became a German ‘puppet’ state. The Czechoslovak Air Force was disbanded and all personnel demobilized; as a Czech Vilém was returned to the German Protectorate. He had achieved 312 flying hours.

Když Němci v březnu 1939 okupovali Čechy a Moravu a vytvořili Protektorát Čechy a Morava, Slovensko se stalo loutkovým státem Německa, Československé letectvo bylo rozpuštěno a všichni jeho příslušníci byli demobilizováni a Vilém Göth musel opustit Slovensko a vrátit se do německého Protektorátu. Do té doby vykonal 312 letových hodin.

Escape to Poland.
Útěk do Polska.

Amongst the now demobilised former members of the Czechoslovak military, rumours where being heard that Czechoslovak military units were being formed in Poland for the purpose of fighting for the freedom of their homeland. Vilém was one of many who responded to this news and investigated further, He was put in contact with plk Karal Bláha, who was the Jihlava contact for Obrana Národa [Defense of the Nation] an underground organisation formed since the German occupation to get military personnel to Poland. With their help and also the Sokol organisation, another patriotic organisation, Vilém with two friends, Karel Partl, and Adolf Zelený were instructed to travel to Ostrava and from there arrangements had been made to smuggle them over the border to Český Těšín, a region that had been part of Czechoslovakia but since the Munich Agreement had been annexed by Poland. This was planned for May but had to be aborted before they left for Ostrava as the escape route had been betrayed to the Gestapo.

V té době se mezi demobilizovanými příslušníky československé armády, šířili pověsti, že se za účelem pokračování v boji za svobodu své vlasti, v Polsku, zakládají československé vojenské jednotky. Vilém byl jedním z mnoha, kterého tato zpráva zaujala a dále zkoumal její pravdivost tím, že navázal v Jihlavě styk s plk. Karlem Bláhou, který byl napojen s podzemní organizací ‘Obrana národa’, která vznikla hned po německé okupaci a ve spolupráci s organizací Sokola a dalších vlasteneckých organizací, řídila odchod vojenské personálu do Polska. Vilém se dvěma přáteli, Karlem Pertlem a Adolfem Zeleným, dostali instrukce, aby odcestovali do Ostravy, kde jim bude v květnu poskytnuta pomoc pro přechod hranice z Protektorátu do Polska. Tato únmiková cesta byla však gestapu prozrazena a dříve, než odjeli do Ostravy museli tuto cestu útěku zrušit.

The next attempt was in early June. With the help of Vilém father, the three and now new additions Zdeněk Skořepa and Leopold Havlík travelled to Ostrava. From there they went by taxi to a small village outside Ostrava where there was a railway freight depot, from where trains would take coal to Poland. On the night of 12/13 June, with the aid of patriotic Czechoslovak railway workers who were members of the escape organisation, they hid in one of the coal carriages of a train travelling to over the border to Szumbark, Poland. The carriage was empty and they had been warned by the railway workers to hide on the right-hand side in the carriage because at the border the Germans had searchlights that would shine down onto the train; the left inside of the carriage would be illuminated but the right would remain in shadow. After a while, the train stopped but they did not know where they were; on hearing German voices from men walking alongside the train they realised they were still in Czechoslovakia. The men were inspecting random carriages for escapers and so Vilém and his four comrades waited apprehensively to be discovered at any moment.

O další pokus překročení hranice se s pomocí Vilémova otce pokusili začátkem června. Pětičlená skupina, ke dříve zmíněným třem se přidali Zdeněk Skořepa a Leopold Havlík, odjela do Ostravy. Z níž se vydali taxíkem do vesničky mimo Ostravu, kde bylo nákladní železniční skladiště, z něhož byly vypravovány vlaky s uhlím do Polska. V noci z 12. na 13. června, s pomocí železničních zaměstnanců, kteří byli členy vlastenecké únikové organizace se ukryli do jednoho z uhelných vagonů vlaku, který jel přes hranice do Szumraku v Polsku. Vůz byl prázdný a železniční zaměstnanci je upozornili na to, že Němci na hranicích mají nad vagony umístěny světla svítící dolu do vagonů a že se musí ukrýt na pravou stranu vozu, aby byli ve stínu. Po chvíli vlak zastavil, aniž věděli, kde se nachází. Poté uslyšeli, že lidi chodící kolem vlaku mluví německy a tudiž jsou ještě v Protektorátu. Němci prováděli náhodnou prohlídku některých vozů a tak Vilém a jeho čtyři kamarádi, s obavami očekávali, že se mohou každou chvíli objevit u jejich vozu.

Sudenly the train began to move forward slowly and stopped again after about 2 km. Again they heard the sound of men walking alongside the railway carriages – only this time they were speaking Polish. There escape had been successful!

Na štěstí se vlak dal popmalu do pohybu a asi po 2 km se opět zastavil. Opět slyšeli ruch a muži chodící podel vlaku mluvili polsky. Útěk byl úspěšný.

On alighting from the train, at Szumbark, they were surprised to discover that some 25 other escapees had also been hiding in the coal carriages of that train. One of the Polish railway workers advised them all to report to Szumbark Police Station and surrender themselves as there was more chance of a favourable reception there, rather being picked up as they tried to make their way to Krakow.

Když vystupovali v Szumbarku z vozu, byli překvapeni, že z uhelných vozů vlaku vystoupilo další 25 uprchlíků, kteří v nich byli také ukryti: Jeden polský železničář je poučil, že se všichni musí přihlásit v Szumbarku na policejní stanici, aby jim policie umožnila pokračovat v cestě do Krakova.

This they did with the escapers initially held there until 19 June whilst the authorities made arrangements for them to get to Krakow.

To, po příchodu hned učinili a setkali se s uprchlíky, kteří tam již byli od 19. června a od té doby čekali na organizování jejich přepravy do Krakova.

Prior to their departure to Krakow Vilém and his four colleagues sent post cards with pre-arranged coded messages to let their famiiles in Czechoslovakia know that they had successfully arrived.

Před odjezdem do Krakova Vilém a jeho čtyři kolegové poslali svým rodinám pohlednice podle předem připravené kódované zprávy, že jsou již šťastně v Polsku.

Initially they were taken to when they were taken to Cieszyn and then by train to Krakow, arriving on 21 June where they reported to the Czechoslovak Consulate. But, here they were to be advised that the rumours of Czechoslovak military units being formed in Poland were just rumours because the Polish authorities would not allow Czechoslovak military units to be formed on its territory for fear of provoking Nazi Germany.

V rámci přepravy byli z počátku převezeni do Těšína a dále cestovali vlakem do Krakova, kam přijeli 21. června, kde měl být údajně Československý konzulát, Zde zjistili, že polské úřady na jejich území nedovolily organizování československých jednotek z obavy, že by tím provokovaly nacistické Německo a že zprávy o tvoření československých jednotek v Polsku, byly jenom fámy.

Instead they learnt that the Czechoslovak authorities in Exile had negotiated with the French Government that the escaped Czechoslovak military would be permitted to travel to France. However there was a condition; as French Law did not permit foreign military personnel on its territory during peacetime, the Czechoslovaks would be required to enlist in the French Foreign Legion for a period of five years – but with the assurance that in the event of war being declared, the Czechoslovaks would be released from the legion and transferred into French military units. The alternative was that they would be sent back to Czechoslovakia, now a German Protectorate, where execution or deportation to a concentration camp would be the most likely outcome.

Dozvěděli se také, že československé úřady v exilu jednaly s Francouzskou vládou o odchodu československých vojáků z Polska do Francie. Podmínkou je však znalost francoužštiny. Ve Francii zákony nedovolovaly v míru cizí vojenské síly na území Francie a Čechoslováci se musí na pět let přihlásit do cizinecké legie – ale v případě války budou propuštěni z legie a převedeni do francouzských vojenských jednotek. V případě, že by Čechoslovák odmítl vstoupit do cizineké legie, byl by poslán zpět do Protektorátu, kde by byl s největší pravděpodobností deportován do koncentračního tábora.

Vilém and his group, like all the other Czechoslovak escapers decided that the best choice was to go to France. Initially, they were at the ‘Dom Turystczny’, a cheap tourist hostel near the Czechoslovak Consulate which was now overfull with Czechoslovak escapers. On 30 June Vilem and his group were transferred to Maly Bronowice, a former Army camp from the Austro-Hungarian period and now used as a transit camp for escaped Czechoslovak military prior to their transfer to France. They left Maly Bronowice on 25 July when they were amongst a group of 188 Czechoslovak airmen and 190 Czechoslovak soldiers who left by train to Gdynia for onward travel to France. By now the Polish Authorities realised that conflict with Nazi Germany was now inevitable and just a question of when and began to make preparations for the defence of Poland; this included trying to stem the large number of Czechoslovak airmen and soldiers who were now being taken to France. At Gdynia, the departing Czechoslovak airmen were approached by Polish Officers who asked that they stay, and join the Polish Air Force – but would only offer them non-commissioned military rank which the Czechoslovak Officers refused to accept.

Vilémova skupina stejně jako ostatní českoslovenští emigranti se rozhodli, že nejlepší volbou je odchod do Francie. Zpočátku byli ubytováni v “Dom Turystczny”, což byla levná turistiké ubytovna u československého konzulátu, která byla v té době přeplněna československými uprchlíky. Dne 30. června Vilém a jeho skupina se přemístila do Maly Bronovice, kde byl Rakouskouherska vojenský tábor, který nyní sloužil jako tranzitní tábor pro uprchlé příslušníky československé armády, před jejich odchodem do Francie. Z Maly Bronovice 25. července spolu se kupinou 188 československých letců a 190 československých vojáků na cestě do Francie, odjeli vlakem do Gdyně. V té době si polské orgány uvědomily, konfliku s nacistickým Německem nmelze předejít a je jen otázkou času, kdy k němu dojde a začaly se připravovat na obranu Polska. V Polsku bylo velké množství československých letců a vojáků, ktečí odecházeli do Francie. V Gdyni, byli českoslovenští leti osloveni polskými důstojníky, kteříé je žádali, aby zůstali a vstoupili do polského letectva – ale nabízeli jim jenom nejspíše poddůstojnická hodnost, kterou českoslovenští letci odmítli přijmout.

On 26 July, the Czechoslovaks that boarded the steam ship ‘Kastelholm’, which transported them to Calais, arriving on 31 July.

Dne 26. července Čechoslováci nastoupili na parník “Kastelholm”, kterým plul do Francie a 31, července zakotvil v přístavu Calais.

France.

Initially Vilém and his fellow escapees were transferred to the Foreign Legions recruitment depot at Paris, whilst medical checks and the necessary arrangements were made for their enlistment into the Legion and transfer to the Legions training base at Sidi bel Abbes, Algeria.

Z počátku byl Vilém a jeho kolegové, náborovým střediskem Legií v Paříži převedeni do zahraničí, podrobili se lékařským prohlídkám a byla přijata nezbytná opatření k jejich přepravě a zařazení do Legií ve výcvikové základně v Sidi Bel Abbes v Alžírsku.

These arrangements were still not completed by 3 September 1939 when war was declared and so Vilém was released from Legion service on 7 October to l’Armee d’Air and two days later was assigned to Centre d’Instruction de Chasse at Châtres airbase, near Paris, for re-training as a pilot on French MS 230 fighter aircraft, amongst his colleagues here were Emil Fechtner, Vaclav Bergman, Emil Foit, František Burda, František Hradil, Vladimír Zaoral and Karel Vykoukal all of whom were destined to become Battle of Britain pilots in England with Vilém. During this period of their training, Vilém and his fellow Czechoslovak airmen also attended École Spéciale Militaire de Saint-Cyr, the French Military Academy at St Cyr, about 400 km west of Paris.

Tato přijímací procedura nebyla ještě ukončena a 3. září 1939, byla vyhlášena válka a Vilém byl propuštěn ze služby v Legií a 7. října se stal příslušníkem Francouzského vojenského letectva a 9. října nastoupil spolu s 230 příslušníky zahraničních letců, do výcvikového střediska na letecké základně Chártres poblíž Paříže, na přeškolení pilota stíhacích letounů. Mezi jeho kolegy zde byli Emil Fechtner, Václav Bergman, Emil Foit, František Burda, František Hradil, Vladimír Zaoral a Karel Vykoukal, z nichž se všichni později spolu s anglickými piloty, účastnili Bitvy o Británii. Ve Francii současně Vilém a jeho kolegové navštěvovali École Speciale Militaire de Saint -Cyr, Francouzskou vojenskou Akademii, asi 400 km západně od Paříže.

By the time of the German invasion of France on 10 May 1940, Vilém was still undergoing his training at Chartres which was hastily completed. The rapid advance of the Germans caused most of the l’Armee d’Air units to be redeployed further west. For Vilém, now at the rank of Sergent, he was redeployed to Cazaux, about 800 km away in south-west France on 23 May but was not assigned to an operational unit.

V době německé invaze do Francie, dne 10. května 1940, Vilém prováděl přeškolení na stíhacího pilota na letecké základně Chartres, které bylo rychle ukončeno. Před rychlým postupem německých vojsk se většina jednotek francouzského letectva přesunuly na západ. Vilém v hodnosti Sergent byl 23. května přemístěn 800 km do jihozápadní Franice, na základnu Cazaux, ale nebyl zařazen do bojové jedotky.

With the capitulation of France, on 22 June, Czechoslovak airmen were released from l’Armee d’Air service and those at Cazaux were instructed to get to Bordeaux. About 70 km away, for evacuation by ship to Britain before the advancing German army reached the port. At Bordeaux, the Czechoslovak airmen, under the command of Staff Capitan Josef Schejbal, as well as Poles and other nationalities boarded the ship ‘Karanan’ for evacuation to Britain. They sailed on 19 June and arrived two days later at Falmouth.

Při kapitulaci Francie, dne 22. června, českoslovenští letci byli propuštěni z Francouzského letectva a v Cazaux byli poučeni, že se musí před postupující německou armádou přepravit do Bordeaux, vzdáleného asi 70 km, kde v přístavu nastoupí na loď do Britanie. V Bordeaux českoslovenští letci, pod vedením štábního kapitána Josefa Schejbala, spolu s Poláky a letci jiných národností, nastoupili v rámci evakuace do Velké Británie, na loď “Karanan”, která vyplula z Bordeux 19. června a 21. června připlula do přístavu Falmouth.

The RAF.

After arriving at Falmouth. The Czechoslovaks were transferred to Cholmondeley, the Czechoslovak military transit camp near Chester for security vetting. Vilém was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of P/O and initially transferred to the Czechoslovak airmen’s Depot at Cosford, near Wolverhampton. On 12 July, with other Czechoslovak pilots, he was posted to the newly formed 310 (Czechoslovak) Sqn, becoming one of its founder members. The squadron was based at Duxford, equipped with Hurricane Mk I aircraft and commanded jointly by S/Ldr Alexander Hess, the first Czechoslovak to command an RAF squadron, and S/Ldr George D.M Blackwood.

Po příchodu Čechoslováků do Falmouth, byli přepraveni do Cholmondeley, československého vojenského tábora Chesteru, pro bezpečnostní prověrky, nedaleko Chesteru Vilém byl přijat do RAF Volunteer Reseve, zalohy dobrovolníků, s hodností P/O a odeslán do československého vojenského tábora na Cosfordu, nedaleko Wolverhamptonu. Dne 12. července spolu s dalšímií československými letci byl vyslán do nově zformované 310. (československé) perutě a byl jedním ze zakládajících členů perutě založené v Duxfordu, vybavené stíhacími letouny Hurricane MK. Kde byl prvním velitelem 310. perutě S/Ldr. Alexander Hess a velitel RAF squadrony, byl S/Ldr. George D M Blackwood.

After rapid re-training and some basic English lessons for the Czechoslovak pilots, the squadron was declared operational on 17th August and made its first operational patrol at 14:10 on 18th August.

Po rychlém přeškolení a základní výuce angličtiny pro československé piloty, byla letka 17. srpna 310. peruť, prohlášena za bojeschopnou a 18. srpna, ve 14.10 hod. vykonala první operační hlídku.

Vilém completed his re-training and was passed for duties as an operational pilot. On the morning of 19 August, in Hurricane Mk I P3142, he made his first operational flight in the RAF; a short 30-minute uneventful patrol as leader of Blue section. Early that evening he was flying again.

Vilém po ukončení rekvalifikace byl zařazen jako pilot pro bojovou činnost a ráno 19. srpna v Hurricane MK I P3142, vykonal první 30 min. operační let v RAF, jako vedoucí hlídky Modré části. Navečer provedl další let.

By 18 October, when he was posted to 501 Sqn, he had flown a total of 24 operational patrols during the Battle of Britain with 310 Sqn, usually as no. 2 to Blue section leader F/O Jerrard Jefferies. Some days two or three operational patrols would be flown, usually lasting between 30 minutes to 95 minutes each. Sometimes the patrols would be as part of the Duxford Wing, including 19 and 242 Sqns. Often during these patrols formations of Luftwaffe aircraft would be sighted and intercepted. His most eventful day and when he achieved combat success was 7 September.

Dne 18. října byl přemístěn do 501. perutě RAF. Do té doby provedl 24 hlídkových letů jako 2 F/O Jerrad Jefferies, až vedoucíl Modré části Některé dny provedl dva až tři hlídkové lety v délce trvání 30 až 95 minut. Některé hlídkové lety prováděl v rámci Duxford Wing, včetně 19.Sqn a 242 Sqn. Při těchto hlídkách se často setkali a zachytili skupiny letounu Luftwaffe. Den 7. září byl jeho rušným dnem, kdy dosáhl bojového úspěchu.

That day – the 60th day of the Battle of Britain – was to see a change in tactics used by the Luftwaffe. They were becoming increasingly frustrated by the resilience of the RAF and changed their tactics from attacks on RAF fighter airfields to direct assault on London in an attempt to bring RAF fighters into the sky where they could be overwhelmed by the superior numbers of Luftwaffe fighters

Tento den – 60. den bitvy o Británii, Luftwaffe frustrovvána odolností RAF, změnila taktiku útoků na RAF, přestal útočit na vzletové a přistávací plochy letišť a zahájila přímé útoky na Londýn, ve snaze donutit letouny RAF odstartovat na obranu hlavního města a převahou většími počty letounů je ničit ve vzduchu.

The Duxford Wing, led by the legendary legless pilot S/Ldr Douglas Bader, had taken-off at 16:45 after RAF radar had detected a large formation of Luftwaffe aircraft approaching the Thames Estuary for another attack on London. Fighter Command‘s Operations Room vectored the Duxford Wing to the Thames Estuary to intercept the Luftwaffe, the two adversaries meeting in the Thames Estuary over the Isle of Sheppey at about 20,000 feet.

Duxford Wing, stíhací skupina v čele s legendárním pilotem S/Ldr Douglasem Baderem, vzlétla v 16.45 hod. poté, co radar RAF detekoval velké formace letounů Luftwaffe blížící se k ústí řeky Temže a směřující k dalšímu útoku na Londýn. Operační velitelské letecké stanoviště navedlo leteckou skupinu z Daxfordu do prostoru ústí řeky Temže, kde měla zachytit Luftwaffe. Dva protivníci se setkali v ústí řeky Temže nad ostrovem Sheppey ve výšce asi 20.000 stop.

In the resulting dogfight the squadron achieved 3 Me 110’s, 1 Me 109 and a He 111 as kills with claims for 3 Me 110’s as probable and 3 more Me 110’s as damaged. On that patrol Vilém was flying Hurricane Mk I NN-Y, V6643 and achieved combat success; he shot down 2 Me 110 over the Thames Estuary.

V tomto leteckém souboji letka sestřelila 3 Me 110, 1Me 109, letka nárokovala 3 Me-110 sestřelené a 3 Me 110 poškozené. Vilém letěl s letounem MK I NN-NY, V6643 a v leteckém souboji nad ústím řeky Temže sestřelil 2 Me 110.

Vilém came with the sun behind him to attack the first Me 110, and coming towards from the right from about 400 yards he opened fire and continued firing until only 50 yards away and broke away from the attack. He saw the Me 110 giving off heavy smoke from around the cockpit area before it went into a steep dive towards the Thames Estuary. As Vilém broke away his Hurricane came under attack from another Me 110 and he felt his aircraft being hit. In the ensuing dog-fight, Vilém attacked the Me 110, silencing its gunner, and saw thick black smoke billowing from its left engine before it also went into a dive into the Thames Estuary.

Na první Me 110, zaútočil ve směru od Slunce, z pravé strany a ve vzdálenosti asi 400 yardů zahájil palbu v níž pokračoval až do vzdálenosti 50 yardů, kdy útok ukončil. Viděl jak z Me 110, včetně pilotní kabiny vycházel hustý kouř a letoun přešel do strmého klesání směrem k ústí řeky Temže. Když Vilém vybral letoun z útoku, zaútočil na něj další Me 110, který jeho letoun zasáhl palbou. Potom následoval psí-boj, vzdušný souboj v rámci něhož Vilém palbou zasáhl protivníka a uviděl hustý černý kouř vycházející z levého motoru a letoun ve strmém klesání narazil do hladiny v ústí řeky Temže.

However his own aircraft had been damaged with its glycol tank [engine coolant] being destroyed and he was over the Thames Estuary, white smoke began to billow from the engine and then it seized-up. He turned towards the coast and went into a shallow dive, making a belly-landing at Whitmans Farm, Purleigh. Essex at 17:30 – he escaped uninjured.

Na jeho vlastním letadle byla poškozena nádrž glykolu (chladící kapaliny motoru) a z motoru vycházel bílý dým a došlo k jeho zastavení . Vilém obrátil směrem k pobřeží a bez pracujícího motoru provedl v 17.30 hod. přistání bez podvozku na mělčinu u Whitams Farm Purleigh Essex – bez zranění.

Another 310 Sqn pilot Sgt Josef Koukal was not so fortunate, his Hurricane was attacked of the Isle of Sheppey and the fuel tank ignited. Whilst he managed to bail-out he was badly injured with 72% of his body badly burnt which required two years of hospital treatment before he was able to fly again.

Další pilot od 310. perutě Sgt. Josef Koukal, neměl takové štěstí. Jeho Hurricane byl napaden nad ostrovem Sheppey, byla zasažena palivová nádrž a došlo ke vznícení paliva. Letoun opustil padákem, ale byl těžce zraněn. Na těle měl 72% popálenin, které si vyžádaly dva roky léčení v nemocnici, než se mohl opět vrátit k létání.

His last operational flight with 310 Sqn – his 24th – was on 11 October, a 64 minute uneventful Wing patrol with 19 and 242 Sqns at 20,000 feet. By this stage of the Battle of Britain, many of the RAF fighter squadrons were desperately short of pilots resulting in pilots being posted from other squadrons to fill the void. On 18 October, with fellow Czechoslovak pilot P/O Vladimír Zaoral, Vilém was posted to 501 Sqn based at Kenley, and also equipped with Hurricanes; it was however only to be a short posting.

Poslední, 24. operační let u 310. perutě, délce 64 minut vykonal společně s 19 a 242 Sqn. v jednotvárné Wing skupinové hlídce, ve výšce 20000 stop. Do této fáze bitvy o Británii, mnoho stíhacích perutí postrádalo zoufale málo zkušených vedoucích pilotů a Vilém byl vyslán do jiné letky vyplnit prázdné místo. Dne 18. října s kolegou, československým pilotem P/O Vladimírem Zaoralem, vyslán do 501 perutě založené v Kenley a rovněž vybavené stíhacími letouny Hurricane, ale to měla být jen krátká epizoda.

On 25 October at 15:25 he was flying on an operational patrol in the Tenterden area, as ‘number two’ P/O Ken Mackenzie who was flying Hurricane, V6806, Vilém was flying in Hurricane Mk I P3903. Near Cranbrook, Mackenzie was manoeuvring his section to attack a formation of Me 109s, the two Hurricanes collided; Mackenzie managed to bail-out and parachute to safety, landing uninjured near Goudhurst with his aircraft crashing in a field near Staplehurst. Vilém had been unable to bail-out, his Hurricane crashed at Bridgehurst Wood near Marden and was killed on impact. For P/O Ken Mackenzie it was a day of mixed emotions; that same day it was announced that he had been awarded the DFC.

Dne 25. října v 15.25 hod., letěl na operační let v prostoru Tendterden, jako “číslo dvě” s P/O Ken Mackenzie, který letěl v letounu Hurricane V76806 a Vilém letěl v Hurricane MK I PE3903. , Nedaleko Cranbrook Mackenzie při útoku na skupinu Me 109, prodedl ostré manévry a jeho letoun narazil do letounu Viléma. Mackenzie opustil letoun padákem a přistál nezraněn u Goudhurst a jeho letadlo se zřítilo na pole nedaleko Staplehurst. Vilém nebyl schopen opustit letoun a ten se s ním zřítil v Bridgehurst. Wood u Marden a při nárazu letounu do země zemřel. Mackenzie měl ten ten den smíšené pocity, neboť ve stejný den byl vyznamenán DFC.

P/O Vilém Göth was buried on 31 October at grave 141, section W, at the Old Ground at Sittingbourne cemetery, Kent.

P/O Vilém Göth byl pohřben na hřbitově Old Ground Sitttingbourne, Kent, dne 31. října, do hrobu 141, oddíl W.

S/Ldr Alexander Hess DFC was to say of Vilém that as a fighter pilot he had a reputation for being brave, calm, disciplined and reliable particularly in difficult conditions. As a person, he had been quiet with a friendly nature and an excellent exemplary officer.

S/Ldr Alexander Hess DFC se vyjádřil, že Vilém jako stíhací pilot měl dobrou pověst za to, že byl v obtížných podmínkách zejména statečný, klidný, disciplinovaný a spolehlivý.Jako člověk byl tichý s přátelskou povahou a vynikající důstojník.

On 25 January 1945, he was promoted in memoriam to the rank of štábního kapitána [Staff Captain] in the Czechoslovak Air Force.

Dne 25. ledna 1945 byl Vilém povýšen in memoriam do hodnosti štábního kapitána Ćeskoslovenského letectva.

On 31 August 1947 a memorial plaque was unveiled at his home in Dačice at no. 63 Švermova ulice.

Dne 31. srpna 1947 mu byla na jeho domě, Švermova ulice 63 v Dačicích, odhalena pamětní deska.

After the Velvet Revolution in November 1989, Švermova ulice, Dačice, was renamed Göthova ulice in his commemoration.

Po sametové revoluci v listopadu 1989, byla na jeho památku Švermova ulice přejmenována na Göthovu ulici.

At the RAF Rehabilitation Ceremony held in Prague 13 September 1991 he was promoted in memorium to the rank of plukovník [Colonel] in the Czechoslovak Air Force.

Dne 13. září 1991, na slavnostním shromáždění v Praze, při němž byla vyhlášena Rehabilitace příslušníků RAF, byl in memoriam povýšen do hodnosti Plukovník československého letectva.

Medals Awarded:
Udělená vyznamenání:

Czechoslovakia / Československo:

3 Československý válečný kříž 1939 [Czechoslovak War Cross]

Pamětní medaile československé armadý v zahraničí F a VB [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain Bars]

Britain / Britanie:

1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp

Air Crew Europe Star

Remembered:

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Vilém Göth je uveden spolu s dalšími 2.938 letci, Bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

Vilém Göth je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

He is commemorated in the Remembrance Book at St Georges Chapel at Biggin Hill:

Jeho jméno je uvedeno v knize Vzpomínka v kapli St Georges na Biggin Hill:

He is also commemorated on a memorial plaque by a tree planted near hangar 4 at Duxford to commemorate the Czechoslovak airmen who were killed in 1940/41 while stationed at the airfield.

Je připomínán také na pamětní desce umístěné na stromě u hangáru 4 který byl na letišti Duxford zasazen k připomenutí památky československých letců, kteří přišli v boji o život v letech 1940/41.

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.

Battle of Britain Roll of Honour, RAF Museum, Hendon, London:
Deska cti bitvy o Británii, Muzeum RAF, Hendon, Londýn

Remembrance book at Westminster Chapel, Westminster Abbey, London:
Pamětní kniha ve Westminsterské kapli Westminsterského opatství, Londýn

He is remembered in the Remembrance books at St Clements Danes Church, London and St Vitus Cathedral, Prague.

Vilém Göth je také vzpomenut v pamětních knihách Kostela Sv. Klimenta v Londýně a také v Katedrále Sv. Víta v Praze.

The assistance of Vlastimil Kolomazník with this article is much appreciated.

Velice si při přípravě tohoto článku ceníme pomoci Vlastimila Kolomazníka

Article last updated: 20.04.2020.