Miloslav Kratochvíl se narodil 14. října 1919 v Rusku v české kolonii Alexandrovka. Byl nejmladším ze šesti potomků českobratrské rodiny, která se pak v roce 1926 přestěhovala do Československa. Po vyučení obchodním příručím začal navštěvovat obchodní akademii a rozpad společného státu v březnu 1939 ho zastihl v Bratislavě. Právě tam se pak zapojil do ilegální činnosti, spočívající v pomoci uprchlíkům z českých zemí, kteří tudy směřovali do zahraničního exilu. Nakonec musel v únoru 1940 za hranice zmizet sám. Utíkal přes Maďarsko do Jugoslávie, ale v Budapešti byl zatčen zdejší policii a držen ve známé věznici Tolonczház. Při deportaci zpátky na Slovensko se mu však podařilo uprchnout, dostal se do Bělehradu a pak přes Řecko a Turecko do Sýrie a Libanonu, kde následně na počátku července 1940 vstoupil do formující se čs. pozemní jednotky.

Miroslav Kratochvíl was born 14 October 1919 in the Czechoslovak settlement at Alexandrovka, Russia. He was the youngest of six children in a Czech Protestant family, which returned to Czechoslovakia in 1926. After finishing his apprenticeship as a shop assistant, he enrolled at a Business Academy. After the division of Czechoslovakia, following the German occupation, in March 1939 he was in Bratislava. Here he participated in the illegal activity of helping Czechoslovaks escaping from their homeland and heading through Slovakia on their way to exile abroad. Finally, in February 1940, he had to escape himself across the border. He escape-route was through Hungary to Yugoslavia, but was apprehended by local police in Budapest and was detained in the notorious prison of Tolonczház. Whilst being deported back to Slovakia, he managed to escape, travelled to Belgrade and from there through Greece and Turkey to Syria and Lebanon, where he subsequently joined the assembling Czechoslovak army in July 1940.

Jako vojín Československého pěšího praporu 11 – Východního, kterému velel tehdejší podplukovník Karel Klapálek (1893-1984), se pak zúčastnil bojů v Sýrii a především epické obrany obklíčeného Tobrúku. Na podzim 1942 se přihlásil jako dobrovolník k čs. letectvu ve Velké Británii, do jehož řad byly tehdy vybrány bezmála dvě stovky někdejších „tobruckých krys“. Lodním transportem, který plul přes Mys Dobré naděje, dorazil do Liverpoolu na Nový rok 1943. Bez úhony prošel celým přísným výběrovým řízením a byl určen k výcviku na stíhacího pilota. Elementární část pilotního výcviku prodělal v Anglii, jeho pokračovací část až v Kanadě a bojový stíhací výcvik pak opět na Britských ostrovech. Završil ho na podzim 1944 úspěšně a s výborným prospěchem.

As a soldier of the 11th Czechoslovak Infantry Regiment – Eastern, which was, by then, commanded by Lt Col Karel Klapálek (1893-1984), he then took part in battles in Syria and also the epic defence of besieged Tobrúk. In the autumn of 1942 he was one of almost 200 Czechoslovak ‘Rats of Tobruk’ who responded to a request for volunteers to join the Czechoslovak Air Force in England. They sailed, via the Cape of Good Hope, arriving at Liverpool on New Years Day 1943. Here he underwent stringent selection tests and was selected for training as a fighter pilot. His elementary pilot training was undertaken in England, then continued in Canada, before returning back to England for aerial combat training. He successfully completed his training in the autumn of 1944 having achieved excellent results.

Miloslav Kratochvíl, Air Crew Receiving Centre, Londýn, Jaro 1943.
Miloslav Kratochvíl, Air Crew Receiving Centre, Londýn, Spring 1943.

Do aktivní bojové činnosti znovu zasáhl v posledním válečném roce. V lednu 1945 byl jako četař (Sergeant) přidělen ke slavné 310. čs. stíhací peruti, které velel štábní kapitán (později generálmajor v.v.) Jiří Hartman (1917-2006). Na jejích Spitfirech IX pak až téměř do konce války doprovázel mohutné svazy bombardovacích letounů, které útočily zejména na průmyslové a komunikační cíle na území nacistického Německa. Vzdušná opozice ze strany kdysi mocné Luftwaffe tehdy již skomírala, německé protiletadlové dělostřelectvo však zůstávalo obávaným a smrtelně nebezpečným protivníkem až do posledních hodin války. Ty však on sám prožíval již na nemocničním lůžku.

He became an operational pilot during the last year of the war. In January 1945, at the rank of Sergeant, he was posted to the famous 310 Sqn, commanded by S/Ldr, (later generálmajor retd), Jiří Hartman (1917-2006). Flying Spitfire IX aircraft, the squadron role was to escort massive formations of bombers attacking industrial and communication targets on Nazi Germany soil. The aerial opposition from the once so powerful Luftwaffe was dwindling by then, but the German anti-aircraft defences remained a dreaded and lethally dangerous opponent until the very last hours of the war. However, he personally was to spend the last hew hours of the war in a hospital bed.

Při poslední akci, která měla proběhnout 2. května 1945, ale byla nakonec zrušena, když již byli čs. stíhači ve vzduchu, se totiž vážně zranil. Při návratu na letiště mu totiž vysadil motor. Pokus o nouzové přistání v obtížném terénu pak skončil těžkou havárií v zalesněných kopcích poblíž Haselmere. Ze Spitfiru zbyly jen trosky, jeho samotného z doutnajícího vraku zachránili angličtí farmáři. Z popálenin a poranění páteře se zotavoval v nemocnicích v Uxbridgi a v Haltonu až do září 1945, kdy se konečně mohl vrátit domů.

During his last operational flight, which was planned to take place on 2 May 1945, but was aborted after the pilots were already airborne, he got seriously injured. His Spitfire engine failed during the return flight to the airbase. His attempt to crash land on difficult terrain ended as a serious accident in the forested hills near Haselmere. Only debris was left from the Spitfire, he himself was saved by local farmers from the smoldering wreckage. He was recovering, until September 1945, from his burns and a injured spine in the hospitals of Uxbridge and Halton, after which he could finally return home.

Miloslav Kratochvíl, Manston, Jaro 1943.
Miloslav Kratochvíl, Manston, Spring 1943.

Do Prahy si přivezl anglickou novomanželku a brzy zde také dodatečně složil maturitní zkoušku. Zůstal sloužit jako důstojník čs. letectva, a to u Leteckého pluku 10 na letišti ve Kbelích, kde dosáhl hodnosti nadporučíka letectva. Po únoru 1948 mu však bylo zřejmé, že jako bývalý „zápaďák“ nemá v Československu žádné vyhlídky. Rozhodl se tedy pro opětovný odchod do exilu. Zatímco jeho manželka a dítě ze země dostala za pomoci britského zastupitelského úřadu, on spolu s několika dalšími zvolil ilegální odchod přes „zelenou hranici“ na Chebsku. Útěk se neobešel bez dramatických situací a střelby pohraničníků. On sám měl štěstí. Vyvázl bez úhony – jako jeden z pouhých dvou uprchlíků, zbylých pět včetně jeho bratra neprošlo…

He returned to Prague with his new English wife and shortly after he successfully completed his graduate exams. He remained serving as officer with the 10th Air Force Regiment of the Czechoslovak Air Force, at Prague-Kbely airbase, where he attained the rank of of 1st Air Force Lieutenant. However, after the Communist take-over in February 1948, it was clear to him that as a former “Westie” he had no future in Czechoslovakia. He decided to go into exile once again. When his wife and child were able to leave the country with the help of the British Embassy, together with several others, he opted for an illegal departure, in the Cheb district, crossing the border into the American Zone of Germany. The escape wasn´t without drama including coming under fire from the Czechoslovak border guards. He was lucky himself. He got through unscathed – as one of the only two escapers; the remaining five, including his brother, didn´t manage to escape.

Ve Velké Británii, kde se nakonec šťastně shledal s rodinou, již do řad RAF znovu nevstoupil, ikdyž mu to nabízeli. Zvolil si civilní kariéru a začal používat příjmení Bitton. Zpočátku pracoval pro jednu cateringovou firmu, později se osamostatnil a stal se majitelem restaurace „Grey Parrot“ (Šedivý papoušek). Ve své druhé vlasti byl velmi aktivním členem krajanské komunity z řad čs. válečných veteránů, žijících ve Velké Británii.

Back in Great Britain, he was happily reunited with his family, he didn´t rejoin the ranks of the RAF, even though this opportunity was offered to him. Instead he opted for a civilian career and changed his surname to Bitton, his wife´s maiden name. Initially he worked for a catering company, later he became independent and the owner of the restaurant “Grey Parrot”. In his second homeland, he was a very active member of the Czechoslovak WW II veterans community living in Great Britain.

V rámci polistopadových rehabilitací mu byla navrácena hodnost a pak byl povýšen na plukovníka ve výslužbě. Nositel dvou Československých válečných křížů 1939, Československé medaile Za chrabrost a mnoha dalších vyznamenání od té doby do České republiky zavítal ještě mnohokrát, především na celou řadu veteránských akcí.

After the ‘Velvet Revolution’ of November 1989 his Czechoslovak rank was re-instated and later he was promoted to the rank of Plukovník (Colonel) in retirement. He was awarded two Czechoslovak Válečných kříž (War Crosses), the Czechoslovak Za chrabrost (Gallantry Medal) and several other medals and he returned to Czechoslovakia, numerous times, to participate in numerous veterans´activities.

Zemřel v úterý 25. února 2014 ve Knutsfordu v hrabství Cheshire, kde trávil podzim svého života.

He died on 25 February 2014 at Knutsford, Cheshire, where he was spending the autumn of his life.

© Jiří Rajlich