Vladimír HORSKÝ

–

Jeden z hrstky

………………..* 11.02.1914. Břuchotín, Olomouc

………………..† 26.09.1940. Isle of Wight, UK

Pre WW2
Před 2. svět. válkou

Vladimír Horský was born 11 February 1914 at Břuchotín, a village north of Olomouc, in the Moravia region of Czechoslovakia.

Vladimír Horský se narodil 11. února 1914 v Břuchotíně, severně od Olomouce, na Moravě, v tehdejším Československu.

His early interest in flying led him to join the Olomouc Aero Club to take up sports flying. A few years later, he and 19 other pilots from that Club would be flying in the RAF in England.

Už v raném mládí jevil zájem o létání, který ho přivedl do Aero Clubu Olomouc, kde začal se sportovním létáním. O několik let později už on a dalších 19 pilotů z tohoto klubu létali v RAF v Anglii.

For his military service he joined the Czechoslovak Air Force, becoming a cadet at the Military Aviation Academy in 1936 where he attended a pilot training course. He graduated as an operational pilot and was posted to the 33rd Squadron of the 2nd Air Regiment who were deployed at Olomouc and equipped with Avia B-534 biplane fighter aircraft. By the time of the German occupation of Czechoslovakia, on 15 March 1939, he had accumulated a total of 249 flying hours to his credit in that service.

Vojenskou presenční službu nastoupil u čsl. letectva a stal se kadetem na Vojenské letecké akademii v roce 1936, kde absolvoval kurz výcviku pilotů. Studium zakončil jako operační pilot a byl převelen ke 33. peruti 2. leteckého pluku v Olomouci, který disponoval bojovými letouny Avia B-534. K datu německé okupace Československa dne 15. března 1939 měl nalétáno celkem 249 letových hodin.

After the German occupation of Czechoslovakia on 15 March 1939, the Czechoslovak Air Force was quickly disbanded by the Germans and all personnel dismissed. The same fate befell most of those serving in the Czechoslovak Army. For the military personnel and many patriotic Czech citizens, this was a degrading period. Many sought to redress this shame and humiliation and sought the liberation of their homeland. Germanisation of Bohemia and Moravia began immediately. But only four days later, by 19 March 1939, former senior officers of the now-disbanded Czechoslovak military had started to form an underground army, known as Obrana Národa [Defense of the Nation]. One of their objectives was to assist as many airmen and soldiers as possible to get to neighbouring Poland where Ludvík Svoboda, a former distinguished Czechoslovak Legionnaire from WW1, was planning the formation of Czechoslovak military units to fight for the liberation of their homeland. Within Czechoslovakia, former military personnel and civilian patriots covertly started to arrange for former Air Force and Army personnel to be smuggled over the border into Poland to join these newly formed Czechoslovak units.

Po německé okupaci 15. března 1939 byly vojenské letecké síly ČSR rychle zrušeny a veškerý personál propuštěn. Stejný osud postihl i všechny ostatní složky armády ČSR. Pro příslušníky armády a vlastenecky cítící obyvatele to bylo ponižující období. Mnozí se snažili tuto hanbu a ponížení napravit. Germanizace Čech a Moravy začala okamžitě. Ale počínaje 19. březnem 1939 však bývalí vyšší důstojníci právě rozpuštěné československé armády založili vojenskou odbojovou organizaci, známou jako Obrana Národa. Jedním z jejich cílů bylo pomoci dostat co nejvíce letců a vojáků do sousedního Polska, kde Ludvík Svoboda, bývalý význačný československý legionář z 1. světové války, plánoval formování československých vojenských jednotek, které by bojovaly za osvobození své vlasti. V rámci Československa tak bývalí příslušníci armády a civilní dobrovolníci – vlastenci začali tajně organizovat a zajišťovat přesun bývalých příslušníků letectva a armády přes hranice do sousedního Polska, aby se zde připojili k nově se utvářejícím československým jednotkám.

To Poland
Do Polska

Obrana Národa also worked in co-operation with Svaz Letců, the Airman Association of the Czechoslovak Republic. These two organisations provided money, courier and other assistance to enable airmen to escape to Poland. Usually, this was by crossing the border from the Ostrava region into neighbouring Poland. News soon began to be covertly spread amongst the former Czechoslovak airmen and soldiers and many voluntarily made their personal decision to go to Poland. Vladimír was one of those who decided to escape to Poland and enlist in one of those units. He successfully managed to cross the border to Poland and reported for duty at the Czechoslovak Consulate at Kraków.

Obrana Národa také spolupracovala se Svazem letců Československé republiky. Tyto dvě organizace poskytly peníze, převaděče a další pomoc, aby bylo letcům umožněno do Polska uprchnout. Obvykle se jednalo o překročení hranice do sousedního Polska někde na Ostravsku. Zprávy o této možnosti se brzy začaly tajně šířit mezi bývalými československými letci a ostatními vojáky a mnozí se dobrovolně rozhodli do Polska odejít. Vladimír byl jedním z těch, kteří se rozhodli do Polska uprchnout, aby tak rozšířili řady nově se formujících vojenských jednotek. Dne 22. července 1939 se mu podařilo překročit hranici s Polskem a dne 6. srpna se už hlásil do služby na československém konzulátu v Krakově.

However once in Poland, the Czechoslovak escapees were to find that Poland was not permitting the formation of foreign military units on its territory. However Czechoslovak officials in Poland had been in negotiations with France, a country with which Czechoslovakia had an Alliance Treaty. Under French law, foreign military units could not be formed on its soil during peacetime. The Czechoslovak escapers, however, could be accepted into the French Foreign Legion with the agreement that should war be declared they would be transferred to French military units. The Czechoslovaks would, however, have to enlist with the French Foreign Legion for a five-year term. The alternative was to be returned to occupied Czechoslovakia and face German retribution for escaping – usually imprisonment or execution with further retribution to their families.

Avšak v Polsku byli vojenští uprchlíci na horké půdě, neboť Polsko nesmělo na svém území organizovat vytváření zahraničních vojenských jednotek. Zástupci ambasády v Krakově však dokázali vyjednat na základě předválečné smlouvy o spolupráci s Francií přesun těchto jednotek do Francie. Podle francouzského práva však ani ve Francii v době míru nesměly být přítomny cizí vojenské jednotky. Jediné řešení pro československé vojenské uprchlíky byl vstup do cizinecké legie s tím, že v případě vstupu Francie do války budou tyto jednotky začleněny do francouzských vojenských jednotek. Čechoslováci se však museli upsat do Francouzské cizinecké legie na dobu 5 let. V případě odmítnutí by se museli vrátit zpět do okupovaného Protektorátu a čelit zde trestu za útěk – obvykle odnětí svobody nebo poprava, včetně perzekuce příslušníků jejich rodin.

The Czechoslovak escapees were initially billeted at Małe Bronowice, a former Polish army camp, on the outskirts of Kraków, whilst arrangements were made for their departure to France. When those arrangements were completed, Vladimír, with other escaped Czechoslovak airmen, travelled by train to Gdynia, Poland, where, they boarded a ship, which took them to France.

Českoslovenští vojenští uprchlíci byli soustředěni v Malých Bronovicích na okraji Krakova, ve sběrném vojenském táboře z dob 1. svět. války, zatímco se úředníci ambasády snažili zajistit jejich přesun do Francie. Na konci července tak mohl Vladimír odcestovat spolu s ostatními československými letci vlakem do polské Gdyně, kde se 17. srpna nalodili na loď, která je dopravila do Francie.

France
Francie

Initially, the Czechoslovaks were billeted at Place Ballard, the French Foreign Legion’s recruitment barracks near Paris to undergo medical checks and documentation to be completed, and also French lessons, then arrangements to be made for their transfer to the Legion’s training camp at Sidi-bel-Abbes, Algeria. For Vladimír and his fellow escapers, before that process could be completed, war was declared and instead he and the Czechoslovak airmen were transferred to the l’Armée de l’Air at their recruitment centre at Dugny, near Paris. On 16 September 1939, Vladimír was posted to Centre d’Instruction de Chasse, at Chartres for re-training on French fighter aircraft and also a crash course French.

Nejdříve byli Čechoslováci ubytováni na Place Ballard, v přijímacích kasárnách francouzské cizinecké legie poblíž Paříže, kde proběhly lékařské prohlídky a byla zkompletována jejich evidence. Absolvovali také lekce francouzštiny a poté byly zahájeny přípravy pro jejich přesun do výcvikového tábora legií v Sidi-bel-Abbes v Alžírsku. Ale než mohl být tento proces ukončen, vypukla válka a místo toho byli Vladimír a další českoslovenští letci převeleni do francouzské armády v jejich náborovém středisku v Dugny u Paříže. Dne 16. září 1939 byl Vladimír vyslán do výcvikového střediska stíhacího letectva u Chartres, aby se přeškolil na francouzské stíhací stroje a prodělal základní kurz francouzštiny.

He completed his re-training on 8 March 1940 and with the rank of Caporal Chef (Sgt) was assigned, along with three other Czechoslovak pilots to GC I /6 which was equipped with MS-406 fighter aircraft and at that time deployed at Chissey airfield, about 60 km south-east of Dijon, France. Nineteen other Czechoslovak pilots were also deployed with GC I/6. When the Germans invaded France, the rapidity of their Blitzkreig caused GC I/6 to frequently have to change their airfields as they retreated westward and by the time of the French capitulation, on 20 June, they were at Bergerac in south-west France. On 11 June, Vladimír was slightly wounded during aerial combat with Me 109s from III/JG53, but was able to land his MC406 at their current airfield at Connantre, about 115 km, east of Paris.

Dne 8. března 1940 přeškolení ukončil v hodnosti vrchního desátníka a spolu s dalšími třemi československými piloty byl přidělen k útvaru GC I/6, který byl vyzbrojen stíhacími letouny MS-406 a v té době působil na letišti v Chissey, asi 60 km jihovýchodně od Dijonu. U tohoto útvaru GC I/6 sloužilo už také dalších 19 československých pilotů. Rychlost, s jakou Němci napadli a postupovali Francií, způsobila, že GC I/6 musel často měnit svá letiště, když ustupoval na západ a v okamžiku francouzské kapitulace, 20. června, byl právě v Bergeracu, v jihozápadní Francii. Dne 11. června byl Vladimír během leteckého souboje s Me 109s z III/JG53 lehce zraněn, ale dokázal se svým strojem MC 4006 přistát na svém domovském letišti v Connantre, asi 115 km východně od Paříže.

During the Battle of France, GC I/6 took part in numerous aerial combats and achieved modest combat success, but seven of the pilots were killed in aerial combat, four of whom were Czechoslovak, with a further two Czechoslovak pilots injured. The French valour medal, Croix de Guerre 1939-1945 avec Palmes, was awarded to Vladimír during this period.

Během bitvy o Francii se útvar GC I/6 účastnil četných leteckých soubojů a dosáhl jistých bojových úspěchů, ale sedm jeho pilotů v bojích zahynulo, z nichž čtyři byli Čechoslováci, další dva čsl. piloti byli zraněni. Během tohoto období byla Vladimírovi udělena francouzská medaile za statečnost, Válečný kříž 1939-1945.

With the French capitulation, l’Armée de l’Air released all the Czechoslovak airmen from its service so that they, under instructions from the Czechoslovak Government in Exile in England could make their way there to continue the fight. Vladimír and another 182 Czechoslovak airmen were evacuated from Port Vendres, on the Mediterranean coast about 30 kms from the Spanish border. On 24 June 1940, aboard the ‘Gouverneur Général Chanzy’ along with Poles and Dutch, Vladimír sailed at 08:20 to Oran, Algeria under the escort of a Royal Navy destroyer.

Poté, co Francie kapitulovala, propustilo vojenské letectvo (l’Armée de l’Air) všechny československé letce ze své služby, aby na základě instrukcí československé exilové vlády v Londýně mohli pokračovat ve svém rozhodnutí bojovat dál. Vladimír a dalších 182 československých letců byli evakuováni z přístavu ve Vendres na středomořském pobřeží, asi 30 km od španělských hranic. Dne 24. června 1940 Vladimír na palubě lodi „Gouverneur Général Chanzy“ spolu s Poláky a Holanďany odpluli v 08:20 do Oranu v Alžírsku pod doprovodem torpédoborce Royal Navy.

The Czechoslovak airmen then travelled by train, for four days to Casablanca from where they sailed aboard the ‘Gib-el-Dersa’, at 15:12 on 29 June 1940, to Gibraltar, arriving at 11:00 on 30 June. Here they changed ships to the ’Neuralia’ and sailed on 2July for Liverpool, arriving on 12 July.

Českoslovenští letci pak odtud cestovali čtyři dny vlakem do marockého přístavu Casablanca, odkud vypluli 29. června 1940 v 15:12 na palubě lodi „Gib-el-Dersa“ do Gibraltaru, kam dorazili 30. června v 11:00. Tady se přesunuli na loď „Neuralia“ a na ní pokračovali 2. července s cílem Liverpool, kam dorazili 12. července.

RAF

On his arrival in England, Vladimír was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of Sgt, and on 6 August, was posted to the newly-formed 310 (Czechoslovak) Sqn, based at Duxford, near Cambridge, and equipped with Hurricane Mk I aircraft. Here he was assigned to the squadron’s reserve pool of pilots who were due to do their conversion to Hurricanes with the squadron. When 310 Sqn became operational, on 17 August 1940, it was no longer possible for this re-training to be undertaken within the squadron due to shortages of aircraft and instructors. Instead, the reserve-pool pilots were assigned to 6 OTU at Sutton Bridge, near Spalding, Lincolnshire, to continue their re-training. He completed this on 10 September 1940 and was posted, along with fellow Czech Sgt Jiří Kučera, to 238 Sqn at Chilbolton, Hampshire, a satellite airfield to Middle Wallop. They were the first two Czechoslovak airmen to join the squadron.

Po příjezdu do Anglie byl Vladimír zařazen do zálohy dobrovolníků RAF, v hodnosti Sgt, a 6. srpna byl odvelen k nově se utvářející 310. (čsl.) peruti se sídlem v Duxfordu poblíž Cambridge, která byla vyzbrojena stroji Hurricane Mk I. Zde byl přidělen do záložní skupiny pilotů této perutě s tím, že budou přeškoleni na tento typ stojů (Hurricanes). Ale ve chvíli, kdy byla 310. peruť dne 17. srpna 1940, zařazena do operačního provozu, nebylo již možné tento rekvalifikační kurz v rámci této perutě dokončit pro nedostatek letadel a instruktorů. Namísto toho byli záložní piloti přiděleni k 6. OTU (operační výcvikové středisko) při Sutton Bridge, poblíž Spaldingu v Lincolnshire, aby zde pokračovali v přeškolení. To ukončili 10. září 1940 a Vladimír byl spolu s dalším českým kolegou, Sgt Jiřím Kučerou, odvelen ke 238. peruti v Chilboltonu, Hampshiru, která působila na periferním letišti Middle Wallop. Byli prvními československými piloty, kteří se u této perutě objevili.

He made his 1st operational flight in the Battle of Britain on 19 September in Hurricane P3599, on a routine patrol at 15,000 feet over the Brookland and Guildford area, during which no Luftwaffe aircraft were seen. His next flight was two days later, again on a routine patrol over Guildford at 10,000 feet, and again no Luftwaffe aircraft were encountered.

Svého prvního operačního letu v Bitvě o Británii se Vladimír dočkal 19. září, když pilotoval stroj Hurricane P3599, při rutinní hlídce ve výšce 15 000 stop (cca 5 km) nad oblastí Brookland a Guildford, během níž se nesetkali s žádnými letouny Luftwaffe. Jeho další let byl o dva dny později, opět na rutinní hlídce nad Guildford, ve výšce 10 000 stop (cca 3 300 m), aniž by opět zpozorovali přítomnost letounů Luftwaffe.

Finally, on 25 September, Vladimír, flying Hurricane Mk I V6777, encountered the Luftwaffe. At 11:35, 11 Hurricanes from 238 Sqn were on patrol over Yeovil, Somerset, when a formation of He IIIs and Me 110 escorts were spotted returning from a bombing raid on Bristol. In the dog-fight the Luftwaffe lost six aircraft with a further two damaged.

Ale nakonec, 25. září, se Vladimír, pilotující Hurricane I V6777, se s Luftwaffe setkal. Bylo to v 11:35, kdy 11 Hurricanes z 238. perutě při hlídce nad Yeovilem v Somersetu spatřilo formaci Heinkelů 111, doprovázenou stíhačkami Me 110, která se vracela z bombového náletu na Bristol. Servali se jako psi a Luftwaffe při tom ztratila šest strojů a další dva byly poškozeny.

The following day, 11 of the squadron’s Hurricanes were in action again when 40 Luftwaffe Me 110 aircraft, from III/ ZC 26, were sighted over the Isle of Wight at 16:25. The Hurricanes engaged with the Me 110 in a series of skirmishes; five Me110 were destroyed and a further two damaged. The squadron’s only loss was Vladimír, flying Hurricane Mk I P3098, who did not return. His aircraft disappeared over the Solent and was probably shot down at 16:30 by a Me 110 from ZG 26; he crashed into the sea near the Isle of Wight. He was 26 years old.

Následujícího dne bylo 11 Hurricanes této perutě znovu v akci, když zpozorovali 40 stíhaček Me 110, z III / ZC 26. Bylo to v 16:25 nad ostrovem Wight. Hurricanes Mesrschmity napadly a v celé řadě šarvátek bylo pět stíhaček Me110 zničeno a další dvě poškozeny. Jedinou ztrátou letky byl však Vladimír, pilotující stroj Hurricane Mk I P3098, který se z hlídky nevrátil. Jeho letadlo se ztratilo nad Solentem a bylo pravděpodobně sestřeleno v 16:30 pilotem Me 110 z ZG 26; zřítil se do moře poblíž ostrova Wight. Bylo mu 26 let.

The body of Sgt Vladimír Horský was never recovered and he is remembered on panel 15 at Runnymede. He was one of the 88 Czechoslovak pilots who participated in the Battle of Britain.

Tělo pilota Vladimíra Horského nebylo nikdy nalezeno a je vzpomenut na panelu 15 na Runnymede – smutečním místě poblíž Londýna, které je věnováno památce 20 456 obětí z řad Spojenců, kteří zahynuli během 2. svět. války a jejichž těla nebyla nikdy identifikována. Byl jedním z 88 československých pilotů, kteří se zúčastnili bitvy o Británii.

Medals awarded:
Udělené medaile:

British:
Velká Britanie::

1939 – 45 Star with Battle of Britain clasp

1939 – 45 Hvězda se sponou Battle of Britain

Czechoslovak:
Československý::

Válečný kříž 1939

Pamětní medaile se štítky F–VB

France:
Francie:

Croix de Guerre 1939-1945 avec Palmes

Remembered :
Památníky:

Olomouc
Olomouc

Olomouc hrbitov

Winged Lion Monument, Prague:
Památník okřídleného lva, , Praha:

Czechoslovak Airmens Memorial, Dejvice, Prague.
Památník čs. letců, , Dejvice, Praha.

London Battle of Britain Monument:
Londýně Památník Bitvy o Britanii:

National Battle of Britain Memorial, Capel le Ferne, Kent:
Národní památník Bitvy o Británii, Capel le Ferne, Kent:

Battle of Britain Roll of Honour, RAF Museum, Hendon, London:
Deska cti bitvy o Británii, Muzeum RAF, Hendon, Londýn

Remembrance book at Westminster Chapel, Westminster Abbey, London:
Pamětní kniha ve Westminsterské kapli Westminsterského opatství, Londýn

He is remembered in the Remembrance books at St Clements Danes Church, London and St Vitus Cathedral, Prague.
Jeho jméno je zapsáno v Pamětních knihách Kostela sv. Klementa v Londýně a Katedrále sv. Víta v Praze.

Article last updated: 20 April 2020