Josef Rechka – A hero amongst us


An article, by Mike Le Galle, in the February 2019 newsletter of the Jersey Aero Club, about Josef Řechka, 310 Sqn Battle of Britain pilot.

Článek Mika Le Galle z února 2019, zveřejněný v informačním bulletinu Jersey Aero Clubu o Josefu Řechkovi z 310. stíhací perutě RAF v bitvě o Británii.

Josef Řechka

The Jersey Aero Club has seen many famous pilot members over its history, some lived in Jersey all their lives and some came for a few years then left, some were well known and stood out whilst others were unassuming and kept their heroic past to themselves. Joe was one such pilot.

Aero Club v Jersey měl během své historie příležitost přivítat ve svých řadách mnoho slavných pilotů, z nichž někteří strávili v Jersey celý svůj život, zatímco jiní po pár letech zase odešli, řada z nich byla dobře známa a vystupovala na veřejnosti, zatímco jiní ve své skromnosti svoje hrdinství nijak nezdůrazňovali. Josef patřil právě mezi takové.

I first met Joe when I joined Intra Airways in Jersey flying the DC-3, it was my first commercial airline job and first commercial aircraft. I was aware of Joe before this as he worked for Intra, and as a club instructor, I would often see Joe in the clubhouse.

Poprvé jsem se s Josefem setkal, když jsem nastoupil k Intra Airways v Jersey, abych pilotoval DC-3, bylo to moje první zaměstnání jako pilota dopravního letounu. Předtím jsem si Josefa všimnul jako zaměstnance Intra, kde pracoval jako instruktor a taky jsem ho často zahlédnul v naší klubovně.

Intra DC-3 G-AMPY

Joe was a very quiet and modest character, he had an infectious smile that seemed to say “don’t worry, all will be well”.

Josef měl velmi tiché a skromné vystupování, ale nakažlivý úsměv, kterým jakoby ujišťoval své okolí „nebojte, všechno bude v pořádku“.

Flying with Joe was an experience, first, he was such a lovely man you always felt he was not only a colleague but a friend. However, he kept us rookies busy as he would often change heading or altitude without waiting for ATC approval leaving us F/Os to catch up and rapidly approve it with ATC. I very quickly learned that Joe knew the DC-3 like the back of his hand, that old saying “it talked to him”, was spot on with Joe. Many times, I would be reaching for the emergency checklist when Joe, with that wry smile, would stop me saying “hold on Mike let’s do this to fix it”, it always would.

Létání s Josefem bylo zážitkem, především proto, že to byl milý člověk a vy jste měli stále pocit, že je to nejenom Váš kolega, ale i kamarád. Avšak stále nás, zelenáče, udržoval v napětí, protože často měnil směr letu či výšku, aniž by čekal na povolení od Řízení letového provozu (ATC) a nechal nás (prvního důstojníka), abychom to pak rychle zachraňovali a nechali změnu kursu potvrdit od ATC. Velmi rychle jsem zjistil, že Josef zná DC-3 jako své boty, nebo jak se dříve říkalo „povídá si s ním“ – to byl přesně on. Mnohokrát jsem se už natahoval po nouzovém manuálu, když mě Josef se svým sarkastickým úsměvem zastavil se slovy „držte Mika, uděláme to takhle“, a bylo to!

DC-3 G-AMHJ

It was very unusual for Joe to talk about his past life, most times just a few words, and it only became known to me when one day the Intra chief pilot Wally Smith told me the story.

Bylo zcela výjimečné, aby se Josef zmínil o své minulosti a pokud, tak jenom pár slovy a já jsem se o něm dozvěděl něco víc až když mi jednou jeho příběh vyprávěl šéf pilot Intra, pan Wally Smith.

Joe was born in a small town near Prague, his parents were in the hotel trade and at the age of 17, he started learning the hotel business. Joe, however, had other ideas and persuaded his mother to sign her parental consent on the application form which would enable him to join the Czechoslovak Air Force. He had told her that the application form was for an engineering course.

Josef se narodil v malém městě nedaleko Prahy, jeho rodiče provozovali ubytovací služby a ve věku 17 let se začal učit podnikání v tomto oboru. Josef však měl jinou představu o své budoucnosti a přesvědčil svoji matku, aby podepsala souhlas rodičů s přihláškou, která by mu umožnila vstoupit do československého letectva. Matku přesvědčil, že se jedná jen o přihlášku do jakéhosi technického kurzu.

After training, he qualified as a fighter pilot and later as a test pilot in the Czechoslovak Air Force. In May 1937 he left the Czech Air Force and became an airline pilot with the civilian airline CLS. When Germany occupied Czechoslovakia, in March 1939, all Czech military and civilian planes were grounded. Czechoslovakia was now part of the Reich Protectorate. The pilots, about 1500, were invited to join the German Luftwaffe. Joe was one of the many Czech pilots who decided to leave before this invitation became an order.

Po výcviku získal kvalifikaci stíhacího pilota a později se stal zkušebním pilotem v letectvu československé armády. V květnu 1937 armádu opustil a přešel k civilní letecké společnosti CLS. Po nacistické okupaci, v březnu 1939, měly všechny české vojenské i civilní letouny zákaz létání. Čechy a Morava se nyní staly součástí Říšského Protektorátu. Všichni piloti, celkem okolo 1500, byli vyzváni, aby rozšířili řady německé Luftwaffe. Josef byl jedním z těch mnohých pilotů, kteří se rozhodli opustit Protektorát dříve, než se tato nabídka stane rozkazem.

Joe escaped over the border into Poland and then to France. Shortly after arriving in France war was declared and he was rapidly conscripted into the Armée de l’Air. He flew Morane-Saulnier MS-406c aircraft which had a single-engine, single gunned fighter aircraft. He flew with the French Air Force from October 1939 to June 1940 when France capitulated.

Josef utekl přes hranici do Polska a odtud pak do Francie. Krátce po příchodu do Francie byla vypukla válka a Josef byl rychle odveden do Armée de l’Air. Létal na jednomotorových, nedostatečně vyzbrojených strojích Morane-Saulnier MS-406c. U francouzského letectva působil od října 1939 do června 1940, kdy Francie kapitulovala.

MS-406

Joe grouped up with other Czech pilots and went by train and boat to Casablanca. From here they boarded a British ship which took them to Gibraltar and then onto Liverpool where they arrived on 15 July 1940. Here he joined the Royal Air Force as a Volunteer Reserve with the rank of Sergeant and was based at RAF Cosford. On 6 August 1940, he was posted to the newly formed 310 Czechoslovak Squadron, flying Hurricane I fighters and were based at Duxford. He was one of the 88 Czechoslovak pilots who participated in the Battle of Britain. One of the few.

Josef se ve skupině s dalšími českými piloty přepravil vlakem a pak lodí do Casablancy. Tam přestoupili na britskou loď, se kterou odpluli na Gibraltar a následně až do Liverpoolu, kam dorazili 15. července 1940. Zde se připojil k Royal Air Force jako dobrovolník v záloze v hodnosti četaře na základně RAF v Cosfordu. Dne 6. srpna 1940 byl převelen k nově se utvářející 310. československé stíhací peruti v Duxfordu, vybavené stíhačkami Hurricane I. Stal se tak jedním z 88 československých pilotů, kteří se zúčastnili bitvy o Británii. Jeden z nemnohých.

Hurricane 1

In 1941 he was posted to RAF Ferry Command and ferried aircraft between Montreal, Canada, and Prestwick, Britain. The usual route was via Goose Bay, Alaska, Greenland, and Iceland. During this period, he was temporarily posted to Medicine Hat, Canada, as an instructor.

V roce 1941 byl převelen na Velitelství transportu letadel RAF, které přepravovalo letouny mezi kanadským Montrealem a britským Prestwickem. Obvyklá trasa byla přes Goose Bay, Aljašku, Grónsko a Island. Během tohoto období byl dočasně přemístěn do Medicine Hat v Kanadě jako instruktor.

During this period, he was promoted to Flying Officer and flew DC3’s. One of the highlights of this period was flying Winston Churchill to Paris and Brussels. He stayed with 24 Sqn. until 1 May 1945 when he was posted to 147 Sqn, who were a Transport Command unit based at Croydon, which was his final RAF posting of
the war.

Během tohoto období byl povýšen do hodnosti nadporučíka a letal na strojích DC3 pro přepravu osob. Jedním z jeho vrcholů tohoto období byla přeprava Winstona Churchilla do Paříže a Bruselu. Zůstal u 24. perutě až do 1. května 1945, kdy byl převelen ke 147. peruti, která sloužila Velitelské základně pro přepravu se sídlem v Croydon, což bylo jeho poslední působiště během války.

At the end of hostilities, he returned to Czechoslovakia and flew with a Transport Command unit of the Czechoslovak Air Force based at Prague. He was demobbed, on 31 December 1945, with an RAF rank of Flight Lieutenant and the following day he joined České Aeroline ČSA, the state airline, as a pilot. This was a common destination for many other Czech ex RAF people. Initially, he flew ex Luftwaffe Ju 52’s and a year later ČSA purchased some 29 DC3’s which Joe flew on international flights around Europe.

Po skončení války se vrátil zpět do Československa a byl zařazen na Velitelství přepravy osob československého letectva se sídlem v Praze. Dne 31. prosince 1945 byl demobilizován v hodností kapitána a příští den nastoupil jako pilot do Československých aerolinií ČSA. Ty se tehdy staly působištěm pro řadu dalších bývalých pilotů z RAF. Zpočátku létal na strojích Junkers 52, zabavených Luftwaffe a o rok později ČSA koupily 29 strojů DC3, se kterými pak Josef létal na mezinárodních spojích po Evropě.

Unfortunately, the situation in Czechoslovakia was becoming very unsettled with the Russian ‘liberators’ staying in the country intent on forcing their Communist ideology onto the nation following the putsch in February 1948. Under this new regime, the ex RAF people became unwanted people as they were deemed to be traitors and tainted with Western capitalism which had no place in the new Czechoslovakia. Most were eventually dismissed from their work and only permitted to do manual or farm work. Others were gradually arrested and imprisoned, some were executed whilst others, and their families suffered further persecution from the Communist authorities.

Bohužel, politická situace v Československu začala být velmi nestabilní, neboť ruští “osvoboditelé” dále zůstávali v zemi a sílil jejich tlak na prosazení své komunistickou ideologie, k čemuž došlo nakonec v formou puče v únoru 1948. V tomto novém politickém režimu se stali bývalí letci z RAF nežádoucími osobami, byli považováni za zrádce se sympatiemi k západnímu kapitalismu, který v novém Československu neměl mít místo. Většina z nich byla nakonec ze svých pozic propuštěna a bylo jim povoleno vykonávat pouze podřadné manuální profese nebo práci v zemědělství. Řada z nich byla postupně zatčena, vězněna, někteří dokonce popraveni, zatímco jiní, včetně jejich rodin, museli snášet perzekuce komunistického režimu.

Some chose to try and escape and Joe, now married, was one of these. With two other former RAF pilots with 310 Squadron, they planned to steal an aircraft and fly to England. This took a year in careful and cautious planning but finally on 30 September 1950 the plan was successfully implemented. Joe and the other two pilots took one of their Dakota DC3 aircraft OK-WAA for a test flight from Prague airport, but unknown to the authorities it had an extra 500 gallons of fuel onboard. He flew to a field a short distance from Prague where he landed and, with engines still running, picked up their wives and two children and was quickly back into the air on route to Manston, England. The price of failure would have been severe, all aboard would have received harsh prison sentences and the 3 RAF men would most likely have been executed.

Někteří se rozhodli znovu ze své vlasti utéct a Josef, nyní už ženatý, byl mezi nimi. Se dvěma dalšími bývalými piloty RAF od 310. perutě si naplánovali odletět do Anglie v uneseném letadle. Pečlivé a rozvážné přípravy trvaly rok, ale nakonec byl celý plán 30. září 1950 úspěšně završen. Josef a další dva piloti k tomu použili jeden z obsluhovaných letounů Dakota DC3 OK-WAA pro zkušební let z letiště v Praze, přičemž vedení letiště nebylo známo, že je na palubě umístěno ještě dalších 1800 litrů paliva. Odletěli kousek za Prahu, kde přistáli na poli a za stálého běhu motorů zde naložili své manželky a dvě děti, aby opět vzlétli a nabrali směr na anglický Manston. Cena za neúspěch by byla tragická, všichni na palubě by dostali tvrdé tresty odnětí svobody a všichni tři muži z RAF by byli nepochybně popraveni.

Safely arrived at Manston, 1950.

Joe successfully achieved his UK commercial license in September 1952. From November 1952 he flew with Transair Ltd, based at Croydon where he remained until July 1960 when the company, along with 3 others airlines, merged to form British United Airways. During this period Joe flew regularly to and from Jersey. In the final years of his career, Joe flew for Macedonian Aviation and Intra Airways.

Josef získal civilní licenci k létání ve Velké Británii v září 1952. Od listopadu 1952 létal s Transair Ltd se sídlem v Croydon, kde zůstal až do července 1960, kdy se společnost společně s dalšími 3 leteckými společnostmi sloučila do British United Airways. Během tohoto období Josef létal také pravidelně do Jersey a zpět. V závěru své kariéry létal Josef také pro makedonské aerolinie a pro společnost Intra Airways.

After an aviation career that had spanned some 50 years, he retired from flying in February 1981. He died 15 January 1984, and is interred at the Czechoslovak plot at Brookwood, Surrey.

Svoji leteckou kariéru, která trvala zhruba 50 let, ukončil v únoru 1981. Zemřel 15. ledna 1984 a je pohřben na hřbitově v části československých letců v Brookwoodu v Surrey.

It was a privilege to fly with Joe, an aviator the likes of which we are unlikely to see again. I know that Joe enjoyed his time in Jersey with Intra, he enjoyed long walks and spending time off at the Jersey Aero Club.

Bylo pro mne poctou létat s Josefem, aviatikem, který se vymykal jakýmkoliv srovnáním. Jsem si jist, že si Josef užil života v Jersey s Intra, miloval dlouhé procházky a strávil hodně času také v našem Aero Clubu v Jersey.

A hero amongst us.

Hrdina mezi námi.

© Mike Le Galle




This entry was posted in 310 Sqd, Biography, Not Forgotton. Bookmark the permalink.

9 Responses to Josef Rechka – A hero amongst us

  1. wrangler3 says:

    The author will certainly recall that the reliability of the Intra DC-3 fleet was inconsistent (shall we say?) but whenever you asked Joe how his aircraft was performing, he would invariably smile and reply “like a Swiss watch!”

  2. Marek Bouzek says:

    Josef Řechka was my great-uncle. Unfortunately, I did not have the honor of meeting him in person. He died half a year before I was born. What would I give for it, go with him on his favorite long walk and learn something more from his certainly interesting life. So I’m glad to have the opportunity to learn more about him, at least from the Internet. You are my hero! your piglet

  3. Chris Scott says:

    Just a brief point about the MS-406 fighter that Jo flew for the French in 1940. The engine was about 850 hp, not 150 hp as stated in the obituary. But it was quite a heavy aircraft, under-powered, under-armed and no match for the Messerschmit Bf-109. The Dewoitine D.520 was superior, but very few were in service in time for the Battle of France.

  4. Jan Pašek says:

    Ještě jsem zapomněl. Jak píše Petra, ti muži nám opravdu chybí. Zvláště v této době a této zemi!!!

  5. Jan Pašek says:

    Pěkný článek!!! to malé město u Prahy, kde se Josef narodil je Jesenice a před lety jsme tam Josefovi odhalili pomník.

  6. Kejka Prchalova says:

    Yes, I saw this article; we certainly do miss these men, including my father, Edward Prchal, who with Josef Rechka and Jan Koucky flew OK-WAA to freedom.

  7. Majka Simak says:

    Thank you for a well written article. I am Majka Simak and Joe was my uncle. I live in Canada and he came to visit us shortly before his death. Appreciate that he is honored by people who knew him. If it is possible would like the photo of him that is included in the article.

    • Mike Le Galle says:

      Hi Majka, I can send it via email or if you prefer via post. Please let me have your email or postal address.
      Kind regards
      Mike Le Galle

  8. Petra Tonderova says:

    Thank you for this posting! I hope Kejka Prchal sees it. We miss these men!

Please leave your comment on this article.

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.