Poslední let Wellingtonu T2564

The 18th October 1942 was the day that 311 Sqn suffered its greatest loss of airmen. On a non-operational flight, 14 of its personnel, 1 Belgian RAF airman and 6 civilians, including four children were killed. It was a bitter blow for 311 Sqn to loose so many experienced airmen in one incident.

18. říjen 1942 byl dnem, kdy 311. peruť utrpěla nejvyšší ztrátu na svých příslušnících. Během neoperačního letu zahynulo čtrnáct z jejich členů, jeden belgický člen RAF a šest civilistů včetně čtyř dětí. Pro 311 to byla krutá rána přijít o tak mnoho zkušených mužů při jedné události.

In April that year, 311 Sqn had been transferred from Bomber Command to Coastal Command and was now stationed at Talbenny in Pembrokeshire, South-West Wales. They were still flying Wellington Mk 1c aircraft but now in Coastal Command camouflage.

V dubnu téhož roku byla 311. peruť převedena od Bombardovacího k Pozemnímu velitelství a byla nyní dislokována v Talbenny v hrabství Pembroke v jihozápadním Walesu. Stále ještě létala s Wellingtony IC, ale teď v kamufláži Coastal Command.

On 9 September 1942, Wellington KX-C, DV738, took-off at 13:56 for an anti-submarine patrol in the Bay of Biscay. It was flown by P/O František Bulis captain and pilot, and his crew of F/Sgt Jan Bláha co-pilot, F/Lt Václav Haňka navigator, P/O Bedřich Gissübel wireless-operator, F/Sgt František Doležal and P/O Jaroslav Jebáček, air-gunners.

9. září 1942 v 13.56 odstartoval Wellington KX-C číslo DV 738 na protiporkovou hlídku nad Biskajský záliv. Pilotoval ho a kapitánem letounu byl podporučík František Bulis s posádkou rotným Janem Bláhou jako druhým pilotem, navigátorem nadporučíkem Václavem Haňkou, radistou podporučíkem Bedřichem Gissuebelem, předním střelcem rotným Františkem Doležalem a zadním střelcem podporučíkem Jaroslavem Jebáčkem.

During the patrol they located a fully surfaced German submarine which they attacked, dropping six depth-charges from an altitude of 50ft. The unidentified submarine managed to escape by diving. P/O Bulis patrolled the attack area and after about 2 minutes large oil patches, about 30yds in diameter were seen on the sea’s surface. P/O Bulis then resumed his patrol and returned to base landing at 23:57. The Admiralty Assessment Board classed the attack as ‘excellent’.

Během hlídkového letu zpozorovali zcela vynořenou německou ponorku, na kterou zaútočili shozením šesti hloubkových náloží z výšky šestnácti metrů. Neidentifikované ponorce se podařilo uniknout ponořením. Ppor. Bulis kroužil nad místem útoku a přibližně po dvou minutách byly na hladině moře vidět velké olejové skvrny o průměru asi dvaceti sedmi metrů. Podporučík Bulis pokračoval v hlídkovém letu a zpátky na základně přistál v 23.57. Hodnotící komise Admirality klasifikovala útok jako “vynikající”.

On the 27th Wellington KX-Q, Z1147, took-off at 14:13 for an anti-submarine patrol in the Bay of Biscay. At position of 47°00n 05°30w it found German submarine, U-165, fully surfaced. An attack was made and six depth charges were dropped from an altitude of 70ft. During the attack the submarine defended itself with machine-gun fire. The pilot was F/Lt Václav Študent captain and crewed by F/Sgt Josef Švec co-pilot, F/Lt Václav Kadaně navigator, P/O Antonín Bunzl wireless-operator and Sgt Vladimír Rájecki and Sgt Zoltán Karas gunners.

27. září odstartoval ve 14.13 na protiponorkovou hlídku nad Biskaj Wellington KX-Q, číslo Z1147. V pozici 47 stupňů severní šířky a 5 stupňů 30 minut západní délky našel úplně vynořenou německou ponorku U-165. Byl podniknut útok a z výšky dvaceti dvou metrů bylo svrženo šest hloubkových náloží. Během útoku se ponorka bránila palbou z kanónu. Kapitánem a prvním pilotem byl npor. Václav Študent, druhým pilotem rotný Josef Švec, navigátorem npor Václav Kadaně, radistou ppor. Antonín Bunzl a střelci četaři Vladimír Rájecki se Zoltánem Karasem.

The depth-charge attack was seen to bodily lift U-165 but it managed to submerge. F/Lt Študent did not wait to see any further results of he attack; F/Lt Kadaně was seriously injured by shrapnel in both legs, Sgt Karas had his little finger on his left hand shot-off, P/O Bunzl had shrapnel wounds in his right arm and F/Sgt Švec had shrapnel wounds in his right leg. The shrapnel had also damaged the Wellington’s hydraulics. F/Lt Študent set course for base and managed to crash-land the aircraft, at St Eval, Cornwall at 19:58. The injuries received by F/Lt Kadaně and Sgt Karas required them to be hospitalised, which was to become fortuitous for them!

Bylo vidět, jak útok hlubinnými náložemi U-165 úplně zdvihl, ale té se podařilo ponořit. Nadporučík Václav Študent nečekal, až uvidí další výsledky útoku, nadporučík Kadaně byl vážně zraněn do obou nohou střepinou, četaři Karasovi byl ustřelen malíček levé ruky, podporučík Bunzl utrpěl zranění střepinou pravé paže a rotný Švec měl rány šrapnelem v pravé noze. Střepina rovněž poškodila hydrauliku Wellingtonu. Npor. Študent nasadil kurs na základnu a v 19.58 se mu podařilo s letounem nouzově přistát na letišti St Eval v Cornwalu. Zranění utrpěné nadporučíkem Kadaně a seržantem Karasem si vyžádala jejich hospitalizaci, což se pro ně mělo stát šťastnou náhodou !

Following these successful attacks the two crews were required to attend a meeting at Coastal Command Headquarters at Northwood. Here they would be interviewed by senior RAF Coastal Command staff about the actions.

Po těchto úspěšných útocích požadovalo Pobřežní velitelství, aby ty dvě posádky navštívily velitelství Coastal Command v Northwoodu. Tam budou vyslechnuty vyššími důstojníky Pobřežního velitelství kvůli těm útokům.

On 18 October P/O František Bulis and his crew were to fly F/Lt Študent and his crew to Northolt to attend this meeting. The weather at Talbenny for the previous few days had been poor.

18. října měl ppor. Bulis a jeho posádka svézt npor. Študenta a jeho posádku do Northoltu, aby navštívili tohle setkání.

The fog and subsequent poor visibility had prevented any operational flights by 311 Sqn Wellingtons.

Počasí v Talbenny bylo několik předešlých dní mizerné. Mlha a následná špatná viditelnost znemožnily veškeré operační lety Wellingtonů 311. perutě.

On the day itself, the weather was no better at Talbenny, and the flight originally scheduled for departure in the morning was re-scheduled for the afternoon. Both of these crews, less the injured Karas and Kadaně, boarded the aircraft along with F/Sgt František Stoklásek, Sgt Josef Čech, Cpl František Paclík and Sgt Vilém Götzlinger who were ground staff personnel of 311 Sqn and were taking the opportunity of a flight to London for their leave.

18. října nebylo počasí v Talbenny o nic lepší a let původně naplánovaný s odletem ráno byl přeložen na odpoledne. Obě tyto posádky, bez zraněných Karase a Kadaněho, nastoupily do letounu spolu s rotným Františkem Stokláskem, seržantem Josefem Čechem, desátníkem Františkem Paclíkem a seržantem Vilémem Goetzlingerem, kteří byli členy pozemního personálu 311 a využili příležitosti dostat se na dovolenou do Londýna letadlem.

Also on board was P/O Georges Strauss-Leemans, a Belgium RAF officer who was Transport Officer at Talbenny. Götzlinger, however was not authorised to have been on the aircraft.

Na palubě byl také poručík Georges Strauss-Lehmans, belgický příslušník Královského vojenského letectva, který byl v Talbenny Důstojníkem přepravy. Ale Goetzlinger neměl k nastoupení na palubu T 2564 povolení.

At 14:40 Wellington Mk 1C KX-T T2564 took-off from Talbenny with P/O František Bulis at the controls. He was an experienced pilot who had also been trained in the pre-WW2 Czechoslovak Air Force and now had a total of 932 flying hours, 595 of which had been in Wellingtons. With 311 Sqn he had flown 45 operational missions, 36 in Bomber Command, totalling 300 flying hours and had undertaken a further 9 patrols in Coastal Command.

V 14.40 Wellington Mk IC KX-T číslo T2564 z Talbenny odstartoval pilotovaný ppor. Františkem Bulisem. Byl zkušeným pilotem, který prodělal pilotní výcvik už před válkou v Československém vojenském letectvu a měl nalétáno 932 hodin, z nichž bylo 595 na Wellingtonech. U 311 měl na kontě 45 operačních letů, 36 náletů u Bombardovacího velitelství s třemi sty operačními hodinami a u Pobřežního velitelství absolvoval dalších devět protiponorkových hlídek.

In view of the weather conditions, prior to departure P/O Bulis had been instructed to return to base if, during the flight, the weather further deteriorated.

Vzhledem k povětrnostním podmínkám dostal František před odletem instrukci vrátit se na základnu, pokud se počasí zhorší ještě více.

At about 16:00 the Wellington was seen approaching RAF Northolt from a westerly direction.

Asi v 16.00 bylo vidět, jak se Wellington přibližuje od západu k letišti Northolt.

It had an altitude of between 500ft and 600ft, undercarriage lowered and at a low speed with its engines appeared throttled back in preparation for landing. The pilot had committed the aircraft to a steep turn in order to approach Northolt’s East/West runway.

Měl výšku asi mezi sto padesáti a sto osmdesáti metry, vysunutý podvozek a při nízké rychlosti odstavené motory v přípravě na přistání. Pilot provedl prudkou zatáčku, aby se přiblížil k ranveji Northoltu vedoucí od východu k západu.

The Wellington was seen to go into a steep left-hand turn which developed into a vertical turn, stalled and then dived vertically into an area of waste ground in a residential area by Uxbridge, narrowly missing some houses, about 1 mile from the runway and crashed into waste ground at 16:08. The waste ground was adjoined by a timber yard and dozens of children were playing on it.

Wellington byl spatřen, jak přešel do prudké levé zatáčky, která se změnila na zatáčku vertikální, ve vzduchu se zastavil a pak střemhlav klesl do nezastavěné oblasti u obydlené čtvrti Uxbridge. T 2564 těsně minul několik domů, asi kilometr a půl od ranveje, a havaroval na nezastavěném pozemku v 16:08. Ten sousedil se skladem dřeva, kde si právě hrálo několik desítek dětí.

As the aircraft went into this vertical dive P/O Bulis, recognising that the aircraft was out of control and would crash, was seen to be frantically waving to people on the waste ground to flee from that area. The Wellington’s wing tip clipped the main road and the aircraft flipped over onto the waste ground, it’s petrol tanks bursting into flames on impact enveloping the aircraft and immediate area around it. All on-board the aircraft were killed. The heat from the flames caused the aircraft’s machine-gun ammunition to explode and go-off in all directions. The last second’s action of the Wellington’s pilot undoubtly saved many lives amongst people on the waste ground.

Jak letoun přešel do střemhlavého letu, podporučík Bulis poznal, že stroj je neovladatelný a havaruje. Bylo vidět, jak Bulis horečně mává lidem na zemi, aby z místa utekli. Konec křídla Wellingtonu očesal silnici a T2564 se rychle otočila na nezastavěný pozemek, nádrže při nárazu vybuchly a plameny pohltily letadlo a pozemek okolo. Všichni na palubě letounu přišli o život. Teplo plamenů způsobilo explodování munice do kulometů, která létala na všechny strany. Akce pilota Wellingtonu v jeho posledních vteřinách bezpochyby zachránila mnoho životů mezi lidmi na nezastavěném pozemku.

Sadly not all managed to escape and two women and four children were killed either by being struck by the aircraft or burnt to death. The two women were sisters Lilly Reay, 32, her daughters Ruth 4½ and Marion 18 months, and Phyllis Street, 35, with her daughters Phylliss Mollie 12 and Beryl Flora 5. Both sisters were wives of British servicemen and had been out for an afternoon walk with their children.

Bohužel, ne všem se podařilo uniknout a dvě ženy a čtyři děti byly zabity, buď zasaženy letounem, nebo uhořely. Ty dvě ženy byly sestry – dvaatřicetiletá Lilly Reay s dcerami čtyřapůlroční Ruth a osmnáctiměsiční Marion, a pětatřicetiletá Phyllis Street s dcerami – dvanáctiletou Phyllis Mollie a pětiletou Beryl Florou. Obě ženy byly manželkami britských vojáků a byly na odpolední procházce se svými dětmi.

An unconfirmed theory is that the aircraft approached Northolt too high and the pilot tried to loose height by side-slipping. This resulted in the shifting of the human cargo which the pilot was unable to counter at the time.

Nepotvrzenou teorií je, že letoun se přibližoval k letišti Northolt v příliš velké výšce a pilot se ji snažil snížit skluzem do strany. To způsobilo posunutí pasažérů uvnitř T 2564, což pilot nebyl schopen vyrovnat včas.

All the Czech airmen, with the exception of F/Lt Haňka, were buried at Brookwood Military Cemetry, Surrey. At the request of his wife, F/Lt Haňka was buried at St Phillips cemetery at Penn Fields, Wolverhampton.

Všichni čeští letci, kromě npor. Haňky, byli pohřbeni na Vojenském hřbitově Brookwood v hrabství Surrey. Nadporučík Haňka byl na žádost své manželky pohřben ve Wolverhamptonu na hřbitově St. Phillips, Penn Fields.

When the wreckage was being examined for possible causes of the crash the charred remains of a pig were found on-board. It is believed that the pig had been ‘acquired’ by some members of 311 Sqn from the rural area of Talbenny and that it was being taken to the Czechoslovak Club in London to be used in the festivities to commemorate the Czechoslovak National Day of 28 October.

Při zkoumání vraku ke zjištění možných příčin havárie byly na palubě T2564 nalezeny zuhelnatělé zbytky prasete. Má se za to, že prase někteří příslušníci 311. perutě “získali” na venkově blízko Talbenny a bylo bráno do Československého klubu v Londýně, aby bylo použito při oslavách připomínajících Československý národní den 28. října.

.
.