Vaclav Cukr – one of the Few






Václav CUKR


One of the Few

jeden z hrstky


…………….* 16.10.1913. Prague.

…………….† 24.10.89. Christchurch, New Zealand.




Pre WW2 / Před 2. světovou válkou:

Václav Cukr was born on 16 October 1913 in Prague, the son of Václav, a hotelier, and Marie, neé Otiskové, Cukr, but grew up in Luhačovice, a Spa Town in the Moravia region of Czechoslovakia, some 260 km South-East of Prague where his father owned the Praha hotel. Here he completed four years at primary school and six years of secondary education before leaving school, aged 15, and began training as an electrician.

Václav Cukr se narodil 16. října 1913 v Praze jako syn Václava, hoteliéra a jeho ženy Marie, rozené Otiskové. Václav ale vyrůstal v Luhačovicích, významném lázeňském městě na Moravě v ČSR, asi 260 km jihovýchodně od Prahy, kde jeho otec vlastnil hotel Praha. Zde ve věku 15 let, po čtyřech letech základní školy a šesti let “měšťanky” školu opustil, a začal se učiit elektrikářem.

On reaching 18, he was required to do his compulsory military service, and on 1 October 1932 joined the Czechoslovak Air Force and was sent to their Military Aviation Academy at Prostějov for his basic military training. On completion he was selected for pilot training.

Po dosažení 18 let přišla povinnost vykonat základní presenční vojenskou službu a 1. října 1932 nastoupil k československému letectvu a byl odvelen na základní vojenský výcvik do Vojenské letecké akademie v Prostějově. Po jeho dokončení byl vybrán pro výcvik pilotů.

Graduates of the 1932-1934 pilots course Prostejov. / Absolventi kurzu pilotů 1932-1934 Prostějov.

He completed this on 15 June 1934, graduating as an observation pilot and was posted to the 2nd Squadron of the 1st Air Regiment ‘Tomáš Garrigue Masaryk’ of the Czechoslovak Air Force. This was stationed at Prague-Kbely airbase and was were equipped with Letov Š-328 reconnaissance biplanes. On 15 September 1935 he attended a night flying course, retraining for bomber aircraft, and graduating on 30 June 1937. On 1 July 1937 he was posted to the 85th Heavy Bomber Squadron of the 6th Air Regiment based Prague-Kbely with the rank of Cetař (Sgt).

Ten dokončil k datu 15. června 1934, aby poté absolvoval pilotní kurz pro pozorovatele a byl převelen ke 2. peruti 1. leteckého pluku „Tomáše Garrigue Masaryka“ československého letectva. Ten byl dislokován na letecké základně Praha-Kbely a byl vyzbrojen průzkumnými dvojplošníky Letov Š-328. Dne 15. září 1935 nastoupil do kurzu pro noční létání a k přeškolení na bombardovací letoun, který úspěšně zakončil 30. června 1937. Dne 1. července 1937 byl převelen k 85. těžké bombardovací peruti 6. leteckého pluku se sídlem Praha-Kbely v hodnosti četaře.

Letov Š-328 biplane reconnaissance aircraft. / Průzkumný dvouplošník Letov Š-328.

The German occupied Czechoslovakia on 15 March 1939 and within a few days the Czechoslovak Air Force and Army were disbanded and all personnel demobilised. By this time he had completed 1496 flying hours.

Avšak 15. března 1939, došlo k okupaci Československa nacistickým Německem a během několika dnů bylo československé letectvo a celá jeho armáda rozpuštěna a veškerý personál demobilizován. Do této doby měl Václav nalétáno 1496 letových hodin.

To Poland / Do Polska:

But just four days later, on 19 March 1939, former senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defence of the Nation]. Obrana Národa also worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where they could be formed into military units to fight for the liberation of their homeland. These two organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape to Poland. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region because of the close proximity of the ‘new’ Polish border since Poland had occupied the Český Těšín region of Czechoslovakia on 10 October 1939.

Ale jen o čtyři dny později, 19. března 1939, začali bývalí vyšší důstojníci, v tu dobu již rozpuštěné československé armády, vytvářet podzemní armádu, známou jako Obrana Národa (ON). ON spolupracovala také se Svazem Letců, Leteckým svazem ČSR. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků dostat se do sousedního Polska, kde by mohli být formováni do vojenských jednotek a využiti pak pro boj za osvobození své vlasti. Tyto dvě organizace poskytovaly peníze, kurýrní a další pomoc, aby mohli letci uprchnout do Polska. Obvykle se tak stalo překročením hranic na Ostravsku, díky těsné blízkosti „nové“ polské hranice, protože Polsko obsadilo České Těšínsko, předtím území Československa, dne 10. října 1939.

Having been denied the chance to resist the occupying Germans, Václav was one of the many Czechoslovak airmen and soldiers who saw it was their duty to go to Poland from where they could fight to achieve the liberation of Czechoslovakia.

Václav, kterému byla odepřena možnost postavit se okupantům na odpor, byl jedním z mnoha československých letců a vojáků, kteří považovali za svoji povinnost odejít do Polska, kde se rýsovala možnost bojovat za osvobození Československa.

On the night of 13 June 1939, with other former Czechoslovak airmen, they smuggled themselves aboard a coal-train near Kunčice, Ostrava, which took them over the border to Poland. They then reported to the Czechoslovak Consulate in Krakow and were sent to Bronowice Małe, a former Polish Army barracks on the outskirts of Krakow which was now utilised as a temporary transit camp for the escaped Czechoslovak military.

V noci 13. června 1939 se spolu s několika dalšími bývalými československými letci propašovali poblíž ostravských Kunčic na vagony nákladního vlaku s uhlím, který je převezl přes hranice do Polska. Poté se přihlásili na československém konzulátu v Krakově a byli posláni do Malých Bronowic, bývalých kasáren polské armády na okraji Krakova, které byly nyní využívány jako dočasný tranzitní tábor pro uprchlíky z řad československé armády.

Czechoslovak escapees at Bronowice Małe. / Českoslovenští uprchlíci v táboře Male Bronowice.

However, the Polish Authorities, who recognised the new puppet State of Slovakia, showed little interest in the Czechoslovak military who were escaping across their border in groups and would not allow independent Czechoslovak units to be established on its territory as they were concerned about antagonising neighbouring Nazi Germany. Only after lengthy negotiations between Czechoslovak Diplomats in France and Great Britain, and the French Government, did the French agree to permit 4,000 Czechoslovaks into the French Foreign Legion – French law did not allow for foreign military units to be on its territory in peacetime, and the Czechoslovak escapers would be required to join the French Foreign Legion for a five-year period with the agreement that, should war be declared, they would be transferred to French military units. The alternative was to be returned to occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further retribution to their families.

Avšak polské úřady, které uznaly nový loutkový stát Slovensko, neprojevovaly velké pochopení pro uprchlíky československé armády, kteří ve skupinách prchali přes jejich hranice a neměla v úmyslu dovolit, aby na jejím území vznikly samostatné československé jednotky, protože se obávaly nepřátelské reakce sousedního nacistického Německa. Teprve po zdlouhavých diplomatických jednáních mezi čs diplomaty ve Francii a Velké Británii a francouzskou vládou, souhlasili Francouzi s přijetím 4 000 Čechoslováků do francouzské cizinecké legie. Francouzské právo totiž nedovolovalo, aby se na jeho území v době míru nacházely cizí vojenské jednotky, a českoslovenští uprchlíci tak byli postaveni před rozhodnutí vstoupit na 5 let do francouzské cizinecké legie za podmínky, že v případě vyhlášení války budou převedeni do pravidelných vojenských jednotek francouzské armády. Jedinou alternativou pro ně bylo vrátit se zpět do okupovaného Československa a čelit zde případnému trestu za útěk – obvykle uvěznění nebo poprava s dalším postihem vůči jejich rodinám.

On 25 July 1939, Václav and 189 other Czechoslovak military escapees, were taken by train to the Baltic port of Gydnia, Poland. The following day they boarded the ‘SS Kastelholm’ and sailed to Calais, France. Part of the voyage down the Baltic Sea was very rough, even to airmen who were used to flying in turbulent conditions, and so the ‘SS Kastelholm’ stop at the Danish port of Frederikshaven to re-supply was a welcome relief for the Czechoslovaks onboard. After a five-day voyage, they arrived in Calais on 31 July 1939.

25. července 1939 byli Václav a dalších 189 československých vojenských uprchlíků dopraveni vlakem do baltského přístavu Gdynia v Polsku. Následující den nastoupili na námořní parník „SS Kastelholm“, aby se jím přepravili do francouzského Calais. Část plavby po bouřlivém Baltském moři byla velmi drsná, a to i pro letce, kteří byli zvyklí na vzdušné turbulence, a tak zastávka jejich lodi v dánském přístavu Frederikshaven na doplnění zásob, byla pro Čechoslováky na palubě vítanou úlevou. Do Calais dorazili po pětidenní plavbě 31. července 1939.

Václav Cukr, with other Czechoslovak airmen, Chartres March 1940. / Václav Cukr, s dalšími československými letci, Chartres, březen 1940.

France / Francie:

Initially, Václav and his fellow escapees were transferred to Place Ballard, the Foreign Legion’s recruitment depot at Paris, to undergo medical checks, whilst the necessary documentation was prepared for their enlistment into the Legion pending their transfer to the Legion’s training base at Sidi bel Abbes, Algeria. During this time they attended French classes and any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly learnt French with the girls they met. Before that process could be completed, war was declared and instead Václav and the other Czechoslovak airmen were transferred to the l’Armée de l’Air at their recruitment centre at Dugny, near Paris. On 6 October 1939, at the rank of Corporal, he was transferred to Centre d’Instruction de Chasse for re-training on French Potez XXV and Morane-Saulnier MS.230 elementary trainers and then the Morane-Saulnier MS-406c fighter aircraft at Chartres, the l’Armée de l’Air training airbase.

Václav a jeho kolegové byli původně převezeni na Place Ballard, náborové místo cizinecké legie v Paříži, kde podstoupili vstupní lékařské prohlídky, zatímco byla připravována nezbytná průvodní dokumentace pro jejich zařazení do legie, než budou přesunuti na výcvikovou základnu legie v Sidi bel Abbes v Alžírsku. Během této doby navštěvovali hodiny francouzštiny a veškerý volný čas obvykle trávili v Paříži prohlídkou pamětihodností a procvičováním svých nových znalostí francouzštiny s dívkami, které potkávali. Než však mohl být tento proces dokončen, byla vyhlášena válka a tak byli Václav a ostatní českoslovenští letci převezeni k l’Armée de l’Air v jejich náborovém středisku v Dugny, poblíž Paříže. Dne 6. října 1939, v hodnosti desátníka, byl převelen do výcvikového střediska “Centre d’Instruction de Chasse” k přeškolení a základnímu výcviku na francouzských strojích Potez XXV a Morane-Saulnier MS.230 a dále na stíhací letouny Morane-Saulnier MS-406c v Chartres, výcvikové letecké základně l’Armée de l’Air.

Morane-Saulnier MS-406c

He was accepted into l’Armee d’Air and on 6 October 1939 assigned to CIC Chartres for re-training on French equipment during which he achieved a further 28.19 flying hours. On 8 March 1940, after completing an air-gunnery course at Montpellier, together with fellow Czechoslovak pilots Jaroslav Gleich and Otto Pavlu, Václav was posted as an operational pilot, with the rank of Caporal Chef, to GC II/3 who were equipped with MS-406c fighter aircraft and stationed at Connantre. By mid-May, they were re-equipped with Dewoitine D-520 fighter aircraft.

Byl přijat do l’Armee d’Air a 6. října 1939 přidělen k CIC Chartres k rekvalifikaci na francouzské stroje, během níž dosáhl dalších 28,19 nalétaných hodin. Dne 8. března 1940, po absolvování dělostřeleckého kurzu v Montpellier, spolu s dalšími československými piloty Jaroslavem Gleichem a Otto Pavlem, byl Václav vyslán jako operační pilot v hodnosti Caporal Chef do GC II/3, které bylo vybaveno stíhacími stroji MS-406c na základně v Connantre. V polovině května byli přezbrojeni na stíhací letouny Dewoitine D-520.

D520.

The Germans invaded France on 10 May 1940. During the ensuing Battle of France, Václav flew 45 operational hours, achieving combat success during the heavy fighting with the Luftwaffe:

Němci napadli Francii 10. května 1940. Během následující bitvy o Francii nalétal Václav 45 operačních hodin, přičemž během těžkých bojů s Luftwaffe dosáhl těchto sestřelů:

Date:

Time:

Type Flown:

Action:

20.04.40

11:40

MS-406

1/6 share of a He III H-2
near Maubeuge-Maastrichtnear

22.05.40.

17:10

D-520

½ share of a Hs 126, South of Arras

22.05.40.

17:10

D-520

Ju 87 B, South of Arras

24.05.40.

13:45

D-520

¼ share of a Do 17, 5 km East of Aulnoye-Aymeries

26.05.40.

19:45

D-520

½ share of a Do 17, East of Picquigny

07.06.40.

10:35

D-520

Observation ballon, 10 km North of Poix

07.06.40.

18:45

D-520

½ share of a He 111, 3 km West of Bray

07.06.40

18:55

D-520

Bf 109 E, Harbonniéres

08.06.40.

15:00

D-520

Ju 87 R, Valily-sur-Aisne

The success of his first victory of a 1/6 share of a He III on 20 April was marred somewhat as the combat was over Belgium, which was neutral at that time, and due to engine failure of his MS-406 Václav was forced to make an emergency landing at Rosée, near Florennes, Belgium. The Belgians adhered to strict neutrality at the time, and Václav was sent to a Belgium internment camp, from which he was paradoxically liberated only by the German invasion of Belgium. The Germans began their Western offensive on 10 May 1940, invading Belgium, so that they could go around the French Maginot Line. That day, Václav was released from his internment and sent back to his unit in France. He achieved two more combat victories on 22 May 1940, but a due to his D-520 running out of fuel, had to make a forced landing near Betz-Bouillancy, just 50 km from Paris, where GC II/3 where now deployed. Here he was almost shot by nearby demoralised French soldiers who had mistaken the identity of his aircraft.

Úspěch jeho prvního vítězství 1/6 podílu na sestřelu He III, dne 20. dubna, byl poněkud kuriózní, protože k souboji došlo nad územím Belgie, která byla v té době neutrální, a kvůli poruše motoru jeho MS-406 byl Václav nucen nouzově přistát v Rosée poblíž Florennes v Belgii. Belgičané se tehdy drželi přísné neutrality a Václava poslali do belgického internačního tábora, ze kterého ho paradoxně osvobodila až německá invaze do Belgie. Němci zahájili svou západní ofenzivu 10. května 1940, napadli Belgii, aby mohli přes její území obejít francouzskou Maginotovu linii. Toho dne byl Václav propuštěn z internace a poslán zpět ke své jednotce ve Francii. Dne 22. května 1940 dosáhl dalších dvou sestřelů, ale vzhledem k nedostatku paliva jeho D-520 musel nouzově přistát poblíž Betz-Bouillancy, pouhých 50 km od Paříže, kde byla GC II/3 nyní nasazena. Zde byl téměř zastřelen demoralizovanými francouzskými vojáky, kteří si spletli identifikační znaky jeho letadla.

Two days later, Václav was shot down after combat success with a Dornier Do 17 bomber, but his D-520 was badly damaged by a Me110, forcing him to make another forced landing near Aulnoye-Aymeries in Northern France. He was unharmed and returned to his unit the following morning.

O dva dny později byl Václav, po bojovém úspěchu v souboji s bombardérem Dornier Do 17, dostal zásah a jeho D-520 byl těžce poškozen nepřátelským Me110, což ho donutilo provést další vynucené přistání poblíž Aulnoye-Aymeries v severní Francii. Nezranil se a následujícího rána se vrátil ke své jednotce.

His final combat success in the Battle of France was on 8 June 1940 when with fellow Czechoslovak GC II/3 pilot, Stanislav Peroutka, he attacked a formation of five Ju 87 dive bombers from I./StG 2. In the ensuing combat he shot down one of the Ju 87, but accurate gunfire from another hit the engine of his D-520, and one of the bullets pierced his front windscreen, creasing his temple. Blood from the wound nearly blinded him, forcing him to make a forced landing at Cramaille, about 90km East of Paris. The area had already been over-run by advancing forward units of the German Wermacht but he managed to evade capture and cross back into French-held territory where he collapsed unconscious. He was found by French soldiers who took him to the hospital at Chateau-Thierry. After treatment for his wounds he quickly left to avoid capture by the advancing Germans.

Jeho poslední sestřel v bitvě o Francii byl 8. června 1940, kdy spolu s československým pilotem GC II/3 Stanislavem Peroutkou zaútočili na formaci pěti střemhlavých bombardérů Ju 87 z I./StG 2. V následném souboji sestřelil jeden z Ju 87, ale přesná střelba druhého z nich zasáhla motor jeho D-520 a jedna z kulek mu prorazila přední sklo a povrchně zasáhla jeho spánek. Krev z rány ho málem oslepila, což ho přinutilo k nouzovému přistání v Cramaille, asi 90 km východně od Paříže. Oblast byla však již obsazena postupujícími jednotkami německého Wermachtu, ale podařilo se mu zajetí vyhnout a dostat se zpět na území ovládané Francií, kde upadl do bezvědomí. Našli ho francouzští vojáci a odvezli do nemocnice v Chateau-Thierry. Po ošetření zranění rychle nemocnici opustil, aby se vyhnul zajetí postupujícími Němci.

During the Battle of France, Václav had flown 45 operational hours, and was credited with the destruction of eight Luftwaffe aircraft and one Observation balloon making him the 3rd most successful Czechoslovak pilot of that battle.

Během bitvy o Francii měl Václav nalétáno 45 operačních hodin a připsalo se mu zničení osmi letadel Luftwaffe a jednoho pozorovacího balónu, což z něj činilo 3. nejúspěšnějšího československého pilota této bitvy.

With the French capitulation imminent, Václav and other Czechoslovak airmen were released from their l’Armee d’Air service and they made their way to Port Vendres from where, on 24 June 1940 they boarded the ‘General Chanzy’ and sailed to Oran, Algeria. From there, they went by train to Casablanca, Morocco, and after a five-day wait were able to board the ship‘ Gib-el-Ders’ which took them to Gibraltar. Here they transferred to the ‘Neuralia’ which sailed in a convoy to England, arriving at Liverpool on 12 July 1940.

S neodvratnou francouzskou kapitulací byli Václav a další českoslovenští letci propuštěni ze služby l’Armee d’Air a přepraveni do Port Vendres, odkud 24. června 1940 nastoupili na loď ‘General Chanzy’, aby se přeplavili do Oranu v Alžírsku. Odtamtud jeli vlakem do marocké Casablanky a po pětidenním čekání pak mohli nastoupit na loď „Gib-el-Ders“, která je dopravila na Gibraltar. Zde přestoupili na loď „Neuralie“, která plula v konvoji do Anglie a do Liverpoolu dorazila 12. července 1940.

RAF:

On 6 August 1940, Václav was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of AC2. The following day he was posted, with other Czechoslovak pilots, to the newly formed 310 (Czechoslovak) Sqn at Duxford which was equipped with Hurricane Mk I fighter aircraft. Here he was promoted to the rank of Sgt and with his fellow Czechoslovak pilots was re-trained on Hurricane aircraft and taught rudimentary English, being tutored by Louis de Glehn for three lessons per week. By 17 August, 16 of the pilots had completed their re-training, enabling ‘A’ and ‘B’ Flights to be assembled and the squadron was declared operational.

Dne 6. srpna 1940 byl Václav přijat jako rezervní dobrovolník do k RAF v hodnosti vojín 2. třídy (AC2). Následující den byl spolu s dalšími československými piloty vyslán k nově utvářené 310. (československé) peruti v Duxfordu, která byla vyzbrojena stíhacími stroji Hurricane Mk I. Zde byl povýšen do hodnosti četaře a se svými kolegy, československými piloty, se účastnil přeškolení na tyto letouny včetně lekcí základní angličtiny, přičemž ho doučoval Louis de Glehn tři lekce týdně. Do 17. srpna dokončilo rekvalifikaci 16 pilotů, což umožnilo sestavit letky „A“ a „B“ a celá peruť tak byla prohlášena za funkční.

However, by this date Václav and 18 other pilots had not yet reached the required standard, and with all of the squadron’s Hurricanes needed to participate in the Battle of Britain, there were no spare aircraft for further retraining to continue. Instead these reserve pilots were posted to 6 OTU at Sutton Bridge for their retraining to continue. Václav completed this on 10 September and was posted to 43 Sqn at Unsworth where he was assigned to the squadron’s ‘A’ Flight. 43 Sqn had a training role and he was with them for only for 18 days during which he flew six practice flights until 28 September, totalling 4.25 hours.

Ukázalo se však, že k tomuto datu Václav a dalších 18 pilotů nemá nalétaný potřebný standard a protože všechny perutě se stroji Hurricane se účastnily Bitvy o Britanii, nebyl k dispozici žádný náhradní letoun, aby přeškolování mohlo pokračovat. A tak byli tito záložní piloti vysláni na 6. OTU na Sutton Bridge, kde přeškolování mohlo pokračovat. Václav jej dokončil 10. září a byl vyslán ke 43. peruti v Unsworthu, kde byl přidělen k letce „A“ . 43. peruť měla výcvikový charakter a Václav zde strávil pouze 18 dní, během kterých letěl šest cvičných letů a do 28. září nalétal celkem 4,25 hodiny.

On 28 September he was posted to 253 Sqn who were stationed at Kenley and equipped with Hurricane MkI aircraft. The following day, flying Hurricane N2455, he made his first operational flight in the Battle of Britain in a 45 min patrol in the Sevenoaks area at 15,000 feet to intercept a formation of about 70 Me110s and some Me109s. Václav, flying as Yellow 2, engaged in three separate attacks during the resultant dogfight. However, during the Battle of Britain he was unable to continue the combat success he had attained in France.

Dne 28. září byl převelen k 253. peruti, která byla dislokována v Kenley a vyzbrojena letouny Hurricane MkI. Hned následující den uskutečnil na stroji Hurricane N2455 svůj první operační let v bitvě o Británii a to 45minutovou hlídkou v oblasti Sevenoaks ve výšce 15 000 stop, aby zachytil formaci asi 70 nepřátelských Me110 a Me109. Václav, letící jako Žlutá Dvojka, se během akce účastnil tří samostatných útoků. Během bitvy o Británii se mu však nepodařilo navázat na bojové úspěchy, kterých dosáhl ve Francii.

With 253 Sqn he made 32 operational flights, totaling 29.58 hours, the last one being an interception patrol on 6 March 1941. Unfortunately, the head injury he had received in France started to trouble him and affect his flying. Following medical tests he had to cease operational flying and on 12 March 1941 was posted, at the rank of F/Sgt, to 52 OTU at Debden where he was to remain for the next two years as a flying instructor. Whilst there, Václav received his commission, with the rank of P/O on 14 August 1941. Further promotions followed; F/O on 1 January 1943 and to F/Lt on 14 August that year.

S 253. perutí uskutečnil 32 operačních letů, celkem 29,58 hodin, přičemž poslední z nich byla hlídka 6. března 1941. Bohužel zranění hlavy, které ho potkalo ve Francii, mu začalo dělat potíže a mělo vliv na jeho létání. Po lékařských testech musel operační létání ukončit a 12. března 1941 byl převelen v hodnosti rotného (F/Sgt) na 52. OTU v Debdenu, kde měl zůstal další dva roky jako instruktor létání. Během tohoto pobytu zde byl Václav znovu povýšen 14. srpna 1941 do hodnosti poručíka (P/O). Následovala však ještě další povýšení; nadporučík (F/O) dne 1. ledna 1943 a do hodnosti kapitána (F/Lt) dne 14. srpna téhož roku.

At 6 OTU, Sutton Bridge 4.9.1940. / U 6. OTU, Sutton Bridge, 4.9.1940.

He was posted, on 15 January 1943, to 20 MU [Maintenance Unit] at Aston Down as a test pilot for the SOA Technical Unit. Here he also commanded a small Flight which converted multi-engined trained pilots to fly single-engined fighters.

Dne 15. ledna 1943 byl převelen ke 20. MU [Jednotka údržby] do Aston Down jako zkušební pilot technické jednotky SOA. Zde také velel kratším letům za účelem přechodu pilotů vycvičených na vícemotorových strojích na jednomotorové stíhačky.

On 4 July 1943 he took-off from Aston Down for a test flight in a North American Mustang Mk I AG489. At about 11:30, he was in aerial collision over Nether Lyppiat, two miles North of Brimscombe, Gloucestershire, with Spitfire Mk II P7918, flown by a pilot trainee from 52 OTU. Václav managed to bail out but was at low altitude – about 80 to 100 mtrs – and the parachute was unable to fully deploy. He landed on a tree-top which helped to cushion the fall but was seriously injured with both legs and pelvis broken, and with fractured ribs and lacerations. The Mustang had crashed just 15 mtrs from that tree. He was immediately taken to hospital at RAF Wraughton where the Doctors gave him little chance of survival.

Dne 4. července 1943 vzlétl z Aston Down na zkušební let v severoamerickém Mustangu Mk I AG489. Asi v 11:30 došlo ke vzdušné srážce nad Nether Lyppiat, dvě míle severně od Brimscombe, Gloucestershire, se Spitfire Mk II P7918, pilotovaným stážistou z 52 OTU. Václavovi se podařilo vyskočit, ale byl velmi nízko (80 až 100 m) – a padák se nestačil otevřít celý. Dopadl do koruny stromu, která sice pomohla pád zmírnit, ale i tak byl vážně zraněn – zlomené obě nohy, pánev, přeražená žebra a tržné rány. Mustang se zřítil pouhých 15 metrů od stromu. Okamžitě byl převezen do nemocnice v RAF Wraughton, kde mu lékaři dávali jen malou šanci na přežití.

On discharge from RAF Hospital Wraughton./ Po propuštění z nemocnice RAF ve Wraughton.

He recovered from this ordeal but was to spend the remainder of the war at the RAF Rehabilitation unit at Loughborough.

Z tohoto utrpení se dokázal vykřesat, ale zbytek války musel strávit na rehabilitační jednotce RAF v Loughborough.

At RAF Rehabilitation Unit, Loughborough. / Během rehabilitace v RAF zařízení Loughborough..

Post WW2 / Po 2. svět. válce:

He returned to Czechoslovakia on 13 August 1945. Initially he remained in the Czechoslovak Air Force with the rank of nadporučík, but because of his injuries he was invalided out of the Service at the rank of štábní kapitán [S/Ldr]. In October that year he was elected Vice-Chairman of Svazu Letců, the Airmens Association of Czechoslovakia.

Do Československa se vrátil 13. srpna 1945. Zpočátku zůstal v československém letectvu v hodnosti nadporučíka, ale díky zranění byl jako invalida ze služby uvolněn v hodnosti štábní kapitán [S/Ldr]. V říjnu téhož roku pak byl zvolen místopředsedou Svazu Letců, Asociace letectva Československa.

VC, still with walking sticks, Ruzyne, August 1945. / Václav Cukr, zde ještě s chodícími berlemi, Ruzyně, srpen 1945.

2nd Exile / Do exilu podruhé:

Following the Communist take-over of Czechoslovakia in February 1948, he was aware that he was going to be arrested because of his RAF service. Despite his invalidity, with the assistance of Jaroslav Doležal, Miroslav Mansfeld, Stanislav Peroutka, Karel Pošta and Václav Raba, all former RAF colleagues, he escaped on foot over the border into the American Zone of Germany in May that year.

Po komunistickém ovládnutí Československa v únoru 1948 se dozvěděl, že bude zatčen kvůli své službě u RAF. Přes svou invaliditu, za asistence Jaroslava Doležala, Miroslava Mansfelda, Stanislava Peroutky, Karla Pošty a Václava Raby, všech bývalých kolegů z RAF, uprchli v květnu téhož roku pěšky přes hranici do americké zóny v Západním Německu.

In spite of having to go into exile for a 2nd time, the patriotism in Václav for a free Czechoslovakia – this time from Communism – was still in the forefront for him. In Germany, he joined the Czechoslovak Intelligence Office [CIO], a Czechoslovakia exile intelligence service, run since December 1948 by Generals Sergěj Ingr and František Moravec, both of the former Czechoslovak Government in Exile in London during WW2. At that time CIO was the most effective espionage organisation working against the Communists in Czechoslovakia in Europe, better than the British, the Americans or anyone else and was financed by MI6.

Navzdory tomu, že musel podruhé odejít do exilu, bylo pro něj stále v popředí jeho vlastenectví za svobodné Československo – tentokrát se zbavit komunismu. V Německu nastoupil do Československé zpravodajské služby [CIO], československé exilové zpravodajské služby, kterou od prosince 1948 vedli generálové Sergěj Ingr a František Moravec, oba bývalí členové československé exilové vlády v Londýně během 2. světové války. V té době byla CIO nejefektivnější špionážní organizací, pracující proti komunistům v Československu v Evropě, s lepšími výsledky než Britové, Američané nebo kdokoli jiný a byla financována MI6.

Václav became a naturalised British subject in December 1949 and within CIO, under the codename ‘Measure’, Václav first managed their operation in Zurich, Switzerland, and from 1955 in Hamburg, Germany. In undertaking his intelligence work, he worked in cooperation with the British Secret Intelligence Service, also known as MI6.

Václav se stal naturalizovaným britským občanem v prosinci 1949 a v rámci CIO pod kódovým názvem „Opatření“, řídil Václav nejprve jejich provoz ze švýcarského Curychu a od roku 1955 z německého Hamburku. Při provádění své zpravodajské práce pracoval ve spolupráci s britskou tajnou zpravodajskou službou, známou také jako MI6.

His fellow RAF escapers to the American Zone of Germany, May, 1948./ Spolu se svými uprchlými kolegy z RAF v americké zóně Německa, květen 1948.

Due to a changes in the Cold War situation and the infiltration of a Communist StB mole, the Czechoslovak double agent Karel Zbytek codename ‘Light’, CIO was disbanded in 1957. Václav returned to England, changed his name to Viktor Eric Cooper and emigrated to New Zealand.

Kvůli změnám v podmínkách vedení studené války a infiltraci komunistického agenta StB, československého dvojitého agenta Karla Zbytka s krycím jménem ‘Light’, byla centrála CIO v roce 1957 rozpuštěna. Václav se vrátil do Anglie, změnil si jméno na Viktor Eric Cooper a emigroval na Nový Zéland.

He died in Christchurch, New Zealand on 24 October 1989, aged 76. Just a few weeks later the Velvet Revolution took place in Czechoslovakia heralding the end of its Communist regime.

Zemřel v Christchurch na Novém Zélandu 24. října 1989 ve věku 76 let. Jen o několik týdnů později proběhla v Československu sametová revoluce, která předznamenala konec komunistického režimu.

Medals / Medaile:

For his wartime service, in three Air Forces, he was awarded the following medals:

Za svou válečnou službu ve vzdušných silách tří armád, získal následující medaile:

British:

1939–1945 Star with Battle of Britain Clasp

Air Crew Europe Star

Defence Medal

War Medal

Czechoslovakia :

Valečný kříž and bar

Za chrabrost před nepřítelem


Za zásluhy I. st.

vojenská pamětní medaile se štítky F a VB

France:

Légion d‘Honneur au grade de Chevalier

Médaille Militaire,

Croix de Guerre avec 5 palmes et 3 etoiles de vermeil

Remembrance / Vzpomínková místa:

England:

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:


He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:


Czech Republic:

In November 2017, his name, along with the names of 2512 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.


This entry was posted in Battle of Britain, Biography, Into exile, Not Forgotton, Other RAF Squadrons. Bookmark the permalink.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.