The story of Viktor Popelka DFC follows conventional paths with some unconventional detours, such that his life history is unusual, if not unique. His life was abruptly changed as a young man of 22 working towards a career, to be propelled into action upon the occupation of his country by the Nazis. He lived the majority of his relatively short life away from his home country. He eventually joined the RAF as a Czech Squadron fighter pilot until repatriation to Czechoslovakia in August 1945. His life on return to his home country was tormented by the rise and then occupation by the communist regime in 1948. He chose to escape to the West by participating in the infamous triple airliner hijacking known as the ‘Flight to Erding’. Following a short period in West Germany, undertaking covert flying activities for the CIA, he returned to England and re-enlisted in the RAF. His second tour of duty finished in 1957. He was never able to return to Czechoslovakia and it is possible that he was concerned about Czech agents in England and back home, presenting a threat to him and his family.

Životní příběh Viktora Popelky DFC byl zdánlivě obyčejný, avšak díky několika neobyčejným zvratům se stal neobvyklým a jedinečným. Ve 22 letech byl jeho život nečekaně změněn obsazením Československa nacisty. V touze aktivně reagovat na vzniklou situaci prožil většinu svého relativně krátkého života daleko od vlasti. V. Popelka vstoupil do britského vojenského letectva RAF jako stíhací pilot československé perutě a působil zde až do srpna roku 1945. Po svém návratu do vlasti mu život ztrpčoval vzestup a nadvláda komunismu, který se k moci dostal v roce 1948. Viktor Popelka se proto rozhodl odejít na Západ a zapojil se do akce, která později vešla ve známost pod názvem „Útěk do Erdingu“ a při níž byla unesena tři letadla ČSA. Po krátkém období prožitém v západním Německu, kdy podnikal různé nebezpečné lety, se vrátil do Anglie a znovu narukoval do RAF. Druhé období služby v RAF skončilo v roce 1957, avšak do Československa se už nikdy nemohl vrátit. Z dokumentů vyplývá, že se obával o osud svůj i své rodiny, pro niž představovali hrozbu českoslovenští agenti v Anglii i doma v Československu.

Early Years:
Začátky:

Viktor Popelka was born on 7th June 1918, in Laškov, a village within the district of the city of Prostějov, in the Olomouc region of southern Czechoslovakia. Those were hard times and his family situation from birth reflected this. When he was aged four his mother, Marie Anna Popelkova, married Josef Janhuba and three years later his half sister, Anna Marie Janhubova, was born. The family stayed within Laškov where they were confronted with daily challenges from the threat of poverty. With diligence and aptitude, however, the family progressed well, sufficient to provide Viktor with a good education. Following his 4 years in Upper School, he trained for 2 years in Business School. In 1938 he was working in a department store and had reached the position of Supervisor. By this time Viktor had already been gaining some flying experience attending a local flying club in the Olomouc region.>/p>

Viktor Popelka se narodil dne 7. června 1918 v Laškově na Prostějovsku, Olomoucký kraj, Československo. Tehdy se nežilo lehce, což odrážely poměry v rodině Popelkových už při Viktorově narození. Když mu byly čtyři roky, jeho matka, Marie Anna Popelková, se provdala za Josefa Janhubu. O tři roky později se jim narodila dcera, Anna Marie Janhubová, Viktorova nevlastní sestra. Rodina zůstala v Laškově, kde se potýkala s každodenními problémy a snažila se odvrátit chudobu. Díky píli a schopnostem jejích členů se rodině začalo dařit tak, že si mohla dovolit poslat Viktora na studia. Po 4 letech studia na gymnáziu, studoval ještě 2 roky na obchodní akademii. V roce 1938 pracoval v obchodním domě jako obchodní zástupce. V té době měl již Viktor za sebou několik hodin letových hodin, které absolvoval v aeroklubu Olomouckého kraje.

Impending War:
Hrozba války:

During 1938 the political situation in Germany was becoming increasingly worrying for neighbouring countries, with Czechoslovakia at the forefront of Hitler’s strategic plans for enlarging his Eastern boundary. During the same year Viktor was conscripted into the Czechoslovak Air Force for training. Following the infamous Munich Agreement of 30th September 1938, the Sudeten regions bordering Germany, comprising largely ethnic German speaking peoples, were absorbed into the Third Reich. Slovakia seceded from Czechoslovakia on 14th March 1939 to become a separate pro-Nazi state and German annexation of the rest of Czechoslovakia was completed the following day. In less than 6 months, without war being declared, Czechoslovakia had become part of the Third Reich.

Politická situace v Německu v roce 1938 byla stále více znepokojující pro sousední země, především Československo, které bylo na prvém místě Hitlerových strategických plánu na rozšíření Německé hranice na východ.. V průběhu téhož roku byl Viktor Popelka odveden do československého letectva, k zdokonalovacímu tréningu. Po neslavné Mnichovské dohodě 30. září 1938 o odstoupení pohraničního území, Sudet, kde velká část obyvatelstva hovořila německy Třetí říši, Slovensko vystoupilo z Československa a 14. března 1938 vyhlásilo samostatný pronacistický stát. Zbytek Československa, Čechy a Moravu Německo anektovalo následující den. Za méně než 6 měsíců od deklarace Mnichovské smlouvy, bez války se Československo stalo součástí Třetí říše.

Sometime during June 1939 Viktor escaped from Czechoslovakia via Poland to France, arriving in France on 1st July 1939. At that time Poland had no wish to provoke neighbouring Germany and would not permit escaping Czechoslovak personnel to form military units on its territory. Prompt negotiations between the French authorities and exiled Czechoslovak authorities in France resulted in an agreement where the escaped Czechoslovaks would be permitted to travel to France. They would, however, have to enlist in the French Foreign Legion for a five year term, as French law did not permit foreign military units on its soil in times of peace. The Czechoslovaks were assured that should war be declared, they would be released from their Foreign Legion service and transferred into French military units. Non-acceptance of these terms would mean being deported back to Czechoslovakia and certain execution!

Někdy v průběhu června 1939 Viktor utekl z Československa přes Polsko do Francie, přišel do Francie 1. července 1939. V té době Polsko, aby nevyvolalo záminku nepřátelství s Německem nedovolilo, aby na jeho území emigranti z Československa vytvářeli vojenské jednotky. Urychlené jednání československých úřadů s francouzskými orgány, umožnilo vycestování československých emigrantů z Polska do Francie, kde však museli narukovat na dobu pěti roků. do francouzské cizinecké legie. Francouzské právo nedovolovalo v době míru vytváření vojenských jednotek na území Francie. Čechoslováci byli ujištěni, že v případě vyhlášení války, budou převedeni ze služby v cizinecké legii do francouzských vojenských jednotek. Nepřijetí těchto podmínek by znamenalo deportaci z Francie zpět do Československa ‘ Protektorátu Čechy a Moravaˇ.

On reaching France, Viktor and his fellow Czechoslovak escapers were transferred to Place Balard, the French Foreign Legion’s transit barracks in South West Paris, for enlistment. Whilst arrangements were being made for their transfer to the Legions training depot at Sidi bel Abbes in Algeria, war was declared. Consequently, Viktor and his colleagues were transferred into the l’Armeé de l’Air. His Czech Military Service Record states that he undertook pilot training at La Rochelle between 7th October 1939 and 18th January 1940. This was followed by bomber school training at Istres airbase on the French Mediterranean coast and at the French airbase of Tafaraoui, about 30km from Oran, Algeria. His flight and bomber training results were both at distinction level. After the ‘Fall of France’ in June 1940, Viktor, with other Czechoslovak airmen were released from l’Arme d’Air service and instructed to proceed to Oran. Here they were to join another group of Czechoslovak airmen, under the command of škpt. Emil Bušina who had evacuated from Port Vendres, France, on 19th June. The two groups then proceeded by train for the four-day journey to Casablanca where, on 29th June, they boarded the ‘Gib-el-Dersa’ to Gibraltar. Here they changed ships to the ’Neuralia’ and sailed on 2nd July for Liverpool, arriving on 12th July. On 26th July Viktor was accepted into the RAF for pilot training.

Po příchodu do Francie Viktor a jeho kolegové, českoslovenští emigranti, byli umístěni do tranzitních kasáren cizinecké legie Place Ballard v Paříži, kde nastoupili vojenskou službu. Zatímco byl připravován jejich převod do výcvikového tábora legii v Sidi Bel Abbes v Alžírsku, byla vyhlášena válka. V důsledku toho Viktor a jeho kolegové byli převedeni do l’Armée de l’Air. V jeho českém vojenském Záznamu je uvedeno, že době od 7.10. 1939 do 18.1.1940 absolvoval pilotní výcvik v La Rochelle. Poté byl zařazen do Škol pro letecký výcvik, kde prováděl výcvik na letecké základně Istres, na francouzském pobřeží Středozemního moře a na francouzské letecké základně Tafaraoui, asi 30 km od Oranu v Alžírsku, na bombardovacím letadle. Letecký výcvik, i na bombardovacím letadle zvládl dobře. Po “pádu Francie” v červnu 1940, Viktor a další českoslovenští letci byli propuštěni ze služby l’Armée d’Air a bylo jim nařízeno odejít do Oranu, kde se k nim připojila další skupina československých letců pod velením škpt. Emila Bušiny, kteří byli 19. června evakuováni z Port Vendres ve Francii. Obě skupiny letců pak pokračovaly čtyři dny vlakem do Casab lanky, kde letci 29. června nastoupili na loď “Gib-el-Dersa” ,která plula do Gibraltaru, kde přestoupili na loď “Neuralia” která 12. července připlula do Liverpoolu. Dne 26. července byl přijat pro výcvik pilotů do RAF.

Royal Air Force WW2 Service:
Ve službě u RAF za druhé světové války:

Viktor completed the required training stages to a high standard and commenced operational flying with No. 310 Czechoslovak Fighter Squadron on 9th December 1941 with the rank of Sergeant. He was promoted to Flight Sergeant in 1942, finishing his first tour of duty with 310 Squadron in June 1943, with the rank of Warrant Officer. For most of this time 310 Squadron operated in the West Country, starting with its arrival in RAF Perranporth, Cornwall, on Christmas Eve 1941. During this period, 310 Squadron was operating the Spitfire V (variants b and c) and was undertaking defensive operations over the English Channel.

Když Viktor ukončil letecký výcvik s vynikajícími výsledky, začal 9. prosince létat v hodnosti četaře u 310. (československé) perutě RAF. Do hodnosti rotný byl povýšen v roce 1942 a první kolo služby u 310. perutě ukončil v červnu v hodnosti praporčíka. Po celou dobu od svého příchodu o Štědrém dnu 1941 na základnu RAF v Perrrnporthu v hrabství Cornwall, 310. peruť operovala v jihozápadní Anglii. Tehdy piloti 310. perutě v rámci obranných operacím létali nad kanálem La Manche se Spitfiry (Verse B a C).

Viktor took part in Operation Jubilee, the ill fated Raid on Dieppe on 19th August 1942. His official battle score flying a Spitfire Vb, serial EP 453, is one probable kill against a Dornier 217 and one possible kill against a JU 88. On 29th January 1943, flying a Spitfire Vc, serial AR 520, he achieved a confirmed kill of a FW 190. This was a notable achievement since the Mk 5c Spitfire was generally outclassed by the recently introduced FW 190. He served in 310 Squadron for the majority of the war, except for a non front line period between June 1943 and January 1944 and also between February and July 1944 when he was temporarily posted to 312 Czechoslovak Fighter Squadron.

Dne 19 srpna se Viktor zúčastnil v rámci operace Jubilee neúspěšného nájezdu na Dippe. Dle oficiálních záznamů s Spitfirem Vb (EP 453), pravděpodobně sestřelil letouny Dornier 217 a Ju 88. Dne 29. ledna 1943 sestřelil s Spitfirem Vc (AR520), stíhací letoun FW 190. To byl pozoruhodný úspěch, neboť FW 190 byl v té době horkou novinkou a ve výkonech a výzbroji převyšoval o třídu MK 5c Spitfire. Větší část války, kromě období od června 1943 do ledna 1944, kdy nebyl v přední linii a od února do července, kdy byl dočasně odvelen k 312. (československé) stíhací peruti RAF, sloužil u 310. perutě.

Viktor served in Operation Overlord, commencing with the D-Day invasion on 6th June 1944. He gained his commission of Flying Officer on 3rd December 1944 and was awarded the DFC at RAF Manston on 14th February 1945.

Viktor se v rámci operace Overlord účastnil od prvního dne 6. června 1944 bojů při vylodění spojenců v Normandii.. Do hodnosti poručík byl povýšen 3. prosince 1944 a Záslužný letecký kříž RAF (DFC), mu byl udělen v lednu 1945 na základně Manston v hrabství Kent.

The hazards of flying, especially military operations but also training, are an ever present challenge. For Viktor this was demonstrated by the event of 15th June 1945. He was making a combat training flight out of RAF Manston in a Spitfire F Mk IXc, serial MH 330. His aircraft collided with another Spitfire Mk IX, serial MH 323 over the English Channel nearby Potter Bridge, South Cove, near Southwold, Suffolk. The two aircraft had been practicing dog fights against USAAF Mustangs over the sea. Viktor bailed out over the sea and his aircraft crashed onto (probably) land and was written off (total wreck, burnt salvage, Cat E). He sustained an injury from the incident but was recovered safely by sailors from the trawler HMS Florio. The other Spitfire flown by W/O Jindřich Landsmann crashed into the sea and his body was never found.

Létání je nebezpečné nejen při vojenských operacích, ale i při výcviku. Pro Viktora se málem stal osudným 15. červen 1945. Při cvičném bojovém letu na Spitfire F Mk IXc (MH 330). Po vhzletu ze základny RAF, Manston se jeho letadlo nad kanálem La Manche poblíž mostu Petter Bridge u vesnice South Cove, nacházející se v hrabství Suffolk, srazilo s dalším Spitirem MK IX (MH 323) Obě letadla nad mořem nacvičovala manévrové vzdušné souboje proti Mustangům USAF. Viktor opustil letoun nad mořem s padákem a zatímco jeho letoun se zřítil na pevninu a byl zcela zničen (vrak, šrot. kat E), Viktor utrpěl zranění a zachránili jej námořníci z rybářské lodi HMS Florio, Druhý Spitfire, řízený praporčíkem Jindřichem Landsmannem, spadl do moře a tělo pilota nebylo nikdy nalezeno.

Viktor relinquished his commission on 13th August 1945, when the Czech fighter squadrons demobilised from the RAF and returned with their aircraft to Czechoslovakia. Upon his return to Czechoslovakia, he learned that his mother and half sister had been imprisoned by the Nazis for 3 years in concentration camps. The Czech fighter squadrons that had returned to Czechoslovakia were disbanded in February 1946. Viktor’s Czech Service Record states that he remained in the Czechoslovak Air Force until he was discharged from active duty on 28th April 1946.

13. srpna 1945 odešel Viktor z armády, neboť československé stíhací letky v RAF se demobilizovaly a vrátily se i s letadly do Československa. Po návratu do vlasti se Viktor dozvěděl, že nacisté 3 roky věznili jeho matku a nevlastní sestru v koncentračních táborech. V únoru 1946 byly stíhací letky, které se vrátily z Velké Británie do Československa rozpuštěny. Podle vojenského archivu, Viktor zůstal v československém letectvu až do svého propuštění z aktivní služby dne 28. dubna 1946.

Service Awards:
Vojenská vyznamenání:

By the end of the war, Viktor had been awarded a number of Czech military service honours, in addition to his DFC given by the Royal Air Force. His Czechoslovak Service Record acknowledges the following awards:

V průběhu války byla Viktorovi kromě Záslužného leteckého kříže od britského Královského letectva udělena i řada československých vojenských vyznamenání. Podle čs. služebních záznamů to byla tato ocenění:

Date: Datum:	Service Award: Vojenská vyznamenání
18.07.1942	I. Cs Medal for Valour Za chrabrost
05.05.1943	I. Cs War Cross 1939 Válečný kříž 1939
05.05.1943	II. Cs Medal for Valour Za chrabrost
07.08.1944	Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain bars Pamětní medaile československé armady v zahraničí se štítkem F a VB
15.01.1945	1939-1945 Star
05.02.1945	II. Cs War Cross 1939 Válečný kříž 1939
14.02.1945	D.F.C.
1945	Air Crew Europe Star
1945	France and Germany Star
18.08.1945	III. Cs War Cross 1939 Válečný kříž 1939
06.03.1946	Merits Medal 1st class Za zásluhy 1. Stupně

Escape to Freedom:
Útěk za svobodou:

Viktor’s civilian career in post war Czechoslovakia was based on the use of his aircrew skills. He took up a career in commercial aviation with the Czech State Airline (ČSA) and obtained a Commercial Navigator’s Licence in December 1947. Daily life in Czechoslovakia was by then becoming increasingly uncertain, culminating in the Communist putsch in February 1948. Viktor married his wife Alena in Prague on 9th September 1948.

V poválečném Československu zužitkoval Viktor zkušenosti s létáním i v profesním životě. Nastoupil jako zaměstnanec komerčních Československých státních aerolinií (ČSA) a v prosinci roku 1947 získal licenci navigátora pro komerční účely. Nicméně situace v zemi se neustále zhoršovala, až vše vyvrcholilo komunistickým převratem v únoru roku 1948. 9.. září 1948 se Viktor v Praze oženil s dívkou Alenou.

Following the Communist take-over, the loss of personal liberty for many people was overwhelming. Viktor’s country no longer offered the freedom for which he had fought in WW2. He and his compatriots who had served in the West knew that their jobs would soon be replaced by newly trained Communist party members. Under intense secrecy, he joined a group of mostly ex RAF service Czechs in planning a daring escape from their country. In the morning of 24th March 1950, three CSA DC3s bound for Prague, with closely timed departure times from Brno, Ostrava and Bratislava, were each hijacked whilst in flight and forced to divert to the West. They landed at the USAF base at Erding in Western Germany, near to Munich. This was the world’s first triple aircraft hijacking. Viktor’s aircraft was the one flying from Ostrava in the east of the country, a flight route of 275km to the west. It also presented additional risks from heightened security that might be mounted since the passenger list contained a deputation of communist party officials and the manager of the CSA. Viktor and his wife were passengers in the aircraft which flew from Ostrava. He came to Ostrava the night before the flight, under the pretext of visiting his sick father in hospital and his wife Alena flew under her maiden name. Of the three aircraft, their one presented the greatest problem as its co-pilot, radio operator and flight engineer had to be removed from their stations, which Viktor did with the help of the pilot, Cpt Ladislav Světlík (312 Sqn). Světlík was armed with a hand gun which he used to coerce the other aircrew from their seats. He then took control of the aircraft while Viktor aimed the gun at the restrained crew members who were kept together in the crew cabin baggage area.

Ztráta osobní svobody, která následovala po komunistickém puči, byla pro celou řadu lidí zdrcující. Svobodu, za kterou Viktor bojoval ve 2. světové válce, mu jeho vlast už nabídnout nemohla. Spolu s dalšími krajany, kteří bojovali na Západě, si Viktor dobře uvědomoval, že v práci je brzy nahradí čerstvě vyškolení členové komunistické strany. V naprostém utajení se proto připojil ke skupině složené převážně z bývalých československých letců RAF, která plánovala odvážný útěk ze země. Dne 24. března 1950 v dopoledních hodinách byly tři letouny ČSA typu DC3, letící na vnitrostátních linkách s odletem těsně po sobě z Brna, Ostravy a Bratislavy do Prahy uneseny a během letu přinuceny odklonit směr letu na západ. Letouny přistály na letecké základně Spojených Států v Erdingu v západním Německu, nedaleko Mnichova. Jednalo se o vůbec první únos tří letadel najednou na světě. Protože Viktorovo letadlo startovalo z Ostravy, mělo to na západ nejdál. Dalším rizikovým faktorem byla zvýšená bezpečnostní opatření, která byla zavedena pravděpodobně proto, že na seznamu cestujících figurovala delegace úředníků komunistické strany i manažer ČSA. Viktor s manželkou seděli mezi cestujícími v letadle, které letělo z Ostravy. Do Ostravy přijel noc před odletem (pod záminkou návštěvy nemocného otce v nemocnici), zatímco jeho žena Alena letěla pod svým dívčím jménem. Ze všech tří letadel to jejich představovalo největší nebezpečí, protože bylo třeba odstranit druhého pilota, radistu i palubního inženýra, což se ale Viktorovi povedlo za pomoci hlavního pilota, kapitána Ladislava Světlíka (312. peruť). Světlík měl s sebou pistoli, kterou namířil na členy posádky a donutil je tak vstát. Pak převzal řízení, zatímco Viktor mířil pistolí na členy posádky a střežil je umístěné v prostoru pro zavazadla posádky letadla.

The hijack outraged the Czechoslovak communist regime and triggered an International dispute with the West. Viktor’s part in the escape earned him the death penalty, in absentia, at the High Court in Prague, along with others who had planned and executed the escape. The Communists made determined efforts to hold Viktor’s mother and half sister accountable in some way, for his escape. They were, however, saved by their possession of a certificate, awarded to them by the State at the end of the war, in recognition of their sufferance under Nazi imprisonment.

Únos pobouřil československou komunistickou vládu a vyvolal mezinárodní spor se Západem. Za roli, kterou Viktor sehrál při útěku, byl v nepřítomnosti odsouzen Vrchním soudem v Praze k trestu smrti, stejně jako všichni ostatní, kteří se podíleli na plánech a realizaci únosu. Komunisté se sice snažili za Viktorův útěk brát k odpovědnosti jeho matku a nevlastní sestru, ale ženy zachránil dokument, který jim vláda vydala na konci války jako projev uznání těm, kteří byli vězněni nacisty.

Covert flights for the CIA:
Tajné lety z Německa:

Viktor’s life in the year following the Erding escape is not formally recorded but in 2011 his name was amongst those released to the media for their part in CIA covert airborne operations from West Germany. During the early Cold War period, very long range flights using DC3 Dakotas were made, to drop agents into the Baltic States of Lithuania, Latvia & Estonia then part of the Soviet Union. Such were the risks of these ventures that crews were issued with cyanide phials for immediate suicide in the event of capture.

Přestože neexistují záznamy o tom, jak Viktor prožil rok následující po útěku do Erdingu, jeho jméno se objevilo na seznamu, jenž byl v roce 2011 uveřejněn v médiích s výčtem osob, které se účastnily tajných výsadkových operací řízených CIA ze západního Německa. V prvních letech studené války při dálkových letech na DC3 Dakotách, vysazovaly agenty v Litvě, Lotyšska a Estonska která tehdy byla součástí Sovětského svazu. Protože lety představovaly vysoké riziko, každá posádka obdržela ampule kyanidu, aby mohla v případě zajetí okamžitě spáchat sebevraždu.

Return to England:
Návrat do Anglie:

In August 1951 Viktor left Germany with a single journey visa to England and he subsequently rejoined the RAF as a pilot on 26th March 1952. He was given the rank of Flight Sergeant, which he retained until he left the Service in March 1957. He served in both the Cyprus and Suez campaigns. His flight duties were stated as serving as the second pilot on four engine Handley Page Hastings aircraft or as the pilot on single engine aircraft. After leaving the RAF he became the Chief Cashier at Douglas House, a hotel for enlisted Servicemen in London. He was naturalised as a British Subject on 30th January 1958 under the name of ‘Viktor Rohacek (known as Viktor Popelka)’ but he never used the Rohacek surname. Viktor became divorced from his wife Alena in 1963. In August 1965 he formally changed his surname from Popelka to Alexander, keeping his given name of Viktor. He had one child; a son from his British wartime sweetheart whom he first met when his Squadron was based at RAF Perranporth.

V srpnu 1951 Viktor odjel z Německa na jednosměrné vízum do Anglie. Dne 26. března 1952 opět narukoval jako pilot RAF. Tentokrát povýšil na rotného, tuto hodnost si udržel až do odchodu ze služby v březnu roku 1957. Zúčastnil se bojů na Kypru i na Suezu. Podle služebních záznamů létal jako druhý pilot na čtyři motoru letounu Handley Page Hastings a jako pilot jednomotorových letadel. Po odchodu z RAF získal zaměstnání jako hlavní pokladní v hotelu pro poddůstojníky Douglas House v Londýně. Britské občanství získal dne 30. ledna 1958 jako Viktor Roháček, avšak toto příjmení nikdy skutečně nepoužíval. S manželkou Alenou se Viktor rozvedl v roce 1963. V srpnu 1965 si oficiálně změnil příjmení z Popelky na Alexandra; jeho křestní jméno zůstalo beze změny. Byl otcem jednoho dítěte, syna, kterého měl s Britkou, se kterou se seznámil během druhé světové války, v době, kdy jeho stíhací peruť létala ze základny RAF v Perranporthu.

In the mid-sixties Viktor changed employer to the Cumberland Hotel in London, where he worked until his untimely death from a heart attack on 5th March 1971. A funeral service was held at St. Edward the Confessor Church in Golders Green, London, followed by a cremation at the Golders Green Crematorium. He has no grave; his ashes were scattered in the Garden of Rest at the Crematorium. There is no memorial stone or plaque recording his life and departure.

V polovině šedesátých let Viktor začal pracovat pro hotel Cumberland v Londýně, kde působil, dokud jeho život předčasně neukončil infarkt. zemřel 5. března 1971. Pohřební obřad se konal v kostele Sv. Eduarda III. Vyznavače v londýnské čtvrti Golders Green a po něm následovala kremace v místním krematoriu. Jeho popel byl rozptýlen na vsypové loučce v krematoriu, kde však dnes nenajdeme ani jeho pomník, ani pamětní desku.

Remembered:
Památníky:

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.

Laškov:

On 17 April 2015 a memorial plaque was mounted next to the entrance door of the Základní škola Laškov (Laškov Elementary School), which Viktor he had attended as a boy.

17. dubna 2015 byla u vchodu do základní školy v Laškově, kterou Viktor jako dítě navštěvoval, umístěna pamětní deska.

© Victor Karel Leslie Marshall
18th March 2023

Article last updated: 17.01.2019.