Josef Ščerba

311.perutě palubní střelec / radista

…………….* 11.03.1917, Orlová.

…………….† 16.01.2000, Prague.

Josef Ščerba se narodil 11. března 1917 v Orlové, do rodiny hostinského. Už v roce 1920 se Ščerbovi přestěhovali do Ráje (dnes součást Karviné), kde provozovali hostinec. Ten dodnes nese jméno U Ščerby. V Ráji Josef Ščerba absolvoval pět let základní školy, poté osm let navštěvoval Státní reálné gymnázium v Orlové. Zde také ve školním roce 1936/1937 složil maturitní zkoušku.

Josef Ščerba was born into a family of innkeepers at Orlová on 11 March 1917. As early as 1920 the family moved to Ráje (nowadays part of Karviná town), where they ran an inn which to this day bears the name of U Ščerby (At Ščerba’s). It was at Ráje where Josef Ščerba attended the primary school for 5 years, followed by 8 years at the state-run secondary school at Orlová, where he also passed his final exams at the end of the school year 1936/37.

Následně nastoupil k výkonu prezenční vojenské služby u Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, odkud v roce 1938, po jeho absolvování, pokračoval k 1. leteckému pluku TGM, kde působil jako polní pozorovatel. Zde setrval až do demobilizace 31. března 1939, službu opustil v hodnosti četaře aspiranta.

He then commenced his national service at the Military Air Force Academy at Prostějov. After its completion, he joined the 1st TG Masaryk Air Regiment, where he served as a field observer (navigator). He remained there until the demobilisation of 31 March 1939 and he left the service with the rank of sergeant aspirant.

Po demobilizaci našel dočasné přístřeší u svého strýce v Moravské Ostravě. V červenci 1939 byl Josefu Ščerbovi na konzulátu v Moravské Ostravě vydán polský pas. Odešel k rodičům do Ráje, na území, které bylo v důsledku mnichovské dohody přičleněno k Polsku. Poté pokračoval do Małych Bronowic, kde se 17. července 1939 připojil k nově vznikající československé vojenské skupině.

After demobilisation he stayed for a while with his uncle at Moravská Ostrava. In June 1939 he obtained a Polish passport at the consulate in Moravská Ostrava. He went back to his parents at Ráje, which became part of Poland as a result of Munich Agreement. He then continued to Bronowice Małe, where he joined the newly forming Czechoslovak military group on 17 July 1939.

Už tou dobou byly organizovány transporty československých vojáků do Francie. 1. srpna 1939 přistála na francouzském pobřeží loď Chrobry, na jejíž palubě byl i Josef Ščerba. Stejně jako další účastníci transportu narukoval do francouzské Cizinecké legie. Zde byl zařazen do kurzu pro palubní střelce a radiotelegrafisty, který absolvoval na letecké základně v Tours. V květnu roku 1940, po povýšení do hodnosti podporučíka, se stal členem důstojnického sboru. Kvůli rychlému postupu německého tažení proti Francii neměli českoslovenští bombardovací letci možnost zasáhnout do bojů s nepřítelem.

Already at that time there were organised transports of the Czechoslovak soldiers going to France. Josef Ščerba was aboard the ship Chrobry, which docked at the French coast on 1 August 1939. As well as with all the others, he enlisted in the French Foreign legion. There he was included in a course for gunners and wireless operators which he completed at the Tours airbase. In May 1940 , after being promoted to the rank of 2nd lieutenant, he joined the officers‘ corps. Due to the rapid advance of the German campaign against France, the Czechoslovak bombers did not get a chance to engage in a fight with the enemy.

Po francouzské kapitulaci se Josef Ščerba přesunul se skupinou pod vedením škpt. Emila Bušiny přes Port Vendre do Oranu, kde se připojili k dalším československým vojenským letcům. Společně absolvovali čtyřdenní cestu vlakem do Casablanky, odkud pokračovali lodí Gib-el-Dersa do Gibraltaru, a poté lodí Cidonia do Liverpoolu.

After the fall fo France, Josef Ščerba travelled in a group commanded by Captain Emil Bušina via Port Vendre to Oran, where they joined other Czechoslovak airmen. Together they completed a four-day journey by train to Casablanca, from where they continued by the ship Gib-el-Dersa to Gibraltar a nd subsequently by the ship Cydonia to Liverpool.

Konečně 12. července 1940 dopluli do Liverpoolu v Anglii. Následně strávil krátký čas v Cholmondeley, v místě, kde se shromažďovali českoslovenští vojáci ve Velké Británii. Dne 21. června 1940 Josef Ščerba přijat do řad RAF, kde mu byla přiznána hodnost Pilote Officer. Následně absolvoval kurz na radiotelegrafistu a nezbytnou výuku angličtiny. V průběhu výuky byl v září 1940 zařazen k 311. (československé) peruti RAF, vybavené šestimístnými bombardéry Wellington MkIC.

They finally reached the English port of Liverpool on 12 July 1940. After docking they spent a short time at Cholmondeley, where all Czechoslovak soldiers in Great Britain gathered. Josef Ščerba was recruited into the ranks of the RAF on 21 July with the rank of Pilot Officer. Subsequently he completed the wireless operator course and necessary lessons in the English language. During that time he was assigned to 311 (Czechoslovak) squadron RAF, which was equipped with the twin engined Wellington MkIC bomber, crewed by six.

Dne 16. května 1941 absolvoval Josef Ščerba svůj první operační let, noční nálet na Boulogne. Kapitánem letounu byl Sgt Oldřich Helma (mimochodem nejmladší kapitán letounu u 311. peruti). V období do 28. prosince 1941 absolvoval dalších 34 náletů na strategické cíle v celé nacisty ovládané Evropě, dva z náletů mířily až na vzdálený italský přístav Janov. Ščerba podle svých záznamů absolvoval operační lety v posádkách několika kapitánů. Dvakrát byl Ščerbův letoun napaden nepřátelskou stíhačkou, dvakrát došlo k nouzovému přistání. Nic z toho naštěstí nemělo fatální následky. V průběhu výkonu služby byl postupně vyznamenán Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem a následně dvěma Československými kříži 1939. Následovalo také povýšení, nejprve v srpnu 1941 britské, do hodnosti Flying Officer, následně na konci října 1941 i československé, a to do hodnosti poručíka. Tou dobou se Ščerba a zbytek jeho posádky řadili mezi nejzkušenější bojovníky v peruti. Blížilo se ukončení jejich prvního dvousethodinového turnusu.

On 16 May 1941 Josef Ščerba flew his first operation, a night bombing of Boulogne. The captain of the plane was Sgt Oldřich Helma, the youngest pilot at 311. During the period up to 28 December 1941 he flew further a 34 operations on strategical targets all over Nazi-occupied Europe. Twice he went all the way to the distant Italian port of Genoa. The aircraft, in which he flew was twice attacked by enemy fighters and twice he was part of an emergency landing. Luckily, none of this had fatal consequences. During his service he was awarded first the Czechoslovak medal for Bravery in the face of the enemy, followed by two Czechoslovak War crosses 1939. He was also promoted, first by the British in August 1941 to the rank of Flying Officer and then the Czechoslovaks at the end of October 1941, to the rank of Lieutenant. At that time Ščerba, together with the rest of the crew, were amongst the most experienced combatants of their squadron. They were nearing completion of their first 200 hour tour.

Přišla však neděle 28. prosince 1941 a s ní tragický nálet na německý přístav Wilhelmshaven, který byl mezi letci nechvalně proslulý jako jeden z nejlépe bráněných evropských přístavů. Ten den nastoupila do letounu Vickers Wellington MkIC s kódovým označením KX-B posádka ve složení kapitán a první pilot Sgt Alois Šiška, druhý pilot Sgt Josef Tománek, navigátor, F/O Josef Mohr, radiotelegrafista F/O Josef Ščerba, přední střelec Sgt Pavel Svoboda a zadní střelec Sgt Rudolf Skalický.

Then came the Sunday of 28 December 1941 and the tragic operation over the German port of Wilhelmshaven, which was known amongst the airmen as one of the best protected European ports. On that day the crew of Vickers Wellington MkIC, code KX-B consisted of the captain and first pilot Sgt Alois Šiška, second pilot Sgt Josef Tománek, navigator F/O Josef Mohr, wireless operator F/O Josef Ščerba, front gunner Sgt Pavel Svoboda and rear gunner Sgt Rudolf Skalický.

Přetížený letoun KX-B se zvedl z husté mlhy panující na letišti v East Wrethamu v 17.16 hod. KX-B vzlétal jako třetí z celkem pěti letadel 311. peruti, která měla toho dne zaútočit na nepřátelské pozice v rámci svazu asi 300 letadel RAF. Asi po třech hodinách letu se KX-B spolu s ostatními letadly ocitlo nad cílem, kde za nepřátelské palby osádka úspěšně bombardovala určený prostor. Josef Ščerba na základnu odvysílal vzkaz: „KX-B odbombardoval ve 20.40“. Za pokračující husté nepřátelské palby se kapitán Šiška snažil rychle odletět mimo nejvíce nebezpečný prostor. To se mu také podařilo. Poté předal řízení druhému pilotovi Josefu Tománkovi a sám provedl kontrolu letounu. Na první pohled se vše jevilo v naprostém pořádku a na palubě panovala dobrá nálada. Avšak vše se změnilo po návratu Šišky do pilotní kabiny. Letadlo se otřáslo a zanedlouho zachvátil jeden z motorů požár. Ten se po chvíli podařilo uhasit, avšak zanedlouho se nefunkční motor utrhl a prorazil spodní část trupu, čímž narušil hydrauliku a také přerušil kabel vysílačky. Tím bylo ukončeno radiové spojení. I přes veškerou snahu dostat se zpět nad Anglii byli piloti donuceni k nouzovému přistání na rozbouřené hladině Severního moře. Ščerba ještě stihl zapnout systém IFF, díky němuž byla možná identifikace vraku Brity.

Fully loaded, KX-B took off from the fog-engulfed Wretham airfield at 1716hrs. KX-B took off third out of five 311 aircraft, destined to attack enemy installations in the formation of around 300 RAF aircraft. After about three-hour flight KX-Band the other aircraft reached the target and successfully dropped the bombs over it under the enemy fire. Josef Ščerba dispatched this message to their airbase: „KX-B bombed at 1940hrs“. Under the incessant enemy fire captain Šiška tried to leave the danger area as quickly as possible. That he succeeded in doing. He then handed the controls over to second pilot Josef Tománek and went to check the aircraft. All seemed to be in order at first glance and the mood inside the plane was good. All that changed however on Šiška’s return to the cockpit. The whole aircraft shook and one of the engine caught fire shortly after. They managed to extinguish the fire, but then the non-functioning engine broke out of the wing, during which it broke through the belly of the aircraft, thereby damaging the hydraulics and cutting the transmitter cable. The radio communications were lost. Despite all possible effort to bring the plane back to England, they were forced to an emergency landing in the rough waters of the North Sea. Ščerba still managed to switch on the IFF system, thanks to which the British could identify the position of the crash.

Letci později vypověděli, že letadlo bylo s největší pravděpodobností zasaženo pozemní protiletadlovou palbou. K jeho sestřelení se však hlásilo i německé noční stíhací eso Egmont Prinz zur Lippe-Weißenfeld. Přistání na vodní hladině bylo kvůli rychlému pádu velmi tvrdé, většina členů posádky se udeřila, a tak ztratila na kratší či delší dobu vědomí. Do stroje rychle vtékala studená mořská voda, která postupně přiváděla letce k vědomí. Po chvíli se tři členové posádky – Tománek, Mohr a Svoboda – dostali do záchranného člunu. Následně se na křídle objevil i Alois Šiška, který pak pomohl Josefu Ščerbovi s opuštěním potápějícího se letounu. Oba se bezpečně dostali do dinghy. Poslední člen posádky Sgt. Rudolf Skalický bohužel zůstal v trupu potápějícího se letounu. Zbylých pět členů posádky čekalo na záchranu v malém záchranném člunu šest dlouhých dní, od noci 28. prosince 1941 až do pozdního odpoledne 3. ledna 1942. Vody Severního moře byly v těchto dnech rozbouřené a extrémně studené, teplota vody byla jen těsně nad bodem mrazu. Zásoby potravin a pitné vody také nebyly uzpůsobeny takto dlouhé době na moři.

The airmen later reported that the plane was most likely hit by the enemy anti-aircraft fire. The German night fighter ace Egmont Prinz zur Lippe-Weissenfeld later also claimed it as his hit. The landing on water surface was very hard and several crew members briefly lost consciousness. The cold water started pouring into the aircraft, which brought them around. After a short while three members, Tománek, Mohr and Svoboda, reached the dinghy. Alois Šiška eventually appeared on the wing and also helped Josef Ščerba out of the sinking aircraft. They both reached the dinghy. The sixth crew member Sgt Rudolf Skalický unfortunately went down with the sinking aircraft. From the night of 28 December 1941 until late afternoon of 3 January 1942, the remaining five crew members spent six long days in the small dinghy awaiting their rescue. The North Sea was extremely rough and cold during that period, with the water temperature only just above Zero. The emergency rations of food and drinking water provided were not adequate for such a long time at sea.

31. prosince spatřili trosečníci na obloze dvě nebo tři letadla britského Coastal Command. Jeden Hudson nad nimi asi 20 minut kroužil, ale pro nedostatek paliva se musel vrátit, Trosečníkům byl shozen balík s léky, potravinami a vodou, který dopadl asi 10 m od dinghy, avšak kvůli rozbouřenému moři zmizel z dohledu. O záchranu posádky se pokusily ještě dva lehké čluny, které se však musely kvůli minovému poli vrátit. Postupně se členové posádky ztroskotaného letounu kvůli nedostatku pitné vody odhodlali i k pití vody mořské, přestože si byli vědomi, že je to pro jejich organismus velmi nebezpečné. Pátý den v noci zemřel další člen posádky Sgt. Tománek, jeho tělo bylo ostatními shozeno do moře. Na počátku dalšího dne končí i boj F/O Mohra. Stav Josefa Ščerby byl už tou dobu také velmi vážný, střídavě upadal do bezvědomí. Téhož rána byla zbylými trosečníky spatřena pevnina. Odpoledne je moře konečně zaválo až na pobřeží nedaleko obce Petten v Nizozemsku, kde je našly holandské děti. Brzy se jich ujala německá pobřežní hlídka a zbylí tři přeživší se tak stali válečnými zajatci. Ostatky F/O Josefa Mohra byly převezeny do Bergenu, kde je pochován.

On 31 December the castaways spotted two or three aircraft of the Coastal Command. One of the Hudsons circled above them for about 20 minutes, but had to turn back for the lack of fuel. A packet with medicines, food and water was dropped and landed about 10 meters from the dinghy, but due to the rough seas disappeared from their view. Two coastal boats also attempted the rescue, but were forced back by minefield. Gradually, as their drinking water supply ran out, all crew members decided to drink sea water, despite knowing how dangerous it was. Sgt Tománek died on the fifth night and his body was subsequently buried at sea by the others. Early the next day F/O Mohr also passed away. Josef Ščerba’s condition was also getting more serious and he kept loosing consciousness. The same morning the remaining airmen spotted land. That afternoon the sea eventually brought them to the shore near the Dutch village of Petten, where they were found by local children. Soon after, the German guards arrived and the survivors were taken prisoners of war. The body of F/O Mohr was taken to Bergen, where he is buried.

První ošetření poskytl zbídačeným letcům německý lékař na strážnici pobřežní hlídky. Následně byli převezeni do námořní nemocnice v Alkmaaru, kde zároveň došlo k jejich prvnímu výslechu. Pro špatný stav přeživších výslech brzy skončil, důstojník je zatím nechal odpočívat. Všichni tři utrpěli rozsáhlé omrzliny 3. a 2. stupně. Josef Ščerba navíc dostal otravu do levé nohy a pravé ruky.

They received their first medical assistance by the German doctor in the Coastal Guard station. Then they were transported to the naval hospital in Alkmaar, where they were also interrogated for the first time. However, the interrogation was cut short due to their poor health. All suffered substantial frost bite of 3. and 2. degree. On the top of that Josef Ščerba also suffered an infection in his left leg and right hand.

Už 7. ledna 1942 byli všichni společně převezeni do letecké nemocnice v Amsterdamu. Jejich léčení zde probíhalo zhruba měsíc, podle výpovědi Josefa Ščerby po návratu do Británie nebyli v Amsterdamu podrobeni žádnému výslechu. Zacházení hodnotil jako dobré. Následně byli převezeni do nemocnice při zajateckém táboře v Hohemarku, kde byla trojce členů Ščerbovy posádky rozdělena, každý z nich byl umístěn na samostatný pokoj. Během následujících devíti dní byl Josef Ščerba třikrát vyslýchán. Následně byli opět všichni tři společně přemístěni na standartní oddělení, mezi další pacienty z řad válečných zajatců.

As early as 7 January 1942 they were all transported to the Air Force hospital in Amsterdam. Their treatment lasted for about a month and, according to the report by Josef Ščerba on his return to Great Britain, they were not subjected to any interrogation during their stay in Amsterdam. He described their treatment as good. From there they were moved to the hospital adjacent to the prison camp at Hohemark, where they were split up and given a separate room each. Josef Ščerba was interrogated three times during the next nine days. Subsequently they were all moved to the general ward and joined other patients, who were also prisoners of war.

V dubnu 1942 byl Josef Ščerba společně s dalšími britskými důstojníky transportován do tábora Stalag Luft III v Saganu. V tomto táboře strávil zbytek svého pobytu v německém zajetí, setkal se zde s mnoha dalšími svými spolubojovníky, mimo jiné s F/Lt Emilem Bušinou, pod jehož vedením podstoupil cestu z Francie do Británie. Velkou vzpruhou pro náladu všech vězňů byly společné sportovní aktivity, sebevzdělávání, ale také balíky Červeného kříže. Josef Ščerba sám po návratu do Británie zmínil, že si pravidelně dopisoval se svou sestrou, která bydlela v Katovicích.

In April 1942, Josef Ščerba, together with other British officers, was transported to the prison camp Stalag Luft III at Sagan. This is where he spent the rest of his time in German captivity. Here he met with many of his fellow combatants, amongst them with F/Lt Emil Bušina, under whose command he commenced his journey from France to England. Joint sports activities, self-education and parcels from the Red Cross were a big boost to the prisoners’ spirits. After his return to England Josef Ščerba himself mentioned that he corresponded regularly with his sister who lived in Katowice.

Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu byl tou dobou již F/Lt Josef Ščerba navržen mezinárodní lékařskou komisí k repatriaci do Británie. Potřeboval totiž podstoupit poměrně komplikovanou operaci tlustého střeva. K výměně vězňů bylo skutečně přistoupeno, a tak byl Josef Ščerba 15. července 1944 odeslán do tábora v Annaburgu, odkud byl v září lodí Gripshoml převezen do Švédska a odtud lodí Grottningholm do Liverpoolu, kam dorazil 16. září 1944.

Due to his worsening health at that time, the international medical board proposed for F/Lt Ščerba be repatriated to Britain. He needed rather a complicated operation of the colon. The exchange of prisoners was agreed and on 15 July 1944 Josef Ščerba was sent to the camp at Annaburg. From there he was transferred to Sweden by the ship Gripsholm and then by the ship Grottninholm to Liverpool where he docked on 16 September 1944.

Po návratu na Britské ostrovy byl Josef Ščerba operován a následně strávil několik měsíců rekonvalescencí. Poté se dobrovolně přihlásil do pilotního kurzu, který však nedokončil, protože válka skončila. V tomto období byl zároveň dvakrát povýšen, nejprve do hodnosti nadporučíka, poté kapitána letectva.

On his return to the British Isles Josef Ščerba was operated on and spent several months convalescing. After that he volunteered to join a pilots course, which he did not complete due to the end of the war. During this period he was promoted twice, first to the rank of First Lieutenant, followed by the rank of Air Force Captain.

Do Československa se kpt. Ščerba vrátil až tři měsíce po konci války, 19. srpna 1945. V následujících měsících působil jako šifrový referent v hlavním štábu velitelství letectva v Praze, kde pracoval na organizaci šifrové služby letectva. Byl rovněž povýšen a už jako štábní kapitán letectva byl přidělen k Letecké vojenské akademii v Hradci Králové, kde byl jmenován spojovacím důstojníkem, velitelem spojovací skupiny a profesorem styku a spojení. Na akademii vyučovala řada důstojníků bojujících v průběhu války v řadách RAF, proto se na této škole velmi citelně podepsaly změny po převzetí moci komunisty v roce 1948. Ještě na začátku tohoto roku byl Josef Ščerba povýšen do hodnosti majora, avšak už na začátku dalšího roku byl vyloučen z řad aktivních letců a propuštěn z armády, stejně jako minimálně dalších 28 zaměstnanců Letecké vojenské akademie.

Josef Ščerba returned to Czechoslovakia only three months after the war, on 19 August 1945. For the next few months he worked as a cipher officer at the Air Force Headquarters in Prague, charged with organisation of the Air Force cipher service. He was also promoted and with the rank of Staff Captain, he was seconded to the Air Force Academy in Hradec Králové, where he was appointed a liaison officer, commander of the cipher group and professor of contact and communications. A number of officers fighting the course of the war in the ranks of the RAF taught at the Academy at that time, which was why this educational establishment was particularly hit by the changes resulting from the communist takeover in 1948. Josef Ščerba was promoted to the rank of Major at the beginning of that year, but at the beginning of the next year he was excluded from the ranks of the active airmen and expelled from the army, together with at least 28 other employees of the Air Force Academy.

Po propuštění z armády byl nejprve určen jako dřevorubec do podhůří Orlických hor, později mu bylo umožněno vrátit se do Karviné. Zde pracoval v Okresním stavebním podniku Karviná, nejprve jako dělník, později jako technik. Od roku 1959 působil v Ostravskokarvinských elektrárnách jako investiční referent. Těsně před odchodem do důchodu působil na Městském národním výboru v Karviné, kde měl na starosti civilní a požární ochranu. V této době Josef Ščerba úzce spolupracoval s místními dobrovolnými hasiči, kteří na něj dodnes vzpomínají.

After his dismisal, he was first destined to work as a lumberjack at the foothills of Orlické Mountains, but later on he was allowed to return to Karviná. There he first worked as a labourer, later as a technician at the District Construction company. From 1959 he worked as an investment officer at Ostravskokarvinské elektrárny (power station). Just before his retirement he worked at the Karviná Town Council, in charge of the civil and fire protection. During that time Josef Ščerba cooperated with the local volunteer firefighters, who still remember him today.

V roce 1990 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě, v devadesátých letech obdržel také několik dalších vyznamenání.

In 1990 he was fully rehabilitated, promoted to the rank of Colonel (ret.). He also received several decorations during the Nineties.

Pan plk. v. v. Josef Ščerba zemřel 16. listopadu 2000 v Praze ve věku 83 let a je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Karviné-Ráji.

Colonel (ret.) Josef Ščerba died in Prague on 16 November 2000, aged 83 years and he is buried in the family grave at Karviná-Ráje cemetery.

Od 15. listopadu 2015 je Josef Ščerba čestným občanem statutárního města Karviné, následně mu byla v červnu 2016 odhalena pamětní deska na domě v Karviné-Ráji, kde prožil své dětství a mládí.

Since 15 November 2015 Josef Ščerba has been an honorary citizen of the statutory city of Karviná and in June 2016 his memorial plaque was unveiled on the house in Karviná-Ráje where he spent his childhood and youth.

© Martin Neumann

Share this:

• Share

• Reddit
• Facebook
• Twitter

Like Loading...