Frantisek Perina



General of the Skies
Generál nebe
.
František Peřina


* 8 April 1911
† 6 May 2006




František Peřina was born 8 April 1911 in the village of Morkůvky. The village was in a remote farming area about 30km from Brno in the Moravia region of Czechoslovakia. He was the second son of Josef and Kateřina and his father was a farmer. Peřina was 14 before he visited Brno, his nearest big town. He completed his elementary school education and then spent the next three years at grammar school. Peřina then joined, as an apprentice, the first engineering firm in Brno. He served a three year apprenticeship, training to be a lathe machinist. During this apprenticeship he also attended a vocational school He completed his apprenticeship and continued working at that firm.

František Peřina se narodil 8.4. 1911 v obci Morkůvky. Obec se nachází v odlehlé zemědělské oblasti Moravy bývalého Československa, asi 30 km od Brna. Byl druhým synem Josefa a Kateřiny Peřinových, jeho otec byl zemědělec. Po ukončení základní školy ve věku 14 let odešel do Brna, kde 3 roky studoval na gymnásiu a poté se stal učněm první strojírenské firmy Brno, kde byl zařazen do tříleté odborné přípravy v oboru soustružník-strojník. Během učení také navštěvoval odbornou školu. Po vyučení se stal zaměstnancem této firmy.

Six months later, now 18, he went to see a airshow at Brno. This aspired him to become a pilot. He saw a recruitment poster for the new Czechoslovak Air Force and decided to give up his job and join the Air Force. The following day he went to Prostějov where there was the recruitment office for the Czechoslovak Air Force. Peřina took the enrolment forms home where he noticed that parents had to also sign giving their consent. He realized that his mother would never agree to him becoming a pilot so he told her that he wanted to become a aircraft mechanic and she signed the form. His father was also mislead about the true intended career. Peřina then completed the form but wrote down that he wanted to be a pilot.

V 18 letech se šel podívat na letecký den v Brně a předváděná letadla jej natolik zaujala, že se rozhodl být pilotem. Z plakátu získal informaci, že se provádí nábor do československého vojenského letectva a rozhodl se, že se přihlásí k letectvu. Následující den odjel do Prostějova, kde byla náborová kancelář pro československé letectvo. Na přihlášce k letectvu byl požadavek písemného souhlasu rodičů. Protože věděl, že jeho matka by nikdy nesouhlasila s tím, aby létal jako pilot, řekl jí, že se chce stat leteckým mechanikem a matka mu přihlášku k letectvu podepsala. Stejně tak jako matka, byl v omyl uveden i otec. Peřina poté na podepsané přihlášce k letectvu doplnil, že chce být pilotem.

He was 24 before his mother found out that he was now a military pilot and had achieved some success in his new vocation. Her initial reaction was to slap his face! As she became aware of his aerial achievements motherly pride replaced her initial reaction.

Ve 24 letech, když jako vojenský pilot dosáhl úspěchu a matka se dozvěděla, že létá jako pilot, její první reakcí byl políček do jeho tváře. Svojí hrdost matky tak vyjádřila tímto způsobem.

František Peřina, Prostějov 1931
František Peřina v Prostějov r.1931

On 1 October 1929, he reported to the Military Aviation school at Prostějov. After initial military training, he trained to fly on Letov S-10 Sardinka, Letov Š-14 and the Avia S.18 Komar aircraft. After only 2 hours of dual control flying his instructor, just 6 flights, permitted him to fly solo. He graduated in July 1931 and after a two months leave, took an oath to the Czechoslovak Air Force and was posted to a military base with the rank of First Class Airman. Early in 1932 he attended the fighter school in Chleb, where he spent 4 months training in air-to-air and air-to-ground gunnery. He also did aerobatic training in various types of biplane or single wing fighters. He returned to his unit and was attached to 34th Fighter Regiment, stationed at Olomouc, where he flew Letov Š-20 Smolik biplanes. He had developed into a skilled aerobatic pilot and also excelled at gunnery.

Do Školy vojenského letectví v Prostějově nastoupil 1.10.1929. Po základním vojenském výcviku prováděl cvičné lety na letadlech Letov Š-10 Sardinka, Letov Š-14 a Avia Š-18 Komár. Po dvou hodinách letu na letounu s dvojím řízením mu instruktor povolil první samostatný let-sólo. Letecký výcvik ukončil v červenci 1931 a po dvouměsíční dovolené složil přísahu Československého vojenského letectva a nastoupil na vojenskou základnu v hodnosti letec 1. třídy. V roce 1932 byl 4 měsíce v bojové škole, kde prováděl přípravu a cvičné lety ve vzdušné střelbě a střelbě z kanonu na pozemní cíle. Přitom nacvičoval leteckou akrobacii s různými typy dvouplošníků a jednoplošníku. Po návratu ke své jednotce byl zařazen do 34. stíhacího leteckého pluku, umístěného v Olomouci, kde létal na letadle Š-20 Šmolík. Dosáhl kvalifikace akrobatického pilota a vynikal v dělostřelbě.

František Peřina in Czechoslovak Air Force 1937
František Peřina u Československého letectva r.1937

In 1937, now a Corporal, he was chosen to join the Czechoslovak Air Force team at the International Air Show at Zurich, Switzerland. At this competition he flew a Avia B-534. The German team were equipped with Heinkel He-51’s and the new Messerschmitt Bf-109. Despite the German pilots having superior equipment, the Czechoslovak team achieved 3 first, 3 second and 4 third places in seven different disciplines and finished 2nd place to the Germans. Their 1st place in the Aerobatic competition was mainly possible because of Peřina skills. Peřina took third place in the aerobatic and climb-and-dive competition and fourth in the cross country flight – always behind the German pilots in superior equipment. At the banquet held at the end of the airshow, Peřina was seated next Ernst Udet, a former WW1 ace who was now a senior Luftwaffe officer and head of the German contingent and Erhard Milch who was 2nd in command of the Luftwaffe.

V roce 1937 v hodnosti desátníka byl vybrán do československého leteckého týmu na mezinárodní letecké Show ve Švýcarském Curychu. V této soutěži létal s letadlem Avia B–534. Německý tým létal na letounech Heinkel He-51 a s novým Messerschmitem Bf-109. Přesto, že němečtí piloti měli dokonalejší vybavení, československý team získal v 7 různých disciplinách 3 první, 3 druhá a 4 třetí místa a v celkovém hodnocení skončil na druhém místě za Němci. Peřina získal 3. místo v akrobacii a v stoupání a 4. místo v letu po trati – vždy za německými piloty s lepším vybavením. Na konci leteckého dne se konal banket, na němž Peřina dostal místo vedle Ernsta Udeta, bývalým první leteckým esem z 1. světové války, který byl vyšším důstojníkem Luftwaffe a šéfem kontigentu Erharda Milche, který byl druhým ve velení Luftwaffe.

Peřina later commented that the large German contingent he met, who were competing at the Air Show, were mostly gentlemen and not Nazi’s. At the airshow he also met several French Air Force pilots which would play a significant part in his few future in 3 years time. One of the French pilots was by Capitaine Jean Accart who would soon to become his Commanding Officer.

Peřina později poznamenal, že příslušníci německé výpravy, kteří soutěžili na Air Show byli většinou pánové a ne nacisté. Na Air Show se také setkal s několika francouzskými piloty vojenského letectva, kteří v pozdějších 3 letech sehráli v jeho životě významnou roli. Jeden z francouzských pilotů byl kapitán Jean Accart, který se stal v roce 1940 jeho velitelem.

František Peřina, successful aerobatic pilot, with Anna 1937
František Peřina, úspěšný akrobatický pilot s Annou r. 1937

The 34th Fighter Regiment was due to transfer to another base but the Olomouc station commander persuaded Peřina to stay. He transferred to 36th Fighter Regiment, who were also based at Olomouc. Here he met Josef František who was a reconnaissance pilot with the Squadron. During this time he also won several air-to-air and air-to-ground gunnery competitions at the firing ranges at Malacky, Czechoslovakia.

V rámci redislokace byl 34. stíhací letecký pluk přemístěn na jinou základnu a velení letiště Olomouc zařadilo Peřinu do 36. stíhacího leteckého pluku, který zůstal na letišti Olomouc. Zde se seznámil s Josefem Františkem, průzkumným pilotem letky. V té době vyhrál na Slovenském letišti Malacky soutěž ve střelbě vzduch- vzduch (air-to-vzduch) a v dělostřelbě vzduch-země.

During the Autumn of 1937 he was then posted to Military School for Officer training . He now had attained the rank of Warrant Officer.

Během podzimu roku 1937 byl vyslán do důstojnické školy, po jejímž ukončení byl povýšen do hodnosti rotmistr.

Peřina remained with the Regiment during the 1938 Sudeten Crisis. As a result of this the Crisis, the Czechoslovak Air Force was expanded to counter the perceived threat from Nazi Germany. New Air Regiments were formed and Peřina was posted as chief pilot to the 52nd Fighter Aviation Regiment who flew Avich B-534 aircraft.

V období sudetské krize v roce 1939 Peřina zůstal u pluku v Olomouci. V důsledku této krize se československé letectvo rozšiřovalo a byly vytvářeny nové letecké pluky. Peřina byl přemístěn k 52. stíhacímu leteckému pluku, kde byl zařazen jako hlavní pilot na letadlech Avia B-534.

On 14 March 1939, following the ‘Munich Agreement’ Czechoslovakia was occupied by the Nazi’s. All Czechoslovak aircraft were grounded and their airbases now controlled by the German Luftwaffe. Czechoslovak airmen were give the choice of joining either the Luftwaffe or Lufthansa, the German State airline. The majority, Peřina included, refused – they had already been ‘encouraged’ by their Senior Officers to go abroad so that they would be able to fight to free their homeland from the Nazi occupiers.

Po podepsání Mnichovské dohody v říjnu 1938, dne 14.3.1939 Slovenští nacionalisté po jednání s Hitlerem vyhlásili samostatný stát Slovensko a 15. března 1939 zbytkové území Československé republiky, Čechy a Moravu obsadila německá vojska. 16. března 1939 bylo zveřejněno vyhlášení o vytvoření Protektorátu Čechy a Morava. Němci převzali veškerou výzbroj Československé armády na území Čech a Moravy, včetně vojenských a civilních letounů. Několik jednotlivců z československých letců – kolaborantů, přijalo nabídku létat v německých službách. Většina letců však odmítla a odešla do Polska, Francie a Británie bojovat proti nacistickým okupantům za svou vlast.

His girlfried, Anna Klimešová, understood and supported his patriotic desire to fight for his country. She told him “I know you want to leave But before you leave, I would like to be named Peřinová.” [in Slavic countries it is customary for a female to have ‘ová’ at the end of the family name].

Jeho dívka, Anna Klimešová, pochopila a podporovala jeho vlastenecké touhy, bojovat za svou zemi. Řekla mu: “Já vím, že chceš odejít, ale ještě před Tvým odchodem bych se chtěla jmenovat Peřinová”.

Peřina was now 28 and a officer. He requested his Commanding Officer’s permission to marry Anna. An officer was allowed to marry at this age as it was presumed he would have sufficient income to support a family. Permission was granted and they married on 24 June 1939. Twenty seven hours later Anna accompanied him to Oloumoc railway station. Peřina and 6 other Czechoslovak Air Force airmen caught the train to Ostrava which was near to the Polish border. Anna was laughing and waving as she saw them depart, so as to give any watching officials the impression that these men were only going for a short visit to Ostrava. Due to delays in paperwork, Anna was not able to go with him and was later imprisoned for 3 years by the Nazi’s.

Peřinovi bylo 28 roků a byl důstojníkem, když podal žádost svému nadřízenému o povolení sňatků s Annou Klimešovou. Ve svém věku se mohl oženit, neboť jeho příjem byl dostatečný k zajištění rodiny. Povolení sňatku mu bylo uděleno. Sňatek s Annou Klimešovou uzavřel 24. června 1939. Za 27 hodin po uzavření sňatku jej Anna Peřinová doprovázela na olomoucké nádraží. Peřina a 6 dalších československých letců odjížděli vlakem do Ostravy, která byla blízko polských hranic. Anna se smála a mávala jim na rozloučenou, aby bylo vytvořeno zdání, že tito muži jedou jen na krátkou návštěvu do Ostravy. Anna s ním ještě nemohla jet, protože nebyly vyřízeny doklady o svatbě. Později byla 3 roky v nacistickém vězení.

Ostrava was very close to the new Polish border and from here they crossed the border illegally and went to Bohumín, a former Czech town that was now in territory recently annexed by Poland, following the Munich agreement of October 1938. Shortly after they travelled to Kraków where other escaped Czechoslovak Air Force airmen where being assembled.

Blízko Ostravy byla nova polská hranice, kterou nezákonně překročili a šli do Bohumína, bývalého českého města, které bylo po mnichovské dohodě v říjnu 1938 připojeno k Polsku. Krátce poté, co odjeli do Krakova, kde se v Malých Bronovicích, převážně z vojenských emigrantů bývalého Československa vytvořila “Zahraniční vojenská skupina českoskoslovenská”.

The Polish Authorities, who recognised the new State of Slovakia, had showed little interest in the Czechoslovak Air Force airmen who were crossing into their country in groups and would not allow independent Czechoslovak units to be established on its territory. Only after lengthy negotiations between Czechoslovak Diplomats, in France and Great Britain, and the French government, did the French agree to permit 4,000 Czechoslovaks into the French Foreign Legion. On 29 July 1939, Peřina along with other Czechoslovak Air Force airmen, sailed from Gdansk aboard the ‘Chroby’ which took them to France. They arrived at the Port of Boulogne on 1 August 1939. The agreement with the French government permitted the airmen to join the French Foreign Legion, but in the event of war being declared they would be transferred into French units. A condition of this agreement was that they still had to enlist for 5 years into the Legion.

Czechoslovak airmen, Poland 1939
Čeští letci, Polsko r. 1939

Polská vláda, která uznala slovenský stát, neumožnila vznik samostatné československé jednotky na svém území. Teprve po vleklém jednání čs. diplomatů ve Francii a Velké Británii vyhradila francouzská vláda pro naše vojáky téměř 4.000 míst ve své cizinecké legii. Peřina spolu s dalšími československými vojenskými letci, odplul dne 29.7.1939 na lodi Chrobry z Gdaňska do Francie a 1.8.1939 připluli do přístavu Boulogně. Francouzské právo nedovolovalo přijímání našich letců do svých ozbrojených sil a byli přijímáni do Cizinecké legie s tím, že v případě války budou převedeni do francouzských jednotek. Podmínkou této dohody bylo, že každý z nich ještě musel narukovat na 5 let do Cizinecké legie.

On 3 September 1939, war was declared with Germany and the Czechoslovak airmen were transferred to l’Armée d’Air – the French Air Force. Peřina was first based at Châtres, Seine-et-Marne, where he took a short conversion course on the Curtiss H-75A. During air-to-air gunnery training on a drogue target he achieved 64 hits from 100 rounds – nobody in France had done that well.

Dne 3. září 1939 byla vyhlášena válka s Německém a českoslovenští letci byli z cizinecké legie převeleni do francouzského letectva. Peřina byl nejprve zařazen na letišti Chartres S.P.-817 Chartres, Seine-et- Marne, kde absolvoval krátký přeškolovací kurz na letounu Curtiss H-75A. Během vzdušné střelby vzduch vzduch (vzduch to air) a výcviku dělostřelby na drogue (pozemní) cíle dosáhl 64 zásahů ze sta možných. Nikdo ve Francii nedosáhl lepšího výsledku.

Peřina was posted, on 1 December 1939, to Groupe de Chasse I/5 [GC1/5], who were stationed at Suippes, near Reims. The unit was commandeered by Capitaine Jean Accart and Peřina discovered that the unit consisted of the French pilots who had attended the Zurich Air Show. His French comrades were concerned how the Germans would treat a exiled Czech airmen as Czechoslovakia was now a Reich Protectorate, and suggested he flew under a assumed name. Peřina chose to fly under the name of François Renopé, a French translation of his own name. The unit also had several other Czechoslovak pilots including Alois Vašátko and Tomáš Vybíral.

Dne 1. prosince 1939 byl Peřina přemístěn do Groupe de Chasse na 1/5 (GC 1/5), která byla umístěna v Suippes, nedaleko Remeše. Této jednotce velel kapitan Jean Accart a Peřina zjistil, že jednotka se skládala z francouzských pilotů, kteří se zúčastnili v Curychu Air Show. Jeho francoužští přátelé byli znepokojeni tím,jak Němci zacházejí s českými a moravskými letci, kde v jejich vlasti nyní vládne říšský protector. Peřinovi navrhli, aby létal pod cizím jménem a on se rozhodl létat pod jménem Francois Renopé, francouzský překlad jeho příjmení. V jednotce bylo take několik dalších českých pilotů, včetně Aloise Vašátka a Tomáše Vybírala.

On 10 May 1940, the Phoney war ended when the Germans launched an attack through the Ardennes. Peřina started to make a name for himself in the first few days of the German offensive. Early that day Peřina and Accart were on patrol and shot down a Dornier Do17. Later the same day, whilst on a patrol between 16:00 and 18:00 Peřina and Accart shot down 3 more Do 17’s.

Dne 10. května 1940, zahájili Němci útok na Francii přes Ardény a Peřina se proslavil hned v prvních dnech německé ofenzivy. V tento den v ranních hodinách Peřina a Accart byli na hlídce a sestřelili letoun Dornier D-17. Ve stejný den na hlídce mezi 16 a 18 hodinou Peřina a Accart sestřelili tři další letouny Do-17.

The l’Armée de l’Air system credits a shared ‘kill’ to be credited to all pilots participating in a ‘kill’, so on his 1st day of combat flying he had achieved 4 victories.

Podle systému kreditů l’Armée de l’Air system kreditů sdíleného sestřelu, je sestřel připsán všem pilotům, kteří se sestřelení letadla zúčastnili, takže první den ve vzdušných bojích s německými letouny Peřina dosáhl 4 sestřely – vítězství.

He was immediately promoted to sergent-chef. The next day he shot down a Heinkel He 111 near Rheims. With 5 ‘kill’ achieved he was classed as an ‘ace’ – Peřina becoming the first Czechoslovak ace of WW2. Later, in the same combat, with the help of Accart and Sergent-Chef François Morel another He 111 was shot down. The following day he was immediately promoted to the rank of adjutant .

Peřina byl okamžitě povýšen do hodnosti seržanta chefa. Další den poblíž Remeše sestřelil letoun Heinkel 111. S pěti sestřely německých letounů byl zařazen mezi letecká esa a Peřina se stal prvním československým esem v druhé světové válce. Později, ve vzdušném boji, pomocí Accarta a Sergent-chefa Francois Morela sestřelil další letoun He 111. Následující den byl povýšen do hodnosti pobočník.

© The Guardian 4 June 1940

On 12 May 1940, whilst on patrol the unit attacked a formation of Junker’s Ju 87’s which were attacking the airfield at Sedan. Peřina shot down 4 of them in just 4 minutes – 2 were confirmed as ‘kills’ whilst the other 2, because the aircraft crashed behind German lines and could not be verified were classed as ‘probables’. He received an immediate promotion to Lieutenant.

Dne 12. května 1940, když byla jednotka na hlídce, zaútočila formace Junkers Ju-87 na letiště u Sedanu. Francouzská jednotka útočící skupinu napadla a Peřina za 4 minuty sestřelil 4 letouny JU- 87. 2 sestřely byly potvrzeny jako jisté, Protože letadla havarovala za německými liniemi a nemohly být ověřeny, byly 2 sestřely klasifikovány jako pravděpodobné. Poté byl Peřina povýšen do hodnosti nadporučíka.

He later remarked “from Sergeant to Lieutenant in 5 days – not bad.” The French press carried headlines about this Czech ‘ace’ and his exploits became widely known across France.

Později Peřina poznamenal: “Být povýšen ze seržanta na nadporučíka za 5 dnů, není špatné”. Francouzský tisk ve svých titulcích podával zprávy o českém esu a tak se Peřina stal široce známým po celé Francii.

On 14 May, because of the advancing Germans, GC1/5 evacuated to St. Dizier on the Marne River. On 18th, 19th and 26th Peřina shared in the destruction of 3 more He 111’s.

Dne 14.května 1940 k vůli postupujícím Němcům, G.C 1/5 byla evakuována do St. Dizier na řece Marně. Ve dnech 18., 19 a 26. května se Peřina podílel na zničení dalších třech letounů He-111.

By June 1940, the Germans were poised to capture Paris. On 1 June, whilst on patrol near the Swiss border his patrol attacked a formation of He 111; that were returning from a bombing raid on Marseilles. Peřina achieved I ‘kill’ and 2 ‘probables’ from this attack.

Do měsíce června 1940 chtěli Němci vstoupit do Paříže. Dne 1. června při hlídkovém letu v blízkosti Švýcarských hranic, Peřina napadl formaci He-111, jenž se vracela z bombardovaní Marseille, jeden letoun sestřelil jistě a dva pravděpodobně.

The following day, a report of 150 Luftwaffe aircraft heading towards Paris came through. On the other side of the airfield, where GCII/5 where based, 8 of their aircraft were taking off to attack them. Peřina took off and followed them. GCII/5 saw the formation of 90 Luftwaffe bombers and commenced their attack. Peřina however saw a formation of 60 Me 110’s who were escorting the bombers. Knowing that his Curtis was a more manoeuvrable aircraft than the Me 110’s, he decided to attack them hoping that he could break their formation up and buy a little time for GCII/5’s attack on the bombers. However. because of superior numbers of the German fighters, Peřina believed it would only be a matter of time before he was shot down.

František Peřina l´Armee d´Air 1940
František Peřina u l'Armee d' Air r. 1940

Následující den, přišla zpráva, že k Paříži směřuje 150 letounů Luftwaffe. Na druhé straně letiště se nacházela GC II/5, z nichž skupina 8 letounů vzlétala k útoku na německá letadla. Peřina vzlétl za nimi a viděl, že letadla GC II/5 zahájily útok na formaci 90 německých bombardovacích letadel. Současně uviděl formaci 60 těžkých stíhacích dvoumotorových letounů Me-110, které doprovázely bombardovací letouny. S vědomím, že jeho Curtis je ve vzdušném boji obratnější než těžký dvoumotorový stíhací letoun Me-110, rozhodl se je napadnout s cílem, rozbít jejich formaci a upoutat na sebe pozornost a získat tak časový prostor stíhacím letounům GCII/5 pro útok na bombardovací letouny. Početní převaha německých stíhačů však byla veliká a Peřina po prvních zásazích střel z kanonů a kulometů si uvědomil, že to bude jen otázkou času, kdy bude sestřelen.

He managed to shoot 1 down in a headlong attack before the other Me 110’s attacked him. In the resulting dogfight his aircraft was badly damaged – 15 cannon and 80 machine gun hits – had caused numerous holes in the cockpit, smashed the radio, and the engine was loosing power. Peřina himself had been badly wounded in his left arm and leg. At the time he thought that he probably would not get back.

Podařilo se mu zaútočit na jeden z letounů Me-110 ještě předtím , než jej Němci zpozorovali. Ve výsledném souboji byl jeho letoun poškozen – 15 dělovými a 80 kulometnými zásahy, které způsobily četné otvory v kokpitu , bylo zničené rádiové vybavení letounu, snižoval se výkon motoru, Peřina byl vážně zraněný na levé paži a noze. V této chvíli si myslel, že se již na letiště nevrátí.

Originally he wanted to fly back to Paris which was only 30 km away to the West so that he could be treated in hospital, but his engine was now rapidly loosing power. He was loosing a lot of blood and the damage to his hand made it difficult to control the aircraft, so he decided to land at the nearest airfield. He saw a airfield and managed to land safely. An air raid had finished just a few minutes before and the runway was pitted with craters and everybody still in the shelters. Because of his injuries, Peřina waited in his cockpit until a doctor and ground staff could help him from the aircraft. He was taken to a nearby hospital, the convent hospital at Coulomiers, East of Paris. There, eighteen pieces of shrapnel were found in his leg. He was treated by the nuns at the hospital for four days, by then the rapid German advance meant that they were only about 12km away.

Původně chtěl letět zpět do Paříže, která byla jen 30 km na západ, aby to nebylo daleko do nemocnice, ale jeho motor rychle ztrácel výkon, Peřina krvácel z mnoha četných poranění a bylo pro něho obtížné řídit poškozené letadlo, a tak se rozhodl přistát na nejbližším letišti. Letiště těsně před jeho přistáním bylo bombardováno a nálet skončil několik minut před jeho přistáním. Přistávací dráha byla poseta krátery po výbuchu bomb a lidé byli ještě v úkrytech. Pro své zranění nemohl vystoupit z kabiny a vyčkával, až lidé vyšli z úkrytů a pomohli mu s lékařem dostat se ven z kabiny letounu. Poté byl dopraven do blízké nemocnice u kláštera Coulomiers na východ od Paříže. V nemocnici mu lékaři vyňali z nohy 18 kusů šrapnelů a 4 dny jej ošetřovaly jeptišky a když Němci postoupili do vzdálenosti 12 km od nemocnice, rozhodl se z nemocnice odejít.

He left the hospital, went to the local railway station and caught the last train to Paris. Here Peřina was able to catch one of the last trains to leave the capital. He made his way to Chartres looking for a escadrille to join. He found a railway station but all the trains had been stopped. A railway engineer recognized Peřina from the newspapers and uncoupled an engine from the train and took him 60 km to another town. He found GCI/5 at Carcassonne. There he found that they were preparing to evacuate to Algiers but there was no spare aircraft for him to use.

Z nemocnice odešel na místní nádraží, kde stihl poslední vlak do Paříže. Tam mohl ještě s jedním z posledních vlaků opustit hlavní město, Peřina však jel do Chartres hledat eskadrilu GC II/5 k níž se chtěl připojit. Na nádraží zjistil, že všechny vlaky jsou již zastaveny. Železniční inženýr poznal Peřinu podle fotografie z novin, odpojil motorovou lokomotivu od vlakové soupravy a odvezli jej 60 km do jiného města. Tam zjistil, že GC II/5 je v Carcassonne. Zde se již chystali k evakuaci do Alžíru, ale pro něho tam žádné náhradní letadlo nebylo.

A Sergeant suggested that there may be a spare aircraft at a nearby airstrip, so they took off and went to that airstrip. As they landed they saw that there was only a abandoned Curtis there. On closer inspection thay found that its rear tyre was flat but it had a full tank of petrol. Despite not having a parachute, he started the engine, took off and flew to Algiers, Algeria, the flight taking about two hours.

Přítomný seržant Peřinovi navrhl, že jedno náhradní letadlo se nachází v nedaleké rozjezdové dráze. Když přišli k této dráze viděli, že je tam opuštěny Curtis. Při jeho prohlídce zjistil, že na zadním ostruhovém kole má poškozenou pneumatiku, ale měl plnou nádrž benzinu. Bez padáku nasedl do kabiny letounu, spustil motor, provedl vzlet a letěl do Alžíru (v Alžírsku), kde přistál za dvě hodiny.

František Peřina Cholmondeley 1940
František Peřina v Cholmondeley r.1940

From there, Peřina flew to St. Denis Siq airfield, a small airfield near Oran, where the French Air Force were re-assembling following the evacuation. For his first air combat victory, Peřina had been awarded, but not received, the Croix de Guerre. For his achievements in France, the Free French awarded him a Chévalier de la Légion d’Honneur and also the Croix de Guerre with four palms.

Z Alžíru letěl do St Denis, letiště Siq, malé letiště u Oranu, kde francouzské letectvo provádělo remontáž po evakuaci. Za své první vítězství v letecké bitvě byl Peřinovi udělen Croix de Guerre, ale nedostal jej. Za úspěchy v leteckých bojích ve Francii mu byly uděleny Chevalier de la Légion d´Honner a take Croix de Guerre se čtyřmi palmami.

The Czechoslovak airmen in l’Armée d’Air were now being transferred to England. They travelled by train to Casablanca from where they boarded a ship to Gibralter. There they joined other Czechoslovak, Polish and French airmen waiting for transport to England.

Při odchodu československých vojenských letců z Oranu do Anglie cestovali vlakem do Casablanky , kde nastoupili na loď do Gibralteru. K nim se připojili další českoslovenští, polští a francouzští letci, kteří také čekali na přepravu do Anglie.

The group boarded the ‘David Livingstone’ a cargo ship and they finally reached Cardiff, England on 5 August 1940. The airmen joined the RAF Volunteer Reserve. Peřina had the rank of Pilot Officer. On 5 September 1940, after retraining to fly Hawker Hurricanes, he was posted to 312 Sqd who were based at RAF Speke, near Liverpool. This was now the final stage of the Battle of Britain, but he saw no Luftwaffe aircraft during this time.

Skupiny letců nastoupily na nákladní loď ‘David Livingstone’, která je přepravila 5. srpna 1940 do přístavu Cardiff v Anglii. Letci RAF se připojili k dobrovolnickým rezervám. Peřina byl v hodnosti Pilot officer. Dne 5. září 1940, po přeškolení na letoun Hawker Hurrican, nastoupil k 312. československé stíhací peruti RAF umístěné u Raf Speeke nedaleko Liverpoolu. To bylo v závěrečné fázi bitvy o Britanii, ale během té doby se nesetkal se žádným letadlem Luftwaffe.

During this period at Speke. 312 Sqn would do aerial gunnery exercises where they would ‘attack’ a target drone being towed by a aircraft. Alan Davie, a British ground crew Sergeant with 312 Sqn at Speke, noted that pilots of the calibre of Alois Vašatko and Tomaš Vybíral, would be consistently achieving hits in the region of 12 to 14 in each ‘attack’ but when it came to Peřina’s turn to ‘attack’ the drone, his his deadly marksman would destroy the target drone. Peřina was quickly stood-down from such exercises.

V tomto období u stihací 312. perutě piloti prováděli cvičné dělostřelby na vlečný terč za letounem. Alan Davie, příslušník britského pozemního personálu u 312. stíhací perutě poznamenal, že piloti kalibru Aloise Vašátka a Tomáše Vybírala, vždy při každém útoku dělostřelby na vlečný cíl měli 12 až 14 zásahů, když však provedl útok s dělostřelbou na vlečný cíl smrtící střelec Peřina, cíl zničil a dalších cvičení dělostřelby na vlečný terč se již nezúčastňoval.

On 15 September, whilst on a patrol, he was flying at 20,000 ft and got acute appendicitis. He managed to land safely but had to be lifted out of his cockpit and taken to hospital for surgery. He was later flown to a hospital at Ely, Cambridgeshire to convalesce. Having recovered, he returned to 312 Sqd. and on 19 August 1941 the Squadron moved to Ayr in Scotland where they converted to the Supermarine Spitfire MkV.

Dne 15. září, zatímco na hlídce, on letěl na 20.000 stop a dostal akutní zánět slepého střeva. Podařilo se mu bezpečně přistát, ale museli jej vynést z kabiny letounu a přepravit k hospitalizaci na operaci. Později byl letecky přepravený do nemocnice Ely, Cambridgeshire na rekonvalescenci. Po vyléčení se vrátil k 312. Sqdn. a dne 19. srpna 1941 se stěhovali do Squadrony Ayr ve Skotsku, kde přešel k Supermarine Spitfire MK V.

František Peřina in RAF 1941
František Peřina u RAF r.1941

On 1 January 1942, 312 Sqd , moved South to Glamorgan His only RAF aerial success came on 3 June 1942. Whilst escorting a bombers on a raid to France, the formation was attacked by Fw 190’s. He attacked four of them, two of which were shot down, one of which was ‘confirmed’ the other was ‘probable’.

Dne 1.ledna 1942 se 312. Sqdn. stěhovala na jih Anglie do Glamorgan. Jeho jediný úspěch v RAF přišel dne 3. června 1942. Při doprovodu bombardovacích letounů do Francie, byla skupina napadena FW-190. Peřina zaútočil na 4 z nich, z nichž dva sestřelil. Jeden sestřel byl potvrzen jako jistý a druhý pravděpodobný.

His Commanding Officer was Wing Commander Vašátko, a fellow Czechoslovak Air Force Officer who had also been with him in l’Armee d’Air. Vašátko orderd him off operational flying and sent him to train as a gunnery officer which would be needed by the Czechoslovak Air Force after the war. He graduated from the 9th Pilots Gunnery Course. On 25 December 1942 he was promoted to the rank of Flight Lieutenant and was appointed the role of Sector Gunnery Instructor at Exeter. In March 1943 he was promoted to the rank of Squadron Leader and on 18 September of that year he was appointed Sector Gunnery Leader. He was still a member of 312 Sqd and managed to fly the occasional operational flight. His primary role though was the gunnery training for the Czechoslovak Wing as well as other RAF pilots.

Jeho velitelem byl Wing Commander Vašátko, kolega z československého letectva, důstojník, který byl také s ním ve vojenském letectvu. Vašátko jej vyřadil z operačního létání a odeslal jej jako důstojníka dělostřelby do dělostřeleckého kurzu, protože tato odbornost bude potřebná pro československé letectvo po válce. Absolvoval jako 9. pilot dělostřeleckého kurzu. Dne 25. prosince 1942 byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant a jmenován do funkce instruktora sektoru dělostřelba v Exeteru. V březnu 1943 byl povýšen do hodnosti Squadron Leader a dne 18. září téhož roku byl jmenován Sector Leader dělostřelby. Nadále byl příslušníkem 312. Sqdn. a příležitostně prováděl provozní lety. Jeho hlavním úkolem byl výcvik pilotů československé perutě a ostatních pilotů RAF v dělostřelbě.

In 1943 he was posted to the Czechoslovak Air Force Inspectorate with the rank of Lieutenant Commander. Here he was on the Czechoslovak General Staff of the Liaison Group Fighter Command. On 7 March 1945 he was promoted to the rank of Captain.

V roce 1943 byl vyslán na inspektorát československého letectva v hodnosti nadporučík. Zde byl zařazen v československém generálním štábu, Inspektorát československého letectva v hodnosti nadporučík, do stíhací kontaktní skupiny bojového velení. Dne 7. března 1945 byl povýšen do hodnosti kapitána.

Date Sqd. Aircraft Action
10/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 Dornier Do 17z, confirmed, near Dun-sur-Meuse. Shared with Cpt. Jean Accart of GC I/5
10/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 Dornier Do 17z, confirmed, between Villers and Dun-sur-Meuse. Shared with Cpt. Jean Accart of GC I/5
10/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 Dornier Do 17z, confirmed, near Suippes. Shared with Cpt. Jean Accart of GC I/5
10/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 Dornier Do 17z, confirmed, near Minaucourt. Shared with Cpt. Jean Accart of GC I/5
11/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 He 111h, confirmed, near Souilly. Shared with Cpt Jean Accart and Francois Morel of GC1/5
12/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 Ju 87b, probable, between Sedan and Bouillon
12/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 Ju 87b, probable, between Sedan and Bouillon
12/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 Ju 87b, confirmed, Bouillon
12/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 Ju 87b, confirmed, Borru St. Rémyv
18/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 He 111pm, 14:45, confirmed, Soissons. Shared with Cpt. Jean Accart, Jean Rey, Alois Vašátko of GC1/5
19/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 He 111p, confirmed, Hesse. Shared with Lt Lt Marin la Meselée of GC I/5
26/05/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 He 111p, confirmed, Tannay. Shared with with Cpt Jean Accart, Sit. Yvon Le Calvez, Lt Marin La Meslée, S/c Muselli, Edmond, Cpt. Adolf Vrana, S/c Penzini, Lt Marcel Rouquette, S/c Vuillemain
01/06/40 GC1/5 Curtis H75c.1 1 He 111p, confirmed, Vesoul. Shared with Cpt Jean Accart and Slt. Yvon le Calvez
03/06/42 312 Spitfire Vb Fw 190, 15:29, confirmed, English Channel near Cherbourg.
03/06/42 312 Spitfire Vb Fw 190, 15:29, probable, English Channel near Cherbourg.

As a Liason Officer on the Czechoslovak General Staff, he returned back to his homeland in a Dakota DC3 [C47] aircraft on 17 July 1945. Peřina was met at Prague’s Ruzyne airport by his wife Anna. He was shocked to discovered the she had been imprisoned between 1942 and 1945 by the Germans. She had been advised to divorce him because he was flying for the RAF. She had refused to take that advice.

Jako styčný důstojník československého generálního štábu se vrátil zpět do vlasti v dopravním letounu DC-3 (Dakota C-47), dne 17. července 1945. Na pražském letišti Ruzyně jej čekala manželka Anna. Byl šokovaný, když mu sdělila, že byla v letech 1942-1945 ve vězení za to, že byl v RAF, protože odmítla nátlaku Němců, aby se s ním dala rozvést.

He was now serving in the Czechoslovak Air Force. He was posted to the Czechoslovak Air Force School at Prostějov as a gunnery instructor and also as target range instructor at Malacky. Shortly after he was promoted to the rank of Major. He also became a aerobatic pilot using a Bucker Bu 33 Jungmeister aerobatic biplane which had been provided by the Czechoslovak Air Ministry for his own use.

Po válce sloužil v československém letectvu. V letecké škole československého letectva v Prostějově byl instruktorem dělostřelby a také instruktorem cílového rozmezí v Malackách. Krátce poté byl povýšen do hodnosti majora. Na leteckých dnech předváděl leteckou akrobacii s letounem typu Bücker BÜ-33 Jungmeister, akrobatickým douplošníkem, který dodala Letecká společnost ministerstva pro vlastní potřebu.

In February 1948, the Communists took control of Czechoslovakia and those who had fought for the Allies in WW2 were now considered to be ‘politically unacceptable’. Purges to remove them from the military or Československé Státní Aerolinie [ČSA], the state airline, or any position of authority took place. Many were dismissed from the Air Force, demoted to the rank of Private, arrested by the StB – the State Security Police – and imprisoned.

V roce 1948 po únorovém převzetí politické moci komunisty v Československé republice byli všichni ti, kteří za druhé světové války bojovali na straně spojenců, Velké Británie, USA a Francie, považováni za politicky nespolehlivé a v rámci čistek v armádě, československých aerolinii a na úřadech, byli degradováni propouštěni ze zaměstnání a zatýkáni StB (Státní bezpečnost) a věznění.

On 19 December 1948, following a big argument two days previously with General Bedřich Reicin, the head of the StB. Peřina received a telegram telling him that he had been dismissed from the Czechoslovak Air Force and he had been demoted in rank. He decided that he was not going to wait to be arrested, interrogated and most probably imprisoned by the StB and made plans to escape to the West. He had to be discrete and careful about any plans to go go to the West as he knew that those who had served in the West in WW2 were kept unders surveillance by the StB

Dne 19. prosince dostal 1948 telegram, že přede dvěma dny (17.prosince 1948) generál Bedřich Raicin, šéf Stb. rozhodl o propuštění Františka Peřiny z armády a jeho degradaci. To byl velký argument. Rozhodl se proto, že nebude čekat až bude zatčen, vyslýchán a pravděpodobně uvězněn StB a připravil plány k útěku na západ. Byl velice opatrný aby se nikdo nedozvěděl o jeho plánech neboť věděl, že Ti kteří sloužili ve druhé světové válce v armádách Velké Británnie USA a Francie, byli pod dohledem StB.

© František and Anna by a M-1C Sokol
František a Anna u M-1C Sokol

His opportunity came on 11 April 1949, when Karel Rada, a sports pilot friend of his at Valašské Meziříčí, contacted him. Karel was involved in delivering new M-1C Sokol to customers and following a attempt to deliver this aircraft to Egypt which had to be aborted because of storms of Yugoslavia had flown back to Malacky, near Hodonín. He said, that he had a fully fuelled M-1C Sokol sports aircraft (OK-CEF), awaiting delivery, and this was a unique opportunity to fly over the border. It was arranged that the following afternoon, Karel would land at 16:00 at a little used grass airstrip near Kelč where he would rendezvous with Peřina and his wife Anna.

Příležitost k úletu na západ nastala dne 11. dubna 1949, kdy Karel Rada, sportovní pilot a jeho přítel z Valašského Meziříčí jej kontaktoval. Karel Rada byl zapojen do předávání nových letadel M-1C Sokol zákazníkům a po pokusu doručit toto letadlo do Egypta, byl nucen přerušit přelet pro bouři nad Jugoslávii, vrátil se zpět do Malacek na Slovensku. Peřinovi sdělil, že má plnou nádrž paliva M-1C Sokol (OK-CEF) a čeká na dodání. To byla jedinečná příležitost letět přes hranice. Bylo dohodnuto, že následující den odpoledne by Karel Rada v 16 hodin přistál na málo používaný travnatý pozemek nedaleko rozjezdové dráhy Kelč, kde by se setkali s Peřinou a jeho manželkou Annou.

Peřina and his wife were living in Olomouce and the following day they caught the bus to the village of Dolních Těšic. This area was very rural area and along this route, they got off at a bus stop near Skalička were they pretended that they were waiting for another bus. They were relieved when nobody else got of the bus as they knew they were under surveillance from the StB. After a while they discretely left the bus stop and made their way to a the nearby airstrip where Karel would land the aircraft. They were not able to take any luggage with them as, with three people ob the aircraft, that would have exceeded the maximum permitted weight for that aircraft type.

Peřina a jeho manželka žili v Olomouci a následující den 12. dubna 1949 jeli autobusem do obce Těšice, kde vystoupili na autobusové zastávce nedaleko obce Skalička a předstírali, že čekají na další autobus. Ulevilo se jim, když nikdo další s nimi z autobusu nevystoupil., neboť věděli, že jsou pod dohledem StB. Po chvíli diskrétně vlevo od autobusové zastávky Peřina připravoval jejich cestu k nedaleké rozjezdové dráze, na níž měl Karel Rada s letadlem přistát. Nemohli však do letounu umístit veškerá zavazadla pro malý prostor v kabině a také proto, že by byla překročena maximální povolená hmotnost letounu.

The weather on the 12 April 1949, was very bad with low visibility and raining. With these weather conditions, The aircraft was a 2 seater but behind the seats was small area where an auxiliary seat could be fitted. When Karel landed, because of the poor flying conditions, he asked Peřina, the more experienced pilot, and also trained to fly in clouds and low visibility conditions, to fly the aircraft. Peřina also had experience in evasive flying which could be vital if they encountered any Russian or Czechoslovak fighter aircraft. Anna boarded the aircraft and sat on the auxiliary seat which had no safety belt.

Počasí pro let tohoto dne bylo krajně nepříznivé pro malou dohlednost, nízkou oblačnost a pršelo. Letadlo M-1C Sokol je dvousedadlové se sedadly vedle sebe. Za sedadly je malý prostor, kde bylo pomocné sedadlo. Při přistání Karla Rady pro nepříznivé povětrnostní podmínky požádal Peřina o předání řízení letadla. Peřina měl zkušenosti s únikovými manévry, což by mohlo mít zásadní vliv při setkání s ruským (československým ) vojenským letounem. Anna nastoupila do letadla a seděla na pomocném zadním sedadle, neměla však bezpečnostní pásy.

The border to the American Zone of Germany was approximately 340 km away if they flew direct. But as they wanted to avoid flying near the towns of Otrokovice, Holešov Přerov or near the airfields of Přerov, Holešov, Prostějov, Brno and České Budějovice where fighter aircraft were known to be kept on ‘standby readiness’ for immediate take-off to protect Czechoslovakia against invading aircraft or to prevent aircraft escaping to the West. Even flying near the civilian airfields of Jihlava and Jindřichův Hradec was dangerous as their airfields controllers were required to report any unidentified aircraft in their area to the military authorities. To avoid these locations Peřina flew a zig-zag course which increased their flight distance to about 500km, but because they were flying against a Westerly head wind with a strength of 40-50 km/hour the actual flight distance became closer to 620 km and flying time by about 40 minutes. The adverse weather conditions made it difficult to detect a aircraft flying to the West, but it was also disorientating for the aircraft’s crew who had to take great care that they did not fly over the Russian Zone of Austria where Russian fighters would be on patrol.

Hranice do americké zóny v Německu byla vzdálena přibližně 340 km, pokud by letěli přímo. Osádka letounu se však vyhýbala vojenským a civilním letištím a větším městům. Přerov, Holešov, Prostějov, Brno, České Budějovice, kde byla v pohotovosti letadla schopná okamžitého vzletu k ochraně vzdušného prostoru Československé republiky a aby se zabránilo případnému úletu letadel z Československa na západ. Dokonce i létání v blízkosti civilních letišť Jihlava a Jindřichův Hradec a dalších bylo nebezpečné, neboť jejich správci měli povinnost ohlásit přelet každého neohlášeného – neznámého letadla vojenským orgánům. Z toho důvodu Peřina měnil stale kurs letu, což prodloužilo délku letu asi na 500 km a jelikož letěli 2 hodiny 30 minut proti větru o síle 40 až 50 km/hod., prodloužila jim doba letu o 40 minut na 3 hodiny 10 minut a 20 minut obnovovali ztracenou orienatci než ji obnovili na Šumavě nad městečkem Černý Kříž , takže celková doba letu od vzletu do nouzového přistání v západním Německu byla 31/2 hodiny. Nepříznivé povětrnostní podmínky ztížily odhalení jejich letounu při letu na západ, ale osádka měla ztíženou orientaci a musela davat velký pozor, aby nevlétla nad území Rakouska, které bylo obsazeno Ruskou armádou a kde byly v pohotovosti ruské vojenské letouny.

They took off and initially flew low, at an altitude of only 100m, on a South West course towards the American Zone in Germany as it was too dangerous to fly over the the Russian Zone of Austria.

Z počátku letěli v malé výšce 100 m nad terénem jihozápadním kursem, směrem k americké zóně v západním Německu, což bylo příliš nebezpečné při letu od nedaleké ruské zóny v Rakousku.

They had no map with them. Peřina and his wife were concerned that if for any reason had been stopped, on their route to the pick up airstrip, by the Police or other Security Service official, a map showing West Germany would be considered as incriminating evidence and would result in their arrest. Instead of a map they had a small schematic plan of the railway routes in Czechoslovakia. Peřina’s planned to fly at low level using the railway lines as a guide.

Neměli u sebe žádnou mapu, neboť se obávali, že v případě I náhodné kontroly bezpečnostnímími policejními orgány by, letecká mapa byla považována za usvědčující důkazní material, což by mělo za následek jejich zatčení. Místo mapy měli malý schematický plán železničních trati v Československu. Peřina ji chtěl v případě potřeby využít při letu v malé výšce s využitím železničních tratí a současně bylo možno využít železniční tratě jako významné orientační čáry ve větší výšce a pro případnou obnovu ztracené orientace.

The chosen route would involve flying through the forests and mountains of the Šumava region of Moravia. Within this area was the Javořice region which had a altitude of about 837m There were also several high mountains, the highest being Trojmezná at 1381m. Due to low cloud and poor visibility, it was too dangerous to fly at low level in in this region. Peřina gained altitude to approx. 1500m, so that he could fly just above these clouds. They continued flying Westward, but ready to ready to drop down into the cloud cover should a fighter aircraft appear. Through a gap in the clouds they could see the countryside below but they did not recognise where they were. They spent about 20 minutes flying around trying to identify their location, This extra flying time was of concern as the aircraft was now running low on fuel. Their situation was now desperate – they were lost, running low on fuel and if they were forced to land in Czechoslovakia or Austria they knew they would be investigated and receive long prison sentences or sentenced to death by the Communist Authorities.

V blízkosti tratě letu na Moravě, byla největší nadmořská výška terénu 837 m (Javořice). Na Šumavě pak 1381m (Trojmezná). Vzhledem k nízké oblačnosti a špatné dohlednosti, bylo příliš nebezpečné letět v malé výšce, proto Peřina vystoupal do letové hladiny 1500 m, aby mohl letět v mezivrstvě mraků, nebo nad mraky a při vlétnutí do mraků měl bezpečnou výšku nad vrcholem s největší nadmořskou výškou. Přitom osádka letounu byla připravena v případě objevení vojenského letadla vlétnout do mraků. Na Šumavě byla mezerami v mracích vidět krajina. Neznali však svoji polohu a byli znepokojeni malým zbytkem paliva v nádrži. Jejich situace nyní byla zoufalá- neznali svoji polohu a docházelo jim palivo. V případě vynuceného přistání v Československu by byli komunistickými úřady uvězněni.

Anna saw a town which she thought she recognised, Peřina thought the town was most likely Černý Kříž, so he reduced altitude and circled the town to see if they were able to identify any landmarks. Anna identified the shape of the squares, buildings and hills around the town. They flew over the railway station which they were able to identify it as Černý Kříž – the last railway station on Czechoslovak territory. Peřina now continued flying low towards the West. They continued flying West for about 9 more minutes, about 25 to 30 km, when the aircraft finally ran out of fuel. Peřina had to make a ‘wheels up’ landing in a muddy field in which Anna was injured as she had no seat belt.

Anna mezerou v mraku uviděla pro ni známou krajinu s městečkem a upozornila Peřinu, že se pravděpodobně jedná o Černý Kříž. Peřina mezerou v mracích snížil výšku a provedl nad městem zatáčku a Anna identifikovala tvar náměstí, budovy a kopce kolem městečka. Potom provedli průlet přes železniční stanici a přečetli nápis Černý Kříž – poslední železniční stanice na území Československa. Peřina pak pokračoval v male bezpečné výšce jihozápadním kursem, asi za 9 minut po překonané vzdálenosti 30 km v důsledku vyčerpání paliva zhasl motor a Peřina provedl nouzové přistání bez podvozku do terénu. Přistáli v bahnitém terénu. Při přistání se Anna zranila, neboť nebyla připoutána bezpečnostními pásy.

They discovered they had crash landed near Passau, just 13 km inside the American Zone of Germany after a flight lasting nearly 3 ½ hours. Anna was hospitalised in Wiesbaden but soon recovered from her injuries.

Po přistání zjistili, že po tři a půl hodinovém letu přistáli u města Passau, pouhých 13 km uvnitř americké zóny v Německu. Anna byla hospitalizovaná ve Wiesbadenu, ale brzy se ze svého zranění zotavila.

In an interview, 40 years later, when asked about having to go into exile a second time, he said “I was thinking about the escape for a long time. You had to be pretty careful not to show your feelings. I did not take it to heart that I had to leave [in 1939 to avoid the Germans]. But now when your own people, for whom you risked your life for [make you leave]. That hurts you.”

V rozhovoru, o 40 let později, když byl požádán o nutnosti jít do exilu podruhé, řekl: “Když jsem uvažoval o útěku musel jsem si dlouhou dobu /skiip d/ dávat dobrý pozor, abych nedal najevo své pocity. Bolelo mne u srdce z toho, že musím opět odejít (v roce 1939, to bylo k vůli Němcům, aby se jim zabránilo v jejich snahách o likvidaci našeho národa). Nyní však musím odejít k vůli vlastním lidem, za něž jsem bojoval a riskoval svůj vlastní život. To bolí.”

2004 František Peřina discusses his 1949 escape with Boleslav Povolný
V r. 2004 František Peřina popisoval svůj útěk r. 1949 Boleslavu Povolnému

After Anna recovered from the injuries she received in the crash Peřina, now 36, rejoined the RAF 5 years but because of his age was not allowed to fly operationally again. He did manage to fly occasionally in small aircraft.

Jakmile se Anna uzdravila, odjeli do Británie a Peřina byl v 36 letech přijat na 5 roků k RAF, vzhledem k jeho věku mu již nebylo povoleno provádět operační lety, proto občas létal v malých letadlech.

In London 1949 they applied for a visas to go to the United States but were advised by US officials that because there was a quota for Czechoslovak migrants, there was a 10 year waiting list.

V Londýně roku 1949 požádali o viza do Spojených států , ale bylo jim sděleno, že ve Spojených státech byla pro české migranty stanovena kvóta a podle této by na ně přišla řada v pořadníku za 10 roků.

He joined the RAF rifle shooting team and won a lot of trophies. At the end of these 5 years he decided to emigrate to Canada as he considered that he would not gain a higher rank than Squadron Leader and would be able to achieve personal ambitions better in civilian life. At one of the rifle competitions Air Marshal Sir Arthur Tedder tried, unsuccessfully to persuade him to stay in the RAF.

Peřina se v RAF stal členem střeleckého týmu a vyhrál mnoho trofejí. Po pěti letech se rozhodl odejít do Kanady, domníval se, že již nezíská vyšší hodnost jak Squadron Leader a že může dosahnout lepší osobní ambice v civilním životě. Na jedné soutěži ve střelbě z pušky mu Air Marshál Sir Artur Tedder navrhl, aby zůstal v RAF. Peřinovi byli rozhodnuti odejít do Kanady.

In Canada he intended to find employment as a pilot, but in post WW2 Canada there were already more pilots than available jobs. Instead he worked in a plastics factory where he soon learned enough to start his own business. The business produced and distributed fibreglass fishing boats. It was a successful business which allowed him time to persue his hobbies. He hunted in Canada and Alaska and was also training to become a commercial pilot. He gained his Commercial pilots licence but found that at 42 no airline would employ him.

V Kanadě měl v úmyslu najít zamětnání jako pilot, ale po skončení 2. světové války bylo pilotů více než pracovních míst a tak pracoval v továrně na na plasty, kde se záhy naučil pracovat s plasty a mohl zahájit vlastní podnikání ve výrobě a distribuci laminátové rybářské lodě. Byl to úspěšný podnik, který mu dovolil věnovat se svým koníčkům lovu v Kanadě a na Aljašce a prováděl letecký výcvik na obchodního pilota. Získal komerční licenci pilota, ale ve 42 letech jej již žádná letecká společnost nezaměstnala.

The Canadian climate did not agree with Anna and following the advice of her doctor, when their US Visa’s were finally granted, at Christmas 1959, and they moved to Burbank, California, His new job was with the new plastics division of Weber Aircraft. The company had specialized in manufacturing ejector seats and were now looking for new markets.

Kanadské klima nesvědčilo zdravotnímu stavu Anny. Na doporučení svého lékaře v době, kdy jim byla v roce 1959 udělena americká víza se přestěhovali z Kanady do Burbanku v Kaliofornii, kde našel pracovní zařazení s novými plasty ve firmě Weber Aicraft. Tato společnost se specializovala na výrobu vystřelovacích sedadel a hledala nové trhy.

František Peřina, Duxford 1990
František Peřina v Duxfordu r. 1990

Here he supervised a workforce of 347 staff who produced aviation kitchens and lavatories for Boeing, Douglas and Lockheed. They also produced seats for the Gemini space capsules.

Ve firmě dohlížel na 347 zaměstnanců, kteří vyráběli letecké kuchyně a záchody pro Boeing, Douglas a Lockheed. Také se zde vyráběly sedadla do kabiny Gemini.

He retired on 15 March 1979 at the age of 68. Initially they moved to Arizona, but finding it too hot they quickly moved to Las Vegas, Nevada.

Ve věku 68 let 15. března 1979 se Peřinovi přestěhovali do Arizony, ale bylo tam příliš velké horko a tak se přestěhovali do Las Vegas, Nevada.

In 1993, following the ‘Velvet Revolution’ and the fall of Communism in Czechoslovakia in 1989, the Peřina’s returned to live in Prague. František Peřina said the reason that they returned was “I fought for my homeland and I have a lot of old wartime friends there. When I die, I want to have that piece of earth around me near the graves of my family”.

Po “sametové revoluci” a pádu komunismu v Československu roku 1989 se Peřinovi vrátili v roce 1993 do Prahy. František Peřina svůj návrat zdůvodnil těmito slovy: “ Já jsem bojoval za svou vlast a mám zde spoustu starých válečných přátel. Až zemřu, chci mít ten kus země kolem sebe v blízkosti hrobů mé rodiny”.

On 30 June 1994 he was promoted to the rank of Major General in the Czech Air Force. In 2001 he was promoted to Lieutenant General.

V 30.června 1994 povýšen na Generálmajora a v roce 2001 povýšen na Generálporučíka českého vojenského letectva.

Anna died on 21 April 2006 and a few days later he was admitted to the Military hospital in Prague, On 6 May 2006, aged 95, passed away. As he had wished he was interred, with Anna, in his birth village of Morkůvky.

Anna Peřinová zemřela 21. dubna 2006 . O několik dní později byl general František Peřina přijat do Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde zemřel dne 6. května 2006 ve věku 95 let.. Jak si přál byl s Annou pohřben v rodinném hrobu v obci Morkůvky na Moravě.

Czech TV news / Televizní zprávy

The following medals had been awarded to him:

Byla mu udělena tato vyznamenání:

Czechoslovakia / Československo:

4x Československý válečný kříž 1939 [Czechoslovak War Cross]
3x Za chrabrost před nepřítelem
[Gallantry facing the enemy medal]
Za zásluhy 1. stupně [Merits Medal 1st class]
Pamětní medaile československé armady v zahraničí se štítkem F a VB [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain bars]

France / Francie:

Chevalier de la Légion d´ Honneur [Order of the Légion d´ Honneur]
Croix de Guerre with 4 palms, 2 gold and 2 silver stars

Britain / Anglie:

The 1939 -1945 Star
Air Crew Europe Star
War Medal


On 5 February 1993 France awarded him the Médaille Commémorative Francaise de la Guerre 1939 – 1945 avec barette „France“.

Dne 5. února 1993 ve Francii mu byla udělena Pamětní Medaile Francaise de la Guerre 1939-1945 avec barette “Francie”

In 1994, promoted to Lt. General in Czechoslovak Air Force.

V roce 1994 povýšen na Generálporučíka českého vojenského letectva.

10 May 1995, France also awarded him the Officier de la Légion d´ Honneur.

10.05.1995, Francie též udělila Officier de la Légion d ‘Honneur.

January 1997, the Czech Republic awarded him the Řád Bílého lva IV. třídy vojenské skupiny – The Order of the White Lion, Clas IV, Military Group.

Ledna 1997 Česká republika udělila Řád Bílého Lva IV. třídy skupiny Vojenské.

In 2002 a Prague school was named after him and on 6 October 2010, a memorial erected in its grounds.

V roce 2002 pražská škola přijala jmenování “ Škola generála Františka Peřiny” a dne 6. října 2010 ve svém areálu mu postavila památník.

The František Peřina Museum here

František Peřina muzeum zde

František Peřina by Milan Herčut

We thank Mgr. Boleslav Povolný for his assistance with this article.

Děkujeme Mgr. Boleslavovi Povolnému za jeho asistenci při přípravě tohoto článku.

Article last updated 25 February 2014




This entry was posted in 312 Sqd, Ace, Biography, France, Into exile, Poland, Victim of Communism. Bookmark the permalink.

5 Responses to Frantisek Perina

  1. a gray says:

    This is an incredibly interesting posting for a number of reasons. It presents information of which I was unaware and raises questions, among which are the following:

    1. I never knew that the Munich Agreement resulted in the Poles annexing Czech territory. I have never read the Munich Agreement — I’ve only heard about it; never seen it. Did it provide for other countries to take over portions of Czechoslovakia?

    2. I find the statement, “The Polish Authorities, who recognized the new State of Slovakia, had showed little interest in the Czechoslovak Air Force airmen who were crossing into their country in groups and would not allow independent Czechoslovak units to be established on its territory,” very interesting. Did the Poles simply ignore the onslaught of Czech airmen until they became an embarrassment in their relationship with other countries? What of Czech army officers and men. Did they also remove to Poland and then, later, to France? The intrigue surrounding these maneuvers, if they can be typified as such, would make a good plot for an Alan Furst novel.

    [Moderators note: In responding to your first question these 3 articles will give an understanding of the Munich Agreement – or Munich Dictact as its know to the Czechs – from a Czech perspective and how Czechoslovakia had to ceed territority to Germany, Poland and Hungary because of it:

    https://fcafa.wordpress.com/2012/03/15/occupation-1939/
    https://fcafa.wordpress.com/2013/09/30/munich-agreement-75th-anniversary/
    https://fcafa.wordpress.com/2011/03/31/german-occupation-1938/

    In respect of question 2, within days of the German occupation of Czechoslovakia on 16 March 1939 Cz airmen and soldiers were starting to cross the border to Poland. On this site we specialise in just the Czechoslovak airmen and some examples of some of their escapes are here:

    https://fcafa.wordpress.com/2012/05/20/to-poland/

    The initial reaction from the Polish Authorities is that initially they did not want to antagonise neighbouring Nazi Germany as they did not want to provoke them. This resulted in the Polish authorities not entertaining any Czech military units being formed in Poland. This resulted in the Czechoslovak Consulate in Paris negotiating with the French authorities for those escaped Czechoslovaks to be brought to France. However there was a catch as French law did not permit foreign military units to be based on her territory in peacetime. This meant the the Czechoslovaks, before they would be permitted to travel to France had to commit to enlisting in the French Foreign Legion for a period of 5 years. But there was an agreement that should war be declared the Czechoslovaks would be released from their Foreign Legion service and transferred into French military units. However if any of the Czechoslovaks were not prepared to commit to that 5 year contract the Poles would return them to Czechoslovakia which would invariably mean incarceration and probably execution. In all some 1200 Cz airmen travelled to France – also Cz soldiers – during those few months before Germany invaded Poland. But by August the Polish authorities were realising that it was only a matter of a short time before the Germans invaded and took active steps to prevent the Czechs leaving Poland and instead to join Polish forces. A bio of one of the Cz airmen who fought with the Poles is here:

    https://fcafa.wordpress.com/2011/12/04/josef-balejka/

    Hopefully this should help to get a better understanding of those times]

  2. Toby says:

    Fascinating story to read of a very brave man.

  3. jarda says:

    Remarkable story of an outstanding pilot.

  4. Joe, Czech Spitfire Club says:

    František Peřina was an extraordinary pilot and great man – real hero! Salute!

    I have some photos from his museum in a gallery here: http://simulatory.valka.cz/kniha/gallery/album.php?album_id=33. It is very nice exposition.
    Two pictures of his family grave are here: http://simulatory.valka.cz/kniha/gallery/album.php?album_id=34.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s