Czech Victory at Sea


German blockade runner ‘Alsterufer’ sunk 27th December 1943

V rámci blokády byla prchající ” Alsterufer ” potopena 27. prosince 1943

by John. P. Rennison

Christmas cheer was in short supply in the corridors of the Reich Chancery on Boxing Day 1943. During the year the fortunes of war had begun to turn decisively against the Third Reich. The American juggernaut had begun to roll and even Goebbels couldn’t blind the German public to the daylight armadas of B-17’s and B-24’s that swarmed across the country, and the running sore caused by the nightly raids of R.A.F. Bomber Command was becoming more and more difficult to staunch.

Vánoce v roce 1943, na chodbách říšského kancléřství, již nebyly tak šťastné jako dříve. V průběhu roku se válečné štěstí obrátilo proti Třetí říši. Americký kolos se rozhýbal a začal valit a ani Goebbels neměl možnost před německou veřejností utajit denní bombardování z amerických B-17 a B-24 létajících nad celým Německem a noční bombardování RAF Bomber Command, působící německému obyvatelstvu bolest a utrpení.

Any feeling of “goodwill towards men” harboured by Grand Admiral Dönitz must have evaporated when he received the news of the sinking of the battlecruiser ‘Scharnhorst’ in the Battle of the North Cape. Had he known that within hours the Allies were to receive a further gift, courtesy of the Kriegsmarine, he would no doubt have concluded that St. Nicholas had been “got at”! The feeling of disgruntlement was not however confined to the Admiral alone. The crew of the S.S.’Alsterufer’ were feeling a little uneasy also.

Veškeré pocity ” dobré vůle vůči lidem” které choval Admirál Dönitz , zmizely, když dostal zprávu, že v bitvě u Severního mysu byla 26.12,1943, potopena bitevní loď Scharmhorst. Přitom si uvědomil, že spojenci díky Kriegsmarine, mohou dostat další dárek k vánocům. A tento pocit neměl jenom sám, neboť nesvá byla také SS posádka lodi Alsterufer.

‘Alsterufer’ was an armed supply ship of the German Navy and had worked in conjunction with. the surface raiders ‘Scheer’ and ‘Atlantis’, supporting them in their endeavours against Allied shipping, mainly in the South Atlantic. She also operated further afield, as in this case on 27th December when she was returning from a trip to Kobe, Japan. Her skipper, Captain Piatek, had hoped to reach France before Christmas, but had been delayed by bad weather. He must have smiled wryly, when he thought of his cargo; apart from much-needed war supplies he had on board 6,000 bottles of beer. However, ‘Alsterufer’ was approaching an area fraught with danger, the Bay of Biscay. The last thing he needed while travelling through R.A.F. Coastal Command’s “pond” was an intoxicated crew, so the trip to Bordeaux would be a “dry” one.

Alsterufer, byla ozbrojená zásobovací loď, německého námořnictva,která, operovala ve spolupráci se Scheerovým povrchovým loďstvem a lupičskými ponorkami v Atlantiku, které zejména v jižním Atlantiku útočily na spojeneckou námořní dopravu. 27. prosince 1943 vracející se Alsterufer z výletu do Kobe v Japonsku, byla již pro ni v nebezpečném prostoru. Její kapitán Piatek, původně předpokládal, že doplují do Francie ještě před Vánocemi, ale pro špatné počasí se doba plavby prodloužila. Kysele se zatvářil, když si uvědomil, že na palubě lodi je kromě velice potřebných zásob pro německý válečný průmysl, také 6000 lahví piva. Alsterufer se však blížila do oblasti velkého nebezpečí, Biskajského zálivu. Poslední věcí, kterou by potřeboval při plavbě přes RAF Coastal Comand “rybník”, byla opilá posádka, takže nařídil, že při plavbě do přístavu Bordeux musí být celá osádka ve střízlivém stavu.

His uneasiness was not unfounded. British Intelligence had been keeping tabs on the ship for some time and her passage around Cape Horn had been noted. Squadrons of No. 19 Group, Coastal Command, had been on standby for several days prior to the 27th and were impatiently awaiting ‘Alsterufer’s’ appearance.

Jeho neklid byl opodstatněný. Britské zpravodajské služby stále měli v evidenci tuto loď a při jejím proplutí kolem mysu Horn ji vzali do úvahy. Několik dní před 27. prosincem byly uvedeny do pohotovosti letky č. 19. Skupiny, Coastal Command a netrpělivě čekali, kde se Asterufe objeví.

F/Lt. Baveystock and his crew in Sunderland “T” (EJ 137) of No. 201 Squadron were having a busy time over the Christmas period. A 14-hour patrol on Boxing Day was followed by another long session on the 27th. They had been airborne for 8 hours when they spotted ‘Alsterufer’ making 15 knots north-east of the Azores at position 46.40 N. 19.30 W. There was no response to the recognition signal and Baveystock realised that he had found the long-awaited blockade runner. A message was sent requesting assistance and the crew settled down to shadow the enemy vessel. Capt. Piatek was also busy at ‘Alsterufer’s’ radio, sending out a frantic plea for sea and air support. He was promised both and for the time being he relaxed a little.

F/Lt. Baveystock a jeho posádka v Sunderlandu “T” (Ej 137 z 201. perutě byli v době vánočního období na 14cti hodinové hlídce na Boxin Day a další dlouhý let následoval 27.12. 1943, když byly ve vzduchu 8 hodin, uviděli “Alsterufer” plovoucí rychlostí 15 uzlů severo-východně od Azor na pozici 46,40 N a 19,30 W. Loď neodpovídala na žádný rozpoznávací signál a Baveystok si uvědomil, že našel dlouho očekávanou loď. Zpráva byla odeslána se žádostí o pomoc a posádka letadla se zdržovala v bezpečné vzdálenosti za nepřátelskou lodí. Kapitán Piatek byl rovněž zaneprázdněn rádiovým spojením, volal : ” Alsterufer je” v nebezpečí, a uváděl až šílené důvody pro poskytnutí námořní a letecké podpory. Když mu podpora byla přislíbena, tak pocítil částečné uvolnění.

After shadowing for some time Baveystock decided to put some salt on ‘Alsterufer’s’ tail and dropped two bombs and two depth-charges from 3,000 ft. Unfortunately there was a good deal of cloud about and the crew were unable to ascertain the extent of any damage. A fair volume of flak was put up by the ship and one cannon shell hit the aircraft and rattled around inside like a pebble in a can. Baveystock later picked it up, intending to keep it as a souvenir.

Po určité době v bezpečné vzdálenosti od lodi, Baveystock se rozhodl přidat trochu soli a na záď Alsterufer shodily dvě bomby z výšky 3000ft. Bylo tam však hodně mraků a posádka letadla nebyla schopna zjistit rozsah způsobené škody. Flak, který byl umístěn na zádi lodi zasáhl letadlo granátem. Granát se pohyboval kolem vnitřku letadla a rachotilo to jako oblázek v plechovce. Baveystock jej později zvedl a chtěl si jej nechat jako suvenýr.

A few minutes after 11.30 Alsterufer came under attack from a second Sunderland, “Q”” of No. 422 Squadron, R.C.A.F. The aircraft overshot on its first bombing run but gave the ship a peppering with its 0.303-in. machineguns. A second run was made and two bombs were dropped from 1,500 ft. Only one was seen to explode after overshooting the target by some 40 yards. A good deal of hardware was again thrown skywards by the ship’s guns and some damage was done to the aircraft, although it later returned safely to base.

Několik minut po 11.30 hod., na Alsterufer zaútočil druhý Sunderland “Q”, “v.č. 422. perutě RCAF a společně prvním zasaženým letadlem při prvním náletu, zasypávaly loď svými 0,303 ln. kulometů. Při druhém útoku odhodily dvě bomby s výšky 1500ft a byl spatřen pouze jeden výbuch asi 40 yardů před cílem. Lodní děla pálila po letadlech, která zasáhla a poškodila, i když se později bezpečně vrátily na základnu.

By this time Baveystock’s aircraft was running dangerously short of fuel and after being relieved by F/Lt. Stack (later Air Chief Marshal Sir Neville Stack) in Sunderland “U” (EK579), he turned for home. Unable to reach Castle Archdale, he put the aircraft down near the Scillies with a scant 60 gal. in the tanks.

Baveystockův letoum již měl malý zbytek paliva a po vystřídání F/Lt. Stackem (později Air Chief Marashal Sir Neville Stack), v Sunderlandu “U” (EK579), se vracel na vlastní letiště. Pro nedostek paliva byl nucen provést přistání v blízkosti Scilly se zbytkem paliva 60 gal. v nádržích.

Enter No. 311 Squadron

Stack decided to have a go at ‘Alsterufer’ himself and dropped a 500-lb. bomb from 4,000 ft. Once again cloud interfered and no results were observed. At one stage in the proceedings a giant six-engined Blohm and Voss By 222 flying-boat attempted to intervene and was promptly shot up by a Liberator that was in the area.

Stack se rozhodl, že na Alsterufer zaútočí sám 500 librovou pumou. Byly však mraky a tak dírou v mracích zamířil a s výšky 4000ft odhodil bombu na loď. Žádné výsledky zásahem bomby lodi nebyly pozorovány. V této fázi útoku na loď se pokusily zasáhnout do boje obří šestimotorový Blohm Voss a hydroplán Do 222, byly však okamžitě napadeny Liberátorem, který se nacházel v této oblasti.

Around 1600 hours G.M.T. a second Liberator arrived, “H”‘ of No. 311 (Czech) Squadron, with P/O. Oldřich Doležal at the controls. The aircraft had left Beaulieu at 1016 to join in the search for the enemy vessel. Apart from Doležal the crew consisted of F/Sgt. Jindra Hahn; Radar Operator/Air Gunner, F/O. Zdeněk Hanuš; Navigator/Bombardier, W/O. Josef Kosek; Air Gunner, F/Sgt. Marcel Ludikar; Wireless Operator/Air Gunner, Sgt. Bedřich Prochazka; co-pilot, F/Sgt. Ivan Schwarz; Wireless Operator/Air Gunner and Sgt. František Veitl; Air Gunner.

Přibližně v 16.00 hodin GMT. se objevil druhý Liberátor, “H”, z české 311.Sqn., RAF s P/O Oldřichem Doležalem. Letoun provedl vzlet z letiště Beaulieu v 10.16 hodin a zapojil se do pátrání po nepřátelské lodi. Kromě kapitána letounu Oldřicha Doležala, byli členy posádky F/Sgt. Jindřich Hahn, radarový operátor/ palubní střelec, F/O Zdeněk Hanuš, navigátor/ bombometčík, W/O Josef Kosek, palubní střelec, Sgt. Bedřich Procházka, druhý pilot, F/Sgt. Ivan Schwarz, rádiomechanik / palubní střelec a Sgt, František Veitl, palubní střelec.

Some of the Czech aircrew of Liberator BZ796, from left to right:-
Část členů české posádky Liberatoru BZ796, zleva doprava:
F/Sgt. Ivan Schwarz, F/Sgt. Jindra Hahn, F/Sgt. Marcel Ludikar, P/O Oldřich Doležal, F/O. Zdeněk Hanuš and Sgt. Robert Prochazka.

Jindra Hahn had picked up a contact on the ASV radar at an unprecedented 60 miles. It had to be ‘Alsterufer’, there were no other ships in that immediate area. By this time the rain cloud was making things difficult from a bombing point of view. However, Doležal decided to approach the target above the cloud for maximum concealment. Suddenly through a break in the cloud one of the crew spotted the vessel.

Jindřich Hahn našel na radaru ASV ve vzdálenosti 60 mil kontakt. Nemohlo to být nic jiného než “Alsterufer”, Žádné jiné lodě se v tomto prostoru nenacházely. Dešťové mraky velice ztěžovaly možné zaměření cíle pro bombardování. Nicméně, Doležal se rozhodl pro maximální utajení letět nad cílovou plochu nad mraky. Dírou v mracích pak jeden člen posádky spatřil loď.

Sgt František Veitl.

The Liberator broke through the cloud in a 30-deg. dive, with the bomb doors open and went straight for the German ship. As the aircraft went into the attack, Marcel Ludikar began to transmit an “Operational Immediate” message to base, but the No. 19 Group half-hourly broadcast swamped his signal for some two vital minutes.

Doležal převedl letoun střemhlavého letu pod úhlem 30°, otevřeli dvířka pro odhoz pumy a letěl přímo k lodi.
Po přechodu letadla do útoku Marcel Ludikar odesílal “Okamžitou operační zprávu” na základnu, ale č. 19. Skupina byla v této půlhodině zahlcena rádiovou korespondencí a jeho signál v těchto dvou životně důležitých minutách nezachytila.

He finally got the message away after the attack, which Olda Doležal later described thus:

Nakonec na základně zachytili zprávu až po útoku, který Oldřich Doležal později popsal takto:

“I estimate that when we sighted the blockade runner, she was travelling at about 15 knots. As we went in to the attack, she opened fire at us with all guns-it was heavy all right. My navigator, who is also the bomb-aimer, did some fine work. We saw one bomb hit the ship aft of the funnel. Immediately vivid red flames shot out and rose about 200 ft. We flew around for five minutes and saw that the flames had spread the whole length of the ship.”

“Odhaduji, že když jsme spatřili loď, plující rychlostí asi 15 uzlů, tak jsme šli do útoku, z lodě proti nám byla zahájena palba ze všech zbraní a bylo těžké udržet letoun v přímém letu směrem k lodi. Můj navigátor, který je současně bombometčíkem, se věnoval přesnému zamíření na loď. Viděli jsme, jak jedna bomba zasáhla záď lodi. Z níž ihned vyšlehly červené plameny. Zvýšil jsem výšku o 200ft a asi 5 minut jsme loď sledovali. Plameny se rozšířily po celé délce lodi”.

The Liberator had ploughed through a spectacular array of pyrotechnics, including wire-trailing rockets, to deliver its attack. The smell of cordite provided the backdrop to the busy thump of the guns as the gunners opened up whenever the opportunity offered. At 800 ft. the first of several rockets were unleashed, the final pair being fired at 600 ft. Two bombs were also released from this height, one of 250 lb. and the other of 500 lb. Like fiery darts five of the rockets struck home against the stern of the vessel and one of the bombs hit the stern, causing the gush of flame seen by the crew. It seemed to those watching that the Lib. finished its dive by pulling out right over the ship and passing between the funnel and the mast.

Letoun se prodíral velkolepou řadou explodující pyrotechniky, včetně drátů koncových raket, které mu měly zabránit v útoku na loď. Záblesky explodujících střel, i na pozadí, ve spojitosti s nedočkavostí střelců až budou moci odpovědět střelbou, vyvolávalo zvýšené napětí a bušení srdce. V 800 ft se odpoutala první z několika raket a v 600 ft následoval odhoz dvou pum, jedné 250 librové a druhé 500 librové. Jako ohnivé šípy zasáhlo 5 raket nástavbu naproti zádi lodě a jedna bomba zasáhla záď. Celá posádka uviděla příval ohně. Liberátor vybral střemhlavý let nad lodí mezi její zádí a stěžněm.

W/O. Josef Kosek stretched out from the beam gun position to take photographs during the attack.
W/O Josef Kosek, na lafetu kanonu umístil fotografický aparát a pořídil dramatické fotografie útoku.

The Liberator had not come through unscathed however; flak fragments had damaged the starboard outer engine, which had begun to run raggedly. After a lingering look at the stricken ship, during which Josef Kosek took some dramatic photographs, Doležal turned for home. The weather was closing in and with engine trouble he couldn’t afford to take any chances. Some time later Marcel Ludikar intercepted a wireless message from a Halifax, which said that ‘Alsterufer’s’ crew had taken to the boats. In fact the doomed ship remained afloat for several hours and the final blow was administered by Liberators “F” and “L” of No. 86 Squadron.

Útočící Liberátor však také neunikl úhoně, protiletadlové zbraně mu na pravé straně poškodily vnější motor, což způsobilo jeho nepravidelný chod. Po následné prohlídce škod způsobených na zasažené lodi, kdy Josef Kosek pořídil dramatické fotografie, zamířil Doležal k domovu. Nemohl riskovat ve zhoršeném počasí a poškozeným motorem. Za nějakou dobu později Marcel Ludikar zachytil bezdrátovou zprávu z Halifaxu, který sdělovall, že posádka lodi Alsterufer nastoupila na zachranou loď. Ve skutečnosti poškozená loď zůstala ještě několik hodin na hladině a poslední úder ji zasadily letouny “F” a “L” v č. 86. Squadron.

German destroyers sunk
Potopení německých torpédoborců.

A rescue force of destroyers sent out by the Germans was put to flight by the cruisers H.M.S. ‘Glasgow’ and ‘Enterprise’ with the aid of Coastal Command aircraft. The German force of six “Elbing” and five “Narvik”-class destroyers, lost three of its number (Z27, T25 and T26) to the cruisers’ guns and the remainder beat a hasty retreat, abandoning ‘Alsterufer’ to her fate. Shortly after 8.00 in the evening, she slipped beneath the waves, her last position being 46.32 N. 18.35 W. Most of the survivors gave grudging praise to Doležal and his crew for the tenacious manner in which they had pressed home their attack despite the heavy barrage of anti-aircraft fire.

Záchranná síla torpédoborců, vyslaná Němci se před křižníky HMS “Glasgow” a “Enterprise” s podporou letadel Coastal Comand se dala na ústup. Německé síly, skládající se ze šesti německých torpédoborců “Elbing” a pěti “Narvik”, ztratili tři torpedoborce, čísla (Z 227, T25 a T26) a motorové lodě. Zbytek se dal na spěšný ústup a loď “Alsterufer” nechali bez ochrany. Ta neunikla svému osudu. Krátce po 20 hodině, se ponořila pod hladinu. Její poslední pozice byla 46,32 N a 18,35W. Většina přeživších námořníků obdivovala odvahu a houževnatost Doležala a jeho posádky. Především hovořili o zvoleném způsobu napadení jejich lodi a že bez ohledu na těžkou protiletadlovou palbu vedenou všemi zbraněmi na lodi, osádka letadla tento útok zakončila zasahem jejich lodi.

Doležal and his crew arrived safely back at base after 12 hours in the air, and were welcomed by the C.O., W/Cdr. Nedvěd. They found that the station personnel had already begun to celebrate the victory. Coming as it did one day after the loss of ‘Scharnhorst’, the sinking of ‘Alsterufer’ must have caused some consternation among the “Brass-hats” in Berlin. Conversely, it was a tremendous boost for all members of No. 311 (Czech) Squadron.

Doležal a jeho posádka se bezpečně vrátili na svoji základnu, kde je po dvanáctihodinovém bojovém letu, přivítal CO, W/Cdr. Nedvěd. Dozvěděli se, že pracovníci stanice již začali slavit vítězství. Jediný den po ztrátě křižníku “Scharmhorst”, byla potopena další loď Arsterufer, což způsobilo zděšení mezi “mosaznými klobouky” v Berlíně. Pro všechny příslušníky 311. Sqn. RAF, to byla naopak velká vzpruha.

P/O. Oldřich Doležal and F/O. Zdeněk Hanus were awarded immediate DFC's for this successful attack.
P / O. Oldřichu Doležalovi a F / O. Zdeňku Hanušovi byly okamžitě uděleny DFC, za úspěšný útok.

More information here

Více informací zde

© John. P. Rennison

The original article is adapted from an extract of the book The Sky is Our Ocean by John. P. Rennison and Bart M. Rijnhout, published in Dutch by Wyt Uitgevers of Rotterdam.

Původní článek je převzat z The Sky is our Ocean. Autorem jsou John. P. Rennison a Bart M. Rijnhout, publikoval v nizozemštině of Uitgevers of Rotterdam.




This entry was posted in 311 Sqd. Bookmark the permalink.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s