Vladimir Zaoral – One of the Few





Vladimír Zaoral

jeden z “mála

…………………….* 05. 02. 1915.

…………………….† 19. 11. 1941.






Pre WW2
Období před druhou světovou válkou

Vladimír Zaoral was born on 5 February 1915 at Tvorovice, near Prostějov, he later moved with his mother, Marie Kadlbářová to the Komín district of Brno, about 30 miles away. His schooling was at Brno and on completion of his secondary education, he attended the Technical School there, graduating in 1935.

Vladimír Zaoral se narodil 5. února 1915 ve Tvorovicích, okres Prostějov. Později se spolu s matkou Marií Kadlbarovou přestěhoval do brněnské čtvrti Komín vzdálené přibližně 50 km. Tam také navštěvoval základní školu. V roce 1935 pak maturoval na Vyšší strojní průmyslové škole v Brně.

With Czechoslovak Air Force.
U československého letectva.

On 1 October that year, he joined the Czechoslovak Air Force Military Aviation Academy at Hranice airbase where he underwent his pilot Elementary Flying Training. He completed that training in 1937, received his Officer commission of poručík (P/O) and was posted to the 51st Fighter Squadron of the 2nd (Edvard Beneš) Air Regiment stationed at Olomouc airbase. They were equipped with Avia B-534 biplane fighter aircraft. By March 1939 he had achieved 172 flying hours.

Ješte tentýž rok 1. října nastoupil na vojenskou akademii v Hranicích a absolvoval zde základní letecký trénink. Po jeho ukončení v roce 1937 přijal hodnost poručíka a byl přidělen k 51. letce leteckého pluku 2 (pluk Edvarda Beneše) umístěné v Olomouci. Letka byla vybavena dvouplošníky Avia B-534. Do konce března 1939 zde Vladimír Zaoral nalétal 172 letových hodin.

After the German occupation of Czechoslovakia, on 15 March 1939, the Czechoslovak Air Force was disbanded by the Germans and all personnel dismissed.

Po německé okupaci Československa 15. března 1939 bylo československé letectvo rozpuštěno a jeho členové uvolněni ze služby.

On 12 July 1939, he escaped, like with many other Czechoslovaks, by crossing over the border to Poland, where he reported for duty at the Czechoslovak Consulate in Krakow on 14 July. However, there the Czechoslovak escapers found that plans for them to form military units in Poland to fight for the liberation of Czechoslovakia had been thwarted by the Polish authorities. The Poles had no wish to provoke neighbouring Nazi Germany into attacking them because Czechoslovak military units were being formed in Poland. Instead, the Czechoslovak Consulate negotiated with the French authorities so that the Czechoslovak escapers could travel to France.

12. července 1939 Vladimír Zaoral, podobně jako mnoho dalších Čechoslováků, uprchl do Polska, kde se 14. 7. 1939 přihlásil do služby na československém konzulátě v Krakově. Zde však českoslovenští uprchlíci zjistili, že plány na vytvoření vojenských jednotek bojujících v Polsku za osvobození Československa byly zmařeny polskými autoritami. Poláci nechtěli provokovat sousední nacistické Německo. Místo toho se československý konzulát dohodl s Fracií, takže českoslovenští uprchlíci mohli odjet tam.

French law, however, did not permit foreign military units to be based on its soil in times of peace. Instead, their travel to France was conditional on their joining the French Foreign Legion for a five-year term, but in the event of war being declared, they would be released from their Legion service and transferred to French military units. The alternative for the Czechoslovak escapers, if they did not accept those terms, was that they would be returned to Nazi-occupied Czechoslovakia where a concentration camp and execution would have been their fate.

Francouzské zákony ovšem neumožňovaly vytvoření cizích vojenských jednotek na francouzské půdě. Místo toho byla cesta našich uprchlíků do Francie podmíněna podpisem pětileté služby ve francouzské cizinecké legii. Pokud by tuto možnost nepřijali, byli by vráceni do nacisty okupovaného Československa, kde by je nejspíš čekaly koncentrační tábory a smrt. Když však vypukla válka, byli z této povinnosti vyvázáni a převeleni do francouzských jednotek.

Vladimír, after a short while, with other escaped Czechoslovak airmen, left their transit camp at Maly Bronowice, near Krakow, and were taken by train to Gydnia, Poland where 29 July 1939. Some 550 Czechoslovak military escapers boarded the ‘Mv Chrobry ‘ which took them to France, arriving at Boulogne on 31 July.

Vladimír, po krátkém čase, spolu s dalšími československými uprchlými letci, opustil tranzitní tábor v Malých Bronowicích nedaleko Krakova a odjel vlakem do Gdyně, kde se 29. července 1939 přibližně 550 československých vojáků nalodilo na “MS Chrobry”, která je odvezla do Francie. Do Bolougne připluli 31. 8. 1939.

France:
Francie:

With l’Arme d’Air.
U l’Arme d’Air.

On arrival to France, Vladimír was initially based at the French Foreign Legions recruitment barracks at Nanterre, near Paris where, after medical checks and documentation had been completed, he learned French whilst awaiting transfer to the Legion’s training base at Sidi-bel-Abbès, Algeria. Before he could be transferred, war was declared and instead he was transferred to l’Armée de l’Air at their airbase at Dugny near Paris. On 9 October 1939, with the rank of Sergent he was assigned to Centre d’Instruction de Chasse at Châtres airbase, near Paris, for re-training as a pilot on French fighter aircraft, amongst his colleagues here were Emil Fechtner, Vaclav Bergman, Emil Foit, František Burda, František Hradil, Vilém Göth and Karel Vykoukal all of whom were destined to become Battle of Britain pilots in England with Vilém. During this period of their training, Vladimír and his fellow Czechoslovak airmen also attended École Spéciale Militaire de Saint-Cyr, the French Military Academy at St Cyr, about 400 km west of Paris.

Po příjezdu do Francie byl Vladimír nejdříve umístěn do kasáren francouzské cizinecké legie v Nanterre nedaleko Paříže, kde po lékařské prohlídce a zaregistrování studoval francouzštinu a čekal na převelení na tréninkovou základnu legií v alžírském Sidi-bel-Abbès. Dříve než však mohl být převelen, vypukla válka, a on odešel na základnu francouzského letectva v Dugny u Paříže. 9. října 1939 byl v hodnosti četaře zapsán do výcvikového střediska stíhacích pilotů v Chatres aby byl přeškolen na francouzské stroje. Mezi dalšími piloty, které zde potkal, byli i Emil Fechtner, Václav Bergman, Emil Foit, František Burda, František Hradil, Vilém Göth a Karel Vykoukal, letci, kteří se později zúčastnili také bitvy o Británii. V této době zároveň všichni navštěvovali také École Spéciale Militaire de Saint-Cyr, francouzskou vojenskou akademii v St. Cyr, umístěnou asi 400 km západně od Paříže.

Vladimír at St. Cyr, France.
Vladimír v St. Cyr, Francie.

The re-training was completed on 20 May 1940, Vladimír having added another 19 flying hours to his credit. He was then assigned to Patrouille DAT (Groupe de Chasse de Défense), who were equipped with MS-406c fighters and based at Chartres.

Vladimír úspěšně ukončil přeškolení 20. května 1940 a po něm odešel k Patrouille DAT (Groupe de Chasse de Défense) v Chatres vybavené stíhačkami MS-406c. V jejích službách nalétal 19 hodin.

When France capitulated, Czechoslovak airmen at the Chartres airbase were released from l’Arme d’Air service; Vladimír had flown 19 hours with that service. They traveled to Bordeaux where, on 19 June 1940, they boarded the ‘Ary Scheffer’ and sailed for England, arriving in Falmouth on 23 June 1940.

Po francouzské kapitulaci byli českoslovenští letci uvolněni z francouzského letectva. Odjeli pak do Bordeaux, kde se 19. června 1940 nalodili na “Ary Scheffer”, odpluli do Anglie, a do Falmouthu dorazili 23. června 1940.

RAF:

Shortly after arrival in England, he was transferred to the Czechoslovak Airmen’s Depot at Cosford. He was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of P/O. On 12 July, posted to the newly formed 310 (Czechoslovak) based at Duxford and equipped with Hurricane Mk I’s. There the Czechoslovak pilots were taught rudimentary English and re-trained on Hurricane aircraft. The squadron was declared operational on 17 August and participated in the Battle of Britain.

Krátce po příjezdu do Anglie byl Vladimír přesunut do Czechoslovak Airmen’s Depot v Cosfordu. Byl přijat do dobrovolnické rezervy RAF v hodnosti poručíka. 12. července byl poslán k nově zformované československé 310. peruti v Duxfordu, vybavené stroji Hurricane Mk I. Zde se naši piloti učili základům angličtiny a byli přeškolováni na letoun Hurricane. 310. peruť se 17. srpna 1940 stala operační perutí a měla přímý podíl na bitvě o Británii.

Newly formed 310 Sqn at Duxford, August 1940, the Czech pilots still in their l’Arme d’Air uniforms.
Nově vytvořená 310. peruť v Duxfordu, srpen 1940. Čeští piloti jsou zde ještě v uniformách francouzského letectva.

On 18 August he was sent on attachment to 501 Sqn based at Kenley and equipped with Spitfires. With 501 Sqn he achieved combat success during the Battle of Britain with a Me 109e, flown by Fwb Assmuss, being shot-down over Brenchley on 25 August. Three days later he returned to 310 Sqn, and made his first operational sortie with the squadron on 23 August in Hurricane Mk I P3443. Despite numerous other sorties, he was to unable to achieve further combat success during the Battle of Britain.

18. srpna 1940 byl Vladimír vyslán k 501. peruti umístěné v Kenley, vybavené letouny Spitfire. Zde, ve střetnutí nad Brenchley s ME 109e pilotovaném Fwb Assmussem, zaznamenal dne 25. srpna 1940 svoje první vítězství v bitvě o Británii. O tři dny později se vrátil k 310. peruti a tentýž den také vykonal s Hurricanem Mk. I, sériové číslo P3443, svůj první operační let u ní. Ačkoliv se zúčastnil i mnoha dalších misí, nedokázal už v bitvě o Británii dosáhnout dalšího vítězství.

After the Battle, 310 Sqn sorties were mainly convoy patrols along the English Channel, ‘Kipper’ patrols – patrols to protect British fishing boats in the North Sea against Luftwaffe attack, interspersed with a few night patrols. These were mainly uneventful and rarely there was contact with any Luftwaffe aircraft. In February 1941 Vladimír was promoted to the rank of F/O. During this uneventful period, due to a pilot error during a training flight in Hurricane Mk I V6797 on 3 March 1941, he had to make a forced landing. Because he forgot to switch the fuel supply from the main fuel tank to the reserve fuel tank, his engine stopped, causing him to make a ‘belly’ landing at 16:22 at Little Downham, 5 miles west of Ely. On 26th June, the squadron was re-deployed to Martlesham Heath, near Ipswich, Suffolk.

Po skončení bitvy se 310. peruť podílela především na strážení konvojů v kanálu LaManche. Tyto mise s krycím označením “Kipper” zahrnovaly ochranu rybářských lodí proti útokům Luftwaffe v Severním moři. Občas se podílela i na nočních hlídkách. Většinou se jednalo o klidné operační lety a jen zřídkakdy docházelo ke kontaktu s nepřítelem. V únoru 1941 byl Vladimír povýšen do hodnosti kapitána. Během tohoto klidného období, při tréninkovém letu s Hurricanem Mk. I, sériové číslo V6797, se 3. 3. 1941 dopustil technické chyby a musel nouzově přistát. Nepřepnul zdroj paliva z hlavní nádrže na záložní a motor jeho stroje se zastavil. V 16:22 byl nucen přistát v Little Downhamu, asi 7km od Ely, “na břicho”. Dne 26. 6. byla peruť znovu vyslána do Martlesham Heathu nedaleko Ipswiche v Suffolk.

On 19th July the squadron was re-deployed to Dyce, north-west of Aberdeen, Scotland, where they now came under 13 Group. At Dyce, working with a detachment of four aircraft at Montrose, their primary role was the night and day defence of Aberdeen and its surrounding area included convoy patrols.

Odtud byla pak vyslána do Dyce, severovýchodně od Aberdeenu ve Skotsku, kde se stala součástí 13. skupiny. V Dyce sloužila bez čtyř strojů umístěných v Montrose. Jejich hlavním úkolem byla noční i denní obrana Aberdeenu a okolí včetně strážení konvojů.

A highlight of many non-eventful patrols had been the escort of an aircraft flying a VIP passenger to the Shetland Islands on the 9th August and also on its return flight two days later. Shortly after the squadron was informed that the VIP they had been escorting was King George VI.

Nejvýznamnější událostí mezi mnoha klidnými misemi byl doprovod stroje s VIP pasažérem na Shetlandské ostrovy, který se uskutečnil 9. 8. 1941, a o dva dny později doprovod téhož stroje i na zpáteční cestě. Krátce po jejím splnění byla peruť informována, že se jednalo o přepravu krále George VI.

Dyce, 11.11.41. being awarded Czechoslovak medals by Dr Edvard Beneš.
Dyce, 11. 11. 1941, Dr. Edvard Beneš uděluje československá vyznamenání.

On 11 November, the Czechoslovak President in Exile, Dr Edvard Beneš, visited 310 Sqn at Dyce. Whilst there he awarded Czechoslovak medals to various squadron pilots. Vladimír was awarded the Válečný kříž 1939 and the Za chrabrost před nepřítelem
.

Dne 11. listopadu navštívil československý prezident v exilu, Dr. Edvar Beneš, 310. peruť v Dyce. V průběhu návštěvy předal vyznamenání pilotům několika perutí. Vladimír byl oceněn Válečným křížem 1939 a medailí Za chrabrost před nepřítelem.

Last Flight:
Poslední let

Vladimír was killed on 19 November 1941 whilst practicing aerial attacks on a glider above Dyce airfield. At 14:05 his Spitfire Mk IIa, P7837, was seen to dive down, at about 350 mph, onto the glider, which was flying at about 600 feet and then go into a steep climb to about 2,000 feet into clouds. The Spitfire then emerged from the clouds in a spin, its engine shut-off. As it neared the ground, he managed to re-start the engine but the Spitfire went into a nose-dive with engine full-on. It crashed about half a mile South-East of Dyce Railway Station, adjacent to the airfield. The force of the impact caused the engine to be embedded about 6 feet into the ground and aircraft remains were scattered around for several hundred feet.

Vladimír zemřel 19. 11. 1941 při tréninku vzdušného útoku na kluzák nad letištěm v Dyce. V 14:05 byl jeho Spirfire Mk. IIa, sériové číslo P7837 pozorován, jak klesá rychlostí kolem 560 km/h ke kluzáku leticímu ve výšce cca 200 metrů, a potom přechází do ostrého stoupání do mraků ve výšce cca 650 metrů. Spitfire se potom vynořil z mraků ve spirále a s vypnutým motorem. Když se přiblížil k zemi, podařilo se mu znovu nastartovat motor, ale Spitfire s motorem běžícím na plný výkon přešel do střemhlavého letu a narazil do země přibližně 800 metrů severovýchodně od železniční stanice Dyce, která patřila k letišti. Síla úderu při dopadu byla tak obrovská, že se motor stroje zabořil téměř dva metry hluboko do země a zbytky zničeného letadla byly rozptýleny do vzdálenosti mnoha desítek metrů.

F/O Vladimír Zaoral, 26, was buried on 21 November 1941 at grave 32 at Dyce Old churchyard, Dyce, Scotland.

F/O (Kapitán) Vladimír Zaoral byl pohřben 21. 11. 1941 do hrobu č. 32 na hřbitově Dyce Old v Dyce ve Skotsku.

Following the Velvet Revolution in Czechoslovakia, when the previous Communist regime was replaced with democracy. On 1 June 1991, he was promoted to the rank of Plukovník (Group Captain) in the Czechoslovak Air Force.

Po sametové revoluci byl 1. 6. 1991 in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka československého letectva.

Medals:
Vyznamenání:

British / Britská::

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp
Air Crew Europe Star
Defence Medal
War Medal

Czechoslovak / Československá::

Válečný kříž 1939 [War Cross 1939]
Za Chrabrost and bar [For gallantry against the enemy]
Za zásluhy I.stupně [medal of Merit, Grade I]
Pamětní medaile se štítky F-VB [Memorial medal with France and Great Britain bars]

Remembrance:
Vzpomínková místa:

Vladimír Zaoral is commemorated, along with the other 2937 Battle of Britain pilots, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Vladimír Zaoral je uveden spolu s dalšími 2.937 piloty, Bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

On je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

A year after the war had ended a memorial plaque was unveiled at his birth home at Tvorovice. Following the Communist take-over of Czechoslovakia on 25 February 1948, the new regime commenced their persecution of the former RAF airmen as they were deemed to be a potential threat to Communist Czechoslovakia. Vladimír’s relatives removed the plaque and hid it safely away from the Communists. In 2002 the memorial plaque was replaced back onto the wall at the family home.

Rok po skončení války byla odhalena jeho pamětní deska ve Tvorovicích, kde se narodil. Po komunistickém převratu v Československu 25. 2. 1948 byl nastolen nový režim pronásledování bývalých členů RAF, jelikož byli považováni za potencionalní nebezpečí pro komunistické Československo. Vladimírovi příbuzní tenkrát jeho pamětní desku sundali a ukryli na bezpečné místo. V roce 2002 pak byla znovu umístěna zpět na dům jeho rodiny.

In the Líšeň district of Brno, a street, Zaoralova, is named after him.

V Brně – Líšni je na jeho počest pojmenována jedna z ulic.

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.


This entry was posted in 310 Sqd, Battle of Britain, Biography, Not Forgotton. Bookmark the permalink.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.