Vaclav Slouf – One of the Few





Václav Šlouf



One of the Few

jeden z nemnohých


…………….* 08.10.1911, Dvorec u Nepomuku, Plzeň.

…………….† 13.04.1976, Weston Super Mare, UK.





Pre WW2:
Před 2. svět. válkou

Václav Šlouf was born on 8 October 1911 at Dvorec u Nepomuku near Plzeň, Czechoslovakia. He was the eldest son of Václav and Karolina Šlouf, and six years later his brother Karel was born. He studied for five years at primary school followed by four years at secondary school. He then joined Škoda at Plzeň where he learnt to be a machine operator. He then attended Technical College for one year to continue his training as a machine operator.

Václav Šlouf se narodil 8. října 1911 ve Dvorci, dnes součást města Nepomuk u Plzně. Byl nejstarším synem Václava a Karoliny Šloufových a o šest let později se mu narodil bratr Karel. Po pěti letech základní školy pokračoval ještě čtyři roky na škole měšťanské. Nastoupil pak do učení v továrně Škoda v Plzni, kde se vyučil strojníkem. Poté navštěvoval jeden rok Technickou školu, aby se zdokonalil ve svém oboru.

During his training at Škoda, he became interested in aviation and joined the Západočeský Aeroklubat Plzeň-Bory airfield where he undertook pilot training and achieved his sports pilots licence. For his military service, in October 1929 he was selected to join joined the Military Aviation Academy at Prostějov as a cadet.

Během učení ve Škodovce se začal zajímat o letectví a navštěvoval Západočeský aeroklub na letišti v Plzni-Borech, kde také absolvoval pilotní výcvik a získal licenci sportovního pilota. Pro vojenskou službu byl v říjnu 1929 vybrán, aby nastoupil na Vojenskou leteckou akademii v Prostějově jako kadet.

Prostějov, class of 1929-1931. / Prostějov, ročník 1929-1931.

On graduation in 1931 he was posted to the 9th Observation Sqn of the 3rd (M. R. Štefánik) Air Regiment based at Piešťany, Slovakia. There he qualified as a military pilot on 1 November 1931 and on 1 May 1932 was promoted to the rank of svobodník (LAC), with a further promotion on 30 June 1932 to desátník (Cpl). Whilst he was rated as an excellent pilot by his Commanding Officer, he was also very undisciplined and during his service he frequently committed disciplinary offences, which were violations of flight safety measures. These numerous offences resulted in him being reprimanded, but this had little effect on him. Finally, his Commanding Officer had had enough and on 31 October 1932, he was discharged from the Czechoslovak Air Force to the Army. First to the 3rd Company of the 17th Regiment at Trenčín and later to the 5th Company of that Regiment.

Po vyřazení v roce 1931 byl převelen k 9. pozorovací peruti 3. leteckého pluku (M. R. Štefánika) se sídlem v Piešťanech na Slovensku. Tam se 1. listopadu 1931 kvalifikoval jako vojenský pilot a 1. května 1932 byl povýšen do hodnosti svobodníka, s dalším povýšením 30.června 1932 do hodnosti desátníka. I když byl svým velícím důstojníkem hodnocen jako vynikající pilot, byl také velmi nedisciplinovaný a během své služby se často dopouštěl kázeňských přestupků, zejména porušování letových bezpečnostních pravidel. Tyto četné přestupky vedly k tomu, že byl kázeňsky napomínán i trestán, ale bez výsledku. Nakonec došla jeho velícímu důstojníkovi trpělivost a k datu 31. října 1932 byl z československého letectva převelen k pozemním útvarům armády. Nejprve ke 3. rotě 17. pluku v Trenčíně a později k 5. rotě tohoto pluku.

Return to civilian Life:
Návrat do civilního života:

After completing a six-week course there, Václav was released to the military reserve on 24 November 1934 and back to civilian life returning to his former employers at Škoda to work.

Po absolvování tamního šestitýdenního kurzu byl Václav 24. listopadu 1934 propuštěn do zálohy a v civilu se vrátil opět do zaměstnání ke svým bývalým spolupracovníkům ve Škodovce.

Václav, pre-WW2 sports pilot. / sportovní pilot.

Despite then being a civilian, he did not abandon his interest in aviation and returned to the Západočeský flying club where he also worked as a flying instructor. Václav also began participating sport aviation events, initially just in Czechoslovakia where he was a regular competitor, but then onto international competitions held in Europe where he become famous for his aviation skills. However, not all finished without incident, one such being the 1937 Italian Tourist Aircraft Race II Raduno de Littorio For this competition he was flying a twin seater Beneš-Mráz Be-50 sports aircraft , OK-EAA, with Jan Placák as co-pilot. For some 90km, the flight was over the Adriatic Sea. During the flight, near Venice, the nut holding the propellor nose cone came loose, causing the nose cone to be thrown back onto the propellor blades breaking them off. This resulted in a violent reaction with the engine, nearly causing it to be sheared off from its mounts. This fractured the fuel line and aviation fuel to be leaked into the cockpit, quickly covering the floor pan. At that point, neither of the pilots wanted to contemplate what would happen if there were a fire. They had no choice but to ditch the aircraft into the sea. Václav sighted a fishing boat and attempted to make an emergency landing near it. As As soon as the aircraft touched the sea, it immediately flipped over onto its back. Placák was thrown from his seat into the sea. But Václav, who had been flying the aircraft until the last moment, was trapped underwater in the cockpit. From there, he saw the wing above him in the water, grabbed out to reach it and dragged himself out of the cockpit, and managed to reach the surface. He was immediately seized by the hands of the fishermen who pulled him into their fishing boat. Václav kept shouting and pointing with his finger that another airman was in the water, but then he realised Placák was already safely on the boat.

Ani v civilu jej zájem o letectví neopustil a vrátil se do Západočeského leteckého klubu, kde působil také jako instruktor létání. Začal se také účastnit sportovních leteckých akcí, zpočátku jen v Československu, kde se pravidelně objevoval ve startovním poli, ale postupem času i na mezinárodních soutěžích pořádaných v Evropě, kde se proslavil svými leteckými dovednostmi. Ne všechny však skončily bez incidentů. Jedním z nich byl italský závod turistických letadel II Raduno de Littorio v roce 1937. V této soutěži létal na dvoumístném sportovním letounu Beneš-Mráz Be-50, OK-EAA, s Janem Placákem jako druhým pilotem. Asi 90 km se letělo nad Jaderským mořem. Během letu poblíž Benátek se uvolnila matice, držící kužel přídě vrtule, což způsobilo, že byl kužel odmrštěn zpět na listy vrtule a došlo k jejich odlomení. To způsobilo, že prudce stouply otáčky motoru a nechybělo mnoho, aby se motor neuvolnil ze svých držáků. Došlo tak k prasknutí palivového přívodu a letecký benzin se začal rozlévat po podlaze jejich kokpitu. Ani nechtěli myslet co by se stalo, kdyby se vzňal. Nezbylo jim nic jiného, než se pokusit dostat letoun na hladinu moře. Václav zahlédl rybářský člun a pokusil se nouzově přistát poblíž něj. Jakmile se však letoun dotkl hladiny, okamžitě se převrátil na záda. Placák byl vymrštěn ze sedadla do moře. Václav, který letoun do poslední chvíle řídil, byl ale uvězněn pod vodou v kokpitu. Z něho uviděl křídlo nad sebou ve vodě, chytil se, aby se k němu dostal, vytáhl se z kokpitu a podařilo se mu dostat na hladinu. Okamžitě ho zachytily ruce rybářů, kteří ho vtáhli do své rybářské lodi. Václav neustále křičel a ukazoval prstem, že ve vodě je ještě další letec, než si všimnul, že Placák je už bezpečně na lodi.

Despite this incident, he continued competition flying, the next race was the Ralley in France in August 1938, where he finished 14th out of an international field of over 100 aircraft. During this period, at the Západočeský flying club, in his capacity as a flying instructor, Václav was actively involved with the ‘1000 pilots for the Republic’ pilot training scheme.. This was an initiative, instigated by the Czechoslovak Government who had concerns about the growing threat of Nazi Germany, to train new pilots for ‘sport aviation’ which was actually covertly the first step in the training of pilots for the Czechoslovak Air Force. During this time, he trained some 140 new pilots – 47 of whom were later to serve in the RAF during WW2.

I přes tuto nehodu v soutěžním létání pokračoval. Dalším závodem byla Ralley ve Francii v srpnu 1938, kde skončil na 14. místě v mezinárodní konkurenci, kde startovalo přes 100 letadel. V tomto období se Václav v Západočeském leteckém klubu aktivně zapojil jako instruktor létání do státního pilotního výcvikového programu „1000 pilotů pro republiku“. Jednalo se o iniciativu československé vlády, která se obávala vzrůstající hrozby nacistického Německa a touto skrytou cestou výcviku nových pilotů pro „sportovní letectví“ využila zájmu o tento atraktivní obor, který byl v podstatě prvním krokem ve výcviku pilotů pro československé armádní letectvo. Během této doby Václav vycvičil asi 140 nových pilotů – 47 z nich mělo později sloužit u RAF během 2. světové války.

1938 Mobilisation:
Mobilizace 1938:

In May 1938, Czechoslovakia partially mobilised its military forces, to counter the build-up of German forces along its border.

V květnu 1938 Československo částečně mobilizovalo své vojenské síly, aby čelilo soustřeďování německých vojsk podél svých hranic.

The threatening overtures by neighbouring Nazi Germany regarding the Sudeten regions – the German speaking areas – of Czechoslovakia caused the Czechoslovak Government to declare a mobilisation on 23 September 1938. As a military reservist, Václav had to return to the Army but now the Air Force Commander did not want to loose a skilled pilot so he was transferred back to the Air Force where he rejoined his old regiment, the 3rd (M. R. Štefánik) Air Regiment. Here he joined the Regiments 16th Observation Sqn of the 3rd Air Regiment, which was stationed at Tri Duby airbase, Slovakia and equipped with twin-seat Letov Š-328 biplane reconnaissance aircraft.

Výhružné jednání sousedního nacistického Německa s jeho nároky vůči oblasti Sudet – pohraničních oblastí s německy mluvícím obyvatelstvem – přiměly československou vládu k vyhlášení mobilizace dne 23. září 1938. Václav jako záložník musel narukovat k pozemní armádě, ale nyní už velitel letectva nechtěl ztratit tak zkušeného pilota, a tak byl převelen zpět k letectvu, kde se připojil ke svému původnímu útvaru – 3. leteckému pluku (M. R. Štefánika). Zde nastoupil k 16. pozorovací peruti, která byla dislokována na letecké základně Tri Duby na Slovensku a byla vybavena dvoumístnými průzkumnými dvojplošnými stroji Letov Š-328.

Following this threat, Prime Ministers Chamberlain and Daladier, of Britain and France respectively, met in Munich in September 1939 with Hitler and Mussolini. The outcome of this was the Munich Agreement of 30 September 1938 wherein the Sudeten regions were ceded to Germany. Eduard Benes, the Czechoslovak president, was not invited to participate in the discussion concerning the future of his country. He was merely told by Chamberlain and Daladier to either accept the agreement or Czechoslovakia would have to defend itself without any support from Britain and France.

V této vyhrocené situaci se premiéři Chamberlain a Daladier z Británie a Francie sešli v září 1939 v Mnichově s Hitlerem a Mussolinim. Výsledkem jejich jednání byla mnichovská dohoda z 30. září 1938, kdy byly Sudety postoupeny Německu. Československý prezident Eduard Beneš nebyl k účasti na tomto jednání přizván. Chamberlain a Daladier mu pouze doporučili dohodu přijmout, jinak se Československo bude muset vojensky bránit bez jakékoli podpory Británie a Francie.

Occupation 1939:
Okupace 1939:

Czechoslovakia, Autumn 1938. / Československo, podzim 1938.

Despite assurances given by Hitler at the Munich Agreement that he had no further interest in territorial gains for Germany, just a few months later he demanded that the remains of Czechoslovakia become part of Germany.

Navzdory ujišťování Hitlera během jednání v Mnichově, že nemá další územní nároky ve prospěch Německa, jen o pár měsíců později požadoval, aby se zbývající část Československa stala rovněž součástí Německé říše.

When the Germans occupied Czechoslovakia, on 15 March 1939, it became a German Protectorate and Slovakia became a German ‘puppet’ state. The Czechoslovak Air Force and Army was disbanded and all personnel demobilised. As a Czech he was returned to the German Protectorate. By this time Václav had achieved 1,700 flying hours.

Když Němci 15. března 1939 Československo obsadili, stalo se německým Protektorátem Čechy a Morava a Slovensko se přeměnilo v „loutkový“ stát. Československé letectvo a armáda byly rozpuštěny a veškerý personál demobilizován. Jako Čech se Václav vrátil ze Slovenska zpět do Čech – Protektorátu. V té době už měl nalétáno 1700 hodin.

To Poland:
Do Polska:

Germanisation of Bohemia and Moravia began immediately after the occupation, but just four days later, on 19 March 1939, former Senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defense of the Nation]. Obrana Národa worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to neighbouring Poland where they could be formed into military units to fight for the liberation of their homeland. These two organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region into Poland.

Germanizace Čech a Moravy začala hned po okupaci, ale už o čtyři dny později, 19. března 1939, začali bývalí vysocí důstojníci dnes již rozpuštěné československé armády formovat podzemní armádu, známou jako Obrana národa. Obrana Národa pracovala ve spolupráci se Svazem Letců. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků do sousedního Polska, kde by se mohli zformovat do vojenských jednotek, bojujících za osvobození své vlasti. Tyto dvě organizace poskytovaly peníze, kurýry a další pomoc, aby umožnily letcům uprchnout. Obvykle to bylo překročením hranic někde na Ostravsku do sousedního Polska.

Like many of his former Air Force colleagues, Václav could not reconcile himself to the Munich surrender and subsequent occupation. Amongst the now demobilised former members of the Czechoslovak military, rumours were being heard that Czechoslovak military units were being formed in Poland for the purpose of fighting for the freedom of their homeland. Václav was one of many who responded to this news and investigated further. He was put in contact with the Obrana Národa [Defence of the Nation] an underground organisation formed since the German occupation in order to get military personnel to Poland.

Germanizace Čech a Moravy začala hned po okupaci, ale už o čtyři dny později, 19. března 1939, začali bývalí vysocí důstojníci dnes již rozpuštěné československé armády formovat podzemní armádu, známou jako Obrana národa. Obrana Národa pracovala ve spolupráci se Svazem Letců. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků do sousedního Polska, kde by se mohli zformovat do vojenských jednotek, bojujících za osvobození své vlasti. Tyto dvě organizace poskytovaly peníze, kurýry a další pomoc, aby umožnily letcům uprchnout. Obvykle to bylo překročením hranic někde na Ostravsku do sousedního Polska.

Václav was one of the many Czechoslovak airmen and soldiers who saw it was their patriotic duty to voluntarily go to Poland from where they could participate in efforts to achieve the liberation of Czechoslovakia.

Václav byl jedním z mnoha československých letců a vojáků, kteří považovali za svou vlasteneckou povinnost dobrovolně odejít do Polska, odkud se mohli podílet na úsilí o osvobození Československa.

Václav covertly left Czechoslovakia on 8 June 1939 by illegally crossing the border into Poland and then onto the Czechoslovak Consulate at Kraków, where he reported for duty. Unfortunately, here he was to find that the information about Czechoslovak military units being assembled in Poland had been incorrect; the Polish authorities would not permit it as they were concerned about antagonising Nazi Germany and provoking it to attack Poland.

Václav tajně opustil Československo 8. června 1939 nelegálním překročením hranice do Polska a poté se dopravil na československý konzulát v Krakově, kde se hlásil do služby. Zde měl bohužel zjistit, že informace o shromažďování československých vojenských jednotek v Polsku nejsou pravdivé; polské úřady takovou činnost nedovolily z obavy, aby nacistické Německo nedostalo příležitost považovat takovou aktivitu jako provokaci a nevyužilo ji k napadení Polska.

The Czechoslovak Consulate however had been in negotiations with France, a country with which Czechoslovakia had an Alliance Treaty. Under French law, foreign military units could not be formed on its soil during peacetime. The Czechoslovak escapees, however, could be accepted into the French Foreign Legion with the agreement that should war be declared they would be transferred to French military units. The Czechoslovaks would, however, have to enlist with the French Foreign Legion for a five-year term. The alternative was to be returned to occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further retribution to their families.

Československý konzulát však jednal s Francií, zemí, s níž mělo Československo spojeneckou smlouvu. Podle francouzského práva se však na jeho půdě v době míru nesměly vytvářet cizí vojenské jednotky. Českoslovenští uprchlíci však mohli být přijati do francouzské cizinecké legie s podmínkou, že v případě vyhlášení války budou převedeni do pravidelných francouzských armádních jednotek. Byla zde však podmínka pětiletého závazku k francouzské cizinecké legii. Alternativou by bylo vrátit se do okupovaného Československa a čelit zde německé odplatě za útěk z Protektorátu – obvykle uvěznění nebo poprava s dalšími perzekucemi vůči jejich rodinám.

Czechoslovak escapees, Bronowice Małe, Summer 1939. / Českoslovenští uprchlíci, Bronowice Małe, léto 1939.

To France:
Do Francie:

In the interim, whilst arrangements were made for their journey to France, they were transferred to Bronowice Małe, a former Polish army barracks on the outskirts of Kraków. On 26 July Václav and 189 other Czechoslovak military escapees left Bronowice Małe. They boarded the express train at Kraków railway station and travelled to the Polish Baltic port of Gydnia for their onward travel to France.

V období, kdy se připravoval přesun uprchlíků z Polska do Francie, pobývali v Malých Bronowicích, bývalých kasárnách polské armády na předměstí Krakova. Dne 26. července Václav spolu s dalšími 189 československými vojenskými kolegy opustili Bronowice Małe, aby se rychlíkem přesunuli z krakovského nádraží do polského baltského přístavu Gydnia na další cestu do Francie.

But, by now, now the Polish Authorities realised that conflict with Nazi Germany was now inevitable and just a question of when and began to make preparations for the defence of Poland; this included trying to stem the large number of Czechoslovak airmen and soldiers who were now being taken to France. This latest group of Czechoslovaks, was now then the fourth which was departing to France. At Gdynia, they airmen were approached by Polish Officers who asked that they stay, and join the Polish Air Force – but would only offer them non-commissioned military rank which the Czechoslovak Officers refused to accept.

Ale právě v té době si polské úřady začaly uvědomovat, že konflikt s nacistickým Německem se stává nevyhnutelný a je jen otázkou času a začaly připravovat obranu Polska; to zahrnovalo i snahu zastavit odliv velkého počtu československých letců a vojáků, kteří se z Polska přesouvali do Francie. Tato skupina Čechoslováků už byla tehdy čtvrtou, která do Francie směřovala. V Gdyni se proto na tyto letce obrátili polští důstojníci s prosbou, aby zůstali a rozšířili řady polského letectva – ale nabídli jim pouze poddůstojnické vojenské hodnosti, které drtivá většina československých důstojníků odmítla přijmout.

The following day the Czechoslovaks boarded the ‘SS Kastelholm’, a 921 tonnage Swedish coastal-cruising ship and they sailed to France. Part of the voyage down the Baltic Sea was very rough, even to airmen who were used to flying in turbulent conditions, and so the ‘SS Kastelholm’ stop at the Danish port of Frederikshaven to re-supply was a welcome relief for the Czechoslovaks onboard. After a five-day voyage, they arrived in the early hours of 30 July 1939 at Calais.

Následujícího dne Čechoslováci nastoupili na švédskou loď Kastelholm o nosnosti 921 tun a odpluli směr Francie. Po vyplutí z přístavu se dostali do prudké bouře na Baltském moři a i pro letce, kteří byli zvyklí létat v turbulentních podmínkách, byla zastávka lodi v dánském přístavu Frederikshaven za účelem doplnění zásob, pro Čechoslováky na palubě vítanou úlevou. Po pětidenní plavbě dorazili v ranních hodinách 30. července 1939 do Calais.

France:
Ve Francii:

Václav, Chartres November 1939. / Václav, Chartres, listopad 1939.

Initially, Václav and his fellow escapees were transferred to Place Ballard, the Foreign Legion’s recruitment depot at Paris, to undergo medical checks, whilst the necessary documentation was prepared for their enlistment into the Legion. During this time they attended French classes and any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly-learnt French with the girls they met. On 23 August 1939, he was accepted into the Foreign Legion, at the rank of soldat, and now awaited transfer to the Legion’s training base at Siddi-bel-Abbes, Algeria.

Zpočátku byli Václav a jeho kolegové přemístěni na Place Ballard, náborového střediska cizinecké legie v Paříži, aby se podrobili lékařským prohlídkám, zatímco se kompletovala dokumentace, nezbytná pro jejich zařazení do legie. Během této doby navštěvovali kurzy francouzštiny a jakýkoli volný čas obvykle trávili v Paříži návštěvou historických památek a procvičováním nově naučené francouzštiny s dívkami, které na svých vycházkách potkávali. 23. srpna 1939 byl přijat do cizinecké legie v hodnosti vojína a nyní čekal na svůj přesun do výcvikové základny legie v Siddi-bel-Abbes v Alžírsku.

However, on 3 September 1939, war was declared before he was sent to Algeria. Instead, on 9 October he was released from the Legion’s service and transferred to l’Armée d’Air at their Paris recruitment centre and then on to Centre d’Instruction de Chasse for re-training on French equipment and to learn rudimentary French at Chartres airbase.

Dne 3. září 1939 však Francie vyhlásila Německu válku, a Václav už do Alžírska necestoval. Namísto toho byl k 9. říjnu vyjmut z evidence Legie a převelen do l’Armée d’Air v jejich pařížském náborovém středisku a poté do Armádního výcvikového střediska, kde se přeškolil na francouzskou výzbroj a absolvoval zdokonalovací kurz francouzštiny. To vše na letecké základně v Chartres.

Václav, l’Armée de l’Air. / Václav, l’Armée de l’Air.

He completed his re-training on 11 December 1939, and with the rank of Caporal-chef (Sgt) he was assigned to GC III/3. They were based at Ochey airbase at Toul and equipped with MS-406C fighter aircraft and from 25 May 1940 re-equipped with Dw-520 fighter aircraft.

Přeškolení dokončil 11. prosince 1939 a v hodnosti četaře byl zařazen ke GC III/3. Tento útvar byl dislokován na letecké základně Ochey poblíž městečka Toul a vyzbrojen byl stíhacími letouny MS-406C a od 25. května 1940 přezbrojen stíhacími letouny Dw-520.

During the Battle of France he achieved combat success:

Během bitvy o Francii dosáhl Václav těchto bojových sestřelů:

Date:
Datum:

Time:
Čas:

Type Flown:
letoun:

Action:
Místo sestřelu:

11.05.40

18:30

MS-406

a shared Me109 near Maastricht, Belgium.
sdílený Me109 poblíž Maastricht, Belgie.

13.05.40.

05:35

MS-406

a shared Hs126, north of Namur, Belgium.
sdílený Hs126, severně od Namur, Belgie

19.05.40.

10:20

MS-406

He 111 shared, near Estrées-St-Denis.
Sdílený He 111, poblíž Estrées-St-Denis

19.05.40.

17:15 > 18:30

MS-406

Do215 shared, west of Valenciennes.
Sdílený Do 215, západně od Valenciennes.

After the He III was shot-down on 19 May his own MS-406C was attacked and badly damaged. Initially he tried to return to return to his airfield but with a cockpit full of smoke he feared that the aircraft might explode in a forced-landing. Instead, at an altitude of 500 mtrs he bailed-out and landed safely near the airfield. He was returned to the airbase and resumed operational flying – with a victory – that afternoon.

Po sestřelu He III dne 19. května byl sám také napaden s těžkým poškozením jeho MS-406C. Zpočátku se rozhodl o návrat na své letiště, ale s kokpitem plným kouře se obával, že by letoun mohl při nouzovém přistání explodovat. Rozhodnul se proto letoun ve výšce 500 m opustit a dopadl bezpečně poblíž letiště. Byl dopraven zpět na leteckou základnu a odpoledne pokračoval v další operačním činnosti – a s dalším sestřelem..

Václav’s l’Armée d’Air log book for his May 1940 combats. / Václavův bojový deník l’Armée d’Air za jeho působení v květnu 1940.

With the rapid advance of the German forces, GC III /3 were constantly retreating South-West through France. At one point, close to where GC III /3 were then based, the Germans were about to overrun another nearby airfield where there were a few airworthy fighter aircraft. There was a call for volunteers to go to the airfield and bring back the planes to safely before the Germans could destroy them. Václav was one of the pilots who at once volunteered to go. With Václav squashed behind the pilot of the MS206, they took off to the nearby airfield where those fighter aircraft were scattered around. After his MS206 touched down, it taxied to the nearest of those aircraft. Václav got out of the MS206, and waving a goodbye, ran across to the fighter. He grabbed the propeller and gave it a few turns and then jumped into the cockpit and tried to start it. There was no response from the engine! He attempted this a few more times but with no success. Frustrated, he jumped down and spotted a farmer driving a tractor in the next field. Running over to the farmer, he pulled out his service pistol and, at gun-point, marched the farmer over to the fighter and told him to turn the propeller while he attempted to start it. After a couple of tries the engine came to life and he quickly turned the plane into the wind and took off. As he became airborne he had a view of the German forces closing in on the airfield.

S rychlým postupem německých sil se musel útvar GC III /3 neustále přesouvat a ustupovat Francií na jihozápad. Stalo se, že blízko místa, kde měla GC III /3 právě svoji základnu, se Němci chystali přepadnout další nedaleké letiště, kde bylo odstaveno několik provozuschopných stíhacích letadel. Velení útvaru vyzvalo dobrovolníky, aby se pokusili z tohoto letiště převést tyto stroje do bezpečí, než budou nepřítelem zničeny. Václav byl jedním z pilotů, kteří se dobrovolně přihlásili. S Václavem, vmáčknutým za pilotem letounu MS206, vzlétli na nedaleké letiště, kde byly zachraňované stíhačky roztroušeny podél dráhy. Poté, co přistáli, pojížděli k nejbližšímu z těchto strojů. Václav vylezl z MS206, zamával na rozloučenou a přeběhl k jedné ze stíhaček. Vzal za vrtuli a párkrát s ní pootočil, pak vlezl do kokpitu a pokusil se ji nastartovat. Motor nereagoval! Pokusil se o to ještě několikrát, ale bez výsledku. Frustrovaný seskočil a na nedalekém poli si všiml farmáře, který řídil traktor. Přiběhl k němu, a se zbraní v ruce přinutil farmáře k přesunu ke stíhačce a vysvětlil mu jak otáčet vrtulí, až on bude startovat. Po několika pokusech motor naskočil, rychle otočil letadlo proti větru a vzlétl. Když nabral výšku, naskytl se mu pohled na německé jednotky, které se už blížily k letišti..

By 16 June, GC III /3 were now at La Salanque airbase near Perpignan in South-West France from where they flew their aircraft to Maison Blanche airbase, Algeria. In l’Armée de l’Air service, Václav had flown 91.3 operational hours.

Do 16. června byl útvar GC III /3 na letecké základně La Salanque poblíž Perpignanu v jihozápadní Francii, odkud byla letadla transportována na leteckou základnu Maison Blanche v Alžírsku. Během služby v l’Armée de l’Air nalétal Václav 91,3 provozních hodin..

The Czechoslovak airmen of the unit were released from l’Armee d’Air service and they travelled by train for four days to Casablanca where they boarded the ‘Royal Scotsman’ on 9 July which took them to Gibraltar where they transferred to the ‘David Livingstone’ which sailed to England, arriving at Cardiff at 05:00 on 5 August 1940.

Českoslovenští letci byli propuštěni ze služby l’Armee d’Air a odcestovali vlakem, aby se během 4 dnů dopravili do Casablancy, kde 9. července nastoupili na palubu lodi ‘Royal Scotsman’, která je převezla na Gibraltar, kde přestoupili na loď David Livingstone, která směřovala do Anglie a do Cardiffu dorazila v 05:00 dne 5. srpna 1940.

RAF:

On arrival in England, Václav was based initially at the Czechoslovak transit camp at Cholmondeley and on 14 August 1940 was accepted into the RAF Volunteer Reserve at the rank of AC2. He was then transferred to the Czechoslovak Airmen’s Depot at RAF Cosford for his basic RAF training and rudimentary English lessons. On 6 September, at the rank of Sgt, Václav was posted to the newly formed 312 (Czechoslovak) Sqn, becoming one of its founding members. The squadron were stationed at Duxford and equipped with Hurricane I’s. There, with the other Czechoslovak pilots, some still in l’Armee d’Air uniform, posted to the squadron, Václav re-trained on Hawker Hurricane fighter aircraft.

Po příjezdu do Anglie byl Václav umístěn nejprve v československém tranzitním táboře Cholmondeley a 14. srpna 1940 byl přijat do dobrovolnických záloh RAF v hodnosti AC2. Poté byl převelen do střediska československých letců v RAF Fosfore, aby podstoupil základní výcvik RAF a úvodní lekce angličtiny. Dne 6. září byl Václav v hodnosti četaře zařazen k nově vzniklé 312. (československé) peruti a stal se jedním z jejích zakládajících členů. Peruť byla umístěna v Duxfordu a vyzbrojena stroji Hurricane I. Tam se Václav s ostatními československými piloty, někteří ještě v uniformách l’Armee d’Air, zařazenými k peruti, přeškolili na stíhací letouny Hawker Hurricane.

Václav with Czechoslovak founding members of 312 Sqn, Duxford, August 1940. / Václav s československými zakládajícími členy 312. perutě, Duxford, srpen 1940

On 26 September, 312 Sqn were redeployed to Speke airfield, Liverpool, where their role was the defence of Liverpool and its docks. The squadron was declared operational on 2 October 1940 and Václav flew in the closing stages of the Battle of Britain. He made his first operational flight of the battle – a scramble at 14:25 on 12 October in Hurricane Mk I V6846, the flight lasting 15 minutes with no enemy aircraft encountered. Before the Battle of Britain’s accepted conclusion date of 31 October 1940, he had made four more scrambles, all of which were uneventful.

26. září byla 312. peruť přemístěna na letiště Speke v Liverpoolu, kde byla jejich úkolem obrana Liverpoolu a jeho přístavů. Eskadra byla prohlášena za operační 2. října 1940 a Václav se podílel na závěrečných fázích bitvy o Británii. Svůj první operační let uskutečnil 12. října ve 14:25 v Hurricanu Mk I V6846. Let trval 15 minut, přičemž se nesetkal s žádným nepřátelským letadlem. Před mezním datem ukončení bitvy o Británii 31. října 1940, provedl další čtyři operační lety, bez kontaktu s nepřítelem.

Václav’s log book entries for the Battle of Britain. / Václavovy záznamy v deníku z bitvy o Británii.

Václav was promoted to the rank of Flight Sergeant on 1 March 1941 and on 26 November that year, received his commission at the rank of P/O.

Václav byl 1. března 1941 povýšen do hodnosti rotného a 26. listopadu téhož roku byl povýšen do hodnosti poručíka.

Václav with colleagues, Speke 1941. / Václav během pobytu ve Speke, 1941.

Having completed his first operation tour, for his rest period he was posted, on 13 June 1942, as a flying instructor to 53 OTU [53 Operational Training Unit] who were now based at RAF Llandow, near Cardiff in South Wales and also at RAF Rhoose, its nearby satellite landing ground. At 53 OTU, new pilots were attending training courses, initially on two seater Miles Magister training aircraft before advancing onto single seater Spitfire fighter aircraft. On graduating from their course, they would be posted to operational squadrons in RAF Fighter Command. This was a role he clearly did not like as unusually, after only two months he managed to get himself posted back, on on 28 August 1942, to 312 Sqn, now deployed at Churchstanton, Somerset for operational flying duties and the start of his 2nd Operational Tour.

Po dokončení svého prvního operačního turnusu, byl převelen 13. června 1942 jako instruktor létání k 53. OTU [53 Operational Training Unit], která nyní sídlila v RAF Llandow poblíž Cardiffu v Jižním Walesu a také u RAF Rhoose, jeho nedaleká satelitní přistávací plocha. Na 53. OTU navštěvovali noví piloti výcvikové kurzy, zpočátku na dvoumístných cvičných letounech Miles Magister a poté na jednomístných stíhacích strojích Spitfire. Po absolvování kurzu byli zařazeni do operačních perutí v RAF Fighter Command. Tato jeho nová role se mu zjevně nelíbila do té míry, že po pouhých dvou měsících se mu podařilo dostat se zpět. A tak se dne 28. srpna 1942 objevil opět u 312. peruti, nyní dislokované v Churchstantonu v Somersetu, aby nastoupil a zahájil svůj 2. operační turnus.

Václav at RAF Llandow, Summer 1942. / Václav u RAF Llandow, Léto 1942.

Whilst at Churchstanton, 312 Sqn were primarily involved, with other fighter squadrons, in providing fighter cover for Allied bombers on bombing raids over northern occupied France. These raids, known as ‘Ramrods’ were primarily intended to destroy a ground target and also inflict losses by the escorts on German fighters trying to intervene.

V Churchstantonu se 312. peruť podílela s dalšími stíhacími perutěmi především na poskytování stíhacího krytí spojeneckých bombardérů při náletech na severní Francii, okupovanou Němci. Tyto nálety, známé jako „Ramrody“ (Beranidla), byly primárně určeny ke zničení pozemního cíle a také působily ztráty německým stíhačkám, které se je snažily napadat.

On 7 November 1942, 312 Sqn and 313 Sqn, also deployed at Churchstanton, along with 310 Sqn, from Ibsley – the Czechoslovak Wing – participated in Ramrod 36 – the escort of USAAF bombers on a bombing raid on the submarine U-Boat pens at Brest, France. That day, Václav was flying Spitfire EP518 and both 312 Sqn and 313 Sqn, took-off from Churchstanton at 11:40, and meeting up with 310 Sqn over the English Channel, and before proceeding towards Brest. For that flight Václav was Blue section leader and accompanied by F/Sgt Miroslav Liškutín as Blue 2.

7. listopadu 1942 se 312. a 313. perutě, rovněž dislokované v Churchstantonu, spolu s 310. perutí z Ibsley – československého Wingu – zúčastnily Ramrodu 36 – doprovodu bombardérů USAAF při bombovém útoku na ponorkovou základnu u Brestu ve Francii. Václav ten den létal se Spitfirem EP518 u 312. a 313. perutí. Vzlétl z Churchstantonu v 11:40 a setkal se s 310. perutí nad Lamanšským průlivem a poté pokračoval směrem na Brest. Václav byl na tomto letu vedoucím modré sekce a byl doprovázen rotným Miroslavem Liškutínem jako Modrá 2.

Nearing Brest, the Czechoslovak Wing were about 5 miles away approaching the rear of the bombers from the East at an altitude of 19,000 feet. The Czechoslovak Wing Leader radioed the Bomber Leader warning him that they were about 5 miles away and would be approaching to give close escort, but no reply was received. At about 1½ miles away, Wing Leader again radioed the Bomber Leader, again no reply was received. As the Czechoslovak Wing was passing to the rear of the bombers, they were fired upon from from the Liberator gunners. Wing Leader called the Bomber Leader with the message “Cease fire, friendly fighters” but again no response only intercom chatter from the bombers of “Messerschmitts”. At this point Vaclav, flying Spitfire Mk Vb EP518, was mistaken for an enemy aircraft and was fired upon by the Liberator gunners. Václav was able to complete the mission, landing back at Churchstanton at 13:45 where it was found that his Spitfire had received five hits, causing Cat B damage.

V blízkosti Brestu byl československý Wing asi 8 mil daleko a blížil se k týlu bombardérů od východu ve výšce 19 000 stop. Velitel československého Wingu informoval vysílačkou Velitele bombardovací formace, že jsou asi 5 mil za nimi a že se přiblíží, aby jim poskytli ochranný doprovod, ale žádná odpověď nepřišla. Asi ve vzdálenosti 1,5 míle velitel čsl. Wingu znovu kontaktoval vysílačkou velení bombardovacího svazu, opět bezvýsledně. Ale když se doprovodná zabezpečovací stíhací formace přiblížila k týlu svých bombardérů, začali na ně střelci z Literátorů střílet. Velitel Wingu volal velitele bombardérů se zprávou „Zastavte palbu, přátelští bojovníci“, ale opět žádná odpověď, pouze komunikační šum ve sluchátkách od svých bombardérů „Messerschmitts“. V tomto okamžiku byl Václav, pilotující Spitfire Mk Vb EP518, mylně považován za nepřátelský letoun a střelci Liberatorů jej považovali za svůj cíl. Václavovi se ale podařilo misi dokončit a ve 13:45 přistál zpět v Churchstantonu, kde bylo zjištěno, že jeho Spitfire dostal pět zásahů a způsobil mu poškození v kat. B.

Václav with 312 Sqn 1943/44. / Václav u 312. perutě, 1943/44.

On 1 July 1943, he was appointed Flight Commander of the squadron’s ‘B’ Flight. They were then deployed at RAF Skeabrae, in the Orkney Isles and equipped with Spitfire Vc’s. Squadrons were normally deployed to RAF Skeabrae primarily to give them a rest period in a low-key operational area, after front line service in Southern England. From here they undertook convoy patrols and also the aerial defence of the Royal Navy base at Scapa Flow from marauding Luftwaffe aircraft flying from Norway. Václav completed his 2nd Operational Tour on 1 February 1944 and was posted to the Czechoslovak Inspectorate General (CIG) in London for non-operational duties.

Dne 1.července 1943 byl Václav jmenován velitelem letky „B“ jejich perutě. Poté byly nasazeni v RAF Skeabrae na Orknejských ostrovech a vyzbrojeni stroji Spitfire Vc. Perutě byly normálně nasazovány do RAF Skeabrae především proto, aby byl jejich pilotům poskytnut odpočinek při nepříliš vysilující operační činnosti po náročné frontové službě v jižní Anglii. Odtud podnikali ochranné hlídky konvojů a také leteckou ochranu základny Royal Navy ve Scapa Flow před nepřátelskými letouny Luftwaffe, startujícími z Norska. Václav dokončil svůj 2. operační turnus 1. února 1944 a byl vyslán na Československý generální inspektorát (CIG) v Londýně pro administraci neoperačních činností.

The CIG was the headquarters of Czechoslovak Air Force within the RAF based in London led by AVM RNDr Karel Janoušek, KCB. The purpose of this unit was the command of all Czechoslovak RAF units and also to serve as a liaison point between British Air Ministry and Czechoslovak units and airmen. The unit was staffed mainly by Czechoslovak RAF Officers, who having completed their operation tour, would undertake CIG duties during their six months rest period before resuming operational flying.

CIG bylo velitelství československého letectva v rámci RAF se sídlem v Londýně pod vedením AVM RNDr. Karla Janouška, KCB. Účelem zřízení této jednotky bylo velení všem československým jednotkám RAF a také fungovat jako styčný bod mezi britským ministerstvem letectví a československými jednotkami a jejich letci. Jednotka byla obsazena převážně československými důstojníky RAF, kteří po ukončení operačního turnusu převzali povinnosti CIG během svého šestiměsíčního odpočinku před dalším operačním nasazením.

313 Sqn:
313. peruť:

On 22 May 1944 he was able to resume operational flying when he was posted to 313 (Czechoslovak) Sqn and started his 3rd operational tour. The squadron were based at RAF Tangmere, near Chichester and equipped with Spitfire HF Mk VI’s. With D-Day – the Allied invasion of Europe – imminent, the squadron’s activities at that time were mainly providing fighter cover to the Allied invasion build up at Portsmouth and Southampton as well as softening up targets over northern France in preparation for the forthcoming invasion.

22. května 1944 se mu podařilo vrátit k operačnímu létání, když byl přidělen k 313. (československé) peruti a zahájil tak svůj 3. operační turnus. Peruť měla svoji základnu v RAF Tangmere, poblíž Chichesteru a byla vybavena Spitfiry HF Mk VI. S blížícím se dnem D – spojeneckou invazí do Evropy, se činnost eskadry v té době týkala především poskytování stíhacího krytí spojenecké invazi, budované v Portsmouthu a Southamptonu a také ničení cílů nad severní Francií v rámci přípravy na nadcházející invazi.

The long awaited D-Day finally happened on 6 June 1944. 313 Sqn squadron was operational, making four patrols that day over the Eastern portion of the invasion beaches, between Arromanches and Le Havre. Václav flew on each of those patrols in Spitfire MJ668, with flights 07:20 to 09:10, then 12:15 to 14:10, again at 16:20 to 18:25 and finally at 20:40 to 22:35. No enemy aircraft were sighted on those patrols and only slight flak from the Le Havre area was encountered.

Dlouho očekávaný den „D“ nakonec nastal 6. června 1944. 313. perutˇ byla vysoce aktivní a ten den provedla čtyři hlídky nad východní částí invazních pláží mezi Arromanches a Le Havre. Václav pilotoval na každé z těch hlídek Spitfire MJ668, s intervaly letů 07:20 až 09:10, pak 12:15 až 14:10, znovu 16:20 až 18:25 a nakonec 20:40 až 22:35. Při těchto hlídkách nebyly spatřeny žádné nepřátelské letouny a došlo pouze k setkání s nepatrným flakem z oblasti Le Havre.

He remained with 313 Sqn until 30 September when he was posted back to 312 Sqn, now deployed at RAF North Weald, where he was appointed Flight Commander of its ‘A’ Flight. On 15 November 1944 he was appointed Commanding Officer of 312 Sqn at the rank of Acting Sqn/Ldr, replacing W/Cmdr Jaroslav Hlaďo DSO, DFC.

U 313. perutě zůstal do 30. září, kdy byl převelen zpět k 312. peruti, nyní dislokované v RAF North Weald, kde byl jmenován velitelem její letky „A“. Dne 15. listopadu 1944 byl jmenován velitelem 312. peruti v hodnosti velícího majora, kde nahradil předchozího velitele Jaroslava Hlaďo DSO, DFC.

On 24 January 1945, Václav married Roma Helene Annette Beviere, a British lady who worked in a fashion shop. He returned to CIG on 19 April 1945 where he was assigned to Educational and Administrative duties and remained until the end of the war. With the RAF he had flown a total of 760.10 flying hours.

24. ledna 1945 se Václav oženil s Romou Helene Annette Beviere, britskou dámou, která pracovala v módním obchodě. Do CIG se vrátil 19. dubna 1945, když tam byl přidělen do sekce vzdělávání a administrace a zůstal zde až do konce války. Ve službách RAF měl nalétáno celkem 760,10 letových hodin.

Return to Czechoslovakia:
Návrat do Československa:

Václav presenting the Rembrance book of fallen WW2 Czechoslovak RAF airmen to President Eduard Beneš, Prague 1946. / Václav při předávání Pamětní knihy padlých československých letců RAF prezidentu Eduardu Benešovi, Praha 1946.

Václav returned to Czechoslovakia on 16 August 1945. He remained in the Czechoslovak Air Force with the rank of kapitán (F/Lt) and was assigned to the 12 Air Regiment at Prague-Kbely airbase. On its return to Czechoslovakia, 310 Sqn had been incorporated into the ranks of that Air Regiment.

Václav se vrátil do Československa 16. srpna 1945. V československém letectvu zůstal v hodnosti kapitán a byl přidělen k 12. leteckému pluku na letišti Praha-Kbely. Při návratu do Československa byla celá 310. peruť začleněna do řad tohoto leteckého pluku.

Czechoslovak State Airlines:
Československé Státní Aerolinie:

He was demobilised on 23 January 1946 and joined Československé Státní Aerolinie (ČSA), the national airline, as a pilot. In post war Czechoslovakia, as there had been no civil aviation during the war, ČSA was then entirely dependent on former RAF personnel for its aircrew and ground staff, while new personnel were being trained. Over the next two years Václav flew domestic and international flights usually in DC3s or former Luftwaffe Ju52 aircraft.

Dne 23. ledna 1946 byl Václav demobilizován a nastoupil jako pilot do Československých státních aerolinií (ČSA). V poválečném Československu byla o piloty nouze, protože za války civilní letectví neexistovalo, a ČSA byly ohledně pilotů, posádek i pozemního personálu zcela závislé na letcích z personálu RAF, zatímco výcvik personálu nového teprve začínal. V následujících dvou letech Václav létal na vnitrostátních i mezinárodních linkách obvykle na letounech DC3 nebo získaných letounech Luftwaffe Ju52.

Following the Communist take-over in February 1948, the Czechoslovaks who fought for the Allies in WW2 were regarded as being tainted by capitalism and thus ‘undesirable’ in the new Czechoslovak regime. Many were dismissed from the military, demoted, stripped of their Czechoslovak decorations, arrested, imprisoned and subjected to other forms of persecution and degradation. For the former RAF airmen who were now employed by ČSA, their position was very slightly different. During WW2 there had been no aviation training in Czechoslovakia, and so post WW2, when ČSA was rebuilding its airline and operating routes, the only trained pilots and aircrew were those who had served in the RAF. Thus these airmen were needed in the interim whilst new ‘politically reliable’ personnel were trained to take their place.

Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byli Čechoslováci, kteří ve 2. světové válce bojovali na straně Spojenců, považováni za načichlé kapitalismem, a tedy „nežádoucí“ v nově se rodícím, rusky orientovaném československém režimu. Mnozí byli z armády propuštěni, degradováni, zbaveni československých vyznamenání, zatýkáni, vězněni a vystaveni jiným formám perzekuce a degradace. Avšak u bývalých letců RAF, kteří byli tehdy zaměstnáni u ČSA, byla jejich pozice mírně odlišná. Protože za 2. světové války neprobíhal v Československu žádný letecký výcvik, byli letci z RAF jedinou cestou, jak provozovat a rozvíjet síť svých leteckých linek. Tito letci tedy byli v tu dobu nezastupitelní, jakkoliv byl na jejich místa už cvičen nový „politicky spolehlivý“ personál.

Václav with ČSA personnel 1946. / Václav s personálem ČSA 1946.

Escape from Communist Czechoslovakia:
Útěk z komunistického Československa:

Soon after the Communist putsch of February 1948 he, like many other of his former RAF collegues who had British wives, began to receive ‘special’ attention from the Communists. In many cases, as the wives still had British passports, they returned to England with their children osstensable for a holiday. In reality it was just a ruse to get them away from the Communists authorites in Czechoslovakia. Once they were safe, their husbands would attempt to leave Czechoslovakia themselves.

Brzy po komunistickém puči v únoru 1948 se mu, stejně jako mnoha dalším jeho bývalým kolegům z RAF, kteří měli britské manželky, začalo dostávat „zvláštní“ pozornosti komunistů. V řadě případů, kdy měly jejich manželky stále ještě britské pasy, se vrátily do Anglie se svými dětmi pod záminkou dovolené či návštěvy svých rodin. Ve skutečnosti to byla záminka, jak je dostat pryč z komunistického Československa. Jakmile budou v bezpečí, jejich manželé se sami pokusí Československo opustit.

At the time Vaclav had not yet had his Czechoslovak passport confiscated and was permitted to make international flights for ČSA. At the time his regular route was Prague – Paris – Prague.

Václavovi v té době ještě nebyl zabaven československý pas a směl létat na mezinárodních linkách pro ČSA. Jeho pravidelná trasa byla tehdy Praha – Paříž – Praha.

In Václav’s case his wife and 2 daughters successfully left, by train, for their ‘holiday’ in England. But a family acquaintance, the British wife of a Czechoslovak Communist politician in Prague, became suspicious as to the true motive of the ‘holiday’ and informed the Communist authorities

V případě Václava odcestovala jeho žena a 2 dcery vlakem úspěšně na „dovolenou“ do Anglie. Ale rodinná známá, britská manželka československého komunistického politika v Praze, začala mít podezření ohledně skutečného motivu ‚svátku‘ a informovala komunistické úřady.

On receiving this information, the StB – Státní bezpečnost – the State Security Police went late on the evening of 4 May 1948 to Václav’s flat to question him about his families recent departure to England. Václav explained that the flat was about to be refurbished and produced documents to confirm that such work had been authorised and due to be started. He explained that his family had taken this opportunity to take a holiday in England so that they could avoid the disruption of this refurbishment.

Po získání takové informace se StB – Státní bezpečnost – vypravila pozdě večer 4. května 1948 do Václavova bytu, aby ho vyslechla ohledně nedávného odchodu jeho rodiny do Anglie. Václav jim vysvětlil, že byt je před rekonstrukcí, a předložil doklady potvrzující, že takové práce byly objednány a měly být zahájeny. Vysvětlil, že jeho rodina využila této příležitosti a odjela na dovolenou do Anglie, aby nepřekážela při pracích na rekonstrukci.

The StB left in the early hours of the morning but Václav had little doubt that they would check his explanation. Once they found that the authorised work had subsequently been cancelled, they would be back to arrest him. That morning, and 5 May 1948, he was due to make a scheduled flight to Paris.

StB odjela v časných ranních hodinách, ale Václav nepochyboval, že jeho vysvětlení bude prověřováno. Poté si zjistí, že původně objednaná zakázka byla následně zrušena, vrátí se, aby ho zatkli. Toho rána 5. května 1948 měl uskutečnit další z pravidelných letů do Paříže.

Prior to the StB visit, Václav had already been planning to escape but their visit forced to move his plans forward. He immediately packed a small suitcase and wore his pyjamas under his uniform. Václav then proceeded to destroy everything in the flat as he did not want the Communists to have any of his possessions. Having completed this task he then left for Prague’s Ruzyne airport and piloted DC3 OK-WDI on its scheduled ČSA flight to Paris.

Václav svůj útěk plánoval už před návštěvou StB, ale po jejich projeveném zájmu se musel rychle rozhodnout. Okamžitě si sbalil malý kufr a pod uniformu si oblékl pyžamo. Potom v bytě všechno zničil, protože nechtěl, aby komunisté cokoliv z jeho majetku získali. Poté, kdy svůj záměr dokončil, odjel na letiště Praha Ruzyně a ujal se pilotáže DC3 OK-WDI na jeho pravidelném letu ČSA do Paříže.

Having disembarked from the aircraft at Paris airport, he went to a telephone kiosk and called the ČSA office at Prague. He told them that they would need to send another pilot to Paris to fly the DC3 otherwise they would not get their aircraft back as he refused to fly back to Prague and left the terminal.

Po vystoupení z letadla na pařížském letišti vyhledal telefonní budku a zavolal do kanceláře ČSA v Praze. Oznámil jim, že budou muset poslat dalšího pilota do Paříže, aby vrátil letoun DC3 zpět do Prahy. On už se do Prahy nemíní vracet. Poté letiště opustil.

An unfortunate side effect of Václav having to move his escape plans forward was that he was unable to contact his relatives beforehand. One of these was that his brother Karel, who had also served in the RAF in England, was later himself arrested and imprisoned. After his release he was still the subject of Communist harrasement. Shortly after he was involved in a ‘strange’ accident and died three days later.

Nešťastným vedlejším důsledkem toho, že Václav musel své plány na útěk rychle zrealizovat, bylo to, že už nestihnul informovat své příbuzné. Tím nejbolestnějším bylo, že jeho bratr Karel, který také sloužil v RAF v Anglii, byl později sám zatčen a uvězněn. I po propuštění byl stále StB sledován a perzekuován. Krátce poté se stal účastníkem „podivné“ nehody, na jejíž následky zranění o tři dny později zemřel.

Václav’s final ČSA flight, Paris, 5 May 1948. / Václavův poslední let ČSA, Paříž, 5. května 1948.

2nd Exile:
2. exil:

He first travelled to Holland with the intention of joining KLM, only to find out that there was a reciprocal agreement between KLM and ČSA not to employ pilots from each other. Eventually he returned to England and on 13 September 1948 and was able to re-joined the RAF – but at low rank of AC2. Shortly after he was offered a short service commission of five years, at the lower rank of Flying Officer, compared to his end of WW2 RAF rank of Acting Sqn/Ldr.

Nejprve odcestoval do Holandska s úmyslem vstoupit do KLM, aby zde zjistil, že mezi KLM a ČSA existuje vzájemná dohoda nezaměstnávat piloty druhé společnosti. Nakonec se vrátil do Anglie a 13. září 1948 mu bylo umožněno připojit se znovu do služeb RAF, ale pouze v hodnosti AC2. Krátce poté mu byla nabídnuta krátkodobá smlouva na 5 let v nižší hodnosti nadporučíka, uvážíme-li, že konec války jej ve službách RAF zastihl v hodnosti velícího majora.

Shortly after, he was posted to RAF Cardington, but as the RAF now surplus of WW2 pilots, this was only in the capacity as administrative desk-job and not return to flying as he had hoped for. Sadly, due to some hearing loss, he had failed his RAF medical for flying duties. RAF Cardington was the location of the RAF’s No 2 Reception Unit to process all airmen recruited through National Service, voluntary enlistment and re-enlistment.

Krátce nato byl poslán do RAF Cardington, ale vzhledem k tomu, že RAF nyní měla nadbytek pilotů z 2. světové války, jednalo se pouze o administrativní pozici a k létání se už nedostal, jak předtím doufal. Bylo smutné, že kvůli zhoršenému sluchu, nevyhověl zdravotním požadavkům RAF pro letovou činnost. V RAF Cardington byl umístěn přijímací útvar RAF č. 2, který měl za úkol zpracovávat evidenci všech letců přijímaných prostřednictvím National Service.

He was, however, very unhappy at being grounded but consoled himself with the fact that he was now in a democratic country and whilst his situation was not ideal, it was better than that of the Czechoslovak former RAF airmen with British wives, who had been unable to escape to the West and were then subjected to persecution and imprisonment by the Communist authorities in his homeland.

Z toho jak dopadl byl velmi smutný, ale utěšoval se tím, že je alespoň v demokratické zemi, a přestože jeho situace nebyla ideální, byl na tom lépe než jeho bývalí kolegové – letci RAF se svými britskými manželkami, kterým se nepodařilo uprchnout na Západ a byli vystaveni pronásledování a věznění komunistickým režimem ve své vlasti.

Having completed his five year contract, He retired from the RAF on 7 March 1954, at the rank of S/Ldr. In civilian life he worked as an administrator at the British Cellophane company, a worldwide exporter of cellophane, at Bridgwater, Somerset.

Poté, kdy mu vypršela pětiletá smlouva, ukončil dne 7. března 1954 svoje působení v RAF a to v hodnosti majora. V civilním životě si našel práci jako úředník ve společnosti British Cellophane company, celosvětovém vývozci celofánu, v Bridgwater, Somerset.

Václav, Weston Super Mare, 1965. / Václav, Weston Super Mare, 1965.

Václav Šlouf died alone, at home in his flat, from a stroke, on 13 April 1976 at Weston-Super-Mare Somerset, UK.

Václav Šlouf zemřel v osamění, doma ve svém bytě na mozkovou mrtvici dne 13. dubna 1976 ve Weston-Super-Mare Somerset ve Velké Británii.

Medals:
Medaile, vyznamenání:

British / Velká Britanie: :

Distinguished Flying Cross

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp

Air Crew Europe Star with France and Germany clasp

Defence Medal

War Medal

Czechoslovakia / Československo::

Válečný kříž 1939 and 4 bars

Za chrabrost and 4 bars

Za zásluhy I.stupně

Pamětní medaile se štítky F–VB

France / Francie:

Médaille Militaire

Croix de Guerre avec Palme and Silver Star

Remembered:
Památná místa:

Czech Republic:
Česká republika:

Dvorec u Nepomuku:

A plaque on the former family home of the Šlouf brothers in Dvorec.

Pamětní deska na rodném domě bratří Šloufů ve Dvorci u Nepomuku.

And also a street named after the Šlouf brothers in Dvorec.

A rovněž jedna z ulic ve Dvorci nese jejich jméno.

Prague – Klárov:

In November 2017, his name, along with the names of 2507 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno spolu se jmény dalších 2507 československých mužů a žen, kteří během 2. svět. války sloužili v RAF, odhaleno u pomníku Okřídleného lva na pražském Klárově.

Great Britain:
Velká Británie:

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Je připomínán, spolu s ostatními 2938 posádkami bitvy o Británii, na pamětní zdi Christophera Foxleyho-Norrise v Národním památníku bitvy o Británii v Capel-le-Ferne, Kent:


He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:

Je připomenut také na Památníku bitvy o Británii v Londýně:

This entry was posted in 312 Sqd, 313 Sqd, Battle of Britain, Biography, Not Forgotton. Bookmark the permalink.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.