František Petr recalls his dramatic airbourne escape from France to England in June 1940.

František Petr popisuje svůj dramatický útěk z Francie do Anglie v červnu 1940.

_______________________________________________________________

František Petr joined Armée de l’Air 65th Escadrille de Bombment 112 Battalion after initial training, he was posted to 21 Escadrille de Corteau as an operational pilot and was soon in action against the advancing German armour. In May after several missions against the Germans, the French awarded him the Croix de Guerre for attacking a German armoured column near Sedan on 6 May 1940. The unit was based midway between Bordeaux and Agen (70 miles South East of Bordeaux). With the Germans advancing rapidly towards Paris things were getting difficult in France for the Czechs and they were contemplating what to do next. When it was taken out of their hands. The Czechoslovak airmen were summoned to the Escadrille Commander’s office. They were informed that he had received orders that all flying was to be stopped and personnel were to stop where they were. The officer understanding their plight made various suggestions and gave them money to help them. Exit through Spain unofficially. He also said that it would be impossible for him to allow them an aeroplane. Fate was in their hands again.

František Petr absolvoval základní výcvik u 65. bombardovací peruti 112 Armée de l’Air, a poté byl převelen k 21. peruti v de Corteau jako operační pilot a brzy byl nasazen do akcí proti postupujícím německým obrněným jednotkám. V květnu, po několika jeho misích proti Němcům, mu Francouzi 6. května 1940 udělili Válečný kříž za útok na německou obrněnou kolonu poblíž Sedanu. Jednotka byla dislokována na půli cesty mezi Bordeaux a Agen (asi 110 km jihovýchodně od Bordeaux). S Němci, kteří rychle postupovali směrem na Paříž, se Čechoslovákům ve Francii jejich situace komplikovala a byli nuceni přemýšlet co dál. Řešení však neměli pevně ve svých rukách. Českoslovenští letci byli povoláni do kanceláře velitele perutě, kde byli informováni o rozkazu na zastavení veškerého operačního létání. Personál měl zůstat tam, kde se jednotka právě nacházela. Důstojník, který chápal jejich svízelnou situaci, jim navrhnul různá doporučení a vydal jim peníze, aby se mohli dostat do bezpečí. Hlavní doporučení znělo: pokusit se opustit Francii neoficiálně přes Španělsko. Také jim oznámil, že nepřipadá v úvahu aby jim poskytnul nějaký letoun. Svůj osud tak měli pouze ve svých rukách.

František Petr, Armée de l’Air

On leaving the office and thoroughly depressed, they had a brief discussion on what to do next. When one of the party realised that it was near lunchtime and that there were very few personnel situated near the aircraft lined-up. In a flash, they decided to attempt to steal one of the Bloch 210 twin-engined bombers. This aircraft, with a range of 1,700 Km, was capable of reaching England and there was one situated in an ideal area of the airfield for the escape.

Při odchodu z kanceláře jim nebylo zrovna do zpěvu a během zvažování co podniknou dál, jeden z nich upozornil na skutečnost, že je právě čas oběda a že poblíž seřazených letounů není skoro žádný personál. Nebylo co řešit a myšlenka, že jeden z dvoumotorových bombardérů Bloch 210 si prostě ukradnou, byla na světě. Toto letadlo s doletem 1700 km bylo schopné dosáhnout Anglie a jedno z nich se nacházelo v ideálním místě letiště pro vzlet.

Bloch 210

As they approached the aircraft they were challenged by a coloured Moroccan soldier on guard of the aircraft. The guard seeing that all the airmen were Sergeants in the Air Force may have been a little nervous. František ordered him to stand to attention. Then three more soldiers arrived and snapped to attention. The soldiers were ordered to go to another area of the airfield. While this was going on the Czechoslovak airmen got on board. They could not believe it when one of them found some bread and wine on board, but most of all that they were full of fuel. František was to be the pilot and started the engines. He did not have time to do his cockpit checks. He taxied straight to the runway that was right in front of him without making a turn.

Když se blížili k letounu, oslovil je snědý marocký voják, který byl ve službě. Strážný viděl, že všichni mají uniformy v hodnostech četařů letectva a mohl být poněkud nervózní. František mu cosi nařizoval, aby odpoutal jeho pozornost. Pak se tam odněkud objevili další tři vojáci, kterým se musel strážný věnovat. Vojákům bylo přikázáno, aby se přesunuli do jiné oblasti letiště. Během této doby se československým letcům podařilo dostat na palubu. Nemohli uvěřit, když jeden z nich našel na palubě nějaký chleba i víno, ale nejdůležitější bylo, že byl plně natankován. František byl určen za pilota a nahodil motory. Na kontrolu kokpitu nezbyl čas. Pojížděl rovnou na startovací dráhu, která byla přímo před ním, aniž by se musel otáčet.em>

This was an anxious time for them all and they feared that they would be fired on by the airfield defences. They roared down the runway. At the correct take-off speed, he tried to pull back the controls and nothing happened to his horror, suddenly realising to his horror that in the turmoil, he had forgotten to disconnect the hook that tied the controls to the front panel area. He remembered shouting at the time to his comrades “for Christ sake do something” `with the runway getting shorter by the second. The request was answered very quickly and a well-aimed kick freed the hook. It smashed the airspeed gauge at the same time. František immediately pulled back on the controls and very narrowly missed some poplar trees just off the runway. Luckily they were not fired on.

Pro všechny to byly okamžiky plné úzkosti, protože existovala obava, že po nich bude obrana letiště střílet. Během rozjezdu všichni na palubě řvali jako pominutí. Po dosažení vzletové rychlosti se František pokusil nastavit ovládací prvky, ale zjistil, že se nic neděje. Ke svému zděšení si uvědomil, že během zmatků při startu zapomněl uvolnit háček, který blokoval ovládací prvky v oblasti předního panelu. Pamatoval si, jak v té době řval na své kamarády “Proboha, dělejte něco”, a konec dráhy se každou vteřinou přibližoval. Požadavek byl vyslyšen velmi rychle a dobře mířeným kopem byl hák uvolněn, ale poškodil při nárazu rychloměr. František okamžitě stáhl ovládání a velmi těsně minul některé topoly, které rostly těsně vedle dráhy. Naštěstí po nich nebylo stříleno.

Airborne with no maps or charts they flew westward over the coast and out to sea for approximately 25 km. Bohuslav Baumruk set a course for up the coast towards Saint-Nazaire. It was just after this that they were attacked by a seaplane. It made two passes at them firing as he came. Václav Kříž got into the top gun position and replied on both occasions. The German aircraft suddenly gave up the flight and flew off towards the French coast.

Ocitli se ve vzduchu bez map a letěli na západ k pobřeží a nad moře přibližně 25 km. Bohuslav Baumruk stanovil kurz směrem k Saint-Nazaire. Hned poté na ně zaútočil nepřátelský hydroplán. Když se objevil, vystřelil na ně dvě dávky. Václav Kříž, který ovládal horní střeleckou věž, odpověděl střelbou na každý z obou pokusů o napadení. Německý stroj vzápětí vzájemný střet vzdal a vzdálil se směrem k francouzskému pobřeží.

They were not sure whether the aircraft had left quickly because there may have been other German fighters in the area, far more effective than a seaplane. So they climbed to a good altitude and they were quite pleased with their progress. By now the weather was getting cloudy and they could not see any coastline.

Nemohli si být jisti, zda se nepřátelský letoun nevzdálil rychle jenom proto, aby uvolnil prostor pro další vzdušné nepřátele, mnohem účinnější než byl hydroplán. Vystoupali tedy do bezpečné nadmořské výšky a s vývojem situace se cítili spokojeni. Dostali se do zamračené oblasti a ztratili přehled o linii pobřeží.

After quite some time hoping to pass Saint-Nazaire to their right and to go over the Brittany peninsular. The starboard engine began to overheat and progressively got worse. They had to feather the engine for fear of it catching fire. The Bloch 210 was a heavy aircraft and more effort was required from the port engine. This put extra strain on it. They threw overboard every loose item on the aircraft to help the situation. Eventually, the strain began slowly to take effect and they began to lose height. The aircraft was losing approximately 60 metres every 5 minutes. Things appeared to be going against them. Passing through low cloud a coastline was spotted in the distance. Again they didn’t if it was the Loraine area or the Britany peninsular or England they were approaching. There was very little fuel left and they had no option but to try and force-land somewhere. František thought that they were going back to captivity. They crossed the coast at approximately 25 metres.

Po nějaké době, plni naděje, nechali po své pravici Saint-Nazaire o pokračovali přes bretanský poloostrov. Pravý motor se začal přehřívat a postupně ztrácel výkon. Museli praporovat jeho vrtuli z obavy aby nedošlo k jeho vznícení. Bloch 210 byl těžký letoun a bylo tak nutné aby levý motor běžel na plný výkon. Vyházeli z letadla všechny zbytné předměty, aby mu trošku odlehčili. I tak se přetížení stroje začalo pomalu projevovat a letoun začal ztrácet výšku. Každých 5 minut přibližně 60 metrů. Vypadalo to, že jim není přáno. Proletěli nízkou oblačností a v dálce spatřili linii pobřeží. Opět si nemohli být jisti zda se blíží oblast Loraine, nebo stále Bretaňský poloostrov či už Anglie. Zbývalo už jen velmi málo paliva a neměli jinou možnost než se pokusit někde nouzově přistát. František už uvažoval, že se vracejí zpět do zajetí. Linii pobřeží překročili ve výšce ne více než 25 metrů.

They managed to fly for a time until a suitable field was found. Then an open area appeared in front of them and down they went, unfortunately, František couldn’t judge his descent because of the damage to his airspeed gauge on take-off. They touched down and ran the full length of the field and towards a hedgerow right in front of them with a small drywall. They crashed into the wall and stopped dead. All the occupants received injuries, cuts and bruises. František received a large cut on his chin, the scar of which he still bears today. Kříž broke his arm badly. They quickly got out of the wreckage. František said there was no fear of fire as there was no fuel.

Dokázali se nějaký čas držet nad zemí, dokud neobjevili vhodné pole. Otevřel se před nimi volný prostor a šli na přistání, bohužel František nemohl kontrolovat sestup kvůli nefunkčnímu rychloměru, který si rozbili při startu. Dotkli se země a pokračovali přes celou délku pole směrem k živému plotu se suchou zídkou přímo před nimi. Narazili do zdi a namístě stáli, mysleli, že jsou po smrti. Každý byl nějak zraněn, řezné rány, zhmožděniny. František měl rozříznutou bradu, jizvu tam má dodnes. Kříž si zlomil ruku. Rychle se vypotáceli z trosek. František prohlásil, že požáru se netřeba obávat, benzin tam už žádný není.

Not knowing where they were, they stayed not far from the crash site, half expecting Germans or Gendarmes to appear. After a short while, they were approached by a farmer with a double-barrelled shotgun. When they spoke to him, he was not sure if they were Germans or not. He took them to his farm and his daughter phoned the Police. Not being able to converse with the Czechoslovak airmen, the farmer became very wary of them and kept his weapon handy standing over them. The Police arrived, they again were unable to understand that they were Czechoslovaks in French Air Force uniforms.

Netušili kde se to ocitli, zůstali nedaleko od místa havárie a už byli smířeni, že je objeví Němci nebo četníci. Po chvíli se k nim přiblížil sedlák s dvojhlavňovou brokovnicí. Během rozmluvy byl stále na pochybách zda jsou Němci či ne. Vzal je do své usedlosti a jeho dcera zavolala policii. Sedlák nebyl schopen s letci komunikovat a držel je v šachu před sebou s puškou v ruce. Přivolaní četníci rovněž nebyli schopni pochopit jak se mohli dostat Čechoslováci k uniformám francouzského letectva.

Kříž was sent to hospital under escort. An Army officer arrived and they were taken to their camp. It was here that they were told to their delight, that they had come down to the east of Exeter in the south of England.

Kříž byl poslán s doprovodem do nemocnice k ošetření. Přijel armádní důstojník a byli odvezeni do jejich tábora. Právě zde jim bylo k jejich radosti sděleno, že jsou na anglické půdě, východně od Exeteru na jihu Anglie.

When their stories had been checked out by the military intelligence officers, they were well looked after and after a rest they were sent to RAF Bridgenorth. It was from here, after more checks, the airmen were sent to RAF Innsworth, Glos, then to RAF Cosford. It was there that František started a conversion course to Oxford aircraft. He also went to RAF Wilmslow near Manchester before being posted for operations with the newly formed 311 Sqn flying Wellingtons at RAF Honnington. After a short time, the whole squadron moved to East Wretham a few miles away from Norfolk. It was from there he did 1.5 tours of operations with RAF Bomber Command.

Když jejich příběhy prověřili důstojníci vojenské rozvědky, bylo o ně dobře postaráno a po odpočinku byli posláni k RAF Bridgenorth. Odtud, po řadě prohlídek a ověřování, byli letci posláni k RAF Innsworth, Glos, poté k RAF Cosford. Právě tam František zahájil kurz přeškolení na letoun AS.10 Oxford. Odtud byl převelen k RAF Wilmslow poblíž Manchesteru, než byl vyslán k operačnímu létání s nově vytvořenou 311. perutí, na strojích Wellington u RAF Honnington. Po krátké době se celá peruť přesunula do East Wrethamu, několik kilometrů od Norfolku. Odtamtud absolvoval 1,5 turnusu operačních letů pod RAF Bomber Command.

František Petr, 311 SqnFrantišek Petr, 311. peruť

_______________________________________________________________

On the night of 20/21st October 1941, ten 311 Sqn Wellingtons took off for a night raid on Bremen, František was co-pilot of Wellington R1046, KX-E, taking off at 18:55. Nothing was heard after take-off until an SOS was received at 22:01 hours. They had dropped their bombs on Bremen but were attacked by a Luftwaffe night-fighter on their return flight. The attack on their Wellington caused damage to one of their engines and the aircraft came down on a sandbank 4½ miles south of Schiermonnikoog in the Frisian Islands. The crew (pilot Sgt Václav Proházka, second pilot Sgt František Petr, navigator P/O Erazim Veselý, and Sgts Josef Sůsa, Bedřich Valner and Jozef Zvolenský) were later picked up and became Prisoners of War.

V noci z 20. na 21. října 1941 vzlétlo na noční nálet na Brémy deset Wellingtonů od 311. perutě, František byl druhým pilotem Wellingtonu R1046, KX-E, startoval v 18:55. Po startu nebyly žádné problémy až do 22:01, kdy byl přijat signál SOS. Shodili bomby na Brémy, ale při zpátečním letu byli napadeni nočním stíhačem Luftwaffe. Při útoku na jejich Wellington došlo k poškození jednoho z jeho motorů a letadlo nouzově přistálo na písčitém pobřeží 4 míle jižně od Schiermonnikoog na Fríských ostrovech (Holandsko). Posádka (pilot četař Václav Proházka, druhý pilot Četař František Petr, navigátor por. Erazim Veselý a četaři Josef Sůsa, Bedřich Valner a Jozef Zvolenský) byli později zajištěni a stali se válečnými zajatci.

After internment in several Prisoner of War camps, he was finally liberated in 1945 and repatriated to England. He returned to Czechoslovakia in August 1945, put following the Communist Putsch in February 1948, and the subsequent purge, by the StB – Státní bezpečnost – the State Security Police, on the former RAF airmen, he was forced to escape to the American Zone of Germany and then onto England for his 2nd exile. He rejoined the RAF

Prošel internací v několika táborech válečných zajatců, aby byl nakonec v roce 1945 osvobozen a repatriován do Anglie. V srpnu 1945 se vrátil do Československa, kde následoval v únoru 1948 komunistický puč a “očista” armády prostřednictvím StB (Státní bezpečností) od bývalých letců RAF. Byl nucen uprchnout do americké zóny v Německu a odtud do Anglie, do svého druhého exilu. Vrátil se k RAF.

He rejoined the RAF and died, aged 83, on 25 February 2002, in Worcestershire, UK.

Vrátil se k RAF a zemřel ve věku 83 let dne 25. února 2002 ve Worcestershire ve Velké Británii.

František Petr, Czechoslovak Club, London 1980’s.František Petr, Československý klub, Londýn 1980.