70. výročí potopení lodi Alsterufer

In May 1943, 311 Sqn had been re-deployed to Beaulieu airfield, in Hampshire and during that Summer had converted from twin-engined Wellington’s to four-engined Liberator aircraft. The squadron was now part of Coastal Command and its activity was anti-submarine patrols and shipping strikes in the Bay of Biscay.

V květnu 1943 byla 311. perut’ opět umístěna na letiště Beaulieu v Hampshire a během tohoto léta byla přeškolena z dvoumotorových Welingtonů na čtyřmotorové Liberátory. Letka se stala součástí Coastal Comand a její činností byly protiponorkové hlídky a vyhledávání námořních cílů v Biskajském zálivu.

On 24 December 1943, when 311 Squadron personnel commenced their Christmas festivities – their 5th Christmas away from their homeland – they were unaware that the most successful action for the squadron in WW2 was only a few hours away.

Dne 24. prosince 1943, kdy příslušníci 311. perutě začali oslavovat vánoční svátky – jejich páté Vánoce daleko od vlasti – si všichni uvědomovali, že jejich nejúspěšnější činností ve druhé světové válce byly bojové akce v rozsahu pouhých několika letových hodin.

The ‘Alsterufer’

On 27 December 1943, six of 311 Sqn Liberators were assigned to patrol the southern area of the Bay of Biscay to search for a armed Kriegsmarine blockade-runner. It was the ‘Alsterufer’, a German fast 2,729-tonne ‘Blockade Runner’ ship, returning from Japan with a valuable cargo including 344 tons of wolframite – tungsten ore – bound for Germany. This cargo was vital for the German war effort: tungsten was used in the manufacture of ball-bearings used in tanks, vehicles, heavy artillery, aircraft and ships and was a scarce material in wartime Germany. This cargo would fulfil the German war effort’s needs for about a year.

Dne 27. prosince 1943 šest Liberátorů z 311. perutě bylo zařazeno do hlídky v jižní oblasti Biskajského zálivu k vyhledání a zničení ozbrojené lodi německého válečného námořnictva, která se snažila proniknout z Japonska do Německa. Byla to “Alsterufer”, „lamač blokád“, rychlá německá loď s výtlakem 2729 tun, která vezla z Japonska cenný náklad 344 tun wolframu. Byla to důležitá surovina pro válečnou výrobu kuličkových ložisek, cisteren, vozidel, těžkého dělostřelectva, letadel a lodí. Množství tohoto vzácného materiálu představovalo roční spotřebu německého válečného průmyslu.

The German’s used ‘Enigma’, a machine that encrypted messages between the German command and its military forces. The German Navy used a more sophisticated version of this machine that used four code-wheels instead of the usual three and they believed their messages would be safe from the Allies. However, unknown to the Germans, the Allied code-breakers at Bletchley Park, England, had managed to break the German Naval Enigma code some months before. This allowed the Allies to track the Alsterufer’ once it had sailed from Kobe, Japan, on its homeward voyage.

Němci používali pro předávání šifrovaných zpráv mezi německým velením a jeho ozbrojenými silami šifrovací přístroj Enigma. Německé námořnictvo používalo ještě sofistikovanější verzi tohoto přístroje, který používal čtyři kódovací rotory namísto obvyklých tří a byli přesvědčeni, že jejich šifrované zprávy jsou před Spojenci v bezpečí. Nebylo jim však známo, že Spojencům se podařilo před pár měsíci šifrovací kód prolomit. To jim umožnilo sledovat pohyb Alsterufer od samého počátku jejího vyplutí z Japonského přístavu Kobe a po celou dobu jeho zpáteční plavby do Německa.

The last physical sighting of the Alsterufer had been from intelligence operatives as the ship had sailed past Terra del Fuego on the southern tip of South America as she entered the South Atlantic. Aircraft of 19 Group RAF Coastal Command were placed on standby for several days before 27 December in anticipation of her expected arrival into the Bay of Biscay. The first sighting of the Alsterufer on the 27 December had been by a Sunderland, ‘T’ of 201 Sqn, N.E of the Azores. The Sunderland had been shadowing the ship for four hours in overcast conditions, before attacking. The Alsterufer was about 850 miles out in the Atlantic, west of Cape Finisterre, Spain, approaching the Bay of Biscay heading towards the safety of the French Port of Brest. This was beyond the range of protection from patrolling Luftwaffe Ju 88 aircraft.

Podle zpravodajských agentů, byla loď Asterufer naposledy spatřena když se plavila podél Terra del Fuego na jižním cípu Jižní Ameriky, při vstupu do Jižního Atlantiku. Letadla 19. skupiny RAF Coastal Command byly umístěny v pohotovosti několik dní před jejím očekavým připlutí do Biskajského zálivu. První spatřila loď osádka letounu Sunderland “T” z 201. Sqdn., dne 27. prosince a udala její polohu: NE z 850 mil v Atlantiku, západně od mysu Finistere, Španělsko. Loď se blíží k Biskajskému zálivu a směřuje do bezpečnostního pásma francouzského přístavu Brest. To bylo ještě mimo dosah ochrany před hlídkujícími letouny Luftwaffe Ju 88.

The Sunderland attacked at 09:45 from 3,000 feet with two 500 lb bombs and two 250 lb depth charges. At 11:35, another Sunderland, “Q” of 422 Sqn, mounted an attack from 1,500 feet using machine guns and two 500 lb bombs. This was followed by a 3rd Sunderland, ‘U’ of 201 Sqn, which dropped a 500lb bomb from 4,000 feet. All these attacks had met with stiff flak from the Alsterufer. The master of the Alsterufer broke radio silence to contact German High Command and request an escort. He was assured that German naval ships and Luftwaffe aircraft would be sent to protect him and he was instructed divert to the closer French port of Bordeaux.

Sunderland na loď zaútočil v 09.45 hod. z výšky 3000 metrů dvěma 500 lb bombami a dvěma 250lb hlubinnými pumami. V 11.35 hod., další Sunderland, “O” z 422. Sqdn., zahájil útok s výšky 1500 metrů pomocí kulometů a dvěma 500 lb pumami. Po nich zaútočil v pořadí již třetí Sundrland “U” z 201. Sqdn. který odhodil 500 lb pumu s výšky 4000 metrů. Všechny útoky se setkaly s tuhým odporem flaku. Velitel Alsterufer porušil rádiový klid a kontaktoval německé vrchní velitelství se žádostí o doprovod. Byl ujištěn, že německé válečné lodě a letadla Luftwaffe k jeho ochraně byly vyslány a dostal pokyn, aby změnil směr plavby k bližšímu francouzskému přístavu Bordeux.

311 Sqn searches for the Alsterufer.
311. Zapojení 311. Sqdn. při hledání Alsterufer

The six Liberator Mk V aircraft, of 311 Sqn, were ‘R’, G’, ‘H’ ‘J’. ‘K’, and ‘F’, They took off at 08:01, 09:06, 10:16, 10:59 16:43, and 16:49 respectively. P/O Oldřich Doležal, was pilot of ‘H’ BZ796, he had already completed 53 operational flights during which he had accumulated 482 flying hours. His crew was Sgt. Robert Prochazka- co-pilot; F/O. Zdeněk Hanuš – Navigator/Bombardier, W/O. Josef Kosek – Air Gunner, F/Sgt. Jindřich Hahn – Radar Operator/Air Gunner, F/Sgt. Marcel Ludikar – Wireless Operator/Air Gunner, F/Sgt. Ivan Schwarz – Wireless Operator/Air Gunner and Sgt. František Veitl – Flight Engineer, took off at 10:16.

Do hlídkek bylo určeno šest osádek Liberátorů Mk V. 311. Sqdn. (perutě) označených “R”, “G”, “H”, “J”, “K” a “F”, které vzlétli v 08.01, 09.06, 10.16, 10.59,16.43 a 16.49 hodin. Oldřichu Doležal Liberátor byl označen “H” BZ796, jehož posádku dále tvořilii Sgt. Robert Procházka -co- pilot, F/O Zdeněk Hanuš – navigátor/bombometčík, W/O Josef Kosek – palubní střelec, F/Sgt. Jindřich Hahn – radarový operátor/palubní střelec, F/Sgt. Marcel Ludikar – radista/palubní střelec, F/Sgt. Ivan Schwarz – radista/palubní střelec a Sgt. František Veitl – palubní inženýr, vzlétl v 10.16 hod.s výzbrojí pro denní hlídku.

Prior to ‘H’ being armed and fuelled-up for the patrol, Dolezal made a a special request that he be allowed to choose his own weapons for the patrol. This was approved and ‘H’ was armed with 8 60lb rocket projectiles. a 500 lb M.C. [Medium Capacity] bomb and a 250 lb G. P. [General Purpose] bomb.

Při přípravě “H” k letu doplňování výzbroje a paliva pro hlídku, Doležal požádal, aby mu bylo dovoleno vybrat si vlastní výzbroj. To mu bylo schváleno a “H” letoun byl vyzbrojen 8 60lb raketovými střelami, pumou 500 librovou 500 M.C. (Medium Capacity) a 250 librovou GP (General Purpose) bombou.

Alsterufer Detected
Nalezení Asterufer

At 15:35, flying at an altitude of 3,000 feet and a speed of 200 knots, Hahn, who was on radar operator duty, had picked up an ‘echo’, about 60 miles away, on his ASV5 radar. At their pre-flight briefing they had been informed that there were no other ships in that area, therefore the ‘echo’ must be the Alsterufer. As Doležal homed the Liberator onto the ‘echo’ he steadily reduced altitude to 1,000 feet so they were flying just above a thick layer of cloud, whose ceiling was between 600 to 800 feet. The sea was calm and visibility was about 10 miles. It was now 16:00. Through a gap in the clouds, the ship was sighted about half a mile off the port side of the Liberator. The aircraft, still above the clouds, was approaching it from behind, travelling in an easterly direction. The Liberator approached the ship to make a positive identification and get photographs with their mirror camera, but before they were able to make the identification, the ship commenced firing its guns and machine-guns at the Liberator and tried to change its course by 180° in an attempt to evade the aircraft. With the ship giving its identity away, Doležal immediately prepared for his attack. He flew ahead of the ship, and then to starboard, in a banking turn, so that he could circle and attack the Alsterufer amidships.

V 15.35 hod. v nadmořské výšce 900 m a při rychlosti 200 uzlů, Hahn, který sledoval obrazovku radaru ASV5 zvýšil pozornost, když zjistil ‘echo’ cíl ve vzdálenosti 60 kilometrů. Při předletové přípravě byli informováni, že v této oblasti nejsou žádná jiná plavidla a proto ‘echo’ musí být cíl Alsterufer. Kapitán letounu zamířil směrem k cíli a snižoval výšku tak, aby letěli 300 m těsně nad silnou vrstvou oblačnosti, jejichž výška byla 180 až 240 metrů. Moře bylo klidné a viditelnost asi 16 kilometrů. Bylo 16.00 hod., když přes mezeru v mracích asi půl míle od Liberátoru spatřili loď. Letěli stále nad oblaky a blížili se k ní ze zadu východním směrem. Kapitán Liberátoru Doležal se blížil k lodi, aby bylo možné provést její pozitivní identifikaci a pořídit fotografie zrcadlovým fotoaparátem. Ale ještě než mohl provést identifikaci a pořídit fotografie, posádka lodě zahájila dělostřeleckou a kulometnou palbu na letadlo a ve snaze vyhnout se přímému útoku letadla měnila směr plavby o 180°. Doležal hledal nejvhodnější způsob útoku, nalétával na přední část lodi, potom z pravoboku v pořadí tak, aby měl možnost manévrem, zaútočit a zamířit na střed lodě Asterufer.

The Attack
Útok

Still banking, Doležal took the Liberator into a steep dive of 30° through the clouds and came in low with its bomb doors open on the starboard side of the Alsterufer. As the Liberator emerged through the clouds the Alsterufer started to fire heavy and light flak combined with machine-guns, and also rocket projectiles, which had cables with parachutes attached, at the Liberator. Ludikar, manning the aircraft’s radio, broke radio silence and transmitted an operational immediate’ message. At 16:07, still in its banked turn, at an altitude of 800 feet, the Liberator started to fire, in pairs, the first of its 8 RPs to neutralise the ship’s defences. Doležal then levelled the aircraft and continued firing pairs of RPs, the last being fired at an altitude of 600 feet. Hanuš, as bomb-aimer, was in the nose of the fuselage. He released their bomb load, of one 250lb and one 500lb bomb, from an altitude of 600 feet and at a range of between 400 yards to 600 yards. The Liberator ended its dive, at an altitude of only 300 feet, by flying over the mast and the funnel and being rocked by the blast of the exploding bomb as it started to climb away. During the dive and the attack all the Liberator’s machine guns, except the front gun, were firing at the ship. A total of 300 rounds of 0.303” was used. Schwarz, in the upper gun turret, fired 100 rounds of 0.5” at the ship’s bridge and communication mast. He was to later lament, that if Doležal had kept the aircraft banked instead of levelling out, as he could have raked more of the ship with his heavy machine guns.

Navzdory hrozícímu nebezpečí, Doležal převedl letoun přes mraky do strmého 30° klesání do malé výšky a po vylétnutí z mraků dveřmi po pravé straně uviděli Alsterufer. Jakmile osádka na lodi Alsterufer spatřila Liberátor pod mraky, okamžitě spolu velkorážnými kulomety na něho zahájily palbu s těžkým i lehkým flakem a také raketové střely, s lany na padácích ohrožovaly Liberátor. Ludikar porušil rádiový klid, zapnul rádiový vysílač a předával zprávu o současné situaci ‘v 16.07, stále v zatáčce, v nadmořské výšce 800 metrů’. Útočící letoun zahájil palbu, ve dvojicích, první z jeho osmi RPS ochromila obranu lodi. Doležal pak srovnal letoun a pokračoval v palbě párů RPS . V 600 metrech nad mořem Doležal srovnal letoun do horizonálního letu a dále pokračovala střelba párů RPS na loď. Bombometčík Hanuš byl v přední části trupu a odhodil po jedné 250lb a 500lb pumě z výšky 600 m v rozsahu mezi 400 až 600 yardů. Letoun ukončil útok ve výšce pouhých 300 metrů přelétl stožár na lodi a byl rozhoupán výbuchem explodující bomby. Osádka letounu ostřelovala při potápění loď všemi palubními zbraněmi, kromě předních zbraní. Z bočních střeleckých věží vypálila 300 střel kal. 0.303.. Schwarz vypálil ze střelecké věže v horní části letounu 100 střel 0,5 na lodˇ, most a komunikační stěžeň. Později litoval, že kdyby Doležal místo vyrovnání letounu jej udržoval v náklonu, mohl by na lodi svými těžkými kulomety způsobit větší škodu.

Alsterufer under attack by Liberator BZ796 ‘H’ of 311 Sqn. :
Liberátor BZ796 “H” z 311. perutě při útoku na Alsterufer. :

The attack, lasting only 30 seconds, had devastating results with five of the RPs striking the Alsterufers’ stern above its waterline, penetrating the hull. The 250 lb bomb fell 50 yards short of the target but the 500 lb bomb had hit the stern deck, aft of the funnel, smashing through the hatch over No. 4 hold and exploding inside the ship.

Útok na Alsterufer, trvající jen 30 sekund s pěti RPS měl zničující výsledky na zádi lodi nad čarou ponoru, kde pronikly do trupu. 250lb bomba byla krátká a dopadla 50 yardů od cíle. 500lb puma dopadla na poklop č. 4 zadní paluby, který prorazila a explodovala uvnitř lodi.

The Liberator’s crew were uninjured. But with the plane being at the limit of its operational range, and with power loss in the inner starboard engine caused by flak damage, Doležal decided not to linger and headed back to Beaulieu. At 16:15 Ludikar again broke radio-silence and sent a signal reporting that they had attacked and were returning to base because of engine trouble.

Nikdo z posádky Liberátoru nebyl zraněn. Na pravé straně flak způsobil poškození vnitřní motoru. Po zvážení situace se Doležal rozhodl pro návrat zpět na letiště vzletu Beaulieu. V 16.15 hodin Ludikar opět porušil rádiový klid a odeslal hlášení, že provedli útok a pro poškození motoru se musí vrátit na základnu.

During the attack Kosek, had been virtually hanging out of the beam gun position with a camera and had managed to take a set of 16 dramatic photographs of the attack. Veitl had been holding him around his legs to prevent him falling out of the aircraft. Such was the ferocity of the defending fire from the Alsterufer that it was only when the photographs were developed did the crew realise that parachute mines had been used against them and considered themselves very lucky not to have been brought down by them.

Během útoku Kosek v otvoru trupu, doslova visel, vykloněn z letadla na lafetě kanonu a podařilo se mu pořídit soubor 16 dramatických fotografii útoku a Veitl ho držel za nohy, aby nevypadl z letadla. Snímky dokumentovaly urputnost branné střelby Alsterufer. Teprve po vyvolání negativů, při prohlídce fotografií si uvědomili, že na padacích byly podvěšeny miny, které byly proti nim použity a považovali za veliké štěstí, že je podletěli.

Later that afternoon two further attacks by Allied aircraft took place to sink the stricken ship, but it was not hit. This lack of further hits are good reasons to admire Hanus’s achievement even more as when he dropped the Liberator’s two bombs, his aircraft was flying into heavy flak from the ‘Alsterufer’. Despite these deadly distractions, his resolve and determination was not swayed. Later, a 86 Sqn Liberator arrived at the scene and reported that the ship was lying stationary with a heavy list to port and down by the stern. At intervals, further explosions were seen from the sinking blockade-runner, which was emitting clouds of thick black smoke and was enveloped in flames mast high. The crew had abandoned ship and were in four lifeboats about a mile away.

Později odpoledne, s cílem potopit loď následovaly další dva útoky. Loď však nebyla zasažena. S neschopností, zasáhnout již opuštěnou loď posádkou se nabízí obdiv k úspěchu Hanuše a posádky Liberátoru, že při úporné smrtící palbě všech zbraní, včetně flaku, proti útočícímu letounu, se nedali odradit. Po přesném zamíření Alsterufer, jedna ze dvou odhozených pum loď zasáhla. Když později přiletěl k lodi 86.perutě Liberator oznámil, že jsou viditelné těžké zásahy, hlavně na zádi a loď je nakloněna na bok. V potápějící se lodi v pravidelných intervalech vznikají další detonace. Na lodi jsou plameny ohně do výše stožáru a loď je zahalena černým hustým kouřem. Posádka opustila loď ve čtyřech člunech, které se nacházejí ve vzdálenosti asi jeden kilometr od lodi.

About an hour after the attack, Ludikar intercepted a radio message from an aircraft that the Alsterufer’s crew had abandoned ship and were in four lifeboats. News of the successful attack was also received by 311 Sqn at Beaulieu and celebrations immediately commenced.

Asi hodinu po útoku, Ludikar zachytil zprávu z letadla, které hlásilo, že posádka opustila loď ve čtyřech záchranných člunech. Zpráva o úspěšné útoku byla také přijatá 311. Sqdn. v Beaulie a okamžitě byly zahájeny přípravy k oslavě.

The survivors of the ‘Alsterufer’ crew gave their account of the attack the following day after being rescued by corvettes from the Canadian Navy:

Námořníci, kteří z osádky Alsterufer přežili a byli vzati na palubu korvetou kanadského námořnictva, den poté vydali svědectví o útoku.

The ‘Alsterufer’ had already been subjected to three separate attacks by Allied Sunderland aircraft earlier that day. The ship’s Master, Captain Piatek, a Yugoslav, had broken radio silence and signalled on their enigma machine the German Operations Directorate giving the ship’s position and requesting support. The Operations Directorate replied that support was being sent. During the morning the situation on the ship’s bridge and its wireless office was tense but the crew’s hopes had risen when they learnt that Kriegsmarine destroyers, in an operation codenamed Bernau, were on their way to escort them to Bordeaux but would arrive by the following morning. The Luftwaffe had also dispatched aircraft to give protection to the ship. By four p.m. no signal had been received from the aircraft and it was obvious that the promised aircraft were hours overdue. The Chief Petty Officer Telegraphist said afterwards that he could have wept with rage.

Na Alsterufer byly den před tím podniknuty tři samostatné útoky letadlem Allied Sunderland . Velitel lodi, Jugoslávec kapitán Piatok, porušil rádiový klid a dal na jejich utajené německé ředitelství operace údaje o pozici plavidla se žádostí o podporu. Ředitelství operace odpovědělo, že podpora byla vyslána. Během celého dopoledne byla situace na lodním můstku a kanceláři rádiového spojení napjatá , naděje posádky vzrostla, když se dozvěděla, že torpédoborce Kiegsmarine s provozním označením Bernau, jsou na cestě, aby je doprovodily do Bordeaux a do následujícího rána se s nimi setkají. Současně byla vyslána k ochraně lodi také Luftwaffe. Šestnáct hodin však nebyl přijat žádný signál od letadel a bylo zřejmé, že přislíbené letouny se neobjevily ani po stanovené lhůtě. Šéf oficír telegrafista Petty poté řekl, že by mohl plakat vzteky.

The prisoners said that up to the arrival of the 311 Sqn Liberator, the ship had not been damaged during these previous attacks: not even by the aircraft’s machine-gun fire which had passed well over them. However, when the 311 Sqn Liberator made its diving approach, through the cloud, they were disconcerted to see bombs appearing through the low cloud ceiling, and had imagined them to be directed by radar.

Zajatci se vyjádřili, že až do příletu letadla 311. Perutě nebyla loď při předchozích útocích poškozena: dokonce ani kulometnou palbou z letadla, kdy střely proletěly nad nimi. Nicméně když se Liberátor 311. perutě RAF vynořil z nízkých mraků, byli vzrušeni tím, že přes nízké mraky útočí bombami a domnívali se, že bombarduji za použití radaru.

Captain Piatek and other prisoners said that they had no doubt that both of the bombs had struck the ship. They landed on the hatch over no. 4 hold, in the aft of the ship, smashing through it, exploding on the ratings mess-deck and killing two ratings who were resting and trying to soothe their nerves by playing chess. The men’s kit, bedding, mattresses, grease and oil drums had begun to blaze furiously. The bulkhead to the magazine had been damaged and there was imminent danger of a major explosion. The deck fire-hoses had been damaged by the bombs and there was no water for fighting the fires. The ships rear guns were either jammed or had been wrenched from their mountings and were now useless. The ships cook, running forward through dense smoke on the lower deck, fell through a hole and perished in the flames below.

Kapitán Piatek a další zajatci se shodli v tom, že nepochybovali o tom, že obě bomby zasáhly plavidlo. Dopadly na poklop paluby na zádi lodi, který prorazily a vybuchly. Při výbuchu přišli o život dva hráči, při odpočinku, pro uklidnění nervů hráli šachy. Zuřivý požár zachvátil pánské soupravy, lůžkoviny, matrace, tuky a olejové barely. Bezpečnostní přepážka byla poškozena a hrozilo nebezpečí velkého výbuchu. Palubní požární hadice byla poškozena bombami a nebyla k dispozici žádná voda pro hašení ohně. Zadní zbraně byly poškozeny, nebo vytrženy z jejich upevnění a byly nepoužitelné. Lodní kuchař v běhu hustým dýmem na dolní palubě se propadl dírou a po pádu do ohně zahynul v plamenech.

The main fuel supply pipe in the engine room was fractured irreparably and a bolt, sheered off by the concussion, struck the overhead lighting and extinguished it. The Third Engineer lost his nerve and the engine-room crew panicked until they were restrained by the Chief Engineer, who stopped the engines.

Hlavní přívod potrubí paliva ve strojovně byl roztříštěný a zničený šroub odletěl, způsobil otřes mozku a zasáhl stropní osvětlení, které zhaslo. Třetí inženýr ztratil rozvahu a vypnul motor, posádka na pokojích zpanikařila, neboť byli omezeni hlavním inženýrem, který zastavil motory.

One of the assistant engineers then ran on deck to ask the First Mate for permission to set-off the engine-room scuttling charges. The Mate, who was busy loading his personal gear into a lifeboat, merely replied: “not yet, not yet”. The Engineer then ran to his own cabin for a blanket. He noticed that the refrigerating plant had been damaged and was giving off ammonia fumes.

Jeden z asistentů inženýrů pak běžel na palubu zeptat se prvního důstojníka pro povolení k opuštění strojovny. První důstojník, který se věnoval ukládáním své osobní výstroje do záchranného člunu jen odpověděl: „Ještě ne, ještě ne“. Inženýr pak běžel do své kabiny pro deku. Všiml si, že chladící zařízení je poškozeno a unikají čpavkové výpary.

The bomb explosion had brought down the aerials and the telegraphist’s were busy trying to make temporary repairs. They subsequently claimed that they had succeeded and that they had managed to get off an emergency signal reporting the ship’s position and that she had been bombed.

Výbuch bomby shodil dolu anténu a telegrafista se snažil o její dočasnou opravu. Následně tvrdili, že se jim to podařilo a že odeslali hlášení o napadení bombami, poloze plavidla a vysílat nouzový signál.

They were waiting for more electrical current to make a fuller report when a Petty Officer Telegraphist smashed gramophone records, doused them with petrol and prematurely set them alight. The floor of the telegraphist office was covered in blazing petrol and the telegraphist’s had to abandon the transmitter to avoid being burned alive. The two senior telegraphists ran onto the ship’s bridge, shouting to the junior rating that he would be brought before a court-martial. These sentiments were echoed by Capt. Piatek when he learnt that his private attaché-case had also been flung into the flames under the impression that it contained secret documents, when in fact it contained the emergency kit which he had accumulated for just such an occasion as this.

Rádio telegrafisté čekali na zvýšení napětí a proudu v elektrické síti, aby mohli odeslat delší zprávu . Když poddůstojník rádio telegrafista, polil benzinem gramofonové desky a došlo k jejich předčasnému zapálení, rozlitý benzin na podlaze se vzňal a celá podlaha v kabině byla v plamenech. Rádio telegrafista aby neuhořel za živa, musel kabinu s vysílači opustit. Dva rádio telegrafisté běželi na lodní můstek a starší na mladšího křičel, že bude postaven před vojenský soud. Kapitán Piatek byl svědkem těchto psychicky náročných situací, při nichž také jeho soukromý atašé hodil do ohně listiny, o nichž se domníval, že to jsou tajné dokumenty. Byla to však sada pokynů, které připravil pro takové situace v níž se nacházeli.

By now the ‘Alsterufer’ was burning so furiously that Capt. Piatek ordered everyone to immediately abandon ship. No scuttling charges were exploded, but it was obvious that the ship’s hull was holed as she began to settle by the stern. In the haste to abandon ship, the ships carpenter broke his arm in two places.

Když se požár na Alsteruferu rozšířil, kapitán Piatek nařídil, aby všichni okamžitě opustili loď. Žádné následky z útěku nehrozily, bezprostředně ani exploze, ale bylo zřejmé, že trup lodi je zachvácen a požár se rozšiřuje od zádi na celou loď. Ve spěchu opustit loď, lodní tesař si na dvou místech zlomil ruku.

In four lifeboats, the 74 survivors drifted away from their blazing ship. Four hours later the ‘Alsterufer’ finally sunk. Towards the end there were intermittent explosions from the ship’s magazine, red and green Very lights on the ships bridge and PAC rockets on the ship’s deck were set-off by the heat of the flames.

Ve čtyřech záchranných člunech se skupina 74 přeživších námořníků, vzdálila od své plovoucí lodi. Později, za 4 hodiny se Alsterufer potopila. Před potopením, se z lodě ozývaly občasné výbuchy. Na lodním můstku velmi zářily červená a zelená světla a PAC raket na palubě lodi, zažehnuté teplem z plamenů.

The following day, there was still no sign of the Kreigsmarine destroyers. Unknown to them the eight destroyers had been intercepted and routed, one had been sunk as well as two 1,200-tonne Flottentorpedoboots ships, by Royal Navy cruisers HMS Glasgow and HMS Enterprise. Capt Piatek order the survivors to set course for Spain but instead, they were picked up by corvettes from the Canadian Navy.

Následující den ještě nebyly žádné známky torpédoborců Kreigsmarine. Neznámé pro ně bylo osmi torpédoborce zachyceno a odvezeno, jeden byl potopen stejně jako dva 1200-tonne Flottentorpedoboots lodě, Royal Navy křižníků HMS Glasgow a HMS Enterprise. Capt Piatek nařídil přeživším, aby se vydali do Španělska, ale místo toho byli vyzvednutí korvety z kanadského námořnictva.

Without exception, the prisoners praised the ‘fair’ manner in which the combat had been conducted by the 311 Sqn aircraft. They were astonished that the aircraft flew unperturbed through the heaviest barrage that they could put up. Capt. Piatek, in his scanty English, described the pilot as ‘a cunning old fox for his skilful and determined attack on my ship’

Zajatci bez výjimky chválili „spravedlivý“ způsob boje, vedeným letadlem 311. Perutě. Byli překvapeni, že letadlo při útoku, po dobu nejtěžší palby, pokračovalo klidně v letu a přitom mělo možnost zvýšit výšku letu. Kapitán Piatek, v jeho sporé Angličtině popsal pilota jako „mazaného starého lišáka, za jeho obratný a odhodlaný útok na moji loď.“

The weather in the Bay of Biscay was bad and deteriorating during the day resulting in four of the squadrons Liberators being recalled to base. Liberators “R” and “G” were recalled to base after some four hours into their patrol, landing at 16:06 and 18:41 respectively. Similarly ‘K’ and ‘F’ were recalled landing at 21:25 and 21:33 respectively, both their patrols being 10:42 hours duration. For P/O Václav Jílka, pilot of ‘J’, he managed to complete what was an uneventful 12:31 hour patrol, landing at Beaulieu at 23:30.

Počasí v Biskajském zálivu bylo špatné a stále se zhoršovalo. Z toho důvodu byly během dne z hlídky odvolány čtyři letouny letky. Liberátory “R” a “G” byly na základnu odvolány po čtyřech hodinách hlídky a přistály v 16.06 a v 18.01 hodin. Podobně byly odvolány “K” a “F” a přistály v 21.25 a 21.33 hodin. Osádce Liberátoru “J” P/O Václava Jílka, se podařilo hlídku od 12.31 hodin vykonat bez komplikací a na letišti v Beaulieu přistáli v 23.30 hodin.

Back at Beaulieu Oldřich Doležal later described the attack:

Později po návratu zpět na Beaulieu, Oldřich Doležal popsal útok:

In his de-brief with the squadrons Intelligence Officer, Doležal was to say: ‘I guess that at the time we saw the ship it was sailing at about 12 – 15 knots. When we started the attack they started to shoot using all their guns. It was pretty bad. I fired our rockets at the ship’s decks. My navigator [who was also the bomb-aimer] did a very good job when he dropped our bombs. We saw how one bomb hit the ship aft of the funnel. Straight away red flames erupted and rose to about 200 metres. At the same moment, there was a big explosion which lifted our aircraft about 200 metres.

V jeho de- krátké výpovědi zpravodajskému důstojníkovi Doležal řekl: “Myslím, že v době kdy jsme uviděli loď, pohybovala se rychlostí asi 12 až 15 uzlů. Když jsme zahájili útok a palbu ze všech svých zbraní, bylo to dost zlé. Odpálil jsem své rakety na lodní palubu. Můj navigátor ( bombometčík, letecký zaměřovač),po odhozu odvedl dobrou práci. Viděli jsme jak jedna puma zasáhla zadní část paluby lodi. Ihned vyšlehly červené plameny. Zvýšil jsem výšku na 200 metrů a exploze nadzvedla letadlo asi o 200 metrů.

We were flying around for about 5 minutes and watching how the flames spread along the length of the ship. We couldn’t stay longer to observe the outcome of our work because the right inner-engine, which had been damaged in the attack, started to give trouble and we had just enough fuel to get back to base.

Kolem lodi jsme létali asi 5 minut a sledovali, jak se šíří plameny po celé délce lodi. Delší dobu jsme na místě nemohli zůstat, protože při útoku byl poškozen pravý vnitřní motor a byly s ním problémy. Zbytek paliva byl jen pro návrat na základnu.

As we were turning for home Halifax ‘Q’ of 502 Sqn arrived on the scene.

Když jsme obrátili k domovu, tak se přiblížil Halifax ‘Q’ od 502 Sqn. a zůstal na scéně.

When Ludikar’s message of the successful attacked was received at at Beaulieu, the news quickly spread around Beaulieu airbase and celebrations commenced in the various Mess’s.

V Beaulieu po přijetí Ludikarovi zprávy, že úspěšně zaútočili na Alsterufer se tato zpráva rychle rozšířila po celé letecké základně, a byly v jídelnách zahájeny radostné oslavy.

By 21:50, when ‘H’ landed back at Beaulieu, a reception committee lead by W/Cmdr Vladimír Nedvěd, 311’s Commanding Officer, aircrew colleagues, ground staff and other airbase personnel – all a little drunk – were already waiting to greet them. The patrol had lasted 11.34 hours and had covered 1,800 nautical miles. After a debrief with the squadrons intelligence officer, Doležal and his crew had a quick meal and then went to their respective Mess’s to join in the celebration.

Když Liberátor “H” v 21.50 hodin, přistál na základně Beaulieu, na osádku u letounu čekal, velitel 311. perutě, W/C Vladimír Nedvěd s kolegy, pozemním a ostatním personálem letecké základny, aby je přivítal. Všichni již byli z oslavy trochu v podnapilém stavu. Hlídka trvala 11,34 hodin v délce trati 1800 námořních mil. Po stručném výslechu zpravodajským důstojníkem letky, Doležal a osádka dostali připravené jídlo, které rychle snědli a šli do jídelny, kde se připojili k oslavě.

By their nature, both Doležal and Hanuš were quiet and modest men and on their arrival to the Officers Mess were quite overwhelmed to be in a placed in the centre of the Mess, have full glasses of drink placed in their hands and having to re-count the attack to their fellow officers who where surrounding around them. All evening, neither Doležal and Hanuš had empty glasses, their colleagues ensured were constantly filled throughout the celebrations. As the progressed Hanuš would be seen beaming from ear to ear, smoking his pipe and nonchalantly declaring the that ‘Alsterufer’ had been ‘burning like a torch’. To the disappointment of the aircrews who were on duty the following day, they had to leave the party around 10 pm. For the others, the celebrations carried on late into the night and enjoyed by all, – even W/Cmdr Vladimír Nedvěd, a confirmed non-smoker, was to be seen puffing away on a pipe!

Povahově byli Doležal a Hanuš tiší a skromní muži a po jejich příchodu do důstojnické jídelny byli ohromeni radostnou oslavou s plnými sklenicemi nápojů v jejich rukou a nutností odrážet útoky s přípitky svých kolegů důstojníků, kteří byli stále kolem nich. Po celý večer měli Doležal a Hanuš stále plné sklenice, které jim kolegové doplňovali. S postupem času bylo vidět, že Hanuš začal zářit s ústy od ucha k uchu, nenuceně kouřil dýmku a prohlásil, že “Alsterufer” byl jako hořící pochodeň. Ke zklamání osádek, které měli následující den službu, museli v 10 hodin večer opustit jídelnu. Ostatní oslavovali dlouho do noci a všichni z radostí kouřili z dýmky a dokonce i W/C nadporučík Vladimír Nedvěd, přísný nekuřák, měl být viděn, jak vypouští trubicí dým z úst.

Similar celebrations were also taking place in the NCO’s Mess where Prochazka, Hahn, Schwarz, Kozek, Veitl, and Ludikar would be.

Podobné oslavy se také konaly v poddůstojnické jídelně, kde byli Procházka, Hahn, Schwarz, Kozek a Ludikar.

On 28 December, at about 16:00, the listed and blazing Alsterufer finally sank; its position was N 43° 30’, W 18° 50’.

V zápise je uvedeno, že hořící Alsterufer se potopil 28. prosince kolem 16.00 hodiny na pozici N 43°30´ a W 18°50´

The 74 survivors of the Alsterufer, who had been attempting to row to Spain, were picked up by Canadian Naval ships on 29 December. During questioning, the Alsterufer’s crew were amazed that the Czechoslovak Liberator had flown ‘unperturbed through the heaviest barrage they could put up’. The Alsterufer’s Yugoslav master, Captain Piatek, said in his broken English, that its pilot was obviously “a cunning old fox for his skilful and determined attack on my ship”.

Potopení lodi Asterufer přežilo 74 námořníků, kteří se pokoušeli veslovat do Španělska. Byli však vzati 29. prosince na paluby kanadských námořních lodí. Během výslechu se osádka lodi Alsterufer divila, že Český letoun “odvážně zaútočil navzdory jejich těžké palby vedené z lodi proti němu”. Majitel jugoslávské lodi Asterufer pan kapitán Piatek se lámanou angličtinou vyjádřil: “Pilot letounu byl zřejmě stará mazaná liška, když provedl tak obratný a rozhodný útok na moji loď”.

Recommendations for awards for the crew were made; Doležal and Hanuš, being awarded an immediate DFC. This was presented at Beaulieu on 7 January 1944, by Air Vice Marshall Sholto-Douglas. A proposal that the other crew members should receive the DFM had been objected to and instead, on 20 January 1944 they were awarded the Czechoslovak válečný kříž 1939 in recognition of their contribution to the attack. These were presented at Beaulieu by the Chief of the Czechoslovak Air Force, Air-Vice-Marshall Karel Janoušek.

Osádka byla navržena k vyznamenání. Oldřichu Doležalovi a Zdeňku Hanušovi byl 7. ledna 1944 udělen DFC -Distinguished Flying Cross (Záslužný letecký kříž), který jim v Beaulieu předal dne 31. ledna 1944 Air Více Marshall A/V/M Sholto-Douglas.Návrh, že ostatním členům posádky by měl být udělen DFM, nebyl přijat a místo toho, dne 20. ledna 1944 jim byli uděleny Československé válečné kříže 1939, jako uznání příspěvku k útoku. Československé válečné kříže 1939 jim předal 20. ledna 1944 v Beaulieu velitel Československého letectva Air Více Marshall Karel Janoušek.

Congratulations:
Gratulujeme:

Some of the messages of congratulations received by the squadron:

Některé zprávy s blahopřáním přijatých letkou:

The following message was received from the A. O. C. [Air Officer Commanding] 19 Group :-

Následující zpráva byla přijata od AOC [ Air velícího důstojníka ] 19 Skupina : –

“As a result of operations during the past few days, one valuable enemy blockade runner was sunk by H/311, and two BNarvik and one Elbing destroyers were sunk, and others damaged by H. M. ships, who suffered only superficial damage and light casualties. This highly successful operation was largely made possible by the consistent accuracy of positions given in sighting reports, and the excellent procedure in shadowing and homing. Well done all aircrew and maintenance personnel.”

“V důsledku operací během několika posledních dnů, jeden cenný blokovaný nepřítel, běžec, byl potopen H/311 a dva torpédoborce BNarvik a jeden Elbingu, byly potopeny. Hm lodě utrpěly pouze povrchní poškození. Tato velmi úspěšná operace byla umožněna conzistentní přesností uváděných zpráv o pozorování nepřítele a vynikajícími postupy při sledování a navádění. Výbornou činností všech leteckých posádek a servisního personálu.”

“My thanks are due for the splendid work of Coastal Command in sinking the inward bound blockade runner on 27th Dec. I shall be grateful if you will offer my particular congratulations to the Captain and Crew of H/311.”

” Mé díky patří za skvělou práci Coastal Command při potopení běžce, snažícího proniknout blokádou, 27. prosince. Budu vděčný, pokud vyjádříte mé osobní blahopřání kapitánu a posádce letounu H/311.

The following message was received from the C. in C, Plymouth :-

Následující zpráva byla přijata z C do C, Plymouth: –

“My thanks are due for the splendid work of Coastal Command in sinking the inward bound blockade runner on 27th Dec. I shall be grateful if you will offer my particular congratulations to the Captain and Crew of H/311.”

“Děkuji za skvělou práci Coastal Command, za potopení běžce snažícího se o proniknutí blokádou 27. prosince. Budu vděčný, pokud vyjádříte mé konkrétní blahopřání kapitánu a posádce z H/311.”

The following message was received from the A.O.C. in C. [Air Officer Commanding-in-Chief] Coastal Command 31/12/43:

Následující zpráva byla přijata od AOC v C. [ Air velící důstojník -in – Chief ] Coastal Command 31/12/43 :

Congratulations on a good year’s work, and in particularly on your great effort in sinking the ‘ALSTERUFER’ which is a real blow to the hun. Best of luck to all ranks in 1944. I think we may look forward with good hope to see you being home in your own country by next New Year’s Day.

Gratulujeme za dobrý rok práce, a to zejména za velké úsilí při potopení “Alstrufer”, což je velkou ranou pro huny. Přeji všem v řadách v roce1944, hodně štěstí. Myslím, že se můžeme v dobré naději těšit, že v příštím Novém roce, uvidíte již vaší vlastní zemi.

Morale boosting:
Posílení morálky.

A few days later Doležal and Hanuš went to BBC Broadcasting House, London where, in a Czech language radio broadcast, they described the attack to Czechoslovaks in their occupied homeland. To prevent reprisals against their own families in their homeland, false names of the crew-members were used.

O několik dní později Doležal a Hanuš pozváni do rozhlasového vysílání BBC v Broadcasting House v Londýně, kde se také hovořilo o pronásledování Čechoslováků v jejich vlasti. Aby se zabránilo odvetnému opatření v jejich vlasti proti vlastním rodinám, byla ve vysílání použita falešná jména členů osádky.

Censored information of this success was allowed to be printed in the British media as a morale booster for the British public. Similar censored information was also published in the Canadian and American media.

Pro zvýšení morálky britské veřejnosti, byla o tomto úspěchu v britských médiích uveřejněna cenzurovaná informace. Podobné cenzurované informace byly uveřejněny v kanadských a amerických médiích.

From one of the air-crew:
Jeden z letové posádky.:

Ivan Schwarz, now the only living member of that Liberator’s crew, and achieved his 90th birthday earlier this month. He was just 20 years old on this patrol and recalls:

Ivan Schwarz je dnes jediný žijící člen posádky tohoto Liberátoru, a na začátku tohoto měsíce se dožil devadesátých narozenin. V té době mu bylo dvacet let a vzpomíná:

I was lucky to be able to make that patrol, on a previous patrol I had badly cut two fingers on my right hand while cutting a sandwich for my friend Marcel Ludikar and as a result my hand was bandaged up. This meant I was unable to work as a radio-operator during this patrol, instead I spent the whole flight in the upper gun-turret.

Měl jsem štěstí, že jsem se mohl zúčastnit tohoto letu. Při hlídce na předešlém letu jsem si při řezání sendviče pro mého přítele Ludikara, pořezal dva prsty na pravé ruce. Po ošetření mi uvázali ruku nahoru, takže jsem nebyl schopen pracovat jako rádio operátor. Během této hlídky jsem byl po celou dobu letu v horní střelecké věži jako palubní střelec.

During the patrol we were flying at our economic speed of 180/mph which meant we could fly for about 12 hours. We had been flying for nearly six hours before the action happened.

Během hlídky jsme za letu udržovali ekonomickou rychlost pro největší dobu letu 180/mph, což nám umožňoval setrvat na hlídce asi 12 hodin. Před akcí jsme byli na hlídce téměř šest hodin, když se to stalo.

The sighting of the ‘Alsterufer’ had been done by other ‘planes and we followed up. Hahn was working the radar. We came to the scene mid-afternoon and we went to get an accurate identification of the ship. They were nervous and gave themselves away by starting to shooting at us so we knew immediately that it was the ‘Alsterufer’. Marcel was our radio-operator and sent out a message to base that we were going to attack.

Vyhledávání plavidla „Alsterufer“ se zúčastnily i jiná letadla a my jsme na ně navázali. Hahn pracoval na radaru. Na scénu jsme přišli v polovině odpoledních hodin a snažili jsme se o identifikaci lodi. Posádka lodi byla nervózní a zahájila na nás palbu, takže jsme hned věděli, že se jedná o hledanou loď “Alsterufer“. Marcel byl náš rádio-operátor a odeslal zprávu, že jsme šli do útoku.

Olda [Doležal] made a tour around the ship and then we went into a steep dive and attacked. When we were at a height of about 600 feet, and about 800 feet from the ship, Olda fired our eight rockets. Five hit the ship causing damage and fires. From the upper turret, I was firing at the ship, silencing the rear guns. Veitl and Kozak were shooting from the beam gun positions. As we started to climb away Hanuš dropped our two bombs, one landed in the sea by the ship, the other hit the rear of the ship going through the deck to below. As we flew over the ship, the force of the explosion rocked our aircraft. The explosion must have caused an oil leak on the ship as there were huge flames coming from it.

Olda [Doležal] provedl let kolem lodi a pak převedl letoun do strmého klesání a zaútočil. Když jsme byli ve výšce asi 600 stop a ve vzdálenosti 800 stop od lodi, Olda vystřelil našich osm raket, z nichž pět zasáhlo a poškodilo loď a způsobily požár. Z horní věže jsem střílel na ld, a umlčel zbraně na zadní části lodi. Veitl a kozák, stříleli z děl. Když jsme minuli loď jedna odhozená puma dopadla do moře a druhá zasáhla zadní část lodi, pronikla palubou a explodovala. Když jsme prováděli průlet nad lodí, našim letadlem otřásla silná exploze, která způsobila únik oleje z lodi, a na lodi se objevily obrovské plameny.

We stayed around for about five minutes and were in awe of what we had just done. It was an amazing sight to see the ship on fire. Previously we had attacked submarines, dropping our depth-charges on them as they dived to escape us, but we never saw any results of our work. Kozek took photographs so that we had evidence in camera what we had done and then came home.

Zůstali jsme na místě asi pět minut a byli v úžasu z toho, co jsme právě udělali. Byl to úžasný pohled vidět loď v plamenech. Dříve jsme napadli ponorky, viděli jsme jak odhozený náklad mizí v hloubce a jak se ponorka potopila, aby unikla. Nikdy jsme neviděli nějaké výsledky naší práce. Kosek pořídil fotografie, takže jsme měli důkazy o tom co jsme udělali zachycené v kameře a pak jsme se vrátili domu.

When we got back it was evident that our squadron had been celebrating for some time. Our C/O W/Cmdr Nedved was there to greet us when we landed and even he was a bit drunk. A bit later we joined the parties that were going on.

Když jsme se vrátili, bylo zřejmé, že naše eskadra již určitou dobu slaví. Po přistání nás očekával, dokonce náš C/O W/Cmdr Nedvěd, aby nás pozdravil a byl také trochu v podnapilém stavu. O něco později jsme se připojili do kolektivu a společně oslavovali.

Appraisal:
Ocenění :

For the Allied war effort, the sinking of the ‘Alsterufer’, was a significant achievement. It proved to Coastal Command and the Admiralty that a single, suitably armed, aircraft, independent of naval support, was quite capable of sinking a merchant ship. They had also caused the loss of three Kreigsmarine surface ships.

Pro spojenecké válečné úsilí bylo potopení “Alsterufer” významným úspěchem. Coastal Command s admiralitou dospěli k poznání, že jediné, letadlo s vhodnou výzbrojí, nezávisle na námořní podpoře, je schopné potopit obchodní loď. Letadla způsobila Kreigsmarine ztrátu tří hladinových lodí.

For the Germans the loss of the wolfram had major consequences. The Kreigsmarine, in their desperate attempt to reach the ‘Alsterufer’ to escort her to Bordeaux had lost three destroyers and others damaged in an action lasting only an hour with Allied ships which had been dispatched to prevent the German flotilla from reaching the ‘Alsterufer’. This action had resulted in numerous Kreigsmarine sailors being killed and a further 168 becoming PoW’s or interned in neutral Ireland.

Ztráta wolframu měla pro Německo značné následky. Kreigsmarie v zoufalé snaze ochránit “Alsterufer”, vyslala k jejímu doprovodu do přístavu Bordeaux torpédoborce a další lodě. Spojenecké loďstvo vyslané, aby zabránilo německé flotile dosažení “Alsterufer”, během jedné hodiny, potopilo tři torpédoborce a další lodě poškodilo. Kreigsmarine měla velké ztráty na životech a dalších 168 námořníků bylo zajato, nebo internováno v Irsku.

The Wermacht, Luftwaffe and Kreigsmarine were all affected, as the loss of the wolfram cargo restricted German production of ball-bearings for about a year, thus hindering the production of tanks, vehicles, heavy artillery, aircraft and submarines.

Ztrátu nákladu wolframu, pocítil Wehrmacht, Luftwaffe a Kreigsmarine v omezení výzbroje. Snížení výroby kuličkových ložisek asi na rok, bylo na překážku výroby tanků, vozidel, těžkého dělostřelectva, letadel, ponorek a lodí.

Respected Czechoslovak RAF historian’s views on this action:
Respektujeme názory historiků na československé perutě v RAF :

Dr. Jiří Rajlich – Czechoslovak aviation historian on the Czechoslovak RAF and author of numerous
books on this subject.

Český letecký historik československých perutí RAF a autor mnoha knih na toto téma :

“In my opinion it was biggest single blow planted by the Czechoslovak Air Force to the Nazi war machine”

“Podle mého názoru to byl největší samostatný úder, který československé letectvo uštědřilo nacistické válečné mašinérii.”

Dr. Jiří Rajlich, Military Historical Institute, Prague

Pavel Vančata – Czechoslovak 311 Sqn historian and aviation author whose books include ‘311 Squadron’ :

Letecký historik československé 311. perutě a autor knihy “311 Squadron” :

The sinking of the ‘Alsterufer’ can be viewed these following aspects:

Význam potopení Alsteruferu lze spatřovat hned v několika následujících aspektech:

1.…..Simultaneous usage of unguided rockets and a bomb in a single attack,

Zásah plavidla několika neřízenými raketami a jednou z pum během jediného náletu,

2.…..The only sinking by 311 Sqn of a enemy surface ship of this size,

Jediné potopení nepřátelského hladinového plavidla o takovém výtlaku 311. perutí,

3.…..Good promotion of 311 Squadron and the entire Czechoslovak foreign resistance to the Allies achieved through a series of newspaper articles,

Dobrá propagace 311. perutě a s ní celého československého zahraničního odboje před spojeneckou veřejností díky řadě novinových článků,

4.…..A morale uplift for 311 Squadron.

Pozvednutí bojové morálky 311. perutě.

John P. Rennison – British 311 Sqn historian, co-author of 311 Squadron book ‘The Sky is Our Ocean’:

John P. Renninson 311. Sqn Britský historik a spoluautor knihy 311. Squaqdron The Sky is Our Ocean [‘Nebe je naše moře’] :

The sinking of the Alsterufer represented a high point in 311 Squadron’s maritime operations during Wold War Two. In addition, it served as a much-needed spanner in the works of the much vaunted Nazi war machine. It was perhaps ironic that it was Czechoslovakian airmen that played such a pivotal role in a maritime event, coming as they did from a landlocked nation. The sinking of this ‘blockade runner’ was the last decisive link in a chain of events that began months earlier and which would lead to the abandonment of the use of surface ships as blockade runner by the Axis. These vessels had run the gauntlet of allied naval patrols and blockades for several years carrying essential and scarce war materials (rubber, tungsten and tin etc) to Europe from the Far East.

Potopení Alsterufer je nejvyšším bodem námořní operační činnosti 311. perutě ve druhé světové válce. Kromě toho se stal velmi potřebným klíčem v pracích vychvalujících nacistickou válečnou mašinerii. Bylo to snad ironii osudu, že to byli z vnitrozemského státu, Českoslovenští letci, kteří v této námořní akci hráli klíčovou úlohu. Potopení blokované lodě, běžce, bylo v řetězu událostí, který nastal o mnoho měsíců dříve, posledním rozhodujícím článkem, jenž naznačil, že k blokádě běžců, lze kromě hladinových lodí, použít jiný způsob blokády. Běžci několik roků pronikali uličkou spojeneckých blokád a námořních hlídek a přepravovali základní válečné materiály (pryž, wolfram, cín atd.), důležité pro válečnou výrobu, z Dálného východu do Evropy.

The squadron had first become involved in trying to cut off this vital supply line in April their Wellington bombers, had attacked and damaged the 6,240 tonne Italian blockade runner, the Himalaya. Later that year, on Christmas Eve, Sgt Huňáček and his crew were again in action against a blockade runner, together with Pilot Officer Vella and his crew in their Liberator aircraft. They cause severe damage to the 7,000 ton Osorno. Only two days later came the action involving the Alsterufer. Pilot Officer Doležal attacked her with rockets and bombs leaving the vessel on fire and rocked by explosions. He and his crew flew through a veritable hail of anti-aircraft fire, showing great courage and determination. The Captain of the Alsterufer, Captain Piatek, later commended Doležal and his crew for their bravery and said that he thought that Dolezal “Was a wily old fox”.

Ve snaze odříznout tuto důležitou zásobovací linku, bylo v dubnu do akce zapojeno letectvo, bombardovací letouny Wellington, které napadly a poškodily Italskou loď, běžce, o výtlaku 6240 tun. Později, ve stejném roce na Štědrý den, kapitán Liberátoru F/Sgt. Huňáček a jeho posádka spolu s kapitánem Liberátoru P/O Velou a jeho posádkou se účastnili blokády a způsobili vážné škody běžci Osorno o výtlaku 7000 tun. Pouze o dva dny později se uskutečnila akce blokády Alsterufer. Kapitán letounu Liberátor, Doležal se svoji osádkou napadl loď raketami a bombami, které způsobily exploze a požár. Jeho letadlo při útoku proletělo opravdovým krupobitím protiletadlové palby, což vyžadovalo velkou odvahu a statečnost kapitána a celé osádky. Tuto skutečnost později potvrdil slovy kapitán lodi Piatok, že Doležal “Byl prohnaný starý lišák”.

The loss of the Alsterufer sounded the death knell for surface blockade runners, forcing the Axis powers to resort to the use of submarines henceforth. The loss of ‘bulk’ access to essential war materials was certainly of great import to Nazi Germany and her allies and was undoubtedly one of the contributing factors in the ultimate Allied Victory

Ztráta Alsterufer předznamenala umíráček povrchové blokády běžců a donutila Německo a jeho spojence k ukončení “volně loženého” základního válečného materiálu na povrchových plavidlech a k jeho přepravě používat ponorky. Což byl nesporně jeden z faktorů, které přispěly ke konečnému vítězství Spojenců.

John P. Rennison January 2014