Jaroslav Novak remembered

.

Jaroslav Novák

navigátor, 311. (československá) peruť RAF
navigator, 311 (Czechoslovak) Squadron RAF

“Pouze národ, jehož muži jsou připraveni chopit se zbraně a bojovat, případně i zemřít pro svobodu své vlasti, pouze takový národ má právo, aby svobodně žil…”

“Only a nation whose men are ready to take up arms and fight and even die for their country’s freedom, only such nation has the right to live free…”

Narodil se 6. června 1921 v Nových Benátkách malém městě u Mladé Boleslavi, asi 50 km severovýchodně od Prahy. V jedenácti letech nastoupil do gymnázia v České Lípě v tehdejších Sudetech, kam denně putoval z vesničky Hlinoviště, kde bydlel u strýce a tety. Češi byli ve městě v menšině a museli s hněvem přihlížet častým průvodům Hitlerovi mládeže. V roce 1936 přestoupil na reálku v Mladé Boleslavi. Maturoval v den svých narozenin v roce 1939. V té době naši vlast již téměř tři měsíce okupovala německá armáda…

He was born on June 6th 1921 in Nové Benátky, a small town near Mladá Boleslav, which is located roughly 50 km northeast from Prague. At the age of 11 he started Grammar School in Ceska Lipa in then Sudetenland, where he travelled daily from village Hlinoviště where he lived at his uncle and aunt’s. The Czechs who were a minority in the village were forced to witness with helpless anger frequent Hitler Youth marches. In 1936, he was transferred to a different grammar school in Mladá Boleslav. He graduated on the day of his birthday in 1939. At that time, our homeland had already been occupied by the German army for three months.

Po úspěšném složení zkoušky z dospělosti se Jaroslav Novák nechal zapsat na Vysokou školu technickou v Praze. Situace se však den ode dne zhoršovala. Při demonstraci vysokoškolských studentů byl jeden z nich, Jan Opletal, smrtelně postřelen a krátce nato v nemocnici zemřel. Den pohřbu Jana Opletala prohlásili studenti za den národního smutku a zorganizovali mohutný průvod Prahou. Během následující noci přepadly jednotky SS všechny vysokoškolské budovy a koleje, popravily devět studentských předáků a odvlekly na 2000 studentů, kteří později skončili v koncentračních táborech…

After successful passing the school leaving exam Jaroslav Novák registered with the Technical College in Prague. But the situation deteriorated day by day. At one of the student demonstrations, one of the students, Jan Opletal, was shot and died of his injury soon afterwards. The day when Jan Opletal was buried was proclaimed a Day of National Mourning by the students, who organized imposing procession through Prague. During the following night, SS troops attacked all university buildings and student hostels, executed 9 student leaders, and dragged away 2,000 students who later ended up in concentration camps.

Jaroslav získal doma zaměstnání v místní továrně, známé jako Karborundum-brousek. Byl však událostmi tak rozezlen, že se rozhodl odejít z vlasti a proti Němcům bojovat. Za pomoci bývalých důstojníků československé armády odešel přes Moravu a Slovensko do Maďarska…

Jaroslav got a job in local factory known as Karborundum-whetstone. But he was so angered with the events that he decided to leave the country and fight the Germans. With the help of former officers of Czechoslovak Army he escaped through Moravia and Slovakia to Hungary.

Maďarská pohraniční hlídka však celou skupinu uprchlíků zadržela a předala slovenské policii. Bratři Slováci zajaté Čechy zavřeli do bídného kamrlíku, hlídaného ozbrojenou stráží. Jaroslav se spolu s ostatními dostal před soud, který rozhodl o navrácení celé skupiny zpět do Čech. Tedy do rukou gestapa. Soudce však nakonec uprchlíkům pomohl, a tak o několik dní později odhodlaní muži opět postupovali mrazivou nocí směrem na maďarské území…

But his escape group was stopped by a Hungarian border guard, they were detained and then handed them over to the Slovakian police. Slovakian ‘brothers’ locked the captured Czechs in a shed guarded by an armed guard. Jaroslav, together with all others, faced a trial in which the Court would decide their fate. If the Court decided to return the group to the now Reich Protectorate, this would have meant into the hands of Gestapo. But in the end, the Judge was sympathetic and helpful, and just a few days later the escapees were released into freezing night to continue their journey through Hungary.

Dostali se do Budapešti a přihlásili se na francouzském velvyslanectvím. O několik dní později byl Jaroslav spolu se sedmi dalšími muži vybrán a určen k přesunu do Jugoslávie. Po strastiplném putování zimní nocí, přes hory a bažiny, ocitli se na jugoslávském území. Následně vlakem dojeli do Záhřebu, kde hodlali požádat o pomoc československý konzulát. Na jeho budově však již vlála vlajka s hákovým křížem. Pomoc však poskytla sokolská organizace, díky níž se skupina mohla přesunout do Bělehradu, kde se v té době organizovala československá zahraniční armáda. Po nutných výsleších a složitých přijímacích procedurách se z Jaroslava Nováka uprchlíka stal Jaroslav Novák voják…

They got to Budapest and reported to the French Embassy. A few days later, Jaroslav together with seven other men were selected to continue their journey to Yugoslavia. After woeful wandering through mountains and bogs in winter nights they finally reached Yugoslav territory. Then they departed by train to Zagreb where they intended to ask Czechoslovak consulate for help. But the flag flown over the building was the one with swastika. Help came from organization Sokol, due to which they were able to transfer to Beograd where the foreign Czechoslovak army was formed. After necessary interrogations and complicated admission procedures, Jaroslav Novák, the refugee, turned into Jaroslav Novák, the soldier.

Cestování nebyl konec, vojáci putovali z Jugoslávie přes Řecko a Turecko do Libanonu. V táboře cizinecké legie za Bejrútem museli podepsat papír, kterým se zavázali, že budou sloužit buď ve francouzské nebo československé armádě po celou dobu války. Za pár dní odpluli na palubě francouzské lodi Compiegne přes Haifu a Alexandrii do Francie.

Travelling was not over, though, and the soldiers continued via Greece and Turkey to Lebanon. In the camp of foreign legion in Beirut they had to sign a document that committed them to serve either in the French or Czechoslovak army for the entire duration of the war. Just a few days later they sailed off on board of French ship ‘Compiegne’ via Haifa and Alexandria to France.

Hned po vylodění v Marseilles odmašírovali do hlavního stanu cizinecké legie…

Immediately after landing in Marseilles they marched to the headquarters camp of the French Foreign Legion.

Již příštího dne však odjeli vlakem do Agde, malého města, kde se shromažďovali vojáci československé armády. Za pár dní byl Jaroslav Novák odeslán do Montpellier, kde nastoupil do radiotelegrafického výcviku. Po jeho absolvování byl odeslán na frontu, zajišťovat spojení s oblastním velitelstvím. Zde poprvé v životě okusil peklo bitevní vřavy. Německé jednotky se nezadržitelně sunuly vpřed a Čechoslováci museli ustupovat. Záplavou uprchlíků, hořícími vesnicemi, kolem lidí umírajících při cestě…

The following day they departed by train to Agde, a small town, where soldiers of Czechoslovak army were concentrated. Several days later, Jaroslav Novák was sent to Montpellier, where he commenced radio-telegraphic training. Upon completion, he was sent to the front line to ensure communication with headquarters. Here he experienced the hell of battle for the first time. German units were advancing unstoppably and the Czechoslovaks had to retreat; through flood of refugees, burning villages, passing people dying on the road.

Francie požádala o příměří. Francouzi si mohli oddechnout, Čechoslovákům jako občanům Protektorátu však nezbývalo, než dále ustupovat a pokusit se z Francie uprchnout…

France asked for an armistice. The French could sigh with relief, but the Czechoslovaks, who were citizens of Protectorate, had no choice but to retreat further and attempt to flee France.

Dostali se postupně až do malého přístavního města Sete. Po delším vyjednávání se nalodili na egyptskou loď Rod el Faraq, na jejíž palubě odpluli směrem k anglickým břehům…

They got to a small port town Sète. After long negotiation they boarded the Egyptian ship ‘Rod el Faraq’ on which they sailed to England.

14. července 1940 dopluli do přístavu Liverpool, odkud byli odesláni do městečka Cholmondeley Park. Na každém kroku cítili Čechoslováci přátelství Angličanů a naprostý pořádek a organizovanost. Jaký to byl propastný rozdíl oproti rozvrácené Francii! Byli přiděleni k různým zbraním a zahájili výcvik. Tehdy také začal první nábor do RAF. I Jaroslav Novák se přihlásil, vybrán však nebyl. Pozdě na podzim byl celý tábor evakuován a československá armáda byla přemístěna do Midlands, s vrchním velením v Leamington Spa.

On July 14, 1940, they landed at Liverpool from where they were sent to Cholmondeley Park. At every step they felt the friendship of the English and of perfect organisation and order. How immense difference this was compared to the chaos in France! They were assigned to different units and commenced training. At that time the first recruitment started for the RAF. Jaroslav Novák applied too, but was not selected. In late autumn, the camp was evacuated and the Czechoslovak army was moved to the Midlands, with their base in Leamington Spa.

Jaroslav byl přidělen k telegrafistům, na začátku roku 1941 pak vybrán do důstojnické školy. Po jejím absolvování pak přibližně v polovině roku 1941 opět požádal o zařazení k letectvu. Tentokrát úspěšně. Začátkem roku 1941 byl odeslán do Winslow, do kurzu pro navigátory. Navigátorské kurzy byly velmi intenzivní, kromě technického výcviku přišel i výcvik letecký. První let Novák absolvoval 12. dubna 1942 na letounu deHavilland Dominia, později cvičil i na strojích Oxford a Wellington. Začátkem června 1942 úspěšně absolvoval závěrečné testy, byl povýšen na Sergeanta a odeslán k výcvikové jednotce 311. peruti na letiště Woolfox (satelitní letiště základny North Luffenham). Prošel ostrým výcvikem, létal ve vnitrozemí ve dne v noci, cvičil se v zaměřování, střelbě ve vzduchu a soubojích se stíhačkami. Po ukončení výcviku byla posádka přemístěna na operační základnu v Talbenny v jihozápadním Walesu, poblíž Milford Haven. Následoval operační výcvik, seznamovací lety nad okolní krajinou, cvičné bombardování z různých výšek na cíle na vodní hladině. Kapitánem posádky byl Sgt. Hanuš, vzhledem k jeho chatrnému zdraví byl však ze zdravotních důvodů odvolán a ustanoven jako instruktor u výcvikové jednotky. Novým kapitánem se stal F/Lt. František Fencl, později pak S/Ldr. Bohumil Liška…


Jaroslav was assigned to the signalers; and in the beginning of 1941 he was selected for a officer course. Upon completion of this, in mid 1941 he applied for transfer to the RAF once again. This time he was successful. In the beginning of 1941, he was sent for navigators’ course in Wimslow. Navigators’ courses were very intensive and apart from technical training they received flying training, too. Novák passed his first flight on April 12, 1942, in aircraft de-Havilland Dominia, and later trained also on Oxford and Wellington aircraft. In the beginning of June 1942 he successfully passed final exams and was sent to 1429 COTF, the training unit of No 311 Squadron based at Woolfox (satellite airfield of North Luffenham airbase). He passed difficult training, flew day and night overland, and also training in aerial combat. Once they finished their training, the unit was transferred to the operational airbase of Talbenny, near Milford Haven, in southwest Wales,. Operational training followed, including familiarisation with the surrounding landscape, and practice bombing of various surface water targets from various heights. Pilot of the his crew was Sgt Hanus, who was later transferred, for health reasons, to a training unit as an instructor. F/Lt František Fencl became the new pilot, and later S/Ldr Bohumil Liška.

Vánoce roku 1942 trávil u své přítelkyně Barbary Harridge v Readingu. Sestra Barbary byla zdravotní sestrou, ta ho o vánocích požádala, aby se zúčastnil rozdávání dárků v nemocnici. Při jejich prohlížení si všiml pleteného zajíčka, téměř půl metru vysokého. Nemohl z něj oči spustit. Nakonec toho velkého ušáka dostal.Ten byl za silvestrovské veselice pokřtěn jako Bobby. Choval ho jako talisman a nikdy se nestalo, že by letěl bez něho. Bobby, přestože byl často cílem různých žertíků, stalo se nejméně dvakrát, že když byla posádka povolána k letu a Jaroslav jej zapomněl vzít, posádka v čele s kapitánem se to dozvěděla a on pak musel pro něj pádit v pohotovostním voze s výmluvou, že si zapomněl navigační pomůcky. Bobby byl Jaroslavovým věrným průvodcem až do úplného konce…

He spent Christmas 1942 in Reading with his girlfriend Barbara Harridge. Barbara was a Nurse, and she asked him to help hand out Christmas gifts at her hospital. Whilst he was there he noticed a knitted rabbit, almost half a metre high. He could not take his eyes of it. Finally, he got the long-eared rabbit and during the New Year’s Eve celebration it was baptised ‘Bobby’. It acted as a talisman and he would never fly without it. ‘Bobby’, though he was often the target of various jokes, it happened at least twice that when the crew was preparing to take-off and they found out that Jaroslav had forgot to take him. The Pilot and crew rushed Jaroslav to a car, with the excuse that he had forgotten his navigational equipment, so that he could get him. Bobby was Jaroslav’s faithful guide to the very end.

Po přezbrojení na čtyřmotorové Liberatory a přesunu do Beaulieu byl Novák přidělen k posádce F/O Schoře. Koncem září však byl přemístěn do Severního Irska na základnu Aldegrove. Za války se člověk neptal, proč byl rozkaz takový či onaký, zkrátka ho člověk dostal a musel poslechnout. Byly ustanoveny čtyři nové posádky a velení s největší pravděpodobností mělo na zřeteli, že Severní Irsko bylo mnohem bezpečnější pro výcvik, než základny v Anglii. Kapitánem posádky, ve které byl Jaroslav Novák, čerstvě povýšený do důstojnické hodnosti, se stal F/Sgt. Jan Lazar. 10. listopadu byl výcvik ukončen a posádka se navrátila zpět na základnu v Beaulieu. Již 23. února 1944 se však 311. peruť opět stěhovala. Tentokrát do Predannacku na Lizard Pointu v Jižním Cornwallu. Brzy poté, 28. února, měla posádka namále. Vzlétla do akce ve 23:30. Z jedné z hlavních nádrží začalo unikat palivo a vytékalo do trupu letadla. Kapitán vydal přísný zákaz kouření, odhodil zátěž do moře a nouzově přistál sotva třicet minut po startu. Obvykle bylo hazardní sedat s velkým množstvím paliva, Jan Lazar však přistál perfektně…

Josef Balejka, Jaroslav Novák, Jan Lazar

After converting to four-engined Liberators and transferring to Beaulieu, Novák was assigned to the crew of F/O Schoř. At the end of September the squadron was transferred to Aldegrove in Northern Ireland. During the war, one was not questioning the orders, and simply followed. Four new crews were established and their pilots were very likely aware that Northern Ireland was much safer for training than bases in England. Pilot of the crew to which Jaroslav Novák was assigned was F/Sgt Jan Lazar. On November 10, training was completed and the squadron transferred to Beaulieu airfield. On February 23, 1944, 311 Squadron transferred again. This time it was to Predannack near Lizard Point, Cornwall. Soon afterwards, on February 28, the crew got in danger. It took off for a mission at 23:30. Fuel started leaking from one of the fuel tanks into the fuselage area. The pilot strictly forbade smoking on board, dropped the bomb load into the sea, and made a successful emergency landing barely 30 minutes after takeoff. Usually it was hazardous to land with large amount of fuel, but Jan Lazar landed without a hitch.

18. dubna se Novák zúčastnil operačního letu v posádce Jaroslava Friedla. Startovali před půlnocí pod silně zataženou oblohou a téměř celou noc létali v nízkých mracích. Časně ráno dostali rozkaz odbočit na Gibraltar. Poblíž portugalského pobřeží zpozoroval Jaroslav Novák vynořující se ponorku. Ponorka však letoun také spatřila a než ji mohli napadnout, zmizela pod hladinou.
Posádka shodila na místo, kde ji naposledy spatřila, bójku a po několikerém zakroužení pokračovala v letu do Gibraltaru,tam byla posádka detailně vyslechnuta zpravodajci. Naši letci, totiž zpozorovali jednu z “dojných krav”, U488, tedy zásobovacích ponorek. Každá ponorka musela pravidelně hlásit, kolik má paliva, torpéd a kde se nalézá. Dále musela hlásit útok letadel či lodí. V tu dobu Němci netušili, že spojenci rozluštili jejich šifrovací kód. Ponorka, která se před posádkou Jaroslava potopila, pravděpodobně ohlásila, že unikla napadení letounu a že směřuje dál ke svému cíli. Tvar a typ ponorky naznačil, do které oblasti pluje. Ponorka měla za úkol zásobovat frontové ponorky operující u břehů Jižní Ameriky torpédy, palivem, mazivy a zásobami. Spojenecké tajné služby rozjeli okamžitou akci. Němci používali pouze dvě místa, kde doplňovali palivo a torpéda, a to jedno v Severním moři a druhé v jižním Atlantiku, kam U488 směřovala. Do oblasti byly vyslány 3 destroyery, které ponorku poslaly ke dnu. Všech 64 německých námořníků zahynulo. Při zpátečním letu narazila asi v polovině Biskajského zálivu na pět nepřátelských lodí – ponorku a čtyři torpédoborce. Přes silnou protiletadlovou palbu zaútočila na ponorku uprostřed formace. Měla štěstí a po více než třinácti hodinách přistála na letišti v Predannacku. Jejich kořist, U970, byla lehce poškozena.

On April 18, Novák participated in operational flight with Jaroslav Friedl. They took off before midnight under heavy clouds and kept on flying in low clouds for most of the night. In the early morning they received an order to proceed to Gibraltar. Near the coast of Portugal, Novák spotted a surfaced submarine. But the submarine spotted the plane, too, and before they could attack, it submerged again. The crew dropped a buoy to mark where it was last spotted and after circling around a few times continued in their journey to Gibraltar where the crew was debriefed in detail by intelligence personnel. Our pilots had spotted one of the “dairy cows”, U488, a supply submarines. Each submarine had to periodically report how much fuel and torpedoes thy needed and where the submarine was located. They also had to report any attacks on ships and aircraft. At that time the Germans did not know that the Allies where able to de-cipher their enigma code. The submarine, which Jaroslav’s crew had spotted probably reported that they had escaped an aircraft attack aircraft and proceeded to its next destination. The submarine;s task was to supply frontline submarines operating off the coast of South America with torpedoes, fuel, lubricants and supplies. The Allied intelligence services commenced immediate action. The Germans used only two areas to re-supply their submarines with fuel and torpedoes, and one in the North Sea and one in southern Atlantic, where U488 was heading. To this area three Destroyer’s were sent and the submarine was sent to the bottom. A total of 64 German sailors were killed. During their flight back, approximately half way through the Biscay Bay they spotted five enemy ships – a submarine and four destroyers. Despite strong anti-aircraft gunfire it attacked the submarine in the middle of the formation. Their prey, U970, was slightly damaged. The aircraft was lucky and after more than 13 hours it landed at Predannack airfield.

V červnu 1944 se spojenecké jednotky vylodily na evropském kontinentu. 311. peruť měla v té době plné ruce práce. Její letouny hlídkovaly nad mořem s úkolem nepropustit k invaznímu loďstvu jedinou nepřátelskou ponorku. Na počátku srpna, když byly spojenecké síly na kontinentě již pevně uchyceny, byla pak opět přemístěna. 8. srpna odletěly stroje „Třistajedenáctky“ na letiště Tain ve Skotsku. Odtud létaly podél norského pobřeží a napadaly nepřátelské lodě v této oblasti. Jaroslav Novák měl však v té době téměř již splněn operační turnus. Po jeho ukončení dal na konci srpna 311. peruti sbohem a odešel do školy dopravního velitelství v Midlands…

In June 1944, Allied forces launched their invasion of Europe. 311 Squadron was busy full stop. Its aircraft patrolled over sea and their mission was not to let a single submarine reach the invading fleet. In the beginning of August, when the Allied forces on Continent were firmly established, the Squadron was transferred again. On August 8, 311 Squadron aircraft left for Tain in Scotland. From here, they were conducting coast patrol flights along the Norwegian coast and attacking enemy ships in this area. At this time, Jaroslav Novák had almost completed his tour of duty. In late August, after completing his tour, he was posted from 311 Squadron to the Transport Command school in the Midlands.

Prodělal intenzivní výcvik, který trval přibližně čtyři neděle. Brzy skončení teoretického výcviku byl odeslán do 105th OTU na bázi RAF Bramcote 105 OTU, kde pokračoval ve výcviku v praktickém létání. Kapitánem jeho letounu byl Josef Kuhn, bývalý pilot 311. perutě. V polovině října 1944 Novák těžce onemocněl a hrozilo mu propuštění od dopravního letectva. Požádal však o navrácení k operačnímu létání a byl posléze přidělen ke 24. peruti v Hendonu, do posádky Australana J. Bona. Vykonal s ním jen několik letů na DC-3, hlavně pro přepravu pasažérů a sanitářské úkoly. 20. ledna 1945 byl totiž opět přeložen, do Bramcote, k dalšímu velice tvrdému výcviku. Po jeho ukončení 13. března 1945 byla posádka odeslána k 246. peruti na základnu Holmsley South. Peruť létala s Liberatory mezi Anglií, Kalkatou, Azorskými ostrovy a Islandem. Zde se Jaroslav Novák dočkal ukončení bojových operací v Evropě…

He underwent intensive course which lasted approximately 4 weeks. Shortly after completion of theoretical training he was sent to 105 OTU at RAF Bramcote, where he continued in his practical flying training. The pilot of his aircraft was Josef Kuhn, a former pilot of 311 Squadron. In mid October 1944 Novák fell seriously ill, and was due to be transferred from Transport Command. He applied for return to operational flying and was posted to 24 Squadron at Hendon, and assigned to the crew of J. Bon, an Australian. He made only a few flights with him on DC-3, namely for transport of passengers and sanitary works. On January 20, 1945, he was transferred again, this time to Bramcote, to another hard training course. On March 13, 1945, after completion of this course, the crew was sent to 246 Squadron based at Holmsley South. The Squadron was flying Liberators between England, Calcutta, Azores, and Iceland. Here Jaroslav Novák waited for the cessation of war operations in Europe.

V červenci se dozvěděl, že československý personál bude přesunut do vlasti. 24. srpna nastoupil do bombardéru Stirling a odletěl do Prahy. Atmosféra a situace ve vlasti však nebyla taková, jakou si ji představoval. Lidé byli po šesti letech okupace příliš nedůvěřiví. Setkání s rodiči bylo velmi pohnuté a dojemné, Jaroslav se však ve vlastní rodině po tak dlouhém odloučení cítil jako cizí…

In July he learnt that Czechoslovak personnel would be returned to their homeland. On August 24, he boarded a Stirling bomber and left for Prague. But the atmosphere and situation at home was not what he imagined. People were after six years of occupation too distrustful. Even though the reunion with his parents was moving and emotional, after such a long absence Jaroslav felt like a stranger.

Vrátil se do Prahy a začal létat ve vojenské dopravní jednotce v Ruzyni. Převážně na strojích Ju-52 a Ju-352. Situace pro bývalé západní letce však začínala být horší a horší. I Jaroslav Novák začal pomalu doplácet na to, že bojoval na „špatné světové straně“. Po incidentu s jedním politickým komisařem požádal o demobilizaci. Díky pomoci Marcela Ludikara, dalšího z bývalých příslušníků RAF, pracoval nějaký čas u UNRRY. V hlavě se už však začínal rodit plán na druhý odchod do exilu. 1. září 1947, po zdlouhavých peripetiích se získáním cestovního pasu, opustil Československo, odjel vlakem do Londýna a odtud do Jižní Afriky. Ani ve snu by ho nenapadlo, že jednou vstoupí na německou půdu s takovou radostí a úlevou…

He returned to Prague and started flying for the civilian transport unit at Ruzyně airport, mostly on Ju-52 and Ju-352. But for western airmen, the situation was getting worse every day. Even Jaroslav Novák started paying high price for fighting on the “wrong side”. After an incident with one political commissar he asked for demobilisation. Thanks to Marcel Ludikar, another former member of the RAF, he worked some time for UNRRA. He started planning for a second exile. On September 1, 1947, after long delays to get a passport, he left by train to London and from here to South Africa. He would have never thought that one day he enters German soil with such joy and relief.

V Jižní Africe se protloukal, jak se jen dalo. Stal se obchodním cestujícím a prodával textilie, kožené rukavice, foukací harmoniky, koncertina, dřevěné figurky… Byla to velice namáhavá práce, ale žil. Seznámil se zde dokonce se svojí budoucí ženou Clare.

Jaroslav Novak, Jan Lazar, Josef Balejka

In South Africa he struggled to make a living. He became a salesman, selling fabrics, leather gloves, harmonicas, concertina, wooden figures, etc. It was a hard work, but he survived. He even met his future wife Clare.

Politická a hospodářská situace v Jižní Africe se však rapidně horšila. Jaroslav proto začal přemýšlet o odchodu do jiné země. Lákala ho Austrálie. Koncem srpna 1951 se s Afrikou rozloučil a vydal se na nový kontinent…

But political and economic situation in South Africa was getting worse. Jaroslav started thinking about departure to a different country. He was attracted by Australia. At the end of August 1951, he said farewell to South Africa and left for a new continent.

V Austrálii nejprve pracoval v obchodě s fotografickými potřebami v Sydney. Časem převzal místo obchodního ředitele v Newcastlu. Zde také získal australské občanství. Fotografování a práci s fotografií doslova propadl, dosáhl i velice zajímavých úspěchů. Stal se členem APS (Australian Photographic Society), byl členem několika výborů a jezdil po okolí jako rozhodčí ve fotografických soutěžích, dával přednášky o fotografii a fotografování ve veřejných klubech a organizacích. Za svoji práci získal postupně nejvyšší mezinárodní fotografické ocenění AFIAP a ESFIAP. Firma, pro kterou pracoval, se v roce 1956 rozhodla svoji pobočku v Newcastlu prodat. Jaroslav Novák se rozhodl riskovat a pobočku koupil. Obchod Novak Camera House se postupem času vypracoval na jeden z nejznámějších obchodů s fotopotřebami v Austrálii. Pan Novák zůstal v jejím vedení až do počátku roku 2006…

In Australia, he first worked in a photographic equipment shop in Sydney. Later he acquired a position of marketing director in Newcastle. Here he also got Australian citizenship. He became a great photography enthusiast, and achieved numerous successes. He became a member of Australian Photographic Society, was member of several committees, and travelled around as a judge at photographic competitions, and gave lectures on photographs and photography in public clubs and organisations. For this work he received the highest international photographic award AFIAP and ESFIAP. In 1956, the firm he worked for decided to sell their subsidiary in Newcastle. Jaroslav Novák took on the risk and bought the shop. Over time, Novák Camera House worked its way up to one of the best known shops with photographic equipment in Australia. Mr Novák remained as owner of this shop until 2006.

Druhým velkým koníčkem stalo se Jaroslavu Novákovi létání. Získal pilotní licenci a stal se členem RNAC – Royal Newcastle Aviation Club. Za knyplem mnoha typů sportovních a malých osobních letadel nalétal tisíce hodin. Jako fotograf se pravidelně účastnil leteckých závodů Tiger Moth Air Race. Ještě donedávna byl pravidelným hostem na malém aeroklubovém letišti v Luskintyru i čestným členem důstojnické jídelny na bázi RAAF Williamtown. S láskou pohlížel na krásné historické stroje i na ty moderní ve výzbroji australského letectva. Stručně řečeno, byl to letec tělem i duší…

Jaroslav Novák’s second big hobby was flying. He acquired pilot license and became a member of RNAC – Royal Newcastle Aviation Club. He spent thousands of hours in cockpits of many types of sport and small personal aircraft. As a photographer he regularly participated in the Tiger Moth Air Race competition. Until recently, he was a regular guest at a small flying club airfield in Luskintyr and a honorary member of officer’s dining mess at the RAAF airbase Williamtown. With love he was looking at both beautiful veteran aircraft and those modern ones in armament of Australian air force. In short, he was a pilot body and soul.

Pan Jaroslav Novák, plukovník letectva ve výslužbě, žil v Merewetheru, krásné a romantické čtvrti hornického Newcastlu na jihovýchodním pobřeží Austrálie. I přes svůj vysoký věk neztratil vůbec nic ze svého humoru a optimismu, kterým byl vždy známý a proslulý. Jeho vynikající paměť mu umožnila kdykoliv zavzpomínat na doby minulé. Na své přátele, na události, na živé i mrtvé. Byl častým řečníkem na různých oficiálních setkáních našich krajanů. Rád hrál tenis, když to zdraví dovolilo…

Mr Jaroslav Novák, Colonel Air Force (Retired) lived in Merewether, a beautiful and romantic area near the mining city Newcastle on the southeastern coast of Australia. Despite old age, he did not lose any of his humor and optimism, for which he was always known and famous. His excellent memory allowed him to remember times long passed; on his friends, events, on those still alive and those already dead. He was a frequent speaker at various gatherings of Czech expatriates. He played tennis, when his health allowed him to do so.


… zkrátka, byl jedním z nebeských jezdců, který se nesmazatelně zapsal do historie našeho letectva, do našich srdcí, jedním z těch, který se stal naším velkým přítelem. Opravdovým a nesmrtelným přítelem…

Bohužel, příroda je nespravedlivá a čas se nedá zastavit. Tak i srdce našeho přítele Jardy Nováka dotlouklo. Odešel v ranních hodinách 7. 10. 2011…

In short, he was one of those Sky riders, who indelibly wrote record of his life in the history of Czech air force, in our hearts, who became our great friend. A real, immortal friend. Sadly, nature can be unjust and time cannot be stopped; and the heart of our friend Jarda Novák stopped beating. He left in early hours on October 7, 2011.

Pro nás, Jardo, však budeš žít navždy…

For us, Jarda, you will live forever.

Tvůj kamarád

Your friend

Joey “Pytlák” Říha
(Odbočka 30 “gen. Karla Mrázka DSO, DFC”)
(30th Branch, Svaz letců, “gen. Karel Mrázek DSO, DFC”)

Filmový klip Jana Votavy.
Film clip by Jan Votava.

More information here

Při překladech do angličtiny si velice ceníme pomoc Veroniky Valdové.
The assistance of Veronika Valdová with the English translation is very much appreciated.

Article last updated 2 December 2011

.

.

This entry was posted in 311 Sqd, Biography. Bookmark the permalink.

4 Responses to Jaroslav Novak remembered

  1. Vladimir Jánský says:

    Dobrý den Jaroslav Novák neodešel z tohoto světa jak píšete 7.10. Já osobně jsem sním ležel v nemocnici. Byl jsem po operaci 31.10 a tohle me všechno vyprávěl. Já to vyprávim dál, výborný pan, říkal jsem mu dědečku 🙂

  2. Radek says:

    Čest jeho památce. Byl to hrdina!

  3. Tomas says:

    I just have read his book. Amazing. I am never collecting any signatures, but after reading the book, I would be honored to have his book signed. I putted to google “Jaroslav Novák Camera House” to find him in Australia, unfortunately he is no longer alive. Just a month ago. Anyway, His life is a moral example for us. Even you are dead Mr. Novák, like W.Churchill said. We will never forget! Thank you.

  4. Greg says:

    Great post, and a great site – for some reason, one which I’m just coming across. Sounds like Mr. Novák had quite the life, as many of his compatriots did. More than likely, my father served with him too, before moving on to 544 PRU.

    In any case, many thanks for keeping these histories alive.

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s