Navigátor měsíční perutě

* 22/07/14, Vienna, Austria.

† 10/12/42, Mediterranean Sea.

Příběh tohoto člověka mi byl vždy inspirací. Naprosto výjimečný člověk, skvělý navigátor, který se snažil být vždy tím nejlepším. Jeho nadání v navigaci bylo neskutečné. Možná také proto mu bylo umožněno sloužit u 138. perutě pro plnění speciálních úkolů. Svými kamarády od perutě byl nazýván nejlepším navigátorem a ti co ho znali pouze z vyprávění, k němu vzhlíželi s respektem. Přesto všechno upadl v naprosté zapomnění. Kdyby se v roce 2007 nenašla v Manchesteru jeho pozůstalost, asi by v zapomnění zůstal i nadále. Dovolte tedy, abych Vám představil osud člověka, jež zanechal výraznou stopu v historii našeho letectví.

I have always been inspired by the life-story of this man. An absolutely exceptional and extraordinary individual, an excellent navigator who always tried to be the best. His gift for navigation was incredible. Maybe for that reason he was given opportunity to serve with No 138 Sqn for Special Duties. He was considered the best navigator by his squadron comrades and those who had only heard about him had respect for him. Despite all of that he fell into oblivion. If his belongings were not found in Manchester in 2007, he might have remained in obscurity for ever. So let me present to you the escapade of the man whose left a significant mark in our aviation history.

Viktor Krcha se narodil ve Vídni 22. 7. 1914. Měl mladšího bratra Karla. Po 1. světové válce se rodina Krchova přestěhovala do nově vzniklé Československé republiky. Žil v severních Čechách, kde byl činný ve skautském oddílu. Mladého Viktora vždy přitahovala vojenská uniforma a také letadla, která se pohupovala vysoko v oblacích. Po vystudování měšťanky, reálky a střední školy se dobrovolně v roce 1933 přihlásil ke službě v československém letectvu. Byl přijat bez sebemenších problémů. Sloužil u 3. leteckého pluku Milana Rastislava Štefánika převážně na slovenském území, kde sloužil jako polní letec-pozorovatel. Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Za své činnosti v předválečném letectvu dosáhl hodnosti nadporučíka.

Viktor Krcha was born in Vienna on July 22, 1914. He had a younger brother named Karel. His family moved into the new established Czechoslovak Republic after the Great War. Viktor lived in North Bohemia where he joined a Scout Youth Group. He had always been fascinated by military uniform and aeroplanes he had seen flying high in the sky. After attending primary school Viktor graduated from secondary school and volunteered for the Czechoslovak Air Force in 1933. His acceptance procedure went smoothly. He served as an observer with No 3 Regiment, ‘Milan Rastislav Štefánik’, of the Czechoslovak Air Force deployed mainly in Slovakia. Viktor studied at the Hranice Military Academy, Moravia. He achieved the rank of nadporučík (F/O) during his pre-war service with the Czechoslovak Air Force.

Jeho slibnou kariéru v československém letectvu překazil však 15. březen 1939, kdy nacistická vojska a letectvo začalo obsazovat osamocené Československo, které se muselo podřídit potupnému diktátu. Po odchodu z armády se Viktor Krcha aktivně podílí v samostatném roverském oddílu skautů Praha XIX., kde zastával funkci zástupce vůdce střediska. Staral se o organizaci a přípravy táborů. Kamarádi mu říkali Viki nebo Kime. Viktor svou funkci bral velmi vážně a udržoval pořádek technikami, které se naučil u letectva. U mladších vzbuzoval respekt, vštěpoval jim vlastenectví. Zde také potkává budoucího příslušníka RAF, telegrafistu 311.čs. bomb. perutě, Zdeňka Řezáče, kterému dělal vedoucího. Viktor se však s okupací nikdy nesmířil a rozhodně nechtěl zůstat sedět a přihlížet na vyvíjející se situaci. Proto 8. srpna 1939 opouští v průběhu skautského tábora, u řeky Lužnice v katastru obcí Stádlec-Slavňovice, Protektorát Čechy a Morava s jediným cílem, postavit se nacistickým hordám a to na jakékoliv frontě.

However his promising career in the Czechoslovak Air Force was thwarted on March 15, 1939, when the Nazi troops and Luftwaffe commenced forceful occupation of isolated Czechoslovakia that had to submit to the humiliating decision of the Munich Agreement. Having been dismissed from the Czechoslovak Air Force, Viktor Krcha engaged himself with running the independent Prague XIX Scout Club as its Group Deputy. He was in charge of organization and preparation of the camps. Viktor was nicknamed Viki or Kim by his friends. He took his job very seriously and maintained discipline using the techniques he had learned in the Forces. He inspired respect in the young members and he indoctrinated them with patriotism. As a leader Viktor met Zdeněk Řezáč there who was later to join 311 (Czechoslovak) Squadron as a wireless operator/ air gunner. But Viktor could not accept the occupation and did not want to stay, and sit-around obeying, waiting to see how the situation unfolded. For this reason, on 8 August 1939, he left the Scout Group camp by the Luznice river near Stadlec- Slavoňovice. His aim was to leave the Protectorate of Bohemia and go and face the Nazi hordes on any front.

Ilegálně přešel hranice do Polska, kde se v Krakově připojil k československé vojenské skupině. V žádném transportu do Francie na něho nezbylo místo a tak vstoupil 28. 8. spolu s dalšími Čechoslováky do polského letectva. Tato československá skupina se přesunula 30. 8. z tábora čs. vojsk v Malých Bronovicích u Krakova na leteckou základnu Deblin. Den na to začala 2. světová válka a skupina se jala přizpůsobovat polním podmínkám. Během bombardování letiště Deblín 2. září 1939 byl vážně zraněn spolu s por. Štěpánkem, výbuch letecké pumy jej pohmoždil na hrudníku natolik, že nebyl schopen pohybu. Měl však větší štěstí než npor. Štěpán Kurka, por. Zdeněk Rous, por. Ondrej Šándor, jež stejná puma zabila a por. Štěpánek, jemuž tlaková vlna roztrhla bubínky a krátkodobě oslepl.

Viktor illegally crossed the border to Poland where he joined the Czechoslovak military group assembling in Krakow. There were no spare places for him on any of the French-bound ships, so instead, with other Czechoslovaks he signed-up to join the Polish Air Force on 27 August. On 30 August this group left the Malý Bronowice camp and were transferred to Deblin airbase. The war broke out the following day and the group adapted to operational life. The day following, 2 September, Viktor and npr. (P/O) Štěpánek was seriously injured by an exploding German bomb during an air-raid on the airbase. Viktoe was injured in the chest which prevented him moving. But he was luckier than P/O’s Štěpán Kurka, Zdeněk Rous and Ondrej Šándor, who were killed by the same bomb and P/O Štěpánek whose eardrums were burst and was temporarily blinded.

Zranění přemáhá a díky kamarádům se mu daří ustupovat na východ. Cestuje na povozu se skupinou letců pod velením polského kapitána Korduta. Za čtrnáct dní tato skupina urazila přes 700 kilometrů v neustálém ohrožení dostižení německou pancéřovou divizí, po trase Ruda – Lublin – Pawlowice – Rozdálow – Zadebce – Řeka Bug (Volyň) – Iwanicze – Staročeské Novošulky – Brody – Hučisko-Toporowa. Každý den urazili mnoho desítek kilometrů, hlavně dvoudenní přesun z Rudy do Pawlowic byl zvlášť namáhavý. Konečně dne 23. 9. 1939 je spolu s ostatními dobrovolně zajat Rudou armádou a následně byl vězněn ve Złoczowě. Zde byl ve skupině důstojníků vězněn do 13. 10. 1939. Po propuštění se mu podařilo dostat do prvního transportu československých letců, který 13. 3. 1940 odplul z Oděsy přes Istanbul, Bejrút do francouzského přístavního města Marseille. Odtud putoval do Adge, kde byl zařazen do letecké skupiny. Do bojů s nepřítelem se však nestihl zapojit a o několik týdnů později opouští poraženou Francii lodí směr Albion.

Despite his injury, and with the help of his comrades, he succeeded in retreating to the east. Under the command of a Polish Captain Kordut, a group of airmen managed to travel by train. In fourteen days the group managed to travel seven hundred kilometres, via Ruda – Lublin – Pawlowice – Rozdálow – Zadebce – Bug river (Volyň) – Iwanicze – Staročeské Novošulky – Brody – Hučisko-Toporowa, under the constant threat of being captured by advancing German armoured divisions. They managed to travel dozens of kilometres each day but the two day journey between Ruda to Pawlowice were the most troublesome. Finally, on 23 September 1939, they were detained by the Red Army. With a group of officers Viktor was imprisioned at Zlocow until 13 October 1939. On his release he succeded in joining the first group of Czechoslovak airmen to be released to join Allied forces in the west. They departed from the Black Sea port of Odessa, on 13 March 1940 and sailed via Istanbul, Beirut to Marseille, France. Here Viktor was sent to the Czechoslovak camp at Agde to join other airmen there. Due to lack of time for re-training, he was unable to take part in the French campaign and instead was evacuated by ship to England several weeks later.

Koncem července se konečně dostává do Anglie a druhý srpnový den je přijat do svazku britského královského letectva, RAF. Musí se však zotavit a projít nezkráceným navigátorským výcvikem. Anglický výcvik pilotů a navigátorů byl zvlášť obtížný a trval o mnoho déle než kurz střelecký. Viktor Krcha nemá problémy a kurz absolvuje. Obdržel nášivku půl-křídla Observer, kterým Angličani označují pozorovatele a je také povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officera. Následně je odeslán do stanice East Wretham, kde sídlí naše 311. československá peruť, která podniká noční nálety nad Německo a západní část okupované Evropy.

Viktor finally arrived in England in late July and on 2 August he volunteered to join the RAF. Before he was able to fly operationally, he had to recover and undergo a long navigators training course. English courses for both pilot and navigator where also much longer than for a air-gunner. Viktor successfully passed his course and was awarded his half-wing Observers badge and was promoted to the lowest officer rank of P/O. He was then posted to 311 (Czechoslovak) Squadron who were deployed at East Wretham, Norfolk and flew night bombing raids on targets in Germany and the western part of occupied Europe.

Dne 23. 7. 1941 v East Wreathamu, P/O Krcha obdrží z rukou velitele polského letectva v RAF gen. Ujejského za účast v polské kampani Polský válečný kříž.

At East Wretham, on 23 July 1941, P/O Krcha was awarded the Polish Miilitary Cross, by Gen Ujejski, C/O of the Polish Air Force, in the RAF, for his participation in the Polish Campaign in 1939.

Viktor se stává navigátorem bombardovacího Wellingtonu u naší 311. čs. bombardovací perutě a je přidělen do nově tvořící se osádky kapitána-pilota Sgt. Františka Bulise. Spolu s ním jsou v osádce ještě druhý pilot Sgt. Jan Bláha, radiotelegrafista Sgt. Jiří Osolsobě, střelci Sgt. Ján Timko a Sgt. Richard Květ.

Viktor was posted to 311 (Czechoslovak) Sqn as a navigator on twin-engined Wellington bomers. He was assigned to the crew of Sgt. František Bulis. With him in this crew was also Sgt. Jan Bláha, co-pilot, Sgt Jiří Osolsobě, wireless-operator, and gunners Sgts. Ján Timko and Richard Květ.

V tomto období také posílá Viktor pomocí relace BBC poslední zprávu domů: „Prahu, Košice a Beograd zdraví Viki“. Města jím nebyla vybrána náhodou, každé pro něho hodně znamenalo. V Praze pozdravoval kamarády-skauty, v Košicích sloužil většinu času u letectva a do Bělehradu utekli ještě před válkou jeho rodiče.

It was during this time he managed to send, via the BBC, his last message home ‘Viki greets, Prague, Košice and Belgrad. The towns were not chosen at random by him as each had significance to him. In Prague he sent regards to scout comrades, in Košice he had spent most of his time in the Czechoslovak Air Force, and his parents had fled to Belgrade before the war.

První let nad Dunkerque podniká s posádkou Sgt. Svobody dne 3. 10. 1941, následuje bombardování Rotterdamu, se Sgt. Knaifem dne 10. 10. a Bologne se Sgt. Jamborem 12.10. Po těchto freshmanských náletech přišel v noci 20.10. opravdový cíl – Brémy v posádce Sgt. Fíny. Nad tímto cílem poprvé osádka řeší zásah motoru a od Brém se plazí na jeden motor. Poprvé tak Viktor ukazuje své kvality, když po nejkratší trase dovede “velouše“ domů. Dne 23.10., následuje Kiel za špatného počasí. O tři dny později letí ve stejné posádce nad Hamburk. Počasí je krajně nepříznivé, po celou dobu se letoun prodírá bouřkovými mraky a nad cílem potkává dva stíhače, kterým se dokáže skrýt. Po oslavě státního svátku a po vyznamenání Československou medailí za chrabrost se účastní s Sgt. Fínou opět náletu nad Kiel.

His first operational flight, on 3 October 1941, was over Dunkirk as a member of the crew of Sgt Svoboda. This was followed a week later with a bombing mission to Rotterdam in the crew of Sgt Knaif, on 12 October the target was Bolougne as a member of Sgt Jambor’s crew. After these ‘freshman missions, the target was Bremen on 20 October as a member of Sgt Fína’s crew. Over the target one of their engines was hit and the crew had the experience, for the first time, of having to limp home on a single engine. For the first time Viktor was able to show his navigational skills by plotting the shortest route home for the ‘Wimpy’. On 23 October, the target was Kiel in bad weather conditions. Three nights later Viktor flew to Hamburg with the same crew. In appaling weather conditions they flew through clouds to the target. Over the target they spotted two night-fighters from whom they managed they evade. He was awarded the Czechoslovak za Chrabost medal for valour, on 28 October, and then another attack on Keil as a member of Sgt’s Fína crew.

Berlín navštívil poprvé P/O Krcha 7.11 a na zpáteční cestě byla posádka napadena 8x dvěma nepřátelskými stíhači Messerschmitt 110. Ač je střelci vždy odrazili, stíhačům se podařilo prostřílet hydraulické potrubí, což mělo za následek nouzové přistání ve Wrethamu. Jiří Osolsobě po letech vzpomínal na reakci Viktora při letu: „Viktor, který byl za letu vždy klidný, do interkomu zakřičel „Všichni tady umřeme! “. U něho to bylo něco naprosto výjimečného, nikdy na sobě strach nedal znát.“

On 7 November, P/O Krcha made his first raid on Berlin, and on the return flight they were attacked by two Me 110 night-fighters a total of eight times. Although the ‘Wimpies’ gunners had warded off the attacks, the Me 110’s had succeded in holing the bombers hydraulic system which resulted in a ‘wheels-up’ landing at East Wretham. Several deacades later, Jiří Osolsobě, a gunner aboard the flight, recalled Viktor´s reaction onboard: ´Viktor who always kept calm during sorties, shouted into intercom ´ Were gonna all die here´ That was something quite extraordinary in his conduct, as he had never admitted having fears.

Letadlo KX-P veterán s největším počtem náletů nad okupovanou Evropu byl tak poničený, že už zbývalo než ho sešrotovat.

The veteran KX-P had amassed a high number of missions over occupied Europe was damaged beyond repair and there was little choice but to have her scrapped.

Dalším letem byl Hamburk, kde také vše probíhalo bez sebemenších potíží. Po sérii osmi náletů byl čas na dovolenou. Po zasloužené dovolené se Viktor se svou osádkou vrací zpět k operačnímu létání. Prvním cílem po dovolené byl italský Janov. Tento nálet bohužel neproběhl, jelikož kvůli špatnému počasí se osádka musela vrátit zpět na základnu. Byl to jediný nálet, kdy Viktor nedosáhl cíle. Ale osádka nemusela truchlit, protože hned další nálet měl směřovat na Turín. Operace opět proběhla v pořádku, i když je nad Paříží napadl stíhač Messerschimitt Bf-109. Pilotní umění kapitána letounu a přesná střelba palubních střelců odradila Bf-109 od dalších pokusů o sestřelení čs. posádky. Dalším náletem byl prosincový let nad Cáchy, při němž bombardování i samotný let komplikovala námraza. Při prvním pokusu o bombardování se neotevřela pumovnice, jelikož zamrzla dvířka. Po opakovaném pokusu odpadly pouze dvě 500 librové pumy a ostatní zůstaly přimrzlé v pumovnici. Posledním Viktorovým letem u naší 311. bombardovací perutě byl v polovině prosince nálet nad Wilhelmshaven.

Their next target was Hamburg and the mission was without incident. After their eight missions they had earned a rest period before further operational flights were made. After their rest Viktor and his crew resumed operations again. Their first target was Genoa, Italy, but the mission had to be aborted due to appalling weather. This was to be the only mission that Viktor did not reach the target. But the crew did not have time to be sorry as their next mission was Torino, Italy. Although attacked by a Me 109 night-fighter over Paris, their mission was successful. Having been warded off by determined bursts by both gunners as well as the pilots skill, the Me 109 abandoned the idea of shooting down the Czechoslovak crew. The next target was Aachen and both legs of the bombing run were complicated due to the aircraft icing up. On the first attempt the bomb-bay doors did not open due to icing, whilst on the repeat run only two bombs were managed to be dropped, the others being stuck due to ice in the bomb-bay. Viktor’s last mission with 311 (Czechoslovak) Squadron was in mid December to Wilhemshaven.

Jeho navigační schopnosti daleko překračují průměr, i proto je velitelem perutě vybrán pro plnění speciálních úkolů, Viktor nabídku přijímá. Přítel z osádky, Sgt. Osolsobě, na tento moment po letech vzpomínal: „Viktor byl málomluvný a byl to nekuřák, klidný a rozvážný. Přesto však byl skvělým navigátorem. Znal jediný cíl a to bylo splnění zadaného úkolu. Za ty tři krátké měsíce, co byl u perutě, si vysloužil statut nejlepšího navigátora, což právem byl. Byla škoda, že od nás musel odejít.“ Krátce před odchodem byl ještě vyznamenán Československým válečným křížem.

His navigational skills were above average and was the reason that Viktor’s C/O recommended him for Special Duties which he accepted. Fellow crewmember Sgt Osolsobě recalled some years later: ‘ Viktor did not talk much, a non-smoker, modest and discreet. Despite this he was an excellent navigator. He had only one aim – to meet the required duty. During his service with 311 Sqn, he had achieved the status as being the best navigator, which he certainly was. What a pity he had to leave us’. Shortly after his posting Viktor was awarded the Czechoslovak Válečný kříž.

Dne 28.12 1941 nastupuje do posádky kapitána Andrleho k 138. peruti zvláštních úkolů, jehož navigátor a další dva členové posádky jsou na vlastní žádost přeloženi od perutě po dvou měsících služby zpět k 311. Důvodem je nechuť účastnit se riskantních a sebevražedných letů na Whitleyích. Viktor Krcha to vše chtěl podstoupit. Byl zařazen do posádky Lea Anderleho, který byl opravdu elitním pilotem. Osádku tvořili kromě Lea Anderleho také Karel Knaifl, Miroslav Rozprým, Josef Tesař, František Vaníček a Bohumil Hájek. Zajímavé je, že osádka neprovedla „seznamovací“ výcvik. Viktor Krcha se seznámil s přístroji v novém letadle a šlo se do akce.

Viktor was assigned to the crew of F/Lt Anderle, at 138 Special Duty Squadron on 28 December 1941. Anderle’s previous navigator and two other crew-members had requested to return to 311 Sqn as they were reluctant to go on risky and suicidal operations in Whitley twin-engined bombers. However Viktor Krcha really want to fly these missions. Leo Anderle was a really excellent pilot and in his crew were Karel Knaifl, Miroslav Rozprým, Josef Tesař, Frantisek Vaníček and Bohumil Hájek, all of the crew were Czechoslovak. It is interesting that no familiarisation flights were done with this crew. Viktor Krcha justfamiliarised himself with the navigation aids onboard the aircraft and the crew went on operations.

První let u nové perutě podniká ze 7./8. 1. 1942, kdy úkolem bylo vysadit para skupiny Mouse a Vermilion v oblasti francouzského Le Mans (Francie), cíle však nebylo díky počasí dosaženo.

Viktor made his first operational flight with his new squadron on the night of 7/8 December, when they were tasked with dropping secret agents to the ‘Mouse’ and ‘Vermillion’ groups in the Le Mans region of France. Due to bad weather the drop had to be aborted.

Muselo to být pro Viktora zklamání, když nemohl splnit svůj první úkol u nové perutě. Další akce následovala až 25. 1. kdy měla osádka za úkol vysadit tentokrát tři para skupiny, Dace, Cyprus, Hornbeam v oblasti Chateau ve Francii. Akce dopadla úspěšně a všechny tři para výsadky se povedlo vysadit. Již tři dny nato Viktor se svou osádkou letí na další akci nad okupovanou Francii a to s výsadky Luckyshot a Weazel. Výsadek měl proběhnout v oblasti St. Quentin, ale opět kvůli špatnému počasí nebyl uskutečněn. Opět nemusel dlouho čekat na další akci. Dne 3. 3. letí s osádkou nad francouzské univerzitní město Montpellier, kde úspěšně vysadí para skupinu Rum. Celý dlouhý měsíc není povolán na žádnou operaci, peruť čeká na úplněk a čas čekání vyplní přecvičením na nové stroje Halifax. Dne 8. 4. letí s novým letounem a para skupinou Whisky nad Rakousko do oblasti Passau. Bohužel výsadek neproběhl opět kvůli špatnému počasí.

Viktor must have been disappointed not to have been able to complete his first mission with his new squadron. The next mission was not until 25 January when the crew were ordered to make drops to the ‘Dace’, ‘Cyprus’ and ‘Hombeam’ groups in the Chateau area of France. The mission was a success and all three drops were made. Three nights later, Viktor was on his next mission to occupied France to make drops to the ‘Luckyshot’ and ‘Weasel’ groups in the St Quentin area. But again, due to bad weather, the mission was aborted. However, he did not have to wait for long before the next mission. On 3 March 1942, Viktor Krcha flew over the French university town of Montpellier to drop to the ‘Rum’ group there. The squadron was then non-operational for a month awaiting the next full moon period, during which time they converted over to the new Halifax heavy bombers. Viktor’s next operation was on 8 April to drop to the ‘Whisky’ group in the Passau area of Austria. Unfortunately bad weather again caused the drop to be aborted.

První „návštěva“ domova v noci na 25. /26.4 kvůli počasí nevyjde. Vše se napraví z noci na 27/28. 4., kdy posádka kapitána Andrleho vysazuje výsadky Bioscop, Bivouac a Steel na Křivoklátsku. Druhou noc na Rožmitálsku vyskakují z Halifaxu para skupiny Intransitive a Tin. Pět našich para skupin za čtyři dny vysazeny, to mohl být důvod k radosti ze splněného úkolu. Následující operaci 28. 5. měla Anderleho osádka vysadit para skupinu Elder a to v oblasti Periquex na jihovýchodě Francie. Bohužel akce kvůli počasí znovu ztroskotala. O týden později letěla osádka nad Francii znovu tentokrát do oblasti Lyonu, kde vysadila para skupinu Snake. Dne 9. 6. letěl Viktor s osádkou nad francouzské přístavní město Brest. Bohužel se nedochovalo, jaký byl jejich úkol a jestli byl úspěšný.

His first nocturnal ‘visit’ to his homeland was cancelled for the night of 25/26 April. Instead, it took place two nights later, when the crew captained by F/Lt Anderle dropped to the ‘Bioscop’, ‘Bivouac’ and ‘Steel’ groups of secret agents in the Křivoklát region. The following night the ‘Tin’ and ‘Intransitive’ groups landed in the Rožmitál area. Five groups of Czechoslovak secret agents had been dropped in four days, the crew had every reason to be pleased with their achievement. Anderle’s crew next mission was to drop the ‘Elder’ group in the Periquex region of France on 28 May. Unfortunately, the mission had to be aborted again. A week later the crew flew to France again, this time over the Lyon region where they dropped the ‘Snake’ group of secret-agents. On 9 June Viktor and the crew flew to the French port of Brest. Unfortunately no records are available of the mission or its success.

Další akce přišla 25. 6. a to vysadit skupinu Syringa v oblasti francouzského Lyonu. Akce dopadla neúspěchem, přesto již za čtyři dny startovala osádka znovu se stejnou skupinou. Ale v osádce došlo ke změně. Na post druhého pilota nastoupil Václav Pánek, který vystřídal Karla Knaifla. Akce proběhla v pořádku a výsadek byl úspěšný. Měsíc se zase nelétalo až 28. 7. letěla osádka nad oblast francouzského Gien, města urputné obrany našich pěších jednotek v roce 1940. Úkol, který měla osádka, se nepodařil zjistit, i přestože byla úspěšná. Podobný případ je i akce z 30. 7., kdy se letělo opět nad Francii, tentokrát nad oblast Marseille. Úkol, ani to, jestli byl úspěšný či ne, se nepodařilo zjistit. Opět následoval měsíc bez létání a poté tři výsadkové akce hned za sebou.

The next mission, the drop of the ‘Syringa’ group to the Lyon region of France, came on 25 June. The mission was unsuccessful but four nights later the crew, now with Václav Pánek as co-pilot for Karel Knaifl, completed the mission successfully. There followed a month of no-flying. On 28 July, the crew flew to the Gien area of France, the town stubbornly defended by units of Czechoslovak infantry in the 1940 campaign in the Battle of France. The mission was a success but details of that operation have remained unknown. Similarly, their mission of 30 July was also to France, to the Marseille area, the details of which, and if successful, remain unknown. Again another month without operations followed by three consecutive drop missions.

Dne 24. 8. vysadila osádka nad oblastí Lyonu skupinu Spruce 1, za tři dny v oblasti Montélimar v jižní Francii měla vysadit skupinu Director 5, bohužel neúspěšně a hned následujícího dne skupinu Walnut a Director 4 v oblasti Lyonu. První skupinu Walnut se podařilo vysadit, ale při vysazování Director 4 došlo k zhoršení počasí a výsadek neproběhl. Další akce následovala až dne 23. 9., kdy měl být vysazen výsadek Crab 3 v oblasti Limoges na jihovýchodě Francie. Bohužel opět kvůli počasí výsadek nebyl uskutečněn. Začínal podzim a počasí se velice rychle měnilo. Nad Anglii mohlo být přijatelné, ale nad Francií byly nízké mraky. Následující týden byl pro osádku Viktora Krchy velmi úspěšným. Dne 1. 10. se jim podařilo nad Francií vysadit hned tři para skupiny a to Director 5, Physician a Chemist, druhý den se jim podařilo vysadit skupinu Tiger v oblasti Lyonu. Za dva týdny letěli opět do akce, která skončila úspěchem. Byl to výsadek skupiny Spruce 5 opět v oblasti Lyonu.

On 28 August, the crew dropped the ‘Spruce 1’ group in the Lyon area. Three nights later, the mission to drop the ‘Director 5’ group to Montélimar, France, was unsuccessful. The following night the ‘Walnut’ and ‘Director 4’ groups were due to be dropped in the Lyon area. The former was successful but the latter had to be abandoned due to deteriorating weather. Their next mission was not until 23 September when the ‘Crab’ group were due to be dropped in the Limoges area of south-east France. Unfortunately again bad weather prevented the drop from taking place. Autumn was now starting and weather conditions were changing rapidly. Whilst weather may have been reasonable over England, low clouds would be encountered over France. The next week was to be very successful for Viktor Krcha and his crew. They succeeded in dropping three groups of secret agents; ‘Director 5’, ‘Physician’ and ‘Chemist’ on 1 October. The following night the ‘Tiger’ group was dropped in the Lyon region. Two weeks later the crew were on operations again and successfully returned to the Lyon region to drop the ‘Spruce 5’ group.

Naprosto ojedinělou operací je však výsadek para skupiny Antimony v noci 24/25.10. 1942. Stroj s posádkou F/Lt Lea Anderleho odstartoval v 18:42 ze základny Tempsford. V 23:07 úspěšně vysazují tříčlenný výsadek Antimony u Rožďalovic (okr. Nymburk). Pár minut na to, přesněji v 23:25, F/O Viktor Krcha vypouští z pumovnice smrtonosný náklad nad Pardubickým letištěm, ani střelci nezůstávají nic dlužní obraně letiště, kterou drží v šachu. Několik zásahů však Halifax obdrží, ty však nepřekazí návrat do Anglie, kde přistává následující den 5:31. Let celkem trval 10 hodin a 45 minut. Jde o jediný doložený případ, kdy čs. příslušníci RAF přímo napadli cíl na československém území.

An unusual operation was the drop of the ‘Antimony’ group on the night of 24/25 October 1942. The aircraft, captained by F/Lt Leo Anderle took-off at 18:42 from Tempsford airfield. At 23:07 the ‘Antimony’ group of three secret agents were dropped over the village of Rožďalovice, in the Nymburk region of Czechoslovakia. Several minutes later, at 23:25, F/O released their bomb load over Pardubice airfield whilst the gunners strafed the airfield to keep the defenders at bay. Despite several hits received by their Halifax, they successfully made their return flight, landing at 05:31 in England. The mission had taken 10 hours 45 minutes and is the only instance of Czechoslovak airmen in the RAF attacking a target in Czechoslovakia.

Tuto událost si letos 4.5.2013 připomeneme v městě Rovensko pod Troskami, kde v režii Roty Nazdar proběhne vzpomínkový víkend paraskupiny Antimony.

This event will be remembered in the town of Rovensko pod Troskami on 4 May 2013 by the Nazdar group in a weekend of remembrance dedicated to the ‘Antimony’ group.

Opět posádka čeká měsíc na úplněk, až 23. 11. letěla osádka nad Francii s dvěma skupinami. Operace kvůli špatnému počasí neproběhla a skupinu Crab 7 a Llama musela osádka opět dopravit do Anglie. Další akce proběhla o dva dny v později a letělo se nad Norsko, což byl úplně nový cíl. Úkol byl vysadit skupinu Thrust. Akce proběhla v pořádku a osádka se vrátila do Anglie.

The waited a month for the next full moon and then flew, on 23 November, to France to drop two groups of secret agents. The mission failed due to bad weather and the ‘Crab 7’ and ‘Llama’ groups had to be taken back to England. Two nights later, the crew flew to Norway – a quite new objective. The crew was tasked with dropping the ‘Thrust’ group there, which they did successfully and then returned to England.

Další přísně tajný let provedla osádka F/Lt Andrleho DFC na trase Tempsford-Gibraltar-Maison Blanche (Alžír), let měl souvislost s nedávným vyloděním spojenců v severní Africe. Je velmi pravděpodobné, že členové výsadku byli Američané, jelikož v té době Viktor obdržel dvě americké kampaňové medaile.

The crew of F/Lt Anderle DFC made a additional top-secret mission, from Tempsford to Gibraltar to Maison Blanche, Algeria, which had some connection with Operation Torch, the recent seaboard invasion of North Africa by the Allies. It is very probable that the members of the group flown where Americans because Viktor was awarded two American campaign medals for this operation.

Počátkem prosince bylo několik Halifaxů od 138. a 161. perutě uvolněno k posílení 511. perutě při dopravování zásob do severní Afriky a na Střední východ. V noci 10.12. odstartoval Andrleho Halifax (NF-Y) z polního letiště LG224 u Káhiry ke zpátečnímu letu do Anglie. Jeho osádku tvořili piloti F/Lt Leo Andrle a W/O Václav Pánek, navigátor F/O Krcha, telegrafista Sgt. František Vaníček, střelci P/O Miroslav Rozprým a P/O Josef Tesař, palubní mechanik F/Sgt. Bohumil Hájek. Posádka s osmi pasažéry měla plánované mezipřistání na Maltě, kam bohužel nikdy nedoletěla.

In early December, several Halifax aircraft of 138 Sqn and 161 Sqn were assigned to 511 Sqn as temporary reinforcements for the transportation of supplies to North Africa and the Middle East. On the night of 10 December 1942, Halifax NF-Y, with Anderle at the controls, took-off from LG224, a temporary airstrip near Cairo bound for England. She was crewed by pilots F/O Leo Anderle and W/O Václav Pánek, F/O Viktor Krcha, navigator, František Vaníček, wireless-operator, P/O’s Miroslav Rozprým and Josef Tesař, air-gunners and F/Sgt Bohumil Hájek, flight engineer. On board were eight passengers. They were scheduled to land at Malta, but unfortunately never reached there.

Jejich jména jsou vzpomenuta na válečném památníku v egyptském El-Alameinu, sloupec č. 247-249.

Their names are commemorated on columns 247 – 249 of the el–Alamein War Memorial, Egypt.

Tak odešel F/Lt Viktor Krcha, vysoký, plavovlasý, málomluvný důstojník, který nekouřil a moc nepil. Statečný a výtečný navigátor padl ve svých 28 letech. Za svou válečnou anabázi byl vyznamenán Československým válečným křížem, Československou medailí za chrabrost, Polským válečným křížem, americkou Defence medal a European, African and Middle Eastern medal.

This was the way that the brave and excellent F/Lt Viktor Krcha, a tall, fair-haired taciturn officer who did not smoke and drank little met his death at the age of twenty-eight. He had been awarded the Czechoslovak Válečný kříž gallantry medal, the Czechoslovak za chrabrost for valour medal, the Polish War Cross, American Defence Medal as well as European, African and Middle East campaign medals for his wartime exploits.

Celkem absolvoval 39 operačních, z toho 12 u československé 311. bombardovací perutě a 27 u 138. perutě pro speciální úkoly a dalších několik přepravních akcí v severní Africe. Byl jediným naším navigátorem, který, odlétal takový počet speciálních úkolů, z nichž většina slavila úspěch.

Viktor Krcha had flown 39 operational flights, twelve of them with 311 (Czechoslovak) Sqn and 27 with 138 (Special Duties) Sqn. Additionally he had flown several transport flights to North Africa. He was the only Czechoslovak navigator who had flown that number of special operations, the majority of which were successful.

Po jeho smrti, přesně 1. 4. 1944, řešilo ještě Air Ministry jeho nemalý dluh v důstojnické jídelně v Lamspfordu. Část byla zaplacena z jeho pozůstalosti, která se skládala z bicyklu značky Enfield s dynamem, zvonkem, hustilkou, přední a zadní lampou, dvou pneumatik a elektrických kamínek. Zbytek byl uhrazen Inspektorátem československého letectva v Londýně.

After his death, the Air Ministry handled, on 1 April 1944, the debt that Viktor had at the Officers Mess at Lampsford. It was partially paid from his belongings which comprised of an Enfield bicycle, with dynamo, bell, tyre-pump, front and rear lights, two tyres and also a heater. The balance was paid by the Czechoslovak Air Force Inspectorate in London.

A tak se na dlouhá léta uzavřel příběh mladého navigátora. Až v roce 1991 při rehabilitaci bývalých příslušníků britského královského letectva byl povýšen do hodnosti podplukovníka In memoriam. V té době však bylo jeho jméno pouze a jenom jménem, nikdo neznal jeho osud. Všichni jeho blízcí padli za války a poslední kamarád ve zbrani, Jiří Osolsobě zemřel v roce 1975. A tak se dalších 16 let o jeho osudu nevědělo. V roce 2007 se ale našla v Manchesteru jeho pozůstalost, která doslova vynesla jeho životní příběh na povrch.

So for many years this was the life story of the young navigator. In 1991, following the ‘Velvet Revolution’ he was posthumously promoted to the rank of Podplukovník (W/Cmdr) in the Czechoslovak Air Force. At that time his name was merely a name unknown by anyone; all his relatives had died in the war and his comrade-in-arms, Jiří Osolsobě had died in 1975. For the next 16 years no more was to be known about him. In 2007, some of his possessions were discovered in Manchester, England, and his life-story was brought the public attention.

Dnes po něm zbyla pouze zmíněná pozůstalost, do kamene vytesané jméno v el-alameinském památníku a tento článek, přesto však zůstane navždy zapsán nesmazatelným písmem v historii československého letectva v zahraničí.

Today, only the possessions mentioned above, his name engraved in the stone of the el-Alamein Memorial and this article are reminders of him. Nethertheless the name of Viktor Krcha will be written in gold in the history of the Czechoslovak airmen who werved in the RAF during WW2.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

Čest památce navigátora, který za svobodu našeho malého státu položil svůj mladý život.

Honour to the memory of the navigator who lost his young life for the freedom of our small country.

Jan a Milan Votavovi

Jan and Milan Votava

Article last updated: 18.01.2019.