Zdenek Neruda

.

.

.

„Příběh velmi upřímného chlapa“

A story of a very honest chap

.

.

AC2 Zdeněk Neruda

..

* 12.7.1920 Brno

.

.

.

.

.

.

Číslo RAF/RAF Service no: 788750
Funkce /Role : navigátor ve výcviku / Navigator trainee

Zdeněk Neruda se narodil 12.7.1920 v Brně. Posléze se jeho rodina přestěhovala do Jablonce nad Nisou. Zde prožívá těžké roky, včetně Mnichova.

Zdeněk Neruda was born on 12th July 1920 in Brno. Later his family moved to Jablonec nad Nisou. Here he lives through difficult years including the 1938 Munich Agreement.

V roce 1940 si Zdeněk podal žádost o přijetí do vládního vojska, aby uniknul z pasti totálního nasazení v Německu a ulevil starostem rodičů. Vydělal tak peníze, jimiž pomáhal rodičům živit velkou rodinu, navíc posílal domů ještě potravinářské lístky.

In order to escape the entrapment of forced labour  in Germany and to alleviate his parents‘ worries, Zdeněk Neruda applied, in 1940, to join the German controlled Vládní vojsko [‘Government Army’] of the Protectorate of Bohemia and Moravia. This way he earned money that helped his parents to feed their large family, and moreover he also was  able to send home the food coupons.

Nikdy nesouhlasil s okupací. Nejprve sloužil v Lipníku nad Bečvou, koncem roku 1943 ukončil externí studium na gymnáziu v Přerově a na doporučení velitele byl převelen do Prahy – Smíchova do důstojnické školy. Zdeněk chodil do služby na pražský Hrad, zde musel stát hodinu bez pohnutí v jakémkoli počasí.

He never supported the German occupation. Initially he served in Lipník nad Bečvou, where he also concluded external studies at the high school in Přerov at the end of 1943. Following his Commanding Officers recommendation he was transferred to the Officers school at Prague-Smíchov. Zdeněk served at the Prague Castle where he had to stand for an hour motioneless, regardless of the weather conditions. 

Výcvik probíhal pouze do stupně čety, hodně tělesné přípravy a skoro žádné střílení. Jako vládní voják musel Zdeněk pomáhat zemědělcům při povodních, odklízení závějí atd. Dne 1. května 1944 se v Hradci Králové sešly části vládního vojska mezi nimiž byl i desátník Zdeněk Neruda.

The training continued only upto platoon level, and involved much physical exercise but almost no shooting.  As a soldier, Zdeněk was required to help the farmers during  floods, clearing snow drifts, etc. On 1st May 1944,  sections of Government Army met in Hradec Králove, included amongst them was corporal Zdeněk Neruda.

Vlakovým spojem se dostal přes Rakousko, Brenerský průsmyk do severní Itálie do konečné stanice Cremona. Na nádraží byli překvapeni partyzány, kteří začali střílet na vagóny. Naštěstí ihned přestali, protože zjistili, že v transportu jsou čeští vojáci.

He took a train through Austria’s, Brenner Pass to Northern Italy which stopped at Cremona.  Here the train was attacked by Italian  partisans who opened fire at the carriages. Fortunately they stopped immediately when they found that the train was carrying Czech soldiers.

Než Zdeněk opustil republiku, musel podepsat prohlášení, že v případě dezerce k partyzánským jednotkám, bude postižena celá jeho rodina a že budou uvězněni v koncentračních táborech. Zdeněk však věděl, že pokud bude v jeho silách, tak přeběhne ke spojencům a přihlásí se do jejich armády.

Before Zdeněk  had left Czechoslovakia, he had to sign a statement that in case of his  desertion to partisan troops, his whole family would be persecuted and that they would be imprisoned in concentration camps. Zdeněk knew, however, that he would do whatever it took to defect to the Allies and join their army.

Skupinu, ve které byl i Zdeněk, ubytovali v budově Manffrediho kasáren ve velké hale, která původně sloužila jako stáj pro koně. Přes noc spali na slaměných podestýlkách mezi šváby.

Initially, the Czechoslovak group, including Zdeněk, was billeted in a huge hall at Manfredi barracks, which originally served as horse stables. At night, they slept on straw bedding full of cockroaches.

Po dvou týdnech a jednom náletu spojeneckých letadel Zdeňkovu skupinu znovu naložili do vagónů a rozvezli je na strážní stanoviště. Zdeněk vykonával strážní službu v obci Villadossola. Poté byl přesunut na nedalekou stanici Vogogna, kde bylo velitelství stráženého úseku. Za několik dní byl spolu s partyzány zinscenován přepad stanice Vogogna a její osazenstvo včetně důstojníků uteklo spolu s partyzány do hor.

After two weeks and one air raid by the Allied aircraft, Zdeněk’s group was loaded in carriages again and distributed amongst various guard posts. Zdeněk was on guard duty at the village of  Villadossola. He was later moved to nearby Vogogna, which was the HQ of the local partisan group. A few days later the base at Vogogna was attacked by Germans but all the partisans managed to escape s into the mountains.

Pobyt mezi místními partyzány byl nemožný. Jen Zdeněk a asi tři kamarádi uměli základy latiny, ti se domluvili, ale ostatní nikoli. Život ve vysokých nadmořských výškách nebyl jednoduchý, neměli zásoby proviantu a žádnou munici. Bylo rozhodnuto, že partyzáni pomohou Čechům přesunout se přes Alpy do neutrálního Švýcarska.

The stay among the local partisans was becoming impossible. Only Zdeněk and about three of his comrades knew basic Latin – they could communicate with the partisans – but the others in their group could not.  Life at high altitude also was not easy, they had no food supplies or ammunition. It was decided that the partisans would help the Czechs to move across the Alps into neutral Switzerland.

Byla to velmi namáhavá cesta, musel dokonce nést jednoho nemocného kamaráda. Zastavili se na jedné salaši a bača jim slíbil, že nemocného kamaráda uzdraví a hned pošle za nimi. Bača zabil berana a dělal ho v sudu, ale maso se nedalo rozkousat, jak bylo nedovařené. V salaši se doslova nacpal spolu se svými kamarády do betonové kobky a až do rána spal ve stoje!

It was a very difficult, he even had to carry one ill comrade. They stopped at one mountain hut, the shepherd there promised to take care for the ill comrade and when he had recovered to send him after them.  The shepherd killed a ram and prepared it in a barrel, but they could hardly chew the undercooked meat. Zdeněk literally squeezed himself, together with his mates, into a small concrete chamber in the mountain hut, and slept standing till the morning!

Po čtyřech dnech se dostali k jezeru na švýcarských hranicích. Zdeněk děkoval Bohu, že se beze ztrát dostali až sem. Švýcaři jim poskytli skromné občerstvení. Ráno byl Zdeněk Neruda odvezen se skupinou Čechů do Brigu. Po krátkém odpočinku odjeli do sběrného tábora v Oltenu, později do Büsserachu, kde se zotavovali až do 3. srpna 1944. Odtud byli transportováni do města Kronbühl-Wittenbach a ubytováni v sále místního hostince.

They reached a lake on the Swiss border after four days. Zdeněk thanked god they had managed to get all the way here without any losses. The Swiss gave them modest refreshments. Zdeněk Neruda was taken, with the group of Czechs, to Brig in the morning. They then departed to a collection camp in Olten for a brief respite. They were later sent to Buesserach, where they were recuperating till 3rd August 1944.  Finally they were transported to the town of Kronbuehl-Wittenbach and billeted in the function hall of the local pub.

Zdeněk spolu s dvěma dostal práci v místním starobinci, který obhospodařoval přilehlou louku, sad, polnost a část lesa. Sekala a sušila se tráva, vyvážela se močůvka, sbíralo se ovoce. Poprvé v životě Zdeněk usedl za traktor a zaorával pole. Postupně se ke skupině Zdeňka připojili další zběhlí a zbídačení Češi. Když se přiblížila spojenecká fronta k švýcarským hranicím, mohli Češi opustit neutrální zem.

Zdeněk, and two others were given work  the local old peoples home, where they looked after an adjacent meadow, orchard, fields and a section of a forest. The grass was cut and dried, the manure spread,  fruit harvested. For the first time in his life, Zdeněk sat behind the steering wheel of a tractor and ploughed fields. One by one, more defecting and worn out Czechs joined Zdeněk’s group. When the Allied front approached the Swiss borders, the Czechs were able to leave neutral Switzerland.

Zdeněk spolu s dalšími byli přepraveni velkým konvojem doprovázeným bitevními loděmi do Velké Británie. Zde se Zdeněk přihlásil k letectvu a po důkladných zdravotních testech byl přijat. Jelikož měl maturitu, byl generálem Janouškem vybrán spolu s třemi kamarády k výcviku navigátora.

Zdeněk, together with the other Czechs, were transported to Great Britain in a large convoy accompanied by destroyers. In England, Zdeněk applied to join the Royal Air Force and, after thorough medical examination tests, was accepted. Because he had matriculated [graduated] from high school, he and three others were selected to undertake training to become navigators.

Výcvik navigátora byl zkrácen na půl roku a probíhal na základně v Cosfordu. To ovšem znamenalo dvouměsíční usilovné učení angličtiny. Pak následoval tvrdý polní výcvik a učení všeho, co posádka bombardéru musela umět – padákové doskoky na zem, do vody, nafukování a používání gumového člunu. To vše s plnou leteckou výstrojí. Noví navigátoři zvládli výcvik velmi rychle.

Navigator training had now been reduced to six months and was based at RAF Cosford. Initially this involved  two months of intensive English studies. This was followed by arduous field training and learning of everything that a bomber crew had to know – parachute landings onto ground and water,  inflating and the use of rubber dinghy.  All of this undertaken in full flight gear. New navigators managed the training very quickly.

Také se museli naučit značky morseovky předávané světlem i telegrafním klíčem, uměli dokonale rozeznávat vlastní i nepřátelské letouny ve dne v noci a v nejrůznějších polohách. Původně měl výcvik trvat devět měsíců, ale již po sedmi byl před novými navigátory poslední praktický výcvikový let a pak přes oceán do 111 O.T.U. na Bahamy. K tomu letu však již nedošlo. Válka v Evropě skončila. Vláda rozhodla, že se všichni čs. vojáci vrátí domů.

They also had to learn morse code, transmitted both by light and telegraphic key, they could identify perfectly Allied enemy aircraft either during the day or at night and in various positions. The training was originally scheduled to last nine months, but after only seven months, the trainee navigators had their last training flight. They were then scheduled to be transferred to 111 OTU who were based in the Bahamas. However, the transfer did not take place as the war  in Europe had ended. The Czechoslovak Government decided that all the Czechoslovak military would return home.

17. srpna přiletěl na letiště do Ruzyně a koncem srpna spolu se všemi čs. západními letci pochodoval před prezidentem Benešem na Staroměstském náměstí. Po přehlídce Zdeněk jel do Uhlířských Janovic za rodiči, ale ti se již odstěhovali zpět do Jablonce nad Nisou, odkud se v roce 1938 museli odstěhovat do vnitra Čech. Po pozdravení se s kamarády a známými, kteří ho o událostech informovali, se druhý den vydal vlakem do Jablonce nad Nisou.

He flew to Ruzyně airport, Prague,  on 17th August and paraded in front of President Beneš on Staroměstské náměstí together with all the other Czechoslovak RAF airmen at the end of August. After the parade, Zdeněk went to Uhlířske Janovice to see his parents, but they already returned back to Jablonec nad Nisou, from where they had relocated to Central Bohemia in 1938.  After exchanging greetings with comrades and acquintances who informed him of the events, he took a train to Jablonec nad Nisou the following day.

V Jablonci nad Nisou se zdržel téměř týden. Zpět do kasáren se mu moc nechtělo. Navíc shodou okolnosti se seznámil se svou budoucí manželkou, se kterou se 1. 5. 1946 oženil a v současné době oslavili 65 let šťastného manželství.

He stayed almost a week in Jablonec nad Nisou. He didn’t feel very much like returning to the barracks. Moreover, by coincidence he met with his future wife whom he married on 1st May 1945 and they recently celebrated 65 years of a happy marriage.

Po skončení války se jako mnozí jeho spolubojovníci domníval, že bude budovat svoji vlast v demokratickém duchu, ale vše bylo jinak. Po přesvědčivém rozhovoru, po návratu do Žižkovských kasáren s velitelem majorem Svátkem docílil po 5-ti letech ve vojenské uniformě propuštěni do civilu. Stalo se tak v říjnu 1945.

After the end of war he thought – like many of his fellow combatants – that he would build his home country in the democratic spirit, but everything was different. Following a convincing discussion with the commander Major Svátek, after his return to Žižkov barracks, he managed to be discharged from the army after 5 years in a military uniform. That happened in October 1945.

Zaměstnání si nalezl v exportním domě v Jablonci nad Nisou, který vedl jako národní správce kapitán Brablík, účastník bojů u Tobrúku. Po nástupu moci KSČ v únoru 1948 bylo po ideálech. Došlo ke znárodnění podniků, ale především k likvidaci nepohodlné inteligence. Došlo také na zahraniční vojáky ze západu, kteří byli nepochopitelně režimem označeni jako zrádci.

He found a job in an export company in Jablonec nad Nisou, which was managed by the National Administrator Captain Brablík, who had been a participant in the battles at Tobruk. The ideals were all over after the seizure of power by the Communist Party in February 1948. Businesses were confiscated by the new Communist Authorities, but above all – the intelligentsia was liquidated. It was also the turn of those who had served in the Allied forces in the West, who were now inconceivably branded  by the regime as traitors.

Došlo k zatýkáni, k vyhazovu z armády, nastaly dny obav o existenci. Zdeňkův otec i tchán byli propuštěni ze státních služeb. Do zaměstnání je nikde nechtěli přijmout z obavy, aby zaměstnavateli nebylo vytýkáno, že zaměstnává nepřítele socialismu. Zdeněk získal zaměstnání ve znárodněném podniku Skleněná bižutérie avšak v roce 1958 byl pro politickou nespolehlivost přeřazen z administrativy do výroby. Pravidelně byl předvoláván k výslechu na StB s tím, že jako západní voják mám styky se C.I.C. (západní kontrarozvědka).

Roundups followed, dismissals from the army, the days of existential worries had arrived. Both Zdeňk’s father and father-in-law were dismissed from state employment. They couldn’t find employment anywhere because employers were worried of being rebuked for employing enemies of socialism.

Nebylo mu nic prokázáno, ale cítil, jak je každý jeho krok sledován agenty StB. Byl to život štvanců. V roce 1968 se zdálo, že se vše změní, spolu s generál-majorem Mrázkem založili v Jablonci nad Nisou Svaz zahraničních vojáků, ale to dlouho nevydrželo a následně se neobešlo opět bez politického šikanování.

Nothing was proven about  him, but he felt each of his steps was scrutinised by the StB (the State security service). It was a life of outlaws. In seemed that in 1968, everything would change. Together with Major-General Mrázek they founded a branch of  Svaz zahraničních vojáků [Association of Soldiers Fighting Abroad] in Jablonec nad Nisou, but that didn’t last very long and consequently again couldn’t exist without political bullying.

Až v roce 1989 nastal zlom. Výdech byl hluboký.

Only in 1989, following the Velvet Revolution did the break come. The sigh of relief was great.

Nyní stále bydlí v Jablonci nad Nisou. Je ještě velmi aktivně pracující člověk, což se v tomto věku už moc nevidí. Zastává funkci tajemníka Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v již jmenovaném Jablonci nad Nisou. O medailích a hodnosti se jako mnoho jeho kamarádů veteránů nerad zmiňuje, jelikož pro to nebojoval.

He still now lives in Jablonec nad Nisou. He continues to actively work, which one does not see very frequently at this age.

Na každý svátek České státnosti má proslov v parku generála Mrázka, jednoho z našich nejlepších stíhačů. Jeho moudrá slova nás naplňují pocitem vlastenectví. Je to prostě správný chlap.

At each commemoration of 28 October, the Czech National Day, he gives a speech in the General Mrázek Park, named after Karel Mrázek one of our best fighter pilots. His wise words fill us with patriotic feelings. He simply is a great chap.

Jan a Milan Votavovi
Jan and Milan Votava

[Překlad z češtiny do angličtiny není přesný. V anglické textu je zařazeno historické pozadí, které má  čtenáři umožnit aby lépe pochopil historii Československé republiky.]

[Translation note: The English translation is not an exact translation of the Czech text – additional English text has been included to give some historical background to assist the reader to have a better understand of that time in Czechoslovak history.]

.
Article last updated 27 July 2011
.

This entry was posted in 311 Sqd, Biography. Bookmark the permalink.

One Response to Zdenek Neruda

  1. Toby says:

    Nice to see that you are including the lesser known Czech airmen amongst your biographies.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s