Josef Gruden remembered



At 13:00 22 November 2014 a memorial plaque was unveiled for Josef Gruden at his birth house in the village of Čelina, near Borotice, Czech Republic.

22. listopadu 2014 v 13.00 v České republice, byla v obci Čelina u Borotic, na rodném domě Josefa Grudena, odhalena jeho pamětní deska.

The well attended ceremony included Mrs. Pavlina Miletičová, half-sister Josef Gruden and plk Ing. Oldrich Pelčák and plk v.v. Josef Mihule representing Svaz letcu, the Airmrns Association of the Czech Republic, RAF re-enactors, villagers and well wishers.

Slavnostního aktu se zúčastnila nevlastní sestra Josefa Grudena, paní Pavlína Miletičová, za Svaz letců ČR, vojenského sdružení České republiky plk. ing. Oldřich Pelčák a plk. VV Josef Mihule, zástupci RAF. občané obce a příznivci.

This slideshow requires JavaScript.

The unveiling ceremony commenced with the entrance of standard bearers who stood as guard of honour by the memorial plaque.

Slavnostní obřad byl zahájen příchodem čestné stráže, která pak stála u pamětní desky.

Jiří Libý, Mayor of Borotice, welcomed all attendees

Starosta obce pan Jiří Libý přivítal přítomné účastníky.

The National Anthem was then played, followed by speeches by Jiří Libý and Miroslav Král about the life of Josef Grunden.

Následovala Státní hymna a poté přednesli projevy o životě Josefa Grundena Josef Libý a Miroslav Král.

Miroslav Král then unveiled the plaque which was followed by a short blessing ceremony by the parish priest Josef P. Andrejčák.

Miroslav Král pak odhalil pamětní desku, kterou následně požehnal farář Josef P. Andrejčák.

The days events were concluded by a presentation, at nearby Borotice, about the Czechoslovaks who had served in the RAF which included a slide-show and a display of equipment used.

Slavnostní akce byla zakončena v nedaleké obci Borotice prezentací Čechoslováků, kteří sloužili v RAF pomocí projekčního zařízení.

_______________________________________________________________



Josef Gruden was born 10 December 1914, at the village of Čelina, near Příbram and at that time part of the Austro-Hungarian Empire. He was first child of Josef and Marie, his father was a Slovene national who worked as a miner in the nearby gold mines and his mother Marie was a native of Čelina with her family living in the village. After elementary schooling, Josef attended secondary schooling for three years from 1926, on completion he attended technical school for two years where he trained as a mechanic.

Josef Gruden se narodil 10.12.1914 v Rakousku-Uhersku v obci Čelina u Příbrami. Byl prvorozeným synem Josefa a Marie. Jeho otec byl slovinským státním příslušníkem a pracoval jako horník v nedalekých zlatých horách. Jeho matka pocházela z obce Čelina, kde nyní žili.. Po ukončení základní školní docházky v roce 1926, studoval na střední škole a jejím ukončení, tříletého studia, studoval dva roky na technické škole, kterou ukončil jako mechanik.

In 1935 he commenced his compulsory Military Service and was assigned to the 4th Air Regiment of the new Czechoslovak Air Force who were based at Hradec Králové. The following year he completed the Military Cadet College at Hradec Králové and graduated as a aircraft mechanic. In 1937 he was promoted to the rank of svobodník (Lance-Corporal). In 1938 he was posted the Prague-Kbely airbase and was promoted to the rank of desátník (Corporal).

V roce 1935 nastoupil do vojenské služby a byl zařazen jako mechanik ke 4. leteckému pluku, československého letectva v Hradci Králové. V roce 1937 byl povýšen do hodnosti svobodník. V roce 1938 byl vyslán na leteckou základnu Praha-Kbely, kde byl povýšen na desátníka.

He attended the Czechoslovak Air Force Officer Cadet College at Hradec Králové from where he graduated and also completed a course as an aviation mechanic. He was then posted to Kbely airbase at Prague. His military service was completed on 20 July 1938 and he decided to remain in the Air Force, enlisting for a five year period. He was promoted to the rank of četař (Sgt), however this was to be short-lived as later that month the German occupation of Czechoslovakia, in March 1939, resulted in all Czechoslovak military personnel being discharged from military service; for Josef this was in May 1939.

V Hradci Králové absolvoval školu důstojnických čekatelů a kurs leteckých mechaniků. Poté byl odeslán na leteckou základnu Praha-Kbely. Po ukončení vojenské služby 20. července 1938 se rozhodl zůstat na dobu 5 let v československém letectvu. Byl povýšen do hodnosti četař. Po okupaci Československa v březnu 1939, byla československá armáda rozpuštěna a Josef byl propuštěn z armády v květnu 1939.

On 13 June he was one of the many Czechoslovak airmen who managed to escape over the border to Poland so that they could enlist in Czechoslovak military units being formed there so that they could fight for the liberation of their homeland. With four colleagues he escaped to Poland and reached the Czechoslovak Consul in Krakow on 23 June, only to be advised that the Polish Authorities were very reluctant to have Czechoslovak military units on Polish soil as they did not want to antagonise neighbouring Nazi Germany. Instead the Czechoslovak Consul in Paris negotiated with the French Government that the steady flow of Czechoslovak military escaping to Poland could be brought to France. However as French law did not not permit foreign military units to be on its soil during peacetime they would be required to enlist in the French Foreign Legion, based in North Africa, with guarantee that in the event of war being declared they would be transferred to French military units in mainland France. For the Czechoslovaks who did not agree to these conditions the only alternative was to be sent back to German occupied Czechoslovakia and the certainty of imprisonment and eventual execution.

Dne 13. června 1939 se mu stejně jako mnoha ostatním československým letcům, aby mohli bojovat za osvobození své vlasti v zahraničí, podařilo překročit státní hranici do Polska. Se čtyřmi kolegy v Polsku navštívil 23. června československý konzulát v Krakově, kde jim bylo sděleno, že polské orgány nejsou ochotny na polském území zřizovat československé vojenské jednotky, neboť by to nacistické Německo považovalo za nepřátelský akt. Místo toho československý konzul ve Francii dojednal s francouzskou vládou možnost přepravy bývalých příslušníků československé armády emigrujících do Polska, dále do Francie. Protože Francouzské právo nedovolovalo v době míru žádné zahraniční vojenské jednotky na půdě Francie, museli se Čechoslováci nechat zapsat do francouzské cizinecké legie se zárukou, že v případě války budou na území Francie, převedeny do jednotek francouzské armády. Pro Čechoslováky, kteří nesouhlasili s těmito podmínkami, byla alternativou deportace zpět do Německa na území Protektorátu Čechy a Morava, kde by byli potrestání odnětím svobody.

The former Polish army barracks at Maly Bronowice, near Krakow, was used as a transit camp for the Czechoslovak military prior to them be taken to France. From here, on 25 July a group of about 200, mainly airmen, went by train to the Polish port of Gydnia where they boarded the ‘Kastelholm’ which took them to Calais, France. Part of the voyage down the Baltic Sea was very rough, even to airmen who were used to flying in turbulent conditions, and so the ‘Kastelholm’ stop at the Danish port of Frederikshaven to re-supply was a welcome relief for the Czechoslovaks onboard.

Bývalá polská kasárna Malé Bronovice byla používána jako tranzitní tábor pro emigrující příslušníky československé armády před odjezdem do Francie. Z tohoto tábora 25 července odjela vlakem do polského přístavu Gdynia skupina asi 200 , především letců, kde nastoupili na loď Kastelholm, která plula do Calais ve Francii. Část plavby Baltským mořem byla v turbulentních podmínkách, které byly náročné i pro letce zvyklé v létání v podobných turbulentních podmínkách a tak Kastelholm zakotvila v Dánském přístavu Frederikshaven, což byla vítaná úleva pro Čechoslováky na její palubě.

They arrived in Calais on 31 July from where they boarded a train which took them to Paris from were they were taken to the Foreign Legions recruitment center – a former cigarette factory – where followed medical examinations, completion of their enlistment documentation and French classes. Any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly learnt French with the girls they met. This period was quite short and on 22 August, Josef and his fellow Czechoslovaks were transported to Marseille from where they went by ship to Oran, Algeria, and then onto the Legion’s main training camp at Siddi-bel-Abbes. Here training was harsh and 15 mile marches into the desert in temperatures of 43° C and with 60lb backpacks was quite normal. Despite the impersonalisation of Legion life – where names were replaced five digit numbers – their was good camaraderie amongst the Czechoslovaks.

31. července loď zakotvila v Calais, odkud odjeli vlakem do Paříže, kde byli převezeni do bývalé továrny na cigarety,v té době náborového centra Legie, kde se podrobili lékařskému vyšetření a na základě výsledku v dokumentaci, byli zařazení podle francouzských tříd v cizinecké Legii. Veškerý volný čas strávený v Paříži věnovali prohlídkám památek a učení francouzštiny. často s dívkami s nimiž se seznámili. Toto období bylo krátké a 22. srpna byl Josef a jeho kolegové Čechoslováci, přepraveni do Marseille, dále lodí do Oranu v Alžírsku a potom do hlavního výcvikového tábora legie v Sidi.bel-Abbes. Zde v rámci tvrdého výcviku v pouští při teplotě 43°C s batohy zatíženými 60 librami na zádech, běžně prováděli 15 mílová. pochodová cvičení. Přes tyto tvrdé životní podmínky v Legii, kde jejich jména byla nahrazena pětimístnými čísly, panovalo mezi Čechoslováky dobré kamarádství.

With l’Arme d’Air.

With war being declared on 3 September 1939, the Czechoslovaks were returned to mainland France. Josef arrived on 11 September and was accepted into the l’Armee d’Air, at the rank of soldat and was posted for re-training on French equipment at their training base at Chartres. On 16 January 1940 Josef, at the rank of Caporal, was posted to Groupe de Bombardement at Pau airbase, in south-west France, for air-gunner training.

Po vyhlášení války dne 3. září 1939, byli Čechoslováci vráceni na území kontinentální Francie a Josef byl 11. září přijat do l’Armee d’Air v hodnosti vojín a byl vyslán na přeškolení na francouzskou leteckou základnu v Chartres. Dne 16. ledna 1940 byl Josef v hodnosti Corporal vyslán na výcvik palubního střelce do bombardovací skupiny na letecké základně v Pau v jihozápadní Francii.

The German invaded France of 10 May and their progress was fast and ferocious. On 21 May Josef was assigned to GC II/2 for operational duties.However the unexpected speed of the German advance continually pushed the Allied forces westwards and some l’Arme d’Air units evacuating to Algeria. In Josef’s case, on 13 June, with some fellow Czechoslovak airman they managed to find an old, but still serviceable Potez bomber aircraft which they re-fuel by hand as the airfields fueling facilities were out of operation following Luftwaffe air raids. This refuelling involved filling cans with petrol and then man-handling the cans to the aircraft itself. After a lot of hard effort, and a lot of spilt petrol, this task was completed and they were able to take-off and land in North Africa.

10 května Němci napadli Francii a rychle postupovali do nitra Francie. 21. května byl Josef zařazen do GC II/2 pro operační činnost, Nečekaný rychlý postup německé armády zatlačoval spojenecká vojska na západ a některé jednotky L’Armee d’Air ustoupily do Alžírska. V Josefově případě, 13 června s československými letci nalezli stále provozuschopný bombardovací letoun Potez, , který ručně doplnili palivem z plechovek a po namáhavé práci a hodně rozlitého benzinu nastoupili do letounu a přeletěli s ním do severní Afriky.

France capitulated on 22 June and all Czechoslovak airmen were released from l’Armee d’Air service and by various routes were evacuated to England.

Francie kapitulovala 22. června a všichni českoslovenští letci byli propuštěni ze služby l´Armee d’Air a různmi cestami byli evakuováni do Anglie.

Now in Algeria, Josef and his colleagues were told to report to British Officers who would assist with arrangements to get them by train to Casablanca , Morocco. They joined another group of Czechoslovak airmen who, under the command of škpt. Emil Bušina , had been from Port Vendres, France, on 19th June. The two groups then proceeded by train for the four day journey to Casablanca where, on 29th June, they boarded the ‘Gib-el-Dersa’ to Gibraltar. Here they changed ships to the ’Neuralia’ and sailed on 2nd July for Liverpool, arriving on 12th July.

V Alžírsku Josefovi a jeho kolegům bylo řečeno, aby se řídili pokyny britských důstojníků.. V té době se spojili s další skupinou československých letců pod velením škpt. Emila Bušińy z Port Vendres ve Francii a 19. června obě skupiny se vydaly na čtyřdenní cestu do Casablanky, z níž 29. června odjely lodí Gib-leDersa do Gibraltaru, kde přestoupily na loď Nauralia, která 2. července odplula do Liverpoolu, kde zakotvila 12. července.

Initially the Czechoslovaks were taken by train to a tented transit camp in the grounds of Cholmondeley Castle. Here on 25 July, after vetting and medical examination, Josef was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of AC2, and posted to the Czechoslovak Depot at Cosford, near Wolverhampton for RAF training and elementary English lessons. On 5 September he was posted, as a mechanic to 312 Sqn, the 2nd Czechoslovak Fighter Squadron which had been recently formed at Duxford.

Z počátku byli Čechoslováci přepraveni vlakem do stanového sběrného tábora v areálu hradu Cholmondeley. Zde po prověřování a lékařském vyšetření byl Josef 25. července přijat do dobrovolnické rezervy RAF v hodnosti AC2 a vyslán do československého Depod v Cosfordu u Wolverhampton, do školy RAF a základní lekce angličtiny. Dne 5. září byl vyslán jako mechanik do 312. perutě, což byla nově vzniklá druhá československá stíhací peruť V Duxfordu.

Josef was posted, on 19 October, to the newly formed 311 Sqn, the Czechoslovak Bomber Squadron in the RAF, at that time based at Honington. They were equipped with twin-engined Wellington aircraft which required a crew of six; two pilots and air-gunners and a navigator, radio operator. The squadrons role at that time was night bombing of targets in occupied Europe. On 5 November 1940 he was promoted to the rank of Sgt. As a air gunner, between 30 March 1941 to 7 September 1941, Josef flew 32 bombing missions with 311 Sqn, initially as member of Josef Čapka’ s crew and later in the crew of Josef Šejbl. Targets included raids on the French Channel ports as well as longer raids on German ports including Keil and Wilmshaven. Josef received the first of his medals, the Czechoslovak Za chrabost on 25 April and a further promotion to F/Sgt on 1 September 1941.

19. října byl Josef přemístěn do nově vytvořené 311. československé bombardovací perutě v RAF, v té době se sídlem v Honingtonu, která byla vybavena dvoumotorovými letouny typu Wellington. V letounu Wellington byla šestičlenná osádka: dva piloti, letečtí střelci radiotelegrafista a navigátor. Tyto letouny prováděly noční nálety spojené s bombardováním cílů v okupované Evropě. Od 30. března 1941 do 7. září 1941 se u 311, perutě účastnil 32 bombardovacích misí.. Z počátku jako člen posádky Josefa Čapka a později v posádce Josefa Šejbla. Při náletech bombardovali ve Francii French Channel a při dalších náletech německé přístavy, včetně Kilu a Wilmshavenu. Josef 25. dubna dostal první ze svých medailí československou medaili Za chrabrost a 1. 9. 1941 byl povýšen na F/Sgt.

With 311 Sqn. 1941.

Having completed his operational tour, he was posted back, on 3 November, to the Czechoslovak Depot at Cosford where he volunteered for pilot training. Whilst in England, he had met Pavlina Přzízová, also a Czech, and on 6 January 1942 they were married in London.

Po ukončení svého operačního turné, byl dne 3. listopadu vyslán do československého Depot v Copsfordu na dobrovolný výcvik pilotů. V té době se v Anglii seznámil s Pavlínou Přzízovou, a 6. ledna 1942 v Londýně uzavřeli manželství.

On 9 February 1942 was sent to the Air Crew Receiving Center [A.C.R. C.] at Regents Park, London. He was accepted for pilot training and was posted from the Centre on 7 March 1942 to No 4 ITW [Initial Training Wing], an RAF training school at at Paignton, Devon.

Dne 9. února 1942 byl vyslán do Přijímacího centra Air Crew (ACR C) v Regens Parku v Londýně. Byl přijat pro výcvik pilotů a 7. března 1942 nastoupil do č. 4 Initial Training Wing, což byla Výcviková škola RAF v Paiggnton, Devon.

4 I.T.W. Paignton, May 1942.

This was followed by flight training at No 3 Elementary Flying Training School [EFTS], at Shellingford, near Faringdon in Oxfordshire where he successfully completed his course at the end of June. After returning back to A.C.R.C. for further training, he was posted to No. 31 Service Flying Training School [SFTS] at Moncton, Canada.

Letecký výcvik prováděl v No. 3. základní Flyng Training School (EFTS) na Shellingford u Faringdonu v Oxfodśhire. který úspěšně ukončil koncem června. Po návratu zpět , byl československou armádou vyslán do No. 31 Service Flying Training school (SFTS) Moncton v Kanadě.

On 29 January 1943 he was slighty injured whilst on a training flight in a twin-engined Airspeed Oxford, the aircraft crashed in freezing weather conditions . Despite this incident he succesfully completed his pilot training in March 1943 and was awarded his RAF pilots wings.

Dne 29. ledna 1943 utrpěl zranění při letecké nehodě. Při cvičném letu v mrazivém počasí, došlo u dvoumotorového letounu Oxford k závadě na rychloměru a havaroval. Přesto úspěšně absolvoval pilotní výcvik a v březnu 1943 jako pilot dostal pilotní křídla – odznak .RAF.

Josef returned to England and was posted to No. 18 Pilots Advanced Flying Unit [P) A.F.U.], at Church Lawford, until 28 August. During this period, on 1 August , he was promoted to the rank of W/O.

Po návratu do Anglie byl do 28. srpna vyslán na No 18 Pilots Advanced Flying Unit /(P) AFU/ , v Lawford a 1. srpna byl povýšen do hodnosti W/O RAF.

He was posted back to the Czechoslovak Depot at Cosford on 9 September until 13 October when he was posted to No. 3 (P) A.F.U. at South Cerney, near Cirencester, Glos. On 9 May 1944 Josef received his commission at the rank of P/O.

Po návratu do československého Depa v Cosfordu, byl od 9. září do 13. řijna vyslán do No 3 (P) AFU South Cerney u Cirencester Glos. Dne 9.5.1944 Josef byl povýšen do hodnosti P/O RAF.

He returned to 311 Sqn at the beginning of October 1944 for operational flying duties as a co-pilot. The squadron was now part of Coastal Command and flew four-engined Liberators, manned by eight aircrew, for their operational patrols. Stationed now at Tain in north-east Scotland, the squadrons role was anti-submarine patrols in the North Sea, extending out to the Norwegian Sea down to the entrance to the Baltic Sea searching for submarines departing from or returning to their bases in the Baltic Sea.

Na počátku října 1944 se vrátil k československé 311. peruti,´která byla v té době součástí Coastal Command a létal jako druhý pilot na čtyčmotorových letounech Liberátor v osmíčlené posádce při provozních hlídkách z letiště Tain v severovýchodním Skotsku.. Úkolem letky bylo provádět protiponorkové hlídky v Severním moři a v Norském moři až k Baltickému moři a . Vyhledávání ponorek, které vyjížděly základen a vracely se do základen v Baltském moři.

He flew as co-pilot in F/Lt Jan Hrnčíř ‘s crew with his first operational patrol on 30 October, an uneventful flight of some 13½ hours duration. Unfortunately his flying career was short-lived with his second, and final, operational patrol on on 5 November, again as co-pilot in F/Lt Jan Hrnčíř’s crew was with again another long uneventful patrol r 1944. He had health problems and on 20 January 1945 following a medical examination, the RAF Medical Board restricted him to non-operational daylight duties.

Létal jako druhý pilot v posádce F/Lt Jana Hrnčíře. První operační hlídku provedl 30. října Byl to jednotvárný let po dobu třináct a půl hodiny . Jeho letecká kariéra však byla krátká. Druhou leteckou hlídku provedl opět jako druhý pilot 5. listopadu v posádce F/Lt Hrnčíře Také při této dlouhodobé hlídce měl zdravotní problémy. Z toho důvodu 20. ledna 1945, po lékařském vyšetření RAF Medical Board, mu byla omezena činnost na neprovozní denní povinnosti.

On 9 February he was seconded to RAF St David’s, a Coastal Command airfield at Pembrokshire, Wales. Josef was then seconded to No. 1 Radio School at Cranwell, near Sleaford Lincolnshire for staff pilot duties.

Dne 9. února 1945 byl přidělen do RAF St. David v Coastal Comand letiště v Pembrokshire Wales. Josef byl poté vyslán do No 1. Radio School v Cronwell, poblíž Sleaford Lincolnshire pro personál řízení letového provozu.

On 1 June 1945 he was promoted to the rank of poručík [Lieutenant] in the Czechoslovak Air Force. Josef relinquished his RAF officers rank of P/O, on 18 August 1945 and returned back to Czechoslovakia. On 15 October 1945, he was appointed a Staff Officer at the 1 Air Regiment, stationed at Prague – Kbely airbase.

Dne 1. června 1945 byl povýšen do hodnosti poručík československého letectva. Důstojnické hodnosti P/O, RAF se Josef vzdal 18. srpna 1945 a vrátil se zpět do Československa. Dne 15. října 1945 byl jmenován štábním důstojníkem 1. leteckého pluku na letecké základně Praha-Kbely.

Prague 18 August 1945.

Pavlina, who had been seriously ill towards the end of the war and had to remain in England for convalescence was finally able join him in Czechoslovakia later that year. Their immediate ost-war life follow a settled pattern; he remained in the Czechoslovak Airforce and was stationed at Prague-Kbely airbase where they lived in married quarters. In January 1947, Pavlina gave birth to their daughter.

Pavlína koncem války vážně onemocněla a musela zůstat v Anglii. Po rekonvalescenci se za rok po válce vrátili do Československa. Následoval jejich předválečný východní život, opět byl příslušníkem československého letectva a sloužil na letecké základně Praha-Kbely, kde žili v manželské čtvrti důstojnických domů. V lednu 1947se jim narodila dcera.

He was well regarded by his superior offices with further promotions following. Firstly to nadporučík on 7 March 1946 and then to kapitán on 1 May 1946. On 30 April 1947 he was posted to Letecké vojenské akademi [LVA] the Air Force Academy at Hradec Králové.

Josef byl považován za vynikajícího štábního pracovníka s předpokladem rychlého karierního růstu. Nejprve byl 7. března 1946 povýšen na nadporučíka, 1. května 1946 na kapitána a 30. dubna 1947 byl vyslán do Letecké vojenské Akademie (LVA) v Hradci Králové.

However life was to abruptly change for Josef and his former RAF colleagues: in February 1948, following a putsch, the Communists took control of Czechoslovakia and all those who had fought in the west during the war had now become ‘persona non gratis’ as the Communists considered them a threat to their regime. The majority of former RAF members were dismissed from the Czechoslovak Air Force and placed on dovolenou s čekaným – waiting leave, a tactic used by the Communists to keep the former RAF airmen away from the airbase and also to limit contact between. For Josef , his dismissal came on 1 May.

Jeho život se však stejně jako ostatním bývalým příslušníkům RAF změnil po únorovém převrat 1948, kdy komunisté převzali veškerou kontrolu nad Československem. Všichni příslušníci armády a letectva, kteří bojovali ve druhé světové válce na západě se stali nepohodlnými “persona non gratis”, neboť je komunisté považovali za hrozbu jejich režimu- Většina příslušníků letecké základny, kteří sloužili v RAF,aby byl omezen jejich vzájemný kontakt , byli umístěni na ‘dovolenou s čekaným ‘ a následně propouštěni ze služby československého letectva. Josef měl být propuštěn dne 1. května 1948.

The normal outcome of being placed on ‘waiting leave’ was to be arrested and tried for anti-state activities and to receive a length sentence either in a hard-labour prison or work in the uranium mines.

V době “dovolené s čekaným”, měl být zatčen a souzen za protistátní činnost a odsouzen k dlouhodobému trestu ve vězení nebo k otrocké práci v uranových dolech pod dozorem.

A friend warned Josef that his name was on a list of people to shortly be arrested. Josef deceived to leave the country as quickly as possible. They had a small summer cottage at Šumava, a heavily forested and low mountainous region in west Czechoslovakia, beyond which was the border to the American Zone in Germany. The cottage was 36 miles from that border. However Josef’s 2nd exile was to be more hazardous than his first exile in June 1939 to Poland; then it was summer and he only had responsibility for himself, now it was winter and he had a wife and 13 month old daughter as well.

Přítel Josefa varoval. že jeho jméno je na seznamu lidí, kteří mají být brzy zatčeni. Josef se proto rozhodl podle možností, co nejrychleji opustit Československo. Měli malou chalupu-chatu v hustě zalesněné pahorkatině na Šumavě, která se nachází v západní části Československa. Za hranicemi již byla americká zóna v Západním Německu. Nicméně pro Josefa byl druhý exil do západního Německa nebezpečnější, než prvý exil v roce 1939 do Polska, neboť tehdy to bylo v létě a měl odpovědnost jenom sám za sebe. Nyní utíkali manželkou a třináctiměsíční dcerou tři a na Šumavě byl ještě sníh.

With the aid of a trusted guide who had been recommend to them, Josef, his family and a few trusted others began their escape. Josef and his family travelled to their cottage and had arranged to meet the others in a forest about a mile from the cottage the following morning. Their guide led them on their 36 mile journey to freedom. The snow was often 4-5 feet deep and progress was slow, at one point it took them 3 hours to travel just 1.5 miles, and so the journey was to take them some two days and nights, resting in deserted huts in the Kašperské Mountains. To compound these hazardous conditions, there was the added danger of border guards and patrols looking out for escapers. Mindful of this they took the precaution of sedating their daughter for most of that journey.

S pomocí důvěryhodného průvodce, který jim byl doporučen, Josef, jeho rodina a několik jiných důvěryhodných lidí zahájili útěk. Josef a jeho rodina cestovala do svého domku a domluvil se s ostatními, že se následujícího rána setkají asi kilometr od jejich domku. Jejich průvodce je vedl na své 36 mílové cestě ke svobodě. Sníh byl často 4-5 stop hluboký a rychlost pochodu byla velmi malá. Na jednom místě jim cesta na úseku dlouhém 1,5 km trvala tři hodiny. Cesta přes hranici jim trvala dva dny a dvě noci. Odpočívali v opuštěných chatkách v Kašperských horách. K těmto obtížným podmínkám, ještě hrozilo nebezpečí pohraniční stráže a proti útěkových hlídek a s vědomím toho, že museli po celou dobu útěku přes hranici podávat dceři sedativa.

They safely reached the American Zone of Germany, where after security vetting, to ensure that they were not Communist agents trying to infiltrate to the west, Josef and his family were initially at a displaced persons camp until June 1948. Their documentation was granted for travel to England where Josef hoped to be able to re-join the RAF like some of his colleagues. However this was not be and instead they managed to acquire a smallholding near Abingdon, Berkshire.

Přes všechny tyto strasti a nebezpečenství se šťastně dostali do americké zóny v Německu, kde byli podrobeni bezpečnostní prověrce, aby se zajistilo, že nejde o komunistické agenty se snahou o proniknutí na západ..Josef a jeho rodina byli původně v táboře pro vysídlené osoby až do června 1948, kdy jim byla vydána dokumentace pro cestování do Anglie. Josef doufal, že v Anglii opět vstoupí do RAF, jako jeho mnozí kamarádi. Nebyl však přijat a místo toho se jim podařilo žít na malé farmě poblíž Abingdonu, Berkshire.

With the smallholding life was difficult and in 1959 the family emigrated to Canada and went to live at Ridgetown, near Chatham-Kent, in Ontario. Initailly he was employed as a lecturer at the Ridgetown Agricultural College. In 1973, at the age of nearly 60, he retired from the College and bought a small farm near Thessalon about 100 km southeast of the city of Sault Ste Maria, Ontario.

Na malé farmě byly velmi obtížné životní podmínky a v roce 1959 rodina emigrovala do Kanady, kde žili v Ridgetown u Chatman-Kent, v Ontariu. Z počátku byl zaměstnán jako odborný asistent na Ridgetownské zemědělské akademii Ve věku nedožitých 60 let, v roce 1973 odešel z vysoké školy a koupil si malou farmu poblíž Thessalon asi 100 km jihovýchodně od města Sault Ste Marie, Ontario.

He died on 30 April 1997 at Edmonton in Alberta, Canada.

Zemřel dne 30. dubna 1997, v Edmontonu, Alberta, Kanada.

For his wartime services in the RAF he had been awarded the following decorations:

Za své válečné služby v RAF mu byla udělena následující vyznamenání

Czechoslovak:

3 x Čs. válečný kříž [Czechoslovak War Cross]
2 x Za chrabrost před nepřítelem [Gallantry facing the enemy medal]
Za zásluhy I. stupně [Merits medal 1st Grade]
Pamětní medaile československé armadý v zahraničí F a VB [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain Bars]

British:

1939-1945 Star with Atlantic clasp
Air Crew Europe Star
War Medal 1939–1945
Defence Medal

This assistance of Miroslav Král with this article is much appreciated.

Velice si při přípravě tohoto článku ceníme pomoci pana Miroslava Krále.




This entry was posted in 311 Sqd, Ceremony, Not Forgotton, Victim of Communism. Bookmark the permalink.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s