jeden z nemnohých
* 27.06.1914, Lipnice.
† 09.07.1994, Cambridge, UK.
The Early Years: Raná léta:
Jaromír Střihavka was born on 27 June 1914 at Lipnice, a small village near Trutnov, a town 115 km East of Prague, and only 6 km from the Polish border. He was the youngest child of Antonia (neé Rückrová) and Adolf Střihavka‘s large family. By 1925, he had completed 5 years of schooling at the village school at Lipnice followed by 3 years at Dvůr Králové nad Labem and then 1 year of further education, after which he was employed as a gardener.
Jaromír Střihavka se narodil 27. června 1914 v Lipnici, malé vesnici nedaleko Trutnova, města vzdáleného 115 km severovýchodně od Prahy a jen 6 km od polských hranic. Byl nejmladším dítětem v početné rodině Antonie (rozené Rückrové) a Adolfa Střihavky. Do roku 1925 absolvoval 5 let školní docházky na vesnické škole v Lipnici, následovaly 3 roky ve Dvoře Králové nad Labem a poté 1 rok dalšího vzdělávání, po kterém byl zaměstnán jako zahradník.
During his teenage years, he focused on keeping fit and very keen on cycling, swimming, gymnastics and was an active member of the local Sokol movement. This was an all-age unisex gymnastic movement whose principle of “a strong mind in a sound body” applied to all its members. During this period, he developed an interest in aviation and aspired to become a pilot.
V době dospívání se zaměřil na udržování fyzické kondice, velmi rád jezdil na kole, plaval, věnoval se gymnastice a byl aktivním členem místního Sokola. Jednalo se o tělocvičnou organizaci pro všechny věkové kategorie, jejíž zásada – “Ve zdravém těle zdravý duch” platila pro všechny jeho členy. Už v tomto období se zajímal o letectví a toužil stát se pilotem.
Czechoslovak Air Force: Československé letectvo:
On reaching 18, and required to do his compulsory military service, that aspiration motivated him to apply to the Military Aviation Academy at Prostějov as a cadet. Jaromír was accepted, and on 1 August 1932 he joined at the rank of vojín [private]. On 31 August 1934 he was posted to the 34 Sqn of the 4th Air Regiment who were deployed at Hradec Králové. He underwent pilot training which he completed and was awarded his pilot wings in September 1935. On 1 October 1935 he was promoted to the rank of desátnik [Cpl] and posted, as an observation pilot, to the 3rd (M. R. Štefánik) Air Regiment deployed at Piešťany, about 50 km North-East of Bratislava, in the Slovakia region of Czechoslovakia.
Po dovršení osmnácti let, kdy byl povinen absolvovat základní vojenskou službu, ho touha po létání motivovala k tomu, aby se přihlásil na Vojenskou leteckou akademii v Prostějově jako kadet. Jaromír byl přijat a 1. srpna 1932 nastoupil v hodnosti vojína. Dne 31. srpna 1934 byl zařazen k 34. peruti 4. leteckého pluku, který byl dislokován v Hradci Králové. Prošel pilotním výcvikem, který dokončil a v září 1935 byl vyřazen jako pilot. Dne 1. října 1935 byl povýšen do hodnosti desátníka a odvelen jako pozorovací pilot k 3. leteckému pluku (M. R. Štefánika) dislokovanému v Piešťanech, asi 50 km severovýchodně od Bratislavy, na Slovensku v Československu.
In 1936, he sought to increase his aviation qualifications by completing a night flying course from which he graduated in 1937, at the rank of četař [Sgt].
V roce 1936 se rozhodl zvýšit svou leteckou kvalifikaci absolvováním kurzu nočního létání, který ukončil v roce 1937 v hodnosti četaře.
1938 Mobilisation: 1938 Mobilizace:
The threatening overtures by neighbouring Nazi Germany regarding the Sudeten regions – the German speaking areas – of Czechoslovakia caused the Czechoslovak Government to declare a mobilisation on 23 September 1938. Following this threat, Chamberlain, Daladier (the French prime Minister) Hitler and Mussolini met in Munich. The outcome of this was the Munich Agreement of 30 September 1938 wherein the Sudeten regions were ceded to Germany. Eduard Beneš, the Czechoslovak President, was not invited to participate in the discussion concerning the future of his country. He was merely told by Chamberlain and Daladier to either accept the agreement or Czechoslovakia would have to defend itself without any support from Britain and France, despite there being a tri-lateral defence agreement between the three countries.
Výhrůžky sousedního nacistického Německa, týkající se sudetoněmeckých oblastí v Československu, přiměly československou vládu vyhlásit 23. září 1938 mobilizaci. Po této hrozbě se v Mnichově sešli Chamberlain, Daladier (francouzský premiér), Hitler a Mussolini. Výsledkem byla Mnichovská dohoda z 30. září 1938, na jejímž základě byla celá oblast Sudet postoupena Německu. Československý prezident Eduard Beneš nebyl k diskusi o budoucnosti své země přizván. Chamberlain a Daladier mu pouze řekli, aby buď dohodu přijal, nebo se Československo bude muset bránit samo bez jakékoli podpory Británie a Francie, přestože mezi těmito třemi zeměmi existovala trojstranná obranná dohoda.
During that tense period, the squadrons of the 3rd Air Regiment in Slovakia were mobilised in readiness to face the Hungarian Air Force if required. Because of this mobilisation, on 31 August 1938, Jaromír returned to the 15th Squadron of the 3rd ‘M. R. Štefánik’ Air Regiment, who were deployed now at Spišská Nová Ves airbase, on the Eastern side in the Slovak region of Czechoslovakia, about 260 km East of Bratislava and were equipped with Letov Š-328 dual-seat biplane reconnaissance aircraft.
V tomto napjatém období byly letky 3. leteckého pluku na Slovensku mobilizovány, aby byly v případě potřeby připraveny čelit maďarskému letectvu. Kvůli této mobilizaci se Jaromír 31. srpna 1938 vrátil k 15. letce 3. leteckého pluku (“M. R. Štefánika”), která byla nyní dislokována na letecké základně Spišská Nová Ves na východě Slovenska v Československu, asi 260 km východně od Bratislavy, a byla vybavena dvoumístnými dvouplošnými průzkumnými letouny Letov Š-328.
An unfortunate consequence of the Munich Agreement was that Poland and Hungary took advantage of the situation and also annexed some Czechoslovak territory. About 30% of Czechoslovakian territory had been lost and the new revised German border was now only 20 miles from Prague.
Neblahým důsledkem Mnichovské dohody bylo i to, že Polsko i Maďarsko využily situace a anektovaly také část československého území. ČSR tak ztratilo asi 30 % svého původního území a nově ustavená hranice s Německem tak v nejbližším místě vedla necelých 40 km od Prahy.
German Occupation: Německá okupace:
Despite Hitler’s claims at that time of not wishing to acquire any further territory from Czechoslovakia, by March 1939 Nazi Germany took a different stance. Under pressure from Hitler and Mussolini with the threat of an immediate and destructive invasion, and an absence of any support from its Alliance Treaty partners of France and Great Britain, Dr Emil Hácha, the Czechoslovak President, ceded to their demands.
Přestože Hitler trvrdil, že jeho územní nároky jsou po Mnichovu uspokojeny, v březnu 1939 zaujalo nacistické Německo jiný postoj. Pod tlakem Hitlera a Mussoliniho s hrozbou okamžité a ničivé invaze a při absenci jakékoliv podpory ze strany partnerů z alianční smlouvy Francie a Velké Británie, ustoupil československý prezident Dr. Emil Hácha jejich požadavkům.
In a meeting the day before, Hitler told Dr Hácha that German troops would commence occupation of Czechoslovakia at 06:00 that morning and that he had two options; either surrender Czechoslovakia to Germany, in which case the “entry of German troops would take place in a tolerable manner” and “permit Czechoslovakia a generous life of her own, autonomy and a degree of national freedom”, or if he refused “resistance would be broken by force of arms, using all means”. Under such pressure, Emil Hacha had ordered all Czechoslovak military to stand down, remain in their barracks and not resist the entry of German military when they crossed over the border into Czechoslovakia, on 15 March, to complete their occupation. Germanisation of Bohemia and Moravia began immediately with the regions becoming the Reich Protectorate of Bohemia and Moravia – Protectorate [Protektorat Böhmen und Mähren] – and Slovakia became a German ‘puppet’ state. The Czechoslovak Air Force was disbanded and all personnel demobilised; the same fate befell most of those serving in the Czechoslovak Army. As Jaromír was a Czech he was returned to the German Protectorate. By this time, he had achieved a total of 860 of flying hours.
Den předtím na schůzce Hitler sdělil doktoru Háchovi, že německá vojska zahájí okupaci Československa v 6 hodin ráno a že má dvě možnosti: buď se Československo vzdá Německu, a v tom případě “vstup německých vojsk proběhne přijatelným způsobem” a “umožní Československu důstojný vlastní život, autonomii a určitou národní svobodu”, nebo pokud odmítne, “bude odpor zlomen silou zbraní s použitím všech prostředků”. Pod tímto nátlakem nařídil Emil Hácha všem československým vojákům, aby se stáhli, zůstali v kasárnách a nekladli odpor vstupu německých vojsk, až 15. března překročí hranice do Čech a Moravy, aby dokončili okupaci. Okamžitě začala germanizace tohoto území, kdy se tyto kraje staly Říšským protektorátem Čechy a Morava – a Slovensko se stalo německým “loutkovým” státem. Československé letectvo bylo rozpuštěno a veškerý personál demobilizován; stejný osud potkal i většinu osob sloužících v československé armádě. Protože byl Jaromír Čechem, navrátil se zpět do Protektorátu. Do té doby už měl nalétáno celkem 860 letových hodin.
After the Germanisation of Bohemia and Moravia the military personnel and many patriotic Czech citizensfelt this was a degrading period. Many sought to redress this shame and humiliation and wanted to fight for the liberation of their homeland. By 19 March 1939, former senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defense of the Nation]. Obrana Národa worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where Ludvík Svoboda, a former distinguished Czechoslovak Legionnaire from WW1, was planning the formation of Czechoslovak military units to fight for the liberation of their homeland. Within Czechoslovakia, former military personnel and civilian patriots covertly started to arrange for former Air Force and Army personnel to be smuggled over the border into Poland to join these newly formed Czechoslovak units.
Po obsazení Čech a Moravy pociťovali vojáci i mnozí čeští, vlastenecky smýšlející občané, toto období jako ponižující. Mnozí se snažili tuto hanbu a ponížení napravit a chtěli bojovat za osvobození své vlasti. Už 19. března 1939 začali bývalí vysocí důstojníci již rozpuštěné československé armády vytvářet podzemní armádu, známou jako Obrana národa. Obrana Národa působila ve spolupráci se Svazem letců, sdružujícím letce Československé republiky. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků dostat se do sousedního Polska, kde Ludvík Svoboda, bývalý československý legionář z 1. světové války, plánoval na půdě někdejšího velvyslanectví v Krakowě, vytvoření československých vojenských jednotek, které by bojovaly za osvobození vlasti. V rámci Československa začali bývalí vojáci a civilní vlastenci tajně organizovat převádění bývalých příslušníků letectva a armády přes hranice do Polska, aby se připojili k těmto nově formovaným československým jednotkám.
With the help of those two organisations, on 24 June, Jaromír successfully managed to covertly cross the border into Poland and reported for duty at the Czechoslovak Consulate at Kraków.
S pomocí těchto dvou organizací se Jaromírovi 24. června podařilo úspěšně překročit hranice do Polska a hlásit se do služby na československém konzulátu v Krakově.
Polish Disappointment: Polské zklamání:
However, the Polish Authorities, who recognised the new State of Slovakia, had shown little interest in the Czechoslovak Air Force airmen who were crossing into their country in groups and would not allow independent Czechoslovak units to be established on its territory. Only after lengthy negotiations between Czechoslovak Diplomats in France and Great Britain, and the French government did the French agree to permit 4,000 Czechoslovaks into the French Foreign Legion. A condition of this agreement was that that they had to enlist for 5 years into the Legion, but with the undertaking that in the event of war being declared, they would be released from that service and transferred into French units.
Polské úřady, které uznaly nový Slovenský stát, však neprojevily velký zájem o československé letce, kteří ve skupinách přecházeli do jejich země, a nedovolily, aby se na jejich území ustavily samostatné československé jednotky. Teprve po dlouhých jednáních mezi československými diplomaty ve Francii a Velké Británii a francouzskou vládou, souhlasili Francouzi s povolením vstupu 4 000 Čechoslováků do francouzské cizinecké legie. Podmínkou této dohody bylo, že se museli zavázat na pět let služby s dovětkem, že v případě vyhlášení války budou tohoto závazku zproštěni a převedeni do francouzských armádních jednotek.
In the interim, whilst travel arrangements to France where made, Jaromír and the other escaped Czechoslovak military were transferred to Małe Bronowice, a former Polish Army barracks on the outskirts of Kraków which was being utilised as a temporary transit camp. Jaromír arrived there on 8 July, the 857th escapee and was to find that due to the poor conditions in the camp morale was not high.
V mezidobí, kdy se připravoval přesun po moři do Francie, byl Jaromír a ostatní uprchlí českoslovenští vojáci ubytováni v obci Male Bronowice, bývalých kasárnách polské armády na okraji Krakova, které byly využívány jako dočasný tranzitní tábor. Jaromír tam dorazil 8. července jako 857. uprchlík aby zjistil, že kvůli špatným podmínkám v táboře není morálka jeho obyvatel příliš vysoká.
To France: Do Francie:
With 546 other escapees, Jaromír left there by train for the Polish Baltic port of Gdynia where, on 29 July, they boarded the MS ‘Chrobry’, a Polish trans-Atlantic passenger ship on her maiden voyage to South America. On 31 July they arrived at Boulogne, France.
Spolu s dalšími 546 uprchlíky odjel Jaromír vlakem do polského baltského přístavu Gdyně, kde se 29. července nalodil na palubu polské transatlantické osobní lodi MS “Chrobry”, která se vydala na svou první plavbu do Jižní Ameriky. Dne 31. července dorazili do Boulogne ve Francii.
French Foreign Legion: Francouzská cizinecká legie:
Initially, on 1 August, Jaromír and his fellow escapees were transferred by train to the Foreign Legion’s recruitment depot at Place Balard in Paris to undergo medical checks, whilst the necessary documentation was prepared for their enlistment into the Legion pending their transfer to the Legion’s training base at Sidi Bel Abbès, Algeria. During this period, they attended French classes and any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly learnt French with the girls they met. On 23 August he was accepted into the Foreign Legion at the rank of a soldat.
Po příjezdu, 1. srpna, byli Jaromír a jeho kolegové převezeni vlakem do náborového střediska Cizinecké legie na náměstí Balard v Paříži, kde se podrobili lékařským prohlídkám a zároveň byla připravována potřebná dokumentace pro jejich zařazení do legie, než budou převezeni na výcvikovou základnu legie v Sidi Bel Abbès v Alžírsku. Během tohoto období navštěvovali kurzy francouzštiny a veškerý volný čas obvykle trávili v Paříži prohlížením památek a procvičováním nově naučené francouzštiny s dívkami, které potkávali. Dne 23. srpna byl přijat do Cizinecké legie v hodnosti vojína.
l’Armée de l’Air:
With war being declared on 3 September, the Czechoslovaks were released from their Foreign Legion contract and the airmen transferred to the l’Armée de l’Air at their B117 recruitment centre at Dugny, near Paris. On 11 September. Jaromír was posted to École de Pilotage [pilot’s school] at Avord airbase for re-training on French aircraft and promoted to the rank of caporal-chef on 30 September. On 16 January 1940, he was posted to Centre d’Instruction de Chasse at Chartres for training on French MS-406c fighter aircraft.
Po vyhlášení války 3. září 1939 byli Čechoslováci vyvázáni ze smlouvy s Cizineckou legií a letci byli převeleni k l’Armée de l’Air do jejího náborového střediska B117 v Dugny u Paříže. Dne 11. září. byl Jaromír převelen do École de Pilotage [pilotní školy] na letecké základně Avord k přeškolení na francouzské letouny a 30. září povýšen do hodnosti kapitána letectva. Dne 16. ledna 1940 byl vyslán do Centre d’Instruction de Chasse v Chartres k výcviku na francouzských stíhacích letounech MS-406c.
The Germans invaded France on 10 May, 1940 and the lightning speed and ferocity of their Blitzkrieg attack resulted in l’Armée de l’Air having to rapidly retreat rapidly Westwards.
Němci napadli Francii 10. května 1940 a rychlost a razance jejich bleskového útoku vedla k tomu, že l’Armée de l’Air musela rychle ustupovat na západ.
On 23 May, having completed 17 hours of flying at Chartres, Jaromír was transferred with 11 other Czechoslovak pilots to Cazaux airbase, near Bordeaux, about 800 km away in south-west France but he was not assigned to an operational unit. France capitulated before he could join an operational unit and participate in the Battle of France. With the French capitulation imminent, Jaromír and other Czechoslovak airmen were released from their l’Armée de l’Air service on 18 June.
Dne 23. května, kdy měl v Chartres nalétáno na francouzských strojích 17 letových hodin, byl Jaromír spolu s dalšími 11 československými piloty převelen na leteckou základnu Cazaux u Bordeaux, vzdálenou asi 800 km v jihozápadní Francii, ale nebyl zařazen k operační jednotce. Francie však kapitulovala dříve, než se mohl připojit k operační jednotce a zúčastnit se bitvy o Francii. S blížící se francouzskou kapitulací byl Jaromír a další českoslovenští letci 18. června propuštěni ze služby v l’Armée de l’Air
Operation Aerial:
Operation Aerial, the evacuation of Allied military forces and civilians from ports in Western France had been in operation from 15 June. To be included in this evacuation, the Czechoslovak made their way to Bordeaux where they met up with other Czechoslovak airmen. There 89 Czechoslovak airmen, under the command of Major Alexander Hess and 300 Polish airmen were evacuated aboard the ‘Ary Schaeffer’. This small Dutch cargo ship, provided cramped conditions for all onboard, and sailed at 13:30 on 19 June to Falmouth, England. After a prolonged voyage far out into the Atlantic, to avoid U-Boats and Luftwaffe attacks, before changing course East to Falmouth, they arrived four days later at Falmouth, England, which was good timing as France capitulated on 22 June.
Operace Aerial, evakuace spojeneckých vojenských sil a civilistů z přístavů v západní Francii, probíhala od 15. června. Aby mohli být Čechoslováci zařazeni do této fáze evakuace, přesunuli se do Bordeaux, kde se setkali s dalšími československými letci. Tam se všech 89 československých letců pod velením majora Alexandra Hesse spolu se 300 polských letců vtěsnalo na palubu lodi “Ary Schaeffer”. Tato malá nizozemská nákladní loď poskytovala všem na palubě stísněné podmínky a 19. června ve 13:30 odplula do anglického Falmouthu. Aby se vyhnuli nebezpečí útoků německých ponorek a Luftwaffe, zamířili hned do centrálního Atlantiku a teprve po několika dnech strastiplné cesty zamířili na východ do Falmouthu, aby se tak ocitli v bezpečných britských vodách, což bylo dobré načasování, protože 22. června Francie kapitulovala.
In the period from June to August 1940, 932 Czechoslovak airmen managed to be evacuated from France and get to England. Operation Aerial was concluded on 25 June.
V období od června do srpna 1940 se podařilo z Francie evakuovat 932 československých letců a dostat je do Anglie. Operace Aerial byla ukončena 25. června.
RAF:
After their arrival, the Czechoslovak airmen were transferred to RAF Innsworth, Gloucestershire, for security vetting. The Battle of Britain was now in progress and there was an urgent need for fighter pilots. As a trained pilot Jaromír was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at its lowest rank of AC2 on 2 August and quickly transferred to the Czechoslovak airmen’s depot at Cosford, near Wolverhampton, for basic training and English lessons.
Po příjezdu byli českoslovenští letci převezeni na základnu RAF Innsworth v hrabství Gloucestershire k bezpečnostní prověrce. V té době již probíhala bitva o Británii a bylo naléhavě zapotřebí stíhacích pilotů. Jako vycvičený pilot byl Jaromír 2. srpna přijat do RAF Volunteer Reserve v nejnižší hodnosti AC2 a rychle převelen do československého leteckého depa v Cosfordu poblíž Wolverhamptonu, kde absolvoval základní výcvik a výuku angličtiny.
6 OTU:
On 18 September, he was promoted to the rank of Sgt and with 18 other Czechoslovak pilots was posted to 6 OTU (No 6 Operational Training Unit) at Sutton Bridge in the South-East of Lincolshire for re-training on Hurricane fighter aircraft.
18. září byl Jaromír povýšen do hodnosti četaře a spolu s dalšími 18 československými piloty byl vyslán k 6. OTU (operační výcviková jednotka) v Sutton Bridge v jihovýchodním Lincolshire, k přeškolení na stíhací letouny Hurricane.
Battle of Britain: Bitva o Británii:
After 18 hrs 55 mins Jaromír’s retraining was completed on 14 October and with fellow Czechoslovak Sgt Josef Dygrýn he was posted to 85 Sqn who were deployed at Church Fenton, near Leeds, Yorkshire and equipped with Hurricane Mk I’s. The squadron was commanded by S/Ldr Peter Townsend.
Jeho přeškolení bylo ukončeno po nalétaných 18 hodinách a 55 minutách 14. října a spolu se svým československým kolegou, četařem Josefem Dygrýnem, byl přidělen k 85. peruti, která byla dislokována v Church Fentonu poblíž Leedsu v hrabství Yorkshire a vybavena letouny Hurricane Mk I. Peruti velel major Peter Townsend.
On 22 October he was posted to ‘B’ Flight at 310 (Czechoslovak) Sqn who were deployed at Duxford and also equipped with Hurricane Mk Is. During his short posting to 85 Sqn, he had made no operational flights.
Dne 22. října byl přidělen k letce “B” u 310. (československé) peruti, která byla dislokována v Duxfordu a rovněž vybavena Hurricany Mk Is. Během svého krátkého působení u 85. peruti neuskutečnil žádný operační let.
On 27 October, Jaromir was to make his first operational flight during the Battle of Britain. At 11:45. 12 Hurricanes, led by S/Ldr Blackwood, took off from Duxford and formed up with 19 Sqn and 242 Sqn, as the Duxford Wing, and carried out a patrol over the Biggin Hill area at 20,000 feet. It was an uneventful patrol with no Luftwaffe aircraft sighted, with 310 Sqn landing back at Duxford at at 13:00. Jaromir’s final flight in the Battle was later the same day, when 11 Hurricanes from 310 Sqn, again led by S/Ldr Blackwood, took off at 16:55 for a similar patrol over Biggin Hill and landing back at Duxford at 17:50. Like the morning’s patrol it was uneventful with no Luftwaffe sighted.
27. října měl Jaromír uskutečnit svůj první operační let během bitvy o Británii. V 11:45 hod. 12 Hurricanů pod vedením majora Blackwooda odstartovalo z Duxfordu a zformovalo se s 19. a 242. perutí jako Duxford Wing aby provedlo průzkum nad oblastí Biggin Hill ve výšce 20 000 stop. Hlídka proběhla bez problémů, žádné letadlo Luftwaffe nebylo spatřeno a 310. peruť přistála zpět v Duxfordu ve 13:00. Poslední Jaromírův let v bitvě se uskutečnil později téhož dne, kdy 11 Hurricanů od 310. perutě, opět pod vedením mjr. Blackwooda, odstartovalo v 16:55 k podobnému průzkumu nad Biggin Hillem a přistálo zpět v Duxfordu v 17:50, aniž by se dostalo do kontaktu s letouny Luftwaffe.
After the Battle: Po bitvě:
After the Battle of Britain, 310 Sqn remained stationed at Duxford, carrying out numerous uneventful patrols either over South-East England or providing convey escorts for Allied shipping in the English Channel. Jaromir was promoted to the rank of F/Sgt on 1 March 1941 and remained with 310 Sqn until 15 August 1941 when he was posted to 19 Sqn who were deployed at RAF Matlask, near Norwich, Norfolk, and equipped with Spitfire Mk II’s. Here the squadron’s role was again convoy patrols on the approaches to the Thames Estuary or over South-East England.
Po bitvě o Británii zůstala 310. peruť umístěna v Duxfordu a prováděla četné rutinní hlídky buď nad jihovýchodní Anglií, nebo zajišťovala doprovod spojenecké lodní dopravy v Lamanšském průlivu. Jaromír byl 1. března 1941 povýšen do hodnosti rotného a u 310. perutě zůstal až do 15. srpna 1941, kdy byl převelen k 19. peruti, která byla dislokována u RAF Matlask poblíž Norwiche v Norfolku a vybavena letouny Spitfire Mk II. Zde bylo úkolem perutě opět doprovod konvojů na přístupech k ústí Temže nebo nad jihovýchodní Anglií.
Combat Success: Úspěch v boji:
With 19 Sqn Jaromir achieved combat successon 24 October 1941 when he had a shared victory in a Ju 88 probable shot down. That day, at 13:05, the squadron’s Green section of F/Sgt Střihavka and Sgt Vojtěch Lysický were scrambled to intercept a lone Luftwaffe raider. Jaromir’s combat report of this interception reads:
U 19. perutě dosáhl Jaromír konečně bojového úspěchu 24. října 1941, kdy se podílel na vítězství v pravděpodobně sestřeleném Ju 88. Toho dne ve 13:05 byla Zelená sekce perutě ve složení rotný Střihavka a četař Vojtěch Lysický vyžádána k zachycení osamělého stíhače Luftwaffe. V Jaromírově bojovém hlášení je to popsáno takto:
I was flying Green 1. Green 2 and myself were 35/40 miles E from base when Hornet told us to orbit as a bandit was approaching from the N. We were at 7,000 feet and at 13:27 I saw an aircraft coming from a North Westerly direction. He was a long way off when I first saw him and I flew up sun so that I could get a closer look.
Letěl jsem jako Zelená 1. Zelená 2 a já jsme byli 35/40 mil východně od základny, když nám Hornet sdělil, abychom se vývrtkou dostali nahoru, protože nepřítel se blíží od severu. Byli jsme ve výšce 7 000 stop a ve 13:27 jsem spatřil letadlo, přilétající ze severozápadního směru. Byl ještě daleko, když jsem ho poprvé uviděl, a letěl jsem nahoru ke slunci, abych si ho mohl prohlédnout zblízka.
At first, I was not sure whether the aircraft was friendly or not especially as it wiggled its wings, but I identified it as a Ju88 and I pursued it followed by Green 2, The E/A was going very fast, but I overtook it and closed to 50 yards before attacking. I first attacked from astern and slightly to port with a burst of about two seconds. I was then so close that I broke away so that Green 2 could attack. After Green 2 had attacked I followed the E/A through some cloud and attacked again. The E/A was now turning sharply right and left, but I got behind him and closing from 300 to 100 yards fired several long bursts from astern. As a result of these I saw that the port engine of the E/A was smoking and pieces flew off the underside of the fuselage.
Zpočátku jsem si nebyl jistý, zda se vůbec jedná o letoun nepřátelský, zejména proto, že mával křídly, ale pak jsem jej identifikoval jako Ju88 a pronásledoval jsem ho, následován Zelenou 2. Nepřátelský letoun letěl velmi rychle, ale dostihnul jsem jej a přiblížil se na 50 metrů, než jsem zaútočil. Útočil jsem zezadu a na levobok s dávkou asi dvou sekund. Pak už jsem byl tak blízko, že jsem se odpoutal, aby mohl zaútočit taky můj parťák. Poté, co Zelená 2 zaútočila, jsem nepřátelský letoun sledoval skrze mraky a zaútočil znovu. Pronásledovaný letoun nyní zatáčel prudce doprava a doleva, ale já jsem se dostal za něj, přiblížil se na 300 až 100 metrů a vypálil několik dlouhých dávek. Důsledkem bylo, že se z levého motoru nepřátelského stroje začalo kouřit a ze spodní části trupu odlétávaly kusy kapotáže.
I then heard strikes on my aircraft, but I cannot say which one of the E/A they came from. and I saw Green 2 was ready to attack I broke away. I saw Green 2 attacking and both aircraft went into the cloud below.
Pak jsem zaslechl zásahy i do mého stroje, ale nedokážu říct, ze kterého nepřátelského stroje přišly. Když jsem viděl, že moje Dvojka je připravena zaútočit, odpoutal jsem se od ní. Viděl jsem, že útočí a oba letouny se mi pak ztratily v mracích pod námi.
Green 2 later re-joined me and we searched for the E/A but without success.
Zelená 2 se ke mně později znovu připojila, pokoušeli jsme se hledat poškozený stroj, ale bezúspěšně.
From Radio messages picked up, the pilot of the Ju88 was heard panicking on his R/T on his way home and saying that his port engine was unserviceable.
Podle zachycených zpráv radiového provozu se pilot Ju88 nechal slyšet, jak cestou domů panikaří a sděluje, že mu nefunguje levý motor.
Both Green Section Spitfires landed safely back at base at 14:05.
Oba Spitfiry Zelené sekce bezpečně přistály zpět na základně ve 14:05.
Jaromir was awarded his commission on 5 May 1942 at the rank of P/O. He remained with 19 Sqn until 12 June 1942 when he was posted back to 310 Sqn, who were now deployed at Exeter and equipped with Spitfire Mk Vb and Vcs. The squadron’s role was now providing convoy patrol cover for Allied shipping at the Western end of the English Channel and also providing fighter escort for Allied bombers on bombing raids on targets in Northern France.
Jaromír byl oceněn 5. května 1942 povýšením do hodnosti poručíka. U 19. perutě zůstal až do 12. června 1942, kdy byl převelen zpět k 310. Peruti, která byla nyní dislokována v Exeteru a byla vyzbrojena Spitfiry Mk Vb a Vcs. Úkolem perutě bylo nyní zajišťovat doprovod konvojů spojenecké lodní dopravy na západním konci Lamanšského průlivu a také poskytovat stíhací doprovod spojeneckým bombardérům při bombardovacích náletech na cíle v severní Francii.
Lucky Escape: Šťastný útěk:
Between 12 May and 26 June 1942, a detachment of 310 Sqn was deployed at RAF Bolt Head, Devon. There he had a lucky escape on 23 June 1942. F/Sgt František Trejtnar and he were ordered to scramble at 19:08 from Bolthead together with a section from 312 Sqn who were also now deployed at Bolthead. Jaromir was in Spitfire BL265, NN-L, and without having even moved, the taxing Spitfire Mk Vb BL512 of F/Sgt František Mareš, from 312 Sqn, collided with the rear body work of Jaromir’s plane, its propellor chopping into it until just short of the rear of the cockpit itself. Both pilots escaped unhurt but shaken by the experience.
Mezi 12. květnem a 26. červnem 1942 byl oddíl 310. perutě nasazen na základně RAF Bolt Head v Devonu. Tam měl 23. června 1942 ve vzduchu z pekla štěstí. Spolu s rotným Františkem Trejtnarem dostali rozkaz vzlétnout v 19:08 z Bolt head společně s oddílem od 312. perutě, která byla rovněž v té době dislokována na této základně. Jaromír pilotoval Spitfire BL265, NN-L, a aniž by změnil směr, doprovodný Spitfire Mk Vb BL512 rotného Františka Mareše od 312. perutě narazil do zadní části trupu Jaromírova letounu, přičemž se vrtule jeho stroje zasekla jen těsně za zadní části pilotní kabiny. Oba piloti vyvázli bez zranění, ale silně otřeseni takovým zážitkem.
Having completed his operational tour, Jaromir was posted to 57 OTU on 15 August 1942 and then posted on 10 October 1942 to 56 OTU now RAF Tealing, near Dundee, Scotland. At these OTUs his role was as an instructor for training new pilots for operational flying. That 26 October he was promoted to the rank of F/O. Jaromir returned to 310 Sqn, still deployed at Exeter, and equipped with Spitfire Mk Vb and Vc’s, on 1 February 1943.
Po absolvování operačního turnusu byl Jaromír 15. srpna 1942 převelen k 57. OTU a poté 10. října 1942 k 56. OTU, nyní RAF Tealing, poblíž Dundee ve Skotsku. U těchto OTU plnil roli instruktora pro výcvik nových pilotů pro operační létání. Dne 26. října byl povýšen do hodnosti nadporučíka. K 310. peruti, stále dislokované v Exeteru a vybavené Spitfiry Mk Vb a Vc, se Jaromír vrátil 1. února 1943.
On 21 April 1943, whilst on this posting. he went to RAF Charmy Down, near Bath, to attend Course 5 at the Fighter Command School of Tactics, afterwards returning to 310 Sqn on 14 May 1943. He remained with 310 Sqn until 3 July 1943, making his last operational flight on 30 June 1944. With the RAF he had flown a total 437 hours.
Dne 21. dubna 1943 odjel do RAF Charmy Down nedaleko Bathu, aby se zúčastnil kurzu č.5 ve Škole taktiky Velitelství stíhacího letectva, a poté se 14. května 1943 vrátil k 310. peruti. U ní zůstal do 3. července 1943 a svůj poslední operační let uskutečnil 30. června 1944. U RAF nalétal celkem 437 hodin.
Between 16 and 22 November 1943, with other Czechoslovak pilots, he attended a technical training course at the Rolls Royce engine factory at Derby. On 30 November 1943, Jaromir married Miss Charlotte Wurf, of Austrian descent whose family had escaped to Great Britain because of the Nazi persecution in Austria.
Mezi 16. a 22. listopadem 1943 se spolu s dalšími československými piloty zúčastnil technické instruktáže v továrně na motory Rolls Royce v Derby. Dne 30. listopadu 1943 se Jaromír oženil se slečnou Charlottou Wurfovou, původem Rakušankou, jejíž rodina uprchla do Velké Británie kvůli nacistické perzekuci v Rakousku.
When he had completed this operational tour, on 3 July 1944, he was posted to the Czechoslovak Depot at RAF Cosford. The same day he was also promoted to F/Lt, his final RAF rank. Whilst there, with 16 other Czechoslovak, Jaromir attended a course at the Czechoslovak High School, for a High School Diploma, from which he matriculated on 1 April 1945. His last RAF posting was on 15 May 1945 to 313 (Czechoslovak) Sqn which was now deployed at RAF Manston, Kent, in eager anticipation of being able to return to Czechoslovakia now that the war in Europe was over.
Po ukončení těchto operačních školení byl 3. července 1944 vyslán k československé základně v RAF Cosford. Téhož dne byl také povýšen do hodnosti kapitána, což byla jeho nejvyšší hodnost u RAF. Během pobytu zde Jaromír spolu s dalšími 16 Čechoslováky navštěvoval kurz na Československé střední škole pro získání maturitního vysvědčení, z něhož složil 1. dubna 1945 maturitu. Jeho poslední přítomnost u jednotek RAF byla 15. května 1945 u 313. (Československé) perutě, která byla nyní dislokována na základně RAF Manston v Kentu, a to v dychtivém očekávání, že se bude moci brzy vrátit do Československa, když válka v Evropě skončila.
Return to Czechoslovakia: Návrat do Československa:
Whilst the war in Europe finished on 8 May 1945, it was only in August that the Czechoslovak RAF airmen were permitted to return to their homeland. The airmen of 310 Sqn, 312 Sqn and 313 Sqn had been stationed at Manston, Kent, since February 1945. 311 Sqn was re-deployed from Tain, Scotland, to Manston on 4 June, in preparation for their return to Czechoslovakia, after being away for six years.
Válka v Evropě sice skončila 8. května 1945, ale až teprve v srpnu se českoslovenští letci RAF směli vrátit do vlasti. Letci 310., 312. a 313. peruti byli od února 1945 umístěni v Manstonu v Kentu. 311. peruť byla 4. června převelena z Tainu ve Skotsku do Manstonu, aby se připravila na návrat do Československa po šestileté nepřítomnosti.
Meanwhile, in preparation for their return, RAF markings on the Czechoslovak squadrons’ Liberators and Spitfires were removed, and replaced with Czechoslovak Air Force markings. Similarly, Czechoslovak Air Force rank badges now replaced RAF badges on the airmen’s uniforms.
Mezitím bylo v rámci příprav na návrat odstraněno označení RAF na Liberátorech a Spitfirech československých perutí a nahrazeno označením československého letectva. Stejně tak na uniformách letců byly nyní nahrazeny odznaky RAF hodnostními označeními československého letectva.
Finally in August, some three months after the war in Europe had finished, the Czechoslovak RAF squadrons were finally given permission by the Russian ‘liberators of Czechoslovakia’ to return to their homeland.
Konečně v srpnu, tři měsíce po skončení války v Evropě, dostaly československé perutě RAF od ruských “osvoboditelů Československa” povolení k návratu do vlasti.
The Czechoslovak RAF personnel had been demobbed from the RAF on 13 August 1945 and Jaromir was to have the honour of flying one of the 54 new Spitfires back to Czechoslovakia, now all in Czechoslovak Air Force livery. On 1 July Jaromir held the rank of nadporučík [F/O] in the Czechoslovak Air Force with a promotion to the rank kapitán [F/Lt] on 15 August.
Československý personál RAF byl 13. srpna 1945 demobilizován z RAF a Jaromír měl tu čest pilotovat jeden z 54 nových Spitfirů zpět do Československa, nyní již v barvách československého letectva. K 1. červenci měl Jaromír v československém letectvu hodnost nadporučíka, aby byl 15. srpna povýšen, už na půdě své vlasti, do hodnosti kapitána.
The 54 Spitfires, led by S/Ldr Jiří Hartman, 310 Sqn pilot, left Manston on 7 August to fly back in stages to Prague. After a flight of two hours and 25 minutes they landed at Hildesheim, Germany, to refuel before continuing their flight home. But then it started to rain and became foggy preventing any further flying. After a week’s delay there, they were able to continue their flight via Plzeň to Prague, where they performed two flypasts low over the city in close formation before landing at Ruzyně airport, Prague, on 13 August at around 5pm.
54 Spitfirů pod vedením majora Jiřího Hartmana, pilota 310. perutě, opustilo Manston 7. srpna, aby se postupně vrátilo do Prahy. Po dvou hodinách a 25 minutách letu přistály v německém Hildesheimu, aby doplnily palivo a pokračovaly v letu do vlasti. Pak ale začalo pršet a snesla se mlha, která znemožnila další let. Po týdenním nuceném odkladu pak mohli pokračovat v letu přes Plzeň do Prahy, kde provedli dva průlety nízko nad městem v těsné formaci, než 13. srpna kolem 17. hodiny přistáli na letišti Ruzyně v Praze.
Post WW2 Czechoslovakia: Po 2. světové válce Československo:
On his return Jaromir chose to continue his career with the Czechoslovak Air Force and on 9 February 1946 was promoted to the rank of kapitan. That 15 August, he was posted to the 3rd ‘M. R. Štefánik’ Air Regiment. Later that year, on 15 October, he was transferred to the 1st ‘Tomáš Garrigue Masaryk’ Air Regiment who were deployed at Prague-Kbely airbase and was appointed its Flight Commander. That 28 October, he received his final promotion whilst serving in the Czechoslovak Air Force, to the rank of štábního kapitán [S/Ldr].
Od 9. května 1945, kdy Rudá armáda “osvobodila” Československo, chtěli Sověti převzít kontrolu nad zemí a do klíčových funkcí dosadit prosovětské stoupence. Sovětský vliv narůstal a 25. února 1948 převzala Komunistická strana Československa [KSČ] se sovětskou podporou prostřednictvím státního převratu nespornou kontrolu nad vládou v Československu.
The following year he was posted to the Vojenský technický a letecký ústav [VTLÚ], the Aeronautical Research Centre for the Czechoslovak Air Force, at Letňany airbase, Prague, with the role of overseeing the delivery of new and repaired aircraft for the Czechoslovak Air Force as he was regarded to be a gifted test pilot. He remained at this post until 1 December 1947 when he was posted back to the 1st ‘Tomáš Garrigue Masaryk Air Regiment, now deployed at Plzeň. From 12 December 1947 until 8 March 1948, he attended a squadron commander’s course from which he graduated with distinction.
Následujícího roku byl přidělen do Vojenského technického a leteckého ústavu (VTLÚ), Výzkumného leteckého střediska čs. letectva, na letecké základně Letňany v Praze, kde měl za úkol dohlížet na dodávky nových a opravených letadel pro čs. letectvo, neboť byl uznáván jako profesionální zkušební pilot. Na tomto postu setrval až do 1. prosince 1947, kdy byl převelen zpět k 1. leteckému pluku ‘Tomáše Garrigua Masaryka, nyní dislokovanému v Plzni. Od 12. prosince 1947 do 8. března 1948 byl frekventantem kurzu pro velitele letek, který absolvoval s vyznamenáním.
Communist putsch 15 February 1948: Komunistický puč 15. února 1948:
Since the Red Army had ‘liberated’ Czechoslovakia on 9 May 1948, the Soviets were intent on taking control of the country and placing pro-Soviet supporters in key roles. The Soviet influence built up and on 25 February 1948, the Communist Party of Czechoslovakia [KSČ], with Soviet backing, assumed undisputed control over the government of Czechoslovakia through a coup d’état.
Od 9. května 1945, kdy Rudá armáda “osvobodila” Československo, chtěli Sověti převzít kontrolu nad zemí a do klíčových funkcí dosadit prosovětské stoupence. Sovětský vliv narůstal a 25. února 1948 převzala Komunistická strana Československa [KSČ] se sovětskou podporou prostřednictvím státního převratu nespornou kontrolu nad vládou v Československu.
Following that Communist take-over in February 1948, Czechoslovaks who fought for the Allies in WW2 were now no longer regarded as returning conquering heroes but as being tainted by Capitalism and a potential threat to the Communist regime. This resulted in many being arrested, imprisoned and subjected to other persecution and degradation.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 již Čechoslováci, kteří se dobrovolně rozhodli bojovat v řadách Spojenců ve 2. světové válce, přestali být vedením KSČ považováni za hrdiny, kteří se jako vítězové vrátili zpět do vlasti, ale za osoby “načichlé” kapitalismem a za potenciální hrozbu pro příští plánovaný komunistický režim. To mělo za následek, že mnozí z nich byli po provokacích zatčeni, uvězněni a vystaveni dalšímu pronásledování a ponižování.
2nd Exile: 2. exil:
On 31 May 1948 Jaromir was relieved of active military service and placed on ‘waiting’ leave – dovolenou s čekaným – from the Czechoslovak Air Force, more commonly known today as ‘gardening leave’ but with the former airmen receiving only a small fraction of their pay. Jaromir was aware that when he was placed on waiting leave, it was only a matter of time before he would be arrested by the StB, and tried on fabricated charges of being politically unreliable as he had served in the West during WW2 and was now classed as an ‘undesirable’ person in Communist Czechoslovakia. The usual outcome following such charges was to be sentenced to imprisonment.
Dne 31. května 1948 byl Jaromír zproštěn aktivní vojenské služby a československým letectvem propuštěn na ” čekatelskou dovolenou”, tehdy známou spíše jako “zahradnická dovolená”, během které však bývalí letci dostávali jen malou část svého platu. Jaromír si byl vědom toho, že když byl zařazen na tento typ dovolené, bude jen otázkou času, kdy bude zatčen StB a souzen na základě vykonstruovaného obvinění z politické nespolehlivosti, a to jenom proto, že za 2. světové války sloužil na Západě a nyní je v komunistickém Československu klasifikován jako “nežádoucí” osoba. Obvyklým výsledkem takových obvinění bylo odsouzení k trestu odnětí svobody.
Meanwhile, Charlotte was repatriated with the aid of the British Embassy, Prague, along with other British wives who had married Czechoslovak RAF airmen, back to the UK in May 1948.
Mezitím byla Charlotte s pomocí britského velvyslanectví v Praze spolu s dalšími britskými manželkami, které se provdaly za československé letce RAF, v květnu 1948 repatriována zpět do Velké Británie.
On 18 June 1948, Jaromir successfully escaped over the border with assistance of the ‘Cyril’ escape organisation, which smuggled prominent people across the border at Všeruby, a small village, near the town of Kdyně, about 1 km from the border to the American Zone of Germany,. There, after security vetting by the US authorities, he was transferred to the Duisberg DPP [Displaced Persons Camp] for billeting prior to the necessary documentation being prepared to enable his onward travel to the UK. On 3 July, the Senior Military Prosecutor in Prague issued a warrant for his arrest. Later, on 28 August, the Czechoslovak authorities declared him to be a deserter, demoted him to its lowest rank and stripped him of Czechoslovak military medals.
Jaromírovi se podařilo 18. června 1948 úspěšně uprchnout přes hranice za pomoci převaděčské organizace “Cyril”, která převáděla prominenty přes hranice ve Všerubech, malé vesnici u Kdyně, asi 1 km od hranic do americké zóny Německa,. Tam byl Jaromír po bezpečnostní prověrce americkými úřady převezen do DPP Duisberg [Displaced Persons Camp], kde byl ubytován, a poté mu byla připravena nezbytná dokumentace, která mu umožnila další cestu do Spojeného království. Přibližně ve stejnou dobu vydal dne 3. července Vrchní vojenský prokurátor v Praze zatykač na jeho osobu. Později, 28. srpna, ho československé úřady prohlásily za dezertéra, degradovaly ho na nejnižší hodnost a odebraly mu československá vojenská vyznamenání.
Return to the RAF: Vraťte se k RAF:
On 18 June he returned to England, and re-enlisted in the RAF on 5 July 1948 until he retired on 6 February 1960. Whilst he wished to continue his career in flying, the procedures to obtain the required CAA [Civilian Aviation Authority] licence to enable him to fly commercially in the UK, became too challenging to achieve as age and his experience limited to single-seater aircraft worked against him.
Dne 18. června se vrátil do Anglie a 5. července 1948 se opět zařadil do RAF, aby 6. února 1960 odešel do výslužby. Přestože si přál pokračovat v letecké kariéře, procedury k získání požadované licence CAA [Úřad pro civilní letectví], která by mu umožnila komerční létání ve Velké Británii, byly příliš náročné, protože věk a jeho praxe, omezená na jednomístná letadla, působily proti němu.
Whilst in retirement, he maintained his interest in aviation by being one of the founding members of the Cambridge Flying Group, based at Cambridge, regularly flying the Tiger Moths there since 1958, and making his last flight in command of an aircraft on 23 October 1966. He was also actively involved with the Battle of Britain Fighter Pilots Association and attended regular reunions with former colleagues from the Czechoslovak RAF squadrons.
I v důchodu si udržoval zájem o letectví, byl jedním ze zakládajících členů Cambridge Flying Group se sídlem v Cambridge, kde od roku 1958 pravidelně létal na letounech Tiger Moth a 23. října 1966 uskutečnil svůj poslední let ve velení letounu. Aktivně se také zapojil do činnosti Asociace stíhacích pilotů bitvy o Británii a pravidelně se účastnil srazů s bývalými kolegy z československých perutí RAF.
After the Velvet revolution he made several visits back to Czechoslovakia, including one to attend the RAF Rehabilitation Ceremony, held in Prague on 13 September 1991.
Po sametové revoluci se několikrát vrátil do Československa, mimo jiné se zúčastnil slavnostní rehabilitace RAF, která se konala 13. září 1991 v Praze.
Jaromír Střihavka died on 9 July 1994, at Cambridge, England, aged 80.
Jaromír Střihavka zemřel 9. července 1994 v anglické Cambridgi ve věku 80 let.
WW2 Medals Awarded: WW2 udělené medaile:
British : Britská vyznamenaní:
1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp
Air Crew Europe Star with France and Germany clasp
Defence Medal
War Medal
Czechoslovakia : Československá vyznamenání:
Válečný kříž 1939
Za chrabrost and bar
Pamětní medaile se štítky F–VB
Remembered: Památná místa:
Czech Republic: Česká Republika:
Prague 1 – Klárov:
In November 2017, his name, along with the names of 2533 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.
V listopadu 2017 bylo jeho jméno spolu se jmény dalších 2533 československých mužů a žen, kteří za 2. světové války sloužili v RAF, odhaleno u pomníku Okřídleného lva na pražském Klárově.
Great Britain: Velká Britanie:
Capel-le_Ferne, Kent:
He is commemorated, along with the other 2940 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:
Spolu s dalšími 2940 členy posádek letounů z bitvy o Británii je připomínán na pamětní zdi Christophera Foxleyho-Norrise na Národním památníku bitvy o Británii v Capel-le-Ferne v Kentu:
Hawkinge:
Jaromír is remembered on the Czechoslovak Battle of Britain pilots memorial at the Kent Battle of Britain Museum at Hawkinge, Kent. It was unveiled on 28 October 2025, to commemorate the 88 Czechoslovaks who flew in that battle.
London – Battle of Britain Memorial:
He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial:
Je také připomínán na londýnském památníku bitvy o Británii:
Article last updated: 31.10.2025.
