Vzpomínka na plukovníka v. v. Otto Pavlů

– Jeden z hrstky

Otto Pavlů

…………………….* 28. 12. 1915.

…………………….† 28. 4. 1943.

Už jako pětiletý kluk jsem často chodíval a hodně času trávil v kolářské dílně souseda přes silnici, Pilnikářova Franty. Dílna voněla dřevem a bylo na co koukat, když soused opracovával kusy dřeva ručně i na strojích, kterými byla dílna vybavena. A zde jsem se také poprvé seznámil s věcmi, které p. Pavlů – Pilnikářů Franta – uchovával jako vzpomínku na svého mladšího bratra Otu, který padl jako stíhací pilot československého zahraničního letectva ve druhé světové válce 28. dubna 1943. Byla to letecká uniforma se stužkami vyznamenání, etuje s vyznamenáními, kožený kabát a bílá vlněná šála. Možná i nějaké drobnosti navíc. Někdy v r. 1947-48 souseda navštívil pilot – s největší pravděpodobností Jan Skopal – který letěl ve stejný den s 313. perutí na akci jako Ota a viděl jeho sestřelení a pád jeho Spitfire do vod Kanálu La Manche u břehu Bretaně. Seděli jsme v dílně a já poslouchal, aby mi nic neušlo. Z věcí, které zůstaly po Otovi, jsem dostal několik ročníků leteckého časopisu Rozlet. Opatroval jsem dlouho a pak půjčováním a přestěhováním zmizely ze světa.

When I was a five-year-old boy, I used to spend a lot of time in the wheelwright workshop of one of my neighbours – Franta Pilnikářů – who lived just across the road. The workshop always smelled of wood, and whenever I was there, something was interesting to watch – when my neighbour was working on pieces of wood, manually or using different machines that the workshop was equipped with. And here it was that I first saw the things that Mr Pavlů (nickname Franta Pilnikářů) kept in order to remember his younger brother Otto, a Czechoslovak fighter pilot in World War II, who fell on 28 April 1943. It was a pilot’s uniform with medal ribbons, a leather coat, a white wool scarf, and perhaps a few other small items. Sometime in 1947 or 1948 my neighbour had a visitor – I suppose it was Jan Skopal, one of the pilots flying with the 313 Squadron RAF, who saw how Otto´s Spitfire was shot down into the English Channel near the French coast of Brittany. We were sitting in the workshop and I was listening eagerly to the pilot because I wanted to hear everything. Among Otto´s belongings that were left, there were several entire volumes of Rozlet, a magazine for aviators, which I was given and then kept and treasured them for years. But later people borrowed the magazine and I also moved and so now they are gone.

Určitě tyto události, (věci po Otovi Pavlů, setkání s pilotem u Pavlů doma a po krátké době vyprávění rodičů o tom, že se Ota přišel s nimi rozloučit, když v létě 1939 odcházel do Polska, aby vstoupil do čsl. zahraniční armády) mne nasměrovaly k tomu, abych se o dobu, příběh Oty Pavlů ale i ostatních, kteří se rozhodli bojovat za republiku proti německým okupantům, začal zajímat víc. A stal se z toho zájem a „koníček“ po celý můj dosavadní život.

All of that (Otto´s belongings, meeting the pilot at Pavlů´s place as well as the story my parents told me about Otto – how he came to say goodbye when he was leaving for Poland in the summer of 1939 to join the Czechoslovak Foreign Army) sparked my interest in that part of history, in Otto Pavlů´s personal story as well as in the stories of others who decided to fight for the republic against the invaders. And this interest has grown over years, becoming my life-long “hobby”.

Co vím o Otovi Pavlů? Narodil se 28. 12. 1915 jako nejmladší ze čtyř sourozenců rodičům Bernardu a Miladě Pavlů v Doleních Pasekách. Byl aktivní v Sokole, obecnou školu vychodil ve Světlé pod Ještědem, měšťanku a pokračovací v Českém Dubu, a pak se vyučil krejčím.

What do I know about Otto Pavlů? He was born on 28 December 1915, the youngest child of Bernard and Milada Pavlů. He had three siblings. He was active in the Sokol movement, went to primary school in Světlá pod Ještědem and then to town school in Český Dub where he trained as tailor.

To už ale byla doba motorů – automobilových a leteckých – a Otovi, stejně jako mnoha jiným, učarovala letadla. V té době probíhala akce – 1 000 pilotů republice – a tak se Ota přihlásil a byl přijat do školy leteckého dorostu v Prostějově, kam 1. října 1935 nastoupil. 1. srpna 1937 byl jmenován pilotem – letcem a povýšen do hodnosti svobodníka. 16. srpna 1937 nastoupil službu u 4. leteckého pluku v Hradci Králové. To byla chvíle, kdy se rozešly cesty s jeho dobrým kamarádem Zdeňkem Škarvadou, který nastoupil k 5. leteckému pluku v Pardubicích.

But that was already in the era of motors – automobile as well as aircraft engines – and Otto, like many others, became fascinated with aeroplanes. At that time there was an initiative “1000 Pilots for the Republic”, and so Otto applied to the Cadet School at the Prostějov Military Academy, and was accepted to start there on 1 October 1935. On 1 August 1937, he graduated as a pilot and was promoted to the rank of svobodník (Private First Class). On 16 August 1937, he was posted to the 4th Aviation Regiment at Hradec Králové. His close friend Zdeněk Škarvada, however, was posted to the 5th Aviation Regiment in Pardubice, and so their paths separated.

Po necelých dvou letech byla služba u čsl. letectva ukončena demobilizací 15. března 1939 po německé okupaci Československé republiky. Hodně vojáků, kteří byli donuceni složit zbraně, se rozhodlo opustit okupovanou zemi a v zahraničí se zapojit do boje proti nepřátelům – armádě Velkoněmecké říše.

Less than two years later, their military aviation service ended with demobilisation after Czechoslovakia was occupied by Germans on 15 March 1939. The Czechoslovak military had no choice but to surrender their weapons, but many of them decided to leave their occupied homeland and fight the enemy – Nazi Germany – abroad.

Rozhodl se tak i Otto Pavlů a v květnu 1939 se přijel do rodného Podještědí rozloučit s matkou, sourozenci a přáteli. V červnu 1939 přechází hranice do Polska u Ostravy a je zařazen do čsl. vojenské skupiny v Krakově – Malých Bronovicích. Zde se setkává se Zdeňkem Škarvadou, ale jen nakrátko. Zdeněk zůstává asi s deseti piloty v Polsku a Ota odjíždí z Gdyně do Francie, která byla po diplomatických jednáních ochotna naše vojáky přijmout.

Otto Pavlů made the same decision and went to his home village in May 1939 to say goodbye to his mother, siblings and friends. In June he crossed the border to Poland (near Ostrava) and joined the Czechoslovak Army Group in Krakow – Małe Bronowice. Zdeněk Škarvada was also there at that time, but the reunion of the two friends was short, since Zdeněk remained with about ten other Czechoslovak pilots in Poland, whereas Otto departed from Gdynia, headed for France, which was willing (after diplomatic negotiations) to accept the Czechoslovak military personnel.

Z polské Gdyně bylo vypraveno sedm lodních transportů, v nich odjelo do Francie víc jak 400 letců. Otto Pavlů odjel posledním transportem 17. srpna 1939 lodí Kastelholm (mezi pasažéry byli pouze tři letci – Jiroutek, Slánský, Pavlů) a 21. srpna 1939 přistáli v Calais. Podle smlouvy s čsl. a francouzskou vládou museli naši vojáci vstoupit do cizinecké legie, s dodatkem, že v případě války Francie s Německem budou vojáci závazku zproštěni a zařazeni do útvarů francouzské armády. To se po vyhlášení války a napadení Francie německou armádou stalo a naši letci byli přemístěni do výcvikových středisek francouzského letectva, pozemní armáda pak do střediska v Agde.

There were in total seven ship transports from Gdynia, in which more than 400 airmen left for France. Otto Pavlů was aboard the last one, on 17 August 1939, a ship named Kastelholm (there were only three airmen on this one – Jiroutek, Slánský and Pavlů), arriving in Calais on 21 August 1939. As agreed by the governments of Czechoslovakia and France, the escaped Czechoslovak military had to join the French Foreign Legion, but there was a provision that, in the event of war being declared, the Czechoslovaks would be released from the Legion and transferred to join French military units. When war was declared, Czechoslovak airmen were transferred to l’Armee d’Air training airbases, while land troops were assigned to the Czechoslovak Depot at Agde.

10. září 1939 nastupuje Otto Pavlů do Chartres a po ukončení výcviku 8. března 1940 je zařazen ke stíhací jednotce II/3 jako operační pilot. Účastní se bojů s německou přesilou, německé letectvo je silnější a moderněji vyzbrojené. Rovněž pozemní boje jsou ve znamení ústupu a porážky francouzské armády. 16. června 1940 přelétá peruť II/3 do Perpignamu a po několika dnech odlétají přes Středozemní moře do Alžíru – letecká báze Relizane. Zde jsou demobilizováni a zproštěni služby ve francouzském letectvu. 5. července 1940 míří vlakem do Casablanky, odtud lodí Royal Scottman do Gibraltaru a opět lodí David Livingstone 21. července 1940 do Anglie.

On 10 September 1939, Otto Pavlů commenced his re-training at Chartres airbase, and on completion was posted, as a pilot, to GC II/3 fighter squadron on 8 March 1940. He would fight against much superior Luftwaffe units, which also had more modern equipment. Fighting on land was not very successful either and the French Army was retreating. On 16 June 1940, GC II/3 squadron withdrew to Perpignan and few days later flew across the Mediterranean to Relizane airbase, Algeria. There they were demobilised and released from their duty with l’Armee d’Air. On 5 July 1940, the Czechoslovaks went by train to Casablanca, boarded the ‘Royal Scotsman’ and sailed to Gibraltar, from here they boarded the ‘David Livingstone’ and sailed, on 21 July 1940, to England.

5. srpna 1940 vystupují v přístavu Cardiff a přes kemp Cholmondeley do československého depa RAF v Cosfordu. Otto Pavlů byl přijat do RAF – VR (dobrovolnická záloha RAF) a zařazen do 5. O.T.U. (operační výcvikové středisko). 14. září 1940 byl zařazen jako operační pilot a povýšen do britské hodnosti sergeant.

They arrived at Cardiff on 5 August 1940 and after a short stay at the Czechoslovak camp at Cholmondeley, were transferred to the Czechoslovak RAF Depot in Cosford. Otto Pavlů was accepted into the RAF – Volunteer Reserve and was posted to 5 OTU. (Operation Training Unit) for re-training. This he completed on 14 September 1940, becoming an operational pilot and promoted to the British rank of Sergeant.

Začátkem července 1940 vzniká 310. čsl. squadrona, jejíž létající i pozemní personál je složen z příslušníků naší armády. Později je vytvořena další 312. čsl. squadrona, opět s čsl. personálem, a ještě později 313. čsl. stíhací peruť. Všechny tři perutě pak létaly v čsl. křídle (wingu). Mnoho našich pilotů bylo zařazeno do britských perutí.

At the beginning of July 1940, 310 Czechoslovak Squadron was formed, with Czechoslovak airmen comprising its pilots and ground crew personnel. Another Czechoslovak Fighter Squadron (312) was established later on, and then 313 Fighter Squadron came to existence as well. All the three squadrons were part of the Czechoslovak Wing. Many Czechoslovak pilots were also deployed in British squadrons.

4. 10. 1940 je početná skupina čsl. pilotů přidělena k 1. peruti RAF (spolu s Otou Jan Plášil, K. Kuttelwascher, Štefan, Příhoda a další). V období od 4. do 31. října 1940 bojovala 1. squadrona (peruť) převážně jako noční stíhací v Bitvě o Británii. Spolu s Janem Prášilem jsou od 19. srpna 1941 do 5. května 1942 zařazeni nejprve k 54., pak k 222., 65. sqr., Otto Pavlů je v tomto období dvakrát povýšen a vyznamenán dvakrát Medailí za chrabrost a jednou Čsl. válečným křížem 1939. 5. května 1942 se Otto Pavlů vrací k 1. sqr. RAF už sám, Jan Plášil odchází do nemocnice a z ní na Inspektorát čsl. letectva v Londýně.

On 4 October 1940, several Czechoslovak pilots was posted to 1 Squadron RAF (Otto, Jan Plášil, Karel Kuttelwascher, Jan Štefan, Josef Příhoda and others). From 4 to 31 October 1940, 1 Squadron was mainly a night fighters unit which participated in the Battle of Britain. Otto and Jan Plášil were posted to 54, then 222 and 65 Sqn. During the period 19 August 1941 to 5 May 1942, Otto Pavlů was promoted twice during that time and awarded two Czechoslovak Za chrabrost (Bravery Medal) and one Czechoslovak Válečný kříž 1939 ( War Cross 1939). On 5 May 1942, Pavlů was reposted back 1 Sqn, but without Jan Plášil who had to go to hospital and then went onto the Czechoslovak Air Force Inspectorate in London.

Po odlétání předepsaných letových hodin je Otto Pavlů přemístěn k No. 1529 Bat Course a pak k A.R.F. No. 1 sqr. RAF v Croydonu.

After he completed the required number of flying hours, Pavlů was posted to No. 1529 BAT 1529 BAT Flight at Wittering, for a Beam Approach course and then to 1 Sqn. ARF – Aircraft Repair Flight in Croydon.

25. srpna 1942 dostává druhý Čsl. válečný kříž 1939. 1. října 1942 je povýšen do hodnosti F/O (Flying/officer). 3. února 1943 nastupuje F/O Otto Pavlů k 310. čsl. peruti RAF v Exeteru. Zde létá společně s Otou Hrubým, Chocholínem a dalšími na operační lety nad francouzské pobřeží jako doprovod bombardérů, hlídkovou činnost nad územím Anglie i Kanálem.

On the 25 August 1942, he was awareded his second Czechoslovak Válečný kříž 1939 ( War Cross 1939). On 1 October 1942, he was promoted to the rank of F/O (Flying Officer). On 3 February 1943, F/O Otto Pavlů was posted to 310 Czechoslovak Sqn at RAF Exeter. He joined Ota Hrubý, Vladislav Chocholín and other pilots during operation flights above the French coast, escorting bombers and patrolling southern England and the English Channel.

28. dubna 1943 – 310. a 313. čsl. peruť doprovází bitevní Whirlwindy od 263. sqr. RAF na konvoj německých lodí poblíž bretaňského pobřeží u ostrovů Les Sept Iles. Piloti 310. perutě zaútočili na silně ozbrojený konvoj 8-10 lodí. Protiletadlová palba z lodí byla velmi silná a účinná, jeden granát zasáhl a explodoval v kabině Spitfire NN-C pilotovaného Otou Pavlů. Pilot byl zřejmě ihned mrtev. Svědkem události byl Ota Hrubý, letící vedle letounu Oty Pavlů a sg. Vavřínek z 313. sqr., zajišťující horní krytí 310. sqr. a Whirlwindů. Ty odbombardovaly a několik lodí bylo zasaženo.

On 28 April 1943, 310 and 313 Czechoslovak Squadrons escorted Whirlwind fighters, from 263 Sqn., to a convoy of German ships near Les Sept Iles on the Brittany coast. The 310 Sqn pilots attacked the well-armed convoy of 8-10 ships. However, the ships had powerful and effective anti-aircraft protection, and one of their shells exploded in the cockpit of Spitfire NN-C, flown by Otto Pavlů. The pilot probably died immediately in the explosion. The incident was witnessed by Otto Hrubý, flying next to Pavlů´s plane, and Sgt. Vavřínek from 313 Sqn., who were assigned to protect 310 Sqn and the Whirlwinds from above. The bombers finished their job, though, and several ships were damaged.

Spitfire NN-C se po zásahu přetočil na záda a spadl do vod Kanálu u bretaňského pobřeží Francie. Tělo pilota nebylo nikdy nalezeno.

Spitfire NN-C turned upside down after the explosion and crashed into the English Channel near the Brittany coast. His body was never found.

Jména letců, kteří nemají hroby na pevnině, jsou vzpomenuta v Památníku letců v Runnymede – Otto Pavlů je na panelu 128.

The names of airmen with no known graves are listed on the Runnymede Memorial – Otto Pavlů is on panel no. 128.

V kostele RAF St. Clements Danes v Londýně je kniha se jmény padlých letců – ochotný kastelán mi okamžitě našel stranu velké knihy se jménem Otto Pavlů a umožnil fotografovat.

In the RAF Church (St. Clements Danes in London), there is a Rembrance book with the names of the pilots who fell: the custodian was very helpful and immediately found a page in a large Remembrance book which had the name of Otto Pavlů on it. He also kindly allowed me to take photographs.

Generál Zdeněk Škarvada žil do roku 2013 v Karviné. Na dobu prožitou v Prostějově, na Otu a jejich cesty na Otově motorce, po mnoha letech vzpomíná s úsměvem a nostalgií. Cesty Oty a Zdeňka se v Krakově rozdělily – Ota odjel do Francie, Zdeněk vstoupil do polského letectva a po porážce Polska byli při ústupu zajati vojáky Rudé armády a po několikaměsíční anabázi po sovětských vězeních a táborech se podařilo celé skupině letců přes Oděsu, Port Said, Bombay, Freetown dostat 27. října 1940 do Liverpoolu v Anglii. Samozřejmě se ihned hlásili v Cosfordu a po absolvování výcviku na britských strojích se zapojili do bojů na válečném nebi.

Otto´s friend General Zdeněk Škarvada lived in Karviná until 2013. With a nostalgic smile on his face he was recalling the days when he had been living in Prostějov and he and Otto would ride Otto´s motorbike. Their paths separated in Krakow – Otto left for France, while Zdeněk joined the Polish Air Force, when Poland was defeated, they were captured by Red Army troops and after several months in a number of Soviet prisons and camps the whole group of airmen were released and managed, via Odessa, Port Said, Bombay and Freetown, to reach Liverpool on 27 October 1940. Of course, they immediately went to Cosford and after they re-trained to fly British aircraft, they also participated in aerial combats.

Když se Ota dozvěděl, že je Zdeněk v Anglii, poslal mu v dopise 5 liber – do začátku, který nebyl určitě lehký. Dodnes Zdeněk lituje, že je Otovi nemohl vrátit – na žádném letišti se nepotkali. 4. února 1942 byl Zdeněk donucen opustit pro poruchu motoru svůj Spitfire padákem nad Kanálem a „koupal se v moři“. Zajali jej Němci a do konce války byl v zajateckých táborech. S Otou se tedy nemohl setkat.

When Otto learned that Zdeněk was in England, he sent him ₤5 in an envelope so that Zdeněk had some initial assistance – Otto could well imagine how difficult the early days could be. Zdeněk really regretted, until his dying day that he have been unable to repay the money back to Otto – they didn´t meet at any airfield. On 4 February 1942, Zdeněk had to bail-out from his Spitfire above the English Channel because of engine failure, and “had a bath in the sea”. He was imprisoned by the Germans and spent the rest of the war in PoW camps. That is why he and Otto never met again.

Jan Plášil v roce 1948 emigroval zpátky do Anglie a do ČR se vrátil v roce 1998, „našel“ jsem ho v nemocnici v Lázních Bohdaneč, zde se léčil po těžké autonehodě. Postavil dům v Práskačce a při každém z mých telefonních hovorů mi slíbil, že až se přestěhuje, rozbalí archiv z války a něco mi najde. Nedošlo k tomu, v roce 2002 zemřel a o dva roky později jeho žena. Noví majitelé domku po Plášilových, s kterými jsem několikrát hovořil, také jen slibují… a nic!

In 1948 Jan Plášil again went into exile to England, and returned to the Czech Republic in 1998. I “found” him in Bohdaneč Spa where he was recovering from a serious car accident. He had built a house in Práskačka and whenever we were talking on the ‘phone, he promised to open his war archive after they move to the house, and try to find something for me. This, however, never happened, as he died in 2002, followed by his wife two years later. I also talked to the new owners of Plášil´s house several times, and they also made promises, but…

Letošní pietní akt při 70. výročí smrti Otto Pavlů, v roce 1991 povýšený in memoriam do hodnosti plukovníka letectva v. v., konaný v roce 2013, byl důstojný a hlavně zasloužený. Domnívám se, že by nemělo být vzpomínáno jen při „kulatém“ výročí. Vždyť lidé jako Otto Pavlů a všichni, kteří ve válce padli a i ti, kteří se vrátili po roce 1945 a ještě žijí nebo už odešli tam do výšek, mezi mraky, kde létali a bojovali, si tu vzpomínku a úctu zaslouží každoročně. A vzpomenout by si měli i mladší. Všichni ti, kteří bojovali ve 2. světové válce na straně spojenců ve vzduchu, na moři, v zákopech i v domácím odboji proti těm, kteří rozpoutali 2. světovou válku, bojovali a umírali i za naši svobodu.

The commemorative ceremony on the occasion of the 70th anniversary of Otto Pavlů´s death, who was promoted, in memoriam in 1991, to the rank of plukovník (Colonel) in the Czech Air Force, was held in 2013 and it was full of dignity but also well-deserved. I believe that it should not be only significant anniversaries on which we remember people like him. I believe that all those men who fell in WWII, including those who came back after 1945 and are still alive or who have already gone up to the clouds where they used to fly and fight, should be remembered every year. And also the younger generation should pay tribute to them. All the men fighting in World War II on the side of the Allies – whether in the air, on the sea, in trenches or who were members of the underground resistance – against those who had started the war, all these men were also fighting and died for our freedom.

Medal / Medals awarded:

Czechoslovakia :

2 Válečný kříž 1939 / War Crosses 1939
2 Za chrabrost před nepřítelem / Gallantry facing the enemy medal
Za zásluhy I st. / Medal of Merit Grade I – in memoriam
Pamětní medaile československé armadý v zahraničí F-VB / Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain bars – in memoriam

France :

Croix de Guere

Britain :

1939-1945 Star (Battle of Britain Clasp) – in memoriam
Air Crew Europe Star – in memoriam
Defence Medal – in memoriam

Otto Pavlů je uveden spolu s dalšími 2.936 piloty, Bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent:

Otto Pavlů is commemorated, along with the other 2936 Battle of Britain pilots, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Otto Pavlů je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

Pomník / Memorial at Světlá pod Ještědem

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

P.S. V době, kdy byl připravován článek k tisku, přišla zpráva z Ostravy, že 11. 5. 2013 zemřel ve věku 95 let brig. generál Zdeněk Škarvada. Věnuji proto těch pár stránek o Otovi Pavlů i k uctění památky a vzpomínku na statečného, dobrého člověka a přítele, gen. Zdeňka Škarvadu.

P.S. When this article was ready to be printed, we received a sad message from Ostrava saying that Brig. General Zdeněk Škarvada died on 11 May 2013 (aged 95). Therefore I would like to dedicate this article about Otto Pavlů also to Gen. Zdeněk Škarvada, a brave man and Otto´s good friend.

© Vladislav Bulíř (Bohušu)

Article last updated: 23.01.2019.