De berging van Karel Pavlik’s Spitfire in 1997

Recovery of Karel Pavlik´s Spitfire in 1997
– near Dranouter in West Flanders, Belgium

Exkavace Spitfiru Karla Pavlíka v r. 1997
– nedaleko vesnice Dranouter v západních Flandrách v Belgii

On 5 May 1942, six RAF Boston, twin-engined bombers from 226 Sqn were on a mission to bomb the electric power station at Lille-Sequedin in Northern France. They were escorted by 36 Spitfires from 64 Sqn, 122 Sqn and 313 (Czechoslovak) Sqn in an operation named Circus 157.

5. května 1942, šest Bostonů RAF, dvoumotorových bombardérů 226.perutě, bylo vysláno na misi bombardovat elektrárnu v Lille-Sequedin v severní Francii. Byli doprovázeni 36 Spitfiry z 64., 122. a 313 (Československé) perutě při operaci pojmenované Circus 157.

At around 15:30 the formation was intercepted by 21 Fw-190 fighters from Jagdgeschwader 26 near Kemmelberg, Belgium In the dog-fight that followed the RAF fared badly with five Spitfires being shot down, with four of the pilots being killed, whilst the 5th, S/Ldr František Fajtl managed to land safely his damaged Spitfire, evade capture, escape across continental Europe and eventually reach the UK some three months later.

Kolem 15:30 odpoledne byla jejich formace narušena poblíž Kemmelbergu v Belgii 21 stíhačkami FW-190 Jagdgeschwader 26. V leteckém souboji, který následoval, RAF utrpěla těžké ztáty s pěti sestřelenými Spitfiry a čtyřmi piloty zabitými v boji, zatímco pátému – S/Ldr Františku Fajtlovi – se podařilo úspěšně přistát s poškozeným Spitfirem, vyhnout se zajetí a po tříměsíční únikové anabázi kontinentální Evropou dostat se zpět do Velké Británie.

One of the four who was killed was Sgt Karel Pavlík, a 23 year old Czechoslovak pilot from Plzeň who flew with 313 Sqn. His Spitfire Mk VB, BM261, being shot down at 15:45 Kemmel hill, near Dranouter, Belgium, having become the 70th ‘kill’ of Hauptmann Josef “Pips” Priller. Pavlik’s Spitfire, hit the ground at about 400 mph, the velocity causing it to become embedded some 8 metres deep in the Belgian blue sea-clay.

Jeden ze čtyř zabitých byl SGT Karel Pavlík, třiadvacetiletý československý pilot z Plzně, který létal u 313. perutě. Jeho Spitfire Mk VB, BM261 byl sestřelen v 15:45 na úpatí vrchu Kemmel poblíž vesnice Dranouter v Belgii a byl 70. “úspěchem” Hauptmanna Josefa “Pips” Prillera. Pavlíkův Spitfire narazil do země rychlostí asi 650 km/hod, a tato rychlost způsobila, že se zabořil téměř 8m hluboko do belgického modrého mořského jílu.

Pavlik´s remains were recovered by the Missing Research and Inquiry Service in July 1946 and interred at the CWGC section at Ypres Town Extension cemetery on 20th August 1946.

Pavlíkovy ostatky byly vyzvednuty ze země až v červenci 1946 a pohřben byl 20. srpna 1946 na vojenském hřbitově CWGC Ypres Town Extension.

In May 1997, the remains of the Spitfire were recovered, the excavation story by Dirk Decuypere below.

V květnu 1997 byla zorganizována akce na vyzvednutí zbytků Spitfiru​; příběh o exkavaci panem Dirkem Decuypere následuje​.

_______________________________________________________________

Eind mei 1997 vroeg Vlamertingenaar Wim Huyghe me om samen naar het wrak van Karel Pavlíks Spitfire in Dranouter op te graven. We spraken verschillende andere mensen aan om mee te helpen en zo werd de West-Vlaamse Groep-Huyghe-Decuypere opgericht. Intussen ging ik op bezoek bij de pachter van de weide waarin het vliegtuigwrak rustte: de weide van landbouwer Guido Rouseu. Ik was er bijzonder hartelijk ontvangen geworden en kreeg zijn medewerking.

At the end of May 1997, Wim Huyghe from Vlamertinge (near Ypres, Belgium) asked me to help him dig for the wreckage of Karel Pavlík´s Spitfire near Dranouter. We contacted various other people to help us with it, and that is how the West Flemish Group-Huyghe-Decuypere was founded. In the meantime, I visited the tenant of the meadow in which the wreck of the airplane rested: the meadow of farmer Guido Rouseu. I was very cordially welcome there and received his cooperation.

Na konci května 1997 se mě Wim Huyghe z obce Vlamertinge (blízko Ypres v Belgii)zeptal, jestli bych s ním nešel kopat, abychom společně našli vrak Spitfiru Karla Pavlíka poblíž Dranouteru. Obrátili jsme se na několik lidí s prosbou o pomoc, a tak byla založena západoflanderská Skupina Huyghe-Decuypere. Mezitím jsem navštívil pronájemce louky, ve které se nacházel vrak letadla: louky sedláka Guido Rouseua. Byl jsem tam velmi srdečně přivítán a dostalo se mi od něj spolupráce.

Op zaterdag 21 juni 1997 waren Wim Huyghe, Erwin Vandenbroucke en ikzelf ter plaatse met Guido Rouseu en Jerome Tancré, die als ooggetuigen optraden. Ze wezen – weliswaar op korte afstand van elkaar gelegen – verschillende precieze punten aan waar de Spitfire zou zijn ingeslagen. Uiteindelijk gaf de door Guido Rouseu aangeduide plek de eerste aluminium wrakstukjes van de Spitfire prijs: een halve meter onder de grond.

Saturday 21st June 1997, Wim Huyghe, Erwin Vandenbroucke and myself were at the location with Guido Rouseu and Jerome Tancré, who were eyewitnesses of the Spitfire crash on 5th May 1942. They pointed out – as a matter of fact within short distance from each other – various exact spots where the Spitfire supposedly hit the ground. Finally, the place indicated by Guido Rouseu yielded the first small aluminum wreckage bits of the Spitfire: half a metre underground.

V sobotu 21. června 1997 Wim Huyghe, Erwin Vandenbroucke a já sám jsme se nacházeli na místě spolu s Guidem Rouseuem a Jeromem Tancré, kteří byli očitými svědky (zřícení Spitfiru 5.května 1942. Označili – fakticky nedaleko od sebe – několik přesných míst, kde spitfire údajně narazil do země. Nakonec jedno z míst, označené Guido Rouseuem, vydalo první malé hliníkové kousky vraku Spitfiru: půl metru pod zemí.

Op de regenachtige zondag van 29 juni 1997 – om halfacht in de morgen – stonden we er opnieuw met de kers verse bergingsploeg Huyghe-Decuypere. We hadden ook BAHA (Belgian Aviation History Association) uitgenodigd om mee te werken aan de opgraving.

On a rainy Sunday of 29th June 1997 – at seven thirty in the morning – we stood there again with the brand new salvage team of Huyghe-Decuypere. We also invited BAHA (Belgian Aviation History Association) to work with us during the excavation.

V deštivé neděli 29. června 1997 v 7:30 ráno jsme tam stáli znovu – se zbrusu novým záchranným týmem Huyghe-Decuypere. Pozvali jsme také BAHA (Belgická asociace historického letectví), aby s námi pracovali na exkavaci.

In de eerste laag van twee meter werden nu en dan enkele wrakstukken gevonden, maar daarna bleef het wachten, en bleef de zo vertrouwde geur van brandstof aanvankelijk totaal uit de lucht. Toen de zwarte inslagvlek werd blootgelegd en onze neuzen dan toch de gebruikelijke brandstofgeur detecteerden, kregen we weer hoop.

We found solitary pieces of wreckage here and there in the first layer of two metres, but afterwards it was the waiting, and to begin with the so familiar scent of the fuel was completely absent in the air. When the black impact point was uncovered and our noses finally detected the usual smell of fuel, we were hopeful once again.

V první dvoumetrové vrstvě jsme našli tu a tam jednotlivé kusy vraku, ale potom následovalo čekání, protože tak důvěrně známá vůně paliva nebyla zpočátku ve vzduchu vůbec cítit. Když bylo odkryto černé místo nárazu a naše nosy konečně vystopovaly obvyklou vůni paliva, nabyli jsme opět naděje.

Maar ook in de volgende dubbele meter werd er quasi niks gevonden. De Dranouternaars hadden steeds benadrukt dat de piloot wel acht meter diep lag, dus zeker ook de motor. Er kon in elk geval nu al besloten worden dat én de Duitsers én de Britse bergingsploeg quasi alles wat ze boven en rond de piloot vonden, hadden meegenomen. Mogelijks wilden ze zoveel mogelijk materiaal voor de identificatie van de nog onbekende piloot recupereren.

But there was almost nothing found in the following two metres, either. The inhabitants of Dranouter had always stressed, that the pilot had layed eight metres deep, therefore surely the engine as well. One way or another, it could be concluded that both the German and the British salvage teams had taken with them almost everything they found above and around the pilot. It is possible they wanted to recover as much material as possible for the identification of the, as yet, unknown pilot.

Ale v dalších dvou metrech nebylo také nalezeno skoro nic. Obyvatelé Dranouteru vždycky zdůrazňovali, že pilot se nacházel určitě osm metrů pod povrchem země, tudíž motor jistě také. Tak či tak, jak německé, tak britské exkavační týmy s sebou vzaly téměř všechno, co nalezly nad a kolem pilota. Je možné, že chtěly získat co nejvíce materiálu, aby mohli identifikovat zatím neznámého pilota.

We waren weer al enkele plaklagen klei dieper gevorderd toen de kraanbak plots tegen de eerste verwrongen aluminium stukken van de rompsectie kraakte: van dan af kwam het ene stuk na het andere boven en werd er geploeterd en gewroeteld in de kleverige kleimassa. Op het zeildoek werden naast bijzonder veel aluminium stukken onder meer volgende onderdelen opengelegd: het rugleer van Pavlíks zetel, pantserplaatfragmenten, drie zuurstofflessen, delen van het flightpanel, een voetstuur, de uit elkaar geslagen radio, een stuk van de cockpitdeur en van het onderstel van de pilootstoel…. Het best bewaard was het instrument voor de remdrukmeter, evenals het onderste deel van de gunsight (vizier).

We proceeded deeper, through several further slices of clay layers, when the digger bucket suddenly cracked against the first twisted aluminum pieces of the body section: from then on one piece after another surfaced and we were rooting and toiling in the sticky clay mass. On the sail-canvas were placed many aluminium artefacts amongst them the following parts: the leather of the back support of Pavlík´s seat, fragments of armoured plate, three oxygen bottles, parts of the flight panel, a footpedal, radio smashed to pieces, a piece of the cockpit door and a piece of the bottom part of the pilot´s seat…The instrument measuring the brake pressure was preserved the best, as well as the bottom part of the gunsight.

Pokračovali jsme dál a hlouběji několika vrstvami jílu,když lžíce rypadla náhle narazila na první zkroucené hliníkové kusy trupu letadla: od toho okamžiku se vynořoval jeden kus za druhým a my jsme kutali a dolovali v lepkavé mase jílu. Na plachetnicovém plátně přistávalo nesmírné množství hliníkových kusů a také následující součásti, mimo jiné: kůže ze zadní opory Pavlíkovy sedačky, fragmenty pancéřového panelu, tři kyslíkové lahve, části leteckého (řídícího) panelu, pedál, rádio rozdrcené na kousky, kus dveří kokpitu a také kus spodní části pilotovy sedačky…Instrument meřící tlak brzd byl zachován nejlépe, a taktéž spodní část zaměřovače.

Een van de grote problemen tijdens de opgraving was de “vloeibaarheid” van de Belgische blauwe klei. Aan een kant heeft de klei geholpen om de wrak van het vliegtuig te bewaren in een luchtdichte verzegeling, maar in de diepte van 8 meter betekende de vloeibaarheid van de klei ook, dat de uitgegraven put vulde zich zeer snel weer dicht. Daarom moest de team snel werken in de voortdurend veranderende omstandigheden.

A major difficulty encountered during the excavation was the ‘liquidity’ of the Belgium blue clay. Whilst it had helped preserve the aircraft remains giving it an airtight seal, its liquidity, especially at the depth of 8 metres meant that it closed in very quickly to fill any vacant space. Hence a need for the team to work quickly in those rapidly changing conditions.

Největším problémem při exkavaci byla “tekutost” belgického modrého jílu. Na jedné straně jíl pomohl díky své neprodyšnosti uchovat zbytky letounu, na druhé ale jeho “tekutost” speciálně v hloubce 8m způsobila, že se půda velmi rychle uzavírala, aby vyplnila vybagrovaný prostor. Proto musel tým pracovat spěšně v rychle se měnících podmínkách.

Het kroonstuk blijft echter de Rolls Royce-motor, die op zeven meter diepte rustte. En al had de motor uiteraard een flinke dreun gekregen, toch kwam hij relatief compact uit de bodem. De propellernaaf was de laatste die zich aan het daglicht prijsgaf. Slechts één uur en driekwart had de graafactie geduurd: kraanman Patrick Doom kon de put weer dichten. Om twaalf uur lag de weide weer vlak.

This slideshow requires JavaScript.

However, the masterpiece was the Rolls-Royce engine, which rested at the depth of seven metres. And even though the engine suffered a severe pounding, it still came out of the ground in a relatively intact state. The propeller hub was the last piece which came to light. The excavation took only one hour and forty five minutes: the crane operator Patrick Doom could fill in the pit again. At 12 o´clock was the meadow level again.

Nicméně parádním kouskem byl motor Rolls-Royce, který spočíval v hloubce 7m. A přestože motor utrpěl značné omlácení, vynořil se ze země v relativně kompaktním stavu. Osa vrtule spatřila denní světlo jako poslední. Exkavace trvala jen jednu a tři čtvrtě hodiny: operátor rypadla Patrick Doom mohl jámu znovu naplnit. V poledne byla louka opět upravená.

Alles werd op twee opleggers geladen en naar kolenhandelaar Vanacker in Vlamertinge gebracht, die zo vriendelijk was zijn hogedrukreiniger en voldoende werkruimte ter beschikking te stellen. Nog de hele verdere zondag en ook nog de hele daaropvolgende maandag hebben we met twee man alle stukken een eerste grondige reinigingsbeurt gegeven. Hierbij hield Wim Huyghe zich quasi louter bezig met de motor en de super¬charger, die er zondagavond al behoorlijk ‘cleaner’ uitzagen. Op één van de identificatieplaatjes werd nu onder andere duidelijk leesbaar dat het toestel uit de Castle Bromwich A/C Factory rolde als het 2144e van het type Merlin 45 voor Spitfire Vb.

Everything was loaded on two trailers and taken to Vanacker, the coal merchant in Vlamertinge, who very kindly provided his high pressure cleaner and enough workspace placed at our disposal. Yet another whole Sunday and even the following Monday the two of us cleaned thoroughly all the pieces for the first time. Wim Huyghe was busy almost exlusively with the engine and the supercharger, which looked considerably cleaner by Sunday evening. On one of the small identification plates, it was now clearly legible – amongst other – that the machine rolled off the Castle Bromwich A/C Factory as 2144th of the type Merlin 45 for Spitfire Vb.

Vše bylo naloženo na dva traktorové závěsy a odvezeno k obchodníku s uhlím, panu Vanackerovi ve Vlamertinge,který nám také velmi laskavě propůjčil vysokotlakou čističku a dostatek pracovního místa. Další celou neděli a dokonce následující pondělí jsme my dva poprvé důkladně čistili všechny kusy. Wim Huyghe se zabýval výlučně motorem a turbodmychadlem, které vypadaly podstatně čistější v neděli večer. Na jednom z malých identifikačních štítků jsme teď mohli jasně přečíst, kromě jiného,že motor vyjel z továrny na letadla v Castle Bromwich jako 2144. typu Merlin pro Spitfire Vb.

In de daaropvolgende weken is Wim de motor blijven schoonmaken bij hem thuis.

In the following weeks, Wim continued to clean the engine at his place.

V následujících týdnech Wim pokračoval v čištění motoru u sebe doma.

In mei 2011 schonk Dirk Decuypere op de crash site in Dranouter enkele stukjes van de Spitfire aan de zus en dochter van Karel Pavlik.

In ​May ​2011, at the Dranouter ​crash site, Dirk Decuypere presented​ the sister and daughter ​of ​Karel Pavlik with artefacts from the Spitfire.

​V květnu 2011 Dirk Decuypere​ předal sestře a dceru Karla Pavlíka artefakty z jeho Spitfiru.

© Dirk Decuypere

(Translated from Dutch by M. Kolarikova 2014)
(Z holandštiny přeložila M. Kolaříková 2014)

_______________________________________________________________