.

Edita SEDLÁKOVÁ

LACW 1st class, 311 Sqn., Wireless Operator

svobodnice první třídy, 311. perute, radistka

On 4 October 1945 LACW 1st Class, Edita Sedlákova, a ground-based wireless-operator with 311 Sqn was due to fly to Prague on board Liberator GR VI, PP-N which was repatriating Czechoslovak refugees from Blackbushe, England back to their homeland. Her husband was Zdenek Sedlák, a Flight Engineer, on that flight.

4. října 1945 svobodnice první třídy Edita Sedláková, radistka na základně 311. perutě, byla připravena k letu do Prahy na palubě Liberátoru GR VI, PP-N, který vezl československé uprchlíky z Blackbushe v Anglii do jejich domoviny. Letu se účastnil její manžel, palubní mechanik Zdeněk Sedlák.

Due to technical difficulties with the aircraft, the flight was re-scheduled to the following day. However the following day Edita and another Czech RAF airmen were told that they were unable to travel on that flight as their seats had been allocated to two other passengers.

Kvůli technickým problémům s letadlem byl let nově naplánován na příští den. Ačkoliv toho dne řekli Editě a jinému Československému letci RAF, že nemohou letět tamtím letounem, protože jejich sedadla byly přidělena jiným dvěma cestujícím.

It is known that Edita had already arranged for her brother to meet at Ruzně airport Prague as they both wanted to search for any family members who may have survived German occupation in Czechoslovakia. Whilst exact details will now never be known, it is believed that this was the motivation for her urgent need to get to Prague and with her husband being a crew member this gave an alternative opportunity to get onboard the aircraft.

Je známo, že Edita už předtím zařídila, aby se na ruzyňském letišti v Praze setkala s bratrem, protože oba chtěli v Československu hledat jakékoliv členy rodiny, kteří možná přežili německou okupaci. Když přesné detaily nebudou teď nikdy známy, věří se, že tohle byla ta motivace pro její urgentní potřebu dostat se do Prahy a se svým manželem jako členem osádky toto dalo alternativní příležitost dostat se na palubu letadla.

At 12:43 hrs the Liberator, crewed by pilot – P/O Jaroslav Kudláček, co-pilot: W/O Antonín Brož, navigator: P/O Karel Rybníček, Wireless Operator: F/O Bohumil Vaverka, Flight Engineer: F/Sgt Zdeněk Sedlák, took-off. On the passenger manifest were 17 passengers including 9 women and 5 children, a authorised total of 22 people.

Liberátor s osádkou tvořenou pilotem podporučíkem Jaroslavem Kudláčkem, druhým pilotem štábním rotmistrem Antonínem Brožem, navigátorem podporučíkem Karlem Rybniíčkem, radistou poručíkem Bohumilem Vaverkou, palubním inženýrem štábním rotmistrem Zdeňkem Sedlákem odstartoval ve 12, 43. Na seznamu cestujících jich bylo 17 včetně devíti žen a pěti dětí, povolený celkový počet dvaceti dvou lidí.

Within a few minutes of take-off a fire broke out around the inner-port engines. The pilots tried to return the stricken aircraft back to Blackbushe, but about 1½ miles short of the airfield, it developed a steep turn to port. With the port wing facing down it was diving at an angle of 30 deg. At high speed, the port wing tip clipped a hedgerow which caused the aircraft to spin, the port engine then hit the ground causing the aircraft to cartwheel, disintegrate and burst into flames when it hit the ground. All 5 crew, 17 passengers and 1 stowaway were killed.

Remains of the burnt out fuselage of Liberator GR VI, PP-N, KG867

Během několika minutách po startu vypuknul požár kolem vnitřního levého motoru. Pilot se pokusil vrátit s postiženým letounem zpět do Blackbushe, ale asi dva kilometry před letištěm se letadlo prudce otočilo doleva. S levým křídlem směřujícím dolů stroj směřoval k zemi v úhlu třiceti stupňů. Ve vysoké rychlosti levé křídlo očesalo živý plot, což způsobilo otočení Liberátoru dokola, levy motor poté narazil do země, což způsobilo, že stroj udělal kotrmelec, rozpadnul se na kusy a vzplanul, jakmile narazil do země. Všech pět členů osádky, sedmnáct cestujících a jeden černý pasažér zahynuli.

The crew were interred in the Czechoslovak section at the CGWC cemetery at Brookwood, Surrey. The 17 passengers were interred in a communal grave in the civilian section of that cemetery.
Edita Sedlakova was also buried in this communal grave despite being a serving WAAF. However, this anomaly obviously occurred as Edita was technically illegally on board the aircraft which probably confused the rescuers.

Členové osádky byli pohřbeni v československé sekci hřbitova Komise pro válečné hroby v Brookwoodu v hrabství Surrey. Sedmnáct cestujících bylo uloženo k věčnému spánku do společného hrobu v civilním oddělení tamtoho hřbitova. Edita Sedláková byla rovněž pohřbena do společného hrobu, přestože byla příslušnicí Ženských pomocných sborů ve službě. Tato nenormální situace se asi stala proto, že Edita byla podle skutečnosti na palubě letadla ilegálně,což pravděpodobně zmátlo zachránce.

.

Sometime late 2009/early 2010 Tony Murphy, who specialises in researching female military casualties, discovered Edita, via the internet, who was not one of his casualties. Further research produced details that she had applied for discharge which was granted with a discharge date of 14th November 1945, some six weeks after her death confirming that she was a serving WAAF when she died.

Někdy koncem roku 2009 až začátkem 2010 objevil Tony Murphy, jenž se specializuje na pátrání po ženách sloužících v armádě, které přišly o život, pomocí internetu Editu, která nebyla jednou z jeho zahynulých. Další pátrání přineslo zjištění, že Edita požádala o propuštění z ozbrojených sil, což bylo schváleno s datem ukončení služebního poměru k 14. listopadu 1945, asi šest týdnů po její smrti, což potvrdilo, že když zemřela, byla příslušnicí Ženských pomocných sborů ve službě.

Further research and contact with Mike Hermann the nephew of Edita produced sufficient evidence to submit a claim on 27th June 2011 for her recognition as a war casualty. The Ministry of Defence confirmed her recognition on 23rd July 2012.

Další pátrání a kontakt s Mike Hermannem, synovcem Edity přineslo dostatek důkazů, aby 27. června 2011 byl vznesen nárok na uznání Edity jako oběti války. Ministerstvo obrany toto uznalo 23. července 2012.

It should be noted that she is commemorated as Edith which is the name she served under. It should also be noted that Edith is commemorated as a Wireless Operator which is a trade status she should be recorded as an Aircraftwoman 1st Class, her rank. She is also recorded as RAF Volunteer Reserve which should be Woman’s Auxillary.

Mělo by být poznamenáno, že ona je vzpomínána jako Edith, což je jméno, pod kterým sloužila v armádě. Rovněž by se mělo zmínit, že Edith je připomínána jako radista operátor, což je služební zařazení, jenž by mělo být poznamenáno jako vojínka, její hodnost. Edith má v záznamech, že je příslušnicí Dobrovolnické zálohy RAF, což by mělo být Ženské pomocné.

Edita’s nephew, Mike Hermann, speaking on behalf of the family has added the following:

Editin synovec Mike Hermann, jenž mluví za celou rodinu ještě dodal :

“We are all delighted with this news and are very grateful to Tony Murphy who, together with staff at the Commonwealth War Graves Commission, has taken a great deal of time and trouble to document this tragic incident and to also achieve a commemoration which will recognise Edita’s war service in Great Britain.

“Jsme touto zprávou potěšeni a velmi vděčni Tomovi Murphymu, který společně s členy Komise pro válečně hroby věnoval tolik času ke zvládnutí těžkostí, aby dokumentoval tento tragický incident a také dosáhl připomenutí, jenž uzná Editinu službu za války ve Velké Británii”.

The communal grave in which Edita is buried is quite close to the grave of her husband F/Sgt Zdeněk Sedlák and the commemoration, in a kind of emotional way, will reunite them.
The research and dedication of Tony, which helps to keep these kinds of memories alive is most appreciated by this family.

„ Civilní hrob, ve kterém je Edita pochována, je docela blízko hrobu jejího manžela štábního rotmistra Zdeňka Sedláka a připomenutí je znovu emocionálním způsobem spojí.
Pátrání a zapálení pro věc Tonyho, které pomáhá udržovat tyto druhy vzpomínek živé je nejvíce oceňováno touhle rodinou.

My father, Edita’s brother, would, I am sure, have been very pleased with this outcome.

Můj otec, Editin bratr by byl, jsem si jist, velmi potěšen výsledkem.

We are grateful to Free Czechoslovak Air Force Associates ltd for their careful documentation of this event on their web site.

Jsme velmi vděčni společnosti s ručením omezeným Free Czechoslovak Air Force Associates ltd za jejich důkladnou dokumentaci této události na této webové stránce.

Our thanks to all those who have contributed to this excellent result.”

Naše díky všem těm, kteří přispěli k tomuto vynikajícímu výsledku“.

.
.