Ambassador Libor Sečka set off to visit the graves of Czechoslovak airmen and soldiers also in the previous week. On his journey to pay his respects to the war heroes buried in Surrey and Sussex, he was accompanied by the Ambassador of Slovakia to the United Kingdom, HE Ľubomír Rehák.

Velvyslanec Libor Sečka i v minulém týdnu navštívil hroby československých vojáků ve Spojeném království a uctil jejich památku. Cestu do hrabství Surrey a Sussex absolvoval společně s velvyslancem Slovenska ve Spojeném království, JE Ľubomír Rehák.

From the notes of Ambassador Libor Sečka:
Zápisky velvyslance Libora Sečky:

Czechoslovak war graves in the United Kingdom are important not only in terms of the history and symbolism of Czech–British relations but also hold great significance for the development of Czech–Slovak relations today, at least here in the British Isles. They point to a common desire of Czechs and Slovaks to fight for the freedom of their homeland and to make great sacrifices, often their very lives, for the ideal of democracy. The topic of our joint struggle against Nazism is still very much alive in the Czech and Slovak communities in Great Britain, and it connects these two groups that have never stopped being one big family. That’s among the reasons that I invited the Slovak Ambassador, my good friend Luba Rehák, to join me on another trip to visit Czechoslovak war graves, which led us to Surrey and Sussex counties.

Československé válečné hroby na území Spojeného království nejsou důležité jen z hlediska historie a symboliky v česko – britských vztazích, mají svůj velký význam i pro rozvoj současné fáze samotných česko – slovenských vztahů, přinejmenším tady, na britských ostrovech. Ukazují na společnou touhu Čechů a Slováků jít za svobodu vlasti bojovat a pro myšlenku demokracie obětovat mnohé, často své životy. Téma společného boje proti nacismu je v české i slovenské komunitě ve Velké Británii stále velmi živé a obě skupiny, které ostatně nikdy nepřestaly být jednou velkou rodinou, ještě více sbližuje. Mimo jiné proto jsem k další cestě za hroby, která směřovala do oblasti Surrey a hrabství Sussex, pozval slovenského velvyslance, svého dobrého přítele, Luba Reháka.

And it was an interesting, useful, exciting, and also revelatory, expedition. We spent almost the whole day together and discussed a range of topics. In addition to current work-related issues, also linguistic ones. Slovak is melodious to the Czech ear, certainly to mine. It seems to flow in more delicate tones, reflects a greater connection with nature and is like a breath of fresh air. And those similar yet sometimes mysterious words! Where do they come from? We explored, for example, the Slovak expression for a cemetery, “cintorín”, which sounds like someone strumming the strings of a guitar. In the end, we agreed that the root must be somewhere in the Latin “cimiterium” – a cemetery. Talk of linguistics continued as we were approaching our first stop, the cemetery at St Luke’s Church in Whyteleafe, on the southernmost reaches of Greater London.

A byla to zajímavá, užitečná, vzrušující, ale také objevná expedice. Strávili jsme spolu téměř celý den a probrali řadu témat. Kromě aktuálních pracovních, také lingvistická. Slovenština je pro české ucho libozvučná, určitě pro to moje. Zdá se mi, jakoby plynula v jemnějších tónech, odrážela větší spojení s přírodou a osvěžovala. A ta blízká, někdy tajuplná slova! Kde se vzala? Zkoumali jsme třeba výraz cintorín (zazní to, jako když brnknete na strunu kytary). Nakonec jsme se shodli, že základ bude někde v latinském „cimiterium“, tedy hřbitov. Jazykovědný koutek pokračoval, ale to už jsme se blížili k naší první zastávce, hřbitovu ve Whyteleafe u kostela St. Luke, na nejjižnější výspě Velkého Londýna.

The broad and intertwining crowns of mature trees formed a vault above our heads, through which the rays of the awakening January sun penetrated only slowly and sporadically. The gradually increasing diffuse light evoked the atmosphere typical of the century-old railway station halls in some British cities. We found the graves of our airmen, František Běhal and Albín Nasswetter, among the other war graves in the centre of the cemetery. Pilot Officer František Běhal did not return from a night-time operational flight in May 1941, when, together with others, he faced one of the biggest Luftwaffe raids on London. He managed to shoot down a German He 111 bomber and radio a report about it. Then his Hurrican crashed. It is likely that he was shot down in error by a British night fighter. Sergeant Nasswetter and his fighter aircraft participated on 17 June 1941 in the search and rescue mission for six British pilots shot down the previous day. During the mission over the English Channel, he and his comrades confronted with a German group. His plane was hit. The pilot bailed out but subsequently died from burns. We honoured their memory with a flower: the Slovak ambassador with an orange rose, and I with my traditional red one. We lit a candle and dedicated to them a moment of silence.

Široké a spletité koruny vzrostlých stromů zde vytvořily klenbu, přes níž jen pomalu a jednotlivě pronikaly paprsky probouzejícího se lednového slunce. Postupně sílící rozptýlené světlo navozovalo atmosféru typickou pro stoleté nádražní haly některých britských měst. Hroby našich letců, Františka Běhala a Albína Nasswettera, jsme objevili mezi dalšími válečnými hroby uprostřed hřbitova. Poručík František Běhal se v květnu 1941 nevrátil z nočního operačního letu, kdy společně s dalšími čelil jednomu z největších náletů Luftwaffe na Londýn. Podařilo se mu sestřelit německý bombardér He 111 a podat o tom hlášení. Poté se jeho Hurricane zřítil. Pravděpodobně byl zasažen omylem britským nočním stíhačem. Četař Nasswetter se 17. června 1941 se svým stíhacím letounem podílel na pátrací a záchranné akci po šesti britských pilotech sestřelených předchozího dne. V průběhu operace se nad kanálem La Manche společně s kolegy střetl s německou skupinou. Jeho stroj byl zasažen. Pilot se katapultoval, ale následně zemřel na popáleniny. Uctili jsme jejich památku květinou: slovenský velvyslanec oranžovou růží, já již tradičně rudou. Zapálili jsme svíčku a věnovali jim tichou vzpomínku.

The name of another cemetery, Redstone, in the town of Reigate, evoked for my Slovak friend an association with the “Red Stone” (Červený Kameň) Castle in his native country. I do not know whether they would have anything else in common, perhaps a sharp winter wind, but in any case, the spectacular influx of sunlight gave the vast open space an optimistic mood. Everything was bright, illuminated, ready to welcome spring. However, we were preparing to encounter the grave and story of Flight Lieutenant Bohumil Horák. A native of Komárno, a small village in the foothills of the Beskid Mountains, his plane crashed on the night of 29 June 1941 during a transfer flight from Redhill airfield to Gatwick airfield, to where he was transporting cartridges for starting aircraft motors. One possible explanation for his crash is that a box of cartridges may have fallen and obstructed the aircrafts aileron controls. His headstone, in the front row of war graves and right beside the path, is in good condition.

Název dalšího hřbitova „Redstone“, ve vesnici Reigate, vyvolal ve slovenském příteli asociaci se zámkem Červený Kameň v jeho rodné zemi. Nevím, zda by se našlo něco společného, možná ostrý zimní vítr, v každém případě výjimečný příliv slunečního svitu dodal rozlehlému otevřenému prostoru optimistickou náladu. Všechno bylo jasné, ozářené, připravené na setkání s jarem. My jsme se však hodlali setkat s hrobem nadporučíka Bohumila Horáka a jeho příběhem. Rodák z Komárna, malé vesnice v podhůří Beskyd, se v noci 29. 6. 1941 zřítil při služebním přeletu z letiště Redhill na letiště Gatwick, kam přepravoval nahazovací kapsle, které se používaly pro startování motorů. Jedním z možných vysvětlení jeho havárie byla domněnka, že mu krabička s patronami zapadla mezi řízení kormidel. Jeho náhrobek, v první linii válečných hrobů hned u cesty, je v dobrém stavu.

The third stop was at Haywards Heath, Sussex County, where, in the Western Road Cemetery lie the remains of Sergeant Michal Padalík, who served in the 2nd Infantry Battalion of the Czechoslovak Brigade. After being released from military service due to illness, he worked as an official of the Czechoslovak government in exile in London. He died in September 1942 as a result of a brain tumour operation. As midday approached, the inhabitants of the cemetery, which felt more like a lively park, were busy. Right from the gate, we were accompanied by the song of blackbirds, while a woodpecker worked tirelessly in the tall trees near the grave of our soldier. We recognized the grave not only because of the typical shape of the headstone but also because it was decorated with a crumbling wreath of distinctive red poppies. We laid roses. It was noon, time for lunch. We fortified ourselves with classic English chicken and ham pies and – naturally – Spitfire ale beer in the pleasant atmosphere of the Red Lion pub on the way to Withyham.

Třetí zastávku jsme učinili v městečku Haywards Heath, v hrabství Sussex, kde jsou na hřbitově Western Road Cemetery uloženy ostatky četaře Michala Padalíka, který sloužil u 2. pěšího praporu československé brigády. Poté, co byl z důvodů nemoci propuštěn z vojenské služby, pracoval jako úředník československé exilové vlády v Londýně. Zemřel v září 1942 na následky operace mozkového nádoru. Zbývalo už jen málo k tomu, aby se den rozpůlil a obyvatelé hřbitova, který více připomínal oživlý park, se měli čile k světu. Hned od brány nás doprovázelo zpěvné volání kosů, ve vysokých stromech nedaleko hrobu našeho vojáka, neúnavně pracoval datel. Hrob jsme poznali nejenom díky typickému tvaru náhrobku, ale také pro to, že ho zdobil rozpadající se věnec z výrazných rudých vlčích máků. Položili jsme růže. Bylo poledne, čas oběda. Posílili jsme se klasickým anglickým masovým koláčem (chicken and ham pie) a pivem, značky Spitfire, jak jinak, v příjemném prostředí hospůdky The Red Lion po cestě do Withyhamu.

On the hill around the Church of St Michael and All Angels is a charming rural cemetery. The graves are scattered, in the English manner, with crosses tilting in all directions. The deep green carpet was scattered here and there with snowdrops. I had the feeling that the place must have been arranged by the angels themselves. From the church,​ there was a breath-taking view of a pond and the undulating, luminous landscape. A few meters from the main entrance is the tombstone of a Czechoslovak soldier, Private Josef Smolka. Just before Christmas of 1945,​ he committed suicide when his unit secured the gradual repatriation of Czechoslovak troops back to Czechoslovakia. His military records state that he was quiet in nature, disciplined, reliable, fair. The proper site was found for his final resting place. While tidying the gravesite, we found that the cast concrete was beginning to crack at its lower edge. We had noted the same condition at the previous cemetery in Haywards Heath.

Na kopci, kolem kostela Sv. Michala a všech andělů, se tam rozkládá půvabný venkovský hřbitůvek. Hroby jsou po anglicku rozházené, kříže se klátí na všechny strany. Sytě zelený koberec je nepravidelně sypaný sněženkami. Měl jsem pocit, že si to místo museli upravit sami andělé. Od kostela se nabízel úchvatný pohled na rybník a zvlněnou krajinu zalitou sluncem. Několik metrů od hlavního vchodu má náhrobek československý voják, Josef Smolka. Těsně před Vánocemi roku 1945 spáchal sebevraždu, když jeho jednotka zabezpečovala postupnou repatriaci československého vojska zpět do ČSR. Jeho vojenské hodnocení říká, že byl tiché povahy, ukázněný, spolehlivý, spravedlivý. Našel správné místo posledního odpočinku. Při úpravě hrobu jsme zjistili, že betonový odlitek se na dolních koncích začíná oddrolovat. Stejné zjištění jsme udělali na předchozím hřbitově v Haywards Heath.

We didn’t quite want to leave this magical region yet, so we stopped for a while in Hartfield, where we were drawn by the Church of St Mary the Virgin with the high pyramidal roof of its main tower. We pushed the door lightly. It was open. We entered. As I was gazing at the stained-glass windows, I heard the lid of the piano keyboard being lifted. I looked up to see Ambassador Luba sitting at the instrument. The church filled with the notes of Ave Maria, which was composed by Charles Gounod on Bach’s Prelude. Spellbound, I sat down on a pew. And Lubo played: Ave Maria, gratia plena. Dominus tecum. Benedicta tu in mulieribus … He played for me and for all Czechoslovak soldiers who did not return to their homeland and who remain with us on the British Isles today.

Domů se nám z toho kouzelného kraje ještě nechtělo. Zastavili jsme se proto na chvíli v Hartfieldu, kde nás upoutal kostel Sv. Panny Marie s vysokou jehlanovitou střechou dominantní věže. Lehce jsme zatlačili do dveří. Bylo otevřeno. Vstoupili jsme. Zatímco jsem sledoval barevné vitráže v oknech, zaslechl jsem, jak kleplo víko od klávesnici klavíru. Zvedl jsem zrak a uviděl velvyslance Luba, jak sedí u nástroje. V tom se kostel rozezněl skladbou Ave Maria, kterou na Bachovo Preludium zkomponoval Charles Gounod. Ochromen zážitkem jsem usedl na lavici. A Lubo hrál: Ave Maria, gratia plena. Dominus tecum, benedicta tu in mulieribus… Hrál pro mě a pro všechny československé vojáky, co se do své vlasti nevrátili a zůstávají dnes s námi na britských ostrovech.

London, a few short hours after United Kingdom left the EU, 31 January 2020
V Londýně, několik málo hodin před vystoupením Velké Británie z EU, (31. ledna 2020)

Libor Sečka