Alois Vašátko

One of the Few

jeden z nemnohých

…………….* 25.08.1908, Čelákovice.

…………….† 23.06.1942, English Channel, Devon.

The Early Years:
Raná léta:

Alois Vašátko was born on 25 August 1908 in Čelákovice, a town 15 miles North East of Prague, Czechoslovakia. He was the second son of the five children of cabinet-maker, Alois Vašátko, and his wife Anna. Although he was the second-born son, he inherited his father’s Christian name. The family moved to Týniště nad Orlicí before 1914 and the First World War had a direct effect on their family life. Their father had to enlist in the Austro-Hungarian Army leaving Anna to take care of the family she struggled with this challenge. Help was offered by a childless uncle, a farmer in Litodrady in Rychnovsk, who took care of the three eldest children. Their father returned from the war, but as an invalid which unfortunately prevented him from resuming his pre-war occupation: instead he became a tenant of a newsagents shop in Týništ nad Orlicí.

Alois Vašátko se narodil 25. srpna 1908 v Čelákovicích, ve městě asi 40 km sv od Prahy v tehdejší Rakousko – Uherské monarchii. Byl druhým synem z pěti dětí truhláře Aloise Vašátka a jeho ženy Anny. Přestože byl až druhorozeným synem, zdědil otcovo křestní jméno. Do Týniště nad Orlicí se rodina přestěhovala před rokem 1914 a první světová válka se výrazně podepsala na jejich rodinném životě. Jejich otec musel narukovat do rakousko-uherské armády a tak zůstalo na Anně, aby se starala o svoji rodinu sama, Pomoc jí nabídl bezdětný strýc, rolník v Litodradech na Rychnovsku, který se staral o tři nejstarší děti. Jejich otec se z války vrátil, ale jako invalida, což mu bohužel znemožnilo obnovit předválečnou živnost. Namísto toho získal jako válečný invalida do nájmu trafiku v Týništi nad Orlicí.

During that war, young Alois had attended primary school in Solnica, and later, for his secondary education at the town school in Týništ nad Orlicí achieving excellent grades in all his studies. On graduation, he then enrolled for a one year teacher training course at the Teacher’s Institute in Hradec Králové, graduating, with honours, on 15 June 1927. It was there that he earned the nickname ‘Amos’ which remained with him for the rest of his life. During this period Alois maintained himself in excellent physical condition and was even a trainer of the local Sokol movement – an all-age gymnastics organisation in Czechoslovakia whose ethos was “a strong mind in a sound body”. For the academic year 1927/28 he taught at a small school in Litoměřice, where he was noted for demanding high standards from his pupils.

Během války navštěvoval mladý Alois obecnou školu v Solnici a později měšťanskou školu v Týništi nad Orlicí, kde vynikal ve všech předmětech. Po jejím ukončení se pak zapsal na Učitelský ústav v Hradci Králové na roční učitelský kurz, který zakončil s vyznamenáním 15.června 1927. Právě tam si vysloužil přezdívku „Amos“, která mu zůstala po zbytek jeho života. V tomto období si Alois udržoval výbornou fyzickou kondici a byl dokonce cvičitelem místního sokolského hnutí – tělovýchovné organizace pro všechny věkové kategorie v Československu, jejímž hlavním heslem bylo „Ve zdravém těle zdravý duch“. Ve školním roce 1927/28 učil na české menšinové škole v Litoměřicích, kde měl na své žáky vysoké nároky.

Military Service:
Vojenská služba:

On 1 October 1928, Alois began his compulsory national service and was posted to the 3rd Company, of the 22nd “Argonne” Infantry Regiment stationed at Jičín where he underwent his basic training.

Dne 1. října 1928 nastoupil Alois na povinnou základní vojenskou službu a byl zařazen ke 3. rotě 22. pěšího pluku „Argonne“ v Jičíně, kde prodělal základní výcvik.

From there he was posted to the School for Reserve Artillery Officers from where he graduated, with excellent grades, on the 31 May 1929 and was posted to the 8th battery of 3rd Artillery Regiment in Litoměřice. After being stationed there for six months, he was posted to the 2nd Battery of the 52nd Artillery Regiment at Josefov. By the time he completed his national service, achieving the rank of podporučík [2nd Lieutenant], he was rated as being an exceptionally capable officer with a firm and uncompromising attitude to discipline but also the less flattering comments of: “indirectedly ambitious, dissatisfied and unhealthily critical. Needs a firm hand. Otherwise, energetic and driven, very tenacious, cautioned for inappropriate criticism during his time at the military academy, thus showing a lack of discipline”.

Odtud byl převelen na Důstojnickou školu záložního dělostřelectva, kterou 31. května 1929 s výborným prospěchem absolvoval a byl zařazen k 8. baterii 3. dělostřeleckého pluku v Litoměřicích. Po půlročním působení byl převelen ke 2. baterii 52. dělostřeleckého pluku v Josefově. V době, kdy absolvoval základní službu a dosáhl hodnosti podporučíka, byl hodnocen jako mimořádně schopný důstojník s pevným a nekompromisním přístupem k disciplíně, ale i s některými méně lichotivými poznámkami: „ Ctižádostivý, nespokojený a velmi kritický. Vyžaduje pevné vedení. Jinak energický a akční, velmi houževnatý, během svého působení na vojenské akademii se projevoval nevhodnou kritikou, což bylo hodnoceno jako nedostatek disciplíny“.

By now Alois had decided to pursue a career as a professional soldier. From 1929 to 1931 he attended the Military Academy in Hranice na Moravě from where he graduated and achieved the rank of nadporučík [1st Lieutenant]. He was then posted to the 5th Battery of 54th Artillery Regiment in Bratislava, afterwards to the Regiment’ 8th Battery and finally to their 2nd Battery. In 1932 he graduated from the Artillery School course in Olomouc and in 1934 was posted, as an artillery instructor, to his former unit in Bratislava. At the end of 1935 he commanded the 2nd Battery of the 7th Artillery Regiment in Olomouc.

V té době se Alois rozhodl pro kariéru profesionálního vojáka. V letech 1929 až 1931 navštěvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kterou absolvoval v hodnosti nadporučíka. Poté byl přidělen k 5. baterii 54. dělostřeleckého pluku v Bratislavě, následně k 8. baterii téhož pluku a nakonec k jejich 2. baterii. V roce 1932 absolvoval dělostřeleckou školu v Olomouci a v roce 1934 byl převelen jako dělostřelecký instruktor ke své bývalé jednotce v Bratislavě. Koncem roku 1935 velel 2. baterii 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci.

During this time he volunteered for a training course as an aerial observer, which was undertaken at the 2nd “Dr. E. Benes” Aviation Regiment.

V této době se také dobrovolně přihlásil na výcvikový kurz leteckého pozorovatele, který absolvoval u 2. leteckého pluku „Dr. E. Beneše“.

Czechoslovak Air Force:
V československém letectvu:

He found that he liked the discipline of flying and on 31 December 1936 he transferred from the Army and joined the Air Force serving in the 2nd Air Regiment who were deployed at Olomouc. During 1937-38 he underwent pilot training and became the Commander of the Regiment’s 14th squadron equipped with Letov Š-328 biplane reconnaissance aircraft.

Alois zjistil, že se v létání shlédnul a k 31. prosinci 1936 přestoupil z pozemní armády k letectvu, ke 2. leteckému pluku dislokovanému v Olomouci. V letech 1937-38 prošel pilotním výcvikem a stal se velitelem letky 14. pluku, který byl vyzbrojen průzkumnými letouny – dvouplošníky Letov Š-328.

During the mobilisation in the Autumn of 1938, leading up to Munich Agreement, the 14th Squadron was stationed at airfields in northern Moravia. During that mobilisation, Alois “proved himself, despite his youth and lower rank, to be an excellent Commander of an observation squadron. He was a very strict soldier, both to his subordinates and to himself.”

Během mobilizace na podzim 1938, ve spojitosti s Mnichovskou dohodou, byla 14. peruť dislokována na letištích na severní Moravě. Během této mobilizace byl Alois hodnocen „ … přes své mládí a nižší hodnost se osvědčil jako vynikající velitel pozorovací eskadry. Byl to velmi přísný voják, jak na své podřízené, tak na sebe.”

German Occupation:
Německá okupace:

Despite assurances given by Hitler at the Munich Agreement, also known as the ‘Munich Dictat’ or ‘Munich Betrayal’ in Czechoslovakia, of 30 September 1938, that he had no further interest in territorial gains for Germany, just a few months later he extended his demands to include the remaining regions of Czechoslovakia as part of Germany.

Navzdory ujišťování Hitlera během jednání v Mnichově, v Československu nazývaném jako „Mnichovský diktát“ nebo „Mnichovská zrada“ z 30. září 1938, že už nebude uplatňovat žádné další územní zisky pro Německo, jen o několik měsíců později rozšířil své požadavky na začlenění i zbývajících oblastí Československa jako součást Německa.

When the Germans occupied Czechoslovakia, on 15 March 1939, it became a German Protectorate – the Reich Protectorate of Bohemia-Moravia – and Slovakia became a German ‘puppet’ state. The Czechoslovak Air Force and Army was disbanded and all personnel demobilised. By this time Alois had achieved 587 flying hours.

Když Němci 15. března 1939 obsadili Československo, stalo se součástí Německé říše – tzv. Říšským protektorátem Čechy a Morava. Slovensko zůstalo „samostatné“, avšak pod přímým politickým vlivem Německa. Československé letectvo i armáda byly rozpuštěny a veškerý personál demobilizován. V této době už měl Alois za sebou 587 letových hodin.

To Poland:
Do Polska:

After the German occupation, the Czechoslovak military was quickly disbanded by the Germans and all personnel dismissed. For the military personnel and many patriotic Czech citizens, this was a degrading period. Many wanted to redress this shame and humiliation and sought the liberation of their homeland. Germanisation of Bohemia and Moravia began immediately. But by 19 March 1939, former senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defence of the Nation]. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where Ludvík Svoboda, a former distinguished Czechoslovak Legionnaire from WW1, was planning the formation of Czechoslovak military units to fight for the liberation of their homeland. Within Czechoslovakia, former military personnel and civilian patriots covertly started to arrange for former Air Force and Army personnel to be voluntarily smuggled over the border into Poland to join these newly-formed Czechoslovak units.

Po německé okupaci byla československá armáda okamžitě rozpuštěna a veškerý personál odeslán do civilu. Pro vojenský personál a mnoho vlastenecky smýšlejících českých občanů to bylo ponižující období. Germanizace Čech a Moravy začala okamžitě. Mnozí chtěli tuto hanbu a ponížení napravit a usilovali o osvobození své vlasti. Už 19. března 1939 začali bývalí vysocí armádní důstojníci, dnes již rozpuštěné československé armády formovat odbojovou armádu, známou jako Obrana národa. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků dostat se do sousedního Polska, kde Ludvík Svoboda, bývalý významný československý legionář z 1. světové války, plánoval vytvoření československých vojenských jednotek k boji za osvobození vlasti. Bývalý vojenský personál a vlastenecky zaměření občané začali v rámci Československa skrytě organizovat přesun dobrovolníků – bývalého personálu letectva a armády přes hranice do Polska, aby se zde stali součástí nově vznikajících československých jednotek.

Like many of the Czechoslovak military, Alois resented having been denied the chance to resist the occupying Germans, and was one of the many Czechoslovak airmen and soldiers who saw it was their duty to go to Poland from where they could fight to achieve the liberation of Czechoslovakia. For some weeks he thought about what to do next. Alois then decided to leave and covertly cross the border to Poland. He travelled by train to northern Moravia, where he made contact with organisations who were helping people to illegally cross the border to Poland. On 9 July 1939, with the help of a people smuggler, Alois travelled to Velký Polom, a village about 45km South East of Ostrava. From there, after travelling some 8 km through the forests, Alois successfully covertly crossed over the Polish border. Now safely in Poland, he reported to the Police station at Jablunkov, Here a report was drawn up with him and after four days he was sent to the Police headquarters in Těšín.

Stejně jako mnoho příslušníků československé armády i Alois těžce nesl, že mu byla odepřena možnost postavit se okupantům, a byl jedním z mnoha československých letců a vojáků, kteří považovali za svou povinnost odejít do Polska, kde se měly formovat vojenské jednotky pro boj za osvobození Československa. Několik týdnů přemýšlel, jak se zachovat. Alois se nakonec rozhodl pro odchod z vlasti a tajně překročit hranice do Polska. Vlakem odcestoval na severní Moravu, kde navázal kontakt s organizacemi, které pomáhaly lidem ilegálně překročit hranice do Polska. A tak 9. července 1939 s pomocí převaděče odcestoval Alois do Velkého Polomu, vesnice asi 45 km jihovýchodně od Ostravy. Odtud, po asi 8 km dlouhé cestě přes les, se mu podařilo ve skrytu úspěšně překročit polskou hranici. Nyní již bezpečně v Polsku, přihlásil se na policejní stanici v Jablunkově, kde s ním byl sepsán protokol a po čtyřech dnech byl odeslán na policejní stanici v Těšíně, v té době rovněž už na polském území.

There he met many former Czechoslovak military colleagues who had similarly escaped to Poland for the same reason as himself. He spent the next six days there before, on 19 July, he and his fellow Czechoslovak escapees were transported to Kraków where they reported for duty at the Czechoslovak Consulate.

Zde se setkal s řadou bývalých kolegů z československé armády, kteří rovněž uprchli do Polska ze stejných důvodů jako on. Strávili tam dalších šest dnů, než byli 19. července transportováni do Krakova, kde se hlásili do služby na československém konzulátu.

However, the Polish Authorities, who recognised the new puppet State of Slovakia, showed little interest in the Czechoslovak military who were escaping across their border in groups and would not allow independent Czechoslovak units to be established on its territory as they were concerned about antagonising neighbouring Nazi Germany. Only after lengthy negotiations between Czechoslovak Diplomats in France and Great Britain, and the French Government, did the French agree to permit 4,000 Czechoslovaks into the French Foreign Legion – French law did not allow for foreign military units to be on its territory in peacetime, and the Czechoslovak escapers would be required to join the French Foreign Legion for a five-year period with the agreement that, should war be declared, they would be transferred to French military units. The alternative was to be returned to occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further retribution to their families.

Polské úřady, které sice uznaly nový Slovenský stát, avšak projevily pramalý zájem o členy někdejší československé armády, kteří ve skupinách prchali přes jejich hranice, a nedovolily, aby se na polském území formovaly samostatné československé vojenské jednotky, protože se obávaly nepřátelské reakce sousedního nacistického Německa. Teprve po vleklých jednáních mezi československými diplomaty ve Francii a Velké Británii a francouzskou vládou, souhlasila francouzská strana s povolením vstupu 4 000 Čechoslováků do Francouzské cizinecké legie. Francouzské zákony totiž neumožňovaly, aby se v době míru vyskytovaly na jejím území vojenské jednotky cizího státu a českoslovenští uprchlíci tak byli nuceni přijmout závazek vstupu do francouzské cizinecké legie na období 5 let s tím, že v případě vyhlášení války budou převedeni do pravidelných jednotek armády Francie. Alternativou pak bylo vrátit se zpět do okupovaného Československa a čelit zde německé odplatě za útěk – obvykle uvěznění nebo popravě s dalšími perzekucemi pro příslušníky jejich rodin.

In the interim, the Czechoslovak escapees were initially billeted at Bronowice Małe, a former Polish army camp outside Krakow, now used as a transit camp for escaped Czechoslovak military personnel, whilst travel arrangements to France where made. Due to the poor conditions in the camp, morale was not high, but Alois spent his time studying French and keeping in shape by doing gymnastics.

V tomto mezidobí, kdy se hledal způsob jak se přepravit do Francie, byli českoslovenští uprchlíci ubytováni v bývalém polském vojenském táboře Małe Bronowice na předměstí Krakova. Kvůli špatným podmínkám v táboře nebyla morálka vysoká, ale Alois se snažil krátit si čas studiem francouzštiny a udržováním fyzické kondice gymnastickým cvičením.

With other escaped Czechoslovak military personnel, Alois left by train to Gydnia, on the Baltic coast of Poland, where on 29 July 1939 they boarded the MS Chroby, a Polish trans Atlantic passenger ship, sailing on her maiden voyage to South America and on the 1 August they arrived at Boulogne, France.

Spolu s dalšími československými uprchlíky odcestoval Alois vlakem do Gydnie na baltském pobřeží, kde se 29. července 1939 nalodili na polskou transatlantickou osobní loď MS Chrobry, která byla vypravena na svou první plavbu do Jižní Ameriky, a 1. srpna dorazili do Boulogne ve Francii.

France:
Ve Francii:

At Boulogne, the Czechoslovak escapees disembarked onto French soil. However they were required to join the French Foreign Legion for a five- year period, as, under French law, foreign military units were not permitted on mainland France during peacetime. After some refreshments, they boarded a train for the thirteen-hour journey to Paris.

V Boulogne českoslovenští uprchlíci vstoupili na francouzskou půdu. Museli se však také zavázat ke vstupu do francouzské cizinecké legie na pětileté období, protože podle francouzského práva nebylo cizím vojenským jednotkám povoleno zdržovat se v době míru na pevninské Francii. Po občerstvení nastoupili do vlaku na třináctihodinovou cestu do Paříže.

They arrived there at 17:30 and were taken by coaches to the French Foreign Legion’s recruitment barracks at Place Ballard, in the South West of Paris, to undergo medical checks, whilst the necessary documentation was prepared for their enlistment into the Legion. Pending their transfer to the Legion’s training base at Sidi bel Abbes, Algeria, during this time they attended French classes and any free time was usually spent in Paris exploring the sights and eager to practise their newly-learnt French with the girls they met.

Dorazili tam v 17:30 a byli přepraveni svými instruktory do náborového střediska Francouzské cizinecké legie na Place Ballard na jihozápadě Paříže, aby se podrobili lékařským prohlídkám a mohla být zpracovávána jejich osobní dokumentace, nezbytná pro jejich zařazení do legie. Než byli přemístěni na výcvikovou základnu Legií v Sidi bel Abbes v Alžírsku, navštěvovali kurzy francouzštiny a veškerý volný čas trávili obvykle v Paříži prohlídkou historických památek a s dychtivostí si procvičovali nově naučené lekce francouzštiny ve společnosti dívek, které při tom potkávali.

War was declared before Alois was sent to Algeria and instead he was transferred to the l’Armée d’Air at their Paris airbase. On 11 September he was transferred to Centre d’Instruction de Chasse for re-training on French aircraft at Chartres airbase.

Válka však byla vyhlášena ještě předtím, než byl Alois vyslán do Alžírska a namísto toho tak byl převelen k l’Armée d’Air na jejich pařížskou leteckou základnu. 11.září byl převelen do Střediska výcviku stíhacího letectva k přeškolení na francouzská letadla na letecké základně v Chartres.

Having flown 101.35 hours at Chartres, Alois had completed his re-training, and on 11 May 1940 was posted to GC I/5, a fighter unit who were based at Suippes airbase, near Rheims and were equipped with Curtis H-75c fighter aircraft.

Poté, kdy nalétal nalétání 101 hodin v Chartres, Alois přeškolení dokončil a 11. května 1940 byl převelen ke GC I/5, jednotce stíhacích strojů, která sídlila na letecké základně Suippes poblíž Rheims a byla vybavena stíhacími letouny Curtis H-75c.

During the Battle of France he flew 52 operational hours in 31 sorties. He achieved the highest combat success amongst the Czechoslovak pilots serving in l’Armée de l’Air and was the 5th most successful of all the l’Armée de l’Air pilots:

Během bitvy o Francii nalétal 52 operačních hodin v 31 operačních letech. Dosáhl nejvyšších bojových úspěchů mezi československými piloty sloužícími v l’Armée de l’Air a byl 5. nejúspěšnějším ze všech pilotů v l’Armée de l’Air:

Date:	Time:	Type Flown:	Action:
17.05.40	17:35	MS-406	shared Me 109, SW of Stonne
17.05.40.	17:40	MS-406	shared Me 109, east of Raucourt
18.05.40.	14:45	MS-406	shared He III shared, NW of Fismes
18.05.40.	14:45	MS-406	shared He III, at Laon-Soissons
18.05.40.	14:45	MS-406	shared He III, East of Soissons
25.05.40.	10:40	MS-406	Me 109 probable, North of Grandpré
26.05.40.	12:30	MS-406	He III damaged, Tannay, North of Sedan
03.06.40.	12:05	MS-406	shared Hs 126, North of Sommanthe
08.06.40.	16:40	MS-406	Ju 87, SW of Rouen-Boos airfield
10.06.40.	05:10	MS-406	shared Ju 88, at Châtillon sur Bar
10.06.40.	16:30 > 17:45	MS-406	He III, West of Buzancy
12.06.40.	11:15	MS-406	shared Hs 126, at Dommartin-od-Coq
15.06.40.	11:00 > 13:45	MS-406	shared Do 17, at St-Menehould, Bar-le-Duc

During his combat on 26 May, his Curtis H-75c came under attacked by a Luftwaffe aircraft. It’s gun-fire passing through the cockpit canopy causing his goggles to shatter, injuring his face. Despite this, he managed to fly safely back to base at St Dizier airfield.

Během jednoho z jeho vzdušných soubojů 26. května byl jeho Curtis H-75c napaden letounem Luftwaffe. Důsledkem bylo proražení jeho kokpitu střelbou, která mu způsobila zranění v obličeji. Navzdory tomu dokázal bezpečně letět zpět na základnu na letišti St Dizier a bezpečně přistát.

When the German invaded France, the rapidity of their Blitzkreig caused GC I/5 to frequently have to change their airfields as they retreated westward. By 20 June they had moved three times and were now at La Salanque airbase near Perpignan in southern France. Later that day they evacuated from mainland France and flew their aircraft to Maison Blanche airbase in Algeria.

Po přepadení Francie byl postup vojsk wehrmachtu tak rychlý, že jednotky GC I/5 musely často měnit svá letiště při ústupu na západ. Do 20. června se museli přesunout třikrát a nyní byli na letecké základně La Salanque poblíž Perpignanu v jižní Francii. Později téhož dne se evakuovali z pevninské Francie a odletěli se svými letadly na leteckou základnu Maison Blanche v Alžírsku.

When France capitulated, the Czechoslovak airmen were released from their l’Armée de l’Air service. On his release on 4 July, Alois and the other Czechoslovak airmen at Maison Blanche travelled by train for four days to Casablanca, Morocco. From here, on 9 July, they boarded the ‘Royal Scotsman’ and were taken to Gibraltar from where, on 21 July 1940 they sailed on the ‘David Livingstone’ which arrived in Cardiff on 5 August 1940.

Poté, kdy Francie kapitulovala, byli českoslovenští letci propuštěni ze služby l’Armée de l’Air. Po propuštění se Alois a další českoslovenští letci v Maison Blanche přepravili 4. července během čtyř dnů vlakem do marocké Casablanky. Zde 9. července nastoupili na palubu lodi ‚Royal Scotsman‘ a byli převezeni na Gibraltar, odkud 21. července 1940 vypluli lodí ‚David Livingstone‘ směr V. Britanie, aby 5. srpna 1940 dorazili do Cardiffu.

RAF:

On arrival to England he was initially billetted at the Czechoslovak transit camp at Cholmondeley, near Chester, before being transferred to the Czechoslovak Airmens Depot at RAF Cosford. On 16 August Alois was accepted into the RAF Volunteer Reserve at the rank of P/O. On 5 September he was posted to the newly formed 312 (Czechoslovak) Sqn who at that time were based at Duxford and equipped with Hurricane I’s.

Po příjezdu do Anglie byl Alois nejprve ubytován v československém tranzitním táboře v Cholmondeley u Chesteru, odkud byl převezen do československého střediska letců v RAF Cosford. 16. srpna byl Alois přijat do dobrovolnické zálohy RAF v hodnosti púoručíka. V září byl převelen k nově se formující 312. (československé) peruti, která v té době sídlila v Duxfordu a byla vyzbrojena letouny Hurricane I.

Re-training for Hurricanes commenced immediately and on the following day Alois made his first flight in a Hurricane. On 26 September, 312 Sqn moved to Speke airfield, at Liverpool, where their role was the defence of Liverpool and its docks. The squadron was declared operational on 2 October.

Přeškolování na stroje Hurricane začalo okamžitě a už následující den Alois na něm uskutečnil svůj první let. Dne 26. září se 312. peruť přesunula na letiště Speke u Liverpoolu, kde se stala jejich úkolem ochrana města Liverpoolu a jeho přístavních doků. Peruť byla prohlášena za operační 2. října.

Alois made his first operational flight in the Battle of Britain two days later, flying Hurricane H1926 when six Hurricanes were scrambled from Speke with the flight lasting 55 minutes. He was to make a further seven operational flights during that battle, the most notable being on 8 October when he achieved combat success.

Svůj první bojový let v Bitvě o Britanii uskutečnil Alois o dva dny později. Pilotoval hurricane H1926, kdy ze Speke vzlétli ve formaci šesti strojů s délkou letu 55 minut. Během této bitvy jej mělo čekat ještě dalších sedm operačních letů, z nichž nejpozoruhodnější byl ten 8. října, kdy zde dosáhl svého prvního sestřelu.

The Fastest ‘Kill’:
Nejrychlejší sestřel:

That day 312 Sqn achieved its first combat success in what is considered to be the quickest ‘kill’ of the Battle of Britain – 11 minutes!

Toho dne byl přiznán 312. peruti rekordní bojový úspěch tím, že jej dosáhla krátce po vzletu svých strojů – za 11 minut, což je považováno za rekord v Bitvě o Británii!

On 8 October 1940, at 16:30, the squadrons Yellow Section were ordered to take-off for a routine defensive patrol over Hoylake, to the West of Liverpool. Alois, as Yellow 2, was flying Hurricane L1926, with Sgt Josef Stehlík (Yellow 3) and F/Lt Dennys Gillam (Yellow 1) were taking-off in their Hurricanes. Gillam and Alois were already airborne, but the Merlin engine of Stehlík’s Hurricane was reluctant to start causing a slight delay in his take-off.

Dne 8. října 1940, v 16:30, dostala eskadra žluté sekce rozkaz vzlétnout k rutinní obranné hlídce nad Hoylake na západ od Liverpoolu. Alois jako žlutá 2 letěl na hurricane L1926, s četařem Josefem Stehlíkem (žlutá 3) a kapitánem Dennysem Gillamem (žlutá 1) rovněž na svých hurricane. Gillam a Alois už byli ve vzduchu, ale motor Stehlíkova hurricane nechtěl naskočit, což způsobilo mírné zpoždění jeho startu.

During this time a lone Ju 88, M7+DK from 2/KGr806 based at Caen, in Northern France, was approaching Speke airfield, flying at 1,200 feet on course to attack the Rootes Factory by Speke airport, which was producing aircraft. The weather forecast given to its pilot, Oberleutnant Helmut Brückmann indicated that there would be cloud covering their route, ideal for avoiding contact with RAF fighter aircraft. This was his 36th operational missions and his fifth to the Lancashire area around Liverpool

Ve stejné době se k letišti Speke blížil osamocený nepřátelský bombardér Ju 88, M7+DK z 2/KGr806, který vzlétnul z letiště v Caen v severní Francii, aby bombardoval Rootes Factory poblíž letiště, v níž se vyráběla letadla. Letěl ve výšce 1200 stop. Předpověď počasí, kterou dostal jeho pilot, npor. Helmut Brückmann, slibovala, že jejich trasa letu bude skryta v mracích, což dávalo vysokou pravděpodobnost, že nebudou během přesunu objeveni stíhacími letouny RAF. Byl to jeho 36. operační let a pátý do oblasti Lancashire kolem Liverpoolu.

Stehlík’s reluctant Hurricane engine finally started allowing him to make a belated take-off. Whilst still only at an altitude of 1,000 feet anti-aircaft fire, about 4km away at Birkenhead, caught the attention to the three Hurricane pilots. They immediately went to attack the enemy aircraft and Stehlík, with his Hurricane still retracting its undercarriage, got in the first burst from his guns.

Stehlíkův motor si dal konečně říct a umožnil mu opožděný vzlet. Zatímco se všichni tři řadili do formace ve výšce pouhých 1 000 stop, upoutala jejich pozornost protiletadlová palba ve vzdálenosti asi 4 km v prostoru u Birkenhead. Okamžitě vyrazili tím směrem do útoku na nepřátelský letoun a Stehlík, který na svém Hurricane ještě zatahoval podvozek, vypálil ze svých kanónů dávku jako první.

Despite heavy and accurate machine gun gun-fire from the Ju 88 rear gunner, the three Hurricanes pressed on with their attack. Their accurate machine gun gun-fire resulted in both engines of the Ju 88 to catching fire causing it to make a forced-landing on the left bank of the River Mersey.

Navzdory silné a přesné palbě z kulometu zadního střelce Ju 88, všechny tři Hurricane pokračovaly v útoku. Přesná palba z jejich kulometů vedla k tomu, že oba motory Ju 88 začaly hořet a donutily jeho posádku k nouzovému přistání na levém břehu řeky Mersey.

All three Hurricanes were slightly damaged with Alois’s engine exhaust manifolds shot up, Stehlík fuel tank pipe line damaged and F/Lt Gillam’s windscreen being smashed.

Všechny tři Hurricane byly lehce poškozeny, Aloisovo výfukové potrubí bylo zlomeno a trčelo vzhůru, rozvod palivového potrubí Stehlíkovy nádrže byl poškozen a čelní sklo kpt. Gillama bylo rozbito

The Ju 88 pilot, Oberleutnant Helmut Brückmann, was uninjured. Wireless Operator, Unteroffizier Helmuth Weth, was slightlyinjured on landing. The Ju 88’s navigator, Leutnant Herbert Schlegel, was killed by a machine gun bullet in the head while still in the air. Sonderfuhrer Horst Lehmann, who was in the central underside gondola under the cockpit acting as rear-gunner, had detached the underside gondola from the aircraft at a height of about three feet just before the aircraft crash-landed.

Pilot Ju 88, npor. Helmut Brückmann, zraněn nebyl. Radiotelegrafista Unteroffizier Helmuth Weth byl při přistání lehce zraněn. Navigátor Ju 88, por. Herbert Schlegel, byl zabit už při vzdušném souboji zásahem kulky do hlavy. Sonderführer Horst Lehmann, který byl v centrální spodní gondole pod kokpitem jako zadní střelec, odpojil spodní gondolu od letadla ve výšce asi tří stop těsně před nouzovým přistáním letadla a utrpěl při tom četná zranění.

After crashing both Brückmann and Weth left the aircraft to see if they could help the badly injured Lehmann – he had broken many bones in his body and legs in addition to major stomach injuries. All three Luftwaffe airmen were captured, without resistance to become PoW’s. Lehmann was taken to hospital for treatment and was unable to leave hospital for many months, the severity of his injuries causing him to be re-patriated later in the war back to Germany.

Brückmann i Weth po havárii opustili letoun, aby zjistili, zda mohou pomoci těžce zraněnému Lehmannovi – kromě těžkého zranění žaludku utrpěl i mnoho zlomenin na těle i nohou. Všichni tři letci Luftwaffe byli zajati bez odporu, a stali se válečnými zajatci. Lehmann byl převezen do nemocnice na ošetření a po mnoho měsíců ji nebyl schopen opustit. Závažnost jeho zranění nakonec vyústila v to, že byl ještě během války repatriován zpět do Německa.

Alois’s Combat Report for this shared ‘kill’: I was Yellow 2 and started close behind Yellow leader, staying about 20 yds behind. On turning over the river Yellow leader started to climb sharply and looking round, I sighted the e/a. I gave full gas, turned to port and flew about 60 ft below the e/a from ¼ but could not fire on account of Yellow 3. I turned and climbed and attacked e/a from rear and above (about 2 seconds at 100 yards). Immediately afterwards I saw Yellow 1 attack aircraft from below. I broke away slightly to right and saw e/a smoking white from starboard engine and gliding downwards. I followed at 1200 – 1500 feet distance and approached, but could not fire at once as yellow 3 was attacking. I then fired a short burst and experienced return fire from the upper gunner. E/a then flew level at a height of 200 feet and I attacked from the stern and gave a third short burst and saw the e/a fall flat on the ground and slew around to port. It lies on a meadow at the edge of the waterborne Ballon Barrage.

A takto znělo Aloisovo hodnocení průběhu tohoto sdíleného sestřelu: – „Letěl jsem jako žlutá 2 těsně za mým velitelem, ve vzdálenosti asi 20 yardů. Když jsem točil nad řekou, velitel začal prudce stoupat a když jsem se rozhlédl, uviděl jsem nepřátelský letoun. Dal jsem plný plyn, otočil jsem se vlevo a dostal se asi 60 stop pod něj, ale nemohl jsem střílet kvůli žluté 3. Otočil jsem se proto, získal výšku a zaútočil jsem na něj zezadu a shora (dávka asi 2 sec. ze vzdálenosti 100 yardů). Ihned poté jsem viděl jak zespodu útočí žlutá 1. Odtáhl jsem se mírně vpravo a viděl jak z pravého motoru nepřátelského letounu vychází bílý kouř a letoun klesá dolů. Sledoval jsem jej na vzdálenost 1200 – 1500 stop, přiblížil se, ale vystřelit jsem nemohl, protože právě zaútočila žlutá 3. Pak jsem vypálil krátkou dávku, ale pocítil také opětovanou palbu od horního střelce. Nepřátelský letoun pak letěl vodorovně ve výšce asi 200 stop a já zaútočil zezadu, vyslal třetí krátkou dávku a viděl, jak Ju 88 padá na zem a převrátil se na levobok. Zůstal na louce poblíž okraje vodní balonové bariéry.“

Alois was appointed Flight Commander of 312 Sqn’s ‘B’ Flight on 17 November 1940 and promoted to the rank of Flight Lieutenant on 1 March 1941.

Dne 17. listopadu 1940 byl Alois jmenován velitelem 312. perutě, křídla „B“ a dne 1. března 1941 byl povýšen do hodnosti kapitána letectva.

Subsequently, Alois was to achieve further combat success:

Následně dosáhl Alois ještě dalších bojových úspěchů:

Date:	Aircraft:	Serial No:	Action:
09.07.41	Hurricane IIb	Z3660 ‘N’	Me 109F damaged NE France
09.07.41.	Hurricane IIb	Z3660 ‘N’	Me 109F probable north of Montreuil, France
03.06.42.	Spitfire Vb	AB382 ‘J’	Do 17 probable 10m NE of Cherbourg
23.06.42.	Spitfire Vb	BM592 ‘AV’	Fw 190 8m E Start Point

On 1 May 1942, he was promoted to the rank of Wing Commander and appointed Commanding Officer of the newly formed Czechoslovak Wing – 310 Sqn, 312 Sqn and 313 Sqn – stationed at Exeter, Devon. Their role was to provide fighter protection to Allied bombers on bombing raids, known as ‘Ramrod’s or offensive fighter sweeps, known as ‘Rodeo’s, over Northern France. Their first operation was ‘Rodeo’ 11 on 1st June when 11 of 310 Sqn Spitfires participated in a uneventful sweep over Northern France between Cap de la Hauge and Cherbourg.

Dne 1. května 1942 byl Alois Vašátko povýšen do hodnosti podplukovníka a jmenován velitelem nově vzniklého československého křídla, tvořeného – 310., 312. a 313. perutí, které byly dislokované v Exeteru, Devon. Jejich úlohou bylo poskytovat stíhací ochranu spojeneckým bombardérům při jejich náletech, známých jako ‚Ramrods“ nebo útočné stíhací „čistící“ operace, známé jako „Rodeo“, nad severní Francií. Jejich první operací byla „Rodeo 11“ dne 1. června, kdy se 11 letounů Spitfire 310. perutě účastnilo čisticího přeletu nad severní Francií mezi Cap de la Hauge a Cherbourg.

Last Flight:
Poslední let:

Alois was killed on the evening of 23 June 1942 whilst returing from Ramrod 23 – the escort of Boston bombers on a raid on Morlaix, France. The Allied formation was intercepted from behind at 19:35 near Île-de-Batz, France, by Luftwaffe Fw 190’s fighter aircraft from JG 26, based at from Morlaix airfield, France. In the resultant dog-fight, flying over the English Channel back to England, the escorts, commanded by Alois, successfully defended the Boston bombers and destroyed two Fw 190s, but seven Spitfires were also shot down. One of those was flown by Alois. His Spitfire MK Vb BM592 ‘AV’ was seen diving into the sea, about 8 miles southeast of Start Point, Devon, with guns firing as if the pilot was killed or injured.

Alois položil svůj život večer 23. června 1942 při návratu z Ramrodu 23 – doprovodu spojeneckých bombardérů při náletu na Morlaix ve Francii. Spojenecká formace byla při návratu napadena zezadu v 19:35 poblíž ostrova Île-de-Batz na sz Francie stíhacími letouny Luftwaffe Fw 190 z JG 26, které startovaly z letiště Morlaix ve Francii. Při průletu přes Lamanšský průliv zpět do Anglie, eskorta pod velením Aloise úspěšně bránila spojenecké bombardéry a v divokých soubojích zničila dva Fw 190. Bylo však sestřeleno i sedm Spitfirů. Jeden z nich pilotoval Alois. Jeho Spitfire MK Vb BM592 ‚AV‘ byl spatřen, jak havaruje na mořské hladině, asi 8 mil jihovýchodně od majáku Start Point, Devon, ještě se střílejícími zbraněmi, jako by byl pilot už mrtev nebo těžce zraněn.

Despite an extensive search by air-sea rescue vessels his body was never recovered. He was 33 years old.

Navzdory rozsáhlé pátrací akci leteckých a námořních záchranných plavidel, se jeho tělo nikdy nenašlo. Zahynul ve svých 33 letech.

W/Cmdr Alois Vašátko DFC, is commemorated on panel 64 at the Air Forces Memorial at Runnymede.

Velitel Alois Vašátko DFC, je připomínán na panelu č.64 na Památníku leteckých sil v Runnymede.

Medals:
Vyznamenání:

British :
Velká Britanie:

Distinguished Flying Cross

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp

Air Crew Europe Star

Defence Medal

War Medal

Czechoslovakia :
Československo:

Válečný kříž 1939 and 2 bars

Za chrabrost and 2 bar

Za zásluhy I.stupně

Pamětní medaile se štítky F–VB

France:
Francie:

Légion d‘Honneur au grade de Chevalier

Croix de Guerre avec 7 palme and 3 Stars; 1 gold and 3 silver

The esteem regard that the Czechoslovak Air Force had for Alois, can be ascertained, that on 11 November 1949, despite his homeland being under Communism, he was awarded the highest Czechoslovak decoration: the Military Order of the White Lion 1st class.

Vážnost a úctu, kterou k Aloisovi Vašátkovi chovalo československé letectvo, lze dokumentovat i tím, že mu bylo 11. listopadu 1949, jakkoliv byla jeho vlast už v komunistickém područí, uděleno nejvyšší československé vyznamenání: Vojenský řád Bílého lva 1. třídy.

When democracy returned to Czechoslovakia after the Velvet Revolution in November 1989, other honours followed. On 7 March 1992, he was promoted, on 7 March 1992, he was promoted, in memoriam, to the Czechoslovak Air Force Rank of Major General. On 9 May 1992, he was awarded, in memoriam, the Military Order of Milan Rastislav Stefanik Order 3rd class.

Když se po sametové revoluci v listopadu 1989 vrátila do Československa demokracie, následovaly další pocty. Dne 7. března 1992 byl povýšen do hodnosti generálmajora československého letectva in memoriam. Dne 9. května 1992 mu byl udělen vojenský řád Milana Rastislava Štefánika 3. třídy in memoriam.

Remembered:
Památná místa:

313 Sqn returned to Ruzyne, Prague in August 1945 and in September 1945, was redeployed to Planá airfield at Ceský Budejovice as part of the 2nd Air Division of the Czechoslovak Air Force. On 3 March 1948, whilst during the Communist era, its 4th Regiment was awarded the honorary title of ‘Letce Aloise Vašátka’ [Airmen of Alois Vašátko] and at that time was the only air unit named in remembrance of an airman who had served in the RAF during WW2.

313. peruť se vrátila do pražské Ruzyně až v srpnu 1945 a v září 1945 byla dislokována na letiště Planá v Českých Budějovicích jako součást 2. letecké divize československého letectva. Dne 3. března 1948, už za komunistické éry, byl jeho 4. pluk vyznamenán čestným názvem „Letce Aloise Vašátka“ a byl to ještě dlouho potom jediný letecký útvar v ČSR i ČSSR, který nesl památku na letce, který sloužil v RAF během 2. světové války.

In 1945 after Germany surrendered, two Czechoslovak postage stamps featuring his portrait were issued by Česká pošta, the Czechoslovak Post Office. The first has a face value of 50 hellers and the second has a face value of five Czechoslovak crowns.

V roce 1945 po kapitulaci Německa vydala Československá pošta dvě československé poštovní známky s jeho portrétem. První měla nominální hodnotu 50 haléřů a druhý hodnotu pět korun československých.

Czech Republic :
Česká republika :

Čelákovice:

A commemorative plaque is at his birthplace at No. 13a/284 Čelákovice.

The street where that house is now also named “Vašátkova”.

Prague – Černý Most:
Praha – Černý Most: :

In 1991, a street in the Černý Most suburb of Prague 9, which has streets named after numerous WW2 Czechoslovak airmen who served in the l’Armée d’Air or the RAF, a street was named “Vašátkova” in his honour.

Prague – Dejvice:
Praha – Dejvice:

He is named on the Memorial for the fallen Czechoslovak airmen of 1939-1945, at Dejvice, Prague 6.

Prague – Klárov:
Praha – Klárov:

In November 2017, his name, along with the names of 2507 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno spolu se jmény dalších 2507 československých mužů a žen, kteří během 2. svět. války sloužili v RAF, odhaleno u pomníku Okřídleného lva na pražském Klárově.

Solnice:

He is symbolically remembered at the family grave at Solnice.

Jeho jméno je symbolicky připomenuto u rodinného hrobu na hřbitově v Solnici.

Týniště nad Orlicí: Týniště nad Orlicí:

In Týniště nad Orlicí, where he grew up, He is named on a memorial plaque for the fallen Czechoslovak RAF airmen from that District.

V Týništi nad Orlicí, kde vyrůstal, je označen na pamětní desce padlým československým letcům v RAF z tohoto regionu.

In Týniště nad Orlicí[1] where he grew up, a street was named “Vašátkova” after him.

V Týništi nad Orlicí, kde Alois vyrůstal, je po něm pojmenována ulice „Vašátkova“.

Great Britain :
Velká Británie:

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Je připomínán, spolu s ostatními 2938 posádkami bitvy o Británii, na pamětní zdi Christophera Foxleyho-Norrise v Národním památníku bitvy o Británii v Capel-le-Ferne, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:

Je připomenut také na Památníku bitvy o Británii v Londýně: