The Loss of Hurricane P3960


The loss of Hurricane P3960 by P/O Václav Bergman.

Havárie Hurricane P3960 ze vzpomínek por. Václava Bergmana.

P/O Václav Bergman, 310 Sqn pilot.

Background
Minulost

After the occupation of Czechoslovakia by Nazi Germany in March 1939, a large number of Czech airmen escaped, mainly through Poland, to France. Many took part in the early air actions of the war in the units of the French Air Force. In the concluding phases of the campaign, June 1940, the Czechoslovak Government in exile arranged the transportation of these airmen, and the ground forces, to the U.K. The first Czechoslovak fighter unit, No 310 Sgn, was formed at RAF Duxford on 10th July 1940.

Po okupaci Československa nacistickým Německem uprchlo v březnu 1939, zejména přes Polsko, velké množství českých letců do Francie. Mnozí z nich se zúčastnili vzdušných operací v začátku napadení Francie v řadách francouzského letectva. V závěru této fáze války, v červnu 1940, zajistila československá exilová vláda přepravu letců a pozemních sil na území Velké Británie. První československá 310. stíhací peruť byla zformována na základně RAF Duxford dne 10. července 1940.

310 Sqn Hurricane.
Jeden z Hurricane 310. perutě.

Due to language difficulties, the Command posts were double-banked by British officers. The pilots were quickly instructed in the handling o£ British aircraft and procedures. This task was entrusted mainly to F/O John Bolton, a qualified flying instructor, who was greatly respected and liked by all, and whose efforts were greatly appreciated. His nephew, Mr Ben Chamberlain, thoroughly researched his life and work with the Czech airmen. The squadron. was equipped with Hurricanes and, in mid-August was declared ‘operational’. I was a member of this unit holding the rank of a Pilot Officer.

Kvůli jazykovým potížím byly velitelské posty dublovány britskými důstojníky. Piloti byli rychle přeškoleni na obsluhu britských letounů a seznámeni s rutinními procedurami. Tento úkol ležel především na bedrech nadporučíka Johna Boltona, s kvalifikací instruktora létání, který byl velmi respektován a těšil se všeobecné oblibě a jehož úsilí bylo vnímáno velmi pozitivně. Jeho synovec, Ben Chamberlain, důkladně prostudoval jeho život a spolupráci s českými letci. 310. peruť byla vyzbrojena letouny Hurricane a v polovině srpna byl prohlášena za schopnou operační činnosti. Byl jsem členem této perutě v hodností poručíka.

Václav Bergman with other 310 Sqn pilots by a Hurricane, Duxford, 1940.
Václav Bergman s dalšími piloty 310. perutě a letouny Hurricane, Duxford, 1940.

The Incident
Nehoda

It took place on 26 Aug 1940 at about 15:40 hrs. The Sqn was ordered to take-off at 15:00 hrs to patrol North Weald at 15,000ft. I was No 3 in Yellow section, led by F/Lt Gordon Sinclair. We entered clouds at about 3,000ft and broke into clear sky at 7,000ft. We were still climbing when a close formation of some 18 enemy bombers (Do 215’s) was sighted, proceeding on South-East course. By visual signals, the squadron was ordered to reform into line-astern by flights, and we began attacking the enemy formation from astern against concentrated fire from enemy gunners. The low clouds had disappeared. The action took place in the vicinity of the North East suburbs of London.

Stalo se to 26. srpna 1940, asi v 15:40 hodin. Peruť dostala rozkaz vzlétnout v 15:00 a kontrolovat oblast North Weald z výšky 15 000 stop. Letěl jsem jako číslo 3 ve žluté sekci pod vedením kapitána Gordona Sinclaira. Vystoupali jsme do hranice mraků ve výšce asi 3 000 stop a pronikli jsme jimi na jasnou oblohu ve výšce 7 000 stop. Stále jsme stoupali, když jsme zpozorovali sevřenou formaci asi 18 nepřátelských bombardérů (Dornier 215’s), směřujícím v JV kurzu. Vizuálními signály bylo peruti nařízeno, aby se letouny přeskupily do liniové formace za sebe a zaútočili jsme na uskupení nepřítele zezadu proti koncentrované palbě nepřátelských střelců. Nízká oblačnost zmizela. Celá akce se odehrála v blízkosti severovýchodního předměstí Londýna.

Quite suddenly, the Sqn was set upon by a number of enemy fighters – Me 109. With hindsight – these must have been lurking well above the bombers, and, our top cover, which should have been provided by a squadron of Spitfires, did not materialise. Immediately. a number of individual ‘dog fights’ developed. 1 found myself hounded by two Me 109, equipped with cannons – and I was no match for these.

Znenadání se však před námi objevila sestava nepřátelských stíhaček – Me 109. Při pohledu zpátky – musely číhat vysoko nad bombardéry a měla nás před nimi krýt peruť Spitfirů, což se zřejmě nezdařilo. Okamžitě došlo ke vzájemným soubojům. Zjistil jsem, že jsem pronásledován dvěma Me 109, vyzbrojenými kanóny, proti nimž jsem neměl žádnou šanci.

Messerschmitt Me 109’s during the Battle of Britain.
Messerschmitt Me 109 během bitvy o Británii.

I was soon peppered by a burst of fire, the engine started to smoke and to run intermittently. I also had a bullet or a splinter of a cannon shell in my left calf. To get off the mess, I entered a steep dive in an easterly direction towards open countryside. To my horror, I noticed the barrage balloons, tethered by steel cables, well above my head. I distinctly recall the shining steel cables, capable of sawing off a wing, and to this day I have no idea how I managed to avoid these. I as well below 2,000ft, had reached open country; the engine was pouring heavy oily smoke – just spattering and I had to get out. I pulled the Hurricane into a shallow climb, opened the cockpit and, fighting the slipstream, climbed onto the seat. The slipstream did the rest. It pulled me out of the cockpit, and clear of the tail surfaces. To pull the ‘D’ ring of my chute was an automatic action.

Brzy mě osolili dávkou střel, motor začal kouřit a běžet nepravidelně. Taky jsem to koupil do levého lýtka. Abych se dostal z téhle šlamastiky, spustil jsem se střemhlav dolů východním směrem do otevřené krajiny. Ke své hrůze jsem si všiml hradby balónů nade mnou, připevněných ocelovými lany k zemi. Pamatuji si na ta svítící lana, schopná odříznout křídlo, a dodnes netuším, jak se mi podařilo se jim vyhnout. Byl jsem už pod úrovní 2 000 stop a pode mnou se prostírala otevřená krajina; z motoru se hrnul kouř a stříkající olej – bylo třeba z letounu vypadnout. Strhnul jsem letoun do mírného stoupání, otevřel kokpit a v souboji s náporem vzduchu vylezl na sedadlo. Proud vzduchu už se postaral o zbytek. Vytáhlo mě to z kokpitu a vymrštilo mimo ocasní plochy. Zatáhnout za smyčku pro otevření padáku už byla automatická reakce.

Wg/Cdr D. Blackwood.
Podplukovník D. Blackwood

I landed in a hayfield, some 30yds from  the wreck. It was embedded in a hay-stack – all furiously burning. In no time at all, I was surrounded ’by a number of men wielding hay forks ana other farm appliances, obviously under the control of a farmer with a shotgun pointed at me. It was obvious I was assumed to be a German airman. I was quite shaken and my English as limited to my name, rank, unit and ‘RAF Duxford’. I was escorted to the nearby farmhouse at gunpoint. The gentlemen with the gun did a lot of phoning which confirmed my identity while the lady of the house washed and dressed my wound and we all had a cup of tea. Both, the lady and gentleman were very kind, but the conversation as very stilted due to my inadequate English.

Přistál jsem mezi kupkami sena, asi 30 yardů od vraku letounu. Byl zapíchnutý do stohu sena – všechno bylo v plamenech. Než jsem se rozkoukal, obstoupilo mne několik mužů, vyzbrojených vidlemi a jiným zemědělským nářadím, které vedl farmář s brokovnicí namířenou na mne. Bylo zřejmé, že mne považují za německého letce. Byl jsem celý roztřesený a se svojí mizernou angličtinou jsem se zmohl jenom na mé jméno, hodnost, útvar a “RAF Duxford”‘. Odvedli mě do nedalekého statku. Ozbrojení muži telefonovali na několik míst, kde si ověřili moji totožnost, zatímco hospodyně mi ošetřovala zranění a pohostila mě šálkem čaje. Dáma i pán byli pak velmi laskaví, ale díky mé bídné angličtině konverzace poněkud vázla.

At about 18:00 hrs, my Sqn Commander, Wg/Cdr D. Blackwood, drove in to claim me. He also had to bail out, having received an incendiary bullet in his fuel-tank but escaped unscathed. By 20:00hrs we ere standing at the bar at the Mess at Duxford none the worse for the experience. My wound was only a flesh wound and did not trouble me unduly. Next day I was taken to Cambridge Hospital for proper attention and three days later went back to full flying duties.

Asi v 18:00 přijel můj velitel perutě, podplukovník D. Blackwood, aby si mne vyzvednul. Taky se zachraňoval padákem, protože to dostal do palivové nádrže zápalnou kulkou, ale vyvázl bez zranění. Ve 20:00 hod. už jsme stáli u baru v jídelně v Duxfordu, nic horšího už mě nemohlo potkat. Moje zranění byla jen poraněná tkáň a nijak zvlášť mě neomezovala. Následující den mne odvezli na celkové vyšetření do nemocnice v Cambridge a o 3 dny později jsem se mohl vrátit zase k operačnímu létání.

© Václav Bergman




This entry was posted in 310 Sqd, Battle of Britain, Biography. Bookmark the permalink.

1 Response to The Loss of Hurricane P3960

  1. Petr Doktor says:

    Brave man. How was he after the war in the communist Czechoslovakia…??? Pleas write us the rest….

Leave a Reply to Petr Doktor Cancel reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.