Josef JAŠKE

One of the Few

Jeden z hrstky

…………….* 30.01.1913, Nymburk.

…………….† 20.06.2001, Oxford, UK.

Pre WW2 / Před 2. svět. válkou:

Josef Antonín Jaške was born on 30 January 1913 in Nymburk, a town about 30 km from Prague. There he undertook five years of elementary school and then a further seven years at Nymburk High school, matriculating in 1931. As his father had been a legionnaire in Russia during WW1, Josef decided to follow in his footsteps and chose the military as his career. He joined the Officer’s Cadet School at Josefov and later went to the Military Academy at Hranice.

Josef Antonín Jaške se narodil 30. ledna 1913 v Nymburce, městě asi 50 km východně od Prahy. Zde také absolvoval pět let základní obecné školy a poté dalších sedm let na nymburském gymnáziu, kde odmaturoval v roce 1931. Protože se jeho otec stal po své dezerci za 1. světové války legionářem v Rusku, rozhodl se Josef jít v jeho stopách a jako kariéru si zvolil armádu. Nastoupil do Důstojnické kadetní školy v Josefově a později na Vojenskou akademii v Hranicích na M.

In 1933, he volunteered for pilot training and was transferred to the Military Aviation Academy at Prostějov for a pilot training course. On completion, he was selected for fighter pilot training and posted to the Military Aviation Academy at Chleb.

V roce 1933 se dobrovolně přihlásil do pilotního výcviku a byl tak přeložen na Vojenskou leteckou akademii v Prostějově, kde výcvik v pilotním kurzu absolvoval. Po jeho dokončení byl vybrán k dalšímu výcviku stíhacího pilota při Vojenské letecké akademii v Chebu.

Successfully graduating from this course, he was then posted, at the rank of lieutenant, to the 4th Air Regiment of the Czechoslovak Air Force who were stationed at Prague-Kbely airbase and equipped with Avia B-534 biplane fighter aircraft. By the time of the German occupation of Czechoslovakia, on 15 March 1939, he had achieved 880 flying hours.

Po jeho úspěšném završení byl poté v hodnosti poručíka převelen k 4. leteckému pluku československého letectva, dislokovaného na letišti Praha-Kbely, který byl vyzbrojen stíhacími dvojplošníky Avia B-534. V době německé okupace Československa 15. března 1939 měl nalétáno 880 hodin.

Within a few days of the occupation, the Czechoslovak Air Force was disbanded by the Germans and all personnel dismissed. Like many of his former Air Force colleagues, Josef could not reconcile himself to the Munich surrender and subsequent occupation. Amongst the now demobilised former members of the Czechoslovak military, rumours were being heard that Czechoslovak military units were being formed in Poland for the purpose of fighting for the freedom of their homeland. Josef was one of many who responded to this news and investigated further. He was put in contact with the Obrana Národa [Defence of the Nation] an underground organisation formed since the German occupation in order to get military personnel to Poland.

Během několika dní po okupaci byly všechny složky československé armády Němci rozpuštěny a veškerý personál propuštěn do civilu. Stejně jako mnoho jeho bývalých kolegů z letectva se Josef nedokázal smířit s mnichovskou kapitulací a následnou okupací. Mezi v tu dobu již demobilizovanými bývalými příslušníky československé armády se ozývaly zvěsti, že se v Polsku formují dobrovolné vojenské jednotky za účelem boje za svobodu své vlasti. Josef byl jedním z řady těch, kteří na tento hlas slyšeli a blíže pátrali. Dostal se do kontaktu se zástupci Obrany národa, podzemní organizace, která vznikla krátce po německé okupaci, aby organizovala pomoc těm vojákům, kteří se do Polska chtěli dostat.

To Poland / Do Polska:

Obrana Národa also worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic and also the Sokol organisation, another patriotic group. These three organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape to Poland. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region into neighbouring Poland. On 16 June 1939, with their help, Josef escaped to Poland, and reported for duty to the Czechoslovak Consulate in Krakow.

Obrana Národa dále spolupracovala se Leteckou asociací, institucí, která sdružovala letce v ČSR a také s organizací Sokol, další vlastenecky orientovanou organizací. Tyto tři instituce poskytly peníze, kurýrní a další pomoc, aby umožnily letcům uprchnout do Polska. Obvykle se tak stalo překročením státní hranice na Ostravsku, které s Polskem sousedí. Josef tak učinil 16. června 1939 a přihlásil se do služby na československém konzulátu v Krakově.

However, at this stage, the Polish authorities were concerned about Czechoslovaks forming military units on their soil, as they had no wish to antagonise neighbouring Nazi Germany. Instead, arrangements were made with the French Government to transfer the Czechoslovaks to France. As French law did not allow for foreign nationals to serve in its own armed forces, the agreement made was that these Czechoslovaks would have to enlist, for a five year period, in the French Foreign Legion. If and when war broke out they would be transferred back to French units.

V tomto období se však polské úřady obávaly, že utváření vojenských jednotek Čechoslováků na jejich území by mohlo být vnímáno nacistickým Německem jako výraz nepřátelství. Ve stejné době však probíhala intenzivní jednání s francouzskou vládou o přesunu Čechoslováků do Francie. Protože francouzské právo neumožňovalo cizincům sloužit v době míru v jejich ozbrojených silách, byla uzavřena dohoda, že tito Čechoslováci budou muset podstoupit službu u francouzské cizinecké legie a to na dobu 5 let. Avšak v případě, že se Francie ocitne ve válečném stavu, budou tito čsl. vojáci převedeni zpět k pravidelným francouzským jednotkám jejich armády.

Josef was initially placed at the transit camp for escaped Czechoslovak military personnel at nearby Bronowice Małe, a former Polish army barracks on the outskirts of Krakow, whilst travel arrangements to France were made. On 26 July 1939, Josef and 190 other Czechoslovak military escapees were taken by train to the Baltic port of Gydnia, Poland. The following day they boarded the ‘SS Kastelholm’ and sailed to Calais, France This was the third transport ship taking Czechoslovaks to France. Part of the voyage down the Baltic Sea was very rough, even to airmen who were used to flying in turbulent conditions. After a five-day voyage, they arrived in Calais on 31 July 1939.

Josef byl umístěn v táboře pro čsl. vojenské uprchlíky v nedalekých Malych Bronowicích, bývalých ubytovacích prostorách polské armády na předměstí Krakova, zatímco úřady organizovaly přípravu cesty do Francie. Dne 26. července 1939 byl Josef a dalších 190 československých vojenských uprchlíků přepraveni vlakem do baltského přístavu Gydnia v Polsku. Následující den se nalodili na ‚SS Kastelholm‘ a odpluli do Calais ve Francii. Byla to už třetí transportní loď, která vezla Čechoslováky do Francie. Část plavby po neklidném Baltském moři byla velmi drsná i pro letce, kteří byli zvyklí létat v turbulentních podmínkách. Po pětidenní plavbě dorazili 31. července 1939 do Calais.

France / Francie:

On arrival in France Josef and his fellow Czechoslovaks were billeted at the Legion’s recruitment centre at Paris but before he could be transferred to the Foreign Legion, war was declared and he was instead transferred to l’Armée de l’Air. He was posted to their training airbase Centre d’Instruction de Chasse at Chartres for re-training on French fighter aircraft and French language lessons. On 2 December 1939, Josef, at the rank of Lieutenant, and fellow Czechoslovaks Jan Klan, Otto Hanzlíček, Ladislav Světlík, František Chábera, Josef Janeba and Vilém Nosek were posted to GC II/ 5 ‘La Fayette’, who were deployed at Toul-Croix-de-Metz airbase and equipped with Curtis H-75c fighter aircraft.

Po příjezdu do Francie byli Josef spolu se svými čsl. kolegy ubytováni v náborovém středisku cizinecké legie v Paříži, ale než mohli být zařazeni do jejího stavu, ocitla se Francie ve válce a tak byl Josef převelen k l’Armée de l’Air. Byl poslán na jejich výcvikovou leteckou základnu Centre d’Instruction de Chasse v Chartres, kde se měl přeškolit na francouzské stíhací letouny a projít si několik základních lekcí francouzského jazyka. Dne 2. prosince 1939 byli Josef v hodnosti poručíka a jeho kolegové Čechoslováci – Jan Klan, Otto Hanzlíček, Ladislav Světlík, František Chábera, Josef Janeba a Vilém Nosek zařazeni k útvaru GC II/ 5 ‘La Fayette’, který byl dislokován na letecké základně v Croix-de-Metz a vyzbrojený stíhacími letouny Curtis H-75c.

In the Battle of France this unit was to become one of the most successful French units: its pilots destroyed 76 Luftwaffe aircraft, 17 of which were downed by its Czechoslovak pilots.

V bitvě o Francii se tato jednotka měla stát jednou z jejích nejúspěšnějších. Její piloti sestřelili 76 letadel Luftwaffe, přičemž 17 z nich si připsali českoslovenští piloti.

During the Battle of France, Josef achieved mixed combat success:

Během bitvy o Francii dosáhl Josef smíšených bojových úspěchů:

On 23 April 1940, Josef was flying Curtis H-75c, no. 198, with French pilots Sgt Salés, Lt Villacéque, Cne Portalis, Sgt Audrain and fellow Czechoslovak Otto Hanzlíček in other Curtis H-75c aircraft. They intercepted and attacked a Luftwaffe Do 17p from I. H/13, near the German border at Sarrelouis. The Do 17p was hit in its right engine causing it to catch fire. The Luftwaffe pilot headed home crossing the border into Germany, pursued by its five French assailants. Near Saarbrücken, the French planes came under fire from German anti-aircraft flak guns. Josef’s Curtis was hit by this flak and the oil feed system to his engine was damaged. He managed to turn back to cross the border to France but the oil leak caused his engine to seize, forcing him to make a belly-landing about 1 km from Pont á Mousson, just inside French territory. Josef escaped uninjured from this crash landing

23. dubna 1940 Josef pilotoval Curtisem H-75c, no. 198, spolu s francouzskými piloty Sgt Salés, Lt Villacéque, Cne Portalis, Sgt Audrain a československým kolegou Otto Hanzlíčkem v dalších letounech Curtis H-75c. Zpozorovali a zaútočili na nepřátelský bombardér Do 17p z I. H/13 poblíž německých hranic u Sarrelouis. Dornier 17p byl zasažen do pravého motoru, který se vznítil. Pilot Luftwaffe zamířil zpět přes hranici do Německa, pronásledován pěti francouzskými útočníky. Poblíž Saarbrückenu se francouzská letadla dostala pod palbu německé protiletecké obrany. Josefův Curtis byl zasažen střelbou, která poškodila přívod oleje k motoru, který se zdál poškozen. Podařilo se mu otočit zpět, aby překročil hranici do Francie, ale ztráta oleje způsobila zadření motoru, čímž byl donucen nouzově přistát „na břicho“ asi 1 km od Pont á Mousson, těsně na francouzském území. Josef z tohoto nouzového přistání vyvázl nezraněn.

Josef had another eventful day on 16 May 1940. At 15:15, three GC II/ 5 aircraft were on patrol, flown by Josef, fellow Czechoslovak Ladislav Světlík and Frenchman Jean Gisclon, when they were ordered to attack a formation of 15 Heinkel He III bombers in the Sedan area. Josef was flying Curtis H-75c No 60 and during their first attack he fired at a Heinkel causing both its engines to begin to smoke. As he made his second attack on this Heinkel, its gunner’s return fire hit Josef’s engine causing him to break off the attack and prepare to make a emergency belly landing. As he was approaching a field for that landing, about 3 km from the French village of Damvillers Meuse, about 20 km south of Sedan, at an altitude of about 30mtrs, he was attacked by a Luftwaffe Me 110 and his Curtis H-75c was hit by its canon fire. Josef was uninjured in the crash landing, but his Curtis had received 5 canon and 35 machine gun hits. To add to his woes, Josef was immediately captured by a local farmer, armed with a rifle, who thought him to be a German. That miss-identity was eventually cleared up and Josef was taken by car to rejoin his unit. However the road they were travelling along had been damaged by bombing and an accident happened resulting in Josef being injured and having to spend a week recovering at the hospital at Metz.

Další pohnutý den zažil Josef 16. května 1940. V 15:15 hlídkovaly tři letouny GC II/5, pilotované Josefem, kolegou Ladislavem Světlíkem a Francouzem Jeanem Gisclonem, když dostaly rozkaz zaútočit na formaci 15ti bombardérů Heinkel He. III v oblasti Sedanu. Josef letěl s Curtisem H-75c č. 60 a hned při prvním útoku měly jeho výstřely za následek poškození obou jeho motorů jednoho z Heinkelů, které začaly kouřit. Avšak při druhém útoku střelec bombardéru zasáhl Josefův motor, což způsobilo, že musel útok přerušit a hledat, kde by nouzově přistál. Když se blížil k poli, které se nabízelo asi 3 km od francouzské vesnice Damvillers Meuse, 20 km jižně od Sedanu, ve výšce asi 30 metrů, byl napaden nepřátelským Me 110 a jeho Curtis H-75c byl zasažen jeho kulometnou palbou. Josef byl při nouzovém přistání nezraněn, ale jeho Curtis byl jak řešeto. Aby toho nebylo málo, Josefa okamžitě zajal místní sedlák ozbrojený puškou, který ho považoval za Němce. Tato mýlka se brzy vysvětlila a Josef byl odvezen autem, aby se znovu připojil ke své jednotce. Cesta, po které se vydali, však byla poškozena bombardováním a došlo k nehodě, při které byl Josef zraněn a musel se týden zotavovat v nemocnici v Metz.

The rapid advance of the German Blitzkreig caused GC II /5 to keep retreating westward to avoid capture. By 18 June they were at Perpignan in south-west France. They evacuated to Maison Blanche airbase, in Algeria, on 20 June.

Rychlý postup německých jednotek bleskové války způsobil, že útvar GC II /5 neustále ustupoval na západ, aby se vyhnula kontaktu s nepřítelem a případnému zajetí. 18. června se nacházeli v Perpignanu v jihozápadní Francii. Dne 20. června byli z Francie evakuováni na leteckou základnu Maison Blanche v Alžírsku.

When France capitulated, Czechoslovak airmen were released from l’Armée de l’Air service. Josef and other Czechoslovak airmen travelled by train for four days to Casablanca, Morocco. Here they boarded the MV Royal Scotsman, a passenger and cargo ferry, which sailed on 9 July for Gibraltar arriving the next day. On 21 July 1940, they embarked on the MV David Livingstone which was part of a convoy of 69 vessels They sailed for the UK, arriving in Cardiff on 5 August 1940.

Poté, kdy Francie kapitulovala, byli českoslovenští letci propuštěni ze služby v l’Armée de l’Air. Josef a další českoslovenští letci odcestovali vlakem, aby po 4 dnech dorazili do marocké Casablanky. Zde se nalodili na osobní a nákladní trajekt MV Royal Scotsman, který 9. července odplul do Gibraltaru, kam dorazil příští den. Zde se 21. července 1940 nalodili na motorovou loď David Livingstone, která byla součástí konvoje 69 lodí, které odpluly do Spojeného království a do Cardiffu dorazily 5. srpna 1940.

RAF:

On arrival in England, after security clearance, like most of the Czechoslovaks, Josef’s path first led to the Czechoslovak resettlement camp at Cholmondeley Park, near Chester, arriving there on 8 August. The Battle of Britain was now in progress and there was an urgent need for fighter pilots. As a trained fighter pilot he was quickly admitted to the voluntary reserves of the RAF, at the rank of P/O, on 17 August and transferred to the Czechoslovak RAF Depot, Cosford. On 5 September he was posted to the newly formed 312 (Czechoslovak) Sqn which was stationed at Duxford and were equipped with Hurricane Mk I fighter aircraft, becoming one of its founding members. There, Josef and his fellow Czechoslovak pilots were re-trained to fly Hurricanes as well as having to undertake English lessons to enable at least elementary airborne communication to the required RAF standard.

Po příjezdu do Anglie, a nezbytném ověření osobních údajů, vedla Josefova cesta jako u většiny Čechoslováků nejprve do československého transportního tábora v Cholmondeley Park u Chesteru, kam dorazil 8. srpna. Bitva o Británii právě začala a vyvolala naléhavou potřebu stíhacích pilotů. Jako vycvičený stíhací pilot byl 17. srpna urychleně přijat do dobrovolných záloh RAF v hodnosti poručíka a převelen do československého depa RAF v Cosfordu. 5. září byl převelen k nově formované 312. (československé) peruti, která byla umístěna v Duxfordu a vyzbrojena stíhacími letouny Hurricane Mk I. Stal se tak jedním z jejích zakládajících členů. Zde Josef se svými kolegy, českoslovenští piloty, prodělali zácvik na těchto letounech Hurricane a absolvovali lekce základů angličtiny, která by jim umožnila alespoň základní provozní komunikaci, požadovanou u RAF.

On 26 September, 312 Sqn, now an operational unit, were re-deployed to Speke airfield, now John Lennon airport, at Liverpool where their role was the defence of the city and its ports from Luftwaffe air raids. Initially, however, poor weather hampered further training of the pilots on their Hurricanes. Josef made his first operational flight on 11 October, flying Hurricane V6846 on a scramble at 15:20 returning at 15:55, but no Luftwaffe aircraft were sighted.

26. září byla 312. peruť, nyní už v bojovém nasazení, přemístěna na letiště Speke, dnes letiště Johna Lennona, v Liverpoolu, kde byla jejich úlohou obrana města a jeho přístavů před nálety Luftwaffe. Zpočátku však špatné počasí bránilo dalšímu výcviku pilotů na jejich Hurricanech. Josef podnikl svůj první operační let až 11. října. Na stroji Hurricane V6846 vzlétl v 15:20 a vracel se v 15:55, aniž by zpozoroval nějaký letoun Luftwaffe.

Later the same day, six of the squadron’s Hurricanes were scrambled again to intercept an approaching Luftwaffe aircraft. Take-off was at 17:50 and Josef was flying Hurricane H1807. They were at an altitude of 20,000 feet when they saw a lone Dornier 17z over the coast between Prestatyn and Chester, so they dived down to attack. The Dornier sighted the five Hurricanes and dived in an attempt to escape. Josef fired, at close range, a long burst with the Hurricane’s eight machine guns’ and saw smoke coming from his victim before it went into the cover of the clouds. In this brief combat Josef’s Hurricane was hit by return fire from the Dornier, causing explosive bullet damage to the Hurricane fabric and the spars of the main and tail-plain elevator and aileron. Despite this damage, Josef managed to fly back and safely land at Speke at 18:50. The five Hurricanes exhausted all their ammunition in the attack and returned to Speke. Whilst the Dornier, which had managed to escape from the attack, found one of its engines on fire and subsequently crashed, some 60 miles away, into Caernarvon Bay.

Později téhož dne bylo šest Hurricane z peruti znovu spěšně vysláno do vzduchu, aby zachytilo blížící se nepřátelský letoun. Odstartovali v 17:50 a Josef pilotoval Hurricane H1807. Byli ve výšce 20 000 stop, když zahlédli osamělý Dornier 17z nad pobřežím mezi Prestatynem a Chesterem, a tak se spustili dolů k útoku. Dornier je zahlédl ve snaze uniknout začal prudce klesat. Josef vypálil z bezprostřední blízkosti dlouhou dávku z osmi kulometů Hurricanu a uviděl kouř, který začal vycházet z nepřátelského stroje, než se ponořil do mraků. V tomto krátkém souboji byl palbou z Dornieru trhavými střelami zasažen i Josefův Hurricane, což způsobilo poškození hlavního nosníku kostry letounu, zadní výškovky a stabilizačních křidélek. I přes toto poškození se Josefovi podařilo vrátit se zpět a bezpečně přistát ve Speke v 18:50. Pět Hurricanů vyčerpalo při útoku veškerou munici a vrátilo se do Speke. Dornieru, kterému se podařilo útočníkům zmizet, se ocitnul v plamenech jeden z motorů a následně se zřítil asi 60 mil daleko do Caernarvonského zálivu.

During the Battle of Britain Josef made a total of seven operational flights, totalling 5 hrs 20 min.

Během bitvy o Británii provedl Josef celkem sedm operačních letů v celkové délce 5 hodin 20 minut.

For themselves, on 20 December Czechoslovak officers from 312 Sqn arranged a dinner at the Adelphi Hotel, a prestigious hotel near the docks in Liverpool. The event was to celebrate the recent awards made to several members of the squadron by Dr Eduard Benes, the Czechoslovak President in Exile, for their service during the Battle of France that summer, this being the first suitable occasion. The dinner also served as a farewell to Speke for the squadron’s ‘B’ Flight who shortly were departing for Penhros, North Wales, for a four month deployment. During the celebration a severe air raid occurred, lasting several hours, during which a 1000 kg bomb, known as a ‘Herman’ fell in the vicinity of the hotel causing much damage to the nearby Lewis store and surrounding buildings. The blast from the explosion shattered some of the windows in the hotel and S/Ldr Alois Vašátko, P/O Josef Burger, F/Lt Jan Klán and Josef received superficial facial injuries from splinters of flying glass. Josef was considerably shaken up by this experience which kept him from flying duties for a few weeks.

Dne 20. prosince si čsl. důstojníci od 312. perutě uspořádali večeři v prestižním hotelu Adelphi, poblíž doků v Liverpoolu. Akce měla být oslavou nedávného vyznamenání několika členů perutě dr. Eduardem Benešem, předsedou exilové vlády, za službu během bitvy o Francii v červnu roku 1940, což byla první vhodná příležitost. Večeře byla také rozlučkou se základnou ve Speke pro část perutě „B“, která se měla zanedlouho přesunout do Penhrosu v severním Walesu na čtyřměsíční turnus. Během oslav došlo k ničivému náletu, trvajícímu několik hodin, během něhož dopadla v blízkosti hotelu 1000 kg bomba, známá jako „Herman“, která způsobila velké škody na nedalekém obchodě Lewis a okolních budovách. Exploze výbuchu rozbila některá okna v hotelu a major Alois Vašátko, poručík Josef Burger, kapitán Jan Klán i Josef utrpěli povrchová poranění obličeje od úlomků roztříštěného skla. Josef byl touto zkušeností psychicky značně otřesen, což mu na několik týdnů znemožnilo létání.

Whilst flying with 312 Sqn, Josef received further promotions: on 1 March 1941 to F/O and on 20 July to F/Lt. On 21 May 1941 he was appointed Flight Commander of 312 Sqn’s ‘A’ Flight. He remained with 312 Sqn until 23 July 1941 when he was posted, at the rank of Acting S/Ldr to the newly formed 313 (Czechoslovak) Sqn as joint Commanding Officer with S/Ldr Gordon Sinclair. Thus Josef became the first Czechoslovak Commanding Officer of the squadron. They were based at Leaconsfield, Yorkshire, and equipped with Spitfire Mk Ia’s.

Během služby u 312. perutě získal Josef další povýšení: 1. března 1941 do hodnosti nadporučíka a 20. července do hodnosti kapitána. Dne 21. května 1941 byl jmenován velitelem letu u letky „A“ 312. perutě. U 312. perutě zůstal až do 23. července 1941, kdy byl převelen v hodnosti zastupujícího majora k nově budované 313. (československé) peruti jako společný velící důstojník s majorem Gordonem Sinclairem. Josef se tak stal prvním československým velitelem perutě. Peruť byla umístěna v Leaconsfieldu v Yorkshiru a byla vyzbrojena Spitfiry Mk Ia.

He remained with 313 Sqn until 15 December 1941 when he was posted to the Czechoslovak Inspectorate General in London. Here he was assigned to 10 Group HQ as Czechoslovak Liaison Officer and on 1 September 1942 as Deputy Czechoslovak Liaison Officer to RAF Fighter Command HQ.

U 313. perutě zůstal až do 15. prosince 1941, kdy byl převelen na generální inspektorát v Londýně. Zde byl přidělen k velitelství 10. skupiny jako československý styčný důstojník a 1. září 1942 jako zástupce československého styčného důstojníka na velitelství stíhacího letectva RAF.

The Crash / Havarie:

On 26 November 1942 Josef and G/Cpt Čížek, also with the Czechoslovak Inspectorate General, were determined to attend the funeral of Sgt František Remeš who had been killed in a training accident with 53 OTU and was to be buried in Llanvit Cemetery near RAF St Athan in South Wales. The weather was very bad, with visibility below 500 mtrs. The decision to fly, instead of taking the train, was necessary because the railtrack had been damaged by bombing. With G/Cpt Čížek as passenger, Josef was at the controls of a Foster-Wickner Warferry aircraft, ES947 G-AFKU and flying in poor visibility in clouds. At 11:45, having just passed the Port of Cardiff, the aircraft was at an altitude of 1,000 mtrs and hit a barrage-balloon cable over Penarth Point, that tore off the propeller and got embedded in the right wing. The plane went into a corkscrew dive and crashed into Bristol Channel, off Cardiff harbour. G/C Čížek was killed by the impact with the balloon cable and Josef was thrown, without a parachute, from the plane and was seriously injured, landing in the sea of the Bristol Channel.

Dne 26. listopadu 1942 byli Josef a plk. Čížek, rovněž z čsl. generálního inspektorátu, rozhodnuti zúčastnit se pohřbu četaře Františka Remeše, který zahynul při cvičném letu u 53. OTU a měl být pohřben na hřbitově Llanvit u RAF St. Athan v jižním Walesu. Počasí bylo velmi špatné, viditelnost pod 500 m. Rozhodnutí použít letoun namísto cestovat vlakem, bylo přijato poté, kdy byla železniční trať poškozena bombardováním. Plukovník Čížek byl pasažérem, letoun Foster-Wickner Warferry ES947 G-AFKU pilotoval Josef. Letěli za špatné viditelnosti v mracích. V 11:45, když právě minuli Cardiffský přístav, bylo letadlo ve výšce 1000 m a narazilo do lana ochranného balonu nad Penarth Point, které utrhlo vrtuli a zařízlo se do pravého křídla. Letoun spadl do vývrtky a zřítil se do Bristolského průlivu u Cardiffského přístavu. Plk. Čížek byl zabit při nárazu do lana balónu a Josef byl vymrštěn bez padáku z letounu a byl vážně zraněn při dopadu na hladinu Bristolského průlivu.

In 2000, aged 88, Josef recalls of the incident: “Together with the Yugoslav flight attendant Vesna Vulovičová (a Serbian flight attendant who was the sole survivor after a briefcase bomb exploded in the baggage compartment of JAT Flight 367 on 26 January 1972 and survived a fall, without parachute of 10,160 mtrs) I am probably the only one in the world who survived a fall of from that height”

Později, v roce 2000, ve věku 88 let Josef na incident vzpomíná: „Spolu s jugoslávskou letuškou Vesnou Vulovičovou (srbská letuška, která jako jediná přežila po výbuchu kufříkové bomby v zavazadlovém prostoru letu JAT 367 dne 26. ledna 1972 a přežila pád bez padáku z výšky 10 160 m) jsem pravděpodobně jediný na světě, kdo přežil pád z takové výšky.“

After 70 minutes he was found and rescued by a vessel from No. 45 Air Sea Rescue Marine Craft Unit and taken to hospital. Originally, however, the sailors wanted to take his body to the morgue. “Fortunately, I started screaming, so they took me to the hospital!”

Po 70 minutách byl nalezen a zachráněn plavidlem č. 45 od letecké námořní záchranné služby námořních sil a převezen do nemocnice. Původně však jeho tělo chtěli námořníci odnést do márnice. “Naštěstí jsem začal křičet, tak mě vzali do nemocnice!”

At hospital the Doctors found that the fall had broken Josef’s spine. Due to innovative surgery on his spine, he was able to make a full recovery and spent the next eight months recuperating in a military hospital at St Athan in Glamorgan, South Wales.

V nemocnici lékaři zjistili, že pád Josefovi zlomil páteř. Díky moderní metodě operačního zákroku na páteři se mohl plně zotavit a příštích osm měsíců strávil rehabilitací ve vojenské nemocnici v St Athan v Glamorganu v Jižním Walesu.

Although he had recovered from the fall, those injuries precluded him from further operational flying. On 27 May 1943, he was posted to Ottawa, Canada as assistant to W/Cmdr Ján Ambruš the Czechoslovak Air Attaché there. When 312 Sqn were deployed to Speke in September 1940, W/Cmdr Ambruš had been its Czechoslovak Commanding Officer.

Přestože se ze svého zranění zotavil, jeho zdravotní stav mu už nedovoloval vrátit se znovu k operačnímu létání. Dne 27. května 1943 byl vyslán do kanadské Ottawy jako asistent tamního československého leteckého přidělence pplk. Jána Ambruše. Byl to tentýž, kdo velel 312. peruti, když byla v roce 1940 dislokována do Speke.

On 16 March 1945 he went to the Command and General Staff School at Fort Leavenworth, Kansas, USA, for a Staff training course. He returned to England in June 1945 and was assigned to RAF Manston where he was responsible for repatriation duties for the airmen of the four Czechoslovak RAF squadrons who had been assembled there awaiting the return to their homeland. Those airmen were finally able to return home by mid-August and Josef returned to Czechoslovakia in September 1945.

16. března 1945 odešel do školicího střediska pro velitelské funkce ve Fort Leavenworth, Kansas, USA, na školicí kurz. Do Anglie se vrátil v červnu 1945 a byl přidělen k RAF Manston, kde odpovídal za administraci spojenou s návratem letců čtyř československých perutí RAF, kteří tam již byli přemístěni a čekali na povolení k cestě zpět do vlasti. Toho se letci dočkali až v polovině srpna, kdy se mohli vrátit zpět domů. Josef se vrátil do Československa v září 1945.

Post WW2 / Po 2. světové válce:

On his return, he remained in the Czechoslovak Air Force and served as a Staff Officer for the 4th Air Region, stationed in Bratislava. In September 1947 he married Vladimíra Bednářová, and in mid 1948 their daughter Dagmar was born.

Po návratu zůstal u československého letectva a sloužil jako štábní důstojník u 4. leteckého pluku, dislokovaného v Bratislavě. V září 1947 se oženil s Vladimírou Bednářovou a v polovině roku 1948 se jim narodila dcera Dagmar.

2nd Exile / 2. exil:

Following the Communist take-over of Czechoslovakia in February 1948, the new regime began their persecution of those who had fought in the West during WW2 as they were regarded as being politically unsuitable to the new regime. Josef was serving in Bratislava at the time of this purge and on 2 March 1948 was dismissed from the Air Force. He was warned that he was due to be arrested, so with Vladimíra, they escaped from Czechoslovakia by crossing the Danube river into the Russian Zone of Austria and made their way to Vienna to the British Zone in the city (like Berlin at the end of WW2, Vienna was also divided into four with each of the Allied powers controlling one section). Because of the dangers involved in their escape and the risk of taking a young baby, Josef and Vladimíra had no option but to leave their three-month-old daughter, Dagmar, with her grandmother because they thought that they would be back soon. That “back soon” was sadly to last 15 years! It was not until 1963, with the help of British intervention, that Dagmar was able to join her parents in England.

Poté, kdy proběhl v únoru 1948 v Československu komunistický převrat, začal nový režim s pronásledováním těch, kteří během 2. světové války bojovali na Západě, protože byli považováni za politicky nespolehlivé. Josef v době těchto čistek sloužil v Bratislavě a i on byl 2. března 1948 z armádního letectva propuštěn.. Byl varován, že mu hrozí zatčení, a tak se s Vladimírou rozhodli z Československa uprchnout překročením Dunaje do ruské zóny Rakouska, s cílem dostat se do britské zóny města Vídně (podobně jako Berlín na konci války, byla i Vídeň rozdělena na čtyři zóny, přičemž každá ze čtyř spojeneckých mocností ovládala jednu z nich). Kvůli nebezpečím při útěku a velkém riziku vzít s sebou malé miminko, nezbylo Josefovi a Vladimírě nic jiného, než nechat tříměsíční dcerku Dagmar u babičky, protože se domnívali, že se k ní brzy vrátí. To „brzy“ trvalo bohužel nekonečných 15 let! Teprve v roce 1963 se s pomocí britské intervence mohla Dagmar připojit ke svým rodičům v Anglii.

On arrival into the British Zone, they were thorough security checked by the British, and after a short period in a Displaced Persons Camp in Germany, Josef and Vladimíra were then able to travel to England where Josef intended to re-join the RAF. Whilst in England, waiting for Josef’s acceptance to the RAF, they had to undertake factory work to support themselves. Finally in December 1949 he was able to rejoin the RAF, but at the lower rank of F/Lt not his WW2 RAF rank of S/Ldr. Following medical checks, Josef was able to resume his flying career and was trained to fly Meteor and Vampire jets in the UK and was posted to the Sudan On his return to the UK, he was posted, as Commanding Officer, to a RAF Navigation School until 1958. His next assignment was as RAF Liaison Officer with l’Armée de l’Air and then as a Commanding Officer of the radar station in Gibraltar.

Po příjezdu do britské zóny byla Brity důkladně ověřena jejich totožnost a po krátké době v táboře pro uprchlíky v Německu mohli Josef a Vladimíra vycestovat do Anglie, kde se Josef ucházel o přijetí k RAF. Zatímco čekali, jak bude Josefova žádost vyřízena, museli přijmout práci v továrně, aby se uživili. Konečně v prosinci 1949 byla Josefova žádost o službu v RAF kladně vyřízena, ale v nižší hodnosti kapitána a nikoliv majora, v níž RAF na konci války opouštěl. Po lékařských prohlídkách byl Josef uznán schopným pokračovat ve své kariéře pilota a prodělal výcvik na tryskové letouny Meteor a Vampire a následně vyslán do Súdánu. Po návratu do Spojeného království byl jmenován jako velící důstojník školicího střediska RAF pro navigátory, kde působil až do roku 1958. Jeho dalšími působišti byla funkce styčného důstojníka RAF pro l’Armée de l’Air a poté jako velící důstojník radarové stanice na Gibraltaru.

He retired from the RAF on 31 May 1968 and had achieved a total of 4810 flying hours. In retirement Josef and Vladimíra lived in the Oxford area where he became a flying instructor at Kidlington Flying Club.

Z RAF odešel 31. května 1968, kdy měl nalétáno celkem 4810 hodin. V důchodu žili Josef a Vladimíra v oblasti Oxfordu, kde přijal funkci instruktora létání v leteckém klubu Kidlington.

Vladimíra pre-deceased him in January 2000 and Josef died on 20 June 2001. Their ashes are interred in the post WW2 Czechoslovak ex-Servicemen’s plot at Brookwood cemetery, Surrey.

V lednu 2000 zemřela Vladimíra a Josef nedlouho po ní, 20. června 2001. Jejich popel je uložen v čsl. sekci vojáků, zemřelých po 2. světové válce na hřbitově Brookwood v Surrey.

Medals / Medaile:

British/: Velká Britanie

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp

Air Crew Europe Star

Defence Medal

War Medal

Czechoslovakia : Československo: :

Válečný kříž and bar

Za chrabrost

Za zásluhy I.stupně

Pamětní medaile se štítky F–VB

France: Francie::

Médaille Militaire

Croix de Guerre avec Palme

Remembered / Pamětní místa:

Czech Republic / Česká republika:

Nymburk :

Prague – Klárov /Praha – Klárov:

In November 2017, his name, along with the names of 2512 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno, spolu se jmény dalších 2 512 československých mužů a žen, kteří sloužili v RAF během 2. světové války, odhaleno na desce Pomníku Okřídleného lva na pražském Klárově.

Great Britain / Velká Británie:

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the Národního památníku bitvy o Británii at Capel-le-Ferne, Kent:

Jeho jméno je uvedeno spolu s ostatními 2938 členy posádek z bitvy o Británii na pamětní zdi Christophera Foxleyho-Norrise u National Battle of Britain Memorial v Capel-le-Ferne, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:

Je také připomenut na pomníku Bitvy o Britanii v Londýně.: