František BERNARD

One of the Few

Jeden z hrstky

…………….* 23.07.1914, Starý Ehrenberky.

…………….† 17.06.1980, New Zealand.

Pre WW2:
Před 2. světovou válkou:

František Antonín Bernard was born on 23 July 1914 in the village of Starý Ehrenberky, formerly Alt Ehrenberg, near Šluknov in the Děčín District in the Ústí nad Labem Region of North Eastern region of Czechoslovkia. He was the son of Franz Anton Bernard and wifeAntonia. After five years of schooling in the town school he continued his education for a further three years of higher education at the Municipal school. On graduation he began training as an aircraft mechanic.

František Antonín Bernard se narodil 23. července 1914 v obci Staré Křečany, dříve Alt Ehrenberg, nedaleko Šluknova v okrese Děčín v Ústeckém kraji na severovýchodě České republiky. Byl synem Franze Antona Bernarda a manželky Antonie. Po pěti letech školní docházky na městské škole pokračoval ve studiu další tři roky vyššího vzdělání na měšťanské škole. Po maturitě se začal učit leteckým mechanikem.

Czechoslovak Air Force:
V československém letectvu:

In 1936 František joined the NCO Military Aviation School at Chleb for training to become an aircraft mechanic. The following year he was selected for pilot training and transferred to the Military Aviation Academy at Prostějov for elementary flying instruction.

V roce 1936 nastoupil František do poddůstojnického vojenského leteckého učiliště v Chlebu, kde začal výcvik leteckého mechanika. V následujícím roce byl vybrán do pilotního výcviku a převelen na Vojenskou leteckou akademii v Prostějově k základnímu výcviku létání.

František successfully completed that course in 1937 and was selected for fighter pilot training and sent to the Military Academy at Hradce Králove. By the time of the German occupation of Czechoslovakia, in March 1939, he had been promoted to the rank of desátnik [Corporal] and had achieved 269 flying hours experience.

František tento kurz úspěšně dokončil v roce 1937 a byl vybrán do výcviku stíhacích pilotů a odvelen na Vojenskou akademii v Hradci Králové. V době německé okupace Československa, v březnu 1939, byl povýšen do hodnosti desátník a měl v té době nalétáno 269 letových hodin.

To Poland:
Do Polska:

After the German occupation, the Czechoslovak military was quickly disbanded by the Germans and all personnel dismissed. For the military personnel and many patriotic Czech citizens, this was a degrading period. Many wanted to redress this shame and humiliation and sought the liberation of their homeland. Germanisation of Bohemia and Moravia began immediately. But by 19 March 1939, former senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defence of the Nation]. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where Ludvík Svoboda, a former distinguished Czechoslovak Legionnaire from WW1, was planning the formation of Czechoslovak military units to fight for the liberation of their homeland. Within Czechoslovakia, former military personnel and civilian patriots covertly started to arrange for former Air Force and Army personnel to be voluntarily smuggled over the border into Poland to join these newly-formed Czechoslovak units.

Po německé okupaci byla československá armáda okamžitě rozpuštěna a veškerý personál odeslán do civilu. Pro vojenský personál a mnoho vlastenecky smýšlejících českých občanů to bylo ponižující období. Germanizace Čech a Moravy začala okamžitě. Mnozí chtěli tuto hanbu a ponížení napravit a usilovali o osvobození své vlasti. Už 19. března 1939 začali bývalí vysocí armádní důstojníci dnes již rozpuštěné československé armády formovat odbojovou armádu, známou jako Obrana národa. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků dostat se do sousedního Polska, kde Ludvík Svoboda, bývalý významný československý legionář z 1. světové války, plánoval vytvoření československých vojenských jednotek k boji za osvobození vlasti. Bývalý vojenský personál a vlastenecky zaměření občané začali v rámci Československa skrytě organizovat přesun dobrovolníků – bývalého personálu letectva a armády přes hranice do Polska, aby se zde stali součástí nově vznikajících československých jednotek.

Having been denied the chance to resist the occupying Germans, František was one of the many Czechoslovak airmen and soldiers who saw it was their duty to go to Poland from where they could fight to achieve the liberation of Czechoslovakia. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region because of the close proximity of the ‘new’ Polish border since Poland had occupied the Český Těšín region of Czechoslovakia on 10 October 1939.

František, kterému bylo odepřeno bránit svou vlast před německou okupací, se stal jedním z mnoha československých letců a vojáků, kteří považovali za svoji povinnost odejít do Polska, kde se rodila možnost bojovat za osvobození Československa. Obvykle se tak dělo překročením státní hranice na Ostravsku, kde byla polská hranice nejblíže poté, kdy Polsko 10. října 1939 obsadilo československé území v oblasti Českého Těšína.

Once in Poland, they then reported to the Czechoslovak Consulate in Krakow and were sent to Bronowice Małe, a now derelict former Polish Army barracks from the Austro-Hungarian era, on the outskirts of Krakow which was then being utilised as a temporary transit camp for the escaped Czechoslovak military and was already well inhabited with them.

Jakmile se ocitli v Polsku, přihlásili se na československém konzulátu v Krakově, odkud byli odesláni do tranzitního tábora v Malych Bronowicích, kde byli přechodně ubytováni v opuštěných vojenských kasárnách ještě z doby Rakouska-Uherska na předměstí Krakova.

Disappointment in Poland:
Zklamání v Polsku:

However, at this time, the Polish Authorities, whilst recognising the new puppet State of Slovakia, showed little interest in the Czechoslovak military who were escaping across their border in groups and would not allow independent Czechoslovak units to be established on its territory as they were concerned about antagonising neighbouring Nazi Germany. Only after lengthy negotiations between Czechoslovak Diplomats in France and Great Britain, and the French Government, did the French agree to admit 4,000 Czechoslovaks into the French Foreign Legion – French law did not allow for foreign military units to be on its territory in peacetime, and the Czechoslovak escapers would be required to join the French Foreign Legion for a five-year period with the agreement that, should war be declared, they would be transferred to French military units. The alternative was to be returned to occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further retribution to their families.

Jakkoliv polské úřady uznaly nový loutkový stát Slovensko, nesly s nelibostí, že se na polském území sdružují osoby z bývalé československé armády a nedovolily, aby došlo ke vzniku samostatných čsl. vojenských jednotek, zejména proto, aby tento krok nemohlo nacistické Německo zneužít jako proti němu namířenou provokaci. Teprve po dlouhých jednáních mezi českou diplomacií ve Francii a Velké Británii a francouzskou vládou, souhlasili Francouzi s přijetím 4 000 Čechoslováků do francouzské cizinecké legie. Francouzské právo totiž neumožňovalo, aby v době míru byly na jejím území cizí vojenské jednotky a českoslovenští uprchlíci by museli vstoupit na pět let do francouzské cizinecké legie s tím, že v případě vyhlášení války by byli převedeni do pravidelných francouzských vojenských jednotek. Alternativou by pro ně bylo, vrátit se do okupovaného Československa a čelit německé odplatě za útěk z Protektorátu – obvykle uvěznění nebo popravě s dalšími dopady na příslušníky jejich rodin.

Next onto France:
Dále do Francie:

On 25 July 1939, František and 189 other Czechoslovak military escapees were taken by train to the Baltic port of Gydnia, Poland. The following day they boarded the ‘SS Kastelholm’ and sailed to Calais, France. Part of the voyage down the Baltic Sea was very rough, even to airmen who were used to flying in turbulent conditions, and so the ‘SS Kastelholm’ stop at the Danish port of Frederikshaven to re-supply was a welcome relief for the Czechoslovaks onboard. After a five-day voyage, they arrived in Calais on 31 July 1939.

25. července 1939 byl František spolu s dalšími 189 československými vojenskými uprchlíky odvezeni vlakem do pobaltského přístavu Gydnia v Polsku. Následující den se nalodili na švédský parník Kastelholm, který je dopravil do Calais ve Francii. Část plavby po rozbouřeném Baltském moři byla velmi drsná i pro letce, kteří byli zvyklí létat v turbulentních podmínkách, a tak zastávka v dánském přístavu Frederikshaven k doplnění zásob byla pro Čechoslováky na palubě vítanou úlevou. . Po pětidenní plavbě dorazili do Calais 31. července 1939.

France:
Francie:

Initially, František and his fellow escapees were transferred to Place Ballard, the Foreign Legion’s recruitment depot at Paris, to undergo medical checks, whilst the necessary documentation was prepared for their enlistment into the Legion. During this time they attended French classes and any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly-learnt French with the girls they met. František was accepted to join the Legion on 24 August 1939 at the rank of Soldat, but before arrangements were completed to transfer the Czechoslovaks to the Legion’s training base at Sidi bel Abbes, Algeria, war was declared and instead František and the other Czechoslovak airmen were transferred to the l’Armée de l’Air at their recruitment centre at Dugny, near Paris. On 10 September, at the rank of Soldat, he was transferred to Centre d’Instruction de Chasse at Chartres, the l’Armée de l’Air training airbase, about 50 miles South-West of Paris, for retraining on French equipment, firstly on the Potez XXV and Morane-Saulnier MS.230 elementary trainers and then the Morane-Saulnier MS-406c fighter aircraft

Zpočátku byli František spolu s ostatními uprchlíky přemístěni na Place Ballard, náborové zařízení cizinecké legie v Paříži, aby se podrobili lékařským prohlídkám a mohla být zpracována nezbytná dokumentace pro jejich zařazení do legie. Během této doby navštěvovali kurzy francouzštiny a zbylý volný čas obvykle trávili v Paříži prohlídkou památek a procvičováním nově naučené francouzštiny s dívkami, které potkávali. František byl přijat do legie 24. srpna 1939 v hodnosti vojína, ale než bylo dokončeno přeložení Čechoslováků na výcvikovou základnu Legie v Sidi bel Abbes v Alžírsku, byla vyhlášena válka a místo ní byl František a ostatní českoslovenští letci převeleni k l’Armée de l’Air v jejich náborovém středisku v Dugny nedaleko Paříže. Dne 10. září byl v hodnosti vojína převelen do Výcvikového střediska de Chasse v Chartres, na letecké základně l’Armée de l’Air, asi 50 mil jihozápadně od Paříže, k přeškolení na francouzské stroje, nejdříve na základních cvičných letounech Potez XXV a Morane-Saulnier MS.230 a poté na stíhacích letounech Morane-Saulnier MS-406c.

The Germans commenced their invasion on Western Europe on 10 May 1940, by invading Holland, Belgium, Luxembourg and then moving Westwards into France. By this time František had completed 38 flying hours in training at Chartres, but with the now urgent need for operational fighter pilots to defend France, he and fellow Czechoslovaks, Stanislav Plzák, Karel Šeda and Josef Hýbler were was posted to GC II/2, at Chissey, on 13 May, which was equipped with ME-406C aircraft. The following day they were joined by Bohumír Fürst.

Němci zahájili svou invazi do západní Evropy 10. května 1940 tím, že napadli Holandsko, Belgii, Lucembursko a poté se přesunuli na západ do Francie. Do této doby František absolvoval 38 letových hodin ve výcviku v Chartres, ale s naléhavou potřebou operačních stíhacích pilotů k obraně Francie byl spolu s dalšími Čechoslováky Stanislavem Plzákem, Karlem Šedou a Josefem Hýblerem byl dne 13. května zařazen ke GC II/2, v Chissey, která byla vybavena letouny ME-406C. Následující den se k nim přidal ještě Bohumír Fürst.

However, the rapid advance of the German forces during the Battle for France meant that GC II/2 was constantly having to re-locate westwards to avoid capture; to Feurs on 15 June, St Etienne-Boutéon on 16 June, St Symphorien d’Ozon on 17 June and Montpellier-Fréjorques on 23 June, then to Perpignan.

Avšak bleskový postup německých sil během bitvy o Francii znamenal, že se jednotka GC II/2 musela neustále přemisťovat zpět na západ, aby se vyhnula obsazení a zajetí; 15.června do Feurs, 16. června do St Etienne-Boutéon, o den později do St Symphorien d’Ozon a do Montpellier-Fréjorques 23. června, aby skončila v Perpignanu.

Following the capitulation of France the Czechoslovak airmen in GC II/2 were released from their l’Armee d’Air service, on 21 June, and travelled by coach to Port Vendres about 190 km away near the Spanish border, for evacuation. There they boarded the ‘General Chanzy’ which sailed on 24 June 1940 to Oran, Algeria. From there they went by train to Casablanca, Morocco where they were able to board the ship ‘ Gib-el-Ders’ which took them to Gibraltar. Here they transferred to the ‘Neuralia’ which sailed in a convoy of 30 ships to England, arriving at Liverpool on 12 July 1940.

Po kapitulaci Francie byli českoslovenští letci v GC II/2 dne 21. června propuštěni ze služby l’Armee d’Air a odcestovali autokarem do Port Vendres, vzdáleného asi 190 km u španělských hranic k evakuaci. Tam se nalodili na loď „generál Chanzy“, který 24. června 1940 odplul do alžírského Oranu. Odtud jeli vlakem do marocké Casablanky, kde se mohli nalodit na loď „Gib-el-Ders“, která je odvezla na Gibraltar. Zde přestoupili na loď ‚Neuralia‘, která se plavila v konvoji 30 lodí do Anglie a do Liverpoolu dorazila 12. července 1940.

RAF:

From Liverpool, the Czechoslovaks were transferred to their tented transit camp in the grounds of Cholmondeley Castle, near Chester. The Battle of Britain was now in progress and there was an urgent need for fighter pilots. As a trained pilot he was quickly transferred to the Czechoslovak RAF Depot, Cosford, where, on 27 July 1940, he was admitted to the Volunteer Reserve of the RAF, with the rank of Sgt, and began his RAF training and also English language classes. On 6 August 1940, František was posted to the newly-formed 310 (Czechoslovak) Sqn at Duxford training on Hawker Hurricane fighter aircraft. When 310 (Czechoslovak) Sqn became operational on 17 August, no aircraft were available for further training flights and so the squad of 20 semi-trained pilots, including František, were posted to 6 OTU to complete their Hurricane training.

Z Liverpoolu byli Čechoslováci převezeni do svého stanového tranzitního tábora v areálu zámku Cholmondeley, poblíž Chesteru. Bitva o Británii nabírala na důležitosti a vyvstala naléhavá potřeba stíhacích pilotů. Jako vycvičený pilot byl rychle převelen do československého depa RAF v Cosfordu, kde byl 27, července 1940 přijat do dobrovolnické zálohy RAF v hodnosti četaře a zahájil výcvik RAF, doplňovaný kurzy angličtiny. Dne 6. srpna 1940 byl František převelen k nově zformované 310. (československé) peruti v Duxfordu k výcviku na stíhacích letounech Hawker Hurricane. Když byla 310. (československá) peruť 17. srpna uvedena do provozu, nebyly k dispozici žádné volné letouny pro další cvičné lety, a tak četa 20ti nedoškolených pilotů včetně Františka byla vyslána k 6. OTU, aby výcvik na strojích Hurricane mohla dokončit.

He completed his re-training on 10 September and was posted, with fellow Czechoslovak Rudolf Roháček to 601 (County of London) Sqn which was equipped with Hurricane Mk Is and were stationed at Exeter. With 601 Sqn, on 17 September 1940, he made his first operational flight in the Battle of Britain, taking-off at 13.55 in Hurricane V6630, the flight lasting just 30 minutes with no enemy sighted.

Své přeškolení dokončil 10. září a byl spolu se svým kolegou Rudolfem Roháčkem převelen k 601. peruti (County of London), která byla vybavena Hurricany Mk Is a byla umístěna v Exeteru. S 601. perutí uskutečnil 17. září 1940 svůj první operační let v bitvě o Británii, vzlétl ve 13:55 v Hurricanu V6630, let trval pouhých 30 minut, aniž by přišel do kontaktu s nepřítelem.

On the 28 October František and Roháček were was posted to 238 Sqn at Middle Wallop, which was also equipped with Hurricane MkIs. Whilst there he achieved his first ‘kill’; a half share, with F/Lt Morris, of a Ju88, from II/KG 77, shot down near Arundel, West Sussex, at 12:30 on 23 March 1941.

28. října byli František a Roháček přemístěni k 238. peruti na Middle Wallop, která byla rovněž vybavena Hurricany MkI. Zde dosáhl svého prvního sestřelu s polovičním podílem kpt. Morrisem. Jednalo se o stroj Ju88, z II/KG 77, sestřeleného poblíž Arundelu, West Sussex, ve 12:30 dne 23. března 1941.

Returning to base, František saw a Heinkel He 111 and fired a burst from his machine guns, but it managed to escaped into cloud.

Při návratu na základnu spatřil František ještě Heinkel He 111 a vypálil dávku ze svých kulometů, ale nepřátelskému stroji se podařilo uniknout do mraků.

Date:	Time:	Hurricane:	Action:
23.03.41	12:30		½ share with F/Lt Morris of a Ju88, from II/KG 77, shot down near Poling, West Sussex. ½ sdílený sestřel s F/Lt Morris of a Ju88, z II/KG 77, sestřlen poblíž Poling, West Sussex.
10.06.41.	10:30	Z2662, GZ-	½ share of a He 111 H, from Wekusta 51, shot down into the Irish Sea off Carnsore Point. ½ sdílený sestřel He 111 H, from Wekusta 51, sestřelen v Irském moři při Carnsore Point.

On 1 May 1941 he was posted to 32 Sqn which was stationed at Angle, in South Wales, and equipped with Hurricane MkIIa fighter aircraft. With 32 Sqn, František achieved his 2nd and final ‘kill’ of WW2; a half share of a Heinkel He 111 H, from Wekusta 51, a Luftwaffe Meteorological Reconnaissance Unit, shot down into the Irish Sea off Carnsore Point, near Rosslare, Eire, at 10:30 on 10 June 1941. From his combat report:

1. května 1941 byl převelen k 32. peruti, která byla umístěna v Angle v Jižním Walesu a byla vybavena stíhacími letouny Hurricane MkIIa. S 32. perutí dosáhl František svého 2. a posledního „sestřelu“ 2. světové války; poloviční podíl Heinkel He 111 H, z Wekusta 51, meteorologické průzkumné jednotky Luftwaffe, sestřelený do Irského moře u Carnsore Point, poblíž Rosslare, Eire, v 10:30 dne 10. června 1941. Ve svém bojovém hlášení František uvádí:

I was Black 1 of Black Section 32 Squadron, which took-off from Angle at 0950 hours having been ordered to fly to Linney Head at 25,000 feet. When over Linney Head we were vectored on a course of 330°. We flew on this course for about 10 minutes and where then ordered to reduce height to 20,000 feet. After another few minutes we were informed by the controller that there was a bandit 20 miles South of us flying East at 10,000 feet. We then changed course to the South East and reduced height to 10,000 feet. After 5 minutes we sighted Bandit 5 miles to the South-West of us flying East at about 12,000 feet. I identified the e/a as a Ju 88, and having informed Black 2 I went into the attack. I climbed to 12,000 and turning in order to get the sun behind me I made a starboard quarter attack. I opened fire at a distance of 360 yards closing to 200 yards firing a 5 second burst. I noticed a small amount of smoke issuing from the port engine of e/a which then turned NW in the direction of the Irish Coast. I broke away and made a starboard beam attack, firing a short burst of 2 seconds from 300 yards closing to 250 yards. I then broke away to make another starboard beam attack again firing a short 2 second burst from 300 yards closing to 250 yards. During this attack I noticed my bullets striking along the fuselage and starboard wing of the e/a. After breaking away from this attack I observed Black 2 make a diving quarter attack which set e/a’s starboard engine on fire. I saw Black 2 break away and down from e/a and watched him until Black 2 pulled out of his dive, and commence to climb again in the direction of the e/a.

Letěl jsem jako Černá 1 v černé letce 32. perutě, která vzlétla z Angle v 09:50, s rozkazem letět do Linney Head ve výšce 25 000 stop. Když jsme byli nad Linney Head, byli jsme přesměrováni na kurz 330°. Letěli jsme na tomto kurzu asi 10 minut, když nám bylo nařízeno snížit výšku na 20 000 stop. Po dalších několika minutách nás operátor informoval, že 20 mil jižně od nás letí na východ ve výšce 10 000 stop nepřátelský stroj. Poté jsme změnili kurz na jihovýchod a snížili výšku na 10 000 stop. Po 5 minutách jsme jej spatřili 5 mil na jihozápad od nás, jak letí na východ ve výšce asi 12 000 stop. Nepřátelský stroj jsem identifikoval jako Ju 88 a poté, co jsem informoval Černou 2, šel jsem do útoku. Vystoupal jsem na 12 000 a otočil se, abych letěl po slunci, a provedl útok z pravoboku. Zahájil jsem palbu ze vzdálenosti 360 yardů, přiblížil jsem se na 200 yardů a vypálil 5 sekundovou dávku. Všiml jsem si malého množství kouře, vycházejícího z levého motoru nepřátelského letounu, který se pak stočil na SZ ve směru k irskému pobřeží. Znovu jsem zaútočil z pravoboku, vypálil jsem krátkou dávku 2 sekund ze 300 yardů a přiblížil se na 250 yardů. Pak jsem se vzdálil, abych znovu zaútočil z pravoboku a vypálil krátkou 2sekundovou dávku z 300 yardů a přiblížil se na 250 yardů. Během tohoto útoku jsem si všiml, že mé kulky zasahují trup na pravoboku křídla nepřátelského letounu. Poté, co jsem svůj útok přerušil, začal jsem sledovat jak moje černá 2 provádí střemhlavý útok, po kterém začal JU 88 hořet pravý motor. Viděl jsem, jak se černý 2 odpoutal a pozoroval jsem ho, dokud se nevytáhl ze svého střemhlavého letu a nezačal znovu stoupat ve směru k nepříteli.

I then made an astern attack from 300 yards closing to 200 yards firing a 5 second burst which exhausted my ammunition. I saw several small objects fly from fuselage and port wing of e/a, which was then gradually loosing height. It appeared to be endeavouring to make a landing on he sea near the Irish coast but eventually crashed approx 100 yards inland about ½ mile north of Carnsere Point, whereupon it exploded and disintegrated. I climbed and called Black 2 three times without reply. I then returned and landed at Angle at 1107 hours.

Pak jsem zaútočil zezadu ze vzdálenosti 300 až 200 yardů a vypálil jsem pětisekundovou dávku, při níž jsem vyčerpal všechnu munici. Viděl jsem několik malých předmětů odlétat z trupu a levého křídla nepřátelského stroje, který pak postupně začal ztrácet výšku. Zdálo se, jakoby se snažil přistát na hladině poblíž irského pobřeží, ale nakonec se zřítil asi 100 yardů do vnitrozemí asi ½ míle severně od Carnsere Point, načež explodoval a rozletěl se na kusy. Vystoupal jsem a volal Černé 2, ale třikrát bez odpovědi. Pak jsem se vrátil a přistál v Angle v 11.07 hodin.

I claim 1 Junkers 88 destroyed: one half by myself, and one half by F/O Remy (Black 2).

Mohu potvrdil, že jeden nepřátelský letoun Junkers 88 byl zničen. Dílem mnou a druhým dílem díky npor. Remy (Černá 2).

Unfortunately František’s wingman F/O Maurice Remy (Black 2), a Frenchman whose real name was Lt Roger Emile Motte was lost in this combat. His Spitfire made a forced landing in neutral Eire and was interned. He was released in October 1943, and posted to 345 Sqn.

Bohužel v tomto souboji Františkova „dvojka“ takové štěstí neměla. Npor. Maurice Remy (černá 2), Francouz, jehož skutečné jméno bylo por.Roger Emile Motte. Jeho Spitfire přistál nouzově na území neutrálního Irska, kde byl zadržen a internován. Propuštěn byl až v říjnu 1943 a zařazen k 345. peruti.

Whilst returning from a night patrol in Hurricane Z5222,GZ-N, on of 25 August 1941, František was unable to return to his home base at Fairwood Common because of poor weather conditions and was diverted to Angle airfield, Pembrey. The flare path at Angle airfield was still under construction. On landing in the dark, at 21:45, his aircraft hit a steam roller which had been parked just seven yards from the edge of the runway. No blame was attached to František for this crash.

Při návratu z noční hlídky, dne 25. srpna 1941, kdy pilotoval huricanne Z5222,GZ-N se František nemohl vrátit na svou domovskou základnu ve Fairwood Common kvůli špatným povětrnostním podmínkám a byl odkloněn na letiště Angle v Pembrey. Naváděcí světla na letišti Angle byla však ještě ve výstavbě. Při přistávání za tmy ve 21:45 jeho letoun narazil do parního válce, který byl zaparkován pouhých sedm yardů od okraje ranveje. Na této havárii nebyla Františkovi připisována žádná vina.

On completion of his operational tour, he was posted on 18 October 1941,to the Central Flying School for a flying instructor course. His next posting, on 13 December 1941, was to No 6 Operational Training Unit (6 OTU) as a flying instructor.

Po dokončení svého operačního turnusu byl 18. října 1941 odvelen do Ústřední letecké školy na kurz instruktora létání. Jeho dalším působištěm byla od 13. prosince 1941 6. operační výcviková jednotka (6 OTU), kde působil jako instruktor létání.

Commissioned :
Povýšit do důstojnické hodnosti :

He received his commission, at the rank of P/O, on 9 April 1942 and on 8 June 1942 he was posted to No 3 Service Flying Training School (SFTS) at Shellingford, again for flying instructor duties.

Povýšení do hodnosti poručíka získal 9. dubna 1942 a 8. června 1942 byl převelen do No 3 Service Flying Training School (SFTS) v Shellingfordu, kde opět vykonával funkci instruktora létání.

František returned to operational flying on 6 August 1942 with 313 (Czechoslovak) Sqn until 22 June 1943 and was promoted to the rank of F/O on 9 October 1942. From 22 June 1943, he was posted to 1648 Flight until 16 March 1944 when, at his new rank of F/Lt, his final RAF rank, he was posted to No 1684 (Bomber) Defence Training Flight at RAF Little Horwood, Bucks. There, equipped with Tomahawk aircraft he simulated aerial battles to train new bomber crews.

K operačnímu létání se František vrátil 6. srpna 1942 u 313. (československé) perutě, kde působil do 22. června 1943 a zde byl také povýšen do hodnosti nadporučíka 9. října 1942. Od 22. června 1943 do 16. března 1944 působil u letky 1648 , odkud už ve své nové hodnosti kapitána, jeho poslední hodnosti v RAF, byl přeřazen k 1684 (Bomber) Defence Training Flight v RAF Little Horwood, Bucks. Tam, na strojích Tomahawk, simuloval vzdušné bitvy, aby vycvičil nové posádky bombardérů.

On 5 May 1944 he was posted to HQ 19 Fighter Group as a temporary Liaison Officer with the Czechoslovak Inspectorate General (CIG). On 22 May 1944, František returned to operational flying when he was posted to 310 (Czechoslovak) Sqn, now stationed at Appledram, Sussex, as Flight Commander of ‘B’ Flight which was in preparation for D-Day. He remained with 310 (Czechoslovak) Sqn until the end of the war.

Dne 5. května 1944 byl delegován do Nejvyššího vedení 19. Fighter Group jako dočasný styčný důstojník u Generálního inspektorátu Československa (CIG). Dne 22. května 1944 se František vrátil k operačnímu létání, když byl vyslán k 310. (československé) peruti, nyní dislokované v Appledram, Sussex, jako velitel letu ‚B‘, který se připravoval na invazní den „D“. U 310. (československé) perutě zůstal až do konce války.

On 2 March 1945, 310 Sqn participated in Ramrod 1479, the escorting Lancaster and Halifax bombers for a raid on Cologne. František was flying Spitfire MH372, NN-S. On the return flight, due to lack of fuel he had to land at B-65 a temporary airfield at Maldeghem – 20 km north of Bruges. On landing at 11:17 his aircraft was caught in a strong cross-wind, causing the left undercarriage leg to be damaged, resulting category AC damage.

2. března 1945 se 310. peruť zúčastnila akce Ramrod 1479 – doprovodu bombardérů Lancaster a Halifax při náletu na Kolín nad Rýnem. František pilotoval Spitfire MH372, NN-S. Při zpátečním letu musel kvůli nedostatku paliva přistát na základně B-65, na dočasném letišti v Maldeghem – 20 km severně od Brugg. Při přistávání v 11:17 jeho letoun zasáhl silný boční vítr, což způsobilo poškození levé strany podvozku v kategorii (AC – oprava možná na místě).

Post WW2 :
Po 2. světové válce:

He returned to Czechoslovakia in August 1945, at the Czechoslovak Air Force rank of poručík (P/O). František remained in that service until the following February when he was demobbed, at the rank of nadporučík (F/O), and returned to civilian life.

Do Československa se vrátil v srpnu 1945, jako příslušník československého letectva v hodnosti poručík. František v této službě setrval až do osudného Února, kdy byl v hodnosti nadporučíka demobilizován a odešel do civilu.

Escape from Communism :
Útěk před komunisty:

Following the Communist take-over of Czechoslovakia in February 1948, a friend who was a Police Officer warned him that his name was on a list of former RAF airmen who were due to be arrested.

Po komunistickém puči v únoru 1948, ho přítel policista, upozornil, že jeho jméno figuruje na seznamu bývalých letců RAF, kteří mají být zatčeni.

Taking the hint, with fellow former RAF airman Vojtěch Smolík, he escaped on foot over the border into the American Zone of Germany. After security vetting by the American authorities, he was transferred to a Displaced Persons Camp in Germany whilst he considered his future life in the West. He decided to return to England where he was able to re-join the RAF in 1950.

Po domluvě s bývalým letcem RAF Vojtěchem Smolíkem spolu utekli pěšky přes hranici do americké zóny v Německu. Po ověření jejich identity americkými úřady byli převezeni do tábora pro vysídlené osoby v Německu, kde zvažoval jak uspořádat svůj budoucí život na Západě. Rozhodl se vrátit do Anglie, kde mu bylo umožněno se v roce 1950 znovu přihlásit do služeb RAF.

Rejoining the RAF :
Návrat k RAF:

He was posted to Kenya in response to the Mau Mau Uprising – a colonial war – there and for distinguished flying in that conflict was Mentioned in Dispatches, on 6 March 1953. Subsequently, on 1 January 1957, during the same conflict he was awarded the Air Force Cross. He retired from the RAF, with the rank of F/Lt on 23 July 1964 and emigrated to New Zealand.

Byl vyslán do Keni v reakci na domorodé povstání Mau Mau, a za vynikající letecké služby v tomto konfliktu byl 6. března 1953 zmíněn ve služebních hlášeních. Později, 1. ledna 1957, během stejného konfliktu mu byl udělen titul Kříž letectva. Dne 23. července 1964 odešel z RAF v hodnosti kapitána a emigroval na Nový Zéland.

Unfortunately little of his life in New Zealand is known, only that he died there on 17 June 1980.

Bohužel o jeho životě na Novém Zélandu nejsou známy žádné podrobnosti vyjma toho, že tam 17. června 1980 zemřel.

Medals :
Medaile :

British – Britské:

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp

Air Crew Europe Star with Atlantic clasp

Defence Medal

War Medal

Czechoslovakia :

Válečný kříž 1939 and 4 bars

Za chrabrost and 2 bars

Za zásluhy I.stupně

Pamětní medaile se štítky F–VB

France – Francie::

Croix de Guerre avec Palme

Remembered :
Pamětní místa:

Czech Republic:
Česká republika:

Prague – Klárov:
Praha – Klárov :

In November 2017, his name, along with the names of 2507 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno spolu se jmény dalších 2 512 československých mužů a žen, kteří sloužili v RAF během 2. světové války, odhaleno u Pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.

Staré Křečany :

Žatec :

Great Britain :
Velká Británie :

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Je připomínán, spolu s ostatními 2938 leteckými posádkami z Bitvy o Británii, na pamětní zdi Christophera Foxleyho-Norrise u Národního památníku Bitvy o Británii v Capel-le-Ferne, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:

Je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně: