Antonin Zavoral – One of the Few

Jeden z hrstky

* 14.01.1917, Třebechovice pod Orebem.

† 31.10.1941, English Channel, off Dunkirk, France.

Pre WW2:
Před 2. svět, válkou:

Antonín Zavoral was born on 14 January 1917 at Třebechovice pod Orebem, in the Hradec Králové region of Czechoslovakia, about 70 miles East of Prague. There he completed his primary and secondary education.

Antonín Zavoral se narodil 14. ledna 1917 v Třebechovicích pod Orebem v Královéhradeckém kraji, asi 100 km východně od Prahy. Tam absolvoval základní i střední školní vzdělání.

In October 1935, now aged 18, he was accepted for his compulsory military service as a cadet at the Military Aviation Academy at Prostějov. He was selected for pilot training and successfully completed the course. In April 1937, Antonín decided to remain in the military as a career and was posted to the 4th Air Regiment at Hradec Králové, serving as a fighter pilot in their 41st Squadron. From January 1938 the squadron was redeployed to Prague-Kbely airbase and equipped with Avia B-534 bi-plane fighter aircraft.

V říjnu 1935 ve svých 18 letech nastoupil povinnou vojenskou službu jako kadet na Vojenské letecké akademii v Prostějově. Byl vybrán do pilotního výcviku a kurz úspěšně absolvoval. V dubnu 1937 se Antonín rozhodl pro profesní kariéru u armády a byl převelen ke 4. leteckému pluku v Hradci Králové, kde sloužil jako stíhací pilot u jejich 41. perutě. Od ledna 1938 byla peruť přemístěna na základnu Praha-Kbely a vyzbrojena stíhacími dvouplošníky Avia B-534.

At the beginning of 1938, whilst attempting an emergency landing in a Avia B-534, he crashed and sustained injuries resulting in him being discharged from military service in October 1938 for health reasons. By this time, he had achieved 280 flying hours.

Počátkem roku 1938 při pokusu o nouzové přistání s letounem Avia B-534 havaroval a utrpěl zranění, která způsobila, že byl v říjnu 1938 ze zdravotních důvodů propuštěn z vojenské služby. V této době měl nalétáno už 280 letových hodin.

German Occupation:
Německá okupace :

Following the Munich Agreement of 30 September 1938, when the Germans were ceded the Sudeten regions of Czechoslovakia, the Germans completed their occupation of the country on 15 March 1939. In a meeting the day before, Hitler told Dr Emil Hácha, the Czechoslovak president, that German troops would commence occupation of Czechoslovakia at 06:00 that morning and that he had two options; either surrender Czechoslovakia to Germany, in which case the “entry of German troops would take place in a tolerable manner” and “permit Czechoslovakia a generous life of her own, autonomy and a degree of national freedom”, or if he refused “resistance would be broken by force of arms, using all means”.

Po Mnichovské dohodě z 30. září 1938, kdy byly Němcům postoupeny oblasti Sudet v ČSR, dokončili Němci úplnou okupaci země dne 15. března 1939. Na schůzce o den dříve Hitler oznámil československému prezidentovi Dr. Emilu Háchovi, že německá vojska zahájí okupaci Československa v 6:00 ráno a že má dvě možnosti: „Buď vydá Československo Německu bez odporu a v takovém případě proběhne vstup německých vojsk snesitelným způsobem a umožní Československu vlastní důstojný život, autonomii a určitou míru národní svobody“, nebo pokud by odmítl „odpor bude zlomen silou zbraní za použití všech prostředků“.

Under such pressure, Emil Hacha, had ordered all Czechoslovak military to stand down, remain in their barracks and not resist the entry of German military when they crossed over the border into Czechoslovakia, on 15 March, to complete their occupation. The Germans quickly disbanded the Czechoslovak military and all personnel were dismissed with Germanisation of Bohemia and Moravia beginning immediately with the Slovakia region being given ‘independence’ but it was, in reality just a puppet state of Nazi Germany.

Pod tímto tlakem nařídil Emil Hácha všem československým vojenským jednotkám, aby se stáhli do svých kasáren a nebránili vstupu jednotek německé armády. Dne 15. března tak německá armáda překročila bez odporu hranice Československa, a dokončila jeho vojenskou okupaci. Němci pak rychle rozpustili veškerý personál československé armády a začal proces germanizace Čech a Moravy za situace, kdy slovenský region vyhlásil svoji samostatnost (Slovenský štát), ve skutečnosti však jen jako loutkový stát nacistického Německa.

For many of the military personnel and patriotic Czech citizens, this was a degrading period. Many wanted to redress this shame and humiliation and sought the liberation of their homeland. Just four days later, on 19 March 1939, former Senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defence of the Nation]. Obrana Národa also worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where they could be formed into military units to fight for the liberation of their homeland. These two organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape to Poland. Usually, this was by crossing the border from Czechoslovakia’s Ostrava region which was adjacent to the Polish border.

Pro mnoho vojáků a vlastenecky smýšlejících českých občanů to bylo ponižující období. Mnozí chtěli tuto hanbu a ponížení napravit a usilovali o osvobození své vlasti. O pouhé čtyři dny později, 19. března 1939, založili bývalí vysocí důstojníci již rozpuštěné československé armády podzemní armádu, známou jako Obrana národa. Obrana Národa dále spolupracovala se Svazem Letců ČSR. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků dostat se do sousedního Polska, kde by se mohli formovat do vojenských jednotek, bojujících za osvobození své vlasti. Tyto dvě organizace poskytly peníze, kurýrní a další pomoc, aby umožnily letcům překročit hranice do Polska. Obvykle se tak dělo na Ostravsku.

To Poland:
Do Polska:

Antonín was one of those who decided to escape and enlist in one of those units. He covertly crossed over the border to Poland, then travelled to Kraków, where he reported for duty at the Czechoslovak Consulate.

Antonín byl jedním z těch, který se odhodlal k útěku a byl rozhodnut přihlásit se do některé z těchto jednotek. Ilegálně přešel hranice do Polska, kde pak odcestoval do Krakova, aby se na československém konzulátu přihlásil do služby.

Polish Disappointment:
Zklamání v Polsku:

However, there, like all previous escapees from Czechoslovakia, Antonín was to find out that there was no enthusiasm from the Polish authorities to have Czechoslovak military units assembled on their territory they had no wish to provoke neighbouring Nazi Germany. This Polish attitude caused some of the Czechoslovak escapees to become discontented and disillusioned, with some considering returning to their homeland. Fortunately, patriotic speeches by General Ludvík Svoboda, a Legionnaire veteran from WW1 and Senator Vojtěch Beneš, brother of former Czechoslovak President Eduard Beneš, now exiled in in Britain, averted this return.

Tam se však Antonín, stejně jako všichni další uprchlíci z Československa, měli dozvědět, že polské úřady nejsou nijak nadšené z toho, aby se na jejich území formovaly československé vojenské jednotky z obavy, aby tím neprovokovali sousední nacistické Německo. Tento polský postoj způsobil u některých československých uprchlíků rozčarování a nespokojenost, přičemž někteří z nich začali uvažovat o návratu do vlasti. Zabránil jim v tom naštěstí vlastenecký postoj generála Ludvíka Svobody, legionářského veterána z 1. světové války, a senátora Vojtěcha Beneše, bratra bývalého československého prezidenta Eduarda Beneše, který byl v tu dobu už v britském exilu.

Instead, negotiations between the Czechoslovak Consulate, Kraków, his counter-part in Paris and the French authorities resulted in the offer that the Czechoslovak escapees would be allowed to travel to France. However as French law did not permit foreign military units to be based on its soil in peacetime, the Czechoslovaks would be required to enlist in the French Foreign Legion for a period of five years but with the promise that if war were declared the Czechoslovaks would be released from their French Foreign Legion service and would join French military units. The alternative was that Czechoslovaks who would not accept these terms would be returned by the Polish authorities to Nazi-occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further reprisals to their families.

Výsledkem jednání mezi československým konzulátem v Krakově, jeho protějškem v Paříži a francouzskými úřady byla nabídka, že československým uprchlíkům bude umožněno vycestovat do Francie. Protože však francouzské zákony nedovolovaly, aby na jejím území v době míru sídlily cizí vojenské jednotky, museli by se Čechoslováci přihlásit do francouzské Cizinecké legie na dobu pěti let, avšak s příslibem, že v případě vyhlášení války budou Čechoslováci ze služby v Cizinecké legii propuštěni a vstoupí do pravidelných francouzských vojenských jednotek. Alternativou bylo, že Čechoslováci, kteří by tyto podmínky nepřijali, by byli polskými úřady vráceni do nacisty okupovaného Československa a čelili by německé odplatě za útěk – obvykle vězení nebo popravě s dalšími represemi vůči jejich rodinám.

To France:
Do Francie:

During this interim period, Antonín and the other Czechoslovak escapees were billeted at Malý Bronowice, a former Polish army camp on the outskirts of Kraków, whilst arrangements were made for their transportation, by sea, to France. Shortly after, with other he went by train to Gydnia on the Polish Baltic coast, where they boarded a ship which took them to France.

Během tohoto mezidobí, kdy se připravoval jejich převoz po moři do Francie, byli Antonín a ostatní českoslovenští uprchlíci ubytováni v Malých Bronowicích, bývalém polském vojenském táboře na předměstí Krakova. Krátce poté se spolu s dalšími vydal vlakem do Gydnie na polském pobřeží Baltského moře, kde se nalodili na loď, která je odvezla do Francie.

French Foreign Legion:
Francouzská cizinecká legie:

On arrival in France the Czechoslovak escapees were taken by train to the French Foreign Legion’s recruitment centre at Nanterre, near Paris, for medical checks and acceptance into the Legion and then transfer to their training base at Sidi-bel-Abbès, Algeria.

Po příjezdu do Francie byli českoslovenští uprchlíci převezeni vlakem do náborového střediska francouzské cizinecké legie v Nanterre u Paříže, kde proběhly lékařské prohlídky a procedura jejich přijetí do legie. Poté byli převezeni na výcvikovou základnu v Sidi-bel-Abbès v Alžírsku.

l’Armée d’air:

Fortunately for Antonín, war was declared before he could be sent to Algeria and instead he was transferred to the l’armée d’air at their Paris recruitment centre. On 6 October 1939 he was posted, at the rank of Caporal, to the Centre d’Instruction de Chasse (CIC) at Chartres airbase, for re-training on French fighter aircraft and to learn rudimentary French.

Naštěstí pro Antonína byla válka vyhlášena ještě dříve než byl poslán do Alžírska a namísto toho byl převelen do l’Armée d’air v jejich pařížském náborovém středisku. Dne 6. října 1939 byl v hodnosti desátníka vyslán do Centre d’Instruction de Chasse (CIC) na letecké základně Chartres, aby se přeškolil na francouzské stíhací letouny a naučil se základům francouzštiny.

The Germans commenced their Blitzkreig invasion on Western Europe on 10 May 1940, by invading Holland, Belgium and Luxembourg and then continuing Westwards into France. By this time, Antonín had completed 29.45 flying hours in training at Chartres, but there was now an urgent need for operational fighter pilots to defend France. Because of the rapid advance of the Germans during the Battle of France, he was not posted to an operational unit in l’Arme d’Air. Instead, on 16 May with nine other Czechoslovak pilots, Antonín was assigned, at the rank of Sergent, to Patrouille Défense Aérienne du Territoire (DAT) to defend Chartres airbase against Luftwaffe attack. There they joined fellow Czechoslovak Stanislav Zimprich and on 20 May they were joined by another four Czechoslovak airmen. The unit was equipped with Morane-Saulnier MS-406c fighter aircraft.

Němci zahájili bleskovou invazi do západní Evropy 10. května 1940, kdy napadli a obsadili Holandsko, Belgii a Lucembursko a poté pokračovali na západ do Francie. V té době měl Antonín za sebou už 30 letových hodin výcviku v Chartres. Nyní však bylo naléhavě zapotřebí operačních stíhacích pilotů pro obranu Francie. Kvůli rychlému postupu Němců během bitvy o Francii už k operační jednotce v l’Arme d’Air vyslán nebyl. Namísto toho byl Antonín 16. května spolu s dalšími devíti československými piloty přidělen v hodnosti rotného k Patrouille Défense Aérienne du Territoire (DAT – Letecká obrana území), aby bránil leteckou základnu Chartres před útoky Luftwaffe. Zde se připojil ke svému československému kolegovi Stanislavu Zimprichovi a 20. května k nim byli přiděleni další čtyři českoslovenští letci. Jednotka byla vybavena stíhacími letouny Morane-Saulnier MS-406c.

During the Battle of France Antonín achieved combat success:

Během bitvy o Francii dosáhl Antonín tohoto bojového úspěchu:

Date	ime	Aircraft	Action
11.06.40	11:10	MS-406	Do 17 victory near Ablis, North-East of Chartres. Do 17 sestřlen u Ablisu, severovýchodně od Chartres

On 13 June 1940, with the French capitulation imminent, Antonín and the other Czechoslovak airmen were released from their l’Armée de l’Air service so that they could be evacuated to England from where they could carry on the fight against Nazi Germany. Since 15 June, Operation Aerial, the evacuation of Allied military forces and civilians from ports in Western France had been in operation and the priority was to get to one of those ports before the Germans did. With other Czechoslovak airmen, he reached Bordeaux where they boarded the ‘Kmicic’ formerly the ‘Robour III’ and sailed on 19 June to Falmouth, England. They arrived on 23 June.

13. června 1940, kdy už bylo jasné, že Francii hrozí kapitulace, byl Antonín a ostatní českoslovenští letci propuštěni ze služby v l’Armée de l’Air, aby mohli být evakuováni do Anglie, odkud mohli pokračovat v boji proti nacistickému Německu. Od 15. června probíhala operace Aerial, evakuace spojeneckých ozbrojených sil a civilistů z přístavů v západní Francii byl v provozu a prioritou bylo dostat se do jednoho z těchto přístavů dříve, než to udělali Němci. Spolu s dalšími československými letci dorazil do Bordeaux, odkud 19. června na lodi “Kmicic”, dříve “Robour III”, odpluli do Falmouthu v Anglii. Dorazili tam 23. června.

RAF:

After arriving at Falmouth, the Czechoslovak airmen were transferred to RAF Innsworth, Gloucestershire, for security vetting. Antonín was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of Sgt and, at the beginning of July, transferred to the Czechoslovak airmen’s Depot at Cosford, near Wolverhampton. From there, after basic training and English lessons, he was posted to 6 OTU at Sutton Bridge, near Peterborough, on 28 September for training on Hawker Hurricane fighter aircraft.

Po příletu do Falmouthu byli českoslovenští letci převezeni do RAF Innsworth v Gloucestershire k ověření jejich totožnosti. Antonín byl přijat do dobrovolnické zálohy RAF v hodnosti četaře a počátkem července převelen do Depa československých letců v Cosfordu u Wolverhamptonu. Odtud byl po základním výcviku a výuce angličtiny 28. září vyslán do 6.OTU v Sutton Bridge u Peterborough, kde absolvoval výcvik na stíhacích letounech Hawker Hurricane.

Battle of Britain:
Bitva o Británii:

Antonín’s retraining there was completed on 14 October 1940 and with fellow Czechoslovaks P/O’s Evžen Čížek, František Běhal and Sgt Jan Štefan from 6 OTU, he was posted to 1 Sqn stationed at RAF Wittering, near Peterborough. The squadron, after being heavily engaged in the Battle of France and the Battle of Britain, had, on 9 September, been redeployed from their 11 Group base at RAF Northolt, to RAF Wittering, part of 12 Group. The squadron was now officially a ‘C’ type unit, which meant that while they were being rested, and retaining a few experienced pilots, was given an influx of new pilots to bring up to operational standard and then had to pass them onto them to operational squadrons in the battle area.

Antonínovo přeškolení zde bylo ukončeno 14. října 1940 a spolu s kolegy Čechoslováky poručíky Evženem Čížkem a Františkem Běhalem a četařem Janem Štefanem z 6. OTU byl vyslán k 1. peruti, umístěné na základně RAF Wittering nedaleko Peterborough. Tato peruť byla poté, co se intenzivně zapojila do bitvy o Francii a bitvy o Británii, přemístěna 9. září ze své základny 11. Group RAF Northolt do RAF Wittering, která byla součástí 12. Group. Peruť se tak nyní stala oficiálně jednotkou typu “C”, což znamenalo, že nebyla nasazována k operační činnosti, ale ponechala si několik zkušených pilotů, kteří se podíleli na výcviku nových pilotů, kteří zde měli získat kvalifikaci operačního standardu, aby byli poté převeleni k operačním perutím v oblasti bojů.

Antonín made his first flight with 1 Sqn on 15 October, a non-operational flight in Hurricane L1731 for local reconnaissance, taking-off at 15:30, returning to base at 16:25. By 31 October 1940, the recognised final day of the Battle of Britain, he was to make a further 18 flights, but only two were operational. The first was on 27 October, a scramble and patrol, in Hurricane P3042, taking-off at 14:10 and returning at 14:30 with no enemy aircraft encountered. The second was later that day, also in P3042, taking-off at 15:50 and returning at 17:00, again without any sightings of Luftwaffe aircraft.

Svůj první let u 1. perutě uskutečnil Antonín 15. října. Jednalo se o neoperativní let v Hurricanu L1731, za účelem místního průzkumu – startoval v 15:30 a na základnu se vrátil v 16:25. Do 31. října 1940, který je pokládán za poslední den bitvy o Británii, uskutečnil dalších 18 letů, ale pouze dva z nich byly operační. První byl 27. října, hlídkový let v Hurricanu P3042, kdy odstartoval ve 14:10 a vrátil se ve 14:30, přičemž se nesetkal s žádným nepřátelským letadlem. Druhý let se uskutečnil později téhož dne, rovněž v P3042, vzlétl v 15:50 a vrátil se v 17:00, opět bez kontaktu s nepřátelskými stroji Luftwaffe.

On 15 December 1940, 1 Sqn was redeployed back into 11 Group’s Order of Battle and stationed at Northolt before moving to Kenley, near Croydon, on 5 January 1941. Their role here was primarily to carry out defensive patrols over South-East England as well as protecting Allied shipping in the English Channel. However, RAF Fighter Command was now also starting to take the offensive in the aerial war and began ‘Rhubarb’ patrols over Northern France. These patrols were usually undertaken by just two fighters when there was low cloud so that they could escape into cloud in the event of their being attacked. The purpose of these ‘Rhubarb’ patrols was to seek targets of opportunity over Northern France and attack them, hopefully Luftwaffe fighters trying to defend those targets could be engaged into combat. 1 Sqn was one of the RAF squadrons who engaged in those patrols and in which Antonín participated.

Dne 15. prosince 1940 byla 1. peruť převelena zpět k 11. Group a umístěna v Northoltu, odkud se 5. ledna 1941 přesunula do Kenley u Croydonu. Zde bylo jejich úkolem především provádět hlídkování nad jihovýchodní Anglií a také chránit spojeneckou námořní dopravu v Lamanšském průlivu. RAF Fighter Command však nyní začalo přecházet i do ofenzívy ve vzdušné válce a zavedlo tzv. hlídky “Rhubarb” nad severní Francií. Tyto hlídky obvykle podnikaly jen dvě stíhačky při nízké oblačnosti, aby mohly v případě napadení uniknout do mraků. Účelem těchto hlídek “Rhubarb” bylo vyhledávat nad severní Francií vhodné cíle a útočit na ně tak, aby stíhači Luftwaffe, kteří se snažili tyto cíle bránit, nemohli být zapojeni do boje. 1. peruť RAF byla jednou z perutí RAF, které se do těchto hlídek zapojily a jichž se Antonín účastnil.

On 8 April 1941, Antonín was posted to 312 (Czechoslovak) Sqn, who were deployed at RAF Valley, near Anglesey, in North Wales and equipped with Hurricane Mk I’s. Here their role was the defence of Merseyside and the Irish Sea from enemy air and sea activity.

8. dubna 1941 byl Antonín přidělen k 312. (Czechoslovak) peruti, která byla dislokována v RAF Valley u Anglesey v severním Walesu a vybavena Hurricany Mk I. Jejich úkolem zde byla obrana Merseyside a Irského moře před nepřátelskou leteckou a námořní aktivitou.

Antonín was assigned to the squadron’s ‘A’ Flight and two days later made his first operational patrol, with 312 Sqn, in Hurricane Mk I P3888. It was a patrol at 5,000 feet led by P/O František Peřína, taking-off at 16:35 and returning at 18:10.

Antonín byl přidělen k peruti “A” a o dva dny později podnikl svoji první operační hlídku u 312. perutě na stroji Hurricane Mk I P3888. Jednalo se o hlídku ve výšce 5 000 stop, vedenou poručíkem Františkem Peřinou, která odstartovala v 16:35 s návratem v 18:10.

The squadron was redeployed to Jurby on the Isle of Man on 25 April 1941. There, on 11 May 1941, four Hurricanes took-off at 08:15 for a formation training flight to Speke and back. The formation was led by P/O Ivo Tonder and Antonín was flying Hurricane Mk I, V7063. On the return flight the visibility was poor and Antonín became disorientated after becoming separated from the rest of the formation. He made a ‘belly’ landing near Baymans Lane Ferry, Banks, and was uninjured in the accident. However, a RAF investigation of the accident established that the primary cause of the accident was the pilot’s separation from his Section Leader and that he had neglected to follow instructions for conduct when lost, and in bad visibility. This finding concluded with the recommendation that Antonín should be reprimanded for his conduct in this incident.

Dne 25. dubna 1941 byla peruť přemístěna do Jurby na ostrově Man. Tam 11. května 1941 čtyři Hurricany odstartovaly v 8:15 k výcvikovému letu do Speke a zpět. Formaci vedl poručík Ivo Tonder a Antonín letěl na Hurricanu Mk I, V7063. Při zpátečním letu byla špatná viditelnost a Antonín byl dezorientován poté, co se oddělil od zbytku formace. Přistál na “břicho” poblíž Baymans Lane Ferry v Banksu a při nehodě nebyl zraněn. Vyšetřování nehody RAF však prokázalo, že hlavní příčinou nehody bylo pilotovo odloučení od velitele sekce a že zanedbal pokyny pro chování při ztrátě kontaktu a za špatné viditelnosti. Toto zjištění bylo uzavřeno doporučením, aby Antonínovi byla za jeho chování při tomto incidentu udělena důtka.

Antonín was posted to 607 Sqn, on 13 October 1941, who were now deployed at Manston, Kent. They were equipped with Hurricane Mk IIb’s which were used in a Hurri-bomber role and undertook anti-shipping operations and cross-channel fighter sweeps.

Antonín byl 13. října 1941 přidělen k 607.peruti, která byla nyní dislokována v Manstonu v Kentu. Byli vybaveni letouny Hurricane Mk IIb, které byly používány v roli bombardérů Hurri a podnikaly protiponorkové operace a stíhací přelety přes kanál.

On 31 October 1941, 8 Hurricanes from 607 Sqn took-off at 16:05 to attack about 50 barges reported in the canal East of Bourbourville, with Antonin flying Hurricane IIB, BE403. They made rendezvous with 4 Hurricanes from 615 over base with two Spitfire squadrons from the Kenley Wing. The formation flew to France at sea level, with 607 Sqn leading, followed by 615 Sqn with the Spitfires behind. Then at 16:30, The French coast was sighted East of Plage de Gravelines and the formation flew East to a point just West of Dunkirk where a sharp right hand turn over the coast was made. Intense flak opened up from Grande Fort Phillipe – badly splitting up the formation. Antonin’s Hurricane was seen to go down with black smoke streaming from it, crashing into the English Channel off Dunkirk. His body was never recovered.

31. října 1941 vzlétlo 8 Hurricanů od 607. perutě v 16:05, aby zaútočilo na asi 50 plavidel, nahlášených v kanálu východně od Bourbourville, přičemž Antonin pilotoval Hurricane IIB, BE403. Nad základnou se setkali se 4 Hurricany od 615. perutě a dvěma Spitfiry od Kenley Wingu. Formace letěla do Francie na úrovni moře, přičemž 607. peruť tvořila čelo formace, za ní následovala 615. peruť se Spitfiry. Poté v 16:30 spatřili francouzské pobřeží východně od Plage de Gravelines a formace letěla dál na východ do bodu západně od Dunkerque, kde provedla ostrou pravotočivou zatáčku nad pobřežím. Z Grande Fort Phillipe se otevřela intenzivní protiletecká palba, která formaci značně rozptýlila. Antoninův Hurricane byl viděn, jak padá k zemi, přičemž z něj stoupal černý dým, a zřítil se do Lamanšského průlivu u Dunkerque. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Sgt Antonín Zavoral was 24 years old and is commemorated on panel 55 at the Air Forces Memorial at Runnymede.

Četaři Antonínu Zavoralovi bylo 24 let a je připomínán na panelu č. 55 na památníku Air Forces Memorial v Runnymede.

---

Medals:

---

British :

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp

Air Crew Europe Star

Defence Medal

War Medal

---

Czechoslovakia :

Válečný kříž 1939

Za chrabrost and bar

Za zásluhy I.stupně

Pamětní medaile se štítky F–VB

---

Remembered:

---

Czech Republic :

---

Prague 1 – St Vitus Cathedral:
Praha 1 – Katedrála svatého Víta na Hradčanech:

He is also remembered in the Remembrance book at St Vitus Cathedral, Prague.

Je také uveden v pamětní knize v pražské Katedrále svatého Víta.

---

Prague – Klárov:

In November 2017, his name, along with the names of the other 2533 Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno spolu se jmény dalších 2533 československých mužů a žen, kteří během 2. svět. války sloužili v RAF, odhaleno u pomníku Okřídleného lva na pražském Klárově.

Prague – Dejvice:

He is named on the Memorial for the fallen Czechoslovak airmen of 1939-1945, at Dejvice, Prague 6.

Je uveden na Památníku padlých československých letců 1939-1945 v Dejvicích, Praze 6.

---

Prague 3 – The Army Museum
Praha 3 – Armádní muzeum na Žižkově:

He is remembered on the Memorial Plaque at the Vojenský Ústřední Archiv, Prague.

Jeho jméno je připomenuto na pamětní desce ve Vojenském ústředním archivu v Praze.

---

Týniště nad Orlicí:

In Týniště nad Orlicí, where he grew up, He is named on a memorial plaque for the fallen Czechoslovak RAF airmen from that District.

V Týništi nad Orlicí, kde vyrůstal, je uveden na pamětní desce padlým československým letcům RAF z tohoto okresu.

---

Great Britain :

---

Capel-le-Ferne:

He is commemorated, along with the other 2940 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Je připomínán, spolu s ostatními 2940 posádkami bitvy o Británii, na pamětní zdi Christophera Foxleyho-Norrise v Národním památníku bitvy o Británii v Capel-le-Ferne, Kent:

---

Hawkinge:

Antonín is remembered on the Czechoslovak Battle of Britain pilots memorial at the Kent Battle of Britain Museum at Hawkinge, Kent. It was unveiled on 28 October 2025, to commemorate the 88 Czechoslovaks who flew in that battle.

Antonín je připomínán na pamětní desce československých pilotů, účastníků bitvy o Británii umístěné v Muzeu bitvy o Británii. Tato deska připomínající 88 Čechoslováků účastníků bitvy byla odhalena 28.10.2025.

---

London – Battle of Britain Memorial:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:

Je připomenut také na Památníku bitvy o Británii v Londýně:

---

London – St Clements Danes Church:

He is remembered in the Remembrance books at St Clements Danes Church.

Jeho jméno je také připomenuto v Pamětní knize St. Clements Danes Church v Londýně

---

London – West Hampstead:
Londýn – West Hampstead:

He is remembered on the Memorial Plaque at Bohemia House, formerly the Czech Club, London.

Je uveden na pamětní desce v Bohemia House, bývalém Českém klubu v Londýně.

---

Article last updated: 31.10.2025.