* 28.06.1916, Bohuslavice.
† 08.01.1993, London, UK.
Pre WW2 Raná léta
Pavel Svoboda was born on 28 June 1916 to a large family in the village of Bohuslavice near Kyjov, in southern Moravia in the Czech Republic. After his university entrance exam at Kyjov Grammar school he enrolled at the Law Faculty in Brno.
Pavel Svoboda se narodil 28. června 1916 do početné rodiny v obci Bohuslavice u Kyjova na jižní Moravě v České republice. Po maturitě na kyjovském gymnáziu se zapsal na právnickou fakultu v Brně.
He gained his pilot’s experience at Brno Aeroclub as part of the “1000 Pilots for the Republic” scheme.
Pilotní zkušenosti získal v brněnském aeroklubu v rámci programu „1000 pilotů republice“.
German Occupation Německá okupace
After the German occupation of Bohemia and Moravia in 1939 there was a purge against Czech universities following student demonstrations. On 17 November 1939, Pavel and five hundred of his fellow students were dragged out of Kounic student hostel and sent to Sachsenhausen concentration camp at Oranienburg, outside Berlin, joining hundreds of other students from Prague. However, under an amnesty some of the students, including Pavel, were released from the camp just before Christmas 1939 and returned home.
Po německé okupaci Čech a Moravy v roce 1939 došlo po studentských demonstracích k čistkám proti českým univerzitám. Dne 17. listopadu 1939 byl Pavel a pět set jeho spolužáků vyvlečeni z Kounicovy studentské koleje a posláni do koncentračního tábora Sachsenhausen v Oranienburgu nedaleko Berlína, kde se připojili ke stovkám dalších studentů z Prahy. Na základě amnestie však byli někteří studenti, včetně Pavla, z tábora propuštěni těsně před Vánoci 1939 a vrátili se domů.
The Balkan Route Balkánská cesta
On 31 December 1939 he left to join the foreign resistance in France in a journey which took him through Slovakia, Hungary, Yugoslavia, Greece and Lebanon to the French port of Marseilles.
Pavel odjel 31. prosince 1939, aby se připojil k zahraničnímu odboji ve Francii. Cesta jej zavedla přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Libanon do francouzského přístavu Marseille.
France Francie
He was enlisted into 1st Czechoslovak Artillery Battalion in February 1940 at their base in Sigean, near Perpignan. Despite this, he applied to join the Air Force, and in April 1940 he was assigned to the Air Force group in Agde, just along the coast. V únoru 1940 byl zařazen k 1. československému dělostřeleckému praporu na základně v Sigeanu nedaleko Perpignanu. I přesto přihlásil do letectva a v dubnu 1940 byl přidělen k letecké skupině v Agde, nedaleko u pobřeží.
Escape to England Útěk do Anglie
After the fall of France in June 1940, he was evacuated via Port Vendres and Gibraltar to England, docking in Liverpool on 10 July 1940.
Po pádu Francie v červnu 1940 byl evakuován přes Port Vendres a Gibraltar do Anglie a 10. července 1940 zakotvil v Liverpoolu.
RAF
He joined the RAF on 25 July 1940 and was sent to the Czechoslovak depot at Cosford, where he applied to join the pilot training school. However, due to the acute shortage of air gunners he was trained to be a gunner at the training school in Dumfries.
25. července 1940 vstoupil do RAF a byl poslán do československého depa v Cosfordu, kde se přihlásil do pilotní výcvikové školy. Ale vzhledem k akutnímu nedostatku leteckých střelců prodělal střelecký výcvik ve výcvikové škole v Dumfries.
To 311 Squadron U 311
From there, in November, he joined 311 (Czechoslovak) Squadron based at East Wretham, a satellite station of Honington in East Anglia. The squadron flew Mark 1 Wellingtons, and he continued his training with their training flight.
Odtud se v listopadu připojil k 311. (československé) peruti v East Wrethamu, satelitní základně Honingtonu ve Východní Anglii. Peruť létala na Wellingtonech Mark 1 a on pokračoval ve výcviku v jejich cvičné letce.
Training continued throughout the winter of 1940. In January 1941 he teamed up with Josef Mohr, Josef Ščerba and Rudolf ‘Blondie’ Skalický (navigator, wireless operator and gunner respectively) into what became a crew which then served several pilots when they became operational. This happened for the first time on 16 May 1941, the first of twenty-eight operations for Pavel. During the summer of 1941 he flew for the first time with Alois Šiška on a trip to Berlin; Šiška was the second pilot, with Áda Musálek in charge. In October Šiška became first pilot, later with Josef Tománek as his second. At Christmas time Pavel married Danish WAAF Ellen Peterson with the whole crew in attendance, just a week before he failed to return.
Výcvik pokračoval po celou zimu 1940. V lednu 1941 se sešel s Josefem Mohrem, Josefem Ščerbou a Rudolfem „Blondie“ Skalickým (navigátor, radiotelegrafista a střelec) a vytvořili tak posádku,, která poté, co se stala operační, sloužila s několika piloty. Poprvé se tak stalo 16. května 1941, což byla první z dvaceti osmi Pavlových operací. Během léta 1941 také poprvé letěl s Aloisem Šiškou na Berlín; Šiška byl druhým pilotem pod velením Ády Musálka. V říjnu se Šiška stal prvním pilotem, později s Josefem Tománkem jako jeho druhým. O Vánocích se Pavel oženil s dánskou příslušnicí WAAF Ellen Petersonovou za přítomnosti celé posádky, pouhý týden předtím, než se nevrátil z letu.
Fateful Flight Osudný let
His last operation was on 28 December 1941, to bomb the naval dockyard at Wilhemshaven. His Wellington, KX-B, was hit by flak over the target, finally crash landing into the North Sea about sixty miles from the Dutch coast.
Jeho poslední operace se uskutečnila 28. prosince 1941, kdy bombardovali námořní loděnici ve Wilhemshavenu. Jejich Wellington KX-B byl zasažen protiletadlovou palbou nad cílem a nakonec nouzově přistál v Severním moři asi šedesát mil od nizozemského pobřeží.
The port engine caught fire, the propeller broke off, got embedded in the fuselage and cut the controlling links. Rapidly losing height, Šiška managed to land the plane more or less on an even keel on the swelling waves, one wing touching just before the other. Pavel, Mohr, Ščerba and Skalický were in the crash position in the body of the fuselage, Siska and Tomanek in the cockpit. Pavel saw that Tománek had managed to climb out of the cockpit hatch. With Mohr’s help he opened the astrodome, and they clambered out. They saw the dinghy attached to the wingtip and, helping Tománek into it, followed suit. By now Šiška had emerged from the cockpit and was helping Ščerba out of the astrodome. He searched down for Skalický, but got no response, and had to abandon the aircraft before it disappeared altogether. The five surviving crew members began their six-day ordeal floating in the North Sea. At first their hopes of rescue were high as they had radioed their position before hitting the sea, but gradually that diminished as the days passed and their supply of food and fresh water ran out. They suffered from freezing temperatures and constant drenching by sea water. By day four both Tománek and Mohr had succumbed to their deprivations. Ščerba, still breathing, slipped into unconsciousness. Pavel and Šiška with great difficulty managed to bury Tománek at sea but lacked the strength for Mohr. Later they realised the dinghy was drifting through a minefield. Occasionally bumping into mines, they were expecting to be blown up. At last, on the rising swell of a wave, they spotted land.
Levý motor se vznítil, vrtule se vylomila, zaryla se do trupu a přerušila ovládací táhla. Letoun rychle ztrácel výšku a Šiškovi se podařilo se s letadlem přistát víceméně na rovném kýlu na vzedmutých vlnách, s dotekem na jedno křídlo po druhém. Pavel, Mohr, Ščerba a Skalický byli v havarijní poloze v trupu, Šiška a Tománek v pilotní kabině. Pavel viděl, že se Tománkovi podařilo vylézt z poklopu kabiny. S Mohrovou pomocí otevřel astrodom a oba vylezli ven. Viděli záchranný člun připevněný k křídlu a poté, co pomohli Tománkovi se do něj dostat, jej následovali. Šiška se mezitím vynořil z kabiny a pomáhal Ščerbovi se vysoukat z astrodomu. Hledal dole Skalického, ale nedostal žádnou odpověď a nakonec musel letadlo opustit, než zmizelo pod hladinou. Před pěti přeživšími členy posádky bylo šest dnů útrap ve vlnách Severního moře. Zpočátku si dělali velké naděje na záchranu, protože před dopadem na moře oznámili svou polohu rádiem, ale ty se postupně snižovaly, jak dny plynuly a jejich zásoby jídla a pitné vody docházely. Trpěli mrazivými teplotami a neustálým promáčením mořskou vodou. Čtvrtý den Tománek i Mohr podlehli svému utrpení. Ščerba, stále při životě, však upadl do bezvědomí. Pavlovi a Šiškovi se s velkými obtížemi podařilo Tománka pohřbít v moři, ale na Mohra už neměli sílu. Později zjistili, že se člun nachází v minovém poli. Občas narazili na minu a očekávali, že vybuchne.
Prisoner of War Válečný zajatec
The dinghy slowly drifted onto the Dutch coast and the three survivors were taken prisoner, witnessed by a small gathering of locals from the nearby village of Petten who offered them food and fresh water. For two weeks they were kept in the naval hospital at Alkmaar, most of the time delirious due to very high temperatures. When their temperatures returned to normal, they were handed over to the Luftwaffe in Amsterdam.
Nakonec na stoupající vlně zahlédli pevninu. Vllny pomalu unášely člun k nizozemskému pobřeží, kde tři přeživší byli vzati do zajetí, čemuž přihlížela malá skupina místních obyvatel z nedaleké vesnice Petten, kteří jim nabídli jídlo a čerstvou vodu. První dva týdny strávili v námořní nemocnici v Alkmaaru, většinou v deliriu způsobeným vysokými horečkami. Když se jejich teploty vrátily do normálu, byli předáni Luftwaffe v Amsterdamu.
Dulag Luft
After eight weeks and threats of amputations, they were sent as stretcher cases to a transit camp Dulag Luft near Frankfurt Am Main.
Po osmi týdnech a hrozbách amputací byli na nosítkách posláni do tranzitního tábora Dulag Luft poblíž Frankfurtu nad Mohanem.
Pavel stayed there till the end of June, and finished as a prisoner of war, still using two walking sticks, in Stalag VIIIB at Lamsdorf in Poland. Ščerba went to Oflag III and Šiška was sent on crutches to Stalag IXC at Obermansfeld. Pavel spent two years in the air force compound of Stalag VlllB with three attempted escapes.
Pavel tam zůstal do konce června a skončil jako válečný zajatec, stále o dvou holích, ve Stalagu VIIIB v Lamsdorfu v Polsku. Ščerba byl poslán do Oflagu III a Šiška byl poslán o berlích do Stalagu IXC v Obermansfeldu. Pavel strávil dva roky v letecké části Stalagu VIIIB, během kterých se třikrát pokusil o útěk.
First Escape První útěk
The first escape in September 1942 was a mass break out of twenty-six air force and army POWs. About half of them managed to crawl through the barbed wire fences when they were spotted by a guard patrolling the fences on the outside. Pavel was about twenty-five yards from the fence when he heard “Halt” and gunfire from the guards and machine guns from the perimeter towers, and then there were searchlights and dogs. They were rounded up, taken to the camp prison, stripped and beaten, and locked up in solitary confinement for twenty-eight days. They were then returned to their compound.
První útěk v září 1942 byl hromadným útěkem skupiny dvaceti šesti válečných zajatců, kterou tvořili jak příslušníci letectva, tak armády.. Asi polovině z nich se podařilo proplazit se ostnatým drátem, když je zahlédl strážný hlídkující u plotu zvenčí. Pavel byl asi dvacet pět metrů od plotu, když uslyšel povel „Stát“ a střelbu od stráží a z kulometů na obvodových věžích, a pak se rozsvítily světlomety a objevili se psi. Byli pochytáni, odvezeni do táborové věznice, kde byli svléknuti, zbiti a na dvacet osm dní zavřeni na samotce. Poté byli vráceni do své části tábora.
Second Escape Druhý útěk
His second attempt to escape took place in July 1943 from a working party in a sawmill near the town of Nysa (Niesse), not far from the camp. Unfortunately, he was re-captured and returned to Stalag VIIIB for punishment – the usual twenty-eight days of solitary confinement.
Jeho druhý pokus o útěk se odehrál v červenci 1943 z dělnické skupiny v pile poblíž města Nysy (Niesse) které bylo, nedaleko od tábora. Bohužel byl znovu chycen a vrácen do Stalagu VIIIB k obvyklému trestu dvaceti osmi dnů samovazby.
Third Escape Třetí útěk
The third attempt to escape took place on 22 October 1944. Pavel and fellow prisoner, RCAF pilot Vernon Bastable, volunteered to join a work party for a quarry at Hermsdorf (Heřmánky). Heřmánky was actually over the Polish border in Sudetenland and closer to Pavel’s home region further south. The two men planned this escape with great care, and with some local help it was successful. They crossed the Sudeten border at midnight on 23 October, staying with a local farmer (Mr Ditrich) for a couple of days at Jindřichov. They left Jindřichov on the 25 October when a butcher friend of Mr Ditrich gave them a lift in his van over the River Bečva to within 14 kilometres of Bystřice pod Hostýnem. From there they walked south towards Kyjov, reaching Bohuslavice early one evening. Pavel was anxious not to put his immediate family in danger by turning up at his parents’ house, so he and Vernon went across the fields to Pavel’s aunt and uncle (the Lunds) in nearby Bukovany. Both men were in quite a state after years in captivity and after their recent journey, and Pavel’s aunt was not certain it was him. So, the next day she fetched Pavel’s mother for definite identification. Pavel learnt that his father and sister were being held in the internment camp at Svatobořice just south of Kyjov and had been there since 1942.
Třetí pokus o útěk se uskutečnil 22. října 1944. Pavel a jeho spoluvězeň, pilot RCAF Vernon Bastable, se dobrovolně přihlásili k pracovní skupině do lomu v Hermsdorfu (Heřmánkách). Heřmánky se ve skutečnosti nacházely za polskými hranicemi v Sudetech, blíže k Pavlovu rodnému regionu, dále na jih. Oba muži tento útěk naplánovali s velkou pečlivostí a s pomocí místních se jim podařilo. Sudetskou hranici překročili o půlnoci 23. října a několik dní se schovávali u místního farmáře (pana Ditricha) v Jindřichově. Jindřichov opustili 25. října, když je řeznický přítel pana Ditricha svezl svou dodávkou přes řeku Bečvu do vzdálenosti 14 kilometrů od Bystřice pod Hostýnem. Odtud šli pěšky na jih směrem na Kyjov a jednoho podvečera dorazili do Bohuslavic. Pavel se snažil neohrozit svou nejbližší rodinu tím, že by se objevil u rodičů, a tak se s Vernonem vydali dále přes pole k Pavlově tetě a strýci (Lundovým) do nedalekých Bukovan. Oba muži byli po letech v zajetí a po nedávné cestě ve velmi špatném stavu a Pavlova teta si nebyla jistá, zda je to opravdu on. Druhý den přivedla Pavlovu maminku k definitivní identifikaci. Pavel se dozvěděl, že jeho otec a sestra jsou už od roku 1942 drženi v internačním táboře ve Svatobořicích jižně od Kyjova.
With the Partisans U partizánů
Pavel and Vernon wanted to get over the border into Slovakia to join the Slovak National Uprising. Local resistance leader Antonín Máčel advised against this plan because by this time the border was too well guarded, and the Slovak uprising was drawing to a close. But Mr Máčel was creating his own resistance group in the Bohuslavice area, and was in touch with the main Kyjov group, led by Mr Ladislav Král. During the winter Mr Král was in radio contact with the Special Operations Executive (SOE) in England, as the SOE planned to create a burgeoning armed revolt against the German army in front of the Red Army advance in the Spring. With this in mind the SOE authorised a parachute drop of weapons and equipment near to Bohuslavice on the night of 8/9 April 1945. The drop was carried out successfully by 885 Bomb Squadron USAAF, flying from Italy, and included in the drop were new uniforms for Vernon and Pavel.
Pavel a Vernon se chtěli dostat přes hranice na Slovensko a připojit se ke Slovenskému národnímu povstání. Představitel místního odboje Antonín Máčel tento plán nedoporučoval, protože v této době byla hranice příliš dobře střežená a slovenské povstání se blížilo ke konci. Pan Máčel si však v oblasti Bohuslavic vytvářel vlastní odbojovou skupinu a byl v kontaktu s hlavní kyjovskou skupinou vedenou panem Ladislavem Králem. Během zimy byl pan Král v rádiovém spojení s Výkonným výborem pro speciální operace (SOE) v Anglii, protože SOE plánovala vytvořit rychle se rozvíjející ozbrojené povstání proti německé armádě ještě před jarním postupem Rudé armády. S ohledem na to SOE povolila v noci z 8. na 9. dubna 1945 shoz zbraní a vybavení poblíž Bohuslavic. Shoz byl úspěšně proveden 885. bombardovací perutí USAAF, která operovala z Itálie, a součástí shozu byly i nové uniformy pro Vernona a Pavla.
These supplies were dropped in anticipation of the arrival of the CARBON group led by Captain František Bogataj, which was dropped near Hodonín by the RAF a few nights later, on 12/13 April. This group led successful attacks and sabotage against German military transport and railway traffic, and was involved in the liberation of Popovice, near Uherské Hradiště. On 14 April Pavel, in his new uniform, and Lieutenant Zdeněk Skřivánek went up to the Chalet Kamenák to meet members of the Kyjov resistance group. At the chalet they found no men, just their families. Once inside, and despite their careful approach, the chalet was immediately surrounded by German soldiers. The men had already been taken prisoner and all were shot, including Lieutenant Skřivánek. Pavel was saved from execution by his new RAF uniform.
Tyto zásoby byly shozeny v očekávání příjezdu skupiny CARBON vedené kapitánem Františkem Bogatajem, která byla vysazena RAF poblíž Hodonína o několik nocí později, z 12.na 13. dubna. Tato skupina prováděla úspěšné útoky a sabotáže proti německým vojenským transportům a železniční dopravě a podílela se na osvobození Popovic u Uherského Hradiště. 14. dubna se Pavel ve své nové uniformě a poručík Zdeněk Skřivánek společně vydali k chatě Kamenák, aby se setkali s členy kyjovské odbojové skupiny. U chaty nenašli žádné muže, jen jejich rodiny. I přes jejich opatrný přístup, byla, po vstupu dovnitř, chata okamžitě obklíčena německými vojáky. Muži již byli zajati a všichni, včetně poručíka Skřivánka, byli zastřeleni.
Gestapo
Instead, he was handed over to the Gestapo and taken to their centre at Kounic in Brno, the same building Pavel had known as a studen. Pavel escaped from Kounic almost immediately, on 20 April. Since his arrest he had spoken only English, and so was treated as an English PoW. In the corridor inside Kounic he saw a group of civilian prisoners standing around waiting to be released. Unseen by the guards, Pavel crawled into the middle of the group borrowing one of the civilian’s overcoats to hide his uniform, and he simply walked out of the prison amongst them. The coat’s owner was farmer Eduard Hašek from Okarec, west of Brno near Náměšt nad Oslavou.
Pavla před popravou zachránila jeho nová uniforma RAF. Místo toho byl předán gestapu a odvezen do jejich centra v Kounicových kolejích v Brně, do stejné budovy, kterou Pavel znal jako student. Pavel z Kounicových kolejí uprchl téměř okamžitě, 20. dubna. Od svého zatčení mluvil pouze anglicky, a proto s ním bylo zacházeno jako s anglickým válečným zajatcem. Na chodbě v koleji uviděl skupinu civilních vězňů, kteří čekali na propuštění. Pavel se nepozorovaně vplazil doprostřed skupiny, půjčil si jeden z civilních kabátů, aby zakryl svou uniformu, a jednoduše mezi nimi vyšel z věznice. Majitelem kabátu byl farmář Eduard Hašek z Okarce, západně od Brna nedaleko Náměště nad Oslavou.
Back with the Partisans Znovu u partizánů
Mr Hašek introduced Pavel to the local Havran (Raven) partisan group, some members of whom recognised Pavel from before the war and testified to who he was. He was then taken in by the Devět Křížů (Nine Crosses) resistance group at Velká Bíteš. He stayed with Devět Kžížů until the end of the war seventeen days later.
Pan Hašek představil Pavla místní partyzánské skupině Havran, jejíž někteří členové Pavla poznali z doby před válkou a potvrdili, kdo je. Poté byl přijat odbojovou skupinou Devět křížů u Velké Bíteše. U skupiny Devět křížů zůstal až do konce války o sedmnáct dní později.
Return to England Návrat do Anglie
On 11 May 1945 he joined up with the crew of an American Liberator recently shot down near Tišnov and travelled with them through Prague to Plzeň. He flew to Brussels on 19 May and from there to Great Britain. Back in England he was reunited with Ellen, and he saw his three-year-old son Andrew for the first time.
Dne 11. května 1945 se připojil k posádce amerického Liberatoru, který byl nedávno sestřelen u Tišnova, a cestoval s nimi přes Prahu do Plzně. 19. května odletěl do Bruselu a odtud do Velké Británie. Po návratu do Anglie se znovu setkal s Ellen a poprvé uviděl svého tříletého syna Andrewa.
Lucky Escape Štastný útěk
Pavel and Ellen returned to Czechoslovakia by the end of 1945 with some difficulty due the fragmented state of transport across Europe. Pavel was flown back on one of the official returning flights. He had yet another lucky escape when the passenger list of the flight he was also meant to be on, was changed, which resulted in his name being removed from it. That particular flight ended in tragedy when the aircraft crashed shortly after the take-off.
Pavel a Ellen se do Československa vrátili koncem roku 1945 s určitými obtížemi kvůli silněnarušené dopravě po Evropě. Pavel byl letecky přepraven zpět jedním z oficiálních návratných letů. Štěstí opět bylo na jeho straně, když došlo ke změně seznamu cestujících, na kterém byl i on a jeho jméno bylo z daného seznamu vyškrtnuto. Tento let skončil bohužel tragicky, když letoun havaroval krátce po startu.
The pregnant Ellen arrived in Prague much later from Denmark on a train from Norway returning PoW’s home. Their second child Dagmar was born early in 1946, and they found accommodation in Brno, again with difficulty.
Těhotná Ellen dorazila do Prahy mnohem později z Dánska vlakem z Norska, kterým se vracelil domů i váleční zajatci. Jejich druhé dítě, dcera Dagmar, se narodilo začátkem roku 1946, kdy, opět s potížemi, našli ubytování v Brně.
Czechoslovak Air Force Československé letectvo
Pavel was promoted to the rank of Captain in the Czechoslovak Air Force and put in charge of airfield administration at Brno airport. Pavel had requested a Brno posting so he could be nearer his family home at Bohuslavice. But the national political situation was unsettling. Despite a return to a democratic state, post-War Czechoslovakia was not as democratic as it seemed. All top military posts went to members of General Svoboda’s forces from the east and those who joined the Communist Party. Many of these were ex-Slovak pilots who had flown with the Nazis and switched sides at the end of the war. The Czechoslovak Air Force was re-equipped by the Soviet Union, and supplies from the west were mothballed. In 1947 a new post of Enlightenment Officer was introduced to all sectors of military life, a political post filled by men with no military experience from the war, but who had the power to decide the fate of those who had. Generally speaking the ex-RAFs were given the poorest and least influential jobs; those who supported President Beneš were forced to leave altogether. Pavel was one of these. Indeed, he had attended several meetings with the President in the past.
Pavel byl povýšen na kapitána v československém letectvu a pověřen správou brněnského letiště. Pavel požádal o umístění v Brně, aby mohl být blíže svému rodinnému domu v Bohuslavicích. Celostátní politická situace však byla znepokojivá. Navzdory návratu k demokratickému státu nebylo poválečné Československo tak demokratické, jak se zdálo. Všechny nejvyšší vojenské posty obsadili příslušníci vojsk generála Svobody z východu a ti, kteří vstoupili do komunistické strany. Mnozí z nich byli bývalí slovenští piloti, kteří létali s nacisty a na konci války přešli na druhou stranu.. Československé letectvo bylo Sovětským svazem znovu vybaveno a zásoby ze západu byly uloženy do skladu. V roce 1947 byla do všech odvětví vojenského života zavedena nová pozice osvětového důstojníka, politická pozice obsazená muži bez vojenských zkušeností z války, kteří však měli moc rozhodovat o osudu těch, kteří je měli. Obecně řečeno, bývalí příslušníci RAF dostávali nejchudší a nejméně vlivná místa; ti, kteří podporovali prezidenta Beneše, byli nuceni úplně odejít. Pavel byl jedním z nich. V minulosti se dokonce zúčastnil několika schůzek s prezidentem.
Communist putsch Komunistický převrat
A directive of 26 February 1948 declared that the most important military task was the clearance of army command of “reactionary” officers. The directive was controlled by military committees created for this purpose, and within two months they had dealt with 981 cases. Pavel was suspended from duty and told to remain at his known address, otherwise he would be treated as ‘absent without leave’ and court-martialled. Pavel had a close friend in Bohuslavice called Mirek Cichra who was keen to leave the country before the situation got worse. Pavel decided to go with him. Taking Ellen and the children to, he put them on a train to Denmark.
Směrnice z 26. února 1948 stanovila, že nejdůležitějším vojenským úkolem je zbavení armádního velení „reakčních“ důstojníků. Provedení této směrnicie kontrolovaly vojenské výbory vytvořené k tomuto účelu a během dvou měsíců se zabývaly 981 případy. Pavel byl propuštěn z činné služby a bylo mu nařízeno, aby zdržoval na své registrované adrese, jinak by s ním bylo zacházeno jako s „nepřítomným bez povolení“ a byl by postaven před vojenský soud. Pavel měl v Bohuslavicích blízkého přítele Mirka Cichru, který chtěl zemi opustit dříve, než se situace zhorší. Pavel se rozhodl jet s ním. Vzal Ellen a děti do Plzně a posadil je do vlaku do Dánska.
Escape to the West Útěk na Západ
Pavel and Mirek had two aborted attempts to get away before they were successful. Both times they were apprehended by the Státní Bezpečnost (StB – the State Secret Police), but on both occasions they had a well-prepared cover story to get them off the hook. On the third attempt they swam across the River Morava to Austria. By now Pavel was suffering from stomach pains and weakened by lack of food, so Mirek had to help him.
Pavel a Mirek se dvakrát neúspěšně pokusili o útěk, než se jim to podařilo. V obou případech je zadržela Státní bezpečnost (StB), ale v obou případech měli dobře připravenou krycí historku, aby se z obvinění dostali. Na třetí pokus přeplavali řeku Moravu do Rakouska. Pavel už trpěl bolestmi břicha a byl oslabený nedostatkem jídla, takže mu Mirek musel pomoci.
Vienna Vídeň
Once across the river they were hoping to hitch a lift to Vienna, but at this time Austria was still occupied by the Red Army, and Vienna was divided into four zones like Berlin. Pavel and Mirek were keen not to picked up by a Soviet vehicle. They managed to get a lift in a local lorry converted to run on gas which took them into Vienna only half an hour away. Finding a French military building, they asked for sanctuary. The officer in charge spoke German, got Pavel into the general hospital and accommodated Mirek in his hotel billet. Pavel was diagnosed with a serious perforation of the stomach and operated on immediately, which left him very weak. He stayed in hospital for eleven days and spent some recuperating after that.
Jakmile překročili řeku, doufali, že se jim podaří stopovat do Vídně, ale v té době bylo Rakousko stále okupováno Rudou armádou a Vídeň byla rozdělena do čtyř zón, podobně jako Berlín. Pavel a Mirek nechtěli, aby je sebralo sovětské vozidlo. Podařilo se jim sehnat svezení místním nákladním vozem přestavěným na plyn, které je dovezlo do Vídně, vzdálené jen půl hodiny jízdy. Našli francouzskou vojenskou budovu, kde požádali o azyl. Velitel mluvil německy, Pavla nechal odvézt do všeobecné nemocnice a Mirka vzal do svého hotelového ubytování. Pavlovi našli vážnou perforaci žaludku a okamžitě jej operovali, což jej velmi oslabilo. V nemocnici zůstal jedenáct dní a poté se ještě nějakou dobu zotavoval.
Pavel and Mirek had to plan their next move carefully. Like Berlin, Vienna was deep in the Russian zone of Austria. The American zone began at a small town called Steyr, 35 kilometres south of Linz. They were advised to catch a train to Haag, where a guide would meet them to walk them the remaining distance to Steyr. From there they went by train to Linz and then to Salzburg. The border crossing into Germany posed a further problem, as they were concerned that any border authorities might return them to the Russian zone or even Czechoslovakia. Again, they chose to walk across the border into Germany at a remote spot to avoid detection. They stayed a night in a displaced persons (DP) camp for Sudeten Germans, caught a lift with an American officer who helped them reach Munich, and then a train to a DP camp for Czechs at Duisburg. Pavel had to sell his wedding ring to pay for the ticket.
Pavel a Mirek museli svůj další krok pečlivě naplánovat. Stejně jako Berlín ležela i Vídeň hluboko v ruské zóně Rakouska. Americká zóna začínala v malém městě Steyr, 35 kilometrů jižně od Lince. Bylo jim doporučeno, aby jeli vlakem do Haagu, kde je čekal průvodce, aby je doprovodil na zbývající vzdálenost do Steyru. Odtud jeli vlakem do Lince a poté do Salcburku. Překročení hranice do Německa představovalo další problém, protože se obávali, že by je pohraniční orgány mohly vrátit do ruské zóny nebo dokonce do Československa. Opět se rozhodli přejít hranici do Německa pěšky na odlehlém místě, aby se vyhnuli odhalení. Přenocovali v táboře pro vysídlené sudetské Němce(DP), podařilo se jim získat odvoz s americkým důstojníkem, který jim pomohl dostat se do Mnichova, a odtud pokračovali vlakem do tábora pro české vysídlené osoby v Duisburgu. Pavel musel prodat svůj snubní prsten, aby měli peníze na lístek.
Denmark Dánsko
They were now only 400 kilometres from the Danish border. With the rest of their money, they bought a ticket to Flensburg on the German side of the border, and at night walked along a railway line into Denmark. The next morning, they were picked up on the road by an armed Danish border guard and taken into custody. Ellen was staying in Fredericia, 80 kilometres to the north. Once Pavel’s story had been verified, she was able to meet him and badger the authorities for his release. Mirek returned to Germany and got a job as a mechanic with the American army.
Byli už jen 400 kilometrů od dánských hranic. Za zbytek peněz si koupili jízdenku do Flensburgu na německé straně hranice a v noci šli podél železniční trati do Dánska. Druhý den ráno je na silnici zadržell ozbrojený dánský pohraničník a vzal je do vazby. Ellen pobývala ve Fredericii, 80 kilometrů severně. Jakmile se Pavlova historka ověřila, mohla se s ním setkat a vymáhat jeho propuštěn na úřadech. Mirek se vrátil do Německa a získal práci mechanika v americké armádě.
Return to England Návrat do Anglie
Pavel, Ellen and the children moved to Britain in September 1948. Initially Pavel tried to rejoin the RAF, but he was turned down due to the injuries to his feet suffered during the six days in the North Sea. In 1951 he started work as a bank clerk at Lloyds Bank, a job he retained until his retirement.
Pavel, Ellen a děti se v září 1948 přestěhovali do Británie. Pavel se zpočátku pokusil znovu vstoupit do RAF, ale byl odmítnut kvůli zraněním nohou, která utrpěl během šesti dnů v Severním moři. V roce 1951 nastoupil jako bankovní úředník u Lloydovy banky, kde pracoval až do odchodu do důchodu.
After the political changes in Czechoslovakia in 1989, Pavel was rehabilitated with the rank of Colonel (retired). He was able to return home at last to see surviving members of his family. On a visit to Prague in 1991 he met up with his ex-crew mates, Alois Šiška and Josef Ščerba and also Thomas Zuiderland, who as a child had watched the dinghy drift ashore at Petten.
Po politických změnách v Československu v roce 1989 byl Pavel rehabilitován v hodnosti plukovníka (ve výslužbě). Konečně se mohl vrátit domů a setkat se s přeživšími členy své rodiny. Při návštěvě Prahy v roce 1991 se setkal se svými bývalými kolegy z posádky Aloisem Šiškou a Josefem Ščerbou a také s Thomasem Zuiderlandem, který jako dítě sledoval, jak vyplavení záchranného člunu na pobřeží u Pettenu.
Pavel died on 8 January 1993 and is buried at Brookwood cemetery, Surry.
Pavel zemřel 8. ledna 1993 a je pohřben na hřbitově v Brookwoodu v Surry.
Medals Awarded Udělené medaile
1939 – 45 Star
Air Crew Europe Star
Defence Medal 1939 to 1945
War Medal 1939 – 1945
4 x Válečný kříž 1939
2 x Za chrabrost
Za zásluhy I.stupně
Pamětní medaile se štítky F–VB
Remembered Památná místa
Czech Republic:
Česká republika:
Bohuslavice:
He is remembered on the family grave in the village churchyard in Bohuslavice.
Jeho vzpomenut na rodinném hrobě na hřbitově v Bohuslavicích.
Kyjov:
A memorial plaque was unveiled on the local school at Kyjov in April 2023.
Jeho pamětní deska byla odhalena na místní škole v Kyjově v dubnu 2023.
Prague 1 – Klárov:
Praha 1 – Klárov:
In November 2017, his name, along with the names of 2533 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.
V listopadu 2017 bylo jeho jméno spolu se jmény dalších 2533 československých mužů a žen, kteří během 2. svět. války sloužili v RAF, odhaleno u pomníku Okřídleného lva na pražském Klárově.
Holland:
Holandsko:
The whole crew of KX-B is remembered on the monument at Petten, where the dinghy came ashore.
Celou posádku KX-B pak připomíná památník v Pettenu, kde moře záchranný člun vyplavilo na břeh.
Discover more from Free Czechoslovak Air Force Associates ltd
Subscribe to get the latest posts sent to your email.
