Tomas Vybiral – One of the Few

Jeden z hrstky

* 29.09.1911, Moravský Písek.

† 21.02.1981, London, UK.

Pre WW2:
Před 2. svět. válkou:

Tomáš Vybíral was born on 29 September 1911 at Moravský Písek, near Hodonín in the southern Moravia region of what was then the Austro-Hungarian Empire. His father, also Tomáš, was an official with ČSD (Československé státní dráhy; the Czechoslovak State railways). Tomáš was the only son of Tomáš and Anna neé Janíkové, who were also to have two daughters, Alena and Emilie.

Tomáš Vybíral se narodil 29. září 1911 v Moravském Písku u Hodonína na Jižní Moravě v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jeho otec, rovněž Tomáš, byl úředníkem ČSD. Tomáš byl jediným synem Tomáše a Anny Janíkových, kteří měli ještě dvě dcery, Alenu a Emilii.

Tomáš elementary education was at the local school at Moravský Písek, from where, in 1927, he left to continue his further education at Breclav High School and matriculated in 1931.

Základní vzdělání Tomáš získal na měšťanské škole v Moravském Písku, odkud v roce 1927 odešel, aby pokračovat v dalším studiu na břeclavském gymnáziu, kde v roce 1931 maturoval.

Czechoslovak Air Force:
Československé letectvo:

For his military service he joined the Military Aviation Academy at Prostějov on 1 October 1932 where he trained as an aerial observer, graduating in 1933.

Na základní vojenskou službu nastoupil 1. října 1932 na Vojenskou leteckou akademii v Prostějově, kde se vyškolil jako letecký pozorovatel a absolvoval ji v roce 1933.

Tomáš was then posted to the 2nd Aviation Regiment ‘Dr. Eduard Benes’ who were deployed at Olomouc and equipped with Avia B-534 biplane fighter aircraft. Amongst his fellow graduates at Olomouc were Stansilav Fejfar, Vlastimil Vesely, Josef Hybler, Karel Mrazek and Josef Keptr who were later also to escape to England and join the RAF to become Battle of Britain pilots.

Tomáš byl poté zařazen ke 2. leteckému pluku „Dr. Eduarda Beneše“, který byl dislokován v Olomouci a vybaven dvouplošnými stíhacími letouny Avia B-534. Mezi jeho kolegy v Olomouci byli také Stansilav Fejfar, Vlastimil Veselý, Josef Hybler, Karel Mrázek a Josef Keptr, kteří měli později také uprchnout do Anglie a vstoupit do RAF, kde se stali piloty v bitvě o Británii.

At Olomouc, he was noted as being a very able airman and by 1 March 1934 he had been promoted to the rank of podporučík (2nd Lieutenant), the highest rank possible for a conscript. These rapid achievements most probably influenced his decision to remain in the Czechoslovak Air Force when his conscription ended.

V Olomouci se projevil jako velmi schopný pilot a k 1. březnu 1934 byl povýšen do hodnosti podporučíka, nejvyšší možné hodnosti pro brance. Tyto rychlé úspěchy pravděpodobně ovlivnily jeho rozhodnutí zůstat v československém letectvu, když mu branná povinnost skončila.

On completion of his military conscription, he decided to peruse a career in the Czechoslovak Air Force and was selected for pilot training. For his training he was assigned, in 1934, to the Military Academies at Hranice and Prostějov.

Po ukončení vojenské služby se rozhodl pro kariéru v československém letectvu a byl vybrán k pilotnímu výcviku. K výcviku byl v roce 1934 přidělen na vojenské akademie v Hranicích a Prostějově

That August, whilst waiting to be interviewed by the Station Commander-in-Chief at the Hranice Academy, he met another cadet airman, Adolf Vrána, who was to become a lifelong friend. They were billeted together with both graduating in July 1936.That August, whilst waiting to be interviewed by the Station Commander-in-Chief at the Hranice Academy, he met another cadet airman, Adolf Vrána, who was to become a lifelong friend. They were billeted together with both graduating in July 1936.

V srpnu toho roku se při čekání na pohovor s vrchním velitelem základny na Akademii v Hranicích se seznámil s dalším kadetem letectva Adolfem Vránou, který se měl stát jeho celoživotním přítelem. Byli ubytováni společně a oba absolvovali studium v červenci 1936.

He completed pilot training on 1 August 1936, with a rating of “very good”, having ranked seventh out of 22 trainees in his year, and was promoted to the rank of poručík (Lieutenant).

Pilotní výcvik ukončil 1. srpna 1936 s hodnocením „velmi dobře“, když se umístil jako sedmý z 22 frekventantů svého ročníku, a byl poté povýšen do hodnosti poručíka.

He was posted to the 10th Squadron of the 3rd (M. R. Štefánik) Air Regiment, which was deployed at Nitra airbase, Slovakia, and equipped with Letov Š-328 dual-seat biplane reconnaissance aircraft. Later he was posted to the Regiment’s 37th and 39th Fighter Squadrons which were based at Vajnory airbase, Slovakia, and equipped with Avia B-534 biplane fighter aircraft. On 15 September 1937 he was posted to the 34th Fighter Regiment at Hradec Králové, and on 1 January 1938 to Prague-Kbely airbase where he was appointed adjutant of II/4 Squadron. By March 1939 he had achieved 623 flying hours.

Byl zařazen k 10. letce 3. leteckého pluku (M. R. Štefánika), která byla dislokována na letecké základně Nitra na Slovensku a vybavena dvoumístnými dvouplošnými průzkumnými letouny Letov Š-328. Později byl přidělen k 37. a 39. stíhací letce pluku, které byly dislokovány na letecké základně Vajnory na Slovensku a vybaveny dvouplošnými stíhacími letouny Avia B-534. Dne 15. září 1937 byl přidělen k 34. stíhacímu pluku v Hradci Králové a 1. ledna 1938 na leteckou základnu Praha-Kbely, kde byl jmenován adjutantem II/4 letky. Do března 1939 měl nalétáno 623 hodin.

Occupation 1939:
Okupace 1939:

When the Germans occupied Czechoslovakia, on 15 March 1939, it became a German Protectorate and Slovakia became a German ‘puppet’ state. The Czechoslovak Air Force and Army was disbanded and all personnel demobilised.

Poté, co Německo obsadilo 15. března 1939 Československo, staly se Čechy a Morava německým protektorátem, zatímco Slovensko se stalo německým „loutkovým“ státem. Čsl. letectvo a armáda byly rozpuštěny a veškerý jeho personál byl demobilizován.

Germanisation of Bohemia and Moravia began immediately after the occupation, but just four days later, on 19 March 1939, former Senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defence of the Nation]. Obrana Národa worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to escape to neighbouring Poland where they could be formed into military units to fight for the liberation of their homeland. These two organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region into Poland.

Germanizace Čech a Moravy začala ihned po okupaci, ale již o čtyři dny později, 19. března 1939, začali bývalí vyšší důstojníci nyní již rozpuštěné československé armády formovat podzemní armádu, známou jako Obrana národa. Obrana Národa působila ve spolupráci se Svazem letců, asociací letců Československé republiky. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků uprchnout do sousedního Polska, kde by se mohli zformovat do vojenských jednotek a bojovat v řadách Spojenců za osvobození vlasti. Tyto dvě organizace poskytovaly letcům peníze, kurýrní a jinou pomoc, aby těmto dobrovolníkům útěk z vlasti usnadnily.

Like many of his former Air Force colleagues, Tomáš could not reconcile himself to the Munich surrender and subsequent occupation. Amongst the now demobilised former members of the Czechoslovak military, rumours were being heard that Czechoslovak military units were being formed in Poland for the purpose of fighting for the freedom of their homeland. Tomáš was one of many who responded to this news and investigated further. He was put in contact with the Obrana Národa.

Stejně jako mnoho jeho bývalých kolegů z letectva se Tomáš nedokázal smířit s mnichovskou kapitulací a následnou okupací. Mezi nyní již demobilizovanými bývalými příslušníky československé armády se začaly šířit zprávy, že v Polsku vznikají československé vojenské jednotky, které budou bojovat za svobodu své vlasti. Tomáš byl jedním z mnoha, kteří na tyto zprávy reagovali a pátrali dál. Dostal se do kontaktu s Obranou národa.

Tomáš was one of the many Czechoslovak airmen and soldiers who saw it was their patriotic duty to voluntarily go to Poland from where they could participate in efforts to achieve the liberation of Czechoslovakia.

Tomáš byl jedním z mnoha československých letců a vojáků, kteří považovali za svou vlasteneckou povinnost dobrovolně odejít do Polska, odkud by se mohli podílet na úsilí o osvobození.

To Poland:
Do Polska:

He tried to escape to Poland on 15 May 1939 by crossing the border near Petřvald, but was apprehended by Polish Authorities and returned to Czechoslovakia. His second attempt was successful: on the night of 18 June 1939, he hid himself aboard a freight-train in the Kunčice–Šenov and crossed into Poland. He reported to the Czechoslovak Consulate at Kraków and was placed initially at Bronowice Małe, a temporary transit camp for escaped Czechoslovak military.

Dne 15. května 1939 se pokusil uprchnout do Polska přes hranice u Petřvaldu, ale byl zadržen polskými úřady a vrácen do Československa. Až druhý pokus byl úspěšný: v noci na 18. června 1939 se ukryl v jednom z vagonů nákladního vlaku v Kunčicích-Šenově, s nímž se dostal přes hranici do Polska. Zde se přihlásil na československém konzulátu v Krakově. Byl dočasně ubytován v Malých Bronowicích, tranzitním táboře pro uprchlé československé vojáky.

To France:
Do Francie:

On 25 July 1939, with other escaped Czechoslovak airmen, he travelled by train to the Baltic Sea port of Gydnia, Poland. The following day they boarded the ‘SS Kastelholm’, a Swedish coastal steamer, and sailed to Calais, France, arriving on 31 July 1939.

Dne 25. července 1939 odcestoval spolu s dalšími uprchlými československými letci vlakem do polského přístavu Gydnia u Baltského moře. Následujícího dne se nalodili na švédský pobřežní parník „SS Kastelholm“ a na jeho palubě odpluli do Calais ve Francii, kam dorazili 31. července 1939.

France:
Ve Francii:

On arrival in France the Czechoslovak airmen were required join the French Foreign Legion for a five-year period with the agreement that should war be declared they would be transferred to French military units. He was initially transferred to the Legion’s barracks at Nanterre, near Paris, awaiting transfer to their training base at Sidi-bel-Abbès, Algeria.

Po příjezdu do Francie museli českoslovenští letci splnit podmínku vstupu do francouzské Cizinecké legie na dobu pěti let s tím, že v případě vyhlášení války budou převeleni k francouzským vojenským jednotkám. Nejprve byl převelen do kasáren Legie v Nanterre nedaleko Paříže, kde čekal na přesun do výcvikové základny v Sidi-bel-Abbès v Alžírsku.

However, before Tomáš was sent to Algeria war was declared on 3 September, and instead he was moved to the l’Armée d’Air at their Paris airbase. On 9 October he was transferred to Centre d’Instruction de Chasse for re-training on French equipment at Chartres airbase.

Než však mohl být Tomáš do Alžírska přesunut, vyhlásila Francie 3. září válku Německu a tak byl převelen k l’Armée d’Air na jejich pařížskou leteckou základnu. Dne 9. října byl převelen do výcvikového střediska de Chasse k přeškolení na francouzskou techniku na letecké základně Chartres.

He completed his re-training and on 11 May 1940 was posted, at the rank of Sergent, to GC I /5. They were based at Suippes airbase, near Rheims and were equipped with Curtis H-75c fighter aircraft.

Přeškolení dokončil a 11. května 1940 byl v hodnosti sergent přidělen ke GC I/5. Sídlili na letecké základně Suippes poblíž Remeše a byli vyzbrojeni stíhacími letouny Curtis H-75c.

During the Battle of France he flew 59 operational hours and achieved combat success, becoming the 5th most successful Czechoslovak pilot of that battle:

Během bitvy o Francii nalétal Tomáš 59 operačních hodin a dosáhl řady bojových úspěchů, čímž se stal pátým nejúspěšnějším československým pilotem této bitvy:

Date / Datum	Time / Čas	Aircraft / Letoun	Action / Akce
13.05.40	07:00	Curtis H-75c	shared Hs 126 probable near Mouzon sdílený sestřel Hs 126 pravděpodobně u Mouzonu
15.05.40.	10:50	Curtis H-75c	shared Hs 126 victory near Vendresse sdílený sestřel Hs 126 poblíž Vendresse
16.05.40.	15:15	Curtis H-75c	shared Hs 126 victory near Chémery sdílený sestřel Hs 126 u Chémery
16.05.40.	19:40	Curtis H-75c	shared Do 215 victory near Rethel sdílený sestřel Do 215 u Rethelu
01.06.40.	06:30	Curtis H-75c	shared Do 17 victory near Bar-sur-Seine sdílený sestřel Do 17 u Bar-sur-Seine
05.06.40.	14:45	Curtis H-75c	shared He III victory near Langres sdílený sestřel He III u Langres
10.06.40.	05:10	Curtis H-75c	Me 109 victory North West of Vouziers Sestřel Me 109 severozápadně od Vouziers

When the Germans invaded France, the rapidity of their Blitzkreig caused GC I/ 5 to frequently have to change their airfields as they retreated westward. By 20 June they had moved three times and were now at La Salanque airbase near Perpignan in southern France.

Když Němci napadli Francii, rychlost jejich Blitzkreigu způsobila, že GC I/5 musely při ústupu na západ často měnit svá letiště. Do 20. června se třikrát přesunuly a nyní se nacházely na letecké základně La Salanque poblíž Perpignanu v jižní Francii.

To Algeria:
Do Alžírska

The Curtis H-75cs were equipped with long-range fuel tanks and hand-operated starters. There were no ground crews and they all had to help each other with the maintenance, Adolf Vrána and Tomáš helping each other. The following day, at the hour of their en-mass departure, every pilot had to start their engine manually. Vrana’s engine started immediately, but not Tomáš’s. Vrana, horrified at the thought of Tomáš being left behind, got out of his cockpit and went to assist Tomáš turn the starter handle until the engine fired.

Letouny Curtis H-75cs byly vybaveny palivovými nádržemi pro dlouhý dolet a ručně ovládanými startéry. Neměly pozemní údržbu a všechny posádky si musely navzájem vypomáhat. Tak to praktikovali i Adolf Vrána a Tomáš. Následující den, před jejich hromadným startem, musel každý pilot nastartovat svůj stroj ručně. Vránův motor naskočil hned, ale Tomášův nikoliv. Vrána, zděšený představou, že Tomáš start nestihne, vylezl z kokpitu a běžel Tomášovi pomoci otáčet startovací klikou, dokud motor nenaskočil.

Even with the extra range given by the long-range fuel tanks and the aircraft not carrying any ammunition, the flight over the Mediterranean Sea was only just achievable. Further weight saving was achieved with the pilots themselves limited to being able to take only a small bag containing real essentials – all their other possessions had to be left behind. In the event of being forced to engage with any Luftwaffe aircraft en-route to Algeria, the Curtis H-75cs would not have enough fuel to reach the Algerian coast. After a two hour uneventful flight, they reached the Algerian coast and landed at the l’Armée de l’Air airbase at Maison Blanche, Algeria.

I když měl letoun palivové nádrže pro dlouhý dolet a nenesl žádnou munici, byl přelet Středozemního moře na samé hranici bezpečnosti. Další úspory hmotnosti bylo dosaženo i tím, že samotní piloti si mohli vzít pouze malou tašku obsahující skutečně nejnutnější osobní věci – všechno ostatní muselo zůstat na zemi. V případě, že by při přeletu do Alžírska došlo ke střetu s nějakým letounem Luftwaffe, stroje Curtis H-75cs by zřejmě neměly dostatek paliva k tomu, aby alžírského pobřeží dosáhly. Po dvou hodinách nerušeného letu dosáhly alžírského pobřeží a přistály na letecké základně l’Armée de l’Air v Maison Blanche v Alžírsku.

Once there, as soon a Tomáš exited his cockpit he went over to Vrána and embraced him as a thank you, for the help he had given him earlier at La Salanque.

Jakmile Tomáš vystoupil z kokpitu, přistoupil k Vránovi a objal ho jako výraz díků za pomoc, kterou mu předtím poskytl v La Salanque.

On 24 June 1940, at a farewell ceremony for the squadron in Oran, four Czechoslovak airmen, Alois Vašátko, František Peřina, Tomáš Vybíral and Adolf Vrána, were awarded the Knights of the Order of Honour of Legion, along with the Croix de Guerre with Palm for their bravery in combat during the Battle of France.

Dne 24. června 1940 byli při slavnostním rozloučení s perutí v Oranu čtyři českoslovenští letci, Alois Vašátko, František Peřina, Tomáš Vybíral a Adolf Vrána, vyznamenáni Rytířským řádem Čestné legie spolu s Croix de Guerre s palmou za statečnost v boji během bitvy o Francii.

To England:
Do Anglie:

When France capitulated, Czechoslovak airmen were released from l’Armée de l’Air service. Those in GC I /5 travelled by train for four days to Casablanca, Morocco. From here, on 9 July, they boarded the ‘Royal Scotsman’ and were taken to Gibraltar and on 21 July 1940 in a convoy of 69 vessels, they sailed on the ‘David Livingstone’ which arrived in Cardiff on 5 August 1940.

Když Francie kapitulovala, byli českoslovenští letci ze služby v l’Armée de l’Air uvolněni. Ti z GC I/5 cestovali čtyři dny vlakem do Casablanky v Maroku. Zde se 9. července přesunuli na loď „Royal Scotsman“ a převezeni na Gibraltar, odkud 21. července 1940 v konvoji 69 lodí odpluli na lodi “David Livingstone”, která 5. srpna 1940 dorazila do Cardiffu.

RAF:

On arrival to England, after security vetting, Tomáš was initially based at the Czechoslovak transit camp at Cholmondeley, near Chester, before being transferred to the Czechoslovak Airmen’s Depot at Cosford. On 17 August he was accepted into the RAF Volunteer Reserve at the rank of P/O. On 6 September he was posted to 312 (Czechoslovak) Sqn who were based at Duxford and equipped with Hurricane Mk I’s.

Po příjezdu do Anglie byl Tomáš po bezpečnostní prověrce nejprve umístěn v československém tranzitním táboře v Cholmondeley u Chesteru a poté byl převelen do československého leteckého střediska v Cosfordu. Dne 17. srpna byl přijat do dobrovolnické zálohy RAF v hodnosti poručíka. Dne 6. září byl přidělen k 312. (Československé) peruti, která sídlila v Duxfordu a byla vyzbrojena letouny Hawker Hurricane Mk I.

Re-training commenced immediately and on the following day Tomáš made his first flight in a Hurricane. On 26 September, 312 Sqn moved to Speke airfield where their role was the defence of Liverpool and its docks. The squadron was declared operational on 2 October and participated in the closing days of the Battle of Britain.

Přeškolení začalo okamžitě a následujícího dne Tomáš uskutečnil svůj první let v Hurricanu. Dne 26. září se 312. peruť přesunula na letiště Speke, kde byla jejím úkolem obrana Liverpoolu a jeho doků. Peruť byla prohlášena za operační 2. října a zúčastnila se závěrečných dnů bitvy o Británii.

Battle of Britain:
Bitva o Británii:

Unfortunately, Tomáš’s first operational flight with 312 Sqn and his first operational flight in the Battle of Britain was disastrous, due to no fault of his own.

Bohužel Tomášův první operační let u 312. Perutě a současně jeho první operační let v bitvě o Británii, byl bez jeho vlastního přičinění katastrofální.

The squadron had received nine new Hurricanes on 13 October. Two days later, Tomáš made his first operational flight. Take-off was at 17:40 and led by S/Ldr Ambruš with Flight Commander F/Lt A G. Comerford, all three flying new Hurricanes. Tomáš was flying Hurricane V6811, as Yellow 3. Shortly after take-off, fog and smoke arising from bomb damaged Liverpool closed in, and together with the fading evening light, produced poor visibility which caused them to get lost. At high altitude and not knowing whether above land or sea, Ambrus, in Hurricane V6846, unable to fly by his instruments, abandoned his section and made an a ‘wheel-up’ landing at 19:40 on a farmers field Nether Kellett, near Carnforth.

Peruť převzala 13. října devět nových Hurricanů. O dva dny později Tomáš uskutečnil svůj první operační let. Start proběhl v 17:40 a vedl ho S/Ldr (mjr) Ambruš s velitelem letu F/Lt (kpt) A. G. Comerfordem, všichni tři letěli na nových Hurricanech. Tomáš letěl na Hurricanu V6811, jako Žlutá 3. Krátce po startu vletěli do mlhy a kouře, pocházejícího z bombami poškozeného Liverpoolu, a spolu s přibývajícím večerním soumrakem se zhoršila viditelnost, což způsobilo, že letka ztratila vzájemný kontakt. Ve velké výšce a nevěda, zda je nad pevninou nebo nad mořem, Ambrus v Hurricanu V6846, neschopen letu podle přístrojů, opustil svou sekci a přistál v 19:40 na farmářském poli Nether Kellett, nedaleko Carnforthu.

Tomáš and Comerford tried to make for RAF Millom airfield,in Cumbria, about 60 miles north of Liverpool. But unable to fix their position for an emergency landing and with their red waring light of their fuel gauge showing empty, they had no option but to bail out at 19:00. F/Lt Comerford, on exiting his cockpit received a bump on his head, as he hit the tailplane on his way out. He landed near a farmhouse where he received sympathetic treatment from the farmer and a tasty supper from the farmers wife. His Hurricane, V6542, crashed at Gleaston village, near Ulverston, just missing the local pub and a few of the cottages.

Tomáš a Comerford se snažili dostat na letiště RAF Millom v Cumbrii, asi 60 mil severně od Liverpoolu. Protože se jim však nepodařilo určit polohu pro nouzové přistání a červená kontrolka ukazatele paliva signalizovala prázdnou nádrž, nezbylo jim než v 19:00 opustit letoun. F/Lt Comerford při opouštění kokpitu se udeřil do hlavy, když při výstupu narazil do ocasní plochy. Přistál poblíž farmy, kde se mu dostalo vlídného zacházení od farmáře a dobré večeře od farmářovy ženy. Jeho Hurricane, V6542, se zřítil u vesnice Gleaston nedaleko Ulverstonu, přičemž jen těsně minul místní hospodu a několik domků.

Tomáš, however had a different reception. He landed in a quarry a few miles further North, not far from Datton in Furness, gathered up his parachute, found a narrow road near Urswick and began trudging down the road towards a rural pub, when he was jumped by an alert and joyful group of country volunteers of the Local Defence Volunteers [LDV] who imagined that they had caught an enemy parachutists. Tomáš, confronted with their pikes and pitchforks, tried to explain in his broken English that he was “a Czech pilot in the RAF”. Whilst the LDV volunteers had heard of Polish airmen in the RAF, they had not heard of Czech airmen and so Tomáš was led off, protesting that he was Czech, and incarcerated in a dark nearby barn. There he reflected on the situation, whereby as No 3 in the flights yellow Section, he had merely to follow on and ride in the company of his two senior patrolmen who had received vectoring and patrolling instructions.

Tomáše však čekalo jiné přijetí. Přistál v lomu o několik kilometrů severněji, nedaleko Dattonu ve Furnessu, vzal padák, našel úzkou silničku u Urswicku a začal se trmácet po silnici k venkovské hospodě, když vtom mu zastoupila cestu skupina venkovských dobrovolníků Local Defence Volunteers [LDV], kteří se už radovali, že chytili nepřátelského parašutistu. Tomáš, tváří v tvář jejich bodákům a vidlím, se jim lámanou angličtinou snažil vysvětlit, že je “český pilot v RAF”. Zatímco o polských letcích v RAF dobrovolníci LDV slyšeli, o českých letcích nikoli, a tak byl Tomáš přes protesty, že je Čech, odveden a uvězněn v nedaleké tmavé stodole. Tam měl možnost přemýšlet nad situací, kdy jako č. 3 žluté letky musel pouze sledovat a kopírovat kurz svých dvou služebně vyšších kolegů, kteří obdrželi pokyny ke stanovení trasy letu této hlídky.

The jubilant LDV volunteers rushed off to report their capture, implying a success. In fact they had been searching for an escaped Luftwaffe fighter pilot Franz von Werra who had recently escaped from the Officers PoW camp at Grizedale Hall, which was about 15 miles north of where Tomáš, was captured. When the LDV volunteer’s mistaken capture had been identified, Tomáš, was released and returned to 312 Sqn at Speke.

Dobrovolníci LDV radostně pospíchali, aby ohlásili svůj úspěšný zásah. Ve skutečnosti pátrali po stíhacím pilotovi Luftwaffe Franzi von Werrovi, kterému se nedávno podařilo uprchnout z důstojnického tábora pro válečné zajatce v Grizedale Hall, který se nacházel asi 15 mil severně od místa, kde byl Tomáš zajat. Když se podařilo zjistit, že se jedná o nepříjemný omyl, byl Tomáš propuštěn a vrátil se ke 312. peruti ve Speke.

The loss of three new Hurricanes and with the fact that S/Ldr Ambruš had abandoned his section mid flight, resulted in 312 Sqn pilots having in no-confidence in his ability as a Commanding Office and one of the reasons why he was subsequently posted away from 312 Sqn.

Ztráta tří nových Hurricanů a skutečnost, že S/Ldr Ambruš opustil svou sekci během letu, vedla k tomu, že piloti 312. perutě neměli důvěru v jeho schopnosti jako velitele a byla jedním z důvodů, proč byl následně od 312. perutě odvelen.

Tomáš was to make two further operational flights during the Battle of Britain, on 27th and 30th October, but no Luftwaffe aircraft were encountered.

Tomáš měl během bitvy o Británii uskutečnit ještě dva operační lety, 27. a 30. října, ale na žádný letoun Luftwaffe nenarazil.

On 5 June 1941, Tomáš was appointed Flight Commander of ‘B’ Flight, a position, a position he held until 25 August 1942 when he had completed his operational tour.

Dne 5. června 1941 byl Tomáš jmenován velitelem letky „B“ a tuto funkci zastával až do 25. srpna 1942, kdy ukončil svůj operační turnus.

Collision:
Kolize:

Tomáš had to take to his parachute again on 29 June 1941. On 29 May 1941, 312 Sqn redeployed from Jurby, on the Isle of Man, to RAF Kenley, South of London, in 11 Group. That day eight 312 Sqn Hurricanes took-off at 13:30 for battle formation flying training. Tomáš was flying Hurricane Z3091. Shortly after take-off, whilst near Westerham, as P/O Bachůrek was going to be in his flight, Tomáš was testing him on criss-cross manoeuvres in formation, and the aircraft collided mid-air. In one sharp turn, Bachůrek, flying Hurricane Z2987, caused his propellor to slice off the tail of Tomáš’s aircraft, making it go into a spin. Tomáš, fortunately was able to bail out and land safely. Bachůrek managed to land at Biggin Hill with partial damage to his aircraft with the airscrew blade ends having been cut off in the collision.

Tomáš musel 29. června 1941 znovu na padák. Toho dne se 312. peruť přemístila z Jurby na ostrově Man do RAF Kenley jižně od Londýna v rámci 11. skupiny. Toho dne osm Hurricanů 312. perutě odstartovalo ve 13:30 k nácviku létání v bitevní formaci. Tomáš letěl na Hurricanu Z3091. Krátce po startu, ještě v blízkosti Westerhamu, zatímco se poručík Bachůrek ve svém stroji ke cvičnému úkolu teprve připravoval, Tomáš chtěl vyzkoušet křižovací manévr ve formaci a jejich letouny se ve vzduchu navzájem střetly. V jedné ostré zatáčce Bachůrek, letící na Hurricanu Z2987, zapříčinil, že jeho vrtule odsekla část ocasní plochy Tomášova letounu, čímž se jeho letoun dostal do vývrtky. Tomáš naštěstí dokázal včas vyskočit a bezpečně přistát. Bachůrkovi se podařilo přistát na Biggin Hillu s částečným poškozením svého letounu, kdy byly při střetu odříznuty konce lopatek vrtule.

Whilst 312 Sqn was deployed at RAF Kenley, Tomáš’s next promotion to the rank of F/O came on 5 July 1941.

Zatímco 312. peruť byla nasazena na základně RAF Kenley, Tomášovo další povýšení do hodnosti F/O proběhlo 5. července 1941.

On 3 May 1942, 312 Sqn were redeployed to RAF Harrowbeer in Devon. On 3 June 1942 whilst on a fighter sweep over the Cherbourg peninsular during Circus 6, his Spitfire Mk Vb AB172 was in a dog-fight with a Fw 190 at 15:30. His plane was badly damaged but he was able to return to his home-base Harrowbeer.

Dne 3. června 1942, při operačním zásahu nad Cherbourgským poloostrovem během Circusu 6, se jeho Spitfire Mk Vb AB172 dostal v 15:30 do střetu s nepřátelským Fw 190. Jeho letoun byl v souboji těžce poškozen, ale podařilo se mu vrátit na domovskou základnu Harrowbeer.

312 Sqn’s next deployment was to Churchstanton on 10 October 1942. There, on the evening of 14 May 1943, whilst leading 312 Sqn on Roadstead 2, an attack on enemy ships in the harbour of St Peters Post, Gurnsey, His Spitfire Mk Vc, DU-Z AR614, was badly damaged by German anti-aircraft fire but he managed to return to base at Chuchstanton.

Další působení 312. perutě se pak 10. října 1942 přesunulo do Churchstantonu. Tam 14. května 1943 večer, když vedl 312. peruť na akci Roadstead 2 – útok na nepřátelské lodě v přístavu St Peters Post, Gurnsey, byl jeho Spitfire Mk Vc, DU-Z AR614, těžce poškozen německou protiletadlovou palbou, ale podařilo se mu vrátit na základnu v Chuchstantonu.

Adolf Vrána recalls that attack:

Adolf Vrána na tento útok vzpomíná:

In the Spring of 1942, Tomáš with 312 Sqn and 310 Sqn were assembled in the early morning with other fighter squadrons at Ibsley to cover and protect a large bomber force. They were on stand-by the whole day and finally, at the end of the day, the whole show was cancelled. All the squadrons departed, except for 312 and 310 squadrons. We were briefed that Tomáš was to lead 312 Sqn to attack and strafe some motor torpedo boats at St Peters Port in the Channel Islands, while 310 squadron protected them from the rear. The approach was to be made at sea level, maintaining strict radio silence to provide the element of surprise – it seemed like a piece of cake.

Na jaře 1942 se Tomáš s 312. perutí a 310. perutí shromáždili brzy ráno spolu s dalšími stíhacími perutěmi v Ibsley, aby kryli a zajišťovali ochranu početných bombardovacích sil. Celý den byli v pohotovosti, aby nakonec byla celá akce zrušena. Všechny perutě odletěly, kromě 312. a 310. perutě. Byli jsme informováni, že Tomáš má vést 312. peruť k útoku a ostřelování nějakých motorových torpédových člunů v přístavu St Peters na Normanských ostrovech, zatímco 310. peruť je bude zezadu krýt. Přiblížení mělo být provedeno na úrovni hladiny moře, při zachování přísného rádiového ticha, aby byl zajištěn moment překvapení – zdálo se, že to bude hračka.

The squadrons, led by Tomáš, were soon airborne and immediately descended to barely 2 to 3 feet above sea level, heading at 190 degrees towards the Channel. With the coastline of the Cherbourg peninsular in view on our port side, Tomáš headed his strategic attack. At this moment one of the e-boats began to spit AA fire at us – we were not hit, but obviously it alerted the other e-boats to the impending raid. The rocky coastline of the Channel Islands was armed with searchlights and AA guns, which now received the full impact of our unit.

Perutě pod vedením Tomáše se vznesly do vzduchu, aby vzápětí klesly do výšky sotva 2 až 3 stop nad hladinu moře a zamířily v kurzu 190 stupňů směrem ke kanálu La Manche. S výhledem na pobřeží Cherbourgského poloostrova po našem levoboku, vyrazil Tomáš ke strategickému útoku. V tu chvíli na nás jeden z člunů zaměřil palbu AA – neměli jsme žádný zásah, ale ostatní čluny to zjevně upozornilo na blížící se nálet. Skalnaté pobřeží Normanských ostrovů bylo vyzbrojeno světlomety a AA děly, která nyní dostala plný zásah naší jednotky.

The sight of Tomáš heading into the harbour on the attack. and strafing it on the inside, is one I am unable to describe. In the few seconds that followed, amid hundreds of tracers, an ammunition barge was blown up and exploded into a fiery furnace. A boy, in Tomas’s section, went into a spin, shouting: “I am burning!” Another one, from my section, attacked the guns which I had missed.

Pohled na Tomáše, jak se řítí do přístavu, útočí a ostřeluje ho zevnitř, nedokážu popsat. V několika následujících vteřinách se v dešti paprsků střel člun s municí rozletěl a explodoval v ohnivou výheň. Jeden z chlapců v Tomášově sekci se začal točit a křičet: „Já hořím!“ Jiný, z mé sekce, ještě dokázal zaútočit na děla, která jsem já přehlédl.

No, no, it is impossible to describe that split-second inferno. But out of it I saw Tomáš’s aircraft turn northwood, home bound. Approaching him, I could clearly see a large hole in the fuselage, immediately behind his head – through both the radio compartment and oxygen store.

Ne, je téměř nemožné popsat tu zkázu, k níž došlo během okamžiku. Když jsem odhlédnul, spatřil jsem Tomášův letoun, jak se otáčí na sever, směrem domů. Když jsem se k němu přiblížil, viděl jsem zřetelně velkou díru v trupu jeho letounu, hned za jeho hlavou – skrze prostor s radiostanicí a zásobník kyslíku.

Now, being only a few feet away from him, I could see that Tomáš could only communicate with hand signals. In this manner, I asked him: “Are you alright? Is the engine OK? Are you able to climb?“ The answers, in the affirmative, came across load and clear. Being in radio contact, I called for instructions to the nearest landing. I signalled to Tomáš to follow me and within 30 minutes we landed there; all of 312 Squadron having been protected by 310 squadron. Later on, I learned that after Tomáš had landed he was asked whether he was alright but did not reply, asking instead how the rest of the boys were – especially me. I was not surprised to learn this – it was typical of my dear friend Tomáš, for whose engine I had prayed to keep on going until reaching home.

Teď, když jsem byl jen pár metrů od něj, jsem viděl, že Tomáš nemá jinou možnost, než se dorozumívat rukama. Tímto nástrojem jsem se ho také zeptal: “Jsi v pořádku? Motor je pořádku? Můžeš stoupat?” Odpovědi přicházely se zpožděním, ale povzbudivé. Jelikož jsem měl rádiový kontakt, požádal jsem o instrukce k přistání na nejbližším možném místě. Naznačil jsem Tomášovi, aby mě následoval, a během 30 minut jsme přistáli; celá 312. peruť byla ještě chráněna 310. perutí. Až později jsem se dozvěděl, že po přistání byl Tomáš dotázán, zda je v pořádku, ale namísto odpovědí se ptal, jak jsou na tom ostatní kluci – zejména já. Nepřekvapilo mě to – bylo to typické pro mého drahého přítele Tomáše, za jehož motor jsem se modlil po celou dobu návratu domů.

End of 1st Tour:
Konec 1. turnusu:

On 25 August 1942, having completed his operational tour, Tomáš was posted for his rest period, as a ferry-pilot to 2 Delivery Flight, at Colerne where and promoted to the rank of F/Lt. He returned to 312 Sqn, now deployed back to Churchstanton, on 15 November 1942 and resumed as ‘B’’s Flight Commander. The squadron were now based at Churchstanton and equipped with Spitfire Mk Vbs. On 1 January 1943, he was promoted to the rank of Acting Squadron Leader and appointed Commanding Officer, of 312 Sqn.

Dne 25. srpna 1942, po ukončení operačního turnusu, byl Tomáš vyslán na odpočinek jako pilot transportní letky k 2. Delivery Flight v Colerne, kde byl povýšen do hodnosti kapitána. 15. listopadu 1942 se vrátil k 312. peruti, nyní dislokované zpět v Churchstantonu, aby pokračoval ve funkci velitele letky „B“. Peruť byla nyní vyzbrojena Spitfiry Mk Vbs. Dne 1. ledna 1943 byl povýšen do funkce zastupujícího velitele letky a jmenován velícím důstojníkem 312. perutě.

On 1 November 1943 he was promoted to the rank of S/ldr. He completed his 2nd operational tour and for his rest period was posted to the Czechoslovak Inspectorate General [CIG] as a Liaison Officer.

Dne 1. listopadu 1943 byl povýšen do hodnosti majora. Absolvoval svůj 2. operační turnus a na dobu odpočinku byl odvelen na Československý generální inspektorát [CIG] jako styčný důstojník.

134 Czechoslovak Wing:
134. Československý útvar (peruť):

On 1 February 1944 Tomáš was promoted to the rank of Acting Wing Commander and was appointed Commanding Officer of 134 Czechoslovak Wing who were part of the 2nd Tactical Air Force and based at Exeter. He completed his 3rd operational tour on 15 November 1944 and he returned to CIG and was assigned to their Training Department as Flying Training Staff Officer. On 15 April 1945 he was posted to the School of Air Transport School at Netheravon where for a transport training course until 15 April 1945.

Dne 1. února 1944 byl Tomáš povýšen do hodnosti zastupujícího velitele perutě a jmenován velícím důstojníkem 134. Československého útvaru (tento název zahrnoval všechny 3 čsl. perutě), který byl součástí 2. taktického letectva a sídlila v Exeteru. Svůj třetí operační turnus ukončil 15. listopadu 1944 a vrátil se zpět do CIG, kde byl přidělen k jejich výcvikovému oddělení jako štábní důstojník pro letecký výcvik. Poté byl vyslán do Letecké dopravní školy v Netheravonu, kde pro dopravní výcvikový kurz pracoval do 15. dubna 1945.

Return to Czechoslovakia:
Návrat do Československa:

Tomáš returned to Czechoslovakia on 24 August 1945, leading a formation of Spitfires to Prague-Ruzyně airbase. During his service in the RAF he had flown 625.25 operational hours, 349.10 of which had been achieved in 196 sorties over enemy territory.

Tomáš se vrátil do Československa 24. srpna 1945 a vedl formaci Spitfirů na leteckou základnu Praha – Ruzyně. Během své služby v RAF nalétal 625,25 operačních hodin, z nichž 349,10 dosáhl při 196 vzletech nad nepřátelským územím.

In December 1945, Tomáš was persuaded by an Army friend to go to a ball in honour of St Barbara, the Patron Saint of the Artillery, being held at a palace in Prague. On arrival he hears an aria being sung by Gita Schmidtová, a professional opera singer with the National Opera Company. He is besotted by her and some nine months later they were married.

V prosinci 1945 byl Tomáš přemluven svým přítelem z armády, aby šel na ples na počest svaté Barbory, patronky dělostřelectva, který se konal v jednom z pražských paláců. Během večera uslyší árii, kterou zpívá Gita Schmidtová, profesionální operní pěvkyně ze souboru opery Národního divadla. Je jí okouzlen a o devět měsíců později se stanou manželi.

He remained in the Czechoslovak Air Force, now at the rank of podplukovník (W/Cmdr). Between 15 October 1945 and 13 July 1946 he studied at the Military Staff College in Prague, and was then appointed Deputy Commander of the 1st Air Division in Prague. His next posting was as interim Commander of Air Defence for Bohemia. His next posting was on 10 November 1947 to the HQ of the III Air Corp at Brno.

Zůstal v československém letectvu v hodnosti podplukovníka. V době od 15. října 1945 do 13. července 1946 studoval na Vysoké vojenské škole v Praze a poté byl jmenován zástupcem velitele 1. letecké divize v Praze. Jeho dalším působištěm byla funkce prozatímního velitele protivzdušné obrany pro Čechy. Jeho působení u Armády mělo pokračovat ve funkci velitele III. leteckého sboru v Brně, kam byl jmenován dne 10. listopadu 1947.

Following the Communist take-over in February 1948, the Czechoslovaks who fought for the Allies in WW2 were regarded as being tainted by capitalism and many were arrested, imprisoned and subjected to other persecution.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 byli Čechoslováci, kteří bojovali v řadách Spojenců ve 2. světové válce, považováni za načichlé kapitalismem a mnozí z nich byli zatčeni, uvězněni a vystaveni dalším perzekucím.

Prior to the take-over he was due to be appointed Chief of Staff at the III Air Corp. After the take-over he was instead, on 15 March 1948, appointed to the lesser role of interim Commander of the 43rd Air Regiment at Přerov airbase. He was placed on ‘leave. from the Czechoslovak Air Force on 13 April 1948 and then on ‘waiting leave’ on 1 June.

Ještě před převzetím nové funkce byl jmenován náčelníkem štábu III. leteckého sboru. Avšak po převzetí této funkce byl následně 15. března 1948 přeřazen do funkce nižší – prozatímního velitele 43. leteckého pluku na letecké základně v Přerově. Brzy poté byl 13. dubna 1948 přeřazen na nucenou “dovolenou” a 1. června 1948 pak na „čekatelskou dovolenou“.

2nd Exile:
Do exilu podruhé:

Aware that this would very likely lead to his arrest and imprisonment, and that they were being observed by the StB – Státní bezpečnost – the State Security Police, Tomáš and Gita, covertly left their Prague flat on 20 September 1948 and escaped over the border into the American Zone in Germany. On 28 January 1949 the Czechoslovak authorities stripped him of his Czechoslovak medals and demoted him to the rank of vojín (Private).

Při vědomí vysoké pravděpodobností svého zatčení a uvěznění, jakož i skutečnosti, že jsou sledováni Státní bezpečností, opustili Tomáš a Gita 20. září 1948 tajně svůj pražský byt a uprchli přes hranice do americké zóny v Německu. Dne 28. ledna 1949 mu československé úřady odebraly československá vyznamenání a degradovaly ho do hodnosti vojína.

Rejoins the RAF:
Znovu do služby v RAF:

Now in Germany, after security vetting by the American authorities, Tomáš and Gita his wife were transferred to a Displaced Persons Camp at Ludwigsburg, north of Stuttgart while arrangements for their emigration could be made. Since Spring 1948, the RAF had become aware of the plight of former Czechoslovak RAF airmen, and their families, who were now destitute and living in appalling conditions in those Displaced Persons Camps, and were hoping to re-join the RAF. They sent a team to Germany to set up a scheme where the airmen and family could be brought to England with the minimum of delay, prior to re-joining the RAF.

Po bezpečnostní prověrce americkými úřady byli Tomáš a jeho žena Gita převezeni do tábora pro vysídlené osoby v Ludwigsburgu severně od Stuttgartu, kde se rozhodovalo o jejich dalším osudu. Na jaře 1948 bylo vedení RAF informováno o těžké situaci bývalých československých letců RAF a jejich rodin, kteří nyní žili bez prostředků a v otřesných podmínkách v těchto táborech pro vysídlené osoby a hledali způsob, jak jim umožnit opětovný vstup do služeb v RAF. Vyslali tým do Německa, aby vytvořil program, v jehož rámci by letci a jejich rodiny mohli být co nejrychleji dopraveni do Anglie a znovu nalézt uplatnění v RAF.

However, regardless of the airmen’s previous RAF rank, they now were only offered the rank of AC2 whilst the RAF established what roles these escapees could undertake in the post WW2 RAF Service and were transferred to No 2 RAF Cardington, Recruitment Unit near Bedford. Whilst there, usually between two to four months, while the RAF were ascertaining their future roles in the RAF, the men, many of whom had been awarded DSOs or DFCs for their wartime service, were kept fully employed, and were required to undertake general service training, including taking instruction on service subjects, physical education, English lessons, but also to undertake menial tasks like sweeping floors, scrubbing tables, dishing up food and cleaning toilets at weekends for new recruits when civilian staff where not available.

Bez ohledu na předchozí hodnosti letců RAF v době války, jim však byla nyní nabídnuta pouze hodnost AC2, zatímco RAF zjišťovalo, jaké role by tito uprchlíci mohli zastávat v poválečné službě RAF. Byli převeleni k útvaru No 2 RAF Cardington, náborové jednotce poblíž Bedfordu. Během dvou až čtyř měsíců, kdy RAF zjišťovala jejich budoucí roli v RAF, byli tito muži, z nichž mnozí byli za svou válečnou službu vyznamenáni DSO nebo DFC, plně zaměstnáni a museli absolvovat všeobecný služební výcvik, včetně výuky odborných předmětů, tělesné výchovy, výuky angličtiny, ale také vykonávat práce podřadné, jako byl úklid podlah, drhnutí stolů, roznáška jídla a úklid toalet o víkendech pro nové rekruty, když nebyl k dispozici civilní personál.

The RAF assessment of a role for Tomáš was disappointing to him. As he was now 37 ½ years old and despite having 606 RAF flying hours experience, that was on then obsolete Spitfire and Hurricane aircraft, they offered him a non-flying role as an Equipment Officer, which Tomáš declined as it was not connected to aviation. Then an alternative role at Air Control Branch was offered, which he accepted. He was also offered a short service commission at the rank of F/Lt. After training as a Air Traffic Controller, he was posted to RAF Hendon. It was an unhappy posting for Tomáš , as he had previously held the rank of a Wing Commander, which inevitably resulted in personality conflicts with some of his now more senior officers causing Tomáš to demand a new position. The RAF selected one of the oldest and most important of its small stations, where he could be his own boss – this was at RAF Old Sarum, near Salisbury, Wiltshire. At this station Tomáš was greatly respected. Two years passed and the time came for Tomas to think about applying for a permanent commission. However, it would have been a commission at a limited rank. So Tomáš completed the five years of his short service commission and decided to take his chances in civilian employment.

Hodnocení RAF ohledně zařazení pro Tomáše bylo pro něj zklamáním. Bylo mu již 37 a půl roku, a přestože měl za sebou 606 letových hodin v RAF, avšak na tehdy již zastaralých letounech Spitfire a Hurricane, nabídli mu funkci pozemního důstojníka pro výstroj, kterou Tomáš odmítl, protože nesouvisela s létáním. Poté mu byla nabídnuta alternativní pozice u Air Control Branch, kterou přijal. Bylo mu také nabídnuto dočasné služební zařazení v hodnosti kapitána. Po ukončení kurzu řídícího letového provozu byl vyslán do RAF Hendon. Pro Tomáše to byla nešťastná pozice, protože předtím zastával hodnost podplukovníka, což nevyhnutelně vedlo k osobnostním konfliktům s některými nyní již vyššími důstojníky, které Tomáše přimělo požadovat jiné zařazení. RAF tedy vybralo jednu z nejstarších, ale významných malých stanic, kde mohl být sám sobě šéfem – bylo to na RAF Old Sarum nedaleko Salisbury ve Wiltshire. Zde si Tomáše velmi vážili. Uplynuly dva roky a přišla chvíle, kdy Tomáš začal uvažovat o tom, že požádá o stálé pověření. Jednalo by se však o pověření s limitovanou nadějí na povýšení. Tomáš tedy dokončil pětileté období svého služebního pověření a rozhodl se zkusit štěstí v civilním zaměstnání.

Czechoslovak Intelligence Office:
Československá zpravodajská služba:

Forever a patriot, Tomáš saw it as his duty to continue to pursue his efforts for the liberation of Czechoslovakia and so joined the Czechoslovak Intelligence Office (CIO) They were a London-based organisation, established in December 1948 operating under the auspices of the British Secret Intelligence Service (SIS – Secret Intelligence Service), better known as MI6, and worked against the Communist authorities in Czechoslovakia. His fellow former Czechoslovak RAF airmen Václav Cukr was in charge of the Hamburg office and Miroslav Plaňava was in charge of the Austrian branch.

Tomáš byl odjakživa vlastenec a považoval za svou povinnost pokračovat v úsilí o osvobození Československa, a proto se připojil k Československé zpravodajské službě (CIO). Byla to londýnská organizace, založená v prosinci 1948, která působila pod záštitou britské tajné zpravodajské služby (SIS – Secret Intelligence Service), známé spíše jako MI6, a pracovala proti komunistickému režimu v Československu. Jeho kolegové, bývalí českoslovenští letci z RAF, Václav Cukr měl na starosti pobočku v Hamburku a Miroslav Plaňava v Rakousku.

Using the alias of Johnson, and sometimes Tompson, Tomáš was appointed Chief of the Copenhagen office and remained with CIO until it was disbanded in 1957, following infiltration by Karel Zbytek, a StB informer.

Pod pseudonymem Johnson a někdy i Tompson byl Tomáš jmenován šéfem kodaňské pobočky a zůstal v CIO až do jejího rozpuštění v roce 1957, po infiltraci informátorem StB Karlem Zbytkem.

Czechoslovak Legionnaires Abroad:
Československá obec legionářská v zahraničí:

He remained active in the London expat community of former Czechoslovak military personnel who had escaped from the Communist regime in Czechoslovakia. In this capacity he was elected Chairman of the Československá obec legionářská v zahraničí (Association of Czechoslovak Legionnaires Abroad) where he was in active opposition to the Communist authorities in Czechoslovakia.

Zůstal aktivní v londýnské emigrantské komunitě bývalých československých vojáků, kteří utekli před komunistickým režimem v Československu. V této funkci byl zvolen předsedou Československé obce legionářské v zahraničí, kde aktivně vystupoval proti komunistickému režimu ve své zemi.

Tomáš Vybíral DSO, DFC, L.d’H, C de G, died following his 3rd heart attack in London on 21 February 1981, aged 69. He is buried at the Czechoslovak’s Ex-Servicemen’s plot at Brookwood Cemetery, Surrey.

Tomáš Vybíral DSO, DFC, L.d’H, C de G, zemřel po třetím infarktu v Londýně 21. února 1981 ve věku 69 let. Je pohřben na hřbitově Brookwood v Surrey, v části určené pro bývalé čsl. vojáky.

Following the Velvet Revolution of November 1989, he was promoted in memoriam to the rank of General in Czechoslovak Air Force in 1991.

Po sametové revoluci v listopadu 1989 byl v roce 1991 povýšen do hodnosti generála československého letectva in memoriam.

---

Medals:
Medaile, vyznamenání:

---

British:

Distinguished Service Order

Distinguished Flying Cross

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp

Air Crew Europe Star with France and Germany clasp

Defence Medal

War Medal

---

Czechoslovakia:

Válečný kříž 1939 and 4 bars

Za chrabrost před nepřítelem and 2 bars

Za zásluhy I.stupně

Pamětní medaile se štítky F–VB

---

France:

Légion d‘Honneur – Officier

Légion d‘Honneur – Chevalier

Croix de Guerre avec 3 Palmes and 2 Silver Stars

---

Remembered:
Pamětní místa:

---

Czech Republic:
Česká republika

---

Moravský Písek:

Memorial Plaque at the Základní škola a Mateřská škola at Moravský Písek the school which he attended for his primary and secondary education.

Pamětní deska na Základní škole a Mateřské škole v Moravském Písku, kde získal základní vzdělání.

---

Prague 1 – Klárov:
Praha 1 – Klárov

In November 2017, his name, along with the names of the 2533 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague 1.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno spolu se jmény dalších 2533 československých mužů a žen, kteří za 2. světové války sloužili v RAF, odhaleno na pomníku Okřídleného lva na Klárově v Praze 1.

---

Prague 9 – Černý Most:

A street named after him in the Černý Most District of Prague 9.

Jedna z ulic v městské části Černý Most v Praze 9 nese jeho jméno.

---

Prague 14 – Černý Most:

On 6 May 2025, to commemorate the 80th anniversary of the end of WW2, a mural to commemorate Tomáš Vybíral was comissioned.

6. května 2025 byla u příležitosti 80. výročí konce 2. světové války objednána nástěnná malba na památku Tomáše Vybírala.

The mural is located on the street named after him and where the Vybíralova Elementary School. On the mural the planes that Vybíral flew, a Hurricane and a Spitfire. There is also his face and 312 squadron’s badge.

Nástěnná malba se nachází na ulici, která nese jeho jméno a kde sídlí Základní škola Vybíralova. Na nástěnné malbě jsou siluety letounů, na kterých Vybíral létal, Hurricane a Spitfire. Je zde také vyobrazena jeho tvář a odznak 312 perutě.

The stairs also feature the inscription “Non multi sed multa” – “Not many (men), but many (deeds)”, which was the motto of 312 (Czechoslovak) Squadron.

Na schodech je také nápis „Non multi sed multa“ – „Není nás mnoho, ale mnohé dokážeme“, což bylo motto 312. (československé) perutě.

---

Great Britain: Velká Britanie:

---

Capel-le_Ferne:

He is commemorated, along with the other 2940 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Spolu s dalšími 2940 členy posádek letounů z bitvy o Británii je připomínán na pamětní zdi Christophera Foxleyho-Norrise na Národním památníku bitvy o Británii v Capel-le-Ferne v Kentu.

---

Hawkinge:

Tomáš is remembered on the Czechoslovak Battle of Britain pilots memorial at the Kent Battle of Britain Museum at Hawkinge, Kent. It was unveiled on 28 October 2025, to commemorate the 88 Czechoslovaks who flew in that battle.

Tomáš je připomínán na pamětní desce československých pilotů, účastníků bitvy o Británii umístěné v Muzeu bitvy o Británii. Tato deska připomínající 88 Čechoslováků účastníků bitvy byla odhalena 28.10.2025.

---

London – Battle of Britain Memorial:
Londýn – Památník bitvy o Británii

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:

Je také připomenut na londýnském památníku bitvy o Británii.

---

Article last updated: 31.10.2025.

Like this:

Like Loading...