Ve dnech 15. – 19.11.2010 se uskutečnila první návštěva Sdružení čs. zahraničích letců 1939-45 v Nizozemsku od konce války. Původně byla tato cesta plánovaná jako soukromá akce, ale po dopisech které organizátoři zaslali prezidentu republiky Václavu Klausovi, ministru obrany Alexandru Vondrovi a take velvyslanci Nizozemského království v Praze, se tato akce změnila na oficiální.

Between the 15th and 19th Nov. 2010, the Association of the Pilots Abroad 1939-45 visited the Netherlands for the first time since the end of the War. Originally, the trip was planned as a private visit, but following the letters, which the organisers sent to the President of the Republic Václav Klaus, Defence Minister Alexandr Vondra and also to the Ambassador of the Kingdom of the Netherlands, it became an official visit.

Dopravu na místo akce zajistilo MO a členy našeho sdružení doprovázel PhDr. Viktor Meca, PhD., pracovník odboru mimorezortní spolupráce MO.

Transportation to the meeting was provided by the Czechoslovak Ministry of Defence [MoD], and the members of our Association were accompanied by PhDr Viktor Meca, PhD, employee of the MoD’s Department for Extradepartmental Cooperation.

V Nizozemsku je pohřbeno 70 čs. válečných letců, kteří se zúčastnili války v čs. perutích v rámci RAF, a to mimo těch, kteří odpočívají na dně Severního moře.

There are 70 Czechoslovak war airmen buried in the Netherlands, who took part in the War serving in Czechoslovak RAF Squadrons, there are in addition those who are resting at the bottom of the North Sea.

Největší počet padlých je z 311. československé noční bombardovací perutě. Ztráty byly způsobeny při nočních náletech na Německo a zpět do Velké Británie.

The largest number of fallen belongs to the 311 Czechoslovak Bomber Sqn. The losses occurred during the night air-raids on Germany and on the return to the UK.

Odjezd mikrobusem MO byl 15.11.2010 v 07,00 hod. ráno a na místo našeho pobytu do vesnice Horn jsme dojeli v 16,00 hod. Stravování bylo ve vesnici Nunhem vzdálené 5 km od našeho hotelu.

The departure of the MoD minibus was on 15th Nov. 2010 at 07:00, and we arrived to our destination, the village of Horn, at 16:00. We had our meals in the village of Nunhem, 5km away from our hotel.

V úterý 16.11. jsme navštívili letecké muzeum ve Soesterbergtu.

On Tuesday 16th November, we visited the Air Museum in Soesterberg.

Další den byla návštěva střední školy v Heythuysenu, kde byla beseda se studenty.

The following day we visited a high school in Heythuisen, where we had a meeting with students.

Hlavní den byl 18. ve čtvrtek, kdy se uskutečnilo velké mezinárodní setkání u Památníku tolerance v městečku Haelen. Hostitelem byl starosta městečka Leudal. Tohoto setkání se zúčastnil také český velvyslanec v Nizozemsku pan Jaroslav Horák a vojenský přidělenec pro Belgii a Nizozemsko plk. Ing. Ondrej Hvorecký. Po tomto oficiálním setkání byla slavnostní večeře pořádaná starostou panem Arno Verhoevenem.

The most important day was on Thursday the 18th, when a large international meeting was organised at the Memorial of Tolerance in a small town of Haelen. Our host was the Mayor of the town Leudal. Mr. Jaroslav Horak, the Czech Ambassador to the Netherlands also took part at this commemoration, as well as the Czech Defense Attaché to Belgium and the Netherlands, Col. eng. (engineer) Ondrej Hvorecky. A festive dinner was hosted by the Mayor Mr. Arno Verhoeven followed after the official meeting.

Pří této příležitosti jsme poděkovali za pohostinnost, která byla věnována, s příslibem možného setkání v tomto roce.

We used this opportunity to express our thanks for the hospitality, which was offered us, and we promised to possibly meet in 2011 again.

V delegaci čs. zahr. letců byli plk. let. Emil Boček, plk. let. Jaroslav Hofrichter s manželkou a pí. Ing. Vlasta Šišková.

The delegation of the Czechoslovak Pilots Abroad was represented by Col. Emil Boček, Col. Captain Jaroslav Hofrichter with wife and Mrs. Ing. Vlasta Šišková.

.

PS

V Nizozemsku si velmi váží příslušníků 311. čs. bombardovací perutě a již v roce 1980 byla vydána kniha o této peruti a jejich příslušnících pod názvem THE SKY IS OUR OCEAN. Tuto knihu napsali Bart M. Rijnhout a John P. Rennison.

The pilots of the 311 Sqn. are well esteemed in the Netherlands and already in 1980, there was a book published about this squadron and her members under the title THE SKY IS OUR OCEAN. This book was written by Bart, M. Rijnhout and John P. Rennison.

Při náletu na Wilhelmshaven na zpáteční cestě osádka Wellingtonu KX-B byla nucena nouzově přistát 28.12.41 v s Severním moři, kde strávili na dingy 6 dní a nocí.

During the air-raid at Wilhelmshafen, on the return journey, the crew of Wellington KX-B was forced to land in the North Sea on 28th Dec. 1941, where they spent 6 days and nights in a dinghy.

Ze šestičlenné posádky přední střelec Rudolf Skalický se potopil I s letadlem. Na dingy zešíleli druhý pilot Josef Tamánek, kterého zbývající členové posádky pohřbili v moři, a navigátor Josef Mohr je pohřben na hřbitově v Bergenu aan Zee. Přežili první pilot Alois Šiška, radiotelegrafista Josef Štěrba a zadní střelec Pavel Svoboda, kteří do konce války byli válečnými zajatci.

From a six member crew, the front gunner Rudolf Skalický drowned together with the aircraft. On a dinghy went mad the second pilot Josef Tománek, who the remaining aircrew buried at sea, and the navigator Josef Mohr is buried in the cemetery in Bergen aan Zee. Survived: the Captain, pilot Alois Šiška, radio operator, Josef Štěrba and rear gunner, Pavel Svoboda, all of them remained POW´s till the end of the War.

Tolerance put in practice at Secondary Modern School Heythuysen
Tolerance v praxi na moderní střední škole Heythuysen

On Wednesday November 17th Secondary Modern School St. Ursula received a special visit from various ex-soldiers, people from the resistance and victims from the Holocaust. Since these ex-soldiers came from Commonwealth-countries as well as from Germany, true tolerance was put in practice.

Ve středu 17. listopadu 2010 měla moderní Střední škola sv. Uršuly zvláštní návštěvu. Navštívili ji bývalí vojáci, lidé z protifašistického odporu a oběti holokaustu. Přišli vojáci ze zemí Commonweltu i z Německa, což vyjadřovalo vzájemnou toleranci v praxi.

This year the group of veterans consisted of Dutch, Belgian, British, Canadian, Czech and German former military who had been active in the Leudal during the Second World War. Furthermore there were two so-called “new generation veterans”, some people from the resistance and two Jewish victims of the Holocaust.

V Letošním roce se sešli veterání, bývalí vojáci kteří během druhé světové války působili v Laudau ,z Nizozemska, Belgie, Kanady, Čech a Německa. Dále tam byly dvě tak zvané “nové generace veteránu”, někteří lidé z odporu a dvě židovské oběti holokaustu.

During mutual, informal conversations the pupils could talk with the guests and ask questions. These conversations were very free and easy as well as very personal and they were very touching, sometimes so much that they had to dry each other’s tears.

V průběhu vzájemných neformálních rozhovorů měli možnost klást hostům otázky také žáci. Rozhovory se vyznačovaly vzájemným porozuměním, i když některé byly velmi osobní a dojemné, někdy tak mnoho, že vyvolaly v očích slzy.

This year also some class conversations took place with among others the young veterans Mike van de Vondervoort (various missions in Iraq, Afghanistan and Uruzgan, bearer of the Dutch Military Cross) and Philippe Wagemans (two missions in Uruzgan); the latter had been a pupil of this school some years ago. Resistance fighter Joke Folmer (bearer of among others the British George Medal and the American Medal of Freedom with Gold Palm) got the children completely silent with her impressive story and former Belgian political prisoner Evrard Voorpijls brought tears to the children’s eyes when he spoke about the five concentration camps he had survived.

V tomto roce se v některých třídách zúčastnili rozhovorů mladí veteráni Mike van de Vondervoort, který se zúčastnil misí v Iraku, Afganistanu a Uzurgánu, jenž je nositelem nizozemského vojenského kříže a Philippe Wagemans, který se zúčastnil dvou misí v Uruzgánu. Druhý veterán byl před několika lety žákem této školy. Při vyprávění odbojáře Folmera, mimo jiných nositele britské medaile Jiřího a americké medaile svobody se zlatou palmou, bylo ve třídě naprosté ticho a působivý příběh belgického politického vězně Evrarda Voorpilse když hovořil o tom, jak přežil pět koncentračních táborů, vehnal do očí dětem slzy.

This year veterans of the Royal Air Force were present for the very first time. They were the Brit Ron Brown, who had survived no less than 64 missions with Bomber Command as a flight engineer and the Czech veterans: colonel Jaroslav Hofrichter, member of a bomber crew with 680 (!!) operational hours and Colonel Emil Boček, one of the three last Czech Spitfire pilots.

V tomto byli poprvé přítomni též veteráni z Royal Air Force. Brit Ron Brown, který v zařazení palubního inženýra přežil více než 64 misí bomabrdovacích letounů a Český veterán Jaroslav Hofrichter, člen posádky bombardéru s 680 nalétánými bojovými hodinami a plukovník Emil Boček, jeden z posledních tří českých pilotů Spitfire.

The visit was coupled to the annual International Commemorative Service at the Monument of Tolerance in Haelen on Thursday November 18th. The pupils of SG Ursula were involved in this service too and many of them brought presents for the veterans they had spoken to the previous day.

Tato návštěva byla spojena s výroční mezinárodní Paměti služby u památníku Tolerance v Heelen .Ve čtvrtek 18. listopadu byli do této služby zapojeni žáci SG Ursula. Mnozí z nich přinesli dárky veteránům s nimiž mluvili předchozího dne.

The Commemorative Service culminated in the laying of a floral tribute of tolerance to remember the 687 military from 11 countries who had lost their lives in the Leudal; veterans from no fewer than six countries laid the flowers and in doing so these former enemies showed all people that tolerance is the only way forward for a future together.

Pamětní služba vyvrcholila kladením květinových darů k pomníku Tolerance na paměť 6.897 vojáků z 11 zemí, kteří ve druhé světové válce přišli o život v Leudal. Veteráni z více než šesti zemí položili květiny i bývalým nepřátelům a tím dokázali všemu lidstvu, že tolerance je jediná cesta vpřed do budoucnosti lidstva.

Busy life for a veteran
Rušný život veterána

Emil Boček says ”They often ask us at schools. It is good, that our story is useful and can be passed on”.
Emil Boček říká:” Ve školách nám často kladou otázky. Je dobré, že náš příběh je užitečný pro orientaci v jejich dalším životě.

….. 70 years ago he flew in a Spitfire.
….. Před 70 lety létal ve Spitfire..

…. And now the Czech RAF-pilot shares a table with a German.
…. A nyní český pilot v RAF sdílí tabulku s německým.

Nunhem
Nunhem

Mist lays a thick blanket over Nunhem, a village in Limburg near Roermond. The church-tower only just lights up, opposite of Hotel Houben. In this weather one would leave the car at home. And the plane? “Certainly. In this kind of weather all planes would stay on the ground”. The man saying this is wearing a colonel’s uniform, with an RAF-emblem and a Czech badge. Above a whole row of insignia proudly figures the White Lion. Emil Boček (87) received the highest State Award end of October from the hands of president Vaclav Klaus. Bocek lives in Brno. In March 1939 he left his country when the Germans occupied it, half a year after the “Munich treason”. He fought at Dunkirk with the French army and ended up with the air force in England. As a fighter pilot he made 26 flights to Germany. “I never got hit. Sometimes a motor stopped working on the way back. Very annoying if your Spitfire only has one. Just when I wanted to jump, the cabin already being open, the thing started working again. A Rolls Royce, I say!”.

Nad vesnici Nudhem v provincici Limburg v blízkosti Roermond je rozprostřená tlustá deka oblačnosti. Věž kostela naproti hotelu Houben se teprve rozsvítí. V tomto počasí by člověk nechal auto doma. A letadlo? “Jistě v tomto druhu počasí musí zůstat na zemi”. Muž, který má na sobě uniformu s hodností plukovníka, s pilotním odznakem RAF a českým pilotním odznakem, kde nad celou řadou insignii hrdš vévodí Řád bílého lva. Emil Boček (87) získal nejvyšší státní vyznamenání koncem října z rukou presidenta Václava Klause. Boček žije v Brně. Po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939, půl roku po ” Mnichovské zradě”, opustil svoji zemi. Bojoval u Dunkerque ve francouzské armádě a skončil u letectva RAF v Anglii. Jako stíhací pilot provedl 26 letů do Německa. Nikdy nebyl zasažen. Jednou mu přestal pracovat motor při zpátačním letu do Anglie, což bylo velice nepříjemné, neboť Spitfire má jenom jeden motor. Kdfyž již chtěl otevřenou kabinou opustit letoun, motor začal opět pracovat. Rolls Royce povídám.

From hawk to pigeon
Od jestřába k holubici.

Boček pierces his eyes like a hawk, yet he has become a pigeon a long time ago. With Germans, Brits, Dutch resistance people and his fellow-countryman Jaroslav Hofrichter (90), who as a flight engineer flew 680 hours above Germany, he lays a wreath at the Leudal monument in Haelen today. “This is the only monument, where all parties remember the war together”, says Roel Rijks, organizer. “What is still impossible at the Dam, has been common for a long time already in Limburg”.

Očima sleduje Bočka jsko ostříž, ale on se stal holubicící již dávno. S Němci, Brity holandským lidovým odporem a jeho kolega-krajan Jaroslav Hofrichter (90), který jako palubní inženýr strávil za druhé světové války 680 hodin nad Německem společně položili věnec k pomníku Leudal v dnešní Heelen. “To je jediná památka, kde si všechny strany vzpomenou na válku”, říká Roel Rijks, organizátor. “Co mezi námi vytzvářelo hráz, je již dávno zapomenuto”.

Boček tells how the Czech RAF-pilots kept meeting in their own country after the war. This was allowed, they were popular, yet the StB, the secret service, kept an eye on the veterans’ gatherings at the English Embassy in Prague or the café Plznski Dvor. “Nowadays it is normally possible. There are some 28 Czech RAF-people left. But last time there were only 6 present”. Not everybody is old and weak. “We are asked a lot by schools. It is good, that our stories are useful and can be passed on”.

Boček vyprávěl o tom, jak čeští piloti ve vlastní zemi byli po válce populární, ale StB (Státní tajná bezpečnost) sledovala každé setkání veteránů na anglické ambasádě v Praze nebo v kavárně plzeńský Dvůr. V současné době je toto obvykle možné 28 ,českých příslušníků RAF však již odešlo: V poslední době jich zůstalo pouze 6. Ne každý z nás je ve stáří slabý. Často nás žádají školy o besedy a je dobré, že naše přiběhy mohou být předávány a jsou dal užitečné.

Tomorrow he quickly has to return to Brno. The life of a veteran is very busy.
Zítra se musím rychle vrátit do Brna. Život veterána je velice zaneprázdněn.

Garage
Garáž

After his pilot years Boček had a garage, but he had to give that to a state-owned company. His country-fellowman Hofrichter also crashed once during a training flight in England. After the war he was imprisoned for nine months; Stalin’s Czech helper Gottwald did not like allied heroes. “I have never been told the charges”.

Po skončení pilotní služby u letectva měl Boček garáž, ale musel ji předat, neboť stavební parcelu vlastnila společnost Jeho krajan Hofrichter také jednou havaroval při cvičném letu v Anglii. Po válce byl ve vězení 9 měsíců. Stalin a jeho český pomocník Gottwald neměli rádi spojenecké hrdiny.Mě nikdy neobvinili.

Hofrichter has taken his wife along, a very coquettish woman: “I am not as old as I look”. Sitting next to her is another lady, Vlasta Šiškova, widow of a flight commander. She is small, but quite easily she commands the stiff men in dress-uniforms: “If you want to know the facts, just ask me”.

Hofrichter je zde se svou manželkou, velmi šarmantní dámou. Já nejsem tak starý jak vypadám. Vedle mne sedí další dáma, Vlasta Šišková, vdova po veliteli bombardovacího letounu. Je malá, ale poměrně snadno ovládá tvrdé muže v uniformách. Pokud chcete znát fakta, můžete se mne zeptat.

Hurricanes and Spitfires
Hurricanes a Spitfieres

Boček was part of the 310 RAF Squadron. In total the British Air Force had four Czech units, three flight squadrons of fighters and one bomber unit. They flew Hurricanes and Spitfires, participated in the Battle of Britain in the summer of 1940, defended the island against the Luftwaffe, harassed the Ruhr area and protected the allied troops from D-Day onwards. During more than 46,000 flying-hours more than 100 Heinkels and Messerschmitts were shot down. Boček: “Every sortie lasted about three hours, sometimes you went after an enemy plane with only 15 minutes of fuel left”. Hofrichter and Boček sit up straight when hearing the names of the most famous Czech RAF-pilots: Josef František and Karel Kuttelwasher. The former was a genius but also a bar-fighter, who did not obey any discipline. In September 1940 he eliminated almost 20 German planes, but flew non-stop. “That had to go wrong. He crashed from pure exhaustion”, Hofrichter says. An apocryphal story says that František made a unsuccessful looping above the house of his English girlfriend.

Boček byl zařazen u 310. Sqdn. RAF. V Britském letectvu byly čtyři české jednotky, 3 stíhacíÍ: 310., 312., 313 a jedna bombardovací 311. Sqnn. RAF. Stíhači létali na letounech Hurrican a Spitfire. V boji s Lufwaffe se zúčastnili v roce 1940 bitvy o Británii, kromě jiné bojové činnosti prováděli doprovody bombardovacích letounů při náletech do Poruří a v roce 1944 chránili spojenecké jednotky při invazi do Evropy. Během nalétaných více než 46.000 hodin sestřelili více než 100 letadel typu Heinkels a Messerschmitt. Boček říká :” Každý bojový let trval asi 3 hodiny, někdy pronásledoval nepřátelské letadlo se zbytkem paliva na 15 minut letu. Hofrichter a Boček seděli vzpříma při vyslovení jmén nejslavnějších českých pilotů v RAF Josef František a Karel Kuttelwasher. Josef František byl letecký génius, ale také bojovník. V září 1940 sestřelil téměř 20 německých letadel, ale stále létal. To jej muselo vyčerpat natolik, že z vyčerpání havaroval,” říká Hofrichter. Je vymyšlený příběh, že Josef František havaroval při neúspěšném manévru-přemetu nad domem anglické přítelkyně.

And like everywhere else even amongst the Czech RAF-fliers there was a rotten apple in the basket. In 1939 the Gestapo put pressure on Augustin Preučil and until 1941 he flew with the others, whilst he briefed everything to Berlin. He crashed in Belgium, but not really. He surfaced in Germany, interrogated captured pilots and was even a mole in concentration camp Theresienstadt.

Stejně jako jinde i mezi českými letci v RAF bylo v koši shnilé jablko. V roce 1939 gestapo vyvíjelo tlak na Augustina Přeučila který s ostatními létal až do roku 1941 a přitom podával hlášení do Berlína. Údajně havaroval v Belgii, ale ne ve skutečnosti: Objevil se v Německu byl u výslechu pilotů a dokonce byl spatřen v koncentračním táboře Terezín.

In 1947 he was hanged In Prague. “Rightly so”, Boček says. “Everyone knew his name, but no one actually ever knew him. He always shirked, only wanted to fly safe missions. I am glad I have never met him”.

V roce 1947 byl oběšen v Praze. “Právem” se říká zdůraznil Boček: “Všichni znali jeho jméno, ale nikdo jej neviděl. Vždy se ulýval a chtěl létat pouze na bezpečné mise. Jsem rád, že jsem se s ním nikdy nesetkal.

De Limburger Newspaper, Thursday November 17th 2010
De Limburger noviny, ve čtvrtek 17. listopadu 2010

News from the Region
Zprávy z regionů

Remembrance Pupils of secondary modern school hang on lips of resistance heroes and war-veterans
Při vzpomínce žáci moderní středních škol viseli na rtech hrdinů odporu a válečných veteránů.

VETERANS IN FRONT OF THE CLASS IN HEYTHUYSEN
Vetráni před třídou v Heythuysen

Veterans, war victims and resistance heroes succeeded in silencing the pupils of St. Ursula in Heythuysen with their gripping stories about the war.

Poutavé příběhy veteránů a hrdinů odporu o válce zaujaly žáky tak, že na učebně byl klid a nikdo nevyrušoval.

In a whispering voice resistance fighter Joke Folmer (87) tells the pupils about the death sentence she got during the war. A death sentence which by coincidence was not executed by the Germans. Because of the chaos which followed Mad Tuesday (Tuesday September 5th 1944) the envelope containing the death sentence got lost. However, she did end up in various camps in Germany. The group of pupils of the secondary modern school of St Ursula is hanging on the woman’s lips.

Tichým hlasem Joke Folmerová (87), vyprávěla žákům o trestu smrti, který dostala za války. Shodou okolností ji však Němci nepopravili, neboť v chaosu, který nastal v úterý 5.9.1944 se obálka obsahující trest smrti ztratila. Přesto však prošla různými koncentračními tábory v Německu. Skupina žáků moderní střední školy sv. Uršuly visela na rtech Joke Folmerové.

During the Second World War she smuggled more than 300 people across the border, many of them being allied pilots. During her guest lesson the sinking war time and the fear she must have felt in the camp becomes almost tangible. “Sometimes people were taken from the barracks and executed”. Miraculously she survives the war. As walking skeletons they try to get back to the Netherlands. One pupil in the class breaks the silence with the question: “Have you ever felt sorry for young German soldiers? Very often they were also forced to join the army.” The resistance fighter does not need to think a second. “No”, it sounds very resolute. “I never looked them into the eyes. You did not want to draw their attention.”

Během druhé světové války propašovala více než 300 lidí přes hranice, mezi nimižbylo mnoho spojeneckých pilotů. Ve vězeňském táboře se setkávala s hroznými skutečnostmi a zážitky. Provázel ji neustálý pocit strachu. “Někdy přišli a odvedli vězně z baráku na popravu.” Jako zázrakem přežila válku. Byla hubená jako kostra a takto šla s touhou dostat se zpět do Nizozemska. Jeden žák ve třídě přerušil přestávku mlčení otázkou: “Už Vám někdy bylo líto mladých německých vojáku když ještě velmi mladí byli odvedeni do armády”? Členka odporu se nezamyslela ani na sekundu a řekla “Ne”, znělo velmi rezolutně. “Nikdy jsem se jim nepodívala do očí, protože jsem je nechtěla na sebe upozornit.

The medals of Joke Folmer from left to right:
Medaile zleva do prava

Member or Knight in the Order of Oranje-Nassau – The Netherlands – Knight Order
The Bronze Lion – The Netherlands
[Bravery award for saving more then 300 Allied airmen]
Resistance Memorial Cross – The Netherlands.
The Medal of Freedom with gold palm leaf – United States of America
[Highest civilian bravery award for saving more then 100 American airmen]
The George Medal – Great Britain – [Bravery award]
The Combatant’s Cross – France

Folmer is part of a group of more than 20 British, Dutch, Belgian, Czech and German veterans, war victims and resistance fighters who shared their experiences about the Second World War with the pupils at school yesterday. The project is called “A veteran in the class”. It is a cooperation between the Comité Herdenkingsmonument Militairen in Leudal and comprehensive school St Ursula in Heythuysen.

Folmerová je jednou ze dvacetičlené skupiny Britů, Holanďanů, belgických, českých a německých veteránů, válečných obětí a bojovníku odporu, kteří se podělili o své zkušenosti z druhé světové války se žáky ve škole. Projekt se nazývá “Veterán ve třídě”. Jedná se o spolupráci mezi Comité Herdenkingsmonument militairen v Leudal a všeobecně vzdělávací školou St. Uršula v Heythuysen.

Eagerly the pupils fire their questions at the veterans. “What was the worst moment during the war?”, 4th class student Willeke Croonen wants to find out, asking 89-year old British veteran Ron Brown. As member of a bomber he completed 64 flights to German targets such as Hamburg and Cologne. He tells about the anxious moments that the aircraft was hit by enemy fire and a motor stopped. “During one flight the pilot was wounded and for a while I had to take over from him. I thought we were going to die”, Brown says. He tells the attentively listening pupil how he from the Lancaster plane could see the bombs they had dropped hitting their targets in Germany. And about the pain he felt when a friend was killed during an training flight.

Dychtiví žáci zapálení vyprávěním veteránů jim kladli otázky: “Jakou prožili ve válce nejhorší chvíli ?”, student čtvrté třídy Willeke Croonen se obrátil svojí otázkou na 89 letého Britského veterána Rona Browna. Který jako člen osádky bombardovacího letounu absolvoval 64 letů na německé cíle, jako je Hamburg a Kolín nad Rýnem. Vyprávěl, že přišla chvíle, kdy bylo letadlo pod nepřátelskou palbou a zastavil se motor.” Během jednoho letu byl zraněn pilot a na chvíli musel od něho převzít řízení letadla. Myslel jsem, že zemřu,” řekl Brown. Žák pozorně poslouchal když vyprávěl jak z letadla Lancaster padaly bomby na cíle v Německu a když mluvil o bolesti, kterou cítil, když se během výcvikového letu zabil jeho přítel.

Brown tells his story in such a way that the present generation experiences which sacrifices his generation has made in order to win the war. Among other things Brown saw a Lancaster aircraft crash above Heythuysen. In that plane was also the father of John Armstrong.

Brown vypráví svůj příběh tak, aby z něho současná generace pochopila, jaké oběti přinášela jeho generace, aby vyhrála válku. Mimo jiné Brown viděl pád letadla Lancaster nad Heythuysem na jehož palubě byl také otec Johna Armstronga.

“I never knew my father. I met Brown here this week. He is the very first man I know who personally knew him”, Armstrong emotionally says.

“Netušil jsem, že znal mého otce. Setkal jsem se s Brownem tady tento týden a je to první člověk, kterého jsem osobně poznal a který znal mého otce.” řekl emotivně Armstrong.

This slideshow requires JavaScript.

For more information also see www.leudalmonument.nl

Pro více informací viz také www.leudalmonument.nl

The assistance with this article by Roel Rijks, event organiser and Mrs Vlasta Šišková, Vice-Chairwoman of Sdružení čs. zahraničích letců 1939-45, is very much appreciated.

Pomoc s tímto článkem poskytl Roel Rijks, organizátor akce paní Vlasta Šišková, místopředsedkyně Sdružení čs. zahraničních letců.

Article last updated 7 April 2011

.

.

.