The Munich Agreement
Mnichovská dohoda

Also know as the ‘Munich Dictat’ or ‘Munich Betrayal’ in former Czechoslovakia – was signed at 01:30 on 30 September 1938. The signatories were Adolf Hitler, Benito Mussolini, Neville Chamberlain and Édouard Daladier the leaders of Nazi Germany, Italy, Great Britain and France respectively. The Czechoslovak President Eduard Beneš, or its Government was neither consulted or permitted to attend this meeting.

V bývalém Československu známá také jako “Mnichovský diktát” nebo “Mnichovská zrada” – byla podepsána v půl druhé v noci na 30. září 1938. Osobami, jenž ji podepsaly, byli Adolf Hitler, Benito Mussolini, Neville Chamberlain a Edouard Daladier, vůdcové jak nacistického Německa a Itálie, tak Velké Británie a Francie. Nebylo diskutováno s Prezidentem Československa Edvardem Benešem nebo s jeho vládou ani jim nebylo dovoleno se tohoto setkání zůčastnit.

A condition its signing was the promise that Hitler would not make any further territorial demands in Europe.

Podmínkou podpisu dohody byl slib, že Hitler si nebude klást žádné další územní požadavky v Evropě.

Following their signing, of the Agreement, Chamberlain and Daladier informed the Czechoslovak Government that Czechoslovakia had two choices: either they resisted Nazi Germany on there own or they submitted to the annexations of the Munich Agreement. With the Military Alliance that Czechoslovakia had signed, in 1925, with France being reneged upon, the Czechoslovak Government had little choice but to capitulate and accept the Munich Agreement.

Poté, co Mnichovskou dohodu podepsali, Chamberlain a Daladier informovali československou vládu, že Československo má na vybranou : buď klást odpor nacistickému Německu samo, nebo se okupaci dle Mnichovské dohody podřídit. Za vojenského spojenectví, které Československo podepsalo v roce 1925 a z něhož se Francie právě vyvázala, neměla československá vláda na výběr nic jiného než kapitulovat a Mnichovskou dohodu přijmout.

This reluctant acceptance meant that the Sudentenland, about 11,000 square miles, was ceded to Germany. This area was about 38% of Czechoslovakia and contained about 3.2 million people of German descent and about 0.75 million Czechoslovak inhabitants. This area also held the defences – man-made and natural – which would have protected Czechoslovak borders against invasion from Germany.

Toto nedobrovolné přijetí znamenalo, že Sudety o rozloze asi 28.000 čtverečních kilometrů byly postoupeny Německu. Tato oblast tvořila 38 % území Československa a žilo na ní asi 3,2 miliónu obyvatel německého původu a zhruba tři čvrtě milionu Čechoslováku. Byla to převážně hornatá oblast s přirozenými přírodními překážkami a vybudovaným vojenským obranným opevněním, které chránily československé hranice proti útoku z Německa.

On Saturday, October 1st, the German Army marched into the Sudetenland on schedule. Many of the Czechs living there fled their homes, with only the clothes on their back, in fear of what the future would bring.

V sobotu 1. října 1938 německá armáda podle plánu napochodovala do Sudet. Mnozí z Čechů zde žijících opustili své domovy v panice, se strachem z budoucnosti pouze s oblečním, které měli na sobě a co unesli na zádech.

Without a shot being fired, Hitler had again achieved his demands and expressed surprise and to his Nazi colleagues that: “I did not think it possible that Czechoslovakia would be virtually served up to me on a plate by her friends.”

Hitler opět dosáhl svých požadavků bez jediného výstřelu a ke svým nacistickým soukmenovcům vyjádřil překvapení : “ Nepovažoval jsem za možné, že Československo mi bude svými přáteli téměř naservírováno na talíři”.

For Czechoslovakia it was an unmitigating disaster; it had lost much of its border defences, a large portion of its industry and natural resources where now in German hands; its communication systems were now in shambles and its military equipment, amongst the most modern in Europe, was now in the hands of the Luftwaffe and Wehrmacht.

Pro Československo to byla úplná katastrofa, neboť ztratilo většinu ze svých pohraničních opevnění, část svého průmyslu a přírodních zdrojů, které se dostaly do německých rukou. Komunikační systémy byly v troskách a vojenská technika, která v té době se řadila mezi nejmodernější v Evropě se destala do rukou Luftwaffe a Wehrmachtu.

Initially the Munich Agreement was popular with the majority of the British public as they believed it had prevented war with Germany. But it also had its opponents, including the politicians Winston Churchill and Anthony Eden, who criticised the British Government for behaving dishonorably. In the House of Commons, Churchill was to declare that “England, has been offered a choice between war and shame, she has chosen Shame and will get war”.

Zprvu byla Mnichovská dohoda u většiny britské veřejnosti populární, protože věřili, že zabránila válce s Německem. Měla ale rovněž své oponenty, včetně politiků Winstona Churchilla a Anthony Edena, kteří britskou vládu kritizovali, že se zachovala nemorálně. V Dolní sněmovně Churchill prohlásil, že “Když byla Británii dána možnost vybrat si mezi válkou a hanbou, zvolila si Hanbu a dostane válku”.

The Agreement also lost the support of the Czechoslovak Army and Air Force, who at that time were one of the best equipped in Europe.

Dohoda také ztratila podporu Československé armády a letectva, jenž v té době byly jedny z nejlépe vyzbrojených v Evropě.

Friendly Neighbours
Přátelští sousedé

Neighbouring Poland and Hungary also sought to gain Czechoslovak territory in areas where there was an ethnic population of their countrymen.

Sousedící Polsko a Maďarsko rovněž hledaly jak získat území Československa v oblastech, ve kterých bylo etnické osídlení obyvateli jejich národností.

During this tense period the Czechoslovak Air Force would patrol their border to ward off intrusions by Polish and Hungarian Air Force into Czechoslovak air space. On 10 October 1938 a Czechoslovak Air Force Letov S-328, from the 10th Air Regiment, was patrolling the Czechoslovak/Hungarian border and noticed a Ju 52, in Hungarian markings dropping leaflets near the village of Hodžovo, near Komárno, southern Slovakia. As the Letov approached the Ju 52 two Hungarian Fiat Fiat CR.32 appeared and shot it down. The aircraft crashed 12 km inside Czechoslovakia near Olša. The Letov’s pilot Ján Kello was wounded, but his observer Jaromír Šotola was killed. Twenty year old Šotola was the first Czechoslovak airmen to be killed as a result of the Munich Agreement, by the time World War Two had finished another 554 would be killed.

Během tohoto vypjatého období Československo provádělo hlídkové lety, aby odradilo polské a maďarské narušitele čs. vzdušného prostoru. 10. října 1938 tuto činnost nad československo/maďarskou hranicí plnil letoun Š 328 z 10. pluku čs. letectva a zpozoroval Ju 52 s maďarskými výsostnými znaky, jak shazuje letáky blízko vesnice Hodžovo u Komárna na jižním Slovensku. Jak se Š 328 k Junkersu 52 přiblížil, objevily se dva maďarské Fiaty CR.32 a čs. letoun sestřelily. Š 328 havaroval 12 km uvnitř Československa u osady Olša. Pilot Letova Š 328 Ján Kello byl zraněn, ale jeho pozorovatel Jaromír Šotola byl zabit. Dvacetiletý Šotola byl prvním čs. letcem zabitým v důsledku Mnichovské dohody, dalších 554 přišlo o život, než druhá světová válka skončila.

In Vienna 2 October 1938, Joachim von Ribbentrop, Foreign Minister of Germany and Gian Ciano, the Italian Foreign Minister gave Hungary 11,882 square kilometres of southern Slovakia and southern Ruthenia. These regions had a population of some 1 million a quarter of whom were Slovaks and Ruthenes.

Ve Vídni 2. října 1938 Jachim von Ribbentrob, ministr zahraničí Němeka a Gian Ciano, intalský minstr zahraničí dali Maďarsku 11.882 čtverečních kilometrů z jžního Slovenska a jižní cast Podkarpatské Rusi. Na tomto území žilo přibližně 1 milion obybvatel, z nichž čtvrtinu tvořili Slováci.

On 1 October 1938, Poland annexed the Těšín region in eastern Czechoslovakia where about a third of the population was of Polish descent, despite the fact that some, 240,000 of the Těšín population was Czech. Thus Czechoslovakia lost a further some 800 square km of land and more border defences.

Dne 1. října 1938 si Polsko ve východní části území Československa připojilo Těšínsko, kde asi 1/3 populace byla polského původu a 240.000 byla českého původu. Československo tak ztratilo dalších 800 kilometrů čtverečních svého území s pohraničním opevněním.

Czechoslovakia now without its natural frontier and having lost its extensive system of border fortifications, the remaining area of Czechoslovakia was militarily indefensible. Russia, who had not reneged on its Alliance Treaty, was a long distance away logistically would be unable to give immediate assistance in the event of a military invasion of Czechoslovakia.

Zbývající území Československa, nyní bez svých přírodních hranic a po ztrátě soustavy svých rozsáhlých opevnění, bylo vojensky neubránitelné. Rusko, které se ze svých spojeneckých závazků nevyvázalo, bylo daleko a z logistického hlediska by v případě vojenského napadení Československa nebylo schopno mu okamžitou vojenskou pomoc poskytnout.

Only a truncated Czechoslovakia now remained.

Zůstal jen zkrácený Československo.

By January 1939, territorial negotiations between Germany and Poland had broken down. Hitler, was intent on war against Poland, but needed to eliminate Czechoslovakia first. He scheduled a German invasion of Bohemia and Moravia regions of Czechoslovakia for the morning of 15 March.

Do ledna 1939 vyjednávání mezi Německem a Polskem o územních změnách zkrachovala. Hitler zamýšlel jít do války proti Polsku, ale nejprve potřeboval eliminovat Československo. Naplánoval německý vpád do českých a moravských oblastí Československa na ráno 15. března.

In the interim, Hitler negotiated with the Slovak People’s Party and also with Hungary to prepare the dismemberment of the Republic before the invasion. In the interim, Hitler negotiated with the Slovak People’s Party and also with Hungary to prepare the dismemberment of the Republic before the invasion. On 13 March, he invited Jozef Tiso to Berlin, following their discussions, the next day the Slovak Diet [Regional Council] convened and unanimously declared Slovak independence. German ‘advisory missions’ were appointed to all of the Slovak Ministries and German troops being stationed in Slovakia from that date.

Mezitím Hitler jednal se Slovenskou lidovou stranou a rovněž Maďarskem, aby se připravily na rozčtvrcení Českosloveské republiky ještě před jejím obsazením. 13. března 1939 pozval Jozefa Tisu do Berlína a po jejich rozhovoru se příštího dne sešla Oblastní rada a jednohlasně vyhlásila nezávislost Slovenska. Německé ´poradní mise´ byly jmenovány do všech slovenských ministerstev a od toho dne se na Slovensku začaly rozmisťovat německá vojska.

On 14 March, the Carpathian-Ruthenia region, at the eastern tip of Czechoslovakia, declared independence but within 24 hours had was occupied by Hungarian troops who also went on to occupy eastern Slovakia on 23 March.

14. března vyhlásila nezávislost Oblast karpatsko-ruthenská na nejvýchodnějším výběžku Československa, ale do 24 hodin byla okupována maďarskými jednotkami, jenž v obsazování území pokračovaly 23. března na východním Slovensku.

In November 1938, Dr Emil Hácha, had succeeded Beneš, having been elected the third president of the federated Second Republic, renamed Czecho-Slovakia and consisting of three parts: Bohemia and Moravia, Slovakia, and Carpatho-Ukraine.

V listopadu 1938 byl zvolen Dr. Emil Hácha, který do úřadu nastoupil po Benešovi, třetím prezidentem federativní Druhé republiky, znovu pojmenované Česko-slovensko a skládající se ze tří částí : Čech a Moravy, Slovenska a Karpatské Ukrajiny.

Dr Emil Hácha, was a well respected Judge, but he was 67 and a weak and possibly senile man. It was a difficult role for him to assume as since Germany’s annexation of the Sudetenland, it had continued to show aggression toward Czechoslovakia.

Dr Emil Hácha byl respektovaný soudce, ale ve věku 67 let byl slabým a možná i senilním mužem. Byl to pro něj k přijetí obtížný úkol, protože Německo od připojení Sudet jen pokračovalo v agresi vůči Československu.

Meeting with Hitler
Setkání s Hitlerem

On the evening of 14 March 1939, Dr Hácha summoned to the Reich Chancellery, Berlin for a meeting with Hitler. He was deliberately kept waiting for several hours, by Hitler, who finally saw him at 01:30 am on 15 March 1939. Also present at the meeting was Hermann Göring, Wilhelm Keitel, and Joachim von Ribbentrop. Hitler told Dr Hácha that German troops would commence occupation of Czechoslovakia at 06:00 that morning and that he had two options; either surrender Czechoslovakia to Germany, in which case the “entry of German troops would take place in a tolerable manner” and “permit Czechoslovakia a generous life of her own, autonomy and a degree of national freedom”, or if he refused “resistance would be broken by force of arms, using all means”.

Na 14. března 1939 byl Dr. Hácha předvolán do Říšského kancléřství v Berlíně k setkání s Hitlerem. Hitler ho schválně nechal čekat několik hodin a konečně se uviděli o půl druhé v noci 15. března. Setkání byli přítomni rovněž Hermann Goering, Wilhelm Keitel a Joachim von Ribbentrop. Hitler Háchovi řekl, že německé jednotky zahájí v 6 hodin téhož rána okupaci Československa a on má dvě možnosti : buď se Československo Německu vzdá, přičemž se “vstup německých jednotek provede mírným způsobem” a “dovolí Československu bohatý vlastní život s autonomií a stupněm národní svobody”, nebo kdyby Hácha odmítl “ odpor bude zlomen silou zbraní při použití všech prostředků”

Hácha pleaded for respite, but the only response from Hitler was that German troops were already deployed at the German-Czechoslovak border and were only awaiting his order to invade. Göring added further pressure by stating that the Luftwaffe would be able to bombard Prague by dawn. During these heated discussions Dr Hácha suffered a heart attack, induced by Göring’s threats, he was twice revived, with injections administered by Dr. Theodor Morell Hitler’s personal physician, to continue the ‘negotiations’.

Hácha prosil o posečkání, ale jediná Hitlerova odpověď byla, že německé jednotky už jsou rozmístěny na německo-československé hranici a čekají pouze na jeho rozkaz ke vpádu. Goering nátlak ještě zvýšil oznámením, že Luftwaffe by za rozednění mohla bombardovat Prahu. Během těchto vzrušených rozhovorů dostal Hácha z Goeringových výhrůžek infarkt a byl dvakrát oživován injekcemi aplikovanými Hitlerovým osobním lékařem Dr. Theodorem Morellem, aby v ´jednáních´ pokračoval.

But by 03:55, Dr Hácha was in a state of total collapse and conceded to Hitlers demands; he felt it was now the only way to avert bloodshed. He signed the documents to permit German occupation, and telephoned Prague and ordered that his troops not to resist the German occupation.

Ale do 03.55 hodin Hácha byl ve stavu totálního zhroucení a podvolil se Hitlerovým požadavkům, cítil, že to je nyní jediný způsob, jak se vyhnout krveprolití. Podepsal listiny povolující okupaci Němci, a telefonoval do Prahy – rozkázal, aby jeho čs. jednotky Němcům obsazujícím zemi nekladly odpor.

At 5am on 15 March 1939, Prague radio broadcast the following orders of the President of the Republic and Minister of National Defence, Dr Hácha:

V 5 hodin ráno dne 16. března 1939 vysílala pražská radiová stanice následující rozkazy Prezidenta republiky a Ministra národní obrany, Dr. Háchy :

“The German army infantry and aircraft are beginning the occupation of territory of the Republic at 6am on the morning of the 15th.

“V 6 hodin ráno 15. zahájí německé vojenské pozemní jednotky a letadla obsazování území Republiky.”

“Their advances must nowhere be resisted. The slightest resistance will cause the most unforeseen consequences and lead to the intervention becoming utterly brutal.

“Jejich postupu nesmí být nikde kladen odpor. I ten nejmenší způsobí následky nedozírného rozsahu a povede k tomu, že obsazování se zvrhne v absolutní brutalitu.”

“All commanders have to obey the orders of the occupying army, the various units of the Czech Army face being disarmed. Military and civil aeroplanes must remain on aerodromes and none must attempt to take the air.”

“Všichni velitelé se musí rozkazům okupující armády podřídit, veškeré jednotky české armády budou odzbrojeny. Vojenská a civilní letadla musí zůstat na letištích a žádné se nesmí pokusit dostat se do vzduchu”.

“Prague will be occupied at 6.30am”

“Praha bude obsazena o půl sedmé ráno”.

Occupation
Okupace

March 15 was a bleak winters morning, at daybreak German troops crossed the border into Czechoslovakia and commenced their occupation of its Bohemia and Moravia regions. With the exception of only a few instances they met with no resistance from the Czech military. Shocked Czechoslovak citizens awoke that morning to find their homeland was now under Nazi rule.

15. března bylo smutné zimní ráno, za rozbřesku německé jednotky překročily hranici do Československa a zahájily obsazování oblastí Čech a Moravy. S výjimkou pouhých několika případů se s odporem české armády nesetkaly. Šokovaní čs. obyvatelé se onoho rána probudili, aby zjistili, že jejich domovina je pod nadvládou nacistů.

Later that day Hitler entered Prague and paraded through the streets in his open-top Mercedes, as he travelled to Hradčany Castle, the ancestral home of Czech rulers. Prague had become the first capital city to be occupied by Nazi Germany, Bohemia and Moravia had now become the new Reich Protectorate of Bohemia and Moravia.

Toho dne o něco později vjel do Prahy Hitler a ve svém otevřeném Mercedesu projížděl ulicemi když směřoval k Hradčanskému hradu, domovu českých vládců od dob jejich předků. Praha se stala prvním hlavním městem okupovaným nacistickým Německem z Čech a Moravy nyní byl nový Říšský protektorát Čechy a Morava.

The conditions of the Munich Agreement had now been blatantly renegade by Hitler. Belatedly, Chamberlain finally realised that Hitler could not be trusted and that his appeasement policy would have to end.

Podmínky Mnichovské dohody nyní byly Hitlerem flagrantně porušeny. Příliš pozdě si Chamberlain uvědomil, že Hitlerovi se důvěřovat nedá a že tato politika ústupků bude muset skončit.

However, at a stroke Hitler had gained the military equipment of the Czechoslovak Air Force and Army – one of the most modern in Europe at that time. He also now had the armament and munitions factories of Czechoslovakia, who had the 2nd largest armament factory in Europe, which were immediately assigned to manufacture their wares for the Germany military. The appeasement policy that Britain and France had adopted to Germany was to have a dire backlash for them. In May 1940, Germany invaded France and much of the equipment they used originated from the Czechoslovak military or had been manufactured by the armanent and munition factories in the new Reich Protectorate.

A tak jedním krokem Hitler získal výzbroj Československé armády a letectva – jedné z nejmodernějších v Evropě té doby. Měl rovněž československé zbrojovky a muniční továrny, která měla druhý největší zbrojní arzenál v Evropě a které byly okamžitě převedeny k produkci svých výrobků pro německou armádu. Politika ústupků, jenž Británie a Francie vůči Německu uplatňovaly, jim měla přinést velmi vážné následky. V květnu 1940 obsadila německá armáda Francii a velká část její vojenské výstroje pocházela od československé armády nebo byla vyrobena ve zbrojních a muničních továrnách nového Říšského protektorátu.

The border between the new Protectortate and Poland was closed and was now patrolled by German or Sudenten military units.

Hranice mezi novým Protektorátem a Polskem byla uzavřena a nyní hlídána německými nebo sudetskými vojenskými jednotkami.

With immediate effect, the Czechoslovak Air Force, the airfleet of Československé Státní Aerolinie, [ČSA], the national airline, and the commerical airfleet of Bata were grounded. The German occupiers tried to persuade that the airmen of those organisations instead continued their aviation carears instead with the Luftwaffe or with Lufthansa, the German national airline. Only a few accepted this alternative.

S okamžitou platností bylo zakázáno vzlétnout Československému vojenskému letectvu, letounům Čs. státních aerolinií ČSA a komerčnímu leteckému arzenálu firmy Baťa. Němečtí okupanti se pokusili přesvědčit letce těchto organizací místo toho pokračovat v jejich kariéře u Luftwaffe nebo německého národního leteckého dopravce Lufthansy. Tuto možnost přijalo pouze několik.

By the end of March all units of the Czechoslovak Air Force were disbanded and the airmen sent home. Major Alexander Hess, the Commanding Officer at Paradubice airbase, with the 46th, 47th and 48th Fighter Squadrons under his command. In his final address, to his airmen before the squadrons were disbanded, he ended ‘…..and I trust, as I know you here in front of me, that we shall all meet again soon to fight our enemy as we have sworn on oath. I believe that we, airmen, have not yet lost our fight’. Many other unit commanders spoke to their airmen in similar terms.
[In January 1940 Hess, before the Germans were able to arrest him, used a false passport and escaped through Slovakia, Hungary, Yugoslavia, Italy and to arrive in France on 21 February 1940]

Koncem března byly všechny jednotky Československého vojenského letectva rozpuštěny a letci posláni domů. Major Alexander Hess, velitel 46., 47.a 48. stíhací letce na základně Pardubice. Ve svém posledním projevu ke letcům svých perutí, než tyto byly rozpuštěny, řekl nakonec ´….a věřím, že jak vás znám tady před sebou, že se brzy opět setkáme, abychom bojovali proti nepříteli, jak jsme slíbili v přísaze. Věřím, že my, letci, jsme náš boj ještě neprohráli´. Mnoho dalších velitelů jednotek se svým letcům hovořilo podobně. / V lednu 1940 Hess, než byli Němci schopni ho zatknout, unikl na falešný pas přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii a 21. února 1940 přijel do Francie/.

To many of these airmen a war had now become inevitable and Poland was the most likely next victim for Nazi Germany. They considered it was their duty to fight for the freedom of their homeland and looked at going to Poland to offer their services to the Polish Military and to prepare for war. Many also considered that without a war it was unlikely that their homeland would be freed from German occupation.

Pro mnoho z těchto letců se nyní válka stala nevyhnutelnou a Polsko bylo nejpravděpodobněji příští obětí nacistického Německa. Považovali za svoji povinnost bojovat za svobodu své vlasti a v odchodu do Polska spatřovali způsob, jak nabídnout své služby polskému letectvu a připravit ho na válku.

Resistance Begins
Odpor začíná

By 19 March 1939, former Senior officers of the now disbanded Czechoslovak military started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defense of the Nation]. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers to get to neighbouring Poland where they could be formed into military units to fight for the liberation of their homeland. Within Czechoslovakia, former military personnel and civilian patriots covertely started to arrange for former Air Force and Army personnel to be smuggled over the border into Poland to join these newly formed Czechoslovak units.

Do 19. března 1939 zahájili vyšší důstojníci nyní rozpuštěných československých ozbrojených sil vytvářet ilegální armádu, známou jako Obrana národa. Jedním z jejích cílů bylo pomáhat tak velkému počtu leců a vojáků dostat se do sousedícího Polska, kde mohli být zařazeni do vojenských jednotek, aby bojovali za osvobození své vlasti. Uvnitř Československa začali bývalí příslušníci armády a občané vlastenci tajně organizovat pašování bývalých letců a vojáků do Polska, aby se tam připojili k nově formovaným čs. jednotkám.

Obrana Národa also worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. These two organisations provided money, couries and other assistance to enable airmen to escape to Poland. Usually this was by crossing the border from the Ostrava region into neighbouring Poland. By the end of August 1939, 690 airmen had successfully escaped.

Obrana národa take spolupracovala se Svazem letců České republiky. Tyto dvě organizace poskytovaly peníze, kurýry a pomoc jiného druhu, aby letcům umožnila utéci do Polska. Obyčejně překročením hranice na Ostravsku. Do konce srpna 1939 úspěšně odešlo 690 letců.

It was dangerouse work for those assisting with these escapes; to be captured usually resulted in execution with family and relatives being imprisoned or sent to concentration camps.

Pro osoby pomáhající při těchto útěcích to byla nebezpečná práce, být chycen mělo obyčejně za následek popravu celé rodiny a uvěznění příbuzných nebo jejich transport do koncentračních táborů.

By the time when Germany invaded Poland, on 1 September 1939, six ships had sailed from Gydina to France carrying 1212 Czechoslovak military personnel, including 477 pilots. With escape to Poland now no longer possible, Czechoslovaks wanting to escape to France to join military units had to use alternative routes, the most common of which was ‘the Balkan route’; through Slovakia, Hungary, Romania and Yugoslavia, where the escapers would be taken by ship to Beruit and then to France.

Do 1. září 1939, kdy bylo Polsko napadeno Německem, odplulo z Gdyně do Francie šest lodí vezoucích 1212 příslušníků československých ozbrojených sil včetně 477 pilotů. S útěkem přes Polsko už nemožným museli Čechoslováci chtějící uniknout do Francie, aby se zde připojili k vojenským silám, zvolit jiné trasy, z nichž nejběžnější byla ´Balkánská cesta´ přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Jugoslávii, kde budou prchající naloženi na loď do Bejrútu a pak do Francie.

In April 1940, Svaz Letců was infiltrated by German agents. Harsh reprisals of execucution, imprisonment and deportations to concentration camps followed. As a result Svaz Letců ceased to exist, but by then then it had managed to assist a total of 1,260 airmen – about 50% of the pre-war Czechoslovak Air Force – to escape from their homeland to join military units in Poland, France and England from where they could fight for the liberation of Czechoslovakia.

V dubnu 1940 se do Svazu letců vloudili němečtí agenti a následovala tvrdá odvetná opatření – popravy, uvěznění a deportace do koncentračních táborů. Svaz letců tím přestal existovat, ale do té doby zvládl pomoci celkovému počtu 1 260 letců – asi polovině předválečného Československého letectva – uprchnout z vlasti, aby se přidali k vojenským jednotkám v Polsku, Francii a Anglii, odkud mohli za osvobození Československa bojovat.