Josef Hýbler

Jeden z hrstky

* 18/09/13, Prague, Czechoslovakia.

† 09/01/84, Hemel Hempstead, UK.

The Early Years
První roky

Josef Emil Hýbler was born in Prague, Czechoslovakia, on 18 September 1913, the 2nd son of Josef, a Prague Police Inspector and his wife Marie née Hladová. A sister was born in 1923. The family lived in the Motol district of Prague.

Josef Emil Hýbler se narodil v Československu v Praze, 18. září 1913 jako druhý syn Josefa, pražského policejního inspektora a jeho ženy Marie, rozené Hladové. Jeho sestra se narodila v roce 1923. Rodina žila v pražské čtvrti Motol.

In 1919 he started his schooling, initially at Primary school in the nearby Košíře district of Prague, and then to Grammar School in the Smíchov district of Prague, where he completed his schooling. He had a natural talent for learning languages, and at school learned rudimentary German, French and Latin. This was encouraged by his parents who sent him to stay, during the school holidays, with a German family where he quickly became fluent. As a youth he began to developed his lifelong interest in mechanics and so, on completion of his 4th year, Josef went to Technical school where he studied mechanical engineering, graduating in 1932. Whilst at this school he also learnt English.

V roce 1919 začal navštěvovat školu, nejprve základní školu poblíž pražské čtvrti Košíře a poté reálné gymnázium na Smíchově, kde dokončil své vzdělání. Měl přirozený talent na jazyky a ve škole se naučil základům němčiny, francouzštiny a latiny. V tom mu pomohli jeho rodiče, když ho během školních prázdnin poslali na pobyt v německé rodině, kde se brzy naučil plynně mluvit. V mládí začal rozvíjet svůj celoživotní zájem o techniku a tak po dokončení čtvrtého ročníku nastoupil na vyšší průmyslovou školu, kde studoval strojírenství, zatímco se na této škole naučil také anglicky. Absolvoval v roce 1932.

Military Service.
Vojenská služba

On completion of his education he was required to undertake his compulsory Military Service. For this, he chose to join the recently formed Czechoslovak Air Force. Initially, he reported for duty at Prague-Kbely airbase on 30 September 1932. Three days later he was assigned to the Military Aviation College at Prostějov. Here he was trained as an aerial observer in dual-seat bi-planes. His training lasted for nine months and on completion, he was posted to the 1st Air Regiment ‘Tomáš Garrigue Masaryk’ at Prague-Kbely airbase. He served at this airbase until March 1934 when his Military Service was completed, by which time he had been promoted to the rank of četař aspirant (Sgt).

Po ukončení studia byl povolán do povinné vojenské služby. Rozhodl se, že nastoupí do nedávno založeného
Československého letectva. Nejprve nastoupil do služby na základnu v pražských Kbelích 30. září 1932. Tři dny poté byl odeslán do školy pro důstojníky letectva v Prostějově, kde byl vycvičen jako letecký pozorovatel ve dvoumístných dvouplošnících. Výcvik trval devět měsíců a po jeho ukončení byl přidělen k 1. vojenské jednotce “Tomáš Garrigue Masaryk” na základně ve Kbelích. Zde sloužil až do března 1934, kdy dokončil vojenskou službu v hodnosti četaře.

On his discharge he joined Alter-Volanský a spol. at Košíře, Prague, where he was employed as a technical clerk. In October of that year, he started a course at the Technical University where he studied mechanical engineering.

Po propuštění do zálohy se stal zaměstnancem firmy Alter-Volanský a spol. v Praze – Košířích, kde byl zaměstnán jako technický úředník. V říjnu toho roku začal studovat na Vysokém učení technickém, kde studoval obor strojírenství.

Return to the Czechoslovak Air Force
Návrat do Československého letectva

By the mid 1930s Hitler and the Nazi party were in power in neighbouring Germany and were starting to build up the country’s military forces. For Czechoslovakia, this was a cause for serious concern and in turn, it commenced increasing its own Army and Air Force to protect itself against possible aggression from Nazi Germany.

Do poloviny 30. let získal Hitler a nacistická strana moc v sousedním Německu a začaly se formovat německé vojenské síly. Pro Československo to byl důvod pro vážné obavy, což vedlo k posilování vlastního vojska a letectva pro obranu proti možné agresi ze strany nacistického Německa.

The Czechoslovak Air Force made preparations to expand its number of military pilots, either directly or indirectly, via the ‘1000 pilots for the Nation’ scheme. This was a new initiative by the Czechoslovak Government and leading industrialists who did not want to antagonize Nazi Germany by openly expanding its Air Force. Under this initiative young Czechoslovaks received flying instruction, in their spare time, to qualify for their flying licenses as ‘sports’ pilots.

Československé letectvo se připravovalo zvýšit počet vojenských pilotů a to přímo či nepřímo v projektu “1000 nových pilotů republice”. Šlo o novou iniciativu československé vlády a velkých průmyslníků, kteří se nechtěli otevřeně postavit nacistickému Německu posilováním svého letectva. V tomto projektu získali ve svém volném čase mladí Čechoslováci letecký výcvik v rámci školení pro získání licence „sportovních“ pilotů.

Josef was one of the many young Czechoslovaks who responded to meet the rising threat from Germany. He volunteered to rejoin the Air Force on 1 January 1935. His first posting was to his former Observation squadron based at Prague Kbely airbase. Here at his new rank of podporučík (P/O) he was in command of the aerial observers.

Josef byl jedním z mnoha mladých Čechoslováků, kteří odpověděli na výzvu k obraně proti hrozbě Německa. Proto se 1. ledna 1935 přihlásil jako dobrovolník do letectva. Poprvé byl umístěn na své původní působiště v průzkumné jednotce na letecké základně v Praze, Kbelích. Zde ve své nové hodnosti podporučíka velel leteckým pozorovatelům.

He was selected for pilot training and on 1 October 1935 was assigned to the Military Academy at Hranice whilst waiting for his elementary flying training to commence at the Military Aviation Academy Prostějov. At Prostějov he completed his pilot training on 1 August 1937 and was promoted to the rank of poručík (P/O).

Byl vybrán do pilotního výcviku a 1. října 1935 byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích, zatímco čekal na to, až začne jeho základní letecký výcvik na Vojenské letecké akademii v Prostějově. Tam také 1. srpna 1937 svůj pilotní výcvik absolvoval a byl povýšen do hodnosti poručíka.

He was selected for fighter pilot training, also at Prostějov, and successfully graduated in March 1938. Josef was then posted to the 4th Air Regiment at Pardubice which was equipped with Avia B-534 bi-plane fighter aircraft. By the time of the German occupation of Czechoslovakia, on 15 March 1939, he had accumulated about 430 flying hours.

V Prostějově byl také vybrán do výcviku stíhacích pilotů a ten úspěšně absolvoval v březnu 1938. Josef byl pak odvelen ke 4. vojenskému pluku v Pardubicích, který byl vybaven bitevním dvouplošníkem Avia B-534. Do německé okupace Československa 15. března 1939 nalétal asi 430 hodin.

The occupation commenced at 06:30 that morning when German troops and Luftwaffe aircraft crossed the borders into Czechoslovakia. They were unopposed as the Czechoslovak Air Force and Army had been ordered by Dr Emil Hácha, the Czechoslovak President, not to resist the invaders.

Toho dne v 6.30 hod. došlo k okupaci. Německé jednotky a letouny Luftwaffe překročily hranice Československa. Nebyl jim kladen odpor, neboť československý prezident, Dr. Emil Hácha nařídil československým leteckým silám a vojsku, aby okupantům nekladly odpor.

Poland
Polsko

After the occupation the Czechoslovak Air Force was quickly disbanded by the Germans and all personnel dismissed. The same fate befell most of those serving in the Czechoslovak Army. For the military personnel and many patriotic Czech citizens, this was a degrading period. Many sought to redress this shame and humiliation. News soon began to be covertly spread in Czechoslovakia that Ludvík Svoboda, a former distinguished Czechoslovak Legionnaire from WW1, was in Poland forming military units which would fight for the liberation of Czechoslovakia.

Po okupaci Němci československé letectvo narychlo rozpustili a veškerý personál byl propuštěn. Stejný osud postihl většinu těch, kteří sloužili v československé armádě. Pro vojenský personál a mnohé české vlastence to byla ponižující doba. Mnozí se snažili tuto hanbu a ponížení napravit. Brzy se v Československu začaly tajně šířit informace o tom, že Ludvík Svoboda, dřívější uznávaný československý legionář z 1. světové války, je v Polsku a sestavuje vojenské jednotky, které by bojovaly za osvobození Československa.

Many former Czechoslovak military personnel made plans to escape to Poland to enlist in Svoboda’s units. Josef was one and planned his to escape to Poland. In June 1939, he went to Ostrava, which was near the Polish border and successfully crossed the border to Poland on 7 June 1939, reporting to the Czechoslovak Consulate in Krakow on 17 June.

Mnozí bývalí českoslovenští vojenští příslušníci plánovali uniknout do Polska, aby se přihlásili do Svobodových jednotek. Josef byl jedním z nich a plánoval svůj útěk do Polska. V červnu 1939 odjel do Ostravy poblíž polské hranice a úspěšně překročil hranice s Polskem dne 7. června 1939. Poté se 17. června přihlásil na československém konzulátu v Krakově.

The Czechoslovak escapers were to find that Poland was not permitting the formation of foreign military units on its territory. However Czechoslovak officials in Poland had been in negotiations with France, a country with which Czechoslovakia had an Alliance Treaty. Under French law, foreign military units could not be formed on its soil during peacetime. The Czechoslovak escapers, however, could be accepted into the French Foreign Legion with the agreement that should war be declared they would be transferred to French military units. The Czechoslovaks would, however, have to enlist with the French Foreign Legion for a five-year term. The alternative was to be returned to occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further retribution to their families.

Českoslovenští uprchlíci však zjistili, že Polsko nedovoluje vytvoření zahraničních vojenských jednotek na svém území. Českoslovenští představitelé v Polsku už mezitím vyjednávali s Francií, se kterou mělo Československo spojeneckou smlouvu. Podle francouzského práva nesměly na půdě Francie vznikat zahraniční vojenské jednotky v době míru. Českoslovenští uprchlíci však mohli být přijati do francouzských zahraničních legií s příslibem, že v případě vypuknutí války budou převeleni do francouzských vojenských jednotek. Čechoslováci se však museli zapsat u francouzské cizinecké legie na dobu pěti let. Alternativou byl návrat do okupovaného Československa a hrozba trestu za útěk – obvykle vězením nebo popravou s následnými persekucemi jejich rodin.

Josef chose to go to France and whilst waiting for transportation to be arranged he was temporarily billeted at the Czechoslovak transit camp at Malé Bronowice, a derelict former Austro-Hungarian army camp on the outskirts of Krakow. Here he was assigned the role of Intelligence Officer.

Josef se rozhodl odjet do Francie, a zatímco čekal na transport, byl dočasně ubytován v československém tranzitním táboře Male Bronowice, opuštěném bývalém rakousko-uherském vojenském táboře na okraji Krakova. Zde působil jako zpravodajský důstojník.

At the end of July, with other escaped Czechoslovak airmen, he travelled by train to Gdynia, Poland, where, on 17 August, they boarded the Kastelholm, a Swedish ship, which took them to France. A total of 88 Czechoslovak airmen and 189 Czechoslovak soldiers were on board on what was to be the last departure of Czechoslovak military personnel to France as the German invasion of Poland would soon commence.

Na konci července odcestoval s dalšími uprchlými československými letci vlakem do polské Gdyně, kde se 17. srpna nalodili na švédskou loď Kastelholm, která je odvezla do Francie. Na palubě bylo celkem 88 československých letců a 189 československých vojáků. Šlo o poslední transport československého vojenského personálu do Francie. Krátce poté došlo k německé invazi do Polska.

It was to be a dramatic voyage as the ‘Kastelholm’ was designed for coastal cruising, not sea voyages, and on the voyage down the Baltic Sea they encountered a severe storm. To try and avoid the rough seas, the ‘Kastelhom’s’ Captain steered his ship to the calmer seas near the coast. However, the coast was German and this manoeuvre caused considerable consternation to the Czechoslovaks on board.

Nastala dramatická cesta. Loď Kastelholm byla určena pro pobřežní, nikoliv námořní plavbu po Baltském moři. Tam ji zastihla silná bouře. Kapitán Kastelholmu se snažil vyhnout otevřenému moři a navedl tedy loď do klidnějších vod poblíž pobřeží. To bylo ale německé a tento manévr vyvolal u Čechoslováků na palubě nemalé zděšení.

Josef was on of the delegation of Czechoslovaks on board who went to see the Captain. They pointed out to him that with the Czechoslovak escapers on board, that should the Germans board the ship, not only the Czechoslovaks on board would be in big trouble but also the ship’s Captain. Realising the predicament they were all now in, the Captain steered back out into the stormy seas. The ship arrived in Calais, France on 21 August 1939.

Josef byl členem delegace Čechoslováků na palubě, kteří se vypravili za kapitánem. Upozornili ho, že pokud by se Němci dostali na palubu lodi, která převáží československé uprchlíky, ocitli by se ve velkých nesnázích nejen oni, ale i sám kapitán. Ten si uvědomil tíhu situace, ve které se všichni nacházejí a vyvedl loď zpět na bouřlivé moře. Loď dorazila 21. srpna 1939 do francouzského Calais.

France
Francie

Initially the Czechoslovaks were housed at a French Foreign Legion transit camp near Paris whilst waiting for arrangements to be made for their transfer to the Legion’s training camp at Sidi-bel-Abbes, in Algeria. Before those arrangements were completed, war was declared and instead Josef and other Czechoslovak airmen were transferred to the l’Armée de l’Air at their airbase at Dugny, near Paris.

Nejprve byli Čechoslováci umístěni v transitním táboře Francouzské cizinecké legie poblíž Paříže a čekali na to, až bude dohodnut jejich přesun do legionářského výcvikového tábora v Sidi-bel-Abbes v Alžíru. Než došlo k dohodě, byla vyhlášena válka a namísto toho byl Josef a další českoslovenští letci přesunuti do l’Armée de l’Air, na základnu Dugny poblíž Paříže.

He was assigned to Centre d’Instruction de Chasse at Chartres on 9 October 1939 for re-training on French equipment as well as French language lessons. Whilst at Chartres he organised a choir amongst his fellow Czechoslovak airmen there and under his baton they practised. The choir performed several concerts including at Paris where they sang at concerts which included several show-business starts of that era including Gracie Fields and Jack Hilton.

Josef byl 9. října 1939 odvelen do stíhacího učiliště Centre d’Instruction de Chasse v Chartres, pro přecvičení na francouzském vybavení a pro výuku francouzštiny. Zatímco v Chartres zorganizoval mezi svými tamními československými spolubojovníky pěvecký sbor, který zkoušel pod jeho taktovkou. Sbor se představil na několika koncertech. Vystupovali i v Paříži, kde zpívali na koncertech dokonce i s několika hvězdami tehdejšího show-byznysu včetně Gracie Fieldsové a Jacka Hiltona.

His re-training was completed at the end of April 1940. The German invasion of France commenced on 10 May and two days later Josef, at the rank of Sergeant, and two other Czechoslovak pilots were posted to GC II /2, based at Laon-Chambry airbase, near the Belgium border, which was equipped with MS-406 fighter aircraft.

Výcvik dokončil koncem dubna 1940. Německá invaze Francie následovala 10. května a o dva dny později byl Josef v hodnosti četaře s dalšími dvěma československými piloty odvelen na GC II /2 k belgickým hranicím na základnu Laon-Chambry, která byla vybavena bojovým letounem MS-406.

When the Germans invaded France, the rapidity of their Blitzkrieg caused GC II/ 2 to frequently evacuate their airfields as they retreated westward. Laon-Chambry was evacuated on 16 May and GC II/2 went to Plessis-Belleville. On 21 May they moved to Chissey, on 15 June to Feurs, the next day to St Symphorien d’Ozions, and finally on 17 June to Montpellier airbase in south-west France.

Když Němci napadli Francii, způsobila rychlost jejich bleskové války, že GC II/ 2 často evakuovala při ústupu na západ své letecké základny. Laon-Chambry byla evakuována 16. května a GC II/2 se přesunula do Plessis-Belleville. Poté se 21. května přesunula do Chissey 15. června do Feurs a následující den do St. Symphorien d’Ozions a nakonec 17. června na základnu do Montpellier na jihovýchodě Francie.

France capitulated on 22 June. GC /II Czechoslovak airmen were released from l’Armée de l’Air service and travelled by coach to Port Vendres about 190 km away near the Spanish border, for evacuation. With other Czechoslovak airmen, Josef sailed on 24 June 1940 aboard the ‘General Chanzy’ to Oran, Algeria. They then went by train to Casablanca, Morocco and after a five- day wait were able to board the ship ‘ Gib-el-Ders’ which took them to Gibraltar. Here they transferred to the ‘Neuralia’ which sailed in a convoy to England, arriving at Liverpool on 12 July 1940.

Dne 22. června Francie kapitulovala. Českoslovenští letci v GC /II byli propuštěni ze služby v l’Armée de l’Air a odcestovali k evakuaci autobusem do Port Vendres asi 190 km od španělských hranic. S dalšími československými letci odplul Josef 24. června 1940 na palubě lodi ‘General Chanzy’ do Oranu v Alžíru. Poté odjeli vlakem do marocké Casablancy a po pěti dnech čekání se mohli nalodit na loď ‘Gib-el-Ders’, která je odvezla do Gibraltaru. Zde přestoupili na ‘Neuralii’, která plula v konvoji do Anglie. Dne 12. července 1940 dorazili do Liverpoolu.

England
Anglie

On arrival to England they were initially based at the Czechoslovak transit camp at Cholmondeley. Josef was accepted into the RAF VR, at the rank of P/O on 2 August and transferred to the Czechoslovak Airmen’s Depot at Cosford where the airmen commenced English lessons as well as RAF training.

Po příjezdu do Anglie byli nejprve umístěni v československém tranzitním táboře v Cholmondeley. Josef byl 2. srpna přijat do dobrovolné zálohy britského Královského letectva (RAF) v hodnosti poručíka a přestoupil do Czechoslovak Airmen’s Depot v Cosfordu, kde letci absolvovali kurzy angličtiny a výcvik RAF.

On 28 September, Josef was assigned to 6 OTU [Operational Training Unit] at Sutton Bridge for re-training to Hurricanes. On completion of his re-training, he was posted to 310 (Czechoslovak) Sqn at Duxford who were equipped with Hurricane Mk Is. His arrival at 310 Sqn was during the closing days of the Battle of Britain and his first operational flight was on 25 October for an uneventful patrol in Hurricane V6642. He flew a further two uneventful patrols, on 27 and 28 before the Battle of Britain finished on 31 October 1940.

Dne 28. září byl Josef povolán k 6. operačnímu výcvikovému středisku v Sutton Bridge pro přeškolení na letounech Hurricane. Po skončení výcviku byl umístěn k 310. (tj. československé) stíhací peruti v Duxfordu, která byla vybavena letouny Hurricane Mk Is. Jeho příjezd připadl na poslední dny Bitvy o Británii a jeho první operační let se uskutečnil 25. října jako klidný hlídkový let na letounu Hurricane V6642. Následovaly ještě další dva klidné hlídkové lety, 27. a 28. října ještě před koncem Bitvy o Británii 31. října 1940.

Josef stayed with 310 Sqn until 27 April 1942. During this period his squadron was based at Martlesham Heath, Suffolk, Dyce, Scotland, Perranporth, Cornwall and Warmwell, Dorset. It was an uneventful time, mainly flying convoy patrols and the occasional scramble.

Josef setrval u 310. perutě až do 27. dubna 1942. Během této doby byla jeho peruť umístěna v Martlesham Heath v Suffolku, Dyce ve Skotsku, Perranporth v Cornwallu a Warmwellu v Dorsetu. Byla to klidná doba především s leteckými hlídkovými lety v konvoji jen s příležitostnými výkyvy.

On one patrol, on 3 July 1941, due to engine failure, he had to make a forced landing in his Hurricane II, Z2341, near Clacton, Essex. He escaped unhurt. During November 1941, while based at Dyce, Scotland, the squadron converted from their Hurricanes IIa’s to Spitfire Mk Vb’s.

Při jednom hlídkovém letu, 3. července 1941, musel kvůli poruše motoru nouzově přistát se svým Hurricanem II, Z2341, poblíž Clactonu v Essexu. Vyvázl bez zranění. Během listopadu 1941, zatímco byl na základně v Dyce ve Skotsku, peruť vyměnila letouny Hurricane IIa za letouny Spitfire Mk Vb.

Josef was an accomplished musician, playing the violin and piano. On social evenings he was noted for his piano playing and the singing of patriotic Czechoslovak songs which was very welcome to his fellow Czechoslovak airmen.

Josef byl velmi dobrý hudebník. Hrál na housle a na klavír. Během společenských večerů byl oceňován pro svou hru na klavír a zpěv vlasteneckých československých písní, což se velmi líbilo jeho československým spolubojovníkům.

During his posting to 310 Sqn, he was promoted to F/O on 27 December 1940 and to F/Lt on 27 December 1941.

Během svého působení u 310. perutě byl 27. prosince 1940 povýšen do hodnosti nadporučíka, a 27. prosince 1941 do funkce velitele letky.

He remained with 310 Sqn until 27 April 1942 when he was posted to 234 Sqn at Portreath, Cornwall and flew Spitfire Mk Vb’s. Whilst here, ill health caused by operational flying resulted in his spending two months in hospital; this was to be the end of his operational flying career. After convalescing, he was posted, on 14 September 1942, as a Flight Commander to 286 Sqn, in Army Co-operation Command. The squadron was based at Colerne, Wilts. and its role was to provide anti-aircraft co-operation with the army. This was usually gun-laying training and target towing for army anti-aircraft gunnery training, usually flying old Hurricane aircraft. He stayed with 286 Sqn until the 26 November 1942.

U 310. stíhací perutě sloužil do 27. dubna 1942. Poté byl převelen k 234. peruti v Portreath v Cornwallu a létal na Spitfiru Mk Vb. Tam kvůli špatnému zdravotnímu stavu v důsledku operačních letů musel strávit dva měsíce v nemocnici. To znamenalo konec jeho kariéry operačního stíhacího letce. Po rekonvalescenci byl 14. září 1942 převelen jako velitel letky k 286. peruti ve vojenském kooperačním velitelství. Peruť měla základnu v Colerne ve Wiltsu. Jejím úkolem bylo zajišťovat s armádou protileteckou spolupráci. Obvykle šlo o výcvik zaměřování a vlekání cílů pro armádní střelecký výcvik letectva, obvykle s využitím starého letounu Hurricane. Josef sloužil u 286. peruťě až do 26. listopadu 1942.

His next posting, on 5 December 1942, was to 57 OTU, at Eshott, near Newcastle upon Tyne, where he was Instructor and Flight Commander training fighter pilots on Miles Masters trainers and Spitfires. He was stationed here until 10 January 1944.

Poté působil od 5. prosince 1942 v 57. operačním výcvikovém středisku v Eshottu poblíž Newcastle upon Tyne, kde pracoval jako instruktor a velitel výcvikové letky stíhacích pilotů na trenažérech
Miles Masters a letounech Spitfire. Zde byl stacionován až do 10. ledna 1944.

Josef’s was then posted to Coltishall, Norfolk for training as a Flight Controller with 68 Sqn. They were a night-fighter squadron, with one flight of the squadron consisting of Czechoslovak pilots and airborne radar-operators. He remained in this role until 8 August 1945, during which time the squadron was redeployed to Fairwood Common on the Gower peninsular and later to Castle Camps near Newmarket, Suffolk. He returned to Czechoslovakia on 19 August 1945.

Josef byl pak odvelen do Coltishallu v Norfolku pro výcvik na důstojníka letecké kontrolní služby u 68. stíhací perutě. Šlo o noční stíhací peruť s jednou letkou složenou z československých pilotů a vzdušných radarových operátorů. Zde působil ve své pozici do 8. srpna 1945 a během této doby byla peruť přesunuta to Fairwood Common na poloostrově Gower a později do Castle Camps poblíž Newmarketu v Suffolku. Do Československa se vrátil 19. srpna 1945.

Post WW2
Období po 2. světové válce

On return to his homeland, Joseph remained in the Czechoslovak Air Force, with the rank of kapitan, initially at their HQ at Prague-Karlín. In October he was posted to the 1st Air Regiment, based at Prague-Kbely airbase, to organise their flight control facility. In mid November he enrolled at the Military Staff College in Prague from where he graduated in 1947. Josef was then posted to Brno airbase where he was Head of Department until the end of February 1948. During this period he was promoted to the rank of Major.

Po návratu do vlasti Josef zůstal u československého letectva v hodnosti kapitána nejprve na velitelství v Praze – Karlíně. V říjnu byl odvelen k 1. leteckému pluku, na základně v Praze – Kbelích, aby zorganizoval leteckou kontrolní službu. V polovině listopadu nastoupil do Vysoké školy válečné v Praze, kterou dokončil v roce 1947. Poté byl přidělen na brněnský letecký útvar, kde působil jako přednosta oddělení až do konce února 1948. Zde dosáhl hodnosti majora.

Following the Communist take-over on 25 February 1948, the Czechoslovaks who fought for the Allies in WW2 were regarded as returning liberators and hero’s but viewed as undesirable citizens in the new Czechoslovakia. Instead, they were now considered by the new regime as traitors to their country, corrupt and only suitable to do menial, manual work or kept in remedial camps until they embraced Communist ideology.

Po nástupu komunistické moci 25. února 1948 se o Čechoslovácích, kteří bojovali za spojence ve 2. světové válce, mluvilo jako o vracejících se osvoboditelích a hrdinech, ale bylo na ně nahlíženo jako na občany nepohodlné pro nové Československo. Namísto toho je nový režim považoval za zrádce vlasti – zkorumpované a vhodné jen pro podřadnou manuální práci nebo pro pobyt v nápravných táborech do té doby, než přijali komunistickou ideologii.

At the beginning of March 1948 he was initially put on holiday leave and on 1 May put on waiting leave from the Czechoslovak Air Force. This was a procedure experienced by many of his former RAF colleagues as the Communists removed them from their work-place whilst they decided what to do with these airmen who could undermine the new Communist regime. Aware that he unlikely to be able to return to the Air Force, he moved back to Prague, staying at his father’s flat and started to look for future employment. He was an accomplished linguist and, in addition to Czech, was fluent in English, French and German, during his time in France and England he had perfected his fluency in French and English. He was offered work as a language teacher at Revoluční odborové hnutí – Revolutionary Trade Union Movement (ROH) – the Institute of Modern Languages in Prague. When on 1 November he was dismissed from the Czechoslovak Air Force he immediately started his new employment.

Začátkem března 1948 byl nejprve z československého letectva dán na dovolenou a 1. května na dovolenou s čekaným. Stejný postup zažilo mnoho jeho dřívějších kolegů z RAF, když je komunisté odvolali z jejich pracovních míst, zatímco se rozhodovali, co budou dělat s těmito letci, kteří by mohli podkopávat nový komunistický režim. Byl si vědom toho, že už se pravděpodobně nebude moci vrátit k letectvu a odstěhoval se zpět do Prahy, kde bydlel v bytě svého otce. Začal tedy hledat zaměstnání. Byl velmi dobrý lingvista a kromě češtiny mluvil plynně anglicky, francouzsky a německy. Ve francouzštině a v angličtině se zdokonalil právě během svého působení ve Francii a v Anglii. Dostal nabídku pracovat jako učitel jazyků v Revolučním odborovém hnutí (ROH) – v Ústavu moderních řečí v Praze. Když byl 1. listopadu dán do výslužby z československého letectva, ihned nastoupil do nového zaměstnání.

During this period, in conjunction with Ota Tulačka, another patriotic Czechoslovak, Josef set up an escape organisation known as ‘Cyril’, which smuggled prominent people across the border at Všeruby, a small village, near the town of Kdyně, about 1 km from the border to the American Zone of Germany. Josef was based in Prague while Tulačka, also Prague based, managed the Všeruby end of the escape line. Josef organised escapers in Prague and passed them down the escape organisation. For security reasons, only Tulačka knew those at the Všeruby end of the escape organisation.

Ve stejné době vybudoval Josef ve spolupráci s Otou Tulačkou, dalším československým vlastencem, organizaci známou jako “Cyril”. Ta převáděla prominenty přes hranice ve Všerubech, malé vesnici poblíž městečka Kdyně, přibližně 1 km od hranice a od americké zóny v Německu. Josef zůstával v Praze, zatímco Tulačka, který také působil v Praze, koordinoval únikovou cestu až do Všerub. Josef organizoval uprchlíky v Praze a předával je dále převaděčské skupině. Z bezpečnostních důvodů znal ostatní z konce převaděčské skupiny ve Všerubech pouze Tulačka..

The organisation was very successful; between March 1948 and April 1949 about 113 Czechoslovaks were assisted in their escape to the west, amongst them were former RAF colleagues G/Capt. Alexander Hess and W/O Oldřích Sichrovský. US Intelligence Agencies also used the organisation to take selected Czechoslovaks to the American Zone.

Tato organizace byla velice úspěšná a od března 1948 do dubna 1949 poskytla pomoc asi 113 Čechoslovákům během jejich útěku na západ, mezi nimiž byli i bývalí kolegové z RAF: plukovník Alexander Hess a letecký mechanik Oldřich Sichrovský. Využívaly ji i americké výzvědné služby, které tak dostávaly vybrané Čechoslováky do americké zóny.

For security, Tulačka and Josef did not know each others real name. Within the escape organisation Tulačka used the code-name of ‘Cyril’ while Josef went under the code-name of ‘Vašek’. To the US Agencies, he was known as ‘Blackwood’. The escapers would be taken first to Kdyně, either by car or train and then by car to Všeruby. Here they would be met by the Commander of the local Sbor Národní Bezpečnosti – Corps of National Security – station and either he or one of his three subordinates would escort the escapers to the border and hand over to the German border guards. The Czechoslovak border guards received payments for their ‘co-operation’.

Ani Tulačka, ani Josef pro jistotu navzájem neznali svá skutečná jména. V rámci převaděčské organizace používal Tulačka krycí jméno „Cyril“, zatímco Josef vystupoval pod krycím jménem „Vašek“ a pro americké služby byl „Blackwood“. Uprchlíci byli autem nebo vlakem převáženi nejprve do Kdyně, a poté autem do Všerub. Zde se setkali s velitelem stanice místního Sboru národní bezpečnosti a poté je on nebo jeden z jeho tří podřízených doprovodili na hranici a předali německé pohraniční stráži. Příslušníci SNB dostávali za svou „spolupráci“ zaplaceno.

Josef was betrayed to the StB – Státní bezpečnost – the State Security police by an acquaintance who was an ardent Communist sympathiser and had become suspicious of his activities.

Josefa vyzradil StB jeho známý, který byl horlivým sympatizantem komunistů a začal o Josefových aktivitách pochybovat.

Since the winter, when border crossings were becoming difficult because of winter weather, Tulačka and Josef, along with many other patriotic former other airmen and soldiers, had participated in preparing for an armed putsch to overthrow the Communist regime in 1949. Unfortunately, the group was infiltrated by an StB informer and several hundred patriots were arrested.

Od zimy, kdy začal být přechod hranice obtížný kvůli špatnému počasí, se Tulačka a Josef spolu s mnoha dalšími vlasteneckými bývalými piloty a vojáky zúčastňovali příprav na ozbrojený puč, kterým chtěli roku 1949 svrhnout komunistický režim. Bohužel, skupina byla infiltrována agentem StB a několik stovek vlastenců bylo zatčeno.

Josef was arrested on 10 March 1949, but ironically, despite the StB having had him under their surveillance, they were unaware that he was ‘Vašek’ and of his involvement with people smuggling. During his interrogations, he was repeatedly beaten resulting in him being reduced to little more than a suppurating heap of flesh and having to be taken to hospital for treatment. Both Tulačka and Josef were indicted for anti-State activities.

Josef byl zatčen 10. března 1949, ale ironií osudu se i přes sledování StB nedozvěděla, že právě on byl „Vašek“ a ani nevěděla o jeho aktivitách při převádění lidí. Během výslechů byl opakovaně bit. Zbyla z něj tehdy jen hnisavá hromádka masa a musel být proto odvezen k ošetření do
nemocnice. Tulačka i Josef byli obžalováni za protistátní aktivity.

On 20 July 1949 Josef was tried and sentenced to 13 years imprisonment. Five of the patriots arrested were executed.

Dne 20. července 1949 byl Josef odsouzen ke 13 letům vězení. Pět dalších zatčených vlastenců bylo popraveno.

Ota Tulačka was arrested on 12 September 1949 and at his trial the prosecutor demanded that he should be executed for his anti-State activities. Instead, possibly because he had a young family, he was sentenced to ‘only’ life imprisonment. After 15 years in prison he was released in the general amnesty in 1964.

Ota Tulačka byl zatčen 12. září 1949 a jeho žalobce během procesu trval na tom, aby byl za protistátní aktivity popraven. Pravděpodobně, jelikož měl malé děti, byl odsouzen „pouze“ k trestu odnětí svobody na doživotí. Po 15 letech věznění byl propuštěn na amnestii prezidenta v roce 1964.

Josef’s father was allowed to visit him in the Autumn of 1949, but he hardly recognised his son; badly beaten and his dark hair was now snow white. When Josef appealed his sentence to the Supreme Court it was extended to 20 years. He served 11 years of his sentence, including three years in solitary confinement in punishment cells, initially at Prague’s Pankrác prison where he had the irony of being imprisoned with German soldiers.

Na podzim roku 1949 směl otec Josefa navštívit, ale sotva svého syna poznal. Byl hrozně zbitý a jeho původně tmavé vlasy byly bílé jako sníh. Když se Josef proti rozsudku odvolal k nejvyššímu soudu, byl mu trest navýšen na 20 let. Odpykal si 11 let trestu, z toho 3 roky v samovazbě. Nejprve v pražské věznici na Pankráci, kde byl, ironií osudu, vězněn s německými vojáky.

Here the prisoners had to work hard to fulfil quotas, if the quotas were not completed they received no food. Conversation amongst the prisoners was not encouraged but often the linguistic skills of Josef needed to interpret between the various nationalities incarcerated in the prison. Whilst there, one of the German prisoners that Josef met was General Rudolf Toussaint, the last German Military Commander of Prague, and in French, they discussed the war.

Zde museli vězni tvrdě pracovat, aby splnili kvoty, jinak nedostali najíst. Rozhovory mezi nimi nebyly žádoucí, ale Josefovy jazykové schopnosti byly někdy zapotřebí. Překládal mezi vězni různých národností, kteří byli uvězněni ve stejném zařízení. Jedním ze zajatců, s nímž se Josef setkal a ve francouzštině hovořil o válce, byl poslední německý vojenský velitel Prahy, generál Rudolf Toussaint.

He was then moved to Bory prison, near Plzeň in 1949. Here fortiously for him, he contracted infectious hepatitis and was in an isolation ward for treatment. Whilst in isolation, the StB under the pretext that prisoners were ‘rioting’, took hardline methods to restore ‘order’. Amongst the prisoners executed were General Heliodor Píka and several other Czechoslovak soldiers who had served in the West. General Píka was one of the first of over 200 Czechoslovak patriots who were executed by the Communists. Josef’s confinement in isolation had probably saved him from execution.

Poté byl přemístěn do plzeňské věznice na Bory. Zde se náhodně nakazil infekční žloutenkou a byl umístěn pro ošetření na infekčním oddělení. Zatímco byl v izolaci, StB pod záminkou, že se vězni “bouří“, uplatňovala tvrdé metody, aby nastolila „pořádek“. Mezi popravenými vězni byl generál Heliodor Píka a několik dalších československých vojáků, kteří sloužili na Západě. Generál Píka byl prvním z více než 200 československých vlastenců, popravených komunisty. Uvěznění v izolaci Josefa pravděpodobně uchránilo před popravou.

Josef was at Bory until 1950, then moved to Opava (1950 – 1952), Leopoldov, the notorious prison in Slovakia (1952 -1953). Here conditions were so bad that doubted that he would survive another winter there; many didn’t! He suffered severe frostbite on his hands and legs and his wounds became ulcerated and would not heal. Only after a prison dog had licked the wounds clean did they finally start to heal.

Na Borech byl Josef do roku 1950, poté byl převezen do Opavy (1950-1952) a do Leopoldova, nechvalně známé věznice na Slovensku (1952-1953). Zde byly tak špatné podmínky, že pochyboval, zda přežije další zimu. Mnohým se to nepodařilo! Utrpěl četné omrzliny na rukou a nohou, rány se mu zanítily a těžko se hojily. Teprve poté, co mu vězeňský pes rány olízal a vyčistil, začaly se opět hojit.

Fortunately he was moved to Opava (1953 – 1955), Ilava, where the prisoners nearly died of food poisoning, Ruzyně (1955 – 1959) prison’s and finally back to Bory again (1959 – 1960). In January 1958 he appealed again about his sentence but this was rejected. Under the political amnesty of 1960, he was finally released, on 10 May 1960, but was only permitted to do menial work, including forestry worker, car cleaner, driver and boiler-stoker until 1966. He then was allowed to work as a freelance language teacher.

Naštěstí byl transportován do vězení v Opavě (1953-1955), Ilavě, kde vězni téměř zemřeli na otravu jídlem, v Ruzyni (1955-1959) a nakonec zpět na Bory (1959-1960). V lednu 1958 se proti rozsudku odvolal znovu, ale jeho odvolání bylo zamítnuto. Po politické amnestii v roce 1960 byl nakonec 10. května téhož roku propuštěn, ale mohl vykonávat jen podřadnou práci. Pracoval například jako lesní dělník, řidič, topič nebo čistil auta, a to až do roku 1966. Poté mu bylo dovoleno pracovat na volné noze jako učitel jazyků.

Return to England
Návrat do Anglie

During the spring of 1968, the new Czechoslovak Premier Alexander Dubček commenced the liberalising of Communism in Czechoslovakia. This period, known as the ‘Prague Spring’ enabled many Czechoslovaks to travel to the west for the first time. Josef was able to obtain a 120-day visa to allow him to visit England for a reunion with former RAF comrades which was being organised by the Battle of Britain Fighter Pilots Association. He left for England on 12 July 1968. Whilst in England the political situation in his homeland began to look precarious with the Soviets becoming increasingly concerned with Dubček’s liberalisation of Czechoslovakia.

Na jaře 1968 zahájil nový československý premiér Alexander Dubček liberalizaci komunismu v Československu. Tato doba, známá jako Pražské jaro, umožnila mnoha Čechoslovákům poprvé vycestovat na západ. Josefovi se podařilo získat vízum na 120 dní, které mu umožňovalo navštívit v Anglii setkání s bývalými spolubojovníky z RAF, které organizovalo Sdružení stíhacích pilotů Bitvy o Británii. Do Anglie odcestoval 12. července 1968. Zatímco byl v Anglii, politická situace v jeho vlasti začala být nejistá, protože Sověti byli stále více znepokojeni Dubčekovou liberalizací.

The Russians, with other Warsaw pact countries, occupied Czechoslovakia on the night of 20/21 August and under them, the country was forced to revert to Soviet-style Communism.

Rusové s ostatními zeměmi Varšavské smlouvy provedli invazi Československa v noci z 20. na 21. srpna a pod jejich nadvládou byla země nucena přijmout komunismus po stylu Sovětského svazu.

Josef, now 55, decided not to return to his homeland, he claimed political asylum and remained in England. Because of this defection, he was tried ‘in absentia’ by the Communist regime in Czechoslovakia and, on 28 October 1976, sentenced to three years imprisonment.

Tehdy pětapadesátiletý Josef se rozhodl do své vlasti se již nevrátit, zažádal o politický azyl a zůstal v Anglii. V Československu byl z důvodu nezákonného opuštění republiky „v nepřítomnosti“ souzen komunistickým režimem a 28. října 1976 odsouzen ke 3 letům vězení.

In England he found employment as a technical author at Lucas Industries, a high-technology engineering company, where he stayed until his retirement. He continued, even into retirement, with his activities with the Battle of Britain Fighter Pilots Association

V Anglii si našel zaměstnání jako technický dokumentarista ve firmě Lucas Industries, společnosti pro vysoce technologicky náročné projektování, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu. I poté pokračoval ve své činnosti ve Sdružení stíhacích pilotů Bitvy o Británii.

He died of a heart-attack in England on 9 January 1984. He is buried at the Czechoslovak ex-Servicemen’s plot at Brookwood Cemetery, Surrey, England.

Zemřel na srdeční infarkt 9. ledna 1984 v Anglii. Je pohřben v Surrey na Brookwoodském hřbitově, v části určené pro bývalé československé vojenské příslušníky.

Medals Awarded:
Udělená vyznamenání:

Czechoslovakia:

Válečný kříž 1939 [Czechoslovak War Cross]

Za chrabrost před nepřítelem [Gallantry facing the enemy medal]

Za zásluhy I st. [Merits medal]

Pamětní medaile československé armadý v zahraničí F a VB [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain Bars]

Britain:

1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp

Air Crew Europe Star

Defence Medal

He is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Josef Hýbler je uveden spolu s dalšími 2.938 letci, Bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

Josef Hýbler je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.

The assistance of Ludmilla Hýbler, Václava Jandečková and Sylva Kaiserová with this article is much appreciated.

Za pomoc s tímto článkem velmi děkujeme Ludmillě Hýbler, Václavě Jandečkové a Sylvě Kaiserové.

Article last updated: 9 July 2018