Vojtech Bubilek



Narodil se v Bystřici pod Hostýnem dne 28. května 1903 jako syn zručného a vyhledávaného obuvníka Floriána Bubílka a Josefy Zicháčkové.

He was born in Bystřice pod Hostýnem on 28th May 1903, son of Florián Bubílek, a skilful and popular shoemaker, and Josefa Zicháčková.

U Bubílků se ševcovské řemeslo dědilo v rodině několik generací. Po otci v něm pokračoval bratr Florián, dokud mu dravý „batismus“ nevyrazil šídlo a kladívko z ruky. Uživit čtyři syny a tři dcery pomohlo otci taky malé hospodářství s kouskem pole. Za první světové války, kdy byli jeho bratři na vojně, on jako 12-15letý školák obstarával práce dospělých. S přispěním starších sourozenců pak vystudoval učitelský ústav v Kroměříži.

In Bubílek family, the cobbler profession was passed on for several generations. Brother Florián took over from father until the cobbler‘ s tools were knocked out of his hands by gogetting Baťa shoemaking industry. A small farm with a field helped the father to support his four sons and three daughters. During WW1, when his brothers were in the Army, Vojtech now a 12-15 year old school boy, did the work of the adults. With the help of his siblings was later able to finish at the Teaching Institute at Kroměříž.

Učit začal roku 1922 v Rajnochovicích. Během základní vojenské služby absolvoval důstojnickou školu v Košicích a letecké učiliště v Chebu. Dále sloužil u 1. leteckého pluku v Praze. Jako záložní důstojník dojížděl do Olomouce na dobrovolné udržovací lety.

pre-WW2

He started teaching in 1922 in Rajnovice. During his military service he attended the officers‘ school in Košice and the aviation training centre in Cheb. Furthermore he served with 1st Air Force Regiment at Prague. As a reserve officer he would to commute to Olomouc to undertake voluntary practise flights.

Po návratu ze základní vojenské služby vyučoval na obecné škole v Kostelci-Štípě, potom v Loukově a na měšťanské škole ve Fryštáku. Pohyboval se v prostředí hodně poznamenaném Baťovým vlivem.

After his return from his Military Service, he taught at the elementary school in Kostelec-Štípa, then in Loukov and on the secondary school in Fryšták. He lived in an environment marked by the Baťa (shoe industry) influence.

Svůj začátek kantorských let považuje za nejkrásnější v celé učitelské praxi. Děti z vesnice i pasek byly vesměs bystré, měly školu rády a dlouho choval v paměti jejich dychtivé tváře i jména.

He considered the beginning of his cantor years the most beautiful of his whole teaching career. Children from both villages were generally clever, they liked school and he remembered their keen faces and names for a long time.

V letech 1930-1932 vyučuje na měšťanské škole ve Fryštáku, kde poznal i svou manželku Františku Brázdovou z Vítové. Dosud bydlel ve Fryštáku na č. p. 38, po svatbě v r. 1930 bydlí na Vítové č.55, kde se manželům brzy narodí syn Jaromír (nar. 1932) a Zdenka (nar. 1947).

Between the years 1930-1932 he taught at the secondary school in Fryšták, where he also met his future wife Františka Brázdová from Vítova. At first he lives in Fryšták, at no. 38, after the wedding in 1930 he moved to no. 55 Vítova, where the couple soon become parents of son Jaromír (born 1932) and later daughter Zdenka (1947).

Vývoj politické situace v druhé polovině třicátých let nevěstil nic dobrého. Mnichovská dohoda, obsazení českého pohraničí, vstup německých vojsk do Československa a samotné zahájení 2.světové války byly události, se kterými se vlastenecký učitel Vojtěch Bubínek smířit nemohl!

The development of the political situation in the second half of the 1930’s didn’t foretell anything good. The Munich Agreement, occupation of the Czech Sudetenland, entry of the German army in Czechoslovakia and the beginning of the WW II itself were events that the patriotic teacher Vojtěch Bubílek couldn’t come to terms with!

V květnu 1938 byl povolán do vojenské služby, kterou konal na letišti v Kosmonosech, kde střežili úsek hranic od Děčína po Polubný.

In May 1938, he was mobilised and was posted to the airfield in Kosmonosy who patrolled the section of border between Děčín and Polubný.

Vojtěch Bubílek se pokusil 19.srpna 1939 přeběhnout do Polska, ale byl v Morávce u Frýdku zatčen gestapem. Pro dobře připravované alibi byl však propuštěn 1. září 1939. Při přepadení Polska měl být zatčen jako rukojmí, avšak podařilo se mu ukrýt. Na Silvestra 1939 odjel se dvěma společníky vlakem do Rohatce, odtud odešel pěšky přes hranice do Skalice na Slovensko, pak cestoval vlakem do Bratislavy, autem do Čeklísu a pěšky podél zamrzlého Dunaje na Maďary zabrané slovenské území. Tam však byli maďarskými pohraničníky uvězněni a po výslechu vráceni na Slovensko. V Bratislavě našli náhodou útulek u slovenské rodiny a po několika dnech získali spojení pro nový přechod do Maďarska.

Vojtěch Bubílek tried to escape to Poland on 19th August 1939, but was apprehended by the Gestapo in Morávka by Frýdek. However, as he had a well prepared alibi, he was released on 1st September 1939. During the German invasion of Poland he was due to be arrested as hostage, but he successfully managed to go into hiding. On New Year‘ s Eve 1939, he and two companions took a train to Rohatec, from whence he walked across the border to Skalice in Slovakia, then travelled by train to Bratislava, by car to Čeklís and on foot along the frozen Danube to the Slovak territory occupied by the Hungarians. There however, they were incarcerated by the Hungarian border patrols and after the interrogation were returned to Slovakia. By chance they found a refuge with a Slovak family in Bratislava and after a few days were able to make arrangements for a new crossing to Hungary.

Odjeli vlakem do Nitry, dále s židovským autem do Trnovca n. V. a pak pěšky přes hranice. Časně ráno po přenocování u chudé židovské rodiny jeli rychlíkem směrem na Budapešť. Avšak ve vlaku byli maďarskými četníky zatčeni. Byli vězněni v Nových Zámcích, vyslýcháni a dostávali denně jen jedno jídlo. Před hladem je zachránili čeští zaměstnanci býv. Továrny Baťa. Po týdnu je Maďaři eskortovali v poutech vlakem na maďarsko–rakouské hranice, kde měli být vydáni gestapu. Avšak starší velitel četnické stanice nedaleko hranic po delším vysvětlování slíbil, že všem třem umožní útěk. Dal je spoutané eskortovat na hranice Rakouska, tam jim sundal pouta a umožnil útěk do maďarského vnitrozemí. Zároveň s nimi z hranic utekli i další věznění Češi, takže skupina nyní čítala 11 lidí. Rozdělili se na tří části a utíkali, kam se dalo. Naše skupina po celonočním pochodu zabloudila do Rakouska, ale po zjištěném omylu se rychle vrátili zpět na maďarské území. V silném mrazu dorazila k železničním stanici a jela vlakem k Budapešti. Platili slovenskými stříbrnými penězi, které byly tehdy v Maďarsku hledané.

They left by train to Nitra, then taken by car to Trnovec nad Váhom, and then on foot across the border. Early in the morning, after spending the night with a poor Jewish family, they took a express train for Budapest. However, on the train they were arrested by the Hungarian gendarmes. They were put in jail in Nové Zámky, interrogated and fed only once a day. They were saved from starvation by employees of the former Baťa factory. After one week, the Hungarians escorted them, in handcuffs, by train to the Austro-Hungarian border, where they were going to be handed over to the Gestapo. However, an elderly commander of the gendarmerie station not far from the border promised, after a lengthy discussion, to enable all three of them to escape. Handcuffed, they were escorted to the Austrian border, where he took off their handcuffs and enabled them to escape back to Hungary. Together with them was another group of imprisoned Czechs who had escaped over the border; the group now consisted of 11 people. They split into three groups and went in separate directions. After an all-night march Bubílek group lost their way and had entered back into Austria, but once they discovered their error, they quickly managed to return back into Hungarian territory again. In a hard frost, the group reached a railway station and took the train to Budapest. They paid with silver Slovak coins, which at that time were sought after in Hungary.

V Budapešti úřadovala na francouzském konzulátě čs. komise, u které se v ty dny přihlásilo 17 čs. uprchlíků. Tito odjeli roztroušeně po celém vlaku na hranice. V rychlíku jel maďarský rotmistr, který si všiml, že uprchlíci vystoupili jednu stanici před hranicí. Zalarmoval maďarské pohraničníky, avšak celé skupině pod velením V. Bubílka se podařilo je přelstít a obejít. Dostali se nejen přes maďarské, ale i jugoslávské stráže. Ráno byli celí promrzlí v Subotici. Jugoslávská policie i vojenské úřady nechtěly věřit, že tak velká skupina překročila jejich hranice, které považovali za hermeticky uzavřené.

A Czech Commission was operating at the French Consulate in Budapest, where 17 Czechoslovak refugees reported in those days. These departed – dispersed along the entire train – travelling to the border. A Hungarian Sergeant travelling on this express train noticed that the refugees alighted one stop before the boder. He alerted the Hungarian border guards, but the entire group led by Bubilek succeeded in outsmarting and bypassing them. They evaded not only the Hungarian, but also the Yugoslav border patrols. In the morning, frozen to the bone, they were in Subotica, in Yugoslav. There neither the Police nor the Military Command wanted to believe, that such a large group had managed to cross their borders, which they considered to be hermetically sealed.

Paris 1940.

Spletitou cestou se dostal do Francie. Dne 8. února byl ve sběrném táboře Agde zaregistrován do čs. zahraniční armády a jakožto nadporučík letectva zařazen k doplňovacímu středisku v Bordeaux. Zde pravděpodobně zahájil výcvik leteckého navigátora, který pro rychlý postup německých vojsk do nitra Francie nedokončil. V šíleném zmatku a bezradnosti, kdy hrozilo německé zajetí, se však npor. Bubínek dokázal orientovat a „zmizel“ do Velké Británie. Stalo se to odpoledne 17. června na palubě anglického dopravního letounu Armstrong Whithworth Ensign „Explorer“.

By a complicated route he managed to get to France. He was registered in the Czechoslovak Foreign Army at their Depot at Agde on 8th February 1940, and as a 1st Lieutenant in the French Air Force was sent to their training centre at Bordeaux. Here he most probably started navigator training, which he didn’t complete because of the rapid advance of the German armies into central France. In mad havoc and quandary, when German capture threatened, 1st Lt Bubinek managed to find his bearings and „disappear“ to Great Britain. This happened in the afternoon of the 17th June aboard the English freight aircraft Armstrong Whithworth Ensign „Explorer“.

Čtyřmotorový letoun unikl německým stíhačům a s třiceti čs. důstojníky na palubě přistál ve 21.30 na letišti Hendon poblíž Londýna.

The four-engine aircraft managed to evad Luftwaffe fighters and with 30 Czechoslovak officers on board landed at 21:30 at the Hendon airfield near London.

Velká Británie československé vojáky, a zvláště letce, ráda přijala. Po nezbytných administrativních krocích byl npor. Bubílek pod osobním číslem 82901 dne 2. srpna 1940 přijat do řad Royal Air Force. V nové hodnosti P/O/ poručík nastoupil k čs. letecké části v Casfordu. Protože výborně ovládal anglický jazyk, jako překladatel a pedagog vykonával kus odpovědné práce v základní přípravě příslušníků budoucích leteckých osádek.

Great Britain welcomed the Czechoslovak airmen, and especially the pilots. Following the requisite administrative procedures, 1st Lt Bubilek joined the ranks of the RAF, with Service number 82901, on 2nd August 1940. At his new rank of P/O he was assigned to the Czechoslovak Depot at Cosford. Because of his excellent knowledge of English, he was detailed to be a translator and basic training teacher to his fellow airmen at Gosford.

Beaulieu 1943.

Po ročním pobytu v Casfordu byl Vojtěch Bubínek převelen k bojové jednotce. Nastoupil ke slavné 311. čs. bombardovací peruti, kde jej k 1. září 1941 čekalo povýšení do hodnosti F/O-nadporučík. Pro svůj relativně vysoký věk (37 let) nezahájil letecký výcvik. Působil v organizačně-administrativním úseku a od 13. února 1942 zastával funkci pobočníka jednotky. V dubnu 1943 následovalo další přemístění. F/O Bubínek nastoupil ke skupině Servicing Eschelon 8311, situované na anglickém letišti Beaulieu. Tato servisní jednotka byla určena k provádění údržby a obsluhy letadel. Vedle 94 Britů a Kanaďanů zde sloužilo i 70 Čechů a Vojtěch Bubínek od 1.července 1943 v hodnosti S/Ldr/major/ zastával post důstojníka se zdvojenou působností. Ve funkci Czechoslovak Senior Administrative Office ještě v létě 1944 opět velel jednotce SE 8311 mezitím přemístěné do severního Skotska na letiště Tain a Leuchars.

After a year at Cosford, Vojtěch Bubínek was posted to a operational unit. He joined 311 (Czechoslovak) bomber squadron, where he was promoted, 1st September 1941, to the rank of F/O. Due to his relatively high age of 37, he was unsuitable for aircrew duties. Instead he worked in the organisational-administrative section and assumed the function of the squadron’s adjutant from the 13th February 1942. Another posting followed in April 1943, when he was assigned to 8311 Servicing Echelon, situated at Beaulieu airfield. This service unit had the task of maintenance and management of the aircraft, the unit comprised of 94 British and Canadians and 70 Czechoslovaks. He served here, from the 1st July 1943, at the rank of S/Ldr With the role of Senior Czechoslovak Administrative Office, in the summer of 1944 he again commanded the SE 8311 unit, which in the meantime had moved to the northern Scottish airfields of Tain and Leuchars.

Poslední měsíce 2. svět války již Vojtěch Bubínek pracoval na zcela jiném úseku. Jako styčný důstojník byl přidělen k humanitárnímu programu SHAEF řešícímu poválečnou repatriaci čs. občanů žijících na území Norska. V létě v práci pokračoval až do podzimních měsíců roku 1946, kdy se po nekonečných sedmi letech vrátil opět do vlasti.

Vojtech Bubilek worked in a completely different section during the final months of the WW II. He was assigned as liaison officer to the humanitarian programme SHAEF tasked with the after-war repatriation of the Czechoslovak citizens living in Norway. He continued this work till the autumn months of 1946, when he finally returned to his homeland after seven years.

K 1.1 1946 mu byla hodnost vyrovnána na podplukovníka a provedeno přeřazení na důstojníka z povolání. V roce 1949 byl povýšen na plukovníka a zastával různé funkce, a to i na MNO.

post WW2

As of 1st January 1946 his rank was podplukovník (W/Cdr) and he became a professional officer. He was promoted to the rank of plukovník (G/Cpt) in 1949 and worked in various functions, also at the Ministry of National Defence.

V roce 1953 byl přeložen do zálohy a ministerstvo školství ho jako bývalého učitele převzalo do služeb. Nejdříve zastával různé funkce jako knihovnického, a potom i osvětového inspektora ve Frenštátě p. R. Své předválečné zkušenosti ze speciálního školství si doplnil intenzivním studiem rozvoje speciální pedagogiky, zřídil a vedl v severomoravském kraji zvláštní školu internátní, umístěnou v Odrách a Melči. Pak odešel do Prahy, kde řídil speciální školy různého typu. Nakonec zastával funkci krajského inspektora školství pro speciální školy hlavního města Prahy a vedoucího kabinetu Krajského pedagogického ústavu v Praze. Vláda ČSSR mu udělila titul „Zasloužilý učitel“. Do důchodu odešel po 48 letech práce v 67 letech.

In 1953 he was transferred into reserve and the Ministry of Education employed him in its services as former teacher. At first he was employed as bibliothecary and later information inspector at Frenštát pod Radhoštěm. He broadened his pre-war experience of special school education with intense studies in specialised teaching; he founded and directed a special boarding school in Odry and Melč. Then he left for Pague, where he directed special schools of various types. In the end he worked in the function of the Regional Inspector of Education for special schools in Prague and Head of the Cabinet of the Regional Teaching Institute in Prague. The Czechoslovak government awarded him the title of „Distinguished teacher“. He retired after 48 years of work at the age of 67.

Vlastenec Vojtěch Bubílek zemřel dne 23.září 1993 v Praze ve věku devadesáti let. Urna s jeho ostatky je uložena na bystřickém hřbitově, ve městě, kam se rád a často vracel.

Patriot Vojtech Bubilek died on 23rd September 1993 in Prague, aged 90 years. The urn with his ashes is placed at the cemetery in Bystrice, the town where he often enjoyed returning.

Za svůj neohrožený postoj v období 2. světové války byl dekorován „Čs. vojenskou medailí za zásluhy I.stupně“, “Čs. medailí za chrabrost“ a “Čs . válečným křížem 1939“.

For his military service during WW II he was awarded with the Czechoslovak medals Válečný kříž 1939 (Military Cross 1939), Za zásluhy I.stupně (Medal of Merit, 1st grade) and the Za chrabrost (Medal of Valour).

© Radomír Slováček




This entry was posted in 311 Sqd, Biography. Bookmark the permalink.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s