S/Ldr Adolf Pravoslav „Zeke“ Zeleny MBE


S/Ldr Adolf Pravoslav „Zeke“ Zelený MBE

Adolf Pravoslav Zelený se narodil v 11. října 1914 v Rožné nad Pernštejnem čp. 15. Obecnou školu navštěvoval ve Znojmě a v roce 1934 tamtéž odmaturoval na Státním reformním reálném gymnáziu. Základní vojenskou službu nastoupil 16. července 1934 u Pěšího pluku 31 „Arco“ v Jihlavě a během ní absolvoval Školu na důstojníky pěchoty v záloze v Brně-Židenicích. Od října 1935 potom studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Studium ukončil v létě 1937 v hodnosti poručíka pěchoty a následně odjel do Opavy, kde se stal velitelem čety u Pěšího pluku 15. Během částečné mobilizace v květnu 1938 se svojí četou obsadil opevnění západně od Opavy. V létě 1938 absolvoval kurz pro letounové pozorovatele zbraní u Leteckého učiliště v Prostějově. V době záříjové mobilizace byl přidělen k 5. letce Leteckého pluku 2 „dr. Edvarda Beneše“ vyzbrojené dvoumístnými dvojplošníky Letov Š-328. Po demobilizaci se vrátil do běžné služby na olomouckém letišti, kde ho 15. března 1939 zastihla německá okupace.

A.P.Zelený jako vojenský akademik, 1936.
A.P.Zelený as a military academician, 1936.

Adolf Pravoslav Zelený was born in Rožná nad Pernštejnem on October 11, 1914. He attended the Junior School in Znojmo and graduated there at the State Reform Gymnasium in 1934. He entered the military service on July 16, 1934, with the 31st “Arco” Infantry Regiment at Jihlava, during which time he attended the School for Infantry Officers at Brno-Židenice, from October 1935 he attended the Military Academy in Hranice. He graduated with the rank of an Infantry Lieutenant in the summer of 1937 and was posted to Opava, where he became platoon commander at the 15th Infantry Regiment. During the partial mobilisation of the Czechoslovak Army in May 1938, his platoon held the fortifications west of Opava. He attended and passed an Air Observers course at the Air Force Training Centre at Prostějov in the summer of 1938. At the time of September’s mobilisation he was assigned to the 5th Flight of the 2nd Regiment, named after President Dr. Edvard Beneš which was equipped with Letov Š-328 twin-seat biplanes. After de-mobilisation, he returned to a regular service at the Olomouc airport, where he remained until the German occupation of 15 March 1939.

Po propuštění do civilu odjel koncem března 1939 k rodičům do Jihlavy. Od samého počátku byl odhodlán odejít bojovat do zahraničí. Přes svého bývalého velitele Pěšího pluku 31 „Arco“ plk. Bláhu získal kontakt na členy Tělovýchovné jednoty Sokol v Moravské Ostravě, kteří jemu a jeho společníkům zajistili ilegální přechod hranice s Polskem. Pětice bývalých důstojníků československé armády, poručíci Vilém Göth, Leopold Havlík, Karel Pártl, Zdeněk Skořepa a Adolf Zelený, se s pomocí našich železničářů dostali na polské území ukryti ve vagónu nákladního vlaku. U československé vojenské skupiny v Krakově se hlásil 21. června 1939. Po krátkém pobytu v Polsku byl zařazen do v pořadí třetího transportu Čechoslováků do Francie. Polský přístav Gdyně opustil 26. července 1939 na palubě parníku S/S Kastelholm a ve francouzském přístavu Calais přistál po šestidenní plavbě.

After being released, in late March 1939, into a civilian life, he went to live with his parents in Jihlava. From the very beginning, he was determined to leave to fight abroad. Col. Bláha, his former commander of his 31st “Arco” Infantry Regiment, put him in touch with members of the Sokol Sports Movement in Moravská Ostrava, who arranged for him and companions for an illicit border crossing into Poland. With four former Czechoslovak Army officers, Lieutenant’s Vilém Göth, Leopold Havlik, Karel Pártl and Zdeněk Skořepa, Adolf Zelený, escaped over the border hidden in the carriage of a freight train with the help of Czechoslovak railway workers from where they joined the Czechoslovak Military group in Krakow on 21 June 21. After a short stay in Poland, he was taken on the third Czechoslovak transport ship to France, leaving the Polish port of Gdynia on 26 July 1939 aboard the SS Kastelholm steamer and landed in the French port of Calais after a six-day voyage.

Adolf Zelený se stal francouzským cizineckým legionářem v hodnosti Sergent dne 22. srpna 1939. Po několika dnech strávených v pevnosti Saint-Jean v Marseille ho čekala plavba do alžírského přístavu Oran a poté jízda vlakem do střediska cizinecké legie ve městě Sidi-Bel-Abbès. Tam byla skupina československých legionářů včetně Sgt. Zeleného 29. srpna 1939 zařazena k 1. pěšímu pluku cizinecké legie. Po vypuknutí války byli českoslovenští seržanti odeslání k různým plukům v Alžíru a Tunisu. Sgt. Zelený byl přidělen ke 4. pluku Zuávů ve městě Tunis. Zde pobyl jen krátce, neboť všichni Čechoslováci byli z Afriky stahováni do Francie, kde se v jihofrancouzském Agde organizovaly jednotky obnovené československé armády.

Adolf Zelený became a French Foreign Legionnaire, at the rank of Sergent on 22 August 1939. After several days spent at the fortress of Saint-Jean in Marseille he sailed to the Algerian port of Oran and then by train to the Foreign Legion Training camp at Sidi-Bel-Abbès. Sgt. Zelený and this new group of Czechoslovak Legionaries joined the 1st Infantry Regiment on August 29, 1939. After the outbreak of the war, the Czechoslovak Sergeants were posted to various regiments in Algeria and Tunisia, Sgt. Zelený went to the city of Tunis, where the 4th Zuavas Regiment was stationed. His stay there was brief, as shortly after all the Czechoslovaks were transferred from Africa to France, where units of the Czechoslovak Army were being formed in Agde in Southern France.

Por. A.P. Zelený s odznakem letounového pozorovatele a pamětním cizinecké legie, Agde, 1939.
Lt. A.P. Zelený with Czechoslovak Air Observer badge and Foreign Legion commemorative badge, Agde, 1939.

Poručík Zelený se ve výcvikovém táboře československých jednotek hlásil 23. září 1939. Zde vystřídal několik funkcí – od velitele roty u Pěšího pluku 2 přes výcvikového důstojníka v internačním táboře interbrigadistů ze španělské republikánské armády v Gurs až po pobočníka a zpravodajského důstojníka Pěšího pluku 3. Během ústupu francouzské armády odjel se zbytky československých jednotek do přístavu Sète a 24. června vyplul na palubě britské uhelné lodi M/S Northmoor směr Gibraltar. Odtud 3. července pokračoval na zaoceánském parníku RMS Viceroy of India, který československé vojáky vylodil o čtyři dny později v jihoanglickém přístavu Plymouth.

Now at the rank of a Lt. he reported at the Agde Czechoslovak training camp on 23 September 1939. Here he alternated between several roles – from a Company Commander of the 2nd Infantry Regiment to a Training Officer at the internment camp for interbrigadists from the Spanish Republican Army in Gurs, to the Adjutant and Intelligence Officer of 3rd Infantry Regiment. During the evacuation of the French Army, he retreated with the remains of the Czechoslovak Army to the port of Sète where on 24 June 1940 they boarded the MS Northmoor, a British coal ship, which took them to Gibraltar. On 3 July he boarded the Viceroy of India, an ocean liner, which transported the Czechoslovak soldiers for four days on their journey to Plymouth, England.

Odtud odjeli vlakem do stanového tábora v zámeckém parku Cholmondeley Park v hrabství Cheshire, kde byl Adolf Zelený přidělen ke kulometné rotě. V polovině října 1940 se s kulometnou rotou přemístil do Kinetonu u Leamington Spa, kde se 1. listopadu dočkal povýšení na nadporučíka. Světnici na ubikaci obýval společně s dalšími důstojníky, mezi kterými byli npor. Adolf Opálka či npor. Oldřich Pechal. Všichni z jejich světnice se dobrovolně přihlásili k plnění „zvláštních úkolů“. Navíc npor. Zelený, jako bývalý pozorovatel, současně usiloval o přijetí do letectva RAF.

From here, they were transported by train to the Czechoslovak camp at Cholmondeley Park, Cheshire, where Adolf Zelený was assigned to a Machine Gun Company. In mid-October 1940 the Company moved to Kineton, near Leamington Spa, where, on 1 November, he was promoted to the rank of First Lieutenant. Here he shared a room with other officers, among whom were 1st Lt Adolf Opálka and 1st Lt Oldřich Pechal. All from the room volunteered to for “special duties”, Opálka and Pechal were later to participate and die in the assassination of Reinhard Heydrich. In 1st Lt Zelený’s case, as a former observer, he sought to join the RAF.

Do dobrovolnické zálohy britského královského letectva RAF v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer pod služebním číslem 100025 vstoupil v depu československého letectva na základně Wilmslow dne 23. června 1941. Desetičlenná skupina důstojníků zde zahájila přípravný kurz pro budoucí navigátory, po kterém měla odjet na praktický výcvik k 311. peruti. Velení RAF však trvalo na plnohodnotném výcviku, proto skupinka 13. září zamířila do skotského města Dumfries, kde nastoupila do výcviku u No. 10 Air Observers School. Čechoslováci zde výcvik ukončili k 28. únoru 1942 a odjeli zpět do depa, které se mezitím přestěhovalo na základnu St. Athan. Zde vyčkávali necelý týden na odjezd do operačního výcviku k No. 1429 Czech Operational Training Unit do East Wrethamu. Během těchto pár dní stačil P/O Zelený 3. března 1942 uzavřít sňatek s britskou státní příslušnicí, Verou Drake, kterou potkal během svého působení v Kinetonu.

He joined the Royal Air Force Volunteer Reserve at the lowest officer rank of Pilot Officer, with the service number 100025, at the Czechoslovak Air Force Depot at RAF Wilmslow on 23 June 1941. A ten-member group of officers started there a preliminary course for future navigators, after which they were scheduled to undertake practical training at 311 Squadron. However, the Air Ministry required their full training, so instead the group were transferred to Dumfries, Scotland on 13 September. Here the Czechoslovaks began training at No. 10 Air Observers School, completing the course on 28 February 1942 and returned back to the Czechoslovak Depot, which in the meantime had re-located to St. Athan. Here they waited less than a week for posting for operational training to No. 1429 Czech Operational Training Unit at East Wretham. During these few days, P/O Zelený had married Vera Drake, a British national, whom he had met in Kineton, on 3 March 1942.

Smíšená britsko-československá skupina během navigačního výcviku u No. 10 AOS, Dumfries, 1941-1942. P/O A. P. Zelený sedí druhý zleva.
Mixed British-Czechoslovak group during navigation course at No. 10 AOS, Dumfries, 1941-1942. P/O A. P. Zelený sits as 2nd from the left.

P/O Zelený byl zařazen do osádky ve složení: kapitán F/O Vladimír Nedvěd, MBE, druhý pilot Sgt Josef Švec, navigátor P/O Adolf Pravoslav Zelený, radiotelegrafista Sgt Jan Mária František Stejskal, přední střelec Sgt Alois Franěk, zadní střelec Sgt Emerich Hannes Edgar Urban. Svůj premiérový cvičný let u No. 1429 COTF vykonal P/O Zelený v sobotu 14. března 1942 na Wellingtonu Mk.IC R1771/KX-Y a do operační činnosti se zapojil ještě před ukončením operačního výcviku. V noci z 30. na 31. května a následně v noci z 1. na 2. června se zúčastnil operací Millennium, náletů tisíce bombardérů RAF na jeden cíl. Dnem 24. června 1942 byl zařazen do operačního kádru Třistajedenáctky.

P/O Zelený was assigned to the crew: Captain F/O Vladimír Nedvěd, MBE, second pilot Sgt Josef Švec, navigator P/O Adolf Pravoslav Zelený, wireless operator Sgt Jan Mária František Stejskal, front-gunner Sgt Alois Franěk, rear-gunner Sgt Emerich Hannes Edgar Urban. On 14 March 1942, he made his initial training flight at No. 1429 COTF aboard Wellington Mk.IC R1771/KX-Y. He was to start his Operation Tour before completing his operational training. On the night of 30/31 May, and then again on the night of 1/2 June, he participated in the Millennium operations, the raids of 1,000 RAF bombers on one target. He became fully operational on 24 June 1942.

Operační turnus v podobě hlídek proti německým ponorkám a hladinovým plavidlům konaným převážně nad Biskajským zálivem a jednoho nočního náletu na francouzský přístav Bordeaux odlétal P/O Zelený mezi 12. červencem 1942 až 27. březnem 1943. Celkem si do svého zápisníku letů zapsal 51 operačních letů v délce 689 operačních hodin. Během nich zahlédl jen jednu ponorku, která se potopila dříve, než na ni mohl zaútočit a šťastně vyvázl ze dvou mimořádných události. První byla exploze pneumatiky během operačního letu 11. září 1942, která poškodila potah křídla a donutila osádku se předčasně vrátit a nouzově přistát. Tou druhou byla honička se třemi Junkersy Ju 88 během protiponorkové hlídky nad Biskajským zálivem dne 29. září 1942. Za úspěšnou operační činnost byl 26. října 1942 vyznamenán Československou medailí „Za chrabrost“, k 28. říjnu byl povýšen na kapitána a 19. prosince obdržel Československý válečný kříž 1939.

Between 12 July 1942 to 27 March 1943, P/O Zelený carried out his operational tour with patrols against German submarines and surface vessels, mainly over the Bay of Biscay, and also one night raid on the French port of Bordeaux. His log-book for that period has recorded 51 operational flights, totaling 689 operational hours. During that time, he saw only one submarine that had dived before he could attack her and happily escaped from two extraordinary events. The first was the explosion of a tyre during the operational flight on 11 September 1942, which damaged the wing cover and forced the crew to return prematurely and to force-land. The other was a chase with three Junkers Ju 88’s during an anti-submarine patrol over the Bay of Biscay on 29 September 1942. On 26 October 1942, he was awarded the Czechoslovak Medal “Za chrabrost” for his successful duty, while on 28 October he was promoted to the Czech rank of Kaptain and on 19 December he received the Czechoslovak War Cross of 1939.

A/S/Ldr A. P. Zelený na sklonku války, kdy sloužil již jako operační důstojník.
A/S/Ldr A. P. Zelený at the end of the war when he already served as an Operations Officer.

Inspektorát československého letectva v Londýně rozhodl přecvičit F/O Zeleného po skončení operačního turnusu na operačního důstojníka. Dne 7. září 1943 proto v hodnosti Acting Squadron Leader nastoupil do operačního sálu základny Beaulieu, odkud od srpna operovaly Liberatory 311. perutě. Na jaře 1944 absolovoval kurz pro řídící létání u School of Flying Control na letišti Watchfield. Od 22. března 1944 potom pokračoval v práci operačního důstojníka na základně Predannack, kam se o měsíc dříve přestěhovala i 311. peruť. Jeho posledním válečným působištěm se stalo letiště Tain ve Skotsku, kam se společně s 311. perutí přemístil začátkem srpna 1944. Po skončení války byl k 1. srpnu 1945 povýšen na majora.

The Czechoslovak Inspectorate General in London decided to train F/O Zelený as an operational officer after finishing the tour of operations. Thus, on 7 September 1943, he was posted to the Operations Room at RAF Beaulieu at the rank of Acting Squadron Leader. The Liberators of 311 Squadron had operated from this airfield since August. In Spring of 1944 he graduated from the Flight Control Course at the Airfield Controller’s School at RAF Watchfield. From 22 March 1944, he continued to work as an Operations Officer at RAF Predannack, where the 311 Squadron had moved to a month earlier. His last wartime posting was to RAF Tain, in Scotland, where he transferred, along with 311 Squadron in early August 1944. After the war ended, he was promoted to the Czech rank of Major on 1 August 1945.

Major Zelený se vrátil do osvobozené vlasti 5. srpna 1945 a stal se velitelem řízení letového provozu na letiště Praha-Ruzyně. V polovině ledna 1946 se za ním do Prahy přestěhovala žena Vera spolu se dvěma dětmi, dcerou Evou a synem Jiřím. V únoru 1947 byl povýšen do hodnosti podplukovníka, 15. července 1947 zakončil studium na Vysoké škole válečné v Praze a nastoupil na Velitelství leteckého okruhu 1. Mezitím se aktivně věnoval práci ve Sdružení zahraničních letců, jehož byl nejprve předsedou a poté úřadujícím místopředsedou.

Major Zelený returned to his liberated homeland, on 5 August 1945, and took Command of Air Traffic Control at Ruzyně Airport, Prague. His wife Vera, now with two children, daughter Eva and son Jiří, joined him in Prague in mid-January 1946. He was promoted to the rank of Podplukovník (Lt/Col) in February 1947 and on 15 July 1947, he graduated from the War College in Prague and joined the Headquarters of the No. 1 Air Force District. During this period, he actively devoted himself to the work of Sdružení zahraničních letců – the Association of Foreign Air Force – first as a Chairman and then as an acting Deputy Chairman.

Přišel však „vítězný únor“ roku 1948, kdy komunisté převzali moc v Československu. Dnem 12. dubna 1948 byl dán na zvláštní dovolenou a 1. června na dovolenou s čekaným. Manželka a děti, které se obě narodily na území Spojeného království, na konci dubna odletěly do Londýna. Sám usiloval rovněž o legální vycestování, neboť se obával, aby se komunistický režim nemstil na jeho rodičích, kteří kvůli němu byli vězněni už Němci za války. Pomocí falešné plné moci ohledně dědictví v Austrálii se mu podařilo obelstít obávaného náčelníka 5. oddělení Hlavního štábu, pplk. Bedřicha Reicina, který mu dal souhlas k legálnímu vystěhování. Za svou rodinou do Anglie odletěl 23. srpna 1948.

Pplk. A. P. Zelený během krátké poválečné služby v československém letectvu.
Lt/Col. A. P. Zelený during short service in post-war Czechoslovak Air Force.

However, the “victorious February” of 1948 has arrived, when the Communists took over in Czechoslovakia. On 12 April he was forced to take waiting leave and from 1 June ‘dovolenou s čekaným‘ – enforced leave for those who would be later dismissed from the military. His wife and children, both of whom were born in the United Kingdom, flew to London at the end of April. For himself, he sought the possibility of legal immigration, fearing that the Communist regime would take out revenge on his parents, who had already been imprisoned by the Germans during the war. Using a forged Power of Attorney about an inheritance in Australia, he outwitted Lt/Col. Bedřich Reicin, Commander of the 5th Department at the Chief of Staff, who signed the autorisation to permit him to emigrate. On 23 August 1948, he left to rejoin his family in England.

Od listopadu 1948 pracoval jako zahradník na farmě svého kamaráda ze zahraničního odboje, Karla Pártla. Současně si podal žádost o návrat do RAF, které bylo nakonec vyhověno. Dne 21. března 1949 byl přijat a prošel navigačním výcvikem pro službu u dopravního letectva u No. 1 Air Navigation School, No. 201 Advanced Flying School, No. 240 Operational Conversion Unit a No. 241 Operational Conversion Unit. Po ukončení výcviku krátce působil u No. 242 Squadron a po jejím rozpuštění byl přeložen k bombardovacímu letectvu. V létě 1950 se přeškolil na službu na bombardérech Boeing B-29A Superfortress (v RAF sloužily pod označením Boeing Washington B.1). Následující dva roky pak na nich létal jako příslušník No. 149 Squadron v Coningsby.

Initially, from in November 1948, he worked as a gardener on the farm of his war-time friend, Karel Pártl. At the same time, he applied for a return to the RAF, in which he eventually succeeded. He re-joined the RAF on 21 March 1949 and underwent navigational training for service with Transport Command at No. 1 Air Navigation School, No. 201 Advanced Flying School, No. 240 Operational Conversion Unit and No. 241 Operational Conversion Unit. After completing the training he briefly served with No. 242 Squadron and after its disbandment, he was transferred to the Bomber Command. In the Summer of 1950 he completed re-training for Boeing B-29A Superfortress bombers (serving under name Boeing Washington B.1 in the RAF), for the next two years he flew on them as a member of 149 Squadron based at Coningsby.

V létě 1952 byl kvůli vysokému věku stažen z létání a prošel kurzem pro řídící letového provozu u Central Navigation and Control School v Shawbury. Poté ho čekal první turnus v zámoří. Odletěl na Singapur, kde řídil provoz nejprve na letišti Changi a od podzimu 1953 na základně Seletar. Od března 1955 byl přidělen na letiště Oakington v Anglii. Po konfliktu s přímým nadřízením se nechal v září přeložit na letiště Debden, kde sídlila Royal Air Force Technical College. Na zdejší řídící věži odsloužil čtyři roky, během kterých absolvoval kurz pro hasičské důstojníky u School of Firefighting & Rescue na základně Sutton-on-Hull.

Due to age, he was grounded in the Summer of 1952 and he passed Air Traffic Controller Course (ATC) at Central Navigation and Control School in Shawbury. He flew to Singapore for his first overseas tour where he served at ATC at RAF Changi initially and then, from Autumn 1953, at RAF Seletar also at Singapore. His next posting, in March 1953, was an attachment to RAF Oakington, England, but after a conflict with his superior officer, he applied for a transfer to RAF Debden where the RAF Technical College was based. He served for four years at the control tower at Debden and he also passed the Fire Officer Course at the School of Firefighting & Rescue at Sutton-on-Hull.

Na podzim 1959 zahájil další turnus v zámoří, tentokrát na letišti Eastleigh v Keni. Zde se angažoval v záchranném týmu a v létě 1960 absolvoval kurz přežití v poušti na základně El Adem v Libyi. Aniž by to tehdy tušil, toto krátké přidělení předurčilo další směřování jeho služby. Se záchranným týmem v Keni se zúčastnil několika záchranných operací, organizoval expedice do přírody a nenechal si ujít výstup na Kilimandžáro. V říjnu 1961 mu bylo sděleno, že odejde do výslužby předčasně již koncem roku 1964. Jeho předpokládaným posledním působištěm se stala základna Uxbridge u Londýna, kde sídlilo Southern Region Air Traffic Service Centre. Zde se věnoval kancelářské práci v Letecké informační službě. Na podnět svého velitele požádal o prodloužení závazku na původní délku s odchodem do výslužby v 55 letech, což mu bylo v srpnu 1964 schváleno.

His next overseas tour started in Autumn 1959, this time at RAF Eastleigh in Kenya. He was also engaged with the local Rescue Team and in the Summer of 1960, passed the Desert Survival Course at RAF Station El Adem, Libya. This short attachment pre-determined the next direction of his service although he did not know about it at the time. He took part in some rescue operations with the Rescue Team, he organised several expeditions into the wild countryside and he also climbed Mount Kilimanjaro. In October 1961 he was informed that he would be taking premature retirement at the end of 1964. His last posting was due to be RAF Uxbridge at London, where the Southern Region Air Traffic Service Centre was based. There he devotes his time as a clerk working at the Aviation Information Service. His Commanding Officer advised him to ask for prolongation of his Service Commission to the original length, with retirement at 55, which was agreed in August 1964.

V listopadu 1965 měl nastoupit jako řídící letového provozu na základnu El Adem v Libyi. Své nové nadřízené a kolegy překvapil volbou netradiční dopravy na místo určení. Se svou ženou Verou za necelé dva měsíce v upravené dodávce Volkswagen Transporter projel Francii, Maroko, Alžír, Tunis i Libyi a v určený den se hlásil do služby. První půl rok sloužil jako řídící na věži, pak však ze zdravotních důvodů musel tuto funkci opustit.

From November 1965, he was posted to serve as Air Traffic Controller at RAF El Adem, Libya. He took his new Commanding Officer and colleagues by surprise when he chose a very unconventional way of traveling to his new posting; with his wife Vera, they drove through France, Morocco, Algeria, Tunisia and Libya in a modified Volkswagen Transporter van, over a period of two months and reported for duty exactly on the given day. He served there for a period of six months when he was relieved on leave on medical grounds.

F/Lt A.P. Zelený při jedné z výprav do pouště v Libyi, 1965-1970.
F/Lt A.P. Zelený during one of desert expeditions in Libya, 1965-1970.

Jak se říká – vše špatné je pro něco dobré. Další rok pracovat jako operační důstojník a postupně se stále více zapojoval do činnosti místního pouštního záchranného týmu. Účastnil se cvičení týmu i četných expedic do pouště a časem se vypracoval na velitele pouštního záchranného týmu a školy pro přežití v poušti. V závěru své kariéry v RAF se tak dostal k práci, kterou si zamiloval. Z kluka z jižní Moravy se stal vyhlášený odborník, který učil vojáky a letce britského impéria, jak přežít v poušti. Jeho služba byla nadřízenými vždy hodnocena mimořádně kladně a generálové z velitelství na Kypru rádi létali do El Ademu na jím organizované expedice. Nebylo proto s podivem, když mu v březnu 1968 byl zámořský turnus v Libyi prodloužen až do roku 1971. V dubnu 1968 vedl jednu ze svých nejslavnějších expedic – k vraku amerického Liberatoru Lady Be Good ležícího v poušti od roku 1943. Z ní přivezl Američany požadované vzorky včetně kompletního motoru, který dnes najdeme vystaven v leteckém muzeu v Daytonu, Ohio.

But every cloud has a silver lining. He worked for a year as an Operations Officer and he participated more and more in activities of the Desert Rescue Team. He took part in several exercises as well as in numerous expeditions into the desert and eventually he became Commanding Officer of the Desert Rescue Team and School of Desert Survival. At the end of his RAF career, he got the work which he really loved. A boy from South Moravia became a well known authority, who was responsible for teaching soldiers and airmen of the British Empire how to survive in the desert. His service was always appraised by his superiors as extraordinary and General’s from Headquarters, based at Cyprus, liked expeditions he organised for them in El Adem. So it was not surprising when his overseas tour in Libya was extended until 1971. The most well-known expedition he led wa,s in Apríl 1968, to the wreckage of an American Liberator Lady Be Good lying in the desert since 1943. He brought back several samples requested by Americans including a complete engine which is now displayed at the Air Force Museum at Dayton, Ohio, USA.

V červnu 1968 mu britská královna Alžběta II. za jeho mimořádnou službu udělila Řád britského impéria MBE. Avšak politický převrat v Libyi v roce 1969 ukončil jeho slibně rozjetou „pouštní kariéru“. Libyi opustil v únoru 1970 a poslední rok a půl do odchodu do výslužby odsloužil na základně Mount Batten v Plymouthu jako instruktor School of Combat Survival and Rescue. Jako poradce filmového štábu natáčejícího instruktážní filmy pro přežití v extrémních podmínkách navštívil na podzim 1970 ještě jednou základnu Changi na Singapuru a na jaře roku 1971 se zúčastnil filmování ve Spojených arabských emirátech. Do výslužby odešel 15. listopadu 1971 v hodnosti Squadron Leader.

Queen Elizabeth II awarded him the Member of the Most Excellent Order of the British Empire in June 1968. However political putsch in Libya in 1969 ended his promising “desert career”. He left Libya in February 1970 and the last 18 months prior to his retirement from the RAF was served at RAF Mount Batten, Plymouth, UK, as an instructor at the School of Combat Survival and Rescue. As an adviser to the filming staff, shooting an instructional film about survival in extreme conditions he re-visited RAF Changi in the Autumn of 1970 and took participated in filming, in the Spring of 1971, in the United Arab Emirates. He retired, at the rank of Squadron Leader, on 15 November 1971.

F/Lt A.P. Zelený MBE na konci své služby v RAF u jednoho z vlastních obrazů, Plymouth, 1970.
F/Lt A.P. Zelený MBE at the end of his RAF service with one of his own paintings, Plymouth, 1970.

V sedmapadesáti letech nebylo vůbec lehké najít civilní zaměstnání. Na jaře 1972 se stal turistickým průvodcem a spolupracoval s několika cestovními kancelářemi a agenturami jako Wings Ltd. či Speedbird Holidays Ltd. Během následujících osmnácti let procestoval třiačtyřicet států a navštívil všechny kontinenty kromě Antarktidy. Profesionálního cestování se vzdal v roce 1990 ve věku šestasedmdesáti let. V roce 1991 byl politicky a morálně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě. Od smrti manželky v roce 1999 žil sám v domku ve Frome než v červnu 2009 musel být hospitalizován a 25. ledna 2010 zemřel v Bristolu. Poslední rozloučení s plk. Adolfem Pravoslavem „Zeke“ Zeleným MBE proběhlo 12. února 2010 v krematoriu Haycombe v Bathu.

At fifty-seven it was not easy to find a civilian job. In the spring of 1972 he became a tourist guide and co-operated with several travel agencies such as Wings Ltd. or Speedbird Holidays Ltd. During the next eighteen years, he traveled to forty-three countries and visited all the continents except Antarctica. He left professional travel in 1990 at the age of seventy-six. He was politically and morally rehabilitated and promoted to the rank of Colonel in the Czechoslovak Army (retired) in 1991. Since the death of his wife in 1999 he lived alone in a house in Frome until June 2009 when he had to be hospitalised and died in Bristol on 25 January 2010. Last farewell to Col. Adolf Pravoslav “Zeke” Zelený MBE took place on 12 February 2010 at the Haycombe Crematory in Bath.

A.P. Zelený MBE před svým domem ve Frome v srpnu 2002.
A.P. Zelený MBE in front of his house in Frome in August 2002.

Více o dobrodružném životě A. P. Zeleného MBE se můžete dočíst v nové knize „Říkali mu Zeke“.

A more detailed biography of A. P. Zelený MBE can be found (Czech language only) in the new book “Říkali mu Zeke

© Pavel Vančata 2017




This entry was posted in 311 Sqd, Biography, Books. Bookmark the permalink.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s