Raimund Půda

One of the Few

jeden z nemnohých

…………* 18.08.1912., Brník, Kolín, Czechoslovakia..

…………† 17.03.2002., Henly-on-Thames, UK.

Pre WW2 :
Před 2. svět. válkou :

Raimund Půda was born on 18 August 1912 at Brník, near Kolín. He was the only son of Jan, a forester, and Františka. On completion of his elementary education, he attended Technical School in Prague where he trained to be an aircraft mechanic. After finishing his course, he was employed at the Letov aircraft factory at Prague-Letňany airfield. This close connection with aviation inspired him to become a pilot.

Raimund Půda se narodil 18. srpna 1912 v Brníku, malé obci na Kolínsku. Byl jediným synem lesníka Jana a jeho ženy Františky. Po ukončení základní školy navštěvoval Střední školu technickou v Praze, kde získal vzdělání k profesi leteckého mechanika. Po ukončení školy našel zaměstnání v továrně Letov, v Praze Letňanech, kde se vyráběla letadla. Toto úzké spojení s aviatikou ho předurčilo k tomu, aby se později stal pilotem.

His above-average ability as a pilot resulted in him being selected to join the Czechoslovak aerobatic display team for the 1937 European International Aerobatic Championships at Zurich. There he won the Solo Aerobatic contest and the Czechoslovak team convincingly won the championship.

Jeho nadprůměrné pilotní schopnosti vedly k tomu, že byl vybrán, aby se připojil k československému týmu skupinové akrobacie, který se připravoval na mezinárodní akrobatickou přehlídku v létě roku 1937 v Curychu. Zde nakonec se svými kolegy vyhrál na tomto šampionátu disciplinu skupinové akrobacie.

He remained in the Air Force until 18 September 1938 when he left to join ČSA – České Aerolinie, the state airline – as a commercial pilot. On 15 March 1939, under threat of imminent invasion from Hitler, and with no help from her allies, Emil Hácha, the Czechoslovak President, had little choice but to cede to their demands and ordered the Czechoslovak military to remain in their barracks and not resist the occupation. The occupying Germans disbanded all military and civilian aviation in the country with all personnel being dismissed. By this time Raimund had accumulated a total of 1250 military and civilian flying hours.

V armádních vzdušných silách zůstal až do 18. září 1938, kdy odešel ke státní letecké společnosti ČSA – Československé Aerolinie, jako civilní pilot. Dne 15. března 1939, pod hrozbou bezprostřední invaze Hitlera a bez pomoci svých spojenců, neměl československý prezident Emil Hácha jinou možnost, než ustoupit jeho požadavkům a nařídil tak československé armádě zůstat v kasárnách a nebránit okupaci. Bezprostředně potom byly rozpuštěny veškeré vojenské síly i civilní letectvo v zemi a veškerý personál byl propuštěn. Do této doby měl Raimund nalétáno v souhrnu 1250 letových hodin v armádě i civilním letectvu.

But just four days later, on 19 March 1939, former senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defence of the Nation]. Obrana Národa also worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where they could be formed into military units to fight for the liberation of their homeland. These two organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape to Poland. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region because of the close proximity of the ‘new’ Polish border since Poland had occupied the Český Těšín region of Czechoslovakia on 10 October 1939.

Ale jen o čtyři dny později, 19. března 1939, začali bývalí vyšší důstojníci, v té době již rozpuštěné československé armády, formovat podzemní armádu, známou jako Obrana Národa. Obrana Národa také spolupracovala se Svazem Letců, Leteckým sdružením Československé republiky. Jedním z jejich cílů bylo pomoci co největšímu počtu letců a vojáků dostat se do sousedního Polska, kde by se mohly formovat vojenské jednotky, bojující za osvobození vlasti. Tyto dvě organizace poskytovaly peníze, kurýry a další pomoc, která umožňovala letcům útěk do Polska. Obvykle to bylo překročením hranice na Ostravsku, díky těsné blízkosti „nových“ polských hranic, neboť Polsko 10. října 1939 vojensky obsadilo československý region Český Těšín.

Having been denied the chance to resist the occupying Germans, Raimund was one of the many Czechoslovak airmen and soldiers who saw it was their duty to go to Poland from where they could fight to achieve the liberation of Czechoslovakia. He and Josef Hubáček, a fellow pilot from his Air Force days and member of the Czechoslovak aerobatic team in Zurich 1937, both left their wives behind as it was not possible to take them, and caught the train from Prague to Ostrava and from there, on the night of 18 July 1939, they successfully hid aboard a coal train which was leaving from Ostrava to Katowice, Poland. Having successfully crossed the border to Poland, they jumped-off the moving train at a designated point, walked through a forested area and came across a recently harvested field with haystacks. They hid in one for the rest of the night. The following morning they set off to a nearby cement factory, as had been pre-arranged by Obrana Národa, where they would be met and helped with their onward journey to Krákow where they would report for duty at the Czechoslovak Consulate.

Raimund, kterému byla odepřena šance vzepřít se okupantům, byl jedním z mnoha československých letců a vojáků, kteří považovali za svou povinnost odejít do Polska, odkud mohli bojovat za osvobození Československa. Spolu s Josefem Hubáčkem, dalším z pilotů z ČSA a také členem československého týmu skupinové akrobacie v Curychu v roce 1937, nechali oba své manželky doma, nasedli na vlak z Prahy do Ostravy, odkud v noci 18. července 1939 úspěšně překročili hranice do Polska, skryti v nákladních vozech vlaku s uhlím, který směřoval z Ostravy do Katowic. Na polské straně seskočili z jedoucího vlaku na předem domluveném místě, prošli lesem a narazili na nedávno posečenou louku s kupkami sena. Zbytek noci strávili v jedné z nich. Následujícího rána vyrazili k nedaleké cementárně, jak to bylo předem naplánováno Obranou Národa, kde už byli očekáváni a dostalo se jim pomoci, aby mohli pokračovat do Krakowa, kde se přihlásili na československém konzulátu.

Poland :
Polsko :

However, the Polish Authorities, who recognised the new puppet State of Slovakia, showed little interest in the Czechoslovak military who were escaping across their border in groups and would not allow independent Czechoslovak units to be established on its territory as they were concerned about antagonising neighbouring Nazi Germany. Only after lengthy negotiations between Czechoslovak Diplomats in France and Great Britain, and the French government, did the French agree to permit 4,000 Czechoslovaks into the French Foreign Legion – French law did not allow for foreign military units to be on its territory in peacetime, and the Czechoslovak escapers would be required to join the French Foreign Legion for a five-year period with the agreement that, should war be declared, they would be transferred to French military units. The alternative was to be returned to occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further retribution to their families.

Polský stát, který uznal nový loutkový stát Slovensko, však neprojevil příliš ochoty přijímat příslušníky československé armády, kteří uprchli přes hranice ve skupinách, a dovolit jim na svém území vznik samostatných československých jednotek, neboť se obával nepřátelské reakce sousedního nacistického Německa. Teprve po zdlouhavých jednáních české diplomacie ve Francii a Velké Británii s představiteli francouzské vlády, souhlasili Francouzi s povolením vstupu 4 000 Čechoslováků do francouzské cizinecké legie – francouzské zákony totiž neumožňovaly přítomnost zahraničních vojenských jednotek na svém území v době míru a českoslovenští uprchlíci tak budou muset absolvovat pětileté období účasti ve francouzské cizinecké legii avšak s tím, že v případě vyhlášení války budou okamžitě převedeni do francouzských ozbrojených sil. Alternativou pak mohlo být – vrátit se do okupovaného Československa a zde čelit německé odplatě za útěk – obvykle uvěznění nebo poprava a následné perzekuce vůči jejich rodinám.

The Czechoslovak escapees were billeted at Malý Bronowice, a former Polish army camp outside Krakow, while arrangements were made for their transportation, by sea, to France. Nearly two weeks later, at 04:00 on 27 July, Raimund, with 546 other Czechoslovak escapers, left Malý Bronowice and travelled by train to Gydnia, on the Polish Baltic coast where they boarded the ‘Chroby’, a Polish ship, on 29 July and sailed to France.

Českoslovenští uprchlíci byli ubytováni v Malých Bronowicích, v bývalém táboře polské armády poblíž Krakova, přičemž souběžně probíhala intenzivní jednání k jejich přepravě do Francie námořní cestou. Ani ne o dva týdny později, 27. července ve 04:00 hod., opouští Raimund spolu s 546 dalšími československými uprchlíky Malé Bronowice, aby se vlakem přepravili do přístavu Gdyně na polském pobřeží Baltského moře, kde 29. července nastoupili na polskou loď „Chrobry“ a odpluli do Francie.

France :
Francii :

On 31 July, the ‘Chroby’ berthed at Boulogne, France, and the Czechoslovak escapees disembarked onto French soil. After some food, they boarded a train for the thirteen-hour journey to Paris. They arrived there at 17:30 and were taken by coaches to the French Foreign Legion’s recruitment barracks at Place Ballard, in the South West of Paris, to undergo medical checks, whilst the necessary documentation was prepared for their enlistment into the Legion pending their transfer to the Legion’s training base at Sidi bel Abbes, Algeria. During this time they attended French classes and any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly learnt French with the girls they met. Before that process could be completed, war was declared and Raimund and the other Czechoslovak airmen were transferred instead to the l’Armée de l’Air at their recruitment centre at Dugny, near Paris.

Dne 31. července zakotvil „Chrobry“ ve francouzském přístavu Boulogne a českoslovenští uprchlíci se tak ocitli na francouzské půdě. Po občerstvení nastoupili do vlaku ke třináctihodinové cestě do Paříže. Tam dorazili v 17:30, kde si je převzali velitelé francouzské cizinecké legie, aby je převezli do svého náborového střediska na Place Ballard, na jihozápadě Paříže, aby zde podstoupili lékařské kontroly, a mohla být připravena dokumentace pro jejich zařazení do legie a jejich převoz na výcvikovou základnu legie v Sidi bel Abbes v Alžírsku. Během této doby navštěvovali kurzy francouzštiny a veškerý volný čas obvykle trávili v Paříži prohlídkou památek a procvičováním slovní zásoby francouzštiny s dívkami, které cestou potkávali. Než však mohl být tento proces dokončen, byla vyhlášena válka a Raimund a ostatní českoslovenští letci byli místo toho převedeni do l’Armée de l’Air v jejich náborovém centru v Dugny, poblíž Paříže.

On 11 September 1940, a few days after war was declared, Raimund he was released, from his Foreign Legion Service and transferred, at the rank of Corporal-Chef [Staff Sergeant], to l’Armée de l’Air. There he was posted to their Centre d’Instruction de Chasse for re-training on French MS-406c aircraft at Chartres, one of the l’Armée de l’Air training airbases and to learn basic French. On 2 December 1939, having completed 16 hrs of retraining he was posted, with other Czechoslovak pilots, to GC II/4 who were based at Xaffévillers, near Nancy, and equipped with Curtis H-75 fighter aircraft.

Dne 11. září 1939 byl Raimund v hodnosti četaře převezen do Výcvikového centra leteckých stíhačů k přeškolení na francouzské stroje MS-406c v Chartres, jednom z cvičných letišť l’Armée de l’Air, kde si také osvojoval základy francouzštiny. Dne 2. prosince 1939, poté, co dokončil 16 hodin výcviku, byl převelen spolu s dalšími československými piloty do GC II/4, který měl základnu v Xaffévillers poblíž Nancy a byl vybaven stíhacími stroji Curtis H-75.

On 10 May 1940, the Germans invaded France, and during the Battle of France, with this unit, Raimund flew over 73 operational hours and achieved three confirmed kills for which he was awarded the Croix de Guerre avec Palmes:

Dne 10. května 1940 napadli Němci Francii a během bitvy o Francii s touto jednotkou nalétal Raimund přes 73 operačních hodin a dosáhl tří potvrzených sestřelů, za které mu byl udělen Válečný kříž s palmovou ratolestí.

Date	Time	Curtis 75	Achieved	Action
16/05/40	13:00	H75 -88	Ju 86	destroyed near Berry au Bac
20/05/40	17:00	H75 -88	HeIII	destroyed, shared victory near Betheniville.
28/05/40	17:00	H75 -88	Do17	destroyed near Betheniville.
11/06/40	05:30		Hs126	destroyed, shared victory near Attigny.

The rapidity of their blitzkrieg, however, caused GC II/4 to have to frequently change their airfields as they retreated westward and by 17 June they were at Perpignan-Labanere airfield in south-west France. When France capitulated on 20 June, GC II/4 flew their aircraft to Maison Blanch, a l’Arme d’Air airfield in Algeria and the following day to Oran la Senia airbase, Algeria. It was there that they learned that Winston Churchill, the British Prime Minister, appealed to all the evacuated Czechoslovak airmen to come to Britain and continue the fight from there. The l’Armée de l’Air released the Czechoslovak airmen from their service so that they could make their journey to Britain. The Czechoslovaks travelled for fourdays by train to Casablanca from where they boarded the ‘Gib-el-Dersa’ which sailed, at 15:12 on 29 June 1940, to Gibraltar, arriving at 11:00 on 30 June. Here they changed ships to the ’Neuralia’ and sailed on 2 July, in a convoy of about another 30 ships, for Liverpool, arriving on 12 July 1940. Like most of the Czechoslovaks, Raimund’s path first led to the Czechoslovak resettlement camp at Cholmondeley Park, near Chester.

Rychlost, s jakou postupovaly německé jednotky však způsobila, že útvary GC II/4 musely při svém ústupu na západ často měnit svá letiště, a 17. června byly na letišti Perpignan-Labanere v jihozápadní Francii. Když Francie 20. června kapitulovala, přesunul GC II/4 svoje letouny do Maison Blanch, na letiště l’Arme d’Air v Alžírsku a následující den pak na alžírskou základnu Oran la Senia. Právě tam vešlo ve známost, že britský premiér Winston Churchill apeloval na všechny evakuované československé letce, aby přešli do Británie a odtud pokračovali v boji. Na základě toho l’Armée de l’Air uvolnila československé letce ze služby, aby mohli odcestovat do Británie. Čechoslováci podstoupili čtyřdenní cestu vlakem do Casablanky, kde nastoupili na loď „Gib-el-Dersa“, která vyplula 29. června v 15.12 hod směr Gibraltar, kam dorazila o den později v 11:00. Zde přestoupili na zaoceánský parník „Neuralia“ a v konvoji s dalšími asi 30 loďmi se vydali 2. července na cestu k britským břehům. 12. července 1940 dorazili do Liverpoolu. Jako u většiny Čechoslováků vedla Raimundova cesta nejprve do československého přistěhovaleckého tábora v Cholmondeley Park, poblíž Chesteru.

RAF :

The Battle of Britain was now in progress and there was an urgent need for fighter pilots. As a trained pilot he was quickly admitted to the voluntary reserves of the RAF, with the rank of Sergeant, on 5 August 1940. He subsequently was transferred to the Czechoslovak RAF Depot, Cosford. On 17 August 1940, he was posted to the newly formed 310 (Czechoslovak) Sqn based at RAF Duxford and equipped with Hurricane Mk I fighter aircraft. Here the Czechoslovak airmen converted to the Hurricane as well as taking three English lessons per week. The Squadron was declared operational on 17 August making its first sortie that day. Raimund made his first operational flight, one of two that day, on 26 August in Hurricane P3889, thus qualifying him as a Battle of Britain pilot.

Bitva o Británii byla nyní v plném proudu a každý stíhací pilot byl k nezaplacení. Raimund, jako pilot s výcvikem stíhače, byl urychleně zařazen do dobrovolnických záloh RAF v hodnosti četaře. Následně byl převeden do střediska československých letců RAF v Cosfordu. Dne 17. srpna 1940 byl převelen k nově vytvořené 310. (československé) stíhací peruti RAF se základnou v Duxford, která byla vyzbrojena letouny Hurricane Mk I. Zde se českoslovenští letci přeškolili na tyto stroje a současně absolvovali tři lekce angličtiny týdně. Jednotka byla prohlášena za funkční 17. srpna, kdy se také uskutečnil první operační let. Raimund absolvoval svůj první bojový let (ze dvou toho dne), 26. srpna na stroji Hurricane P3889, čímž se kvalifikoval také jako pilot Bitvy o Británii.

During the Battle of Britain he achieved two confirmed shared kills:

Během Bitvy o Británii dosáhl dvou potvrzených sdílených sestřelů:

Date Datum	Time Čas	Hurricane	Aircraft Letadlo	Action Místo sestřelu
15/09/40	12:05	V6619 ‘V’	Do17z	destroyed East London. zničen nad vých. Londýnem.
18/09/40	17:15	P3889 ‘S’	Ju88	destroyed over Thames Estuary. zničen nad ústím řeky Temže.

On 18 October, with Bohumír Fürst, he was posted to 605 Sqn (County of Warwick) in 11 Group of Fighter Command and was based at RAF Croydon They were equipped with Hurricane Mk I aircraft. There he made seven operational patrols, of which were made in one day on 26 October. Bothe Raimund and Fürst returned to 310 Sqn, at Duxford, on 28 October. At 10:30, on 5 November, twelve of 310 Sqn’s Hurricanes took-off to join up with 19 and 242 Sqns to patrol the Canterbury Dover section at 22,000 feet. There they were caught by surprise when Me 109s from 6/JG26 dived out of the sun and attacked them. Caught unawares, and without firing any of their guns, five of 310 Sqn’s Hurricanes were lost in that attack, including Raimund, flying Hurricane V6619. He was forced to bail out after sustaining severe damage to his oxygen system and control surfaces during combat. He landed unhurt and his aircraft crashed at Drill Hall, Sittingbourne.

Dne 18. října byl spolu s Bohumírem Fürstem vyslán k 605. peruti (hrabství Warwick), která spadala pod 11. skupinu Velení stíhacího letectva na základně RAF Croydon. Byla vyzbrojena letouny Hurricane Mk I. Tam provedl sedm operačních hlídek, které byly všechny podniknuty ve stejný den, 26. října. Oba, Raimund i Fürst se 28. října vrátili k 310. peruti v Duxfordu. Dne 5. listopadu, v 10.30 hod. vzlétlo 12 Hurricane z 310. perutě, aby spolu se stíhači z 19. a 242. perutě hlídkovaly v oblasti Canterbury Dover, ve výšce 22 000 stop. Tam byli zaskočeni, když je nepřátelské letouny Me 109 z 6/JG26 napadly ze sluneční strany a zaútočily na ně. Aniž by měli možnost vystřelit ze svých kanónů, bylo 5 hurricane z 310. perutě při tomto útoku zničeno. Raimund, který pilotoval stroj V6619, byl mezi nimi. Byl přinucen k záchraně padákem poté, co byl poškozen kyslíkový systém a ovládání kormidel. Přistál nezraněn a jeho letoun se zřítil v Drill Hall v Sittingbourne.

Raimund’s recollection of that incident “We were flying above the clouds when we were attacked by a number of Me 109s. In the combat that followed, my Hurricane was badly damaged and I had to bail out. I saw that I was falling towards the middle of the River Thames, where many pilots had previously drowned. Fortunately, the wind turned and instead I was blown over land where I landed about three hundred metres from the shore. As I packed my parachute, I suddenly felt a sting in my back. I didn’t pay attention, but when the pricking repeated, I turned, and behind me stood an English farmer with a pitchfork. My English did not convince him that I was not a German parachutist but on the contrary a Czechoslovak pilot, a member of the RAF. He took me to the police, where everything was finally explained.”

Raimund na tento incident později vzpomínal: „Letěli jsme nad mraky, když na nás zaútočilo několik Me 109. V boji, který následoval, byl můj hurricane těžce poškozen a musel jsem vyskočit. Viděl jsem, že padám ke středu řeky Temže, kde se předtím už mnoho pilotů utopilo. Naštěstí se však vítr otočil a ten mě odnesl nad pevninu na místo toho jsem byl vyhozen nad pevninu, kde jsem přistál asi tři sta metrů od břehu. Když jsem balil padák, najednou jsem ucítil píchnutí v zádech. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale když se bodání opakovalo, otočil jsem se a za mnou stál anglický farmář s vidlemi. Moje angličtina ho však nepřesvědčila, že nejsem německý parašutista, nýbrž československý pilot, člen RAF. Odvedl mě na policii, kde bylo nakonec vše vysvětleno.“

Raimund ceased operational flying on 18 January 1941 when he was posted from 310 Sqn to No 1 Central Flying School, at RAF Upavon, Wiltshire, for training as a military flying instructor. He was promoted to the rank of F/Sgt on 1 March 1941 and completed his training course on 21 March 1941. His next posting was to No. 9 Service Flying Training Course (9 SFTS) at Hullavington, Wiltshire, to train new pilots. Whilst there he was commissioned at the rank of P/O. His next posting, on 23 January 1942, was to No 1 Signal School (1 SS) at RAF Cranwell and he stayed there until 6 August 1942. The next posting was to No 3 Elementary Flying Training School (3 EFTS) at RAF Shellingford, Oxfordshire, where he was a flying instructor. He was promoted to the rank of F/O on 25 December 1942.

Raimund ukončil bojové létání 18. ledna 1941 poté, kdy byl přeložen od 310. perutě do Centra pilotního výcviku č.1 při základně RAF Upavon ve Wiltshire, aby zde podstoupil výcvik vojenského instruktora létání. Dne 1. března 1941 byl povýšen do hodnosti rotného a výcvikový kurz dokončil 21. března 1941. Následně byl vyslán na další výcvikový kurz č. 9 služebního létání (9 SFTS) v Hullavingtonu ve Wiltshire, aby mohl vést výcvik nových pilotů. Během tohoto období byl povýšen do hodnosti poručíka. Jeho dalším působištěm byla od 23. ledna 1942 Signální škola č. 1 (1 SS) na základně RAF Cranwell, kde zůstal do 6. srpna 1942. Poté byl přeřazen do Základní školy létání č.3 (3 EFTS) se základnou RAF Shellingford, Oxfordshire, kde působil jako instruktor létání. Dne 25. prosince 1942 byl povýšen do hodnosti nadporučíka.

He returned to non-instructional flying on 1 October 1943 with a posting to 24 Sqn at RAF Hendon. The squadron was in the RAF’s Transport Command and specialised in the transport of VIPs throughout the UK in Dakota DC3 or Hudson aircraft. On 2 October 1944, he was transferred to the Czechoslovak Transport Pool and to the Czechoslovak Inspectorate in London and two days later to the Czechoslovak Ministry of National Defence.

Z instruktážního létání k tomu bojovému se vrátil 1. října 1943, kdy byl převelen ke 24. peruti u RAF Hendon. Útvar byl podřízen Velení přepravy RAF a specializoval se na přepravu VIP osob po Velké Británii v letounech Dakota DC3 nebo Hudson. Dne 2. října 1944 byl přeřazen na základnu československé přepravy a k československému inspektorátu v Londýně, o dva dny později přímo na československé ministerstvo národní obrany.

Post WW2 :
Po 2. svět. válce :

He returned to Czechoslovakia to find that many of his family had been persecuted by the Germans during the war. Initially, he remained in the Czechoslovak Air Force, in their Transport Regiment, until his demob on 1 February 1946. He then returned to civilian flying, re-joining ČSA as a pilot flying their national and international routes, usually in DC3s or Ju52 aircraft. Following the Communist take-over in February 1948, the Czechoslovaks who fought for the Allies in WW2 were regarded as being tainted by capitalism and thus ‘undesirable’ in the new Czechoslovak regime. Many were dismissed from the military, demoted, stripped of their Czechoslovak decorations, arrested, imprisoned and subjected to other forms of persecution and degradation. For the former RAF airmen who were now employed by ČSA, their position was very slightly different. During WW2 there had been no aviation training in Czechoslovakia, and so post WW2, when ČSA was rebuilding its airline and operating routes, the only trained pilots and aircrew were those who had served in the RAF. Thus these airmen were needed in the interim whilst new ‘politically reliable’ personnel were trained to take their place.

Po svém návratu do vlasti zjistil, že řada jeho rodinných příslušníků byla během války Němci perzekuována. Z počátku zůstal u Čsl. letectva u pluku, který zajišťoval přepravu osob a to až do okamžiku své demobilizace 1. února 1946. Poté se vrátil k civilnímu létání a stal se zaměstnancem – pilotem u ČSA, kde byl nasazován na vnitrostátních i mezinárodních linkách, obvykle na letounech DC3 nebo Ju52. Po komunistickém puči, v únoru 1948, byl každý kdo bojoval ve válce v řadách Spojenců, považován za načichlého kapitalizmem a v novém československém režimu byl hodnocen jako osoba “nežádoucí“. Mnozí byli propuštěni z armády, degradováni, zbaveni československých vyznamenání, zatýkáni, uvězněni a vystaveni různým formám pronásledování a perzekuce. U bývalých letců RAF, kteří byli tehdy zaměstnáni u ČSA, byla jejich pozice poněkud odlišná. Během 2. světové války neprobíhal v Protektorátu žádný letecký výcvik, a tak byli piloti a letecký personál, který sloužil v RAF po válce jedinými, kdo mohl zastávat tyto funkce v nově se utvářející civilní letecké společnosti ČSA. A to alespoň do doby, než se je podaří nahradit nově vyškoleným

In April 1948, as one of the most senior pilots with ČSA, he was selected to attend the first world meeting of commercial pilots which was held in London.

V dubnu 1948 byl jako jeden ze služebně nejstarších pilotů u ČSA vybrán na 1. světové setkání civilních pilotů, které se konalo v Londýně.

By the Summer of 1948, numerous former RAF airmen were escaping from Czechoslovakia following the Communist take-over and had made their way to England hoping to rejoin the RAF. To try and facilitate these returning Czechoslovaks, the RAF would accept their applications, which were reviewed by a panel to ascertain whether the applicant could be accepted back into the RAF and in what capacity. Raimund applied to rejoin the RAF and was accepted back as a pilot at his former rank of F/Lt. Many other of the Czechoslovak former RAF applicants were not so fortunate, only being offered lower ranks or lower trades than in WW2, whilst others were not receiving any offers.

Od léta roku 1948 se rozhodla řada bývalých letců RAF utéci z Československa poté, kdy moc ve státě převzali komunisté a také v naději, že budou v Británii pokračovat v řadách RAF. Aby bylo v maximální možné míře usnadněno těmto navrátilcům jejich záměr realizovat, RAF přijala všechny jejich žádosti, aby je prověřila, vyhodnotila a akceptovala ty, které splňovaly dané podmínky. Raimundova žádost k přijetí do RAF byla kladně vyřízena, přičemž mu byla zachována hodnost kapitána z konce války. Řada dalších bývalých letců, žadatelů o přijetí k RAF, ovšem takové štěstí neměla. Byly jim nabídnuty nižší hodnosti nebo nižší funkce v zaměstnání. Byly i případy, kdy žadatel neuspěl vůbec.

Whilst there, he decided not to return to Czechoslovakia following that meeting and instead remained in the UK. Raimund wanted to resume his flying career, but his Czechoslovak commercial pilot’s license was not valid in the UK. He tried to sit the UK’s Civil Aviation Authorities exams to obtain a UK commercial pilots licence, but it was unsuccessful as his English was not up to the standard they required.

Během tamějšího pobytu se rozhodl nevrátit se zpět do ČSR a ve Velké Británii zůstal. Raimund chtěl ve své letecké kariéře pokračovat, ale jeho civilní pilotní průkaz, získaný v ČSR, nebyl ve Velké Británii platný. Pokusil se proto složit zkoušky u britských úřadů pro civilní letectví, ale nebyl úspěšný, protože jeho znalost anglického jazyka byla shledána jako nedostatečná.

Raimund re-joined the RAF on 1 October 1948 and re-trained onto jet fighter aircraft and participated in Operation Becher’s Brook; the flying of Sabre IV jet fighters from Canada to England. In the New Year’s Honours list of 1953, he was awarded the Queen’s Commendation for Valuable Service in the Air. Subsequently, he flew de-Havilland Vampire jets from England, delivering them to operational units in the Far East.

Raimund byl přijat do služby v RAF znovu dne 1. října 1948 a musel absolvovat zaškolení na nové proudové stroje a zúčastnil se operace Becher’s Brook; převozu stíhaček Sabre IV z Kanady do Anglie. Figuroval také na Novoročním seznamu vyznamenaných v roce 1953, kdy byl oceněn Královským vyznamenáním za jeho služby v letectví. Následně pilotoval tryskové letouny de Havilland Vampire při jejich převozu z Anglie k operačním jednotkám na Dálném východě.

During his flying career, he flew a total of 7,000 hrs, in 82 types of aircraft, ranging from biplanes and seaplanes to jet fighters.

ěhem své letecké kariéry nalétal Raimund celkem 7 000 hodin na 82 typech letadel, od dvojplošníků a hydroplánů až po tryskové stíhačky.

On retiring from the RAF he entered private commerce until his final retirement in 1973. Following the ‘Velvet Revolution’ in November 1989, when the Communist regime in Czechoslovakia was overthrown, he was promoted to the rank of Colonel, in retirement, in the Czechoslovak Air Force and subsequently, to Major General on 8 May 2000.

Po svém odchodu z RAF nějakou dobu soukromě podnikal až do svého definitivního odchodu do důchodu v roce 1973. Po „sametové revoluci“ v listopadu 1989, kdy byl v Československu komunistický režim svržen, byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva v.v. a dne 8. května 2000 získal hodnost generálmajora.

He died 17 March 2002 at Henly-on-Thames, UK, aged 89 and is interred at the Czechoslovak plot at Brookwood, Surrey.

Zemřel 17. března 2002 ve městě Henley-on-Thames ve Velké Británii ve věku 89 let a je pohřben na československém pozemku hřbitova v Brookwood, Surrey.

Medals :
Medaile :

For his wartime service, in three Air Forces, he had been awarded the following medals:

Za svoje válečné nasazení v leteckých silách tří států, mu byly uděleny následující medaile a vyznamenání:

Czechoslovakia:
Československo:

3 Československý válečný kříž 1939 [Czechoslovak War Cross]

2 Za chrabrost [Gallantry facing the enemy medal]

Za zásluhy I.stupně [Merits medal 1st Grade]

Pamětní medaile československé armadý v zahraničí F a VB [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain Bars]

Britain:
Velká Britanie:

The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp

Atlantic Star

Defence Medal

War Medal

France:
Francie:

3 Croix de Guerre avec palme

Remembered :
Památníky a upomínková místa :

A memorial plaque to commemorated him is at his former family home at Brník:

Pamětní deska na jeho rodném domě v Brníku:

In the Černý Most District of Prague 14, a street is named in his honour:

V městské části Černý Most v Praze 9 je na jeho počest pojmenována ulice:

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno, spolu se jmény dalších více než 2500 dalších československých mužů a žen, kteří sloužili v RAF během 2. světové války, odhaleno na pomníku Okřídleného lva na pražském Klárově:

In England, he is commemorated, along with the other 2938 Battle of Britain aircrew, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

V Anglii je připomenut, spolu s dalšími 2938 posádkami Bitvy o Británii, na pamětní zdi Christophera Foxley-Norrise při Památníku národní Bitvy o Británii v Capel-le-Ferne v Kentu:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Monument.

Je připomenut také na památníku Bitvy o Británii v Londýně: