.

.

„JOE“

Navigátor od třistajedenáctky

z

Joe Doubek

.

.

Skutečný příběh jednoho československého vlastence, jehož nepřáteli byli předváleční Němci a poválečné zlo Komunistické strany, který byl připraven riskovat svůj život a svobodu k obraně práv svého národa proti těmto nepřátelům.

The True Story of one Czechoslovak patriot, whose enemies were pre-war arrogant Germans and a post-war evil Communist party, who was prepared to risk his life and freedom to defend the rights of his people against these enemies.

Josef “JOE” Doubek byl mladý muž, který žil a pracoval v Praze v účtárně deníku „Národní Politika“ když 15. března 1939 Hitler napadl Československo. Jako podporučík letectva v záloze odešel do zahraničí aby se připojil k boji proti německým okupantům.

Joe Doubek was a young man, living in Prague and working in the accounts section of the Daily Newspaper “Narodni Politika”, when Hitler invaded Czechoslovakia on 15th March 1939. A reservist in the Czech Air Force, he determined to escape and join the fight against the Germans.

Spolu s třemi kamarády odjel vlakem do Frýdku nedaleko polských hranic a s pomocí mladé dívky byli všichni převedeni pěšky přes hranice do Polska. Na polském území se jim podařilo dostat se do vlaku do Krakova, kde se ohlásili na československém konzulátu a Joe jako příslušník československého letectva byl poslán do Gdyně a tam nastoupil na loď, která ho následně odvezla do Francie. Po připlutí do Francie byl zařazen do Francouzské Cizinecké Legie. Uprostřed plavby do Severní Afriky vypukla válka mezi Německem a Francií a loď se vrátila nazpět do Francie.

With 3 friends he joined an escape route, traveling by train to Frydek near the Polish Border, then on foot across the border escorted by a young girl. Once in Poland, they took a train to Krakow where they reported to the Czechoslovak Consulate, and as a member of the Czechoslovak Air Force Joe was sent to Gdynia where he boarded a ship for France. On arrival – with the alternative choice being a displaced persons’ camp – Joe elected to join the French Foreign Legion, but his luck held and the sea voyage to North Africa was aborted mid-way when war broke out.

Po návratu do Francie byl zařazen na francouzskou leteckou bázi v Tours, kde se zdokonaloval ve francouzském jazyku, seznamoval se se zbraněmi, absolvoval vojenský výcvik a střelby. Válka již naplno zuřila a tak byl Joe společně s dalšími kolegy poslán na jedno letiště poblíž španělských hranic aby tam zabrali nová letadla. Když pařížské rádio oznámilo kapitulaci Francie, odjel do Bordeaux, kde ho jeden švédský kapitán vzal na svoji loď a slíbil, že ho spolu s dalšími odveze do Velké Britanie, aby tam mohl pokračovat v boji.

Returning to France, Joe was sent to the French Air Force base at Tours, where training in the French language, armaments, drill and firing commenced. With the war now in full swing, Joe and his compatriots were sent near to the Spanish border to collect new aircraft. Then Paris radio announced the capitulation of France and they resolved to get to Britain to carry on the fight; finally making their way to Bordeaux where a Swedish captain agreed to take them by ship to Britain.

Ve Velké Britanii byl Joe poslán do Cosfordu k výcviku a brzy se zde setkal s mladou dívkou Betty, která se přes počáteční potíže s komunikací stala později jeho manželkou. Joe se připojil k nově vznikající 311. československé bombardovací peruti jako navigátor a postupně absolvoval 34 nočních operačních letů u Bomber Command a po převedení perutě ke Coastal Command dalších 5 protiponorkových letů. Živě popisuje úzkost z operačních letů, ztráty řady kamarádů a pocit zodpovědnosti za celou posádku při svých návratech nazpět na základnu.

Sent to Cosford for training Joe soon met an English girl, Betty, who – in spite of initial communication difficulties! – was later to become his wife. Joe joined the newly formed 311 Czechoslovak (Bomber) Squadron as a navigator, and subsequently flew 34 night bombing missions in Bomber Command and 5 anti-submarine missions in Coastal Command. He describes vividly the anxiety of the missions, the lost friends, and his particular responsibility as navigator to get the crew back safely.

Po ukončení operačního turnusu nastoupil jako instruktor a cvičil nové navigátory, kteří přicházeli k peruti. Když válka skončila, vrátil se s manželkou a jeho dvěma syny do Prahy a poté nastoupil v Hradci Králové v Letecké akademii, kde začal vyučovat navigaci. Nicméně rozčarován vzniklou politickou situací a infiltrováním komunistických myšlenek do letectva požádal o odchod do zálohy a nastoupil jako ředitel Konstantinových Lázní.

After completing his tour of duty Joe transferred to a training role, and when the war ended he returned to Prague with his wife and 2 small boys where he joined the academy as a navigation instructor. Disillusioned with the infiltration of communist ideas, however, he resigned from the Czechoslovak Air Force and moved to Marianske Lazne where he took on the role of managing a health spa.

Už před komunistickým převratem 25. února 1948 se Joe stal podezřelým pro STB kvůli své manželce jako Angličance. Působil i jako článek řetězu, který napomáhal znovu odchodům jeho bývalých spolubojovníků do Německa. Posléze poslal svoji rodinu napřed do Anglie a sám se využiv pasu svého holandského přítele dostal bezpečně přes hranice do Německa a nakonec do Anglie, kde se setkal opět se svojí rodinou a po nějakém čase se mu podařilo nastoupit znova k RAF.

By the time of the communist coup on 25th February 1948 Joe was already under suspicion by the SNB (Guard of National Security) because of his English wife, and was a link in an escape route to Germany. Sending his family ahead, he used the passport of a Dutch friend and managed to cross the border safely, finally returning to England and rejoining his family and the Royal Air Force.

Jeho příběh pokračuje popisem míst kde působil, ať už v Britanii a nebo později v Egyptě, Keni a zcela naposled až v Austrálii, kde se zúčastnil několika krátkodobých misí do pouště, jejichž cílem bylo zjistit, jaké jsou podmínky pro přežití. Když v roce 1965 odešel do důchodu, tak nedlouho nato byl pozván Ministerstvem obrany, aby se zúčastnil britské výzkumné expedice do Centrální Austrálie. Poté, co expedice po 3 měsících úspěšně skončila se rozhodl zůstat natrvalo v Austrálii.

Joe continues his story with his home and overseas postings, the latter to Egypt, Kenya and lastly Australia where he participated in exploratory expeditions to gain experience of adverse operating conditions. Retiring from the Royal Air Force in 1965, Joe was subsequently invited by the Ministry of Defense to join a further British Forces Expedition in Australia. After the expedition ended, Joe remained in Australia.

Kniha končí popisem srazu bývalých příslušníků všech čs. perutí v Londýně v r. 1990 při příležitosti 50. výročí vzniku čs. perutí v RAF, který autor osobně inicioval a následným srazem další rok v Praze, který byl již zorganizován čs. Ministerstvem národní obrany. Popisuje euforii ze svobody, která přišla v roce 1989, ale též znepokojení, že důsledky komunistického režimu zanechaly zemi – za kterou bojoval a pro kterou mnoho jeho kamarádů obětovalo svůj život – zplundrovanou, zanedbanou a opožděnou 50 let za Západem.

The book ends with the author’s visit to the reunion in London in 1990 to commemorate the 50th anniversary of the formation of the Czechoslovak Squadrons, and the reunion the following year in Prague organized by the Czechoslovak Ministry of Defense. He records his euphoria when liberation came in 1989, but also his concerns that the results of the communist regime had left the country – for which they had fought and for which so many of his friends had sacrificed their lives – plundered, neglected and lagging 50 years behind the west.

Autor napsal tuto knihu s úmyslem ovlivnit mladé generace k důkladnému přemýšlení o důvodech, které vedou k nadvládě nad druhými a doufá, že budoucí generace rozšíří čestnost a úctu k druhým národům. Tato kniha stojí rozhodně zato, aby byla přidána do knihovny k dalším čs. letcům, kteří bojovali na západní frontě.

The author has written the book to influence young generations into rethinking previous reasons for domination by others and in the hope that future generations will have true, sincere respect for other nations. It is definitely a book worth adding to a library of accounts of the Czechoslovak airmen who fought in the west.

Details of the English language version of this book is here.

.

.