Josef Koukal

Jeden z hrstky

…………………….* 06. 05. 1912. Jenišovice

…………………….† 23. 02. 1980. Luze

Pre WW2 / Před 2. světovou válkou:

Josef Koukal was born 6 May 1912 in the village of Jenišovice, near Vysoké Mýto, about 125 km East of Prague His parents Jan Koukal and Emilie Koukalová, neé Dobrkovská, were farmers at Jenišovice and Josef was the 8th of their 9 children.

Josef Koukal se narodil 6. května 1912 v Jenišovicích u Vysokého Mýta asi 125 km východně od Prahy. Jeho rodiče Jan Koukal a Emílie Koukalová, za svobodna Dobrkovská, byli zemědělci v Jenišovicích a Josef se jim narodil jako osmé z devíti dětí.

From an early age he was technically minded and for that reason he often visited a nearby Mr Jan Vajmar, a flour-miller who owned a motorcycle and a tractor. Josef served an apprenticeship as a mechanic at Choceň, and later joined the aircraft manufacturer ´Beneš a Mráz´ also at Choceň. This job inspired him, at the age of 16, to apply to join the Military Aviation Academy, at Prostějov. Josef was accepted, joining on 1 October 1929 as a cadet. After elementary training, he graduated as a pilot- observer on 31 June 1931 and went for fighter pilot training to the Advanced Flying School at Cheb. One of his instructors here was the legendary Czechoslovak pilot ´King of Air‘ František Novák. Josef graduated from the school, graded as „excellent“ and assigned. with the rank of Sgt, as a fighter pilot with the Czechoslovak Air Force.

Od malička ho fascinovaly motory, a proto často chodil k mlynáři Vajmarovi, který tehdy měl motocykl i traktor. I proto se šel mladý Josef učit do Chocně automechanikem a pak pracoval u zdejší firmy na letadla Beneš a Mráz, což ho v roce 1929 inspirovalo, aby se přihlásil do prostějovského leteckého učiliště, kam po přijetí nastoupil 1. října 1929 jako kadet. Ukončil ho 31. června 1931 jako žák pozorovatel a nastoupil do pokračovací pilotní a stíhací školy v Chebu, kde ho učil také legendární „Král vzduchu“ František Novák. Josef absolvoval i tuto školu s vynikajícími výsledky a stal se polním pilotem československé armády v hodnosti četaře.

On 28 October 1933 he won the Thomas Garrigue Masaryk´s Fighter Regiment‘s Aerial Gunnery contest for fixed drone targets. At the 1934 Karlovy Vary airshow, he won the aerobatic competition and was regarded as one of the best aerobatic pilots of that year. During this period he was still serving as a fighter pilot with the Czechoslovak Air Force where he remained until 1936.

Při závodech leteckého pluku T. G. Masaryka na letišti Praha vyhrál 28. října 1933 ve střelbě na pevný a rukávový terč. Na leteckých dnech byl považován za jednoho z nejlepších akrobatů, což dokázal prvním místem na Leteckém dnu v Karlových Varech v roce 1934. Jako pilot stíhač Josef Koukal létal do roku 1936.

On leaving the Czechoslovak Air Force, but still a reservist, he joined Beneš and Mráz as a test pilot. They were a new a aviation company at Choceň who built light sports aircraft. He was employed by them until after the German occupation in March 1939. During this period he flew 12 prototype aircraft and experienced his first aircraft crash; due to a design failure in the 9th prototype. He also flew aerobatics in Beneš and Mráz’s aircraft, at various airfields in Europe, to demonstrate the sports abilities of their aircraft.

Josef odešel z vojenského letectva, ale nadále zůstával pilotem v záloze a zvítězil v konkursu na továrního zalétávajícího a zkušebního pilota prototypů letadel u nové firmy Beneš a Mráz v Chocni, která vyráběla lehká sportovní letadla. Josef u ní pracoval až do německé okupace v březnu 1939. Během toho období zde Josef Koukal zalétal dvanáct prototypů a s devátým zažil havárii způsobenou konstrukční závadou. Akrobacii s nimi předváděl i na různých evropských letištích, aby předvedl jejich kvality.

Apart from his aerobatic and flying skills, he spoke German, French, English, and Polish and was a resourceful pilot; his co-workers remembered him delivering an aircraft ordered by a customer in Slovakia. Due to an engine failure during the delivery flight, he had to make an unscheduled landing in a field en-route to Slovakia. After safely landing, he telephoned Beneš a Mráz and arranged for a replacement engine to be sent to a nearby railway station. Josef spent that night in the aircraft and the following day the replacement engine was brought from the railway station. Josef replaced the engine himself and then carried on with his delivery flight to Slovakia.

Kromě umění akrobatického i pilotního se už tehdy domluvil německy, francouzsky, anglicky a polsky. Věděl si vždy rady, Josefovi spolupracovníci vzpomínali, jak on při jednom letu na Slovensko musel kvůli poruše motoru přistát někde na poli. Z nejbližší železniční stanice si z Chocně objednal nový motor a přes noc zůstal u letadla. Jakmile byl nový motor přivezen, Josef ho sám namontoval a s letadlem pokračoval v letu k zákazníkovi.

The build-up of military forces by Nazi Germany, along the Czechoslovak borders, caused Czechoslovakia to declare mobilisation, on 20 May 1938, of its military reservists. As a reservist, Josef was called-up for the mobilisation and was deployed as a fighter pilot at the village of Luby near Cheb. He later recalled the high morale of the pilots to defend their homeland, and his own anxiety over the outcome of the unequal fight of the Czechoslovak Air Force, equipped with biplanes, against superior Luftwaffe aircraft.

Rozmístění německých vojenských jednotek podél československých hranic mělo 20. května 1938 za následek vyhlášení mobilizace Československem pro záložáky. Josef Koukal byl jako pilot v záloze povolán rovněž a jako polní stíhač poslán do Lubů u Chebu. Později vzpomínal jak na odhodlání našich pilotů bránit svou vlast, tak na obavy z výsledku nerovného boje dvouplošníků s už tehdy lepšími letadly Luftwaffe.

To Poland / Do Polska:

Early in 1939 he gained his Transport Pilot’s licence. The Germans occupied Czechoslovakia on 15 March 1939, and immediately disbanded the Czechoslovak Air Force and civil aviation firms with all personnel being dismissed. Despite his wife being four months pregnant, Josef decided to leave his homeland and go abroad to fight for its freedom. On 12 August 1939, with two ex-Czechoslovak Air Force colleagues, he left for Poland. With the assistance of Svaz letců, the Airman’s Association of Czechoslovakia, they traveled to Ostrava. On the night of 13/14th August they crossed the ‘new’ Polish border and traveled to nearby Bohumín, now in Poland but which until a few months earlier had been part of Czechoslovakia. From here the Polish authorities took them to Krakow where they reported to the Czechoslovak Consulate. They were then taken to Malý Bronowice, a transit camp for escaped Czechoslovak military near Krakow.

Začátkem roku 1939 Josef Koukal získal diplom dopravního pilota. 15. března Němci obsadili zbytek Čech a Moravy, okamžitě rozpustili československé vojenské letectvo a všichni piloti soukromých leteckých továren byli propouštěni. Přestože doma nechal manželku ve čtvrtém měsíci těhotenství, Josef se rozhodl odejít z vlasti, aby bojoval za její svobodu. Do Polska vyjel za pomoci Svazu letců s dvěma dalšími bývalými letci 12. srpna a v noci z 13. na 14. překročili novou polskou hranici a došli do blízkého Bohumína, jenž byl ještě před několika měsíci součástí Československa. Odtud je polské úřady odvezly do Krakova, kde se přihlásili na Československém konzulátě. Poté odjeli do Malých Bronovic u Krakova, tranzitního tábora pro uprchlé čs. vojáky.

Initially the Polish authorities had rejected the services of the Czechoslovak military, who had escaped to Poland following the German occupation of their homeland, and they instead had to travel to France. By the Summer of 1939, the Poles realised it was only a matter of time before they would be attacked by Germany and now escaped Czechoslovak military personnel were eagerly being accepted into the Polish military. Germany invaded Poland on 1 September 1939. At that time Josef was in the Polish Air Force and stationed at Dęblin a Polish Military training airbase about 90km southwest of Warsaw.

Polská armáda zpočátku služby československých vojáků, jenž po okupaci své země Wehrmachtem odešli do Polska, odmítala, a ti museli odjet do Francie. Do léta 1939 si Poláci uvědomili, že je pouze otázkou času, než budou Německem napadeni a nyní čs. vojáky urychleně přijímali do polské armády. Německo přepadlo Polsko 1. září 1939. V té době byl Josef u polského letectva na základně v Deblině, polském letišti pro výcvik, asi 90 km jihozápadně od Varšavy.

Here, with other Czechoslovak airmen, officially‘ classed as civilians, he re-trained on Polish PWS-26, RWD-8, RWD-14 and other aircraft, all of which were obsolete, when compared to Czechoslovak aircraft. Early on the morning of 2 September, the airbase was bombed by a Luftwaffe formation of Do 17 bombers, with Me 109 fighter escort. During the air-raid he witnessed fellow Czechoslovak airmen P/O’s Kurka, Rous and Šandor being killed in the raid whilst he himself was covered in soil as a result of a bomb blast. He managed to extricate himself and also Miloslav Štěpánek, a Czechoslovak pilot who had been injured in the bomb blast. Despite Štěpánek’s injuries, Josef managed to get him to the safety thus saving his life.

Zde se spolu dalšími čs. letci, oficiálně označenými jako „civilisté“, přecvičoval na PWS-26, RWD-8, RWD-14 a jiná polská letadla, z nichž byla ve srovnání s československými všechna zastaralá. Ráno 2. září bylo letiště bombardováno formací Dornierů 17 doprovázených Messerschmitty 109 Luftwaffe. Během náletu Josef viděl, jak jsou zabiti poručíci Kurka, Rous a Šándor, zatímco on sám byl při výbuchu této bomby zasypán hlínou. Podařilo se mu vyhrabat ven sebe a také Miloslava Štěpánka, čs. pilota, který byl explozí pumy zraněn. Navzdory Štěpánkovým zraněním se Josefovi podařilo odnést ho do bezpečí, čímž mu zachránil život.

On 4 September, the Czechosłowacka Eskadra Rozpoznawcza (Czechoslovak Reconnaissance Squadron) was formed and flew operationally against the advancing Germans. Josef was a member of this squadron.

Dne 4. září se zformovala Československá průzkumná peruť, která proti postupujícím Němcům podnikala lety. Josef Koukal byl jejím příslušníkem.

On 17 Sep 1939, in accordance with the Molotov–Ribentrop non-aggression pact, between the Soviet Union and Germany, the Russian Army launched its invasion of the eastern Poland. Czechosłowacka Eskadra Rozpoznawcza was captured by Cossack cavalrymen of the advancing Russian Army and its personnel taken prisoner. They were taken to a nearby railway station where the Polish Officers were entrained on an eastbound goods train. Josef showed his Transport Pilot license to a Russian officer who wrote a pass enabling him to be excluded from this transport.

Dne 17. září 1939 zahájila Rudá armáda na základě Smlouvy o neútočení Molotov – Ribbentrop mezi Sovětskáým svazem a Německem obsazování východního Polska. Letce Československé průzkumné letky zajali kozáci postupující Rudé armády a hnali je k blízkému nádraží, kde byli polští důstojnící nakládáni do nákladních vagónů směřujících na východ. Josef ukázal svoji Licenci dopravního pilota sovětskému důstojníkovi, který mu napsal propustku umožňující vyhnout se tomuto transportu.

Josef and another Czechoslovak airman managed to escape but after travelling some distance before they were re-captured by the Russians. Czechoslovak airmen captured in Poland were being transported east to Siberia. On 2 October he made another escape and was again re-captured.

Josefovi a dalšímu čs. letci se podařilo unikat, než je Rusové po ujití nějaké vzdálenosti opět chytili. Čs. letci zadržení v Polsku byli převáženi na východ na Sibiř. Josef 2. října utekl znovu a byl opět chycen.

On the night of 9 October, undercover by fog, Josef and two other Czechoslovak airmen, Kilian and Franek, managed to escape and travel 350km to reach the Dnester river; the border between the Soviet Union and Romania. Whilst trying to swim across the river they were seen by Russian border guards who fired a flare and fired a burst from a Maxim machine gun at them. The bullets narrowly missed Josef´s head but Franek was not so fortunate, he was hit and his body drifted away down river.

V noci 9.října se Josefovi a dalším dvěma československým letcům Kiliánovi a Fraňkovi podařilo v mlze utéct a jet 350 km k řece Dněstr tvořící hranici mezi Sovětským svazem a Rumunskem. Když plavali přes řeku, zpozorovali je ruští pohraničníci, kteří vypálili světlici a na ně dávku z kulometu Maxim. Kulky těsně minuly Josefovu hlavu, ale Franěk tolik štěstí neměl, dostal zásah a jeho tělo odnesl proud.

Josef and Killian safely reached the Romanian river bank but were denounced by locals to a Romanian border patrol and arrested for illegally entering Romania. They were taken to Court and the judge wanted them to be sent back to the Protectorate of Bohemia and Moravia, as the former Czechoslovakia was now known following the German occupation. Josef knew that if they were returned they would be executed. Via the interpreter, Josef replied that they could shoot them now on the spot. The judge was furious, but Koukal and Kilian were saved by the skill of a Polish advocate who succeeded in pleading for their lives. Instead, they were sent to an internment camp from where, a month later, they managed to escape while being escorted to the town of Buzau.

Josef a Kilián se bezpečně dostali na rumunský břeh, ale místní je udali rumunským pohraničníkům a byli uvězněni za nezákonný vstup do Rumunska. Odvedli je k soudci, který jen chtěl nechat poslat zpátky do Protektorátu Čechy a Morava, jak se nyní po německé okupaci bývalé Československo nazývalo. Josef věděl, že pokud je vrátí, budou popraveni. Přes tlumočníka Josef odpověděl, že je můžou zastřelit rovnou na místě. Soudce zuřil, ale uměním polského advokáta, kterému se podařilo prosit za jejich životy byli Josef a Kilián zachráněni. Místo toho je oba poslali do internačního tábora, a měsíc později utekli během převozu do města Buzau.

They reached Bucharest where the Polish Consulate provided them with Polish identification documents and visas. From here they traveled by train to the Black Sea, where they boarded a ship taking them to Istanbul and onto Beirut, Syria. Here the Czechoslovak Consul provided him with Czechoslovak identification documents and passage to Marseille, France where they arrived on 12 January 1940.

Dostali se do Bukurešti, kde jim Polský konzulát poskytl polské dokumenty a víza. Odsud jeli vlakem k Černému moři, kde nastoupili na loď do Istanbulu a do Beirútu v Sýrii. Zde dostali na Československém konzulátu doklady československé a byla jim zajištěna plavba do Marseille ve Francii, kam dopluli 12. ledna 1940.

France / Francie:

On arrival to France Josef was initially at the Czechoslovak depot at Agde with the rank of rotný (F/Sgt). He was then transferred to the l’Armée de l’Air airbase at Mérignac, Bordeaux for re-training onto French equipment. When France capitulated, with other Czechoslovak airmen, was evacuated from Bordeaux aboard the Polish ship ‘Robur III’ to Falmouth, arriving on 21 June 1940.

Po příjezdu do Francie byl Josef nejprve v Československém středisku v Agde v hodnosti rotného. Poté byl přeložen na leteckou základnu Mérignac u Bordeaux k přeškolení na francouzskou leteckou techniku. Když Francie kapitulovala, byl s jinými čs. letci z Bordeaux evakuován na palubě polské lodi „Robur III“ do Falmouth, kam připluli 21. června 1940.

RAF

Shortly after his arrival, as a experienced fighter and transport pilot he was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of Sgt. He was posted, on 15 July 1940, to the newly formed 310 (Czechoslovak) Sqn. They were based at Duxford and equipped with Hurricane Mk I’s. After retraining on Hurricanes he made his first operational patrol mid-afternoon of the 21 August 1940 in Hurricane I, P3156.

Krátce po svém příjezdu byl jako zkušený stíhací a dopravní pilot přijat k Dobrovolnické záloze RAF v hodnosti četaře. 15. července 1940 byl Josef Koukal přeložen k nově utvořené československé 310. peruti. Měli základnu v Duxfordu a vyzbrojeni Hurricany Mk I. Po zácviku na Hurricanu Josef odpoledne 21. srpna absolvoval svůj první operační let na stroji P 3156.

By the 6 September he had flown a further 15 operational patrols during the Battle of Britain. On 3 September he had achieved combat success when 310 Sqn were on patrol near North Weald. Josef was flying Hurricane Mk I, P3148 and at 10:40, he attacked a Me 110, from II. /ZG2, shooting from about 100 yards. The enemy aircraft was hit and it crashed into the ground near North Weald.

Do 6. září vykonal během Bitvy o Británii dalších 15 operačních letů. 3. září dosáhl bojového úspěchu, když 310. peruť hlídkovala u North Wealdu. Josef letěl na Hurricanu Mk I číslo P3148 a v 10.40 zaútočil na Me 110 z 2. Eskadry těžkých stíhaček od ÍI. Letecké armády Luftwaffe, když střílel asi z 90 metrů. Nepřátelský letoun byl zasažen a havaroval u North Wealdu.

The 7 September – the 60th day of the Battle of Britain – was to see a change in tactics used by the Luftwaffe. They were becoming increasingly frustrated by the resilience of the RAF and changed their tactics from attacks on RAF fighter airfields to direct assault on London in an attempt to bring RAF fighters into the sky where they could be overwhelmed by the superior numbers of Luftwaffe fighters.

Dne 7. září – šedesátý den Bitvy o Británii – byla v taktice Luftwaffe zpozorována změna. Byli čím dál více frustrováni odolností RAF a změnili svou taktiku od útoků na letiště RAF k přímému úderu na Londýn, kdy se pokoušeli stíhačky RAF vylákat do vzduchu, kde mohou být přečísleny velkým počtem stíhacích letounů Luftwaffe.

Late afternoon that day, Josef was flying Hurricane Mk I, V7437, on patrol with the Duxford Wing over London. He was flying at 20,000 feet, in Green Section, having taken-off at 16:45. RAF radar detected a large formation of Luftwaffe aircraft approaching the Thames Estuary for another attack on London. Fighter Command‘s Operations Room vectored the Duxford Wing to the Thames Estuary to meet the Luftwaffe and the two adversaries met in the Thames Estuary over the Isle of Sheppey.

Toho dne pozdě odpoledne Josef odstartoval v 16.45 a pilotoval Hurricane V7437 Duxfordského pluku při hlídkovém letu nad Londýnem. Letěl ve výšce asi 6500 metrů v zeleném roji. Radar RAF zachytil velkou skupinu letadel Luftwaffe blížící se k ústí Temže, aby opět zaútočila na Londýn. Operační středisko Stíhacího velitelství navedlo Duxfordský pluk k ústí Temže, aby se střetl s Luftwaffe a dva soupeři se zde utkali nad ostrovem Sheppey.

Fateful Flight / Osudný let :

In the resulting dog-fight, Josef shot-down a Luftwaffe Me 110, but was was shot down himself, at 17:20, by 20mm cannon shells from a Me 109. His fuel tank was hit and Josef received shrapnel damaged to his right eye; the two shards of shrapnel were to remain in his eye for the rest of his life. His aircraft caught fire and started to dive. The cockpit became engulfed in flames. Due to the airflow around the diving aircraft, he was unable to slide back the cockpit canopy to bail-out. He tried pushing the joy-stick forward to make the Hurricane go into a reverse loop so that he would be thrown out of the cockpit. But the controls did not respond.

V následujícím souboji kdo s koho Josef sestřelil německý Messesschmitt 110, ale v 17.20 byl sám sestřelen zásahem z kanónu ráže 20 mm Me 109. Jeho palivová nádrž dostala zásah a Josefa trefila do oka střepina, jejíž dva úlomky mu měly v oku zůstat až do konce života. Jeho letoun začal hořet a padat střemhlav. Kabinu zachvátily plameny. Kvůli proudu vzduchu okolo letadla letícího střemhlav nemohl odsunout kryt kabiny dozadu, aby vyskočil padákem. Pokusil se potlačit ovládací páku vpřed, aby Hurricane udělal převrácený přemet a on tím mohl být z kabiny vymrštěn. Ale řízení nefungovalo.

Instead of the aircraft crashing into the sea, the fuel tank exploded disintegrating the aircraft. Josef was thrown from the cockpit, his clothes soaked in petrol. He was already badly burnt and his clothing was on fire. He realised that his only hope of survival was to try and extinguish the flames on his clothes in the airstream before he could use his parachute. He fell about 11,000 feet before the flames were extinguished. Now, only 2,000 feet above ground, he managed, with his badly burnt hands, to pull the rip-cord, to open his parachute. He recalled, “I could hear only noise, it was like being in a fire-place”.

Místo toho, aby se letoun zřítil do moře, palivová nádrž vybuchla a stroj se rozpadl na kusy. Josef byl vymrštěn z kabiny, kombinéza nasáklá benzínem. Už byl zle popálen a oblečení na něm hořelo. Uvědomil si, že jeho jednou šancí, jak přežít, je pokusit se plameny uhasit proudem vzduchu, než otevře padák. Padal asi 3600 metrů, než se plameny uhasily. Nyní, ve výšce pouhých 650 metrů se mu škaredě popálenýma rukama podařilo zatáhnout za lanko a padák otevřít. Vzpomínal :“Slyšel jsem jediný zvuk, bylo jako být v peci“.

He landed on farmland on the Isle of Sheppey and his clothes re-ignited. Mr Wright, a nearby farmer, had seen him fall from his aircraft, and he immediately rushed over to him and ripped-off his burning clothes. Josef was barely alive with his body extensively burnt. Mr Wright helped him to his nearby house and telephoned for an ambulance. The ambulance arrived about forty minutes later, its crew gave Josef a shot of morphine and took him to the local hospital. As he was being taken into the ambulance he slipped into unconsciousness.

Přistál na padáku na poli ostrova Sheppey a jeho oblečení se znovu vznítilo. Pan Wright, farmář z nedaleka, ho viděl padat z letadla a okamžitě k němu přispěchal a strhl z něj hořící oděv. Josef byl sotva naživu a tělo měl na mnoha místech popáleno. Pan Wright mu pomohl do blízkého domu a telefonoval pro sanitku. Ta přijela asi po čtyřiceti minutách a osádka Josefovi píchla morfium a odvezla ho do místní nemocnice. Jak ten nastupoval do sanitky, upadl do bezvědomí.

The Guinea Pig Club / Klub morčat :

On arrival to the hospital he was laid on a white sheet and as he was not expected to live. A priest was summoned to give him his last rites. During these last-rites Josef regained consciousness and medical staff summoned to help him. On examining his injuries, his body and limbs were now like a charred sheath due to the severe burning he had suffered; 72% of his body had been burnt. The Doctor telephoned the Queen Victoria Hospital at East Grinstead and spoke to Dr Archibald McIndoe, a specialist plastic surgeon, who ran the burns unit at the hospital. The unit was soon to become infamous and was known affectionally, by its patients and staff, as ‘The Guinea Pig Club’.

Po příjezdu do nemocnice Josefa položili na bílé prostěradlo a čekali, že zemře. Povolali kněze, aby mu dal poslední pomazání. Během těchto slov Josef přišel k sobě a byl zavolán ošetřující personál, aby mu pomohl. Při prohlížení jeho zranění teď bylo jeho tělo a končetiny jako zuhelnatělá krusta kvůli rozsáhlým popáleninám, jenž utrpěl na 72 procentech povrchu těla. Lékař zavolal nemocnici Green Victoria v East Grinsteadu a mluvil s Dr. Archibaldem Mc Indoem, specialistou na plastické operace, který v nemocnici vedl oddělení popálenin. Oddělení se brzy mělo stát pověstné a bylo od svých pacientů a personálu něžně známo jako „Klub morčat“.

Josef was transferred for treatment to Dr McIndoe and became one of his units first patients. During the first few days, he was in a placed in a bath of salt water and Dr McIndoe would carefully peel away the charred skin from his body. Josef’s eye-lids had been burnt away and so for the first six months of his treatment, he had difficulty sleeping until new eye-lids could be grafted back by Dr McIndoe. Josef remained at the hospital for twenty-eight months during which time Dr McIndoe performed twenty-two operations on him.

Josef byl převezen do péče Dr Mc Indoe a stal se jedním z prvních pacientů jeho oddělení. Během prvních několika dnů byl umístěn do vany se slanou vodou a Dr Mc Indoe opatrně odlupoval zuhelnatělou kůži z jeho těla. Josefova víčka byla spálena a tak prvního půl roku léčby nemohl spát, dokud mu nebyla doktorem Mc Indoem našita nová. Josef zůstal v nemocnici dva roky a čtyři měsíce, během nichž na něm Dr McIndoe provedl dvacet dva operací.

By escaping from his stricken Hurricane by parachute, Josef had also joined another exclusive club – the, Caterpillar Club‘ whose membership criteria was to have escaped from a disabled aircraft by parachute.

Únikem ze zasaženého Hurricanu na padáku se Josef stal členem dalšího výlučného klubu – „Housenkového“, jehož pravidlem členství bylo vyváznutí z letounu neschopného letu pomocí padáku.

Return to Operational Flying / Návrat k ativní službě :

Despite suffering his injuries, Josef was determined to return to flying. His doctors tried to persuade him to change his mind but without success. On 19 January 1943, he was posted to No. 5 Pilot Advanced Flying Unit, at Tern Hill, for a pilots refresher course. He completed the course on 23 February 1943 and the same day received his commission with the rank of P/O. Josef was then posted to 53 OTU at Heston for conversion onto Spitfires, passing the course. On 4 May 1943 was posted to 312 (Czechoslovak) Sqn, based at Exeter and equipped with Spitfire Mk V’s, where he resumed operational flying.

Navzdory utrpěným zraněním byl Josef rozhodnutý vrátit se k létání. Jeho lékaři se pokoušeli ho přesvědčit, aby si to rozmyslel, ale neúspěšně. 19. ledna 1943 byl odvelen k 5. Pilotní škole pokročilého létání v Tern Hillu k znovuosvojení pilotáže. Kurs ukončil 23. února a tentýž den byl povýšen na důstojníka s hodností podporučík. Pak byl Josef poslán k 53. Operační tréninkové jednotce v Hestonu k přeškolení se na Spitfiry a kurs úspěšně absolvoval. 4. května 1943 byl odvelen k čs. 312. peruti umístěné v Exeteru a vyzbrojené Spitfiry Mk V, kde znovu začal operačně létat.

Post WW2 / Po 2. svět. válce :

On his return to his homeland he was to see his son, now 6 years old, for the first time. But he also learned that because he had escaped in 1939 to fight the Germans, his parents and brother Jan had been arrested and sent to the Svatoborice internment camp, near Kyjov in Moravia, on 17 September 1942.

Po svém návratu do vlasti měl Josef poprvé vidět svého šestiletého syna. Ale věděl také, že protože v roce 1939 uprchl, aby bojoval proti Němcům, byli jeho rodiče a bratr Jan 17. září 1942 zatčeni a posláni do internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova na Moravě.

Because of his wartime injuries, Josef was invalided out of the Czechoslovak Air Force, at the rank of Major, and was granted a small disability allowance. He tried to return to his pre-war employers of Beneš-Mráz, at Choceň. as a test pilot for the new M-1 Sokol. But this employment was not to materialise as the Commanding Officer of the Vysoké Mýto Military Administration Office refused to grant Josef permission to fly because of his wartime disability. His flying career, in which he had flown 55 types of aircraft was now over.

Kvůli svým válečným zraněním byl Josef jako invalidní vyřazen z Československého letectva v hodnosti majora a dostal malý příspěvek na nezpůsobilost. Pokusil se vrátit ke svému předválečnému zaměstnavateli Beneš-Mráz v Chocni jako zalétávající pilot nového letounu M-1 Sokol, ale toto se neuskutečnilo, když náčelník Okresní vojenské správy ve Vysokém Mýtě odmítl Josefovi dat kvůli jeho válečným postižením povolení k létání. Tak nyní skončila jeho kariéra pilota, během níž létal na 55 typech letadel.

Josef remained living on his meager disability allowance and lived in constant pain from his burn injuries and the two shrapnel shards which had remained in his right eye since 7 September 1940. He was able to supplement his allowance by occasional work as a mechanic. The assistance from the generosity of family, friends and neighbours was invaluable to Josef, his wife and their now two sons.

Josef živořil za neustálých bolestí z popálenin a dvou střepin v pravém oku, kterém tam byly od 7. září 1940 z nízkého invalidního důchodu. Příležitostně si finančně přilepšoval jako mechanik. Pomoc Josefovi, manželce a nyní dvěma synům od rodiny, přátel a sousedů se nedá vyčíslit penězi.

StB Persecution / Pronásledování Státní bezpečností

Following the Communist take-over in February 1948, the Czechoslovaks who fought for the Allies in WW2 were regarded as being tainted by capitalism and many were arrested, imprisoned and subjected to other persecution. Josef was persecuted by the StB (Státní bezpečnost, the state secret police) who were looking to provoke him so they would have reason to arrest him. When these attempts failed Josef and his family were restricted to living together in one room, without running water or toilet for the next 14 years.

Po převzetí moci komunisty 25. února 1948 byli Čechoslováci, kteří bojovali za druhé světové války na západě, považováni za nakažené kapitalismem a mnozí byli zatčeni, uvězněni a jinak perzekuováni. Josefovi ztrpčovala život Státní bezpečnost /StB/, která ho provokovala, aby měla důvod ho uvěznit. Když tyto pokusy selhaly, Josefovi a jeho rodině byl na příštích 14 let omezen prostor k bydlení na jedinou místnost bez tekoucí vody nebo toalety.

As a member of the exclusive ‘Guinea Pig Club’ – the membership requirement was to have been one of MacIndoe’s burn patients – he returned to visit England in 1964 and 1972, at the invitation of the Battle of Britain Pilots Association, where he experienced the respect that had been denied to him in his own country.

Jako člen výlučného „Klubu morčat“, jehož podmínkou pro členství bylo být jedním z pacientů s popáleninami ošetřovaným Mc Indoem, se vrátil do Anglie v letech 1964 a 1972 na pozvání Svazu pilotů Bitvy o Británii, kde zažil uznání, jenž mu bylo v jeho vlasti odpíráno.

In 1968 he was awarded the Czechoslovak‚ Distinguished worker of Aviation Industry and also the ´Distinguished Military Airman of the Czechoslovak Socialist Republic. However, following the occupation of Czechoslovakia by the Warsaw Pact countries on 21 August 1968, the StB again renewed their interest in Josef and now also his family.

V roce 1968 bylo Josefovi Koukalovi uděleno vyznamenání „Zasloužilý pracovník leteckého průmyslu“ a rovněž „Zasloužilý vojenský letec Československé socialistické republiky“ Ale po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 StB znovu projevila zájem o Josefa a nyní také jeho rodinu.

V7437 Revisited / Návštěva Hurricanu V7437 :

On his 1972 visit to England,he was reunited with the remains of his Hurricane V7437 which had be recovered that year. The crash site was at Capel Fleet, Harty Marshes, Kent, and the Hurricane remains had been 30 feet below ground. Recovered remains were now on display at the Kent Battle of Britain Museum, which at that time was located at Chilham Castle, Kent. Also attending that reunion was Mrs Carrie Wright, the widow of the farmer who had extinguished the flames on his clothes when he had landed. Mrs Wright had also visited Josef on numerous occasions during his 28-month hospital treatment and still had his cap badge which he had given to her at that time. At the reunion, Josef presented her with his wartime Czechoslovak Airman’s pilots badge, which is now on display at the Kent Battle of Britain Museum.

Při své návštěvě Anglie v roce 1972 Josef opět uviděl trosky svého Hurricanu V7437, které byly toho roku objeveny. Místo dopadu bylo na Capel Fleet, Harty Marshes v hrabství Kent a trosky Hurricanu byly deset metrů pod zemí. Objevené trosky jsou nyní k vidění v Muzeu Bitvy o Británii v hrabství Kent, jenž se v té době nacházelo na zámku Chilham v Kentu. Na tomto setkání byla také paní Carrie Wright, vdova po farmáři, jenž uhasil plameny na Josefově oblečení, když ten přistál na padáku. Paní Wrigtová Josefa rovněž mnohokrát navštívila během jeho léčení trvajícího 28 měsíců a pořád měla Josefův odznak na čepici, který ji tehdy dal. Při setkání jí Josef předal svůj Československý odznak pilota z války, jenž je nyní vystaven v Muzeu Bitvy o Británii, Kent.

Further StB Persecution / Další pronásledování Státní bezpečností :

On his return from his visit to England in 1972 he was subjected to repeated StB [State Security Police] interogations. Josef came to terms with the reality that under the Communist regime he would have to abandon any thoughts of re-visiting England.

Po návratu z návštěvy v Anglii v roce 1972 byl Josef Koukal opakovaně vyslýchán Státní bezpečností. Josef se smířil se skutečností, že pokud budou komunisté u moci, nemá smysl pomýšlet na další návštěvu Anglie.

Josef, aged 68, passed away suddenly, following a heart-attack, at 19:30 on 23 February 1980, at his home in Luže. Sitting at the table, he stood up and went over to a bowl with cold water to wash his face. His wife asked him what the matter with him was, and whether she should to make a cup of coffee for him. Josef replied “No, thanks” and went and stood in front of the framed photograph of Dr McIndoe that was hung on the kitchen wall. He looked at it for about a minute and then suddenly collapsed on the floor and was dead. He had died of a heart-attack.

Josef Koukal zemřel náhle doma v Luži na infarkt o půl osmé večer 23. února 1980. Vstal od stolu a přešel k lavóru se studenou vodou, aby si umyl obličej. Manželka se ho ptala, zda mu něco není a jestli mu má udělat hrnek kávy. Josef odpověděl :“Ne, děkuji“ a postavil se před zarámovanou fotografii doktora Mc Indoa visící na zdi v kuchyni. Díval se na ni asi minutu a najednou se zhoutil k zemi a byl mrtvý.

In November 1989, following the ‘Velvet Revolution‘ earlier that year, Josef finally received recognition from his homeland for his contribution in fighting for its freedom from Nazi Germany. He was posthumously ‘politically and morally’ rehabilitated by the new non-Communist regime and promoted to the rank of Colonel in the Czechoslovak Air Force.

V listopadu 1989, po „Listopadové revoluci“, se Josefovi dostalo konečně uznání od své vlasti za jeho podíl na boji za svobodu proti nacistickému Německu. Novým nekomunistickým režimem byl posmrtně „politicky a morálně rehabilitován“ a povýšen na plukovníka Československého letectva.

Medals / Medaile:

Byly mu uděleny tyto medaile :

He was awarded the following medals:

British:

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp / Hvězda 1939 – 1945 se štítkem Bitvy o Británii

Air Crew Europe Star / Evropská hvězda leteckých posádek

Defence Medal / Medaile za obranu

War Medal / Válečná medaile

Czechoslovakia :

Válečný kříž 1939 / War Cross 1939

Za chrabrost před nepřítelem / Gallantry Facing the Enemy medal

Za zásluhy 1. / stupně [Merits Medal Grade I]

Memory Medal with France and Great Britain Clasps / Pamětní medaile se štítky F-VB

Poland / Polské :

Krzyż Walecznych / Válečný kříž

Awards / Vyznamenání:

On 28 October 2020, National Day of the Czech Republic, he was awarded, in memoriam, the Order of the White Lion, the highest award of the Czech Republic, by President Miloš Zeman, the countries President.

28. října 2020, v den výročí vzniku Československa, byl in memoriam oceněn prezidentem republiky Milošem Zemanem nejvyšším státním vyznamenáním, Řádem Bílého lva.

Remembrance / Vzpomínková místa :

England:

Bentley Priory:

Capel le Ferne:

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Josef Koukal je uveden spolu s dalšími 2.938 letci, kteří se účastnili bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na pamětní zdi Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent.

East Grinstead:

London:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

Josef Koukal je připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

Czech Republic:

Prague / Praha:

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.

Choceň:

He is named on a memorial plaque at Choceň.

Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v Chocni.

Jenišovice:

In 2012, in his birth village of Jenišovice, a memorial to commemorate him was unveiled.

O deset let později mu byl odhalen památník v jeho rodných Jenišovicích.

Luže:

In 2002 a commemorative plaque was placed on his house at Luže and the town square was renamed after him.

V roce 2002 byla na jeho dům v Luži umístěna pamětní deska a náměstí města bylo přejmenováno po něm.

The assistance of Josef Koukal Jr with this article is much appreciated.

Za pomoc s tímto článkem velmi děkujeme Josefu Koukalovi mladšímu.

Article last updated 8 May 2023